Když jsem zjistila, že čekáme miminko, byla jsem štěstím bez sebe. Moc jsme se oba s manželem na miminko těšili a odpočítávali dny,kdy bude konečně s námi. Jako asi každá nastávající maminka, zejméne ty, které čekají první miminko, jsem si představovala jaké to bude, až se narodí. Jak bude vypadat, co všechno spolu budeme dělat, jak budeme jezdit na výlety, jak bude všechno zalité sluncem a bude nám doma svítit duha a běhat jednorožci 🙂 🙂 🙂 ....Čekala mě poslední kontrola před termínem porodu, dle doktora to na porod zatím nevypadalo. Nicméně, ten den v noci mi praskla voda a my se tedy vydali do porodnice. Byl pátek, Kubíček se narodil v neděli ve 2 ráno. Byl to 7hodinový porod (7 hodin na porodním sále), byla jsem už neskutečně vyčerpaná a málem došlo na vytáhnutí zvonem. Naštěstí, se nám ho díky perfektnímu doktorovi podařilo dostat ven přirozeně. Když jsem ho slyšela plakat, věřila jsem, že to nejhorší je zamnou. Kdybych tenkrát věděla jak se pletu... Kubíčka hned po porodu museli převézt do jiné nemocnice na oddělení JIP, jelikož špatně dýchal. Už tenhdy bylo něco špatně, mě druhý den propustili z nemocnice, ale mě syn vůbec nechyběl. Byla jsem ráda, že jsem doma, i bez něj. Jezdili jsme za ním každý den, celý týden. Někdy už to pro mě bylo spíše z povinnosti. Po týdnu jej přeložili na normální pokoj a mě přijali k němu. Všechno bylo, zdálo se, v pořádku. Kromě toho, že stále nepřicházela ta "láska na první pohled". Viděla jsem miminko, krásné, roztomilé miminko, ale nic víc, žádná nekonečná láska. Po třech dnech jsme mohli konečně domů. A tehdy to začalo....

Pokaždé, když se blížila doba kojení, se mi sevřel žaludek a zmocnil se mě obrovský pocit úzkosti, za začátku to bylo snesitelné, ale každé krmení se to zhoršovalo. Nakonec jsem přestala kojit, prostě jsem nemohla, nešlo to. Několikrát jsem se snažila to překonat, ale u každého kojení jsem brečela, jak hrozně nepříjemné mi to bylo. Tyhle pocity se začly přenášet do všech činností, které se týkaly miminka. Nemohla a nechtěla jsem ho přebalovat, krmit, chovat. Cítila jsem k němu odpor. Byl mi lhostejný, bylo mi jedno, co s ním bude, kdo ho má, jestli pláče...Takhle to bylo asi 14 dní, až to vygradovalo a já skočila s psychickým zhroucením na pohotovosti. Tak strašně jsem ho chtěla milovat, jako ostatní, ale nešlo to, vlastně to pořád moc nejde. Doktor mi předepsal léky na uklidnění a vyrovnání hormonální hladiny. Do šestinedělí se to srovnalo a mě bylo zase fajn, zase jsem to byla já, začli jsme si s Kubíčkem budovat vztah,tvořit režim. Všechno se zdálo v pořádku. Léky mi došly a já se citíla dobře, takže si pro nové nezašla. Během dalších 14ti dní se mi začly tyto stavy úzkosti postupně vracet a co hůř, byly daleko horší. Stavy úzkosti se přesunuly až do agresivních myšlenek směrem k miminku. Měla jsem chuť ho praštit, zajet někde s kočárkem a nechat ho tam. (Nikdy jsem nic takového neudělala a hrozně se stydím, jen ty myšlenky píšu), následoval stav procitnutí, kdy jsem si to uvědomila a začla hystericky brečet, nemohla jsem se najednou nadechnout, jako by mě neco svazovalo. Nikdy jsem horší pocit nezažila. Tak se to opakovalo asi měsíc, několikrát do týdne. Opět se objevila úplná citová apatie ke Kubíčkovi.Byl mi cizí, měla jsem na něj vztek. Až jsem si řekla, hlavně díky manželovi (děkuji bohu za něj), že s tím musím něco dělat a navštívila Psychiatrickou ambulanci. Lékařka diagnostikovala těžké poporodní deprese, nasadila léky a docházím na pravidelné kontroly. Každým dnem je mi lépe, i když to pořád není úplně ono. A ještě dlouho nebude. Poporodní deprese se léčí minimálně půl roku. Hodně jsem se zamyslela nad věcí, kterou mi paní doktorka řekla. "Poporodními depresemi, ať už lehčími, nebo těžšími, trpí až 45% žen, zejména prvorodičky. Nejste sama. Nevěřte tomu, co vidíte na sociálních sítích. Nevěřte, že každá maminka je pokaždé namalovaná, načesaná a odpočatá jako na fotkách na facebooku. Žádná z nich na sociální síť nevyvěsí, že dítě nezvládá." A to je právě ono, možná, díky sociálním sítím, díky reklamám na šťastné mámy a spokojená miminka máme přehnané očekávání, které po porodu nejsou naplněna a spolu s hormonální rozladěností to umí v hlavě udělat pěknou paseku. Před měsícem jsem se styděla za to, že něco takového "mám", že musím docházet na psychiatrii a že nejsem na top instagramová máma, která všechno zvládá. Nejsem. Ale jsem na sebe pyšná, protože kdo to nezažil, nikdy to nepochopí. Nepochopí, co se vám honí hlavou a jak těžké je takovou pomoc vyhledat a odhodlat se k tomu. Proč to píšu? Třeba je nás víc, třeba vás porod teprve čeká a třeba už to máte za sebou. Každopádně nestyďte se za to! Je to normální, jenom se o tom nemluví 😉 Všem takový maminkám hodně síly a hlavně se nestyďte říct si o pomoc!

Díky koníkovi jsem měla možnost na svých synech otestovat nový nosní sprej od značky Stérimar. O této značce vím již od narození prvorozeného, tedy šest let. Vždy jsem využívala sprej na pročištění nosíku a jako podpurnou léčbu u rými. Přípravek určený pro alergiky velmi oceňuji. 

Starší syn (6 let) trpí alergií na všechny pyly jarních stromů a travin. Jaro je pro něj utrpení.Mladší syn (3 roky) má od deseti měsíců diagnostikované astma a vždy na jaro se u něj objevuje rýma, která končí po odkvětu všech stromů a travin.

Letošní pylová sezóna nás na dva týdny uvěznila doma. Proto jsem velmi ocenila , že jse byli vybráni k testu Stérie Mn.

A teď k testování.

Přípravek znám, tudíž nebyl problém s manipulací. Všechny sreje od Stérimar jsou na stejném principu. 

Po zmáčknutí výjde jemný aerosol, který velmi dobře pokryje sliznici nosu. Jako nevýhodu vidím to,že sprej nemá jednotlivé dávky, ale při zmačknutí stříká nepřetržitě. Proto je vhodné si aplikaci nejprve vyzkoušet " na nečisto." Osobně bych více ocenila aplikaci jednotlivými střiky. I z reakcí synů to pro ně nebylo moc příjemné.

V životě nesvítí pouze sluníčko a není všechno s duhou a jednorožci, do puntíku naplánované, růžové a veselé. Dokonce ani těhotenství vždy neprobíhá ideálně. Občas se to zastaví již u počůraného testu nebo při obrazovce ultrazvuku. Mělo tam být bijící srdíčko.

Někdy na ultrazvuku ani nic není, pouze prázdná dutina a děložní sliznice. Nebo se díváte na monitor, vidíte jasné obrysy svého dítěte, které se bohužel nehýbe. Namlouváte si - ale sama tomu nevěříte - snad se ten gynekolog s několikaletou praxí naprosto mýlí, je unavený, slepý, neví, kam se má dívat. Možná podvědomě cítíte, že se něco děje jinak, nějak špatně. Možná ale ne a bude to pro vás nepříjemné překvapení.

Asi se trochu zlobíte na lékaře, že nepláče s vámi, nebo podle vás nedostatečně citlivě oznamuje, že žádná radost se nekoná.

Pro něj to je jen statistika, prý jedna z pěti žen. V prvním trimestru dvě písmena, dvě jednoduchá slova - MA - missed abortion, zamlčený potrat. Vždyť na co slzy, když za pár týdnů nebo měsíců ji tu mám zase a znova těhotnou. Není potřeba z toho dělat vědu.

V pozdějších stadiích těhotenství je to už o dost těžší. Ze zkušenosti víme, že jakkoli citlivé bude oznámení a následná péče ze strany zdravotníků, nic nezmírní prvotní šok a negativní pocity z celé situace. O to je všechno horší, pokud šlo o první dítě a doma vás nečeká žádné jiné rozptýlení.

Pouze vy a vaše mysl

„Sestra mého partnera má sedmnáctiletou dceru s dětskou mozkovou obrnou. Narodila se předčasně po odtoku plodové vody a následném komplikovaném porodu císařským řezem. Je tělesně postižená, upoutána na vozík, do rukou nic neuchopí a je zcela odkázána na pomoc druhých. Naštěstí dokáže relativně dobře komunikovat, což situaci alespoň trochu ulehčuje.”

Dětská mozková obrna je trvalá porucha hybnosti a držení těla. Studie uvádí výskyt u 2-3 dětí z 1 000 živě narozených dětí. Toto postižení má různé stupně, naštěstí se objevují i mírnější případy postižení, než je uvedeno výše. V každém případě je život pro takto postižené i osoby o ně pečující mnohem náročnější.

„Mám synovce s dětskou mozkovou obrnou. Narodil se v 32. týdnu těhotenství akutní sekcí, měl omotaný pupečník okolo krku, nedýchal dost dlouho. Nyní je mu 7,5 roku. Původní prognózy byly, že to bude ležák, ať ho dají rovnou do ústavu. Švagrová s ním dosud cvičí Vojtovku a další rehabilitační cvičení, prodělal několik operací, ale je integrován do normální školky, kde má osobní asistentku. Nechodí, je spastik, ale docela slušně mluví, jezdí na speciální tříkolce a na vozíčku. Takže oproti tomu, jaké byly prognózy, je na tom dobře. Ale stojí to spoustu sil.”

Za dětskou mozkovou obrnu může nejčastěji nedostatek kyslíku

Dětská mozková obrna vzniká, když je vyvíjející se mozek z různých důvodů po nějakou dobu omezeně okysličován (odborně označováno jako hypoxie), v horších případech zcela bez kyslíku (asfyxie). Právě doba, po kterou nemá mozek dostatek kyslíku, způsobuje různou intenzitu postižení. Platí, že čím déle je mozek bez kyslíku, tím vážnější a hlubší je postižení.  

K hypoxii a asfyxii může dojít už v prenatálním období, tedy v těhotenství, například z důvodu vážného pádu matky, při intoxikaci plodu alkoholem či užíváním drog nebo při vývojových anomáliích mozku. Nejčastěji k nim dochází během samotného porodu, kdy jde o porod komplikovaný, velmi dlouhý nebo má děťátko omotanou pupeční šňůru okolo krku a narodí se velmi přidušené. Rizikovou skupinou jsou dále předčasně narozené děti s porodní váhou pod 1500 g, které mají ještě velmi nezralý a nedovyvinutý mozek. Předčasný porod je nejčastější příčinou tohoto postižení, naštěstí se však dětská mozková obrna nemusí objevit u každého předčasně narozeného dítěte.

Ano, toto bylo moje první testování tady na koníkovi a musím říci, že jsem si to moc užila a nejenom proto, že to bylo takové malé vytržení ze stereotypu, který zažívá nejedna maminka na rodičovské "dovolené'"🙂.

Nejdříve jsem vůbec nečekala, že dostanu od každého testu 1 kus a proto moje radost byla o to větší, když jsem měla možnost vyzkoušet skoro všechny. Přiznám se, že jsem o těchto testech slyšela poprvé a opravdu mě nadchly. Protože se řadím mezi ty lidi, kteří jdou k doktorům až když mají smrt na jazyku, velmi se mi líbila ta možnost se otestovat v klidu domova a nemuset vysedávat dlouhé hodiny u doktorů, nemluvě o délce objednací doby, která mě vždy, když už, spolehlivě odradí.

Samozřejmě pokud při testování příjdete na jakékoliv podezření je vždy lepší navštívit doktora, který je schopen Vás podrobněji vyšetřit.

A jaké testy jsem obdržela? Jednalo se o test Mužská plodnost, Cholesterol, Zjištění alergie, Nesnášenlivost lepku a Borélie z klíštěte a Nedostatek železa. Ve všech testech lze najít velmi stručný a o obrázky doplněný návod jak v českém🇨🇿 tak slovenském🇸🇰 jazyce. Pokud je potřeba provést test z krve, vždy se v balení nachází sterilní lanceta a samozřejmě i dezinfekce a náplast, což beru jako super nápad prodejce. Pokud se chcete více dočíst o obsahu balení a o různých typech na testování, najdete vše pod hashtagem #test_veroval. 

A pojďme si přečíst jak takové testování probíhá.

Jako první test jsem si vybrala Nesnášenlivost lepku. Myslím, že jsem vše důležité vždy popsala minulý týden v mých KZ, proto mi dovolte vždy zprávu zkopírovat. Tyto zprávy totiž obsahují vše, co je potřeba o testování vědět.

Kapitola první 

Smrkám, smrkáš, smrkáme...

Můj problém vykoukl na svět okolo puberty, tedy přesněji kolem 15 let. V tomto věku jsem měla největší problém sama se sebou a do toho se přidali příznaky, které jsem po začátku nedokázala identifikovat. Vždycky jsem byla sportovně založená dělala jsem sportovní aerobik, běhala, jezdila na kole. Jednou z jara jsem šla běhat a z běhu už jsem se nevrátila, teda respektive ne po svých. Odvezla mě sanitka s astmatickým záchvatem. Já? Astma? Alergie? NEMÁM!

Po sérii všech možných vyšetření se ukázalo, že mám. Ořechy, peckoviny, roztoči, ale nejvíc ze všeho pyly. Prostě jen tak přes zimu jsem zalergičtěla na půlku světa 😂

Kapitola druhá

Prášek sem, prášek tam...