"Možná mi to tak jen připadá, ale někdy mám pocit, že jsou kolem samé dokonalé děti.  A že vlastně i rodiče často nevědomky (nebo vědomky) děti přetahují. Tak mě napadlo zeptat se vás, jak to vidíte. Zdá se mi, že dnes se dítě musí do dvou let zbavit plín, do třech let krásně mluvit, v první třídě se učí to, co my kdysi ve třetí. A jakmile je jen někde malá odchylka, už se letí do psychopedagogické poradny, k logopedovi, na neurologii atd. Na druhou stranu přibývá depresí u dětí, jsou neurotičtější, víc stresované, agresivnější. A jakoby míň v pohodě. Jak to vidíte vy?"

Také si každý rok na začátku září přísaháte, že budete mnohem vstřícnější, klidnější, a to i přesto, že na vás bude dítě nechápavě koukat, i když jste mu už látku vysvětlovali aspoň třikrát. Že nebudete nadávat, až nedokážete rozluštit jeho písmo, se kterým by měl problém i grafolog. A nakonec to dopadne zase tak, jako vždy. Učit se s dítětem se totiž musíte naučit. Musíte umět řešit problémy, které se při dělání domácích úkolů mohou objevit.  

Domácí úkoly bývají pro děti často spíš za trest a pro rodiče zkouškou nervů. S trochou trpělivosti a změnou přístupu se ovšem dá vyvarovat každodennímu stresu i hádkám. Děti by měly být motivované k tomu, aby se o přípravu do školy aktivně zajímaly, naučily se plánovat a organizovat si svůj čas i práci. Až příliš často slyšíme ze všech stran vyprávění o tom, jak rodiče s dětmi tráví večer co večer dohadováním se nad domácími úkoly.

Kdy je vhodný čas na domácí úkoly?

„Hned po příchodu domů uděláme úkoly - podle toho co mají zadané, maximálně 15 minut (to když mají čtení i psaní, ale většinou mají úkol jen jeden - čtení, nebo psaní, nebo počítání - a to pak zvládáme za 5 - 10 minut), pak asi 5 až 10 minut procvičujeme formou hry angličtinu. Nakonec spolu nachystáme aktovku na příští den, ořezat tužky a pastelky, doplnit nová písmenka do složky apod. Celkově trvá kompletní příprava do školy maximálně půl hodiny.

Někdy (hlavně o víkendech) syn sám přijde s tím, že chce předepsat něco tiskacím písmem a pak to přepisuje psacím, nebo chce napsat nějaké příklady k vypočítání, nebo zkouší slabikovat v pohádkových knížkách, to vydrží tak půl hodinky až hodinku, ale to je jeho vlastní iniciativa a bere to jako zábavu.“

Nikdy jsem nebyla typ, který by se vyloženě zajímal o kosmetiku. Líčila jsem se vždy decentně (až na fialové stíny a modrou řasenku v pubertě 🙂), krémy jsem používala podle toho, jaký jsem zrovna od někoho dostala. Sprchové gely jsem si zásadně vybírala podle vůně a zubní pastu podle obalu 🙂. Milovala jsem obaly a hodně dala na jejich vizuální stránku. Nezajímalo mě, co je na nich napsané, ale jak vypadají. Líbily se mi třpytivé, nezvyklé tvary.

Co se týče pracovního života, tak jsem se realizovala jako logopedka v mateřské škole. Pracovala jsem v ní pět let a práce mě bavila. Dělalo mi radost pozorovat, jak se nemluvící děti rozmlouvají a jak je jim lépe rozumět. Předpokládala jsem, že je to práce na celý život, přestože jsem toužila být sama svým pánem.

O kosmetiku a její složení jsme se společně s manželem začali zajímat v době, kdy jsme plánovali početí dítěte. Chtěli jsme si tělo pročistit a tak jsme oba dva podstoupili půlroční detox. Na začátku jsme vyházeli (rozuměj, darovali) všechno, co jsme už doma nechtěli – veškerou kosmetiku, pšeničné výrobky, výrobky obsahující cukr, škodlivá éčka a podobné laskominy. Koupili jsme si kus přírodního tuhého mýdla z malé mýdlárny a přírodní šampón, pastu jsme si míchali sami a začali jsme se mazat pouze oleji. Jasně že jsme si nemysleli, že tím půlrokem smázneme ty dlouhé roky našeho neuváženého žití  :D, ale řekli jsme si, kdy jindy, když ne teď. 

Než se syn narodil, byla jsem už v přírodní kosmetice docela odborník. Vždy mi byly sympatické spíše výrobky od malých rodinných firem s osobním přístupem a tak jsem se snažila nakoupit výbavu převážně u nich. Velmi mě ale lákalo vyrobit něco synovi sama, a protože neumím ani pořádně přišít knoflík (beze srandy), padla volba na mazání. To už se ale syn narodil. Byl velmi kontaktní miminko, potřeboval být neustále na prsu. Jedla jsem oběd s polštářem na klíně a synem připojeným k prsu lehce přikrytým utěrkou,abych mi na něj neukápl oběd :D. V tu dobu veškeré moje zažité vzorce stravování vzaly za své, protože jsem byla velmi unavená. Začala jsem jíst hodně cukrů a přemnožila se mi v těle kvasinka. Dobře jsem svou starou známou poznala, protože mi způsobovala problémy dlouhá léta před detoxikací. Bohužel tentokrát si nedošlápla pouze na mě, ale i na syna. Ve třech měsících se mu na těle objevil rozsáhlý kožní nález, který jej velmi svědil. Lékařka jej diagnostikovala jako atopický ekzém a doporučila mi jej promašťovat. Tento způsob léčby zdál se však poněkud nešťastný... Kůže mého dítka se neustále zhoršovala a to obzvlášť po koupání. Začala jsem tedy hledat rady ve na internetua po pár dnech jsem se pustila do výroby své první zinkové masti. Dle příznaků jsem totiž pochopila, že se jednalo o kvasinkovou infekci kůže, kterou bylo naopak třeba vysušovat, protože kvasinka má rád teplo a vlhko. Ač se to zdá neuvěřitelné, mast za tři dny „ekzém“ zcela vyléčila. Už se nikdy nevrátil.

A tak sez logopedky stala mastičkářka 🙂. Od té doby míchám zinkovky v kastrolu, protože podobně sužuje kvasinka a jiní prevíti mnoho dalších dětí (i dospěláků). Nechali jsme ji, stejně jako pět dalších mastí, certifikovat pro děti od narození. Díky zpětným zprávám víme, že je zinkovka výborná i na opary, neštovice, akné, vyrážku od slunce či spálenou pleť po špatně zvolené kosmetice. Mastičkářství mě pohltilo na tolik, že se k logopedii v mateřské škole již nevracím. Jsem ráda, že mohu stále pomáhat dětem a přitom se starat doma o to své.Naše masti a balzámky se rozrostly na „Horákovic jedenáctku“ :D a my tak můžeme potěšit i dámy např. Kávovým, Levandulovým či Makovým balzámem na pleť. Jsme rádi, že si našich mastí všimla i herečka Míša Tomešová, která se každý den maže naším Banánovým balzámem. A protože jsem typická ženská, která pořád něco vymýšlí, certifikujeme nyní dva masážní a koupelové oleje pro děti od narození, trochu se taky vrtám v mýdlech a po nocích zdobím svatební medíky. Všechny naše výrobky si můžete prohlédnout na našem webu a o některé z nich si také můžete zde na Modrém koníkovi od 21. 8. do 3. 9. zasoutěžit ;).

"Mně už došla fantazie a někdy nevím jak je zabavit. Poradíte mi nějakou zajímavou, zábavnou hru pro tříletého a čtyřletého chlapečka na zahradu? Máme houpačku, písek, skluzavku, bublifuk, míče, odrážedla, stan a tunel, ale myslím si, že můj a sestry lumpík by už chtěli "zaměstnat" i jinak. Třeba co s nimi můžeme dělat my dospělí nebo co jim můžeme vytvořit sami nebo i koupit."

Máte-li to štěstí, že máte rodinný domek nebo třeba chatku v zahrádkářské kolonii, je to pro vaši ratolest jednoznačně výhra! Pojďte se dnes společně s námi podívat, jak můžete zahradu uzpůsobit dětem!

Zahrada se pro děti může stát střediskem neutuchající zábavy, dobrodružství a splnění takřka všech dětských snů. Zároveň ale také může způsobit nejeden stres rodičům, pokud v ní jsou nástrahy, díky nimž nemůžete dítě pustit z dohledu. 

Jedlé zahrady

Ať už je vaše ratolest v kojeneckém věku nebo atakuje hranici náctiletých, jedlá zahrada je jednoznačně výhra. Prakticky si pod tímto pojmem můžete představit to, že je plná jedlých plodů. Ale pozor! Pouze pokud jste zahradnicky založena a víte, že vás to bude bavit. S jedlou zahradou je totiž spojena také otázka její pravidelné údržby a nějaký ten čas strávený mezi záhonky. S tím vám samozřejmě mohou děti pomáhat (zde často platí příměr - čím jsou menší, tím víc je to baví). Pokud se rozhodnete pro tuto variantu, tak ať už je to zelenina, ovoce, nebo třeba keře, děti bude nejen bavit, ale i chutnat! 

• Fiskars Inspiration, základní sada Lucy 3 ks, nůžky, lopatka, kypřič, cca 395 Kč.
• Sada zahradního nářadí, 6 ks lopatky, kypřiče, konvička, Small Foot by Legler, cca 373 Kč.
• Zahradní sada dětského nářadí, kolečko, hrabičky, lopata, rukavice, Klein Bosch, cca 478 Kč. 
• Kolečko zahradní dětské, Woody, cca 340 Kč.
• Dětské pracovní rukavice, MIKE, cca 70 Kč.