Hlavně se nenechat odradit, že je s dětma něco nemožné 😜 #slovenia #triglavnationalpark #bovec #prestreljenik #monilu #camping #family #together #bebrave #kanin
Malé velké radosti denního života. Už jste si někdy večer bilancovali svůj den, když se v něm na první pohled nic neodehrálo?
Řekla bych, že to většinou děláme jen, pokud prožijem něco negativního. V situacích, kdy vám brní hlava a myšlenky vás nenechají usnout, to je přesně čas, kdy by se hodilo myslet na něco pěkného, ale dost těžko se to dá vybavit, protože ty hezké věci byly převálcovány těmi těžkými, které nám nedopřejí klidný spánek.
A tak je fajn se už dopředu, než se něco nepovede, naučit zvědomět radost, kterou běžně žijeme a uložit si ji na horší časy.
Já to občas dělám tak, že si vybavím krásné okamžiky dne jako třeba: Ráno jsem se válela v posteli, kterou jsem měla jen pro sebe. Vyskočila jsem z postele a cítila se vyspaně. Mariánek začal lozit. Evelínka si nechala zaplést cop a neječela u toho. Šimi mi dal pusu, jen tak, což je u puberťáka nezvyk. Dvojčata si daly na oběd nášup. Chvilka s Mariánkem v bazénu. Radost dětí z moře a moje, že jsem je dostala na jednu fotku aniž by pózovali. Manžel na mě koukl zamilovaně. Ten pocit, když jsem otevřela krásný mail s poděkováním, že jsem pomohla.
Prostě takové drobnosti, na které máte tendenci zapomenout a přestanete jim dávat váhu ve chvíli, kdy o svém životě začnete pochybovat.
Ale pravda je, že si ten život sami tvoříme a že nemusíme být milionáři, abychom byli bohatí.
PS: To jen ještě takový dojezd ze včerejška. 🙏🏼
Holky jsem ve 20 TT včera s přítelem jsme měli sex..začala jsme po sexu krvácet jako při MS dnes už nekrvacím ale byli jsme asi ve dvou nemocnicích a tam nám řekli že se to většinou stává ale že nás dokážou na mého gyn ...takže ještě dneska pojedu ke sve dr ma od 13:00 ale řeknu vám jsem nesvá :( mala kope ale jen malo ne jako dřív uvidíme co mi poví dr snad to nebude nic vážného
Kde kupujete chlapum boxerky? My doted tezenis, reserved, h&m,new yorker, ale ta kvalita sla.silene dolu... Prosim něco.cenove dostupne🙂

Výletíme s prckem - hrad Kost
Přemýšleli jsme o tom, že jsme poměrně dlouho nebyli na žádné prohlídce hradu nebo zámku. A samozřejmě jsme si kladli otázku, jestli na to přeci jen Kryštůfek není ještě prcek. Na variantu, kterou vám nabídne hrad Kost určitě ne!
Celý recenzovaný výlet o tom, zda je dobrý nápad vzít 3 leté dítě na prohlídku hradu najdete na stránkách holá sova🙂. Včetně krásného videa hradu z ptačí perspektivy!
neprodava nekdo kibi nositko?
Dobré ráno, dnešní odpověď za 5❤️ je tato:
Dokážete vyřešit tuto matematickou úlohu? Napište, prosím, jen výsledek a nepište, jak jste na to přišli 😉 🙂
Zítra zveřejním správnou odpověď a pošlu hned ❤️❤️❤️❤️❤️
Jsem překvapena, jak jsem mohla udělat takový krok zpět, ale asi to byla zkouška toho, jak stojím nohama pevně na zemi.
Já tomu tady totiž říkala dovolená a trošku mě trápilo, že pro mě je to vlastně jen změna prostředí.
Je tu tak krásně, hned bych si lehla na lehátko a nechala se unášet vlnkami po moři. No třeba i k tomu dojde. Zatím se mi dařilo si pro sebe z celého dne ukousnout půl hodinu večer v bazénu. Do teď mi to přišlo málo, ale konečně mi došlo, jak to skutečně je. Uvědomila jsem si, že doma bych neměla ani to.
Je to pro mě tady taková zkouška toho, jestli žiju, co píšu. Všechna očekávání jsem musela pustit k vodě, aby mi bylo zase dobře.
Na co si tu hraju? Já už se přeci dlouho umím radovat z maličkostí, které kolikrát třeba někdo nevidí přes to, že jiným věcem přikládá větší váhu. A to je to, co se dělo tři dny, co tu jsme. Moje ego mi říkalo: ”jsi na dovolené, tak proč tady naplňuješ potřeby jiných ještě víc než doma? A co tvé potřeby?” A já na tu jeho hru přistoupila, jako by líp než já vědělo, co potřebuji, a já díky tomu byla pěkně protivná. Jenže taková já přeci nejsem, tyhle hry ega už mám dávno za sebou. Proč bych měla dětem kazit prázdniny jen proto, že já je tak úplně nemám. A navíc z vlastního rozhodnutí, protože ty děti se mi v mém životě nezjevily náhodou, že?
Dneska při mém nočním plaveckém dobrodružství jsem si uvědomila, že poprvé od porodu zase sportuji pravidelně a to je přesně to, co jsem potřebovala, co mi tak chybělo a tělo si odvyklo to po mě chtít.
Ukrojit si kousek, nemusí to být kus, ale musí to být pravidelně. Denně chvíle, kdy jsem jen sama se sebou. Tady to budou 3 týdny plavání a doma si nazuji své běžecké boty, ke kterým konečně zase dozrál čas a vyvětrám hlavu.
Náš život se přeci neskládá z velkých okamžiků, ale především z malých, mezi kterými se občas zamíchá něco mega velkého. Ale pokud budeme čekat jen na ty velké, život nám tak trochu uteče pod rukama.
Dneska na pláži jsem byla sama s dětmi, protože Martinovi nebylo dobře a zůstal ležet. Nemohla jsem se koupat, protože se Mariánkovi chtělo spinkat a já si ho navázala do šátku. Ale mohla jsem se s ním brodit po kolena v průzračné teplé vodě, pozorovat své šťastné děti a cítit se bohatší o tyhle malé chvilky, které se zapisují do mé paměti úplně stejně jako ty veliké a naplňují můj život vděčností.
Jsem vděčná, že žiju a že žiju krásně. ❤️🐳🏊🏼♂️🐟🐠🐬👩🏽💻🌝

Proboha, já jsem fakt těhotná aneb můj 5. týden těhotenství. Jak se miminko vyvíjí a co se děje v těle maminky?
„Posledních pár dní se cítím jinak. Divně. Jen nevím, jestli to není jen síla mé sugesce. Těhotenské testy mám samozřejmě nakoupené. Mám nebo nemám už testovat? Rozum říká ne, srdce na mě řve 'samozřejmě, že ano'. Tak strašně chci vědět, jak na tom jsem. Zároveň se však bojím zklamání. Bylo by hodně dětinské brečet, pokud to nevyšlo? Ne, tohle se opravdu nedá, jdu zjistit pravdu. Ať je jakákoliv! Nádech, výdech… A znovu. Otevírám oči a koukám na test, který mi právě sdělil, že...
...proboha, já vidím dvě čárky. Před očima se mi najednou zatmí a já si nejsem vlastně najednou vůbec jistá, co to znamená. Rychle hledám návod k těhotenskému testu, který právě držím v ruce, a kontroluji, zda to opravdu značí těhotenství, nebo se jedná o nějaký jiný druh testu, kde dvě čárky znamenají, že těhotná právě nejsem. Samozřejmě zmatkuji a návod mi hned vysvětlí, že to je opravdu tak. Jsem těhotná! Sakra, dýchej… Takovou dobu jsem se na tuhle chvíli těšila a najednou vlastně nevím, co říct. Explodovala ve mně ohromná směsice citů, pocitů a emocí. Víc než cokoliv jiného momentálně cítím strach. Já budu máma.
Budu dobrá máma?
Co když mi to nepůjde?
Nechci přibrat 30 kilo.
Jak to mám říct Karlovi?
Nabízíme
"Můj názor je takový, že systém bohužel stále není dobře nastavený. Děti a především miminka, by se vůbec do ústavů neměly umisťovat. Měly by jít přímo z porodnice do adopce, nebo k pěstounům. Jednou zraněné dítě je podruhé zraněno pobytem v ústavu. A to je zbytečné a moc zlé. Například pro maličké miminko je takový pobyt v dětském centru obrovský stres. Vždyť představte si, že vaše miminko po narození nemůže být s vámi, a to celé dny, týdny a měsíce. Leží tam, někde v postýlce úplně samo. Ani barevné zdi a deset hodných tet maminku prostě nedokážou nahradit,“
„Je to velmi bolavé téma, protože tyhle děti vypadají na první pohled jako každé jiné dítě. Ale díky tomu, co prožily (ztrátu biologické rodiny a následně pobyt v ústavu), si s sebou nesou šrámy na duši po celý život. Bohužel mnoho lidí (například rodiče jejich kamarádů, neznalých této problematiky) je pak považuje za agresivní spratky, u kterých se projevily špatné geny. A to je špatně, to bych chtěla změnit. Protože, ono jde o obranné vzorce a mechanismy, které si tyhle děti vytvořily v ústavu, aby to nějak přežily,“
Horko
Úterý. Konečně začlo to pravý léto, jsem nadšená! Koupila jsem miminu bazének pro 3, takže ho hned zejtra nafouknu. Budu si číst a popíjet střik s ledem a on se bude hodiny spokojeně čvachtat. Už se fakt nemůžu dočkat zítřka!
Středa. Málem jsem vyplivla plíce u nafukování toho pojebanýho bazénu. Ten harant si do něj na 30 sekund jednou vlezl a tim to celý haslo. Nestačila jsem si ani nalejt, natož něco přečíst. Zejtra to ale bude v poho, jedem za kamarádama, maj velkou samozavlažovací zahradu, bazén a děti, to bude už stopro relax v dokonalý oáze.
Čtvrtek. Takže asi nejedem nikam, protože nějakej ožralej nablblej retard to ráno napral autem na náš pozemek. Ačkoliv má úplně zrušený auto a my strhnutou celou jednu stanu plotu, tak je naštěstí v pořádku. Je zajímavý, že to mohl střihnout kamkoliv po celý ulici, kde vůbec nic neni, ale on to vzal přímo do našeho přívodu plynu. Já nevim, jestli to přitahuju, nebo karma a tyhle věci. Ale fakt si nejsem vědoma ničeho, za co bych měla bejt ještě víc trestaná. Takž policie, plynaři, bagry atd. Mimino je štestim bez sebe, v bagr na vlastní zahradě ani nedoufal. Po 4h oserů jsme teda nakonec vyjeli, ale jsme bez plotu a musim čuby venčit ručně a nemůžu je vypustit na zahradu. V tom horku to bude echt výživný.
Pátek. Mnich je nadšenej z počasí a zvolává tu do prostoru, že je konečně pořádný teplo. Je evidentní, jak si užívá pocit, že jsem nasraná na něco jinýho, než na něj a ještě to (pro mě dost bolestně) přiživuje. Začínám trochu přemejšlet o rozvodu. Nebo o odloučení do podzimu.
Sobota. Dneska jsem vzala zavděk větrákem. Nikdy v životě jsem ho nepoužila, protože mě strašně irituje ten zvuk, asi stejně jako tikání hodin a to, když mi pes líže tepláky. Mám z toho úplný návaly úzkosti. Ovšem v lednici mám pár flašek léku na úzkost, tak to nějak přežiju. Snad. No nic, jdu zalejt trávu, stromy a kytičky, aby jim bylo hezky. Vždyť jejich život visí teď jen na nás!
Neděle. Probudila jsem se ve 2 ráno. Vedrem, překvapivě! Jsem na tom tak psychicky špatně, že jsem sežrala celý pepřenky a zajídala to melounem a mandlema v čokoládě. Trochu dost mě teď bolí břicho. Nedovedu si představit, že bych se vrátila do tý vřící ložnice, dám si ledovou sprchu a lehnu si na gauč. Přes den jsem 3x vytřela podlahu. Vodou s ledem. Ještě nikdy u nás nebylo tak čisto.
Pondělí. Dneska jsem byla 4x s čubama a asi 40x ve sprše. To první je utrpení, Slečna táhne vpřed a za sebou táhnu Pani. Ještě k tomu mám v manduce mimino, který žhne žárem tisíce sluncí. Nemůžu nic jíst, jen pít. Za prvé bych mohla zhubnout, za druhé je mi už trochu veselejc, střik s ledem mi dává zapomenout na ty skličující skutečnosti. Zalejvám už jen stromy v dohledu od vchodových dveří a rajčata. Nedovedu si představit, že budu spát v ložnici, nebo zase s čoklama na gauči, takže jsem si už připravila karimatku na chodbu k botníku, tam je kamenná dlažba.
Úterý. Dneska se to už nedalo vydržet, takže jsem vytáhla hadici ze sklepa a napustila ledovou vodou zase ten bazének. Mimino na něj opět prdělo a řešilo bagry na pískovišti, takže jsme se do něj s mnichem radostně vyvalili a setrvali tam celý dopo. Já opřená o skluzavku, mnich o skákacího koně. Celý to nebyl úplně šťastnej nápad, protože jsme spálený jak německý turisti. Doma je 32 stupnů a po spáleným bachoru mi skáče mimino bez potřeby spánku. Pohybuju se bytem už jen s rozprašovačem na vodu, kterej stříkám před sebou a vstupuju do aerosolu. Takhle nějak si představuju apokalypsu.
Středa. Přestala jsem chodit na sociální sítě a sledovat zprávy v televizi. Nevim, jak bych unesla fakt, že někde pršelo a tady furt nic. Na trávu, stromy a kytky seru. Stejně tu zhebnem všichni. Večer plánují jít spát do sklepa.
Čtvrtek. Tak už jsem zase online, protože kamarádka založila novou tajnou FB skupinu. Slušně se rozrůstáme. Jmenujeme se Zkurvenyvedro. Sdílený utrpení je hned o něco menší. Když se tam někdo neprozřetelně pochlubí, že u něj prší, tak ho logicky hned kickneme. Takovou ukázku neloajálnosti totiž nestrpíme. Už si děláme ambice i na politický hnutí.
Pátek. Dneska zdrhla Slečna. Naháněla jsem jí v pravym poledni a naštěstí jí po půl hodině našla. Plot už je spravenej, takže se mohla jedině podhrabat. Po bližším průzkumu jsem zjistila, že se nám nějakej kanálník vykálel za plot a pro Slečnu to bylo natolik lákový, že neodolala a dala si sváču. Prase fialový! Takže jsem spravovala plot, pálila okolo poházený pokanděný kapesníčky zapřísahala se, že si od ní už v životě nenechám dát hudlana.
Sobota. Mimino se opět probudil v 5 ráno. Je tu vedro k nepřežití. Jemu jsem pustila teleshopping a sobě ledovou sprchu. Ráda bych usnula, ale Slečna pes se vedrem cejtí nekomfortně, tudíž se chce tulit a dejchá na mě teplej hovní vzduch. Když jí zavřu vedle, tak vyje. Jestli se nezabiju dneska, tak už nikdy.
Neděle. Kamarádka mi poslala fotku, jak u nich prší. Co prší, leje! Mažu jí z přátel, svini. Navíc jsem zjistila, že mimino asi před pár dny zapnul topení v ložnici. Takže ho jdu přeměřit, jestli by se přece jenom ještě nevešel do babyboxu. A to se mohl čvachtat v bazénku!
Holky vy co jste nechali vykastrovat jorksirka tak přestal po kastraci obcuravat židle a rohy atd? Nebo na to vliv kastrace neměla? Všude píši, že přestane, ale chtěla bych zkušenosti než ho tomu zákroku podrobim...samozřejmě by to byla třešnička na dortu.. Jde tam hlavně kvůli liline to je náš labrador a ten, když se hara tak nás jorksir prostě 14 dní neustále stéká, obskakava kde co a je úplně sílenej. Dneska byla poslední kapka, když se mu Lili začala nastrkovat a on ji málem poskakal. Doufám, že tím nepoburuji, ale děti už jsou fakt z toho nešťastné, že pořád stéká a chová se takto.
Ahoj holky, mam dotaz. Zítra jdu na velky screening v druhem trimestru. Jdu do nemocnice v Novém Jičíně, dotaz je, kolik jste platily (jestli vůbec) za nahrání miminka na CD/DVD. A mam si vzit své cd nebo to tam dávají? Děkuji 🙂
@78marcela navážu na tvoji nedávnou škvarkovou zprávu - šli jsme dnes navštívit prababičku a tetu. Teta se právě vrátila z nákupu a vybalovala z tašky pytlíček se škvarkama. Naše mladá se k ní hned hrnula "to jsi nám koupila?" "né, to jsem koupila sobě a babičce" nastavila ruku "ale já mám dneska svátek a chci škvarečky!!!" zkrátka škvarky jsou nejlepší sladkost...😀



















