Seboroická dermatitida neboli také seborea je onemocnění kůže, které se objevuje nejen u miminek a malých dětí, ale setkat se s ní můžete i v dospělém věku. U novorozenců a miminek je však její výskyt nejčastější. 

Seboroická dermatitida se nejčastěji projevuje jako nažloutlá krusta na pokožce. Postihuje zejména oblast hlavičky (ve vláscích), případně se může rozšiřovat také na čelo, oční víčka a do oblasti obočí. Už ne tak rozšířený je její výskyt na jiných částech těla. O příčinách tohoto kožního onemocnění se toho příliš mnoho neví. Jako nejčastější důvod je udávaná nadměrná produkce mazových žláz. Více o onemocnění jako takovém se dozvíte na stránkách Modrého koníka ve wiki článku Seboroická dermatitida. 

Objevila jsem stroupky na hlavičce mého dítěte

V případě, že jste u svého miminka našly ve vláscích bíložluté až žlutohnědé mastné stroupky, které se odlupují (mohou vypadat jako lupy), může se jednat o seboreu. V některých případech se jednotlivé stroupky mohou slévat do jednoho a tvořit na hlavičce miminka krustičku. Jistě se jako každá maminka bojíte, aby miminko něco nebolelo. V případě seboroické dermatitidy nemusíte mít žádné obavy - toto onemocnění nebolí a ani není nijak nepříjemné. V nejhorším případě extrémního výsevu mohou dítě krustičky svědět, ale to je spíš vzácné.

Pokud jste ve vláscích vašeho miminka nalezly pár ložisek, nemusíte hned propadat panice. Seborea se v kojeneckém věku ve většině případů sama spraví. V okamžiku, kdy ale hlavičku dítěte pokrývá souvislá krustička, nebo jsou ložiska rozsáhlá, určitě doporučujeme navštívit pediatra. Ten vám s největší pravděpodobností doporučí návštěvu odborníka, případně poradí, jak seboreu efektivně léčit. Toto onemocnění se totiž rádo vrací a je-li rozsáhlé, je lepší bojovat s ním "pod dozorem".

Dá se s tím něco dělat?

V internetových diskuzích se čím dál častěji objevuje stravovací metoda nazvaná Baby-led-weaning, neboli "dítětem vedené odstavování".  Mnohé maminky si pokládají otázku, zda to opravdu funguje. A anglická porodní asistentka a zdravotní sestra Gill Rapley jim vzkazuje, že rozhodně ano. Byla to právě ona, kdo tuto metodu vymyslel a vydal k ní i stejnojmennou knihu, která je dnes známá po celém světě.

„Ahoj, ráda bych znala názor na BLW metodu, máte s ní zkušenost? Také by mě zajímalo, jak dáváte jídlo, když ještě nesedí, a přesto si má brát samo? Proč se má to jídlo nejdřív podusit? Chápu to u tvrdé zeleniny, ale přijde mi úplně jedno, jestli mixuju čerstvé jablko nebo podušené, “ zajímá se jedna z maminek v diskuzi Jaký máte názor na BLW metodu.

Co obnáší BLW metoda?

Hezky to shrnula uživatelka luvie z diskuze Baby led weaning aneb první příkrmy jinak: „Baby led weaning (BLW) je metoda postupného zavádění příkrmů, kdy dítě ve věku asi 6 měsíců nedostává kašičky, ale přímo kousky různého jídla, z nichž si samo vybere. Nejdříve bude jídlo pravděpodobně jen zkoumat a olizovat, postupně se naučí žužlat, kousat a polykat.

Svému dítěti jsem doposud občas dávala kousky intuitivně, začalo to tak, že mi sama kradla syrovou zeleninu při snídani, teď krásně užužlá kus okurky, sní kousek banánu. Kaše mi moc nejí, za dva měsíce přikrmovaní se stalo 4x, že snědla víc než dvě lžičky... Téměř vždy ale sotva ochutná a jídlo ze lžičky odmítá. Ale kousky zkouší s velkou chutí, i když toho taky mnoho zatím nesní. Uvažuju, že se se kašiček zbavíme navždy. Pro mě je stresující každý den vařit jak ďas a pak si to sama sníst.“

Dovolte dětem, ať rozhodují samy

Na narození vašeho děťátka jste se moc těšila. Měla jste připravené všechny věci, pokojíček, četla jste mnoho knih o tom, jak být dobrou mámou, jak se o miminko dobře starat. Pravděpodobně jste ale vůbec neměla chuť přemýšlet o tom, že až se stanete maminkou a váš muž tatínkem, stále budete také pár, který funguje i mimo rodičovství.

A určitě vás nenapadlo, jak strašná nechuť může přijít směrem k intimnímu životu, až budete balancovat mezi tím být mámou, ale také milenkou. Pokud si uvědomujete, že se o sex nechcete připravit, natož ho provozovat s nechutí a zaťatými zuby, zkuste se postupně naladit a váš milostný život zase oživit!

Na sex teď fakt nemyslím!

V diskuzi na koníku je několik stránek plných obav žen, které po narození dítěte nepřišly sexu na chuť. Nejste tedy rozhodně jediná.  Hlavně v prvních týdnech a měsících po narození miminka jsou všechny prožitky kolem miminka tak intenzivní, že na sex prostě nezbývá ani prostor, ani energie.  V prvních týdnech jste se učila kojit, možná jste si hojila rány, které vznikly při porodu. Samo o sobě rozbolavělé a zraněné tělo potřebovalo čas na to, aby se zregenerovalo. Mysl se pak musela smířit s tím, že se ve vašem životě stalo něco ohromného, radost se střídá s obavami. Jestli však tohle všechno něco převyšuje, pak je to nejpravděpodobněji touha po spánku.

Až opadne ten největší šok, vaše tělo se zahojí, kojení začne být nebolestivou a příjemnou samozřejmostí, věci “doma” se začínají dávat do pořádku. Vaše mysl se uvolní, ale jen pomalu začínáte mít v hlavě prostor i na něco jiného, než zajistit si stravu a nocleh pro sebe a miminko. Postupem času dokážete myslet i na to, že máte muže, který má také potřeby.

Až po delší době si uvědomíte, že jste vlastně kdysi měla ráda sex. Možná se připomenul váš muž sám. Nejhorší je, že na něj nemáte ani pomyšlení, ani energii. Zároveň si však uvědomujete, že odpírat si v parnerství vzájemnou intimitu určitě není to, co by vám prospělo. Za nechutí k sexu mohou být nejen hormony, které vaše tělo během začátků kojení produkuje, ale třeba také ještě nepřišla menstruace, v jejíž ovulační fázi chuť na sex přichází nejčastěji. Pokud jste si preventivně nechala nasadit hormonální antikoncepci, přičinu své nechuti na milování můžete hledat i tady. Touhu k sexu se svým mužem a obnovení tak společného lože se vším všudy ale můžete také stimulovat i drobnými praktickými cvičeními. Jak na to?

Fáze první - Chci spát, ne se milovat!

„Speciální potvrzení pro dyslektiky může dítěti ve škole výrazně pomoct. Není to tak, že by se potom na něm někdo vozil a posmíval, že je dyslektik. Učitelé mu musí poté vystavit individuální plán, dítě dochází do poradny, do dyslektického kroužku, má různé úlevy při diktátech a podobně.”

Přechod z předškolního vzdělávání na základní školu je pro dítě velká změna. Některé děti se s ní poperou bez problémů, ale některé dětí, i když to tak ve školce nevypadalo, začnou mít problémy s učením a škola se tak pro ně stane místo, kam chodí neradi, jsou ve stresu a každé ráno vymýšlí výmluvy, jak do ní nejít.

Co je to dyslexie?

Dyslexie je nejčastější specifická porucha učení. Jde o poruchu ovlivňující čtení a krátkodobou paměť, na těchto základech dále také psaní. Pro děti je to velmi nepříjemné, protože nestačí v těchto činnostech úrovni a tempu svých vrstevníků. Trpí proto pocity méněcennosti a mohou se kvůli tomu stát i terčem šikany (bohužel v některých případech i ze strany učitelů, kteří nerespektují, že dítě potřebuje jiný přístup a tím vlastně jeho problémy ještě zhoršují). Následně se mohou děti se specifickými poruchami učení uzavírat do sebe a tyto pocity a problémy si s sebou mnohdy nesou po celý svůj život.

Mezi další specifické poruchy učení patří dysgrafie (porucha projevující se v oblasti psaní), dysortografie (porucha v oblasti pravopisu) a dyskalkulie (porucha matematických schopností). Mezi méně časté patří dysmúzie (porucha v oblasti hudebních schopností), dyspinxie (projevující se nízkou úrovní kresby) a dyspraxie (ovlivňující špatnou obratnost).

„Syn dostal papír na specifickou poruchu učení a hyperaktivitu. Naše učitelka, která si na něj od začátku zasedla, to 'oslavila' tím, že mu dala dvojku. Takže chudák už tak zklamaný a dotčený, že ho paní učitelka neustále opravuje a děti se mu smějí, že neumí to a ono, teď ještě těžce nese, že dostal jako jeden z mála dvojku. Dohodla jsem okamžité přestoupení do jiné třídy, protože i psycholožka řekla, že syn účelně tuto učitelku bojkotuje a neprojevuje sebemenší snahu, což mu doma problém nedělá, když se s ním učím já nebo manžel.”

V dnešní době, kdy můžeme libovolně cestovat, stěhovat se a bydlet tam, kde se nám zlíbí, je čím dál více párů, kde má každý partner jinou národnost. Pokud se po nějaké době rozhodnou, že spolu chtějí žít a založit rodinu, stojí před nimi velká otázka. Jakým jazykem budeme mluvit na naše dítě? Časem se podobných otázek vynořuje čím dál více. 

Když je dítě vychováváno v dvojjazyčném a nebo i vícejazyčném prostředí, mluvíme o bilingvní výchově. Samotné dítě je poté nazýváno bilingvní, to znamená, že do budoucna bude mluvit více jazyky jako rodilý mluvčí, aniž by se je muselo učit ve škole.

Je to výhoda a nebo nevýhoda vychovávat dítě dvojjazyčně?

Může to s sebou nést i nějaké problémy? A opravdu bude mít oba, případně více jazyků, na úplně stejné úrovni? „Moje děti mluví třemi jazyky. Bez problémů přechází z jednoho jazyka do druhého a mluvená forma jazyka jim nedělá vůbec žádné problémy. Se mnou mluví jen česky, do budoucna čekám, že budou mít problém s gramatikou, protože čeština je těžký jazyk, ale mluvení jim jde dobře. S tátou mluví anglicky a ve škole a školce španělsky. Přesně ví, na koho a jakým jazykem mají mluvit a fakt se jim nestává, že by na mě mluvily jinak než česky. Já na ně mluvím pouze česky, protože moje jazykové znalosti ostatních jazyků nejsou dobré. Zároveň nechci, aby na ně mluvil česky manžel,  protože má přízvuk a problém s výslovností hlásek Ř, Č, Š. Pokud třeba mluvíme ve škole s paní učitelkou, tak ona na mě mluví španělsky, syn mi odpovídá v češtině, ale jí ve španělštině. Taktéž s manželem, my spolu mluvíme anglicky, ale děti mě odpovídají v češtině, ač se bavíme všichni anglicky. Dcera má 9 let a syn 4 roky. Do budoucna to pro ně vidím jako velkou výhodu.”

Kdy se jedná o bilingvní výchovu

Nejčastějším modelem, kdy dochází k vícejazyčné výchově je, že jsou rodiče rozdílné národnosti a každý mluví na dítě svým mateřským jazykem. Často také nastává situace, kdy jsou rodiče schopni komunikovat spolu pouze v angličtině, protože rodný jazyk toho druhého neovládají. Dítě je tedy vystaveno dvěma rodným jazykům rodičů a společné angličtině. Nebo jsou  rodiče rozdílné národnosti, například Angličan a Češka žijící ve Francii. Dítě se pak může učit jazyky třeba i tři.

Podmínky, podmínky, pořád jen samé podmínky.

Možná v momentě, kdy se narodíme, tak jsme zahrnuti bezpodmínečnou láskou. Ale jakmile začneme projevovat své já, tak pomalu, plíživě nastupují podmínky. Bezpodmínečná lásky určitě zůstává, ale je postupně zadupávána víc a víc pod povrch. Až je na ní zcela zapomenuto.

To je samé: „když to nesníš, nebude dobrota“, „když budeš poslouchat, dostaneš to a to“…“když nebudeš plakat, budeme tě mít více rádi“. Toto tedy, snad žádné dítě neslyší. Ale v jemnějších formách leckdy ano. „Když budeš  hezky ležet, budu tady s tebou“…“Když uděláš to a to, tak…atd“.

A najednou jsme dospělí. A zjišťujeme, že nám něco chybí. Bezpodmínečná láska. Člověk se neustále musí chovat tak, aby se to někomu líbilo a měl ho rád. Ale má to zapotřebí?

Není lepší hledat bezpodmínečnou lásku sám u sebe? Je toho všude plno. Pojmu sebeláska, selflove.

Ale jak na to? Když jste bezpodmínečnou lásku nezažili, nebo si ji nepamatujete? Jak sám sobě dát něco, co vlastně nevíte jak vypadá. O čem si myslíte, že když si to dopřejte, tak se budete chovat sobecky.

V největším testu jednorázových plenek jsem vyzkoušela 20 značek BIO/EKO a jednorázových plenek. Celkem jsem do testu zařadila 25 plenek a otestovala jsem je všechny pečlivě a podrobně. A jak to dopadlo? Pojďme se podívat na shrnutí mé několika měsíční práce.

Nejdůležitější: Poměr ceny a kvality

Do testování jsem zařadila 26 druhů plenek a ohlížela jsem se na savost, délku a kvalitu savého jádra, zkoumala jsem, jak dlouho plena vydrží, zda je vhodná na noc. U jednorázových neekologických plenek mě zajímal také chemický zápach. Velmi výrazným faktorem pro mě byl poměr ceny a kvality, protože o ten jde při nákupu plenek především. Co jsem dále hodnotila? Zajímalo mě, jak jsou pleny dostupné běžnému spotřebiteli, protože na vesnici nebo v malém městě není možné pořídit všechny druhy plen v kamenném obchodě, stejně tak mě zajímala kvalita lepicích pásků. Znáte to. Někdy je potřeba plenku zalepit opakovaně a co s plenami, u nichž se lepicí pásky trhají? Ty můžete jenom vyhodit. A s vyhozenou nepoužitou plenou vyhazujete své peníze. Ohlížela jsem se také na to, zda velikost uvedená na obale skutečně odpovídá hmotnosti dítěte.

Jaké pleny jsem zkoušela

Nakoupila jsem plenky značkové, ekologické a hypoalergenní plenky a také pleny privátních značek obchodních řetězců, protože mě zajímal poměr ceny a kvality. Nejdříve jsem testovala ty levnější plenky, které často koupíte v akci: Toujours a Lupilu z Lidlu,Albert se sovičkami a také Šmoulové plenky, které jsem nakonec z testu vyřadila, protože je Albert stáhl z prodeje. Měli jste pleny se Šmoulíky rádi? Já také a je velká škoda, že se už neprodávají.

Vyzkoušela jsem pleny Happy Mimi, Bella Panda, samozřejmě také Babylove, Pampers, Bella Háppy, Huggies, Tesco, Rossmann, a poté jsem se pustila do těch ekologických. V testu nechybí Nappynat, Naty, Muumi Baby, Bio Babby, Kolorky, Seventh Generation (z USA), Bambo, Moltex, Beaming Baby či Babylove Öko.

Pro většinu lidí právě začíná to nejkrásnější roční období - léto. Teplé letní dny nás lákají ven, do přírody, do lesa, k vodě, na výlety... To s sebou však bohužel přináší i stinnou stránku věci v podobě zvýšené šance chycení klíštěte. Pojďme se podívat na příznaky a léčbu klíšťové encefalitidy. Jaká snížit riziko nakažení touto velice nepříjemnou chorobou?

Tahle malá a značně nesympatická zvířata jsou cizopasníci, kteří patří mezi roztoče a jsou nejčastějšími přenašeči onemocnění jak u zvířat, tak u lidí. Asi nejznámějším onemocněním přenášeném klíštětem v České republice je klíšťová encefalitida. Bohužel však rozhodně není jediné, čím vás může klíště nakazit. Mezi další nemoci, které tohle zákeřné zvíře přenáší, patří například i lymeská borrelióza, ehrlichióza, bartonellóza, babesióza či rickettsióza.

Jak se klíšťová encefalitida přenáší?

Klíšťová encefalitida je infekční onemocnění virového původu, které postihuje mozek a mozkové blány. Virus klíšťové encefalitidy je přenášen zejména klíšťaty (nakazit vás ale bohužel může i infikovaný komár nebo jiný bodavý hmyz) či požitím nedostatečně tepelně zpracovaného kravského, kozího nebo ovčího mléka pocházejícího od nakaženého zvířete.

Jak se klíšťová encefalitida projevuje?

První příznaky tohoto onemocnění se obvykle projevují za 7 - 14 dní od vstupu viru do organismu (ve většině případů tedy od zakousnutí se klíštěte). Někdy však inkubační doba může být delší (zdroje hovoří až o měsíci) a ve výjimečných případech může nemoc proběhnout i bezpříznakově.

"Jsem už dva a půl roku po kojení, kojila jsem jen šestinedělí a přesto se mi prsa i teď lehce plní mlékem a pak to bolí. Musím to vymačkat a pak je to zase ok. Je to normální?" Takto se ptají maminky v diskuzích. Na vině je hormon prolaktin. Co s tím?

Prolaktin je hormon, který je symbolem mateřství. Krom toho, že ze zcela neaktivní mléčné žlázy dokáže prolaktin vytvořit zdroj potravy pro právě narozené miminko, vytváří zároveň mezi maminkou a dítětem láskyplné pouto, které samotné kojení doplňuje. Co ale dělat, když se mateřského mléka nemůžete zbavit ani dlouhou dobu po ukončení kojení?

Jak vlastně kojení funguje?

Během těhotenství je vliv prolaktinu potlačen vyšší hladinou estrogenů, ale některé nastávající maminky zaznamenávají vytékání mateřského mléka z prsu již během těhotenství. Tento jev je v pořádku - prolaktin se v tomto případě snaží mléčnou žlázu připravit na období kojení. Jeho hlavním úkolem v našem těle je společně s oxytocinem stimulace tvorby mateřského mléka a tento proces se spouští ihned po porodu.

Krom toho, že díky prolaktinu máme po narození miminka pro novorozeně neomezené množství vynikající stravy na míru, prolaktin také ovlivňuje náš vztah k dítěti.

Spolu s oxytocinem pomáhá vytvářet vazbu na narozené miminko tak, že se do něj zamilujeme. Ale je to i hormon tzv. stresový - krom toho, že spouští produkci mateřského mléka, nám i pomáhá vyrovnat se stresem vzniklým během porodu a po něm, kdy se adaptujeme na roli maminky.

Poprvé na Modrém Koníkovi jsem zkusila štěstí a dostala jsem se mezi testerky na mop Vileda Ultramat Turbo .🍀

Byla jsem totálně zaskočená, nadšená a natěšená... No prostě jak malá holka jsem pištěla, když mi přišla zpráva, že jsem byla vybraná :D Neskutečně jsem se těšila na to, až mi balíček přijde a já budu toho krasavce moc vyzkoušet. Dokonce jsem se na to vytírání úplně těšila a to ho 2x nemusím, protože to dělám několikrát týdně a je to taková ta povinnost. Už dlouho jsem přemýšlela nad tím, že si pořídím nový mop ,ale pořád jsem nevěděla jakou značku. Jelikož jsem vyzkoušela asi 2 typy a ani s jedním jsem nebyla úplně spokojená, měla jsem obavu nějaký objednat. Ale na Viledu jsem byla moooc zvědavá.

Balíček mi od kurýra přebírala sousedka, tak si hned zamluvila mop, že ho taky zkusí. A byla nadšená mým testováním.

Ještě ten den jsme mop s manželem a dětmi dali do kupy. Krabice mi přišla lehká a nijak velká, ale mop byl krásně poskládaný, tak jsme vše vybalili a poskládali, přesně tak, jak bylo v návodu na krabici. Hned na první dojem mě zaujal design a kvalitní materiál, ze kterého je mop vyroben.

Druhý den jsem se dala do vytírání, byla jsem nadšená jak když malé dítě dostane do ruky novou hračku. Kýbl je lehký a madlo krásně sedne do ruky při přenášení. Rukojeť u samotného mopu mi přišla lehká a skvělé je, že je teleskopická a dá se měnit její délka, podle toho kdo s ní zrovna vytírá. Když jsme mop vyndávali, zarazila nás prvotní délka rukojeti, ale po prostudování návodu jsme vše pochopili.

U nás jí samozřejmě museli vyzkoušet všichni. Jak manžel, tak i čtyřletá dcera, kterou to teda dost chytlo , hlavně to šlapání (ždímání). Poprvé mi docela dalo zabrat, než jsem přišla na to jak správně vyždímat. Ale jakmile jsem se do toho dostala byla to pecka.

Základních novorozeneckých reflexů existuje asi několik desítek, standardně se uvádí cca 27–35. Z těch nejčastějších jsou to například hledací, sací, chodící, úchopový, Babinského nebo Moorův reflex. Ve všech případech jde o reflexy nepodmíněné. To znamená, že reakce na podnět jsou vždy stejné. Pozor právě na záměnu s podmíněnými reflexy, které dítě získává až v průběhu života.

Mezi nejčastější reflexy patří například:

Sací reflex

Díky tomuto reflexu se novorozenec přisaje na matčino prso a saje mléko, stejně jako saje všechno, co mu dáte do úst. Například dudlík nebo prst.

Tento reflex se objevuje do 4 měsíců věku dítěte.

Potíže

Chystáte se s dítětem poprvé do letadla? V každém případě byste měli mít zjištěné konkrétní informace o pravidlech cestování s dětmi u konkrétní letecké společnosti. My se dnes společně podíváme na trochu jinou přípravu - tu psychickou.

Než vyrazíte na letiště

Příprava by měla samozřejmě probíhat přiměřeně věku. S batolaty můžete denně pozorovat letadla na obloze, ukazovat obrázky v knížkách, zakomponovat je do pohádek. S předškolními dětmi se vrhněte například na vystřihovánky nebo malování. Starším dětem můžete na internetu například ukázat aplikaci, kde lze sledovat letový provoz nad Českou republikou a podívat se na detail jednotlivých letů, odkud letí, kam letí. Zkrátka a dobře - seznámit ratolest s tím, jak letadla fungují.

Není od věci také ukázat dětem, jak to funguje uvnitř letadla. Můžete si například hrát na cestujícího a letušku, a to ideálně se vším všudy. Vysvětlit, proč se musí sedět, z jakého důvodu se rozsvítí světýlko bezpečnostního pásu (a co se musí udělat), provést dítě bezpečnostními pokyny, přesně jako letuška. A také si vyměňte role, ať si to váš potomek sám vyzkouší. 

Zároveň také nezapomeňte na to, že cestovat letadlem nemusí být jen příjemné, ale můžete se setkat také s negativními pocity. Například v okamžiku vzletu a přistání. Děti by měly být připraveny na to, že dochází ke změnám tlaku a že můžou cítit tlak v uších. Dítě by mělo také vědět, co jsou to turbulence a samozřejmě to, že z nich nemusí mít strach. Dá se říct, že pokud je s "nebezpečím" seznámeno, lépe pak reaguje, pokud situace nastane. Dítě je klidnější, protože nastalá situace pro něj není něčím úplně neznámá a je už z domova seznámen s tím, co znamená a jak se v té situaci má chovat. 

V žádném případě děti nestrašte a pokuste se vyhnout tomu, aby (i kdyby ze srandy) to dělal kdokoli ve vašem okolí. Stejně tak se vyhněte ventilování svých strachů v jeho blízkosti. Jak je známo - děti jsou houby a nasají všechno, včetně negativním pocitů.

Byla jsem vybrána mezi několik šťastlivců, co mohli otestovat výrobky německé značky Klarstein. S velkým očekáváním jsem vyhlížela balík, neměla jsem tušení, co zrovna  na otestování zbylo na mě. 

Přišel Stolní gril se skleněným víkem a radost měli všichni. 🙂 Hned první večer se do testování zapojil manžel a připravil k večeři hamburgry z mletého hovězího masa. Byla to mňamka. 

Po večeři zbyl samozřejmě úklid kuchyně na mě a v tomto případě velmi chválím výrobce tohoto grilu. Gril se dá rozebrat, grilovací plochu lze omýt pod vodou , jen jsem dávala pozor, aby nenateklo do oblasti, kde se připojuje kabel. Sklo lze také oddělat a jednoduše umýt a odkapávací miska jen volně stojí pod grilem.  Jen jsem nezjistila, zda by se sklo nebo odkapávací miska mohla být umyta v myčce.  Grilovací plocha má nepřilnavý povrch a lze opravdu lehce vyčistit. 

Grilovací část má rozdělenou na dvě rozdílné poloviny, jedna strana je hladká a je ideální na zeleninu, houby a plody moře, aby se udržela šťáva z grilování. Druhá strana má drážky a umožňuje odtékat přebytečnému tuku odkapat do odkapávací mísy. Na drážkách se nám zdá grilování pomalejší, tak jsme častěji grilovali na hladké části-to víte, hladoví chlapi.

U nás většinou griluje manžel, takže toto byl pro mě nejlepší možný elektrický pomocník.🙂 Manžel se toho chopil i při přípravě hermelínu, ale chystala jsem to já. Našla jsem si zajímavý recept na grilovaný hermelín s brusinkovou omáčkou. 

Hermelín jsme nechali na grilu 7 minut pod přiklopeným sklem a sníženou teplotou na termostatu. A byl uvnitř ideálně rozteklý. 

Ať už se vám narodí malý plešounek nebo miminko s pořádným hárem, jednou přijde doba, kdy bude potřeba vaše děťátko poprvé ostříhat. U každého dítěte to bude v jiné době, ale jako maminky si na tohle "poprvé" budete pamatovat moc dobře. Někdy se to neobejde bez dětských slziček, jindy je to zase naprostá pohodička. 

Pověry ohledně stříhání dětí

Možná už jste se setkaly s názorem, že by se děti do jednoho roku neměly stříhat. Vůbec. Údajně jim to totiž zkracuje život. Děti by se také neměly vodit na hřbitov, vy byste neměla mít doma kočárek před porodem, a vinou lidové pověrčivosti se staly černé kočky velmi neoblíbenými.

Je však jen na vás a vašem rozhodnutí, zda podobným věcem věříte, či zda se jimi budete řídit. "Já se přiznám, že jsem poměrně pověrčivá a i přesto jsem kočárek měla doma od 20. týdne těhotenství. Nic se nestalo. Samozřejmě. Můj prvorozený byl malý plešounek, a tak do roka rozhodně nebylo co stříhat, nicméně vím  jistě, že kdyby měl dlouhé vlasy a ty mu bránily ve výhledu, šly by nekompromisně dolů."

Rituál stříhání ve světě

První stříhání je v mnoha světových kulturách považováno za velký životní mezník, který mívá dokonce formu rituálu. V některých společenstvích je první stříhání spojeno dokonce s pojmenováním dítěte - tak velký význam je tomuto aktu přikládán. A jak to vypadá v konkrétních případech? 

Otěhotněla jste a přemýšlíte, kde přivedete své dítě na svět? Co vše byste měla vzít při výběru porodnice do úvahy? Existuje více kritérií, na které je potřeba brát zřetel. Zvažte svoje přání a potřeby, aby pak v den D proběhlo vše hladce a šťastně!

V České republice si v zásadě můžete sama vybrat, kde budete rodit. I tak se vám ale může stát, že nakonec skončíte někde zcela jinde, kde bude právě místo. Bohužel, porodnice se zavírají po celé republice a nové nevznikají. Přesto si musíte určité zařízení k porodu zvolit, už kvůli tomu, že zde budete absolvovat předporodní péči. 

Vybírejte včas

Porodnici si vybíráte poměrně záhy. Například v Praze je to již kolem 14. týdne těhotenství, kdy se těhotná žena musí dostavit na tzv. registraci k porodu. V některých exponovaných obdobích je zde dokonce těžké se do porodnice „dostat“ a je třeba volit nějakou jinou.

Každá porodnice má jinak určeno, do kdy je nutné se registrovat k porodu, v některých porodnicích naopak není vůbec nutné se předem nahlásit k porodu. Proto si tuto informaci raději vždy ověřte u vámi vybrané porodnice.

Dojezd do porodnice

Ačkoliv opravdu nemám ráda „tabulkování“ nebo porovnávání dětí, tak v případě tohoto průzkumu jsem udělala výjimku, protože právě ony tabulky se staly jakousi zbraní proti nosícím maminkám a pokud mělo nošené dítě jakýkoli problém ve vývoji, bylo to svedeno na nošení. Pokud by ale ona maminka přijela na rehabilitace s kočárkem, na co by se daný problém svedl? Každopádně, toto mě k tomu vedlo - osobní zkušenost. Syn měl predilekci, měl ji od narození, nejspíš kvůli poloze koncem pánevním a nakonec měl i porod o něco složitější, byť jsme jej z KP otočili manuálním obratem, ale při porodu byl v zadním postavení, což je vždy o něco těžší a nějaké následky mohly zůstat. Nicméně i tak byly jeho problémy sváděny na nošení, ačkoliv jsem v době rehabilitací až tolik nenosila, protože jsem z toho měla obavy. Dotazník měl primárně pomoct maminkám, které také nosí a musí oponovat zdravotníkům či rodině. Výsledky ukazují jasně – nošení pomáhá k dobré náladě miminka i psychomotorickému vývoji 😉. Nošené i nenošené děti jsou na tom podobně, v mnohém jsou na tom nošené i lépe. Kvůli dotazníku jsem zjišťovala i do kdy má dítě danou věc stihnout, nejsem tohoto příznivcem, ale vím, že mnoho pediatrů či neurologů toto hodně řeší, proto jsem to zjišťovala a kompromitovala to s výsledky průzkumu 😉.

Nevím proč, ale vždy, když něco dělám (hlavně průzkumy či články), tak se najdou rýpálci, kteří začnou kritizovat např., odkud jsem vybírala respondenty atd., tak právě těm chci říct, že toto dělám pro ty, kteří si musí nošení, případně kojení obhajovat před lékaři a zdravotníky i rodinou, čelit tomuto není snadné. Vyhradila jsem si zbytky volného času a strávila na tom mnoho hodin, abych těmto ženám pomohla si nošení obhájit, nemusela jsem to dělat, ale chtěla jsem nějak pomoct 😉.

Úvodem jsem se maminek ptala na typ nosítka, ve kterém maminky nosily, cíleně jsem vyřadila z průzkumu ty, které nosily v neergonomickém nosítku (klokánky, krosny, hipseaty), protože mohou vývoji naopak ublížit. Tyto ženy nemohly dotazník vyplňovat dále. Naštěstí jich mnoho nebylo, jen 6 🙂.

Teď už k výsledkům:

Z krajů, kde se nosí nejvíce, je to na prvním místě Moravskoslezský kraj (29,5%), poté Praha spolu se Středočeským krajem (obojí 13,5%) a na třetím místě byl Jihomoravský kraj (11,6%).

O trochu více nosí ženy s vysokou školou – tj. 53% nosících oproti 46,7% nenosících maminek s VŠ.

Píší to všude. Zaručené tipy na otěhotnění. Počítání plodných dní, polykání tabletek, půst, koktejly nebo speciální milostné polohy. Když se konečně zadaří, opět jsou všude. Tipy, co jíst, aby miminko prospívalo a správně se vyvíjelo. Patří k nim řada minerálních látek, živin a vitamínů. Každý z nich ovlivňuje jiný mechanismus a dohromady tvoří důležitý souhrn živin pro ten malý dar života, který nosíte pod srdcem. Znáte je všechny? Začněme třeba jedním zajímavým vitamínem.

Řeč je o kyselině listové. Jde o vitamín rozpustný ve vodě, patřící do skupiny B-komplexu. Přispívá ke správné krvetvorbě, hojení ran a k normálnímu růstu a vývoji lidského plodu. Důležitost jejího podávání v období těhotenství je, že u plodu pomáhá dělení buněk, podporuje jeho růst a tvorbu tkání, hlavně v oblasti nervové soustavy. Právě její užívání snižuje riziko vrozených vývojových vad (rozštěpové vady v obličeji, různé typy kýl, postižení ledvin a jiných orgánů) plodu. Pomáhá také připravit dělohu pro nového obyvatele, dostatečně ji vyživit a zajistit tak budoucímu podnájemníkovi příjemných devět měsíců.

Hlídejte dostatečný příjem kyseliny listové

Kyselina listová se v těle přeměňuje na důležité látky, foláty. Bohužel, organismus téměř 50 % žen z genetických příčin nedokáže přeměnit dostatek kyseliny listové na tyto látky. Jejich nedostatečné množství v počátku těhotenství může způsobit spontánní potrat, rozštěp páteře či vrozenou srdeční vadu. V těhotenství je denní potřeba kyseliny listové 3–4krát vyšší než obvykle. Před otěhotněním to je 0,4 mg/den, poté 0,6-1 mg denně ve formě potravinových doplňků.  

Doporučuje se užívat již 2–3 měsíce před otěhotněním, aby se vytvořila dostatečná hladina v těle už pro první dny těhotenství, kdy se tvoří základy všech orgánů plodu a uzavírá nervová trubice, a dále po celou dobu těhotenství.

Zdroje kyseliny listové

Svačina by měla zahnat vlčí hlad mezi hlavními jídly a dodat tělu energii, potřebné vitamíny a živiny. U malých dětí to platí dvojnásobně. Objevování a pozorování světa je náročné a brzy při něm vyhládne. Jak by měla vypadat svačina, která nezaplácne žaludek a navnadí na další výpravu do světa?

Chléb náš vezdejší

Obligátní houska se salámem není zrovna dobrou volbou. Už jen výběr pečiva je tak rozmanitý, že vybrat to správné je mnohdy hotová věda. Pravidlo je jednoduché: vyvarujte se bílému pečivu a sáhněte po celozrnném a kváskovém. To bílé dodá tělu pouze energii, zatímco celozrnná varianta vlákninu, řadu vitaminů, minerálních látek a v neposlední řadě i dobře chutná a zasytí na delší dobu.

Proto je tak výhodné si péci vlastní pečivo. Budete mít přehled o použitých surovinách a jejich kvalitě. Do těsta navíc můžete přidat další oblíbené suroviny jako bylinky, sýr nebo sušená rajčata. Pod vašima rukama tak mohou vzniknout dalamánky, housky, rohlíky nebo třeba sluníčko či věneček. Vše záleží jen na vaší a dětské fantazii.

Kdo maže, ten jede

Už víte, čím naplníte housku nebo co namažete na chleba? V každé správné svačině by určitě neměly chybět bílkoviny, které představují důležitý stavební kámen pro svaly a tvorbu nových buněk. Může to být třeba kvalitní šunka, která obsahuje minimálně 92 % masa. Nebo čerstvé a tvrdé sýry. Ty navíc obsahují vápník, který podporuje růst kostí a zubů a vitamín D, který zlepšuje jeho vstřebávání.

Jednou z těch nejdříve vybíraných zásadních a také základních potřeb pro dítě v prvním roce jeho života bude bezesporu jídelní židlička. Využije opravdu snad každá maminka. Na trhu je velké množství možností a typů, které můžete zakoupit. Zajisté neprohloupíte ani s jedním typem, ale před koupí je dobré ujasnit si několik bodů a teprve poté vybírat.   

Vsadíme se, že nám dáte za pravdu, když řekneme, že s narozením dítěte se naprosto změní naše vnímání času. Všechno najednou letí tak nějak mnohem rychleji a tato rychlost je přímo úměrná počtu našich dětí. S prvním miminkem to ještě jde, ale jak přibývá členů rodiny, čas prostě letí jako splašený. Žena zdárně porodí a už je skoro čas začít vybírat spoustu věcí. Jednou z těch nejdříve vybíraných zásadních a také základních potřeb pro dítě v prvním roku jeho života bude bezesporu jídelní židlička. 

Kdy využijeme jídelní židličku?

V prvních měsících života, kdy miminko pije výhradně mléko , nepotřebujete v podstatě nic speciálního pro krmení miminka, ale s věkem, kdy se začínají zavádět první příkrmy, tuto vymoženost velmi oceníte. Podle posledních trendů se začíná s příkrmy u nekojených dětí po ukončeném 4. měsíci věku dítěte, u kojených dětí pak zpravidla po ukončeném 6. měsíci vývoje. Nicméně vy své dítě znáte nejlépe a tento velký mezník je opravdu potřeba načasovat tak, aby vyhovoval především konkrétnímu dítěti. Nicméně i tak bude doba plus minus stejná.

Maminka xsipm04 dodává: "Židličky se mohou používat až od okamžiku, kdy dítě začne samo sedět, do té doby se nemá posazovat. Je to většinou v té době, kdy dítě začíná lézt, u většiny miminek je to až po 6. měsíci věku. Do té doby doporučují krmit třeba v autosedačce, kde je miminko v klubíčku."

S prvními příkrmy nastane doba, kdy potřebujete mít volné obě ruce pro krmení dítěte, ideální je tedy začít krmit v jídelní židličce. Hodně maminek zpočátku (především, když dítě ještě neumí samo sedět) krmí v autosedačce (tzv. vajíčku) či v lehátku.

Zná to asi každý rodič. Večer uložíte děti k spánku a po špičkách se plížíte zpátky do obýváku. Hezky potichu, nenápadně a obezřetně stejně jako ninja na nebezpečné výpravě. Zdárně překonáte hrad z dřevěných kostek aniž byste ho shodily, pískací panenku u dveří, jejíž hlasité „mám tě ráda“ by dokázalo vzbudit celé sídliště a vyhnete se i pohozeným botám z procházky. A pak to přijde jeden nášlap na zapomenutou kostičku lega, mocné zaklení a následný křik z dětského pokoje „máááámíííí“. A je po klidu. Přitom stačí naučit své děti uklízet, přinejmenším po sobě.

Od kdy?

„Od roku prvního dítěte považuju za automatické, že si po sobě uklidí. V pěti letech je poměrně samostatný, že se umí obsloužit ohledně nachystání si jídla z ledničky a udělá si pití do skleničky. Ví, že si má po sobě uklidit do myčky popř. alespoň na linku. Začínám zkoušet jaká práce doma mu jde a co by ho bavilo, třeba prostíraní. Pak běžné věci jako udělat si hromádku věcí, kterou si vysvlíkne před koupáním, roztřídit to na špinavé a složit tričko a tepláčky na další den. Když něco rozlije tak je také schopen to po sobě uklidit. A dnes mě překvapil, když se sám od sebe postaral o dvouletou sestřičku, která se u snídaně celá zamazala, tak ji otřel utěrkou…“

Maminka chroustinka z diskuze Povinnosti dětí v domácnosti, od kdy a jaké?

Na začátek je nutné zmínit, že každé dítě je jiné. To, co zvládne sousedova tříletá Amálka, nemusí dát váš stejně starý Jiřík. Také záleží na poměrech v rodině. Někdo má rád naklizenou domácnost malým dětem navzdory, jinému nevadí sem tam pohozená ponožka nebo hračky po celém bytě. Je to zkrátka o nastavení priorit. Základní řád a smysl pro pořádek by ale mělo mít každé dítě. Usnadníte mu pozdější osamostatnění a budoucí partneři vašich dětí vám poděkují za dobře vychovanou dceru nebo syna. A v neposlední řadě to bude úleva i pro vás. Přece nebudete uklízet po dvacetiletém výrostkovi? Takže, jak a kde začít, aby to nebolelo ani vás ani malého pomocníka?

Zlehka

Když jsem dneska přijela z porodnice, volala jsem své mámě, abych si s ní popovídala o tom, jaké to bylo, když jsem se narodila já. Přiznám se, ten příběh, který je plný bolesti, už znám, a nejen z vyprávění. Pamatuje si ho každá buňka mého těla. Já to s mámou všechno prožila. To, že jsem to vytěsnila z paměti, na to nemá vliv.

 To, jak jsme se narodili, si s sebou neseme celý život.

 Možná i proto jsem se rozhodla doprovázet ženy a jejich muže při zrození jejich dětí. Podílím se na ochraně jejich bezpečného prostoru v uměle vytvořeném prostředí pro porod - tedy v porodnici.  

Ne úplnou náhodou píšu, že doprovázím i muže, ti totiž velmi potřebují pomoci s tím, jak mohou svou ženu podpořit během zrození jejich dítěte. Takové porodní napojení má sílu přetrvat i po porodu a přinést nový svěží vítr do jejich vztahu. Žená umožňuje muži nahlédnout do ženského světa zahaleného tajemstvím a muž se do něj se zájmem podívá. Jak by ne, rodí se mu dítě. Srdce každého chlapa zjihne, to my věřte. A do života partnerů tak přichází ještě více úcty, lásky a podpory.  

Jsem u porodu primárně s ženou, se kterou se ladíme po dobu celého těhotenství, ale čím dál více jsem tam vlastně pro oba.  

Můj táta mě viděl až pátý den po porodu. Tehdy se nepovažovalo za důležité, aby otec spatřil své dítě dřív. Tehdy totiž nebylo děťátko táty, ale ani mámy. Vždyť ani mámy v porodnicích nemohly rozhodovat o tom, že by si nechaly své dítě u sebe na pokoji a dostávaly jej jen na kojení v předem stanovených intervalech. Jako by ty děti nebyly jejich. Byly to děti systému. 

Naštěstí nemám blicí miminko, takže naše výbava pro začátek nebyla nijak velká... I když jak se to vezme - dostala jsem spoustu oblečení od sestry po jejím prckovi, takže bylo z čeho vybírat, ale byli jsme věrní jen pár kouskům. A díky sušičce, která mi hodně usnadňuje práci, je oblečení po vyprání suché během chvilky, tak jsme toho opravdu moc nepotřebovali (a vlastně ani do teď nepotřebujeme).

Už v porodnici se mi nejvíc osvědčily propínací body, stačilo nám jich pro začátek jen 5 ve vel. 50-56. Ostatní body přes hlavu jsme měli jako rezervní, použili jsme je asi jen dvakrát... A bodyčka s krátkým rukávem jsme poprvé oblékli až v cca 2 měsících, kdy venku byly teploty přes 30 stupňů.

K tomu nejčastěji Lucka nosila polodupačky (kalhoty s integrovanými ťapkami) nebo dlouhé ponožky, když jsme chtěli navázat do šátku.

Klasické dupačky nebo kalhoty jsme nepužívali vůbec.

Na spaní mám pro Lucku nejraději overaly - nikde ji nic naškrtí a když jsme chodily přebalovat, rozepnutí i zapnutí bylo rychlé. Tyhle ve vel. 56 nám vydržely až skoro do 2,5 měsíce.

Hodně se mi taky osvědčily body z Lídlu ve vel. 50/56 - ze začátku byly hodně dlouhé, větší než body ve velikosti 56, co jsme měli doma, ale v nouzi se daly, a jak posupně Lucka přibírala, tak byly perfektní mezivelikost. Teď ve 3 mesících je ještě pořád obleče, ale už koukám po větších...

Téměř každá maminka, která radostně očekává narození miminka, se moc těší na pořizování výbavičky. Mezi nejčastěji nakupované věci bezesporu patří oblečení, postýlky, kočárek, plínky a samozřejmě také hračky.

Jen málokdo z nás počty nakoupených "blbinek" udrží v rozumné míře, a když se pak k námi nakoupeným hračkám připočítají ještě různé hračky, jež dostaneme pro miminko od rodinných příslušníků a našich známých, nastřádá se jich pořádná kupička. U některých pak dokonce velmi slušná kupa. Otázky ale zní: Opravdu to miminko potřebuje? Kolik hraček je tak akorát? K čemu hračky vlastně slouží?

Ještě než se dostaneme k odpovědím na výše položené otázky, pojďme se společně podívat na to, co a jak vlastně novorozenec (a později kojenec) vnímá. 

Smysly miminka

Novorozenec lidského druhu má hned po porodu funkčních všech pět smyslů - tedy zrak, sluch, čich, chuť i hmat. Bylo by však velice bláhové myslet si, že novorozeně vnímá svět naprosto stejně jako dospělí jedinci. Nejvíce patrné je to u zrakových podnětů - miminko vnímá především kontrastní a blízké předměty (vzdálené do cca 35 cm) - tato zóna je pro něj v tuto chvílí nejdůležitější. Vše potřebné (jako například tvář maminky i tatínka) se totiž nachází právě v této vzdálenosti. Proto se i doporučuje první hračky dávat maximálně do vzdálenosti 25 cm od očí dítěte. Z dělohy je miminko zvyklé na poměrně velký hluk, proto je sluch novorozence více vyvinutý než zrak. Zvukové podněty zajímají miminka již od prvních dnů života, proto bude mít větší zájem o hračky, které vydávají zajímavé (a v podstatě vlastně jakékoliv) zvuky. 

Jaké hračky zvolit pro nejmenší miminka?

Když dorazil balíček pro testování od značky Lovi, věděla jsem hned, že budu spokojená.  Značku Lovi znám už od 22 tt kdy jsem byla těhotná a narazila na ní u nás v obchůdku pro kojence. Nejdříve mě zaujal design,  jsem žena a chci aby i dudlík vypadal stylově a samozřejmě zastal funkci pro dobrý růst zoubků.

Na testování jsme dostaly dudlíky na noc, které jsem v obchodě neviděla. A proč na noc?  Protože úchyt svítí,  neustálé vypadávání dudlíku z pusy v noci byl náš problém a já musela vstávat skoro každých 10 minut a koho by to bavilo.  Teď už mám klid a můžu se konečně taky vyspat,  protože si ho dokáže najít sama a to je pro mě další plus. Co na dudlíkách kromě krásných vzorů oceňuji je tvar savičky a velikost okrajů,  kdy při bolesti dásní (od zoubků) si s ním hraje a kraje může „žužlat“ a použít jako kousátko,  pro nás a za nás je to super. 

Dalším výrobkem, který  jsme testovaly byla samosterilizující lahvička,  která by neměla narušovat kojení. Musím říct, že lahvička nikdy nebude jako prs a určitě záleží na miminku a mamince zda riskne při kojení lahvičku nebo zůstane čistě bez lahviček,  aby si kojení nenarušila,  nejde ani tak o lahvičky podle mého názoru,  ale spíše o děti. 

My dáváme čajík už od prvního tydne,  dnes má Elenka 5 měsíců a stále kojím a to dostává čajík každý den a kojení narušené nemáme.  Záleží vážně na miminku zda bude chtit prs nebo ho začne odmítat,  ale abych se dostala k samotnému hodnocení lahvičky. 

Lahvička mě zaujala tím,  že je samosterilizující,  protože do teď jsem o tomhle nevěděla a byla jsem ráda, že zjistím jak to „chodí“,  vlastně nemusíte lahvičku vyvařovat jen jí dáte do mikrovlnné trouby a za chvilku máte hotovo.  Má  skvělou měkkou savičku s podobou „cecíku“ to ocení právě i maminky jako já,  které kojí a opravdu se bojí,  aby miminko nepřestalo odmítat prso a bez obav se mohly aspoň jeden den pobavit a odpočinout si.  Lahvička má neutrální jednoduchý  design,  který neurazí,  je skladná a zároveň má zajímavý tvar.

My jednu lahvičku už od této značky máme a jsme velice spokojení, stejně jako se nám rozrůstá sbírka dudlíků,  na které nedám dopustit a jsem za tuto značku velmi ráda a mohu doporučit dále,  děkujeme ještě jednou za možnost otestovat❤. 

Děkuji Modrému Koníkovi za možnost testování značky Lovi. Největší radost rozbalování balíčku udělal starší dceři. Pomáhala a hned ukazovala co všechno našla. Radost jsem ji zkazila tím, že to není pro ni, ale pro brášku a sestřičku. Dostali jsme dudlíky a lahvičku na testování.

Překvapili mě mile dudlíky. Předpokládala jsem že bude jeden a ony dva. Na testování jsme dostali Retro design. Musím se přiznat že se mi obrázek na dudlíku tolik nelíbí. Ale jiné řady této značky mají moc krásné obrázky.

Nebudu nalhávat že jsem dudlík od značky Lovi viděla poprvé. Doma už jeden mám ale to byl dárek k objednávce plen. Takže jsem ho nekupovala a jen zjistila že je nová značka dudlíku na světě. Ten dostal syn a na dcerku zůstal jiný dudlík. Jak to tak bývá, dceři se nelíbil první dudlík. Dala jsem ji jinou značku a ta se jí líbila víc. Ale mě přišlo že je kousací část zbytečně velká nebo široká. (vrchní dudlíky jsou značka LOVI)

A víc jsem si chválila dárek než ty kupované. Bylo jasné že nové dudlíky hned vyvařím ať může dcera testovat. Nevadila ji výměna dudlíku a teď má dva. Na začátku testování měla dcera pod 4kg a tvarovaný štítek měla hned pod nosíčkem jak je štítek velký. To je teda jediná věc co se mi nelíbí. Synátor jak kdyby věděl že je dudlík růžový a moc ho nechce.

Je spokojený se svým prvním Lovi. Značka Lovi se stala našim favoritem a určitě podle potřeby dětí koupím nové dudlíky od této značky.  Děti jsou kojené a změny v sání jsem si nevšimla. Vždyť dudlík je takové šidítko za prsíčka, když se dítě potřebuje uklidnit. A na moji dceru to působí, je dudlíková holčička. 

Další věcí z balíčku byla Samosterilizující láhev Lovi 150ml a ta mě překvapila svou velikostí. Je tak maličká oproti ostatním lahvička stejného obsahu, že jsem si prvně myslela že je to poloviční objem.