Když mi přišel email, že jsem byla vybrána k testování, byla jsem nesmírně vděčná. Alergie mě zrovna mele v celé své kráse, ale díky devčátku jež nosím pod srdcem nemohu a hlavně vlastně nechci sahat po chemických možnostech úlevy. Balíček jsem tedy vyhlížela velice netrpělivě a upínala k němu svoji víru v lepší zítřky. 

A je tady! Jde se testovat.

První co mě napadlo při pohledu na ně je fakt, že je poměrně objemný a tak mě těch lepších zítřků třeba čeká víc, než jsem vůbec doufala🙂 Navíc má i moc příjemný, jednoduchý vzhled, což moc cenním. 

První co vyčtu je fakt, že Stérimar  není pouze na alergickou rýmu, ale i na tu naši klasickou ,,rýmičku'' a to je skvělý. Strašně nerada totiž skladuju xy léků, jež po sléze projdou, protože nemají takové využití. Stérimar ale díky manganu není jen obyčejným nosním sprejem, ale sprejem jež efektivně uleví od alergie.

Další fakt jež cenním je ten, že je vhodný pro kojence, děti i dospělé. Od každého se totiž u nás kus najde a tak se znovu vyhýbáme hromadění a další investici peněz. A to se mámě na rodičáku hodí, ne že ne🙂

K samotnému testování: Ihned po prostudování infa jsem přešla k samotnému užití. Asi jediný vroubek co jsem našla je ten, že aplikátor se trošku hůř stlačuje. A tak jsem chvilku zápasila, ovšem brzo jsem našla ten správný grif a nebyl problém. Co se týče úlevy pro me samotnou, ta je nedocenitelná. Prakticky hned po prvním vstříknutí jsem pocítila úlevu v podobně toho, že se mohu nadechnout nosem, což bylo teď v sezóně nemyslitelné. Po pár dnech užití jsem dokonce přestala mluvit jako šmoula a moje děti můj výhružný tón začaly brát vážně 🙂 

Jak to všechno začalo: V těhotenství jsem na sobě začala pozorovat určité změny. Měla jsem citlivější kůži, začaly mi rychle růst nehty, ale hlavně mi začaly vadit různé přípravky, prací gely a dokonce i potraviny. Podotýkám, že nikdy předtím jsem neměla alergii.

Po porodu se k tomu přidala i lehká alergie na pyly. Prvně jsem tomu nevěnovala pozornost. Nebyla jsem si jistá, zda jde opravdu o alergickou rýmu. S prckem chodíme ven pokud možno dvakrát denně a nejčastěji do parku. Pro mě bylo vždy nejpěknější období jaro, když vše začalo kvést. Nejprve jsem na sobě začala pozorovat nepříjemné lechtání v krku. Na večer to bylo horší, to už jsem se škrábala jazykem na patře. Zprvu jsem si myslela, že jde o alergickou reakci na nějakou potravinu a marně přemýšlela, co jsem ten den jedla. Po pár dnech se k tomu přidala rýma. Kdykoliv jsem se předklonila, teklo mi z nosu, ale rozhodně jsem si nepřipadala nemocná.

Když se to po další procházce opakovalo, došlo mi, že je to alergie na pyl. CO TEĎ? Nejsem fandou klasických nosních kapek ani šetrnějších emulzí. Navíc, člověk si na ně časem může vypěstovat závislost. Párkrát jsem vyzkoušela na klasickou rýmu mořskou vodu jiné značky a musím říct, že to bylo docela fajn.

Testování Stérimaru tady na modrém koníku přišlo jako na zavolanou. Takže jsem byla mile překvapena, když jsem ráno sedla k PC, přihlásila se a našla zprávu, že jsem byla vybrána k testování.

Jde přesně o Stérimar obohacený manganem. První aplikace se mi moc nepovedla, po zmáčknutí aplikátoru jsem měla kapky všude jinde, jen ne v nose.  Řekla jsem si, že určitě něco dělám špatně. Zkusila jsem tedy aplikátor sundat a znovu nasadit. Při dalším použití bylo vše v pořádku. Nejspíš jsem ho povytáhla i s plastovou krytkou.

Následující dny od prvního použití se malinko ochladilo a já tak měla klid. Další zatěžkávací zkouška ovšem nastala, když začali sekat trávu kolem domu. Nebylo před nima úniku a co čert nechtěl, čerstvě posekáno bylo i v mém oblíbeném parku. I tak jsem si řekla, že se procházky jen tak nevzdám. Mám přece Stérimar. Brala jsem to jako výzvu.

Tento napínavý příběh plný laskavého humoru a živé detailní ilustrace renomovaného dánského autora a ilustrátora Jakoba Martina Strida okamžitě upoutají pozornost všech dětí i dospělých. Není proto divu, že nevšední kniha o neuvěřitelném dobrodružství dvou přátel – kocourka Macíka a slona Sebastiána – vyšla již v osmnácti jazycích a stala se předlohou animovaného filmu, který 31. 5. 2018 zamíří do českých kin. Vydejte se na cestu za velkým dobrodružstvím a poznejte sílu opravdového přátelství!

Ale začneme pěkně popořádku. Sluníčkov je idylické přímořské městečko, ve kterém bydlí dva nerozluční kamarádi – kocourek Macík a slon Sebastián. Nejraději ze všeho sedí ti dva u moře a chytají ryby. Prostě pohoda. Jenže ve Sluníčkově není všechno, jak se říká, zalité sluncem. Ztratil se totiž všemi obyvateli oblíbený starosta města Bart (tedy Jeremiáš Bartoloměj Severýn Olsen) a na jeho místo usedl neustále rozzlobený místostarosta Hvizd.

Jak si tak Macík a Sebastián sedí na břehu moře a chytají ryby, najednou vyloví lahev a v ní najdou tajemný vzkaz. Neuvěřitelné je, že je určený přímo pro ně dva! Jsou tam totiž napsaná jejich jména. Dopis je od ztraceného starosty Barta, který jim posílá semínko a vysvětluje, že po jeho zasazení všechno pochopí. Několik údajů v dopise je však rozmazaných, a tak jediné, co kamarádům zbývá, je zkusit něco z onoho semínka vypěstovat. Čekání si krátí štracháním na půdě, kde objeví tajemnou námořnickou truhlu Sebastiánova dědečka, který se plavil po dalekých mořích. Tam bylo věcí! Kompas, dalekohled, mapa Tajemného ostrova a spousta dalších nezbytností.

Vydejte se s námi za největším dobrodružstvím tohoto roku! Neuvěřitelný příběh O obrovské hrušce uvidíte od 31. 5. 2018 v českých kinech.

Přes noc se semínko zbláznilo, vyrostla z něj rostlinka a do rána byla na zahradě obří hruška. Tak veliká, že se stala předmětem zkoumání Atomového institutu. Místostarostovi Hvizdovi ale hrozně vadila, a tak nařídil Sebastiánovi a Macíkovi, aby ji odstranili, jinak oba vykáže z města. Kocourek a slon se rozhodli hrušku vydlabat, aby byla lehčí. Udělali do ní okénka a těmi se propracovali dovnitř. Když už šlo s hruškou pohnout, naložili ji na podvozek s kolečky, že ji popovezou… Jenže podvozek se poněkud rozjel. Co rozjel, splašil! A stal se neřiditelným. Hruška na něm dojela až do přístavu a tam šplouch – a už se houpala na moři. Z hrušky se stala loď!

Události dostávají rychlý spád – z přátel Macíka a Sebastiána se jako mávnutím kouzelného proutku stávají námořníci – vyplouvají na dobrodružnou cestu za Tajemným ostrovem a záchranou Barta. Po překonání mnoha nebezpečných nástrah objeví něco, co obyvatelům Sluníčkova přinese jen samou radost. Ale to předbíháme – mezitím se můžete těšit na setkání s obávaným kapitánem Semtamzubem a jeho posádkou strašlivých pirátů či s Hrozitánským mořským drakem nebo na odvážnou plavbu Černočerným mořem. Vyplujte s Macíkem a Sebastiánem za dobrodružstvím!

Tentokrát z trošku jiného soudku. Jen tak, pro pobavení.

Blíží se léto, a s ním čas dovolených v zahraničí. My, co máme děti, s tím máme také spoustu zařizování a vyřizování a chystání...

Když chcete s vaším dítětem vyrazit do zahraničí, musíte mu vyřídit nějaký cestovní doklad. Např. občanský průkaz. Když máte děti čtyři, tak čtyři občanky.

První krok je najít rodné listy všech vašich dětí. S chutí do toho! Otevřete skříň se všemi důležitými papíry, a hledáte... Po chvíli zjistíte, že nemáte všechny rodné listy pohromadě, ale každý založený v jiné složce, podle toho, k čemu byl naposledy použit. Máte chuť dát si pár facek. Vysypete celou skříň a zapojujete do pátrání celou rodinu. Probrány všechny papíry, fotky, manželův historický očkovák atd., děti jsou ve svém živlu, tolik pokladů na jednom místě ještě neviděly... Vám však do smíchu moc není. Chvílemi už se smiřujete s tím, že možná budete muset ještě i na matriku, protože jeden r. l. je prostě k nenalezení... Ale nakonec se přecejenom najde. Sláva.

Teď už jen uklidit ten bordel, nachystat a sbalit celou rodinu, přemístit se do auta a jede se do města. Než to všechno uděláte,  zjistíte, že už vyrážíte totálně pozdě...

Je středa, a vy za deset minut pět vcházíte do dveří městského úřadu. Je vám naprosto jasné, že v tento čas už nebudete příliš vítáni, a tak tam vejde nejprve manžel sám. Ptá se, zda bude možné ještě teď vyřídit občanku. Jedna z úřednic, ještě stále s úsměvem, odpovídá, že to nebude vůbec žádný problém. Hurá, vcházíte do místnosti i vy, s celým zbytkem rodiny, a hned ve dveřích upřesňujete, že nepotřebujete jednu občanku, ale čtyři, pro všechny děti. Úřednice jásají radostí.

"Proč bych si měla vyšetřovat prsa pravidelně? Vždyť vidím, že tam nemám žádnou bulku. A vůbec, na co mám potom lékaře?" Pomyslí si nejedna z nás, když přijde řeč na samovyšetření prsů. Každodenní harmonogram máme natolik nabitý povinnostmi, že nám přijde přímo nemožné, zařadit do něj jakýkoliv další úkol. Na zdravém poprsí by nám přitom mělo záležet víc než na dokonalé manikúře či hladkých, oholených nohách.

Rakovina prsu je v žebříčku onkologických onemocnění na třetím místě. Nejedna pacientka, které tato nemoc obrátila život naruby, by si přála vrátit čas a obětovat pár minut prevenci. Zabránit bulce v prsu není v našich silách, ale čím dříve ji odhalíme, tím větší jsou naše šance na vítězství v boji s touto zákeřnou nemocí.

Kdy začít se samovyšetřením prsou?

Po dovršení 18 let bychom měly tento rituál provádět každý třetí měsíc. Po 30 už každý měsíc, protože s věkem je riziko rakoviny vyšší. Ideální čas na samovyšetření prsů je 3. až 4. den po skončení menstruace, kdy jsou prsa bez hormonálních vlivů a snadněji se tak vyšetřují. U žen v období přechodu se doporučuje prohmatat si prsy jednou měsíčně, a to první den v měsíci.

Jak si správně vyšetřit prsa?

Prsy si nestačí jen trochu prohmatat rukama či prohlédnout v zrcadle, vždy je třeba dbát na správnou techniku. Každý prs si přitom vyšetřujte od vnitřní strany třemi prostředními prsty ruky, nejen jejich konečky, a to krouživými pohyby ve směru hodinových ručiček. Je důležité postupovat zvenku prsu směrem k bradavce a nevynechat ani partie pod a nad klíční kostí či podpaží.

V každé rodině jednou nastane situace, kdy rodiče musí dítě nechat doma samotné. Tento den D(ůvěry) by měl nastat tehdy, až na to dítě bude připravené. Jak to zjistit? S tím vám pomůže psycholožka Mgr. Juliana Ambrová.

Kdy je vhodný čas nechat dítě doma o samotě? V jakém věku?

Je těžké přesně říci, v kterém věku už může rodič nechat dítě doma samotné, na to neexistuje přesné pravidlo. Obecně se za jakousi hranici pokládá 10. rok života dítěte, ale můžeme to rozšířit na období mezi 9. - 12. rokem. U mladších dětí se předpokládá, že nejsou dostatečné zralé a nemají dostatek zkušeností, aby dokázaly správně vyhodnotit kritickou situaci a podle toho se zachovat. Samozřejmě, existují i výjimky, ale nedá se na to stoprocentně spolehnout. Ten správný věk by ale měli vyhodnotit rodiče, kteří nejlépe znají své dítě a vědí, co dokáže zvládnout a co ne.

Dítě, které necháváte doma samotné, by mělo v první řadě zvládat samoobslužné aktivity jako samostatné jedení nebo návštěva WC. Mělo by už umět telefonovat a znát nazpaměť důležitá telefonní čísla nebo používat některé spotřebiče. Rodiče by měli nechat dítě samotné jen tehdy, když jsou si jisti, že se dokáže na chvíli o sebe postarat. Jinak jejich ratolest vycítí nejistotu a bude se samotě bát.

Pokaždé by však měli být rodiče opatrní a nezapomínat i na zákony. Podle zákona by nemělo doma bez dozoru zůstávat žádné nezletilé dítě - a to ani na hodinku. Při nahlášení na policii nebo sociálce by mohli mít nepříjemnosti.

Zajímavé. To jistě mnoho rodičů nevědělo. Dal by se klasifikovat i čas? Jak dlouho může zůstat dítě doma v tom kterém věku? Např. V 9 letech hodinku, v 10 letech 2 hodiny atd.?