Puvodne jsem se nechtela pridavat, ale treba to nekomu nekdy pomuze, ja bych asi v zacatcich byla rada, za kazdy clanek.

Nastoupila jsem 8.5. do porodnice na planovany cisarsky rez 9.5. uz z toho jsem mela strach, bala jsem se, ze se nerozjede laktace jak by mela. 9.5. rano me prevezli na sal a v 8:56 se narodila ma Zoey. Byla to streda. Odpoledne, kdyz uz manzel odjel a dceru dovezli z myti a mereni a vazeni a ja byla asi po 20. sprse, zkusily jsme ji se sestrou prilozit. Prisala se krasne, jen ji chudince nic neteklo. Jestli vykapalo trochu mleziva, ale vic ani tuk. Na noc mi ji jeste sebrali, ze se mam vyspat, dostala jsem prasky na bolest. V pet hodin rano me detska sestra budila slovy "Tak vam ji vezu, v noci dostala prikrm, byla hladova" a uz jsem se hroutila. Zkusily jsme ji se sestrou opet prilozit, tahala, ale nic moc nemela, cely den jsem ji mela u sebe a "kojila" kazdych asi 20 minut, byla jsem uplne hotova, ale nastesti uz jsem pak u sveho kojeni byla sama a mohla jsem si vse usporadat podle sebe, nejsem totiz clovek, ktery by byl stastny, ze nad nim nekdo stoji a stipe ho do bradavky, aby ji male mohl vrazit do pusy. Kazdopadne technika kojeni byla na prd a po ctvrtku jsem mela do krve obe bradavky, malou si opet vzaly sestry na noc k sobe. Vecer jsem si rekla, ze tomu pomuzu, nandala jsem kojici podprdu a prsnovlozky a doufala, ze to nejak na prsa zapusobi. V patek rano ze me byla Pamela, prsa se nalila a kdyz mi prinesli malou, tryskalo to do vsech stran, nicmene technika byla fakt na prd, respektive prikladani, nechavala jsem ji totiz, aby mi bradavku nacucla do pusinky, takze jsme z porodnice v nedeli odchazeli domu s pribiranim, ale ja si nesla opravdu krvave rany. Bohuzel se to vubec nelepsilo, bylo to horsi, po par dnech jsem mela kazdou bradavku do pulky rozdrasanou do masa, desila jsem se chvile, kdy se mala vzbudi taky proto, ze mala vydrzela na prsu i 3 hodiny. Prsa jsem mazala vsim, co slo, vetrala jsem je, osetrovala po kazdem kojeni a prisel prvni zanet, naskocily mi 40° horecky, srazela jsem to, jak se dalo, manzel byl v tu dobu uzasny, o malou se staral a nosil mi ji jen na kojeni, byla jsem furt ve sprse, abych vse vymackala, ale nakonec jsem jela na pohotovost, dostala jsem antibiotika a horecka alespon trosku ustoupila, po trech dnech bylo po zanetu. Bradavky ale vypadaly stale stejne a to uz male bylo 5 tydnu. Sli jsme na kontrolu k detske doktorce a zjistili, ze mala nabrala za 14 dni skoro 700 g, lekarka se divila, ze tak hodne, tak jsem ji vylicila nase kojeni, ze trva kazde cca 3 hodiny a ukazala jsem ji svoje bradavky. Byla radikalni, doporucila mi dudlik a po 30 minutach odstavit alespon do doby, nez se bradavky nezaceli. V tu dobu uz jsem si mysla, ze to vzdam. Dudliku jsem se branila zuby nehty, ale nakonec jsme ho koupili. Malou jsem opravdu zacla kojit kratsi dobu, nedodrzovala jsem to presne, nechala jsem ji az se sama odpoji a dala jsem ji dudlik, bylo to v rozmezi 30-60 minut. Bradavky jsem mazala purelanem, omyvala a starala se, ale prisel druhy zanet a zrovna v dobe, kdy byl manzel na sluzebce na 14 dni, povolala jsem moji mamku a zacla jsem opet jen kojit a ve sprse vymackavat, povedlo se mi to rozehnat driv nez nastoupily horecky asi za 2 dny. Bezbolestne kojeni si uzivam od 10. tydne po porodu. Obe jsme klidnejsi, mala skoro vubec neplace a v noci uz se nebudi. Dudlik ma stale, ale ma ho na usnuti nebo pri spatne nalade, jinak ho plive. Kojeni nam neznicil. 9.8. budou Zoey 3 mesice a kojime jako o zavod, ale uz ma silu, takze je napapana cca za 15 minut, pak prso plive a uz nechce.  Nejvice mi pomohlo se sverit detske doktorce, uz jsem byla vazne zoufala a myslela jsem, ze jestli to tak pujde dal, kojit uz nebudu, nechtela jsem. Hormony hrozne pracovaly. Mela jsem i laktacni poradkyni z mamily, poradila mi s technikou a pomohla nam s polohou v leze, ta nam proste nejde. Jen me mrzi, ze nemuzu kojit jen tak nekde, mleko mi pri kojeni tece i z druheho prsa a vytece treba i 100 ml, takze to ty vlozky proste nepoberou, tak musim vzdy mit v aute zasobu plen a musim sebe i malou obkladat plenama, jinak jsme obe uplne mokre. Chce to opravdu vydrzet, ale stanovit si zasady, znicena matka, ktera neni dite schopna udrzet, protoze nespi a jen koji je k nicemu. Kojeni je velice dulezite, ale je potreba pohoda, ja se rozhodla, ze chci kojit a udelam pro to vse, jen musim byt v psychicke pohode, abych stres neprenasela na Zoey a to se nam povedlo.

Pres den pije po cca po 2-4 hodinach, zalezi na pocasi a v noci se bud vzbudi jednou nebo vubec. 

Porodni vaha byla 3000g a ted ma 5700g, takze hlady urcite netrpi. Je to takovy hodny, klidny (ted uz) andilek. Driv byvala hrozny vtekloun. 

Nejvice mi na bradavky pomohl purelan, prsnovlozky pouzivam od Johnsons baby, protoze jsou vytvarovane a mazu a menim je po kazdem kojeni.

„Syn je narozený v březnu, ale už teď vím, že odklad povinné školní docházky dáme. Má vývojovou dysfázii, problémy s pozorností a navíc je to taková křehká dobrá dušička. Ve škole mi řekli, že k odkladu potřebují doporučení od dětské lékařky a jedno další doporučení od nějakého odborníka - psychologa, z pedagogicko-psychologické poradny nebo speciálně-pedagogického centra.”

Hurá, máte doma školkáčka nebo prvňáčka! V průběhu školní docházky se však můžete dostat do situace, kdy budete muset řešit nějaký problém ve výuce a právě pedagogicko-psychologická poradna vám může pomoci. Odborníci, kteří zde pracují se zaměřují na různé oblasti a je dobré vědět, s čím se na ně můžete obrátit.

Pedagogicko psychologická poradna je školské poradenské zařízení, které poskytuje svoje služby dětem od tří let, jejich rodičům, ale také pedagogům. Klientem se tedy může stát dítě ve školce, na základní, ale i střední škole. Těchto poraden je spousta po celé republice a je tedy snadné najít tu nejbližší pro vás i vaše dítě. Jejich seznam naleznete v podobě interaktivní mapy na webové stránce MŠMT ČR. V poradně se setkáte s psychologem, speciálním pedagogem a sociální pracovnicí. V případě potřeby se problémy řeší i s dalšími odborníky, zejména lékaři.

„Mám tří a půl letého syna a byla jsem v pedagogicko-psychologické poradně. Bylo to na moji žádost, protože se počůrával ve školce, vztekal se a celkově tam měl problémy s adaptací. Zavolala jsem tam a paní psycholožka navrhla, abych nejprve přišla já sama. Povídaly jsme si asi hodinu a ona řekla, že si myslí, že není nutné, aby přišel i syn. Navrhla, že je případně možné, aby se ona přišla podívat do školky, aby viděla jak se tam chová v kolektivu dětí atd. Nakonec jsme se shodly, že to není nutné, že je syn v pořádku. Měla jsem zbytečné obavy, ale jsem ráda, že jsem si tam zašla a můžu být v klidu.”

Jak probíhá vyšetření?

Samotného vyšetření se není třeba bát. Pokud proběhne v rámci jednoho dne, počítejte, že může trvat déle jak 2,5 hodiny. Pokud je dítě nezletilé, je nutný doprovod zákonného zástupce. Na začátku si psycholog nebo speciální pedagog zjistí podrobnou anamnézu dítěte, tedy třeba to, jak proběhlo těhotenství a porod dítěte, na zdravotní stav členů rodiny, vztahy v rodině a jiné. Poté následuje samotné vyšetření, zpravidla bez přítomnosti rodiče.