Víte, že úklid má svá pravidla a někdy se dopouštíme chyb? I když se nám zdá, že o této rutinní a neoblíbené činnosti víme vše. Zaběhnutá praxe, kterou kopírujeme od maminky, ale nemusí být efektivní.

V českých domácnostech je zažitá představa: čím větší množství čisticích přípravků, tím lépe. To je omyl! Příliš chemikálií nám škodí, navíc se může poškodit povrch materiálů.

Velkým nešvarem je použití známého přípravku Jar na vytírání podlahovin, stírání nábytku. Ten je určen pouze na mytí nádobí, dřevěné povrchy totiž odmastí, poškodí a konkrétně podlaha se nám pod nohama lepí a postupně ničí její povrch.

Špatně zacházíme i s leštěnkami: chybně je stříkáme několikrát za sebou rovnou na povrch, čímž se tvoří další a další vrstvy. Stačí jemně nanést na hadřík a pečlivě materiál ošetřit.

Pravidla správného úklidu:

• při úklidu postupujeme systematicky. V rodinném domě je to směrem odshora dolů. V jednotlivých místnostech po směru hodinových ručiček. Začínáme vždy koupelnou a toaletou
• máme-li v ruce během úklidu jeden hadřík, může se případná bakterie přenést po celé domácnosti. Odborníci doporučují zakoupit mikrovláknové utěrky, minimálně ve čtyřech barvách, a používat je na zvolený prostor v domácnosti (rozlišujeme čtyři barevné zóny - červená, zelená, žlutá a modrá)
• podlahové plochy vždy čistíme naposledy a před závěrečným vytíráním je pečlivě vysajeme. Na stírání podlahovin používáme mopy s teleskopickou tyčí s návlekem z mikrovlákna. Vytíráme vhodným přípravkem rozpuštěným ve vlažné vodě

Otázku jak odstavit dítě potkávám na maminkovských webech tak často, že jsme se rozhodla nasat tento článek - asi i proto, abych nemusela odpověď vvždy znovu vypisovat. Ale asi bych měla začít úplně od začátku.

V listopadu 2015 se nám narodil náš první syn. Porod byl rychlý a bezproblémový, i když byl vyvolávaný. Navíc v době, kdy se malovalo v Podolí a Motolské šestinedělí praskalo ve švech. I to se asi podepsalo na tom, že když jsme po čtyřech dnech odcházeli z porodnice, syn byl převážně na příkrmu. I když v porodnii jsem vzorně krmila po prstě, abych kojení nezkazila, doma jsem na shánění stříkaček neměla náladu a malý dostal svou první lahev. I když jsem měla pocit, že z prsou neteče vůbec nic, poctivě jsem přikládala... a malý měl zjevně jiný názor než já i váha.

Jeden z největších objevů těch dní mi předala moje maminka "prostě si ho vem do potele a takle přilož k prsu, budete to mít oba pohodlnější." Jelikož jsem tou dobou ještě skoro nemohla sedět, byl objev kojení vleže skutečným objevem Ameriky. Strávili jsme tak prakticky zbytek šestinedělí - malej se asi po třech dnech doma rozhod, že příkrm už nechce a prostě prso nedá z tlamičky. 

Kombinací živé a mechanické odsávačky jsme produkci mléka nakonec dostali na velmi uspokojvou míru a nedospotřebovali ani tu první pixlu příkrmu.

Malej byl opravdu kozomil - prso neodmítl snad nikdy a především v polospánku to byl veliký dravec, který měl prso i místo dudlíku... a tak všeobecně pro kontrolu, že máma je pořád tady a nikam nezmizela.

Mělo to ovšem i svou stinnou stránku: malý preferoval prso před čímkoli jiným a příkrmům nikdy moc nedal. Z toho důvodu mi bylo odstavení doporučováno už od přibližně roka. To se ale zas nehtělo mě - prostě jsme mu prso nemohla vzít.

"Indiánskou metodu jsem zkoušela už v osmnácti měsících, protože bylo teplo a ona byla pořád nahá, přišlo mi to jako ideální příležitost. Nezdařilo se. Druhý pokus přišel ve dvou letech a dvou měsících a bylo to úplně jiné..."

Teplé dny jsou ideální příležitost k tomu, zkusit začít dítě zbavovat plenek. Metod, jak k úplnému odplenkování dojít, je několik. Každá maminka si může vybrat tu, která nejvíc vyhovuje hlavně rodinnému životnímu stylu a dennímu programu. Indiánská metoda je i u nás známá a využívaná a některé maminky na ní nedají dopustit.

V čem indiánská metoda spočívá? V porozumění.

Tato metoda zbavení se plenek a naučení se na nočník opravdu pochází od indiánských kmenů a je podrobně popsána v knize Harveyho Karpa. Indiáni obvykle žádnou formu plenek pro samostatně běhající děti nepoužívali, děti prostě vykonávaly potřebu, kudy chodily. V době, kdy dětem bylo kolem dvou let, začínali starší obyvatelé kmene s hygienickou osvětou, kdy malému indiánovi sdělili, že potřeba se vykonává jen na určitém místě. Ve věku kolem 24 měsíců má totiž dítě natolik vyzrálou nervovou soustavu, aby svou potřebu dokázalo udržet tak dlouho, než najde nočník. Rovněž je už schopné pochopit, proč se je nutné chodit na nočník či záchod.

Jak poznáte, že je dítko na odplenkování zralé?

Kolem druhého roku života dítěte už je dítě natolik chytré, že dokáže i bez nátlaku pochopit, jak to s tím čůráním a kakáním je. Poznáte to i tak, že množství počůraných plen se zmenšuje, dítě čůrá méně, ale větší množství, což je známka toho, že močí vědomě. Když vykonává velkou potřebu, poodejde od společnosti nebo se někde schová, aby mělo klid. I to je známka toho, že je zralé.