Období těhotenství a časného mateřství je velmi specifické pro každou ženu. Je to etapa života plná fyzických i psychických změn. V hlavní roli jsou zde bezesporu hormony, které mají velký vliv na psychické rozpoložení ženy. Dále také ovlivňují mnoho fyziologických procesů. Sex je velmi důležitá součást vztahu a při jeho dlouhodobé absenci často dochází k partnerským neshodám. Sexu po porodu se ale nemusíte bát.

Správný čas

Mnoho žen má po porodu strach z pohlavního styku. Většinou je na vině strach z bolesti. Průběh prvního poporodního styku má velký vliv na další sexuální život daného páru. Je důležité, aby žena nebyla pod tlakem a vše probíhalo pozvolna a aby partner nevytvářel zbytečný tlak. Není dobré zbytečně spěchat. Žena by měla být vnitřně připravená a měla by si být naprosto jistá tím, že nastal ten správný čas. Pokud je první styk nepříjemný a bolestivý, tak velmi často dochází k psychickému bloku, který v ženě vytvoří velmi výrazný odpor k partnerským radovánkám a to někdy na dlouhou dobu.

Kdo maže...

Důležité je mít na paměti, že v tomto poporodním období je ženské tělo ve velmi specifickém stavu. Ačkoliv jsou poporodní poranění zhojena, tak jsou jizvy ještě stále citlivé. Dále je vlivem hormonů pochva méně lubrikovaná a problémem je tedy suchost. Suchost pochvy je často hlavním viníkem fiaska prvního poporodního styku. Sliznice pochvy je při nedostatečné lubrikaci velmi citlivá a při mechanickém dráždění dochází k výrazné bolestivosti. Řešení je velmi jednoduché. Dostatek kvalitního lubrikačního gelu.  Dále jsou na trhu preparáty s přírodními látkami s chemickou strukturou podobnou hormonům, které zajišťují dostatečnou sekreci poševního hlenu. Jsou ve formě vaginálních čípků či krému a dají se koupit bez lékařského předpisu v lékárně.

Zkuste to jinak

Více než dvě třetiny dětí, jež trpěly nadváhou či obezitou, bojuje s tímto problémem i v dospělosti. Potíže s hmotností mohou být u nich spojeny se závažnými zdravotními a psychickými komplikacemi, které vedou k vyšší nemocnosti a následně k předčasnému úmrtí. A tak kojenec s nadváhou není dnes rarita, ale realita. Jak jsou na tom nejmenší děti, co může nadváha způsobit a kde hledat příčiny?

Těhotenství

Je prokázáno, že v souvislosti s rozvojem nadváhy dítěte je důležitá už skladba stravy těhotné ženy. Plod si totiž dokáže vytvořit návyk zejména v případě některých specifických potravin. Zřejmé je to u alkoholu a kofeinu, ale může to platit také v případě sladkostí.

Proto by strava těhotné ženy měla být pestrá, s dostatkem  bílkovin, vitaminů a minerálních látek (zvláště vápníku a železa). Energetický příjem potravy v prvním trimestru by měl být vyšší asi o 300 kcal/den. To pro zajímavost představuje např. jeden croissant nebo 850 gramů jahod. Čemu dáte přednost? Není tedy důvod se zbytečně přejídat.

„Mám 21 měsíční holčičku.  Od narození (porodní váha 3770g, výška 52 cm) byla cvalík, krásně přibírala. Všichni říkali, že to nevadí, že to vyběhá. Ale teď má cca 85 cm a téměř 17 kg! Od té doby co chodí (asi 7 měsíců) přibrala 6 kg.  Víc než její pětiletá sestřenice!“ Milius z diskuzního fóra Mám tlusté dítě, v 21 měsících váží 17 kg

Kojenecké období

Dobrou noc všem a zdravím ty, co zažily to samé. Pamatuju si to i u první dcery, ale dneska mě to nějak dostalo...

Moje tříměsíční Terezka se teď při kojení kouká kolem sebe a občas jí padnu do oka i já. To si tak prostě přestane pít a zadívá se mi přímo do očí - a na chvíli se náš svět zastaví. Usmívá se, vzdychne a pije dál.

A já jsem ztracena. 

I teď, když zavřu oči, si vybavím její pohled.

Je v něm vše. 

Zrcadlí vědomí mého malého miminka. Zrcadlí to nejdůležitější, co člověk může od jiného člověka dostat - čistou nezměrnou lásku a bezmeznou důvěru. 

Od zahájení letošního školního roku již uběhlo pár měsíců a můj poslední článek je již mírně zastaralý, a tak je na čase sepsat nějaký aktuálnější článeček o tom, kam jsme se posunuli, co se u nás změnilo a jak to celé vnímám teď, když jsem již nabrala nějaké ty zkušenosti...

Mám dva domškoláky - třeťáka a druháka, k tomu předškoláka a dvouleté batole. K domácímu vzdělávání svých dětí jsem se rozhodla poté, co mi jednak došla trpělivost s místní školou, jednak jsem zatoužila po svobodě, kterou oceňuji úplně ve všem ve svém životě, a jednak jsem se prostě nadchla pro ty úžasné věci, které jde díky tomuto způsobu života zažít se svými dětmi, pro tu spoustu možností, které nyní máme... A v neposlední řadě můžu svým dětem poskytnout a dopřát individuální přístup, což přináší velikou spoustu výhod. Nemusíme čekat na pomalejší spolužáky při probírání témat, které nám jdou rychle, a máme dostatek času a prostoru věnovat se tomu, čemu potřebujeme... Máme více času na sebe, na své koníčky, můžeme si dny organizovat po svém...

Ovšem abych nepřeskočila něco důležitého, musím v každém případě zmínit, že začátky byly těžké. Těžké je samo o sobě už jenom to, že jsem nezačala s pouhým jedním domškolákem, abych se v tom vůbec nějak "našla", ale rovnou se dvěma, k tomu se snažím věnovat i předškolákovi a získávat si tak mírný náskok na příští rok, kdy už bude také školákem, no a pak nám tady řádí také naše batole, což byl ze začátku asi největší zádrhel. Chtělo se po něm totiž, aby si zvykl, že holt v určitou denní dobu nebude středem pozornosti, že školní pomůcky, ať vypadají jakkoliv lákavě, nejsou úplně všechny na hraní, nebo že po stole, na kterém se starší sourozenci pokoušejí o nějaký takový, dá-li se to tak nazvat, krasopis, se neleze... a nechodí... a neskáče... 

No, trvalo to, ale naše nejmladší dítě už si evidentně zvyklo. Umí se dokonce zabavit samo, aniž by k tomu nutně potřebovalo "školní" pravítko, nebo kalkulačku, nebo lepidlo či fixu... A já už jsem si také asi zvykla, naučila jsem se spoustu věcí, např. přehlížet nepořádek a jiné nepodstatné detaily 🙂 a dokonce mě to baví stále více. Nacházím další a další možnosti, způsoby, výhody... Občas i nevýhody či nedostatky, ale tak už to bývá asi se vším...

Zásadní změna nastala především v našem rozvrhu. Tak např. již nezačínáme před osmou, tak jako na začátku, jelikož před osmou ranní poslední dobou obvykle teprve vstáváme. 😀 Naše vyučování začíná teoreticky o půl deváté, prakticky ale až v devět, protože toho musím po ránu ještě hodně stihnout, mimo jiné poklidit naše zvířata, což někdy zabere celkem hodně času, obzvlášť od té doby, co máme i koně, který není zrovna nenáročným koníčkem... Pokud se nám podaří vstát ráno dříve - a já doufám, že již brzy se do toho zase dostaneme (zpohodlněli jsme přes Vánoce a od té doby se to s námi táhne 😀 ), mohli bychom, konečně podle našeho platného rozvrhu, začínat s učením o půl deváté a nebýt neustále v časovém presu a skluzu 😀

A nyní naše nejdůležitější změna: Inspirovala jsem se alternativním školstvím, a místo několika předmětů denně a skákání od jednoho ke druhému jsem zvolila mnohem poklidnější, a dle mého i efektivnější, způsob výuky, a to, vyučování v epochách. Každý den tedy máme tzv. dvouhodinovku, kdy máme jen jeden hlavní předmět. Jeden týden češtinu, další týden matematiku. Po krátké přestávce následuje cca půlhodinka angličtiny, ve čtvrtek místo angličtiny hudební výchova plus něco jako tělocvik... A nakonec samostatná práce - chvilka čtení, psaní do písanky či zápisek do naší kroniky. To už zvládají kluci sami a já se můžu věnovat vaření. A pátky věnujeme celé pouze prvouce. Pokud tedy začínáme v devět ráno, nejpozději ve dvanáct "už" vařím. 😀 Je to možná pozdě - pro někoho. My jsme zvyklí obědvat třeba ve dvě odpoledne a vůbec nám to nevadí. 🙂 Naše odpoledne bývají z části pracovní, z části odpočívací, z části aktivně prožité, ať už v kroužcích, na zahradě, v lese, v koňském sedle, či u něčeho, co nás baví a zajímá...