"A to ani nevíš, že jsem se kvůli tobě pohádala..., jak jsme spolu byly minule" povídá mi během rozhovoru kamarádka, říkejme jí třeba Jana.

Z mého pohledu vytušila, že má pokračovat.

"No jak jsi s dětma vystupovala z výtahu a šla do garáží a my jeli dál...." matně si ten den vybavuji...

"...tak tys tam nějak okřikovala děti, nebo co..." Vzpomínám si. Volala jsem na Matyho,  když chtěl jít špatnými dveřmi a zároveň na Týnu, aby neutíkala mezi auta. Pak, ale až o kus dál jsem se zlobila na Eli-byla jsem s nimi bruslit-ano, celkem vyčerpávající a ona měla tu svou náladu, kdy je celý svět podle ní úplně blbě a to mě pak teda rozčiluje...ale zas nic hrozného... ještě mě pobavil kolemjdoucí pán...prý:" A, přísná maminka, to je správný-čtyři děti, to musí bejt!" Smál se. 

"...no, tak a k nám do výtahu přistoupila taková..." pokračovala  Jana, zarazila se, přemýšlejíc, jak by dotyčnou maminku s jedním dítkem popsala co nejvýstižněji.

"no taková,s nosem nahoru, zmalovaná, jak velikonoční vejce, taková celá umělá... a nastoupila a prej: No, si udělá štyry děti a pak je nezvládá! Jako na tebe rozumíš...no a to víš, to bylo něco pro mě (sama má tři dospělé dcery), to narazila zrovna na tu pravou! Tak jsem jí to vysvětlila! To mě teda vytočila..., jakym to řekla hnusnym pohrdavym tónem! Se nezmohla ani na slovo!"

 Vstup do školky je pro děti opravdu ohromný a také důležitý životní mezník, který v nich do velké míry formuje vztah ke vzdělávacím institucím vůbec. Jak tento velký životní krok dítě zvládne, samozřejmě hodně záleží na povaze konkrétního jedince, ale také na rodičích.

"Mám za sebou pár let praxe jako učitelka v mateřské školce, a proto bych se vám ráda pokusila poradit, co rozhodně nedělat. Všechny body vychází z mých zkušeností a rozhodně je nechci prohlašovat za nějaké dogma, pod které by se podepsala každá paní učitelka. Jedná se však o zkušenosti, které jsem vypozorovala právě při praxi s dětmi a doufám, že pro vás budou přínosné a pomohou vám v klidu prožít první týdny docházky do MŠ," říká jedna z koníkovek - enapay.

My rodiče občas - samozřejmě nevědomky - děláme chyby. To je naprosto normální a určitě na našich dětech nenapáchají nezvratitelné škody, nicméně pojďte se společně se mnou podívat na školkovské desatero chyb, které občas dělá spousta rodičů. 

Desatero hříchů 

1. Vyhrožují svým dětem školkou

Určitě to znáte - dítě vás doma neposlouchá, dělá si z vás legrácky a v nestřežené chvíli pronesete některou z těchto vět (samozřejmě v nesčetném množství variací, kombinací a s hrozivou intonací):

Druhé miminko jsme měli v ,,plánu" zhruba od listopadu 2016, ale pořád jsme si říkali, že ještě není vhodná doba.

V únoru se podařilo téměř na první pokus. Listopad byl ukrutně daleko.

Jestli jsem v prvním těhotenství prožívala zvracení, tak uplně nevím, jak nazvat tohle.

Zvracela jsem od konce března do června a s delší letní přestávkou zase od konce září až téměř do porodu. Zkrátka- nejúžasnější období ženy.

Asi od konce září začaly nastupovat lehké cvičné bolesti a od října v pravidelných intervalech to už byly bolesti neskutečné.

Od poloviny října mi můj gyndař na každé kontrole říkal, že už to bude brzo. Termín jsem měla 17.11. ( evidentně malá revolucionářka), v naší úžasné skupince si holky myslely že rodím pokaždé, když jsem nebyla aktivní 😀 Nutno podotknout, že právě tyhle boží holky, musely snášet moje téměř každodenní spílání - tohle těhu mi fakt dávalo zabrat.