U nás je letos léto ve znamení stěhování. Koupili jsme si nový byt tak chtě nechtě léto musíme obětovat. Ale co by jsme pro zobrazení naše hnízdečko neudělali. Jonášek v de mít vlastní pokojík a obrovský prostor. Takže s klidnym svědomím můžu říct že by se mi mop náramně hodil. Nemusela bych vytírat po kolenou s hadrem v ruce.
U nás dnes pouze 30° ve stínu!!! Docela příjemný "ochlazení", když už ani zpívání vánočních koled nás předchozí dny neschladilo :D
Pedagogicko-psychologická poradna pomůže získat odklad školní docházky a poradí jak na problémy s adaptací ve školce
„Syn je narozený v březnu, ale už teď vím, že odklad povinné školní docházky dáme. Má vývojovou dysfázii, problémy s pozorností a navíc je to taková křehká dobrá dušička. Ve škole mi řekli, že k odkladu potřebují doporučení od dětské lékařky a jedno další doporučení od nějakého odborníka - psychologa, z pedagogicko-psychologické poradny nebo speciálně-pedagogického centra.”
Hurá, máte doma školkáčka nebo prvňáčka! V průběhu školní docházky se však můžete dostat do situace, kdy budete muset řešit nějaký problém ve výuce a právě pedagogicko-psychologická poradna vám může pomoci. Odborníci, kteří zde pracují se zaměřují na různé oblasti a je dobré vědět, s čím se na ně můžete obrátit.
Pedagogicko psychologická poradna je školské poradenské zařízení, které poskytuje svoje služby dětem od tří let, jejich rodičům, ale také pedagogům. Klientem se tedy může stát dítě ve školce, na základní, ale i střední škole. Těchto poraden je spousta po celé republice a je tedy snadné najít tu nejbližší pro vás i vaše dítě. Jejich seznam naleznete v podobě interaktivní mapy na webové stránce MŠMT ČR. V poradně se setkáte s psychologem, speciálním pedagogem a sociální pracovnicí. V případě potřeby se problémy řeší i s dalšími odborníky, zejména lékaři.
„Mám tří a půl letého syna a byla jsem v pedagogicko-psychologické poradně. Bylo to na moji žádost, protože se počůrával ve školce, vztekal se a celkově tam měl problémy s adaptací. Zavolala jsem tam a paní psycholožka navrhla, abych nejprve přišla já sama. Povídaly jsme si asi hodinu a ona řekla, že si myslí, že není nutné, aby přišel i syn. Navrhla, že je případně možné, aby se ona přišla podívat do školky, aby viděla jak se tam chová v kolektivu dětí atd. Nakonec jsme se shodly, že to není nutné, že je syn v pořádku. Měla jsem zbytečné obavy, ale jsem ráda, že jsem si tam zašla a můžu být v klidu.”
Jak probíhá vyšetření?
Samotného vyšetření se není třeba bát. Pokud proběhne v rámci jednoho dne, počítejte, že může trvat déle jak 2,5 hodiny. Pokud je dítě nezletilé, je nutný doprovod zákonného zástupce. Na začátku si psycholog nebo speciální pedagog zjistí podrobnou anamnézu dítěte, tedy třeba to, jak proběhlo těhotenství a porod dítěte, na zdravotní stav členů rodiny, vztahy v rodině a jiné. Poté následuje samotné vyšetření, zpravidla bez přítomnosti rodiče.
Isofix ano - ne? 🙂
Máme v autě, furt váhám jakou autosedačku vybrat, zda s tím nebo bez. Jinak značku chceme Britax Romer. 👍🏼
Preji hezké odpoledne. Jsem 36+4 a už druhy den se mi stalo, ze mi občas samovolně z prsou ukapne. Je to normální, nebo se tělo připravuje na porod? U prvního těhotenství jsem to nezazila.
Nová hračka od táty pro tátu či syna?Kdo ví....😃
Světový týden kojení - 5. den
Je horko, šílené horko a já ti nemůžu dát napít, protože podle paní doktorky můžu kojit co 3 hodiny. Neplakej, budu tě hladit, i přesto, že vím, že chceš k prsu.
Tak jo, už jsou to 3 hodiny, ale ty spíš, 2 hodiny jsem tě tišila v náručí, konečně jsi celý zpocený usnul, a teď tě vzbudím a ono to začne nanovo. 10 minut kojení a pak 3 hodiny pláč. Mám strach. Už to nezvládám, jsem unavená, potřebovala bych si odpočinout, najíst se, napít, zajít na záchod. Copak nemůžu mít trochu odpočinku? Proč ti těch 10 minut kojení nestačí, prý by mělo. A proč teď spíš, když by jsi měl jíst?
V noci se přeci nepapá, říkala to paní doktorka a navíc by se ti mohly zkazit ty dva zoubky, které ti před měsícem vyrostly. Ale jsem tak unavená, neplakej už prosím, já tě ponosím, třeba tu žízeň zase zaspíš. Jen mám pocit, že se mi už ta prsa tak nenalévají. Možná ti mé mléko nestačí. Ach jo, jsem úplně neschopná maminka.
Ráno raději zajedu pro umělé mléko, protože to mé je slabé přesně jak mi říkali.
---------------------------------------------------------------------
To je příběh, který slýchávám často od žen, které se řídí škodlivými radami kojit co 3 hodiny jen 10 minut a omezit kojení v noci.
"Co vám říká selský rozum a mateřský cit?", ptám se jich. A odpověď je vždy stejná:"Něco úplně jiného!" Tak dělejte to, co cítíte, máte mou podporu.
Proč by příroda obdařila matku "hladovým" mlékem? Chce snad, abychom my lidé vyhynuli? Copak příroda ví o umělém mléku?
Mateřské mléko se tvoří podle poptávky dítěte, to znamená, že čím více kojíte, tím více se tvoří mléko se složením, které miminko potřebuje. Už z logiky toho, je časované kojení nejen mýtus, ale hloupost a vstupuje mezi matku a dítě, stejně jako limitovaná doba kojení a zákaz kojení v noci, které je z hlediska udržení laktace velmi důležité.
Kojení je samoregulační proces, každý umělý zásah narušuje rovnováhu a tím i dokonalé nastavení těla matky a miminka, kteří se spolu začali ladit už během těhotenství.
Když si uvědomíte, s jakou přirozeností se začíná po kapičkách rozjíždět laktace po porodu, jak se to děje pomalinku v souladu s potřebami miminka, které má malinkatý žaludek, a proto je i mleziva malinko, není nutno do tohoto procesu nijak vstupovat omezováním času, frekvence nebo doby kojení.
Miminko navíc na prsu nevisí jen kvůli hladu, chce cítit mámu stejně jako ji cítilo v děloze. Jde o kontakt, který je důležitý pro jeho psychickou pohodu, nejde jen o naplnění fyzických potřeb.
Přívlastek S-po-kojený prostě k miminku patří, proč asi? ❤️
V dálce za Starym Jicinem tma, mraky, hrmeni jako blazen 😍 ze by to došlo až do Loučky a do Nového Jičína? 😀 Prosím déšť 🙄
Máte doma tyčový vysavač? Jakou značku/typ a jak jste spokojené? Chtěla bych si nějaký pořídit na denní vysávání drobků a prachu z tvrdé podlahy a nízkého koberce. Nebaví mě pořád vytahovat velký vysavač, rozmotávat hadici a šňůru a pak to zase sklízet zpátky.Zaujal mě Eta Aqualio, ale nevím,jestli to nejsou vyhozené peníze...
Od 5. do 11.8. jsem na semináři.
Tak to mluví za vše ☹
Monička: "Maminko, budete se s tátou někdy ženit?"
Já: "Ne, Moničko, nebudeme."
M: "Vy už jste se ženili?"
Já: "Ne, ale už ani nebudeme. Tatínek už mě nechce."
M: "Budeš zase plakat?"
Já: "Doufám, že ne."
M: "Já taky doufám."
Jedna z prvních hraček :D
Matýsek ❤ můj život ❤
Můj druhý porod s odstupem 3 let
O svém porodu jsem článek už psala. Několik dní a možná i týdnů mám neustále myšlenky a chuť napsat si to ještě jednou. Ani ne tak článek o porodu, ale "po porodu" . A proč teď ? Protože až teď, po třech letech, to dokážu všechno říct nahlas. A taky proto, že trauma z prožitého porodu je diagnoza.
Po narození Bety a mém probuzení z narkózy jsem byla neskutečně euforická, že porod skončil a obě žijeme. Podle papírku s informacemi o miminku, který ležel na stolku. Když mi pak místo dítěte přinesli ty šílené informace, ta euforie se zřejmě změnila až v patologický strach. Nejen z prognózy hrozící demence dítěte, ale i strach o její další existenci. Když se pak přidal ještě koktejl hormonů, který je po porodu naprosto normální téměř u každé z nás, vytvořil se bludný kruh, ze kterého jsem se neuměla dostat.
Poprvé jsem Bety viděla na obrázku v telefonu, který pořídila paní doktorka a snažila se mě rozveselit, jak díky těm hadičkám, co jí trčí z hlavičky, vypadá jako ufonek. Ufonek ??? Jak prosím ? Tohle totálně vyčerpané, zmordované dítě, s křivě pootevřenou pusinkou a se vším zaťatým v křeči, že je legrační ufonek ? Pamatuju si, jak jsem si tu lékařku prohlížela a přemýšlela, která z nás je blázen mimo realitu. Pár hodin jsem to zpracovávala. Pak přišel manžel a moje mamka. Snažila jsem se zapudit žárlivost, že oni dva už ji viděli a já ještě ne. A máme tady dalších několik fotek. Bylo to strašné. To miminko se mi vůbec nelíbilo. Připadala mi strašně cizí, jiná než jsem čekala. Když muž a mamka s dojetím líčili, jak je nádherná, měla jsem pocit, jak kdyby se pode mnou točila postel a s ní celý okolní svět. Oba pak odešli. Přemýšlela jsem nad těmi obrázky dlouho. Tak dlouho, až jsem to ve svém psychickém problému rozklíčovala. Byla jsem přesvědčena o tom, že moje miminko ten porod nepřežilo a oni mi teď rychle strčili nějaké dítě, které jim tam zbylo. " Ahá, tak to se vám hodí. Zbavíte se odloženého dítěte a ještě si perfektně zakryjete záda." myslela jsem si. Celou noc jsem pak přemýšlela, co vlastně bude dál....Ráno pak přišel pan doktor Velemínský, který na přivolání vytáhl Bety z mého nešťastného břicha. Teď jsem ho však poprvé slyšela mluvit. Jeho hlas byl tak milý, vlídný a klidný. Hlas, který okamžitě léčí. Drželi jsme se za ruku a já z něj vysávala ten klid, tu pohodu a jistotu. To mě nakoplo k tomu, že jsem přelezla tu nekonečně dlouhou dobu, přemohla ten strach a šla se podívat na své dítě. Seznámit se tváří v tvář. Vešla jsem do místnosti s několika inkubátory zahalených dekami. Jeden z nich sestra odkryla a já ji poprvé uviděla. Konsternovaně jsem stála a nemohla uvěřit, na jak nádherné dítě se dívám. Tekly mi takové ty veliké slzy, co se rychle kutálí a pořád jsem si četla její jméno napsané fixou na skle. Najednou jsem viděla, že má moje oči a pusu po tátovi. Pak jsem se posadila do křesla a dali mi jí do náručí. Přitiskla jsem si to její teplé nahé tělo na hrudník a cítila jsem, jak nám oběma tluče srdce. " Jsem tvoje máma a už se ti nic nemůže stát." pošeptala jsem ji do ucha.
Když jsem přišly domů z porodnice, dostala jsem i přes tu žalostně malou produkci mléka šílený zánět prsu. Horečky překročily 40°. Ležela jsem v posteli a dívala se na lustr, jak z něj kape pot. Nevím, co bylo se starším Jiříkem a nevím, co bylo s Alžbětou. Zřejmě celou dobu spala vedle mě, protože jsem nedovolila nikomu, aby na ni sáhl. Odmítala jsem jakýkoliv přesun do nemocnice, protože by mi ji určitě vzali. Takže manžel vytelefonoval a vyzvedl antibiotika, které byly tak silné, že sice rychle pomohly, ale kojení bylo u konce. Ani kapka. Za pár dní bylo po šestinedělí a já se začala pomalu ze všeho škrábat. Chtěla jsem na všechno zapomenout. Jenže bohužel. Při každém objetí toho mimina a pak už i roční a dvouleté Alžběty, se mi tohle všechno vybavilo. Přetransformované ve strach z osudu.. Bála jsem se, že se osud pro ní vrátí a už to dobře nedopadne. Da roky a kousek jsem každý večer v koupelně brečela. Pak už jsem si uvědomovala, že asi budu potřebovat pomoc. Až jsem se jeden večer rozbrečela v posteli a všechno řekla manželovi. Že se každý den bojím, že mi zemře. Říct to nahlas byla polovina terapie. Strašně se mi ulevilo. Strašně.... Pak jsem to zvládla říct ještě mamce a ségře, kamarádce... pokaždé jak kdyby ze mě kousek téhle nemocné mysli odešel. Dnes jsou Alžbětě tři, je pořád nádherná, macatá a veselá, já chodím do práce a život krásně plyne, svět se točí rychleji a já vím, že z tohoto bludného kruhu jsem konečně venku. Když jsem před pár dny sloužila sobotu na gynekologické jipce, zpoza plenty jsem najednou uslyšela ten hlas. Hlas, který jsem měla živě v hlavě. Ano. Doktor Velemínský, dnes již ve své nové funkci primáře. Můj, vlastně náš, zachránce.....Děkuji navždy!
Doporucite konkretni suchy olej na vlasy?
Hezky.den. s cim si prosim.nejvice vyhraji vase deti v rozmezi od roka do dvou let? Syn ma rok .a pul a uz ho nic nebavi z toho,co mame-a.nemyslim.si, ze bychom.toho meli mnoho. Potřebujeme trochu obnovit náš arzenal🙂 lego mame, modelina ho bavi chvilku, rad maluje-takze pastelky, kridy,prstovky mame... miluje knihy, tech uz mame hafo, převážně od svojtky pohybove.tatru mame, bagr taky, kostky, houpaciho psa, vkladacku, kruhy na.tYči..... Uz nevim,co poridit.
Pašman - ostrov schovaných pláží
Je doba dovolených, tak sdílím pro inspiraci, kam rozhodně doporučujeme se vydat - ostrov Pašman. V článku najdete taky link na video z naší dovolené😉.
Doufám, že se třeba necháte inspirovat❤️. Krásné léto!
Dnes začínáme 36.týden ♥️⚓
Holky,prosim poradte mi.Chtela bych si na zimu koupit na hory nejake pekne zdobene,kolem nohy treba s nejakym peknym koziskem snehule.Chtela bych takove,abych v nich nemrzla a fakt vydrzely mrazy,kdyz na kluky treba cekam na snehu nez dolyzuji😉Libi se mi styl jako ma treba Andrea Veresova...Rada do nich investuji,kdyz vim,ze je budu mit na nekolik sezon...Navic budu mit narozky,takze bych si je mohla prat😀Jen teda vubec nevim,jakou znacku hledat...Uz jsem na netu hledala,ale asi spatne,nic me neoslovilo...Tak doufam,ze mi poradite🙏
Už je tu, miláček náš ❤❤❤
Poslední věci co chybí dokoupit ... a už máme vše 🙏. tak by mě zajímalo kde se daji objednat krásné zavinovačky, polštářky, dečky.. proste vše do postýlky... 🙂 mate někdo ověřené typy?
Na první fotbalovou branku nikdy není moc brzo, pokud je váš tatínek fotbalista. Trénujeme už od
brzkého rána, než tady zas budeme mít na nebi 7 sluncí. :D Přeji všem krásný víkend.
#pepco #letospepco #hrackynazahradu
Na práci na naší střeše se podílí i puberťáci a mají velmi zodpovědnou funkci - obsluhu střešního výtahu. Při pohledu na chlapy na střeše jsou spokojení, protože pracují ve stínu🙂!
Světový týden kojení - den 4.
Asi si řeknete co tady dělá ta fotka s flaškou (je v ní mateřské mléko mimochodem). Napadají mě 2 vhledy. Ten první se týká respektu.
Stejně jako se touto osvětou snažíme říct, že kojení je základem života, tak si musíme uvědomit i to, že milióny dětí jsou krmeny umělým mlékem, protože prostě není možné je nakojit. A že dívat se s despektem na ženy, které nekojí, jen vypovídá něco o nás. Nemáme totiž právo nikoho soudit a ani mluvit do života někomu, kdo o to nestojí. A to i přesto, že víme, že MM je nenahraditelné a že šíříme laktační osvětu.
Jednou jsem na svatbě kamarádky uviděla ženu s malým miminkem, jak mu dává mlíčko s flašky, moje první myšlenka “proč ho nekojí? Možná bych se jí měla zeptat a pak jí říct, že by to mohla ještě zkusit.”
Následující myšlenka:”Nech to být.”
Potkaly jsme se spolu asi za hodinu při uspávání dětí a já se dozvěděla, že je dočasnou pěstounkou, to děťátko nechala v porodnici drogově závislá matka, ale jeho abstinenční příznaky už prý postupně odeznívají. Sedla jsem si na prdel z její odvahy. Pozorovala jsem s obdivem s jakou péčí a láskou se k miminku chovala a hanba by mě fackovala, kdybych začala mluvit o kojení.
Víte už, kam mířím? Někdy prostě dítě nemůže dostat tekutou lásku, ale přesto je milováno. A stejně jako my kojící bychom rády, aby nás respektovalo okolí, tak bychom měly i my respektovat nekojící matky.
Propagce kojení často brnkne na strunu nekojícím ženám, otevře staré rány, ale na druhou stranu spoustě ženám pomůže ustát tlak rodiny a našich babiček a matek, které byly zvyklé dát miminku sunar, protože za jejich časů se o podpoře kojení nedalo mluvit, a tak v plném kojení neumí podpořit své dcery a vnučky a ty se obracejí s prosbou o podporu na laktační poradkyně. I proto tu jsme a musíme se srovnat i s tím, že mluvením o kojení otevíráme bolavá srdce.
A druhý vhled, když už tady má můj muž v ruce flašku, je o takovém obecném tvrzení, že flaška ani šidítko ke kojenému dítěti nepatří.
Protože jde o obecné pravidlo, neznamená to nic víc než, že použití obou pomůcek je tak individuálně škodlivé nebo naopak v pořádku, že to zhodnotí až konkrétní situace.
Pozorujte své děti, naslouchejte jim a v případě, že cítíte, že potřebují dudlík za předpokladu, že technika kojení je v pořádku a nevnímáte to jako obavu, směle do toho. Jediný, kdo je zodpovědný za své děti jste tak jako tak vy. A nemusíte se před nikým cítit provinile. S tím se také v praxi setkávám, že se žena bojí, co na to kdo řekne a úplně se odpojí od své intuice.
Flaška v 8 měsících jednorázově? Ta rozhodně kojení nepokazí. Více by ho mohl pokazit strach, který je dítě schopno vycítit a zareagovat na něj třeba bojkotem, ale o tom zas jindy.
Kojení je základem života. Jedno je jisté, naše moderní společnost zneužívá možnost nahradit jej umělým mlékem i tam, kde by stačilo mateřské mléko, a to je tím největším problémem a strašákem přirozeného vztahu matek a dětí. Ne flaška, ne dudlík, ne umělé mléko tam, kde je nutností, ale umělé mléko tam, kde by stačila podpora a vlídné slovo, kus odvahy a na krátkou dobu zatnout zuby.
