Ahojky,
jsem mamina tří krásných holčiček. Dvojčatům Šárce a Evě bude v květnu 5 let a jejich malé sestřičce byl v září 1 rok.

Letošní podzim se mi naskytla možnost zapojit se do testování novinky na trhu, a to Marťánci Futura.
Podporu imunity u nás řešíme už od narození dvojčat. Jsou narozené ve 26tt, v nemocnici byli skoro 4 měsíce. Ze všech stran jsme poslouchali, jak moc důležité je, aby neonemocněli, jinak by je to mohlo poslat zpět na jip a s největší pravděpodobností i na respirátor. Byla jsem úzkostná, bála se s nimi kamkoli chodit a návštěvy u nás první měsíce nepřicházeli v úvahu. První rok mohli podstoupit očkování, které je ochránilo před infekty dýchacích cest. Je to vlastně taková forma vakcíny, na kterou jsme jezdili jednou měsíčně po dobu několika měsícu. Navíc se mi přes všechny předpoklady a špatné pronozy podařilo rozjet laktaci a byla jsem schopná holky do roka plně kojit. Nechodila jsem s nimi do nákupních center a jinam, kde se zdržovalo větší množství lidí. Diky těmto věcem se nám povedlo, že holky měly do roka jen jednou krátkodobou rýmu, které jsme se zbavili dřív, než se stihla pořádně rozjet.
Do tří let holky skoro nemarodily. S nástupem do školky se to trochu zhoršilo, ale na to, jak jsem se toho bála, to vždy zvládly dobře. Imunitu podporujeme u nás i u holek velkým přísunem ovoce a zeleniny. Dali jsme se do pěstování vlastního, a jsme rádi, že holky se nad ničím neofrňují a sní vše. Často jsme venku, i za deště chodíme na vycházky. Všichni se otužujeme, sportujeme, dětem doplňuji vitamin D a C. Maličká je zdravé miminko, zatím od holek chytila jen dvakrát školkovou rýmičku. Otužování jí baví. Svoje děti jsem nikdy moc nenavlíkala. Jako miminka měli o vrstvu víc, teď už si starší řeknou, jestli je jim zima nebo teplo, a podle toho je i oblékám. Malá má radši zimu, je v tom po mě.

A samotné testování? Byla to nová zkušenost pro nás všechny. Holky s tabletkou problém neměly. Marťánci hezky voní i chutnají. Není z nich cítit žádná chemie, jen příjemná vůně ovoce. Hezky se v pusince rozpustí, takže jsem nemusela mít strach, že by je mohli vdechnout. Naše princezny už chápou, že vitamíny jsou důležité a vzhledem k dobré chuti si Marťánky brzy zamilovaly. Bohužel se sirupem jsme štěstí neměli. Malé prostě nesedl. Ublinkávala po něm, takže jsem ho vysadila. Ale nemyslím si, že problém by byl v sirupu. Sama jsem ho ochutnala a jeho chutí jsem mile překvapená. Pro děti bude určitě velmi atraktivni, chutná totiž jako ovocná přesnídávka. Navíc obsahuje Vit D, takže už člověk nemusí myslet na Vigantol.

Myslím, že díky užívání Marťánku jsme bez úhony přežili nájezd chřipkové sezony ve školce. I když malá měla rýmu, tak to od ní holky nechytily a to se pořád pusinkují a mazlí.
Děkujeme za možnost vyzkoušet si testování,holky si připadaly jako velké dámy a moc si to užily.

#test_martanci #recenze #zkusenosti_martanci

Zdravím všechny čtenáře a na úvod vám budu popisovat mé zkušenosti s plenkami BOBÁNEK a jaká byla spokojenost 🙂 

Když jsem viděla na koníkovi tuto nabídku na testování, hned jsem se musela zapojit. Doposud jsem používala jen klasické jednorázové plenky a nutkání zkusit plenky látkové bylo veliké. 

Mám 4měsíční dceru Elišku, a když jsme byly vybrány na testování, měla jsem obrovskou radost 🙂 

Každým dnem jsme se spolu těšily až balíček dorazí a budeme se na to moci vrhnout. Vždy mě zajímalo, jak to vlastně celé funguje 🙂 Tudíž jsme předtím žádnou zkušenost ohledně látkových plen neměly. Jen co se týče článků a názorů maminek na internetu a kamarádek v okolí. 

V den, kdy přišla paní pošťačka s balíčkem, jsem měla velkou radost a ihned dobývala balík. Dostaly jsme krásné kousky na testovačku, které šly ihned do pračky, abychom mohly začít testovat. V balíčku se nacházel i informační leták. Vše jsem pečlivě prostudovala a šla na na praní plen. Do večera byly pleny suché a my začaly. HURAAA. 🙂 

První dojem plen byl opravdu super. Vzhled nádherný. 🙂

Ráda bych se s vami podělila s výchovou dvou nezbedů, který jsou pouhých 10m od sebe a co vše to obnáši. Důvod proč to píšu je jednoduchý, spoustu maminek co mají jedno dítě a chtěli by druhé čekají až bude větší věkový rozdíl nebo se prostě bojí jak to budou zvládat. A také s čím se potkávám na ulicích a vyloženě z toho kvetu. 

Předem vám musím říct jedno, ani jedno dítě jsme neplánovali. Našli k nám cestu sami a neměnili bychom za nic na světě. Jsou úžasný a jedinečný. Kdyby jste mi před 3 lety řekli že budu mít 2 děti 10m od sebe a ještě narozný v jeden rok vysmála bych se vám. Vždyť jsem přece neplodná 🙂, ale to je jiný článek. Vrátím se tedy k tomu o dětech. 

V první řadě je opravdu miluji i když mi občas dost pijí krev.. 😀 komu jejich děti nepijí, že? 

Williamkovi je te rok a 10m a Valerce čerství rok. Ten rok s nima neskutečne utek a když koukám na fotky mám na krajičku. 

Když se Val narodila, nevěděli jsme jak bude Will ragovat, bylo mu tenkrát akorát 10m, ze začátku na ni nijak nereagoval asi první týden, ale pak si uvědomil, že se mu tolik nevěnuji a začal žárlit při všem co jsem s Val dělala. Kojení bylo na tom všem nejhorší. Začal dělat histerické scény, žárlil takovym způsobem, že malou začal bouchat a plácat do hlavičky. Vždy když jsem kojila malou tak jsem musela druhu rukou uspokojovat Willíka, rozpylovat a dávat mu jasně najevo , že tam jsem i pro něj. když mu byl rok a začal konečně chodit tak se to mnohem zlepšilo, protože zjišťoval co vše dovede. takovej koumak. Fuuu opadla skoro jedna starot, pořád jsem ho chytala a mazlila hrali jsme si atd... byl spokojeny.. pak to ovšem začalo u Val. po 3 týdnech co nás propustili z porodnic začala plakat. Plakala rano, plakala odpoledne, plakala vecer, plakala v noci.. cas kdy neplakala bylo u kojeni, když jsme byli venku a když mi třeba dala 10 minut doma a usnula... Plakala v ruce, plakala v postylce, plakala v košiku, plakala vedle nas v posteli.. U Dr. vše v pořádku. pry se tak projevuje... já po císaři, nevyspaná, bolavá, syn měl tenkrát 8,5 kg, nenosit ho prostě nešlo, nějak přece ho z ty postýlky dostat musím. S mužkým jsme měli směny.. ja se starala a chovala malou do 8 pak přijel domu, navečeřel se a šel chovat do pulnoci to jsem vstávala já a přebírala štafetu do doby než vstal Will a musela jsem pozoronost rozdělit mezi obě děti.. bylo to vyčerpávající?? to ano a velice. Vapadala jsem jak zombie?? ano vypadala. Neměla jsem energii na nic, na vaření, na úklid domácnosti, na bžné věci? ano neměla. trvalo to zhruba do Valčiných 3m. Pak se to jako zázrakem zlomilo a ona spinkala skoro celou noc. jednou se budila na kojeni. To bylo vysvobození. Bohužel má tak lehký spánek, že ji probudí kdejaké prdnutí sousedů nad náma. Ale už se to lepší. Willíček v tomto byl oproti Val milionovej. Spal celou noc skoro neplakal, ani po očkovaní ani při růstu zubů, ale za to dokáže zlobit jinak. Vymýšli bejkárny snad každou vteřinu ze dne.. Jeden z těch horších dnů bylo, když Valerka tlačila mega bobka a ja jí potřebovala pomoc aby už to bylo za ní. Tak jsesm s ní byla v koupelně, mezitím co jsme toho boba dolovala ven tak Will stihnul zapnout troubu, myčku, vypnout televizi, otevřít na zachod vytahat modře barvící koule do záchodu a vytáhnul odpad od pračky. Od pračky, kterou jsem po uklidnění Valerky a vydolování betonu, jsem zapnul zavřela dveře a odešla. Zhruba po 20 minutách jsem šla do koupelny a v koupelně 5cm vody. Mě málem trrefilo, potom co jsem vše povypínala, uklidila jsem si tam pěkně čvachtla. Samozřejmě me vůbec nenapadlo že vůbec bude mít sílu na to odpad ze zdi vytáhnout a už vůbec mě nenapadlo ho kontrolovat, nikdy předtim to neudělal. Všemožnými způsoby se snaží upoutat mou pozornost. Snažím se ten den rozvrhnout tak že obě děti jsou spokojený, hraji si s oběma, zapojuji je do her. 

Trvalo mi asi půl roku než jsme zavedli rozumný režim pro obě děti. Člověk by řek, že ten 10m pacholek jeěště nechápe co je to žárlit, nebo to že ta pozornost musí být rozdělená. On to velice vnímal, vnímal to že nemá tolik pozornosti a proto jsme zavedli tvrdý režim aby oba byli spokojený. Přes nastavený řežim nejede vlak. 

„Já mám zdravé dítě, ale sama jsem se narodila s šedým zákalem obou očí a před měsícem mi diagnostikovali i zelený zákal. Navíc mám nystagmus (nekontrolovatelné, rychlé pohyby očí) a těžkou tupozrakost. A i přesto žiju normální život. Vystudovala jsem VŠ, nyní založila svůj projekt, mám rodinu. Samozřejmě jsou věci, které nemohu dělat, a jsou chvíle, kdy jsem naštvaná na svůj špatný zrak, ale funguju, jak nejlíp to jde. Píši to proto, abych vás povzbudila, že i vaše dětičky, které nevidí,  mohou být v životě spokojené, úspěšné a šťastné.“

Když se do rodiny narodí nevidomé dítě, je to pro rodiče obrovský šok. Nejdříve je nutné se s nastalou situací vypořádat a snažit se ji přijmout. Každý z rodičů samozřejmě zpracovává tuto situaci odlišně a mohou kvůli tomu mezi nimi vznikat nemalé spory. Naštěstí existuje několik míst, kam se můžete, jako rodiče, kterým se to stalo, obrátit s prosbou o pomoc. Pomohou vám nejen poskytnutím například psychologické podpory, ale hlavně vám poradí, kde hledat pomoc, jak k nevidomému dítěti přistupovat, jak ho vychovávat, kam ho dát později do školky a školy a zapůjčí vám i kompenzační pomůcky. Věřte, že i nevidomí mohou žít plnohodnotný život a být šťastní.

Zrakově postiženým nestačí brýle ani kontaktní čočky

Dítě se zrakovým postižením může mít snížené zrakové schopnosti různého druhu a stupně. Vždy se ale jedná o natolik vážné poškození zraku, že ovlivňuje běžný život (prostorovou orientaci, sebeobsluhu, přístup k informacím, sociální vztahy a podobně). Mluvíme o případech, kdy nedostačuje běžná korekce, tedy brýle nebo kontaktní čočky. V praxi je tito lidé nosí, pomohou jim vidět trochu lépe a chrání jejich oči před úrazem. Ale zraková ztráta je natolik velká, že stejně nemohou fungovat jako zdraví lidé.

Podle závažnosti postižení zraku mluvíme o 5 kategoriích zrakově postižených:

1. středně slabozrací