Devítiměsíční Zuzanka se začíná v nosítku nespokojeně vrtět. Chodím po chodbě sem a tam, abych jí utišila. U nohou mi stojí tříletý Kuba, mlátí pistolkou do zdi a dobývá se mi do náruče. Zvednu ho a podívám se do zrcadla. Kouká na mě nějaká ženská, která je mi trochu podobná, ale určitě to nejsem já. Ona je na rozdíl ode mě dost zanedbaná. Rozmazaná řasenka, mastné vlasy v drdolu. A kde se jí proboha vzaly v náruči ty děti?

Ráno začíná jako každé pondělní ráno. Z dětského pokojíčku se ozývá volání: “Táto. Táto! TÁTO!”

Otočím se v posteli, což potěší Zuzanku a okamžitě si o mě stoupá. V návalu radosti si krkne a celou ranní dávku mléka my vyzvrací na krk a do vlasů. V dětském pokoji se volání stává stále zoufalejším. Otevřu dveře do pokoje a z postele se ozve: “NE! TÁTU!”

“Táta je v práci.”

“NEEE! Beee!”

Pouštím se do každodenního rituálu. V kuchyni to vypadá jako po výbuchu. Ostatně jako každé ráno. Vyklidit nádobí z myčky, znovu jí naplnit a rovnou zapnout, uklidit hračky a rozházené oblečení, roztřídit špinavé oblečení, udělat snídani, obléct obě děti.

Protože náš společný čas je tak cenný...

Od prvního momentu, kdy sevřeš v náručí svoje děťátko, už nikdy nebudeš tou, kterou jsi byla dřív.

Možná se ti stýská po té bezstarostné osobě, kterou jsi byla v dobách, kdy nebylo nic, o co jsi se musela bát.

Poznáš únavu, jakou jsi dřív nepoznala a každý den se ti bude zdát stejný jako ten předchozí, pouze krmení, odříhnutí, přebalování, uspávání, pláč a nářek, boj a po něm spánek, nedostatek spánku... Může ti to připadat jako nekonečný koloběh.

Ale nezapomeň, že všechno tohle bude jednou naposled....

Přijde den, kdy tvé děťátko naposledy nakrmíš, od toho dne bude chtít jíst jen samo.

Rozhodla jsem se sepsat aktivity, které je možné (či dokonce nutné) provozovat po celé republice. Nezáleží tedy kam na dovolenou pojedete, prakticky vždy si tam můžete užít svou oblíbenou zábavu a navíc se často k tomu ještě něco zajímavého dozvědět.

Geocaching

Jistě už jste o něm slyšeli. Jde o hledání schránek zvaných "keška". Obvykle jsou umísťovány na zajímavých místech, o kterých se můžete něco dozvědět, přitom si protáhnete tělo a děti mohou získat nějakou drobnost. K nalezení se používá zejména GPS a slovní instrukce. Kešky můžete lovit nejen u nás, ale i v zahraničí. Pokud chcete vědět více, doporučuji začít zde:

http://kesky.cz/zaciname-s-geocachingem/co-je-to-geocaching/

Turistické známky

Jedná se o dřevěná kolečka s vyrytými nápisy a obrázky (vždy vztahující se k danému místu či události) a samolepkou, kterou si můžete někam nalepit (např. do turistického deníku). Jedná se o sběratelské kousky, jejichž cena by měla být 35 Kč a k dispozici jsou i různé speciální edice, které lze získat jen v určitém období (např. letos edice k výročí 1918-2018) Více se můžete dozvědět zde:

„Bolestivou menstruací jsem trpěla snad od vždycky, vždy mi bylo řečeno, že je to normální. Měla to tak i máma a později i moje mladší sestra. Postupně se to zhoršovalo, našla jsem si ale přítele, začala brát HA a nastalo zlepšení. Po pár letech se to ovšem opět zhoršilo,“ začíná vyprávění jedna z maminek, která se potkala s endometriózou tváří v tvář.

Endometriózou trpí zhruba 6-10 % žen v plodném věku, přičemž ročně je v ČR s tímto onemocněním hospitalizováno zhruba 1 800 pacientek. Jejich počet každým rokem mírně stoupá. Endometrióza je chronické onemocnění, jehož příčina dosud nebyla přesně zjištěna. Jejími příznaky jsou bolest v podbřišku, bolest při pohlavním styku, poruchy menstruačního cyklu a také neplodnost. Díky asistované reprodukci ale ani ženy s vážnými formami endometriózy nemusí ztrácet naději na založení rodiny.

„Pak jsme potkala svého současného muže a věděla, že to je ON a vysadila HA (ještě jsme miminko neplánovali, ale už mi přišlo zbytečné se cpát chemií) a začala pravá muka. Před poznáním manžela jsem byla rok sama, takže žádný sex. S manželem jsem po sexu vždy krvácela. Na gynekologii mi řekli, že mám prostě vyvinutého partnera a nemáme být tak divocí a to, že je mi pořád tak blbě? Mám prostě smůlu, že trpím bolestivou menstruací a musím to vydržet.

Co vám mám povídat. Já přesvědčená, že jsem hysterka, že nevydržím bolest, že nesmím divočit. A ještě ke všemu jsem začala pravidelně trpět na vaginální mykózy. Prošla jsem 3 gynekology u nás ve městě, všichni mi tvrdili to samé. Hysterka, nedivočit. Ani mne nikdy pořádně nevyšetřili. Poté, co jsem si musela v období MS brát dva dny dovolenou, protože jsem bolestí nebyla schopná ani dojít si na záchod a už vážně přemýšlela nad sebevraždou, protože už to fakt nešlo přežít, bolestí jsem omdlévala a zvracela, jsem se objednala na gynekologii do Prahy, k soukromému lékaři.

Stačilo mu říci dvě věty a už věděl. Vyšetření to potvrdilo. Rozsáhlá endometrióza. Do týdne jsem ležela na operačním stole. Bylo mi 24 let. Po operaci mi dr. řekl, že do téhle chvíle tak rozsáhle rozrostlou endometriózu neviděl. Kdybych nebyla tak mladá nebo už měla dítě, vezmou mi celý spodek. Měla jsem ale velké štěstí, endometrióza mi "zhuntovala" jen dělohu, vaječníky byly čisté. Málem napadla i střeva a konečník. Z prostoru mezi dělohou a konečníkem mi vyndali výrůstky prorostlé do sebe velikosti baseballového míčku (měla jsem poslední dva roky i problém jít na velkou, každý sen jsem probrečela, byla jsem i na kolonoskopii, ale nic nikdo nikdy neobjevil). Další postup byl rok brát hormony, které vyvolaly umělý přechod, poté druhá operace, protože při první se nedalo vyndat vše.

Ten rok byl tragický. Nejprve naordinovaná antikoncepce bez vynechání (aby nebyla menstruace) byla neúspěšná, takže tvrdě do hormonů na umělé vyvolání přechodu. Hormony pracovaly, já přišla o spoustu vlasů, přibrala, nálady jsem měla jak stará bába, pořád jen a jen návaly. Chuť na sex nula. Děs. A navíc ten předpoklad, že nejspíš neotěhotním, nebo hodně těžko, protože mám dělohu zjizvenou a nejspíš nebude mít vajíčko se kde uhnízdit.

Snažila jsem se o vše možné, hlavně pila různé bylinky a snažila se být pozitivní.
Při druhé operaci mne už jen "dočistili" a preventivně mi profoukli vejcovody. Pak mi řekli, že se můžeme začít snažit. Nevěřila jsem.

A světe div se, hned na první pokus se zadařilo a celé těhotenství (i když doktoři strašili, jak budu muset být na rizikáči a pořád ležet) bylo úplně parádní. Narodil se mi zdravý a krásný syn. Teď rok po porodu naštěstí vše ok a můžeme mít další děti. Moje roční kojení a tedy i rok od porodu bez menstruace tomu hodně napomohl.
Takže u nás naštěstí happyend, byť straší s návratem nemoci, snad zvládneme ještě nějaké děti.“

Trocha historie

Endometriózu poprvé popsal v roce 1860 vídeňský patolog a rodák z Hradce Králové Karel Rokitanský. Ale ani dnes, po více jak 150 letech, stále nevíme, proč některé ženy endometriózou trpí. S chronickou pánevní bolestí přitom do ambulance gynekologa přichází až 10 % žen. Mnohé z nich před touto návštěvou absolvují rozsáhlá vyšetření u jiných specialistů a opakovanou a zbytečnou antibiotickou léčbu jen proto, že je endometrióza v diagnostice chronické bolesti opomíjena.

Rozpínavá děloha

„Zdravotní problémy při endometrióze způsobují ložiska děložní sliznice, která se začnou objevovat jinde než v děloze, nejčastěji na pobřišnici v oblasti pánve, na vaječnících či vejcovodech, ale mohou se vyskytnout v podstatě všude kromě sleziny a srdce,“ popisuje MUDr. Štěpán Machač, Ph.D., vedoucí lékař kliniky asistované reprodukce IVF Clinic Olomouc.

Jakmile se každé mamince narodí její vysněné miminko, začne dříve nebo později řešit i jeho spánek. Zejména ve chvíli, kdy si dítko budí s křikem noc co noc nebo rovnou vyžaduje nepřetržitou pozornost. Některé ženy zoufale hledají možnosti, jak své dítě naučit konečně spát celou noc, aby se i ony vyspaly. V takové chvíli často narazí na Estivillovu metodu usínání, která je značně kontroverzní a vzbuzuje různé emoce.

Někteří rodiče na tuto metodu nedají dopustit a jiní ji odsuzují jako příliš drastickou pro dítě. Rozhodnutí je jen na vás, zda máte srdce na to ji aplikovat nebo raději vydržíte, až vás už dítě nebude tolik potřebovat a samo se naučí spát. Podle statistik prý po několika dnech pláče a křiku slaví 96 % rodičů úspěch. Otázkou zůstává, zda-li je to proto, že se dítě opravdu naučilo spát, nebo proto, že volání rodičů vzdalo s myšlenkou, že za ním stejně nikdo nepřijde.

Co je to Estivillova metoda?

„Maminky, moc prosím o vaši zkušenost s touto metodou. Je třeba tuto metodu používat na spaní i přes den nebo pouze na noc a přes den uspávat miminko pomocí chování tak, jak je zvyklé? Jaký je interval chození za miminkem? 1 minuta, 3, 5, a pak? Myslím, že mi malý neusne po 3 příchodu. Moc děkuji za vaše rady.

Celá tato metoda je podrobně popsána v knize Eduarda Estivilla, Dětská nespavost. Pro někoho je spásou, která pomohla ke spánku absolutnímu nespavci a pro jiné něčím, co pomalu hraničí s týráním. Pojďme se na kontroverzní metodu podívat trochu blíž.

Podle Estivilla je správné spaní návyk. Stejně, jako se dítě učí zacházet s ručičkama, polykat, lézt i chodit, musí se naučit i správně spát. Důsledkem špatného spaní jsou plačtivé děti, vznětlivé, závislé na rodiči a nedokáží být samy. Často se v noci budí, neumí usnout samy a spí málo. Unaveně a nevyspale se cítí i rodiče. Bývají víc podráždění a přetažení. Pokud se chcete dozvědět, jak se na to dívají některé maminky, můžete si projít diskuzi Estivillova metoda. Najdete tam různé názory i různá pro a proti.

Když jsem na Koňovi zahlédla možnost vyzkoušet výrobky od firmy Klarstein, nejdříve jsem zaváhala jestli se mám vůbec zapojit. Zájem bude určitě velký. No ale přeci mi to nedalo a já se přihlásila. Vyhlížela jsem, kdy budou výsledky a stále nic...Byl den odjezdu do Krkonoš a já jsem vzdala čekání na uveřejnění zprávy o vybranách maminkách...stejně bych mezi nimi nebyla. 

V neděli, když jsme dorazili z horské boudy a dala jsem uspat děti. Poté jsem zapla internet, trochu to trvá než se vše načte. Vyhledala jsem Koně a měla tam zprávu. Rozklikla jsem ikonku s obálkou a najednou se mi nejspíše zastavil dech, zatemnilo před očima a po hodně dlouhé chvíly jsem přišla k sobě. Já tomu nevěřila, že jsem byla vybrána. Ale bylo to tak!budu mít možnost vyzkoušet jeden výrobek od firmy Klarstein. Rychla jsem odepsala na přiloženou zprávu páč už bylo takhle pozdě..když se mělo už od pondělí testovat...A zrovna byla půlnoc. 

V pondělí zpráva o odeslání balíčku, fakt rychlost. A už v úterý jsem očekavála kurýra. Do poslední chvíle jsem netušila co dorazí, takže napnutá jak struna. Sledovala jsem koně co už mají jiné maminky. Balík šel přes společnost In time. S touto společností mám hodně špatné zkušenosti a i tentokrát služba nezklama. Jak já se bála o svůj balík ale naštěstí dorazil v pořádku....

Balík byl velmi dobře zabalen. Takže tu smršť v autě přežil. Nedočkavě jsem popadla svůj balík a při rozbalování jsem měla vánoce. Dorazila mi od Klaresteinu YOYOYOFRUIT, 2 V 1 SUŠIČKA & JOGURTOVAČ.

Popadla jsem návod a bohužel nebyl v češtině... No ale to mi nevadilo...něco jsem přeložila a další informace jsem si našla na internetu. 

Sušička se skládá ze 2x5 pater s variabilním ukládáním na sebe, obsahuje 10 plastových vložek. Má nastavitelný program teploty a času. Teplotní rozsah 40-70 ° C v krocích po 5 ° C. Časovač: 1-48 hodin. Příkon 550W.  Odnimatelné části lze mýt v myčce. Hlučnost velmi nízká, připomínalo mi to šumění moře. Intuitivní dotykový LCD panel.

Dlouho jsem přemýšlela, jak vyřešit přebalování. Variant jsem měla několik - od koupení speciálního přebalovací pultíku až po místo na sedačce 🙂 Nakonec vyhrál kompromis, který nám vyhovuje oběma.

Z klasického psacího stolu (původně můj školní) jsme vytahali šuplíky a vznikl prostor pro náhradní vlhčené ubrousky a odpadkový koš. 

Pod stůl se taky perfektně vejdou i náhradní přebalovací podložky a plenky.

Poličku pod stolem momentálně využívám na uložení čistého oblečení, které právě Lucka nosí.

A na vrchní části pak máme přebalovací podložku a puzzle (to aby podložka neklouzala a na cvičení) a košík s kosmetikou a plenkami. 

A jak přebalujete vy? 🙂