Mezi bolestí hlavy a migrénou jsou zásadní rozdíly. Migréna je chronické onemocnění, které vás dokáže ve chvíli, kdy udeří, vyřadit úplně z provozu. Léčba je složitá a u každého fungují jiné zásady. Se svým trápením s migrénou se nám svěřila jedna z maminek a prozradila, jak se postupně naučila migrénu krotit. Inspirujte se jejími zkušenostmi.

"V dětství jsem často nechápala, proč se táta po návratu z práce zavřel do obýváku a chtěl mít chvíli klid. Sám, v tmavé místnosti, pak odpočíval třeba i hodinu, zatímco já jsem měla představu tíhnoucí ke společně stráveným chvílím na hřišti. V té době jsem jej až nespravedlivě obviňovala z jakési lenosti vůči mé osobě. Po více než 15 letech jsem vše pochopila. V období puberty se dostavila tlumivá a pulzující bolest hlavy, která nezadržitelně proudila skrze spánky k zadní straně hlavy a vyvolávala v těle řadu nepříjemných pocitů. Migréna v celé její kráse procitne vždy, když se to nejméně hodí. Nevybírá si, zda se dívám na film, jsem na romantické večeři, posezení s rodinou nebo v práci. Útočí nepříjemným tlakem, úpornou bolestí a já mám v tu chvíli chuť na jediné. Být sama v tmavé místnosti a odpočívat, dokud vše neodezní."

Bolest hlavy a migréna jsou dvě zcela rozdílné věci

Bolest hlavy je velice častým onemocněním a z rozličných důvodů ji pociťuje mnoho z nás. Obvykle při tomto stavu zaberou běžná léčiva na utlumení obtíží. Problém může být vyvolán stresem, nedostatkem spánku, potravinovou alergií nebo přílišnou dávkou alkoholu. Je však pomíjivá a neopakuje se pravidelně. Naopak migréna je onemocnění chronického původu. Jedná se o pulzující bolesti hlavy, jež pociťujeme v její jedné polovině. Co ji vyvolává, to se doposud přesně neví, a proto je na každém z nás, aby spouštěcí faktory sám na sobě dobře vypozoroval a v životě je maximálně omezil. 

"U mě je spouštěčů prokazatelně hned několik - ostré zvuky (např. písknutí), zakouřené prostředí, hormonální nerovnováhy vyplývající z blížící se nebo končící menstruace a také změny počasí. Velkou část z těchto faktorů lze účelně vymýtit, doma nehvízdáme a zakouřeným prostorám se vyhýbám. Období menstruace propojené s nenadálým poklesem tlaku či prudkými změnami teplot již ovlivnit nelze."

Chránit se před záchvatem migrény lze prevencí, především v době příznaků. Někdy ale varovné signály nezaznamenáme, co potom?

Ahoj ženy, prosím Vás, poslední MS byla 16.3.dalsi měla být 14.4 a nic, 5.4. Jsem spinila, bylo to slabé a hodně tmave, jen do druhého dne, myslíte, že by už konečně? Co Vaše zkušenosti? 

Již jsem psala, že tato jarní charitativní dražba je již jubilejní desátou dražbou pořádanou zde na Modrém koníku.

Včera skončilo její první kolo a výsledek je více než skvělý. Jen za první kolo se podařilo vydražit věci za 12 516 Kč!

Dnes odstartovalo druhé kolo této akce, které končí ve středu 18.04.2018 ve 22:00 hodin.

Celá akce probíhá ve skupině Charitativní dražba zde. I v tomto druhém kole na Vás čekají skvělé výrobky od koníkovských uživatelek 🙂

Držím nám všem pěsti, ať se i druhé kolo vydaří minimálně stejně tak dobře jako to první!

Nejen k zápisu do školy se od dítěte očekávají určité dovednosti a znalosti. Už při zápisu do mateřské školy je potřeba, aby vaše děťátko projevilo jistou dávku samostatnosti a potřebných dovedností. Tedy ne přímo k zápisu, ale určitě v době nástupu. Nevíte, jaké dovednosti to jsou? Následující řádky vám napoví.

Ano je to tak, už při nástupu do MŠ se očekává, že vaše dítě něco umí. Přeci jen jde o školské zařízení, která má za úkol přípravu do školy. I na takové zařízení tedy musí být svým způsobem dítě zralé a připravené, není to totiž jen zařízení, které vám pohlídá děti, když jste v práci a ve všech ohledech se o ně postará. Je to zařízení, které vaše dítě bude dále rozvíjet, ale musí na něčem stavět.

Ovšem nemusíte se bát, nejde o nic náročného. Dítě by mělo mít osvojeno pár běžných dovedností a znalostí, které většina dětí v tomto věku v určité míře umí a ukazují na připravenost dítěte fungovat jako samostatná jednotka.

Být bez plen a dudlíku je základ

Tak tedy, vaše děťátko by v době pobytu ve školce nemělo nosit plenky a mělo by se obejít již bez dudlíku.

„Pokud vím, tak školky při zápisu nic nezjišťují, ale než tam v září nastoupí, měl by být bez plínek, zvládnout se najíst a obléci se - hlavně kvůli sobě podle mě, protože pak to mají ty děti těžší, ale učitelky jim pomáhají,“ potvrzuje jedna z maminek.

"Už mluví? - to je otázka, která dokáže znervóznit mnoho maminek. I já už ji nějakou dobu slýchám, a ač se snažím ji vypouštět druhým uchem ven, s narůstajícím počtem týdnů mé dcerky a častějším pobytem mezi dětmi občas neodolám a znervózním také. Je k tomu ale opravdu důvod?"

Ono to s řečí ale vůbec není tak jednoduché, není to jen o tom, zda dítě mluví nebo ne. Na vývoji řeči se podílí mnoho dalších, pro někoho třeba i zdánlivě nesouvisejících, dovedností a schopností. Zrak, sluch, jemná i hrubá motorika, porozumění. Vše je důležité, a pokud se někde vyskytne drobný problém, může se to projevit i v řeči.

Obecně ale platí, že:

• v období 1 a 1,5 roku by dítě mělo nějaká slovíčka již používat
• v období  1,5 - 2 let už by mělo dítě tvořit krátké věty, dvouslovné
• okolo 2 let dítě ovládá okolo 200 a více slov
• kolem 2,5 let přicházejí víceslovné věty a dítě se snaží aktivně navazovat kontakt
• ve 3 letech dítě pojmenuje sebe a své nejbližší a zná více jak 1000 slov, používá některé předložky a spojky, začíná zevšeobecňovat
• kolem 4. roku už začíná být řeč gramaticky na dobré cestě
• mezi 4. a 5. rokem dítě ovládá dítě až 2000 slov, používá všechny slovní druhy, nicméně výslovnost nemusí být dokonalá
• před vstupem do školy by dítě mělo používat až 3000 slov a rozumět a plnit i složitější úkoly

Toť velmi stručně k vývoji řeči. I zde ale platí, že každé dítě je individuální a vyvíjí se jinak. A ano, jsou to jen tabulky, obecné tabulky, ze kterých mohou děti více či méně vybočovat, netřeba se tedy hned trápit, když je dítě neplní přesně.

Tabulky ukazují jakýsi průměr, ale také mají za úkol nás včas upozornit, že je někde chyba. Chyba v prostém opožděném vývoji řeči, který se zdá být stále častější, nicméně se časem srovná, nebo v podobě poruchy komunikačních dovedností.

„A nebude vám to líto?“ - „Tak to víš, že si občas stýskneme.“ - „Já bych teda nejela. A ten můj taky ne.“ - Útržek jednoho z rozhovorů, jejichž četnost roste s tím, jak se blíží odlet na dovolenou. Tahle je totiž pro dospělé. Bez dětí.

Zamyslete se nad tím, jak to u vás po celý rok vypadá. Většinou se vše točí kolem dětí. Ať chcete nebo ne, berete na ně ohledy. Ve výběru restaurace, filmu v kině, co se bude číst před spaním, co se bude vařit o víkendu, kam se pojede na výlet a tak dále. A samozřejmě je to tak v pořádku. Často se však v tom kolečku běžného dne může ztratit to, že nejste jen matka a váš partner není jen otec. Jistě, péče o dítě je důležitá. Neméně důležitá je však také péče o partnerský vztah. Například uživatelka mailili píše: "Myslím, že je důležité jednou za čas vidět mého manžela jako obyčejného chlapa, a ne stále jen jako tatínka. Já si hlavně odpočinu po psychické stránce, nemusím být pořád ve střehu a plánovat co, kdy, kde."

Dvojí pohled

Péči o vztah si každý představuje jinak. Základní myšlenka by ale vždy měla být ta, že s partnerem máte čas sami pro sebe. Ať už zajdete na večeři, do kina, strávíte pár dní na wellness víkendu a nebo prožijete společně dovolenou. 

Patříte-li k těm rodičům, kteří si dovolenou užijí nejlépe v obležení svých dětí a pozorováním, jak si užívají ony, pravděpodobně už jste někdy použili tuto větu: "Nepořizovali jsme si děti proto, abychom jezdili na dovolenou bez nich." A samozřejmě nejste jediní. V různých obměnách se objevuje v internetových diskuzích, které se tématu týkají. Například maminka denyzuza06 má na věc jasný názor: "Já na dovolenou bez dětí nejezdím, ale nemám nic proti tomu když bez nich někdo jede. Asi bych si dovolenou bez dětí neužila a nehodlám to ani zkoušet." Pokud jsou takto striktně nastavení oba partneři, není na tom nic špatného. Důvodů může být mnoho, od těch pocitových po ty finanční. O to důležitější v tomto případě je věnovat si dostatek času v průběhu roku, dávkovat si ho. 

Oproti tomu druhá skupina rodičů se vyloženě těší, až si odpočine od řešení dětských záležitostí. A proč by mohla být taková dovolená strávená pouze s partnerem prospěšná? Například proto, že sbíráte společné zážitky. Společné zážitky, které jsou jen vaše a můžete se k nim vracet a vzpomínat na ně, když se vám nepoštěstí dlouho někam sami vyrazit. Dalším nezanedbatelným důvodem je utužování vztahu. Najednou máte na netatínkovskou a nemaminkovskou roli víc času než hodinu před spaním (během které stejně vyřešíte to, kdo zítra odváží/vyzvedává dítě ze školky, z kroužků apod.). Využijte to! Povídejte si, hrajte hry, sportujte, milujte se. Zkrátka dělejte cokoliv. 

Začalo jaro! Příroda se znovu probouzí k životu a na Modrém koníku opět odstartovala charitativní dražba.

Stalo se už tradicí, že dvakrát do roka na Modrém koníku probíhá charitativní dražba. Kouzlem této tradice je poukázat na to, jak moc je možné dokázat, když jednotlivci spojí své síly. Vždy se draží výrobky, které vyrábí uživatelky Modrého koníka s cílem pomoci jiné uživatelce, jejíž dítě potřebuje určitou formou pomoci. Je to tedy vyloženě "koníkovská" akce, nikoliv "hurá" akce. Vše probíhá pod záštitou Dobročinného spolku šikovných holek, který byl zřízen především pro účely dražeb zde na Modrém koníku.

Tentokrát se celá dražba koná pro malého Dominička (syna uživatelky Zuzky @haficek), která vypráví tento životní příběh:

"Ahoj, jsem Zuzka a je mi 23 let, mému Dominičkovi jsou 3 roky. Můj chlapeček má bohužel tyto diagnózy: mutace v GRIN1 genu, epileptická encefalopatie, refrakterní epilepsie, těžká mentální retardace, centrální spastická kvadruparéza s axiální hypotonií, dystonický syndrom, hyperexcitabilita, porucha zraku a sluchu, mikrocefalie, faciální dysmorfie, atrofie, hypoplasie vermis mozečku, dystrofie a ústní soor. A jak to s námi všechno bylo? Těhotenství jsem měla víceméně bezproblémové, všechna vyšetření dopadla dobře, žádné podezření na genetickou vadu. V druhé polovině těhotenství jsem byla 2x hospitalizovaná kvůli tvrdnutí břicha. Pohyby jsem moc necítila, ale doktoři říkali, že je to nadváhou. Malý se narodil 1.4.2015 s váhou 2370 kg, porod byl bez problémů, byl na tři zatlačení venku. Místo prvotního pomazlení mi ho hned odnesli na resuscitaci a po chvíli mi řekli, že ho odváží do Olomouce kvůli poklesu srdíčka. Druhý den mi ho přivezli s tím, že je srdíčko v pořádku, ale sestry si ho týden nechávaly u sebe, protože když plakal, přestával dýchat a modral. Bohužel jsem nekojila, malý se nechtěl přisát a tak byl krmený sondou do žaludku. Když se vše zlepšilo, pustili nás po 14 dnech domů s diagnózou hypotonie. Už jsem myslela, že to nejtěžší je za námi. Pak nás ale pediatra upozornila na záškuby rukou, následně na neurologii Dominičkovi ve 2 měsících diagnostikovali epilepsii a nasadili mu Diazepam a další léky. Od porodnice jsme museli cvičit vojtovku. Já to nemohla dělat, nesnesla jsem jeho pláč, bylo to pro mě ubližování, a tak to dělal tatínek malého. Jenže ten nás chvíli po porodu opustil a tak jsem se vojtovku naučila, překonala jsem svůj strach a cvičíme doposud, bohužel bez žádných výsledků. V půl roce doktoři také zjistili, že je malý slepý na jedno očičko. K tomu jsme každou chvíli byli hospitalizovaní na JIPce, ať už v Brně, Olomouci, v Praze v Motole atd., protože malý pořád blinkal a byl z toho důvodu dehydrovaný. Do roka papal z flašky, následně přes sondu, pak mu zavedli PEG. Byli jsme na desítkách vyšetření, malému dělali magnetickou rezonanci, genetické testy, vzali mu mozkomíšní mok z páteře… bylo toho hodně. Dokonce mi malého v jedné nemocnici sestra předávkovala 3násobnou dávkou léků, včas to zjistila druhá sestra, která tu první střídala na směně, museli mu rychle vypumpovat žaludek, bylo štěstí, že to vůbec přežil. Rok jsme čekali na výsledky genetických testů. Letos v květnu nám oznámili hlavní diagnózu. Mutace v GRIN1 genu. Dominiček je v České republice jediný s touto diagnózou a na světě je celkem 25 lidi, kdo má tuto mutaci genu. Prognóza pro jeho život bohužel s ostatními diagnózami není dobrá. V nemocnici mi řekli, ať si udělám další dítě a ať se na malého nefixuji, že nikdo neví, jak dlouho tady bude. S touto nemocí se nedá nic dělat, mutace genů se léčit nedá. Je stále na úrovni novorozence, v ruce nic neudrží, nesedí, jen leží a kouká. Akorát se začal více smát, když mu něco povídám. S přítelem jsme se k sobě vrátili tím způsobem, že každý žijeme ve svém bytě, ale dává na malého peníze, vozí nás po doktorech a každý druhý den je s námi. Jezdíme také s Dominičkem do zoo mu ukazovat zvířátka. Beru ho do herničky poválet se v kuličkách, pořád mu něco povídám a ukazuji, a hodně se mazlíme. Víc prý pro něj ani dělat nemůžu.
Teď v září prodělal můj statečný Dominiček svou první operaci. Udělali mu fundoplikaci svorkou mezi žaludkem a jícnem, aby pořád neblinkal a nabral na váze. Teď v září mu také vylezl jeho první zoubek. Abychom mu ulehčili trošku v jeho životě, potřebujeme pro něj speciální pomůcky. Teď jsme koupili speciálně upravenou autosedačku za 31 tisíc. Dále vyřizujeme s úřady příspěvek na speciální kočárek, který stojí 70 tisíc, z toho 20 tisíc by měla dát pojišťovna. Časem pro něj budeme potřebovat i speciální polohovací postel, její cenu a jaký příspěvek dá pojišťovna teprve zjišťujeme. Asi 3 měsíce nám také finančně vypomáhá Dobrý anděl. V Amsterdamu se také chystá sraz lidí s touto diagnózou mutace v GRIN1 genu, kam bychom rádi jeli, abychom zjistili o této diagnóze více přímo od rodin, které se s ní také potýkají. Rádi bychom si s nimi popovídali a třeba i zjistili, jak více Dominičkovi můžeme pomoci. Jsem na Facebooku ve skupině těchto lidí, kde si píšeme anglicky. Je tam třeba chlapeček, co se v 5 letech poprvé napil z hrníčku, je tam 18letá dívka, která chodí do práce. Jsou tam i děti, které chodí, ale i děti, které stejně jako Dominiček ani samy nejí, nehýbou se atd. Ale třeba je pro nás ještě nějaká naděje. Proto bychom rádi poprosili o pomoc, aby Dominiček dostal alespoň nějakou šanci na lepší život. Děkujeme.
Zuzka s Dominičkem"

Pokud Vás Zuzčin příběh oslovil a chtěli byste rovněž pomoci, dražbu najdete v Charitativní skupině zde. Pro dražby je zřízený transparentní účet, na který lze přispět jakoukoliv částkou i bez zapojení se do samotné dražby.

Moc držím pěsti, aby se i tato jubilejní desátá charitativní dražba vydařila a finanční prostředky alespoň trochu ulehčily život malému Dominičkovi a jeho mamince Zuzce.

Téměř každá třetí dospělá žena se někdy setkala s únikem moči. Během těhotenství a poporodního období se jedná o jednu z nejčastějších obtíží. Sice ne nebezpečná, ale velice nepříjemná, to je takzvaná stresová inkontinence.

V normálním případě je moč shromažďována v močovém měchýři a v případě jeho naplnění je vědomě vyprázdněn. To, že moč zůstává tam, kde má, mají na starosti následující mechanismy:

• Inervace močového měchýře – ta je v případě stresové inkontinence neporušena
• Svěrač močové trubice je sval, který drží močovou trubici uzavřenou
• Hluboká vrstva pánevního dna fixuje močovou trubici v poloze, která také brání úniku moči, protože při zvýšení nitrobřišního tlaku dojde k jejímu stlačení

Podstata stresové inkontinence tkví právě v dysfunkci hluboké vrstvy pánevního dna. Pánevní orgány (moč. měchýř, ženské pohl. orgány, konečník) sestupují níže, močová trubice se uvolňuje ze své polohy. Svěrač sice do určité míry moč udrží, nicméně při ztížených podmínkách sám práci nezvládne. A tak při zvýšení nitrobřišního tlaku (tzv. stresu) – při smíchu, kašli, zvedání těžších břemen, dochází k inkontinenci moči. Stresová inkontinence pramenící z nedostatečné funkce svěrače je oproti tomu spíše raritní. Samozřejmě existují i jiné druhy inkontinence, nicméně ty v drtivé většině nesouvisí s porodem a těhotenstvím.

                             Pohled shora (z břicha) na svaly pánevního dna.

                      Hluboká vrstva svalů PD je označena jako Levator ani.

Bratři Tomáš a Kryštof asi v 90. letech netušili, že z malé rodinné firmy vybudují časem celosvětovou a uznávanou značku kojeneckých potřeb pro miminka a jejich maminky. Začalo to přitom nevinně, když přivezl jeden ze zakladatelů svému synkovi kojeneckou láhev z Anglie.

Některé maminky možná ani netuší, že značka Canpol babies pochází z Polska, kde jí v roce 1990 založili bratři Biedrzyccy. Byť je odvětví kojenecký potřeb velmi konkurenční, tak značka stále získává další a další loajální zákazníky ve více než 50 zemích světa. Cesta to ale byla klikatá - v 80. letech dovezl jeden z bratrů svému novorozenému synovi kojeneckou plastovou láhev z Anglie a zjistil, že zde tyto produkty zcela chybí. Časem proto začali s vlastní výrobou. A víte co? Ten malý synek je momentálně vedoucím marketingového oddělení celé firmy.

Také u nás v Česku se může značka Canpol babies pyšnit skvělým postavením na trhu kojeneckých potřeb, a to hlavně díky své dlouholeté tradici, spokojeným zákaznicím, ale i inovativnímu přístupu, novým technologiím a bezpečným materiálům. Vyrábíme nejen bezpečné a funkční výrobky, ale také moderní designy pro náročné zákazníky a jejich miminka.

Značka však není postavena pouze na výrobě antikolikových kojeneckých lahví pro ty nejmenší, ale zaměřuje se na široký sortiment ve všech směrech mateřství a kojení. Zajímají vás podrobnosti? Pojďme si jednotlivé kategorie představit.

Maminkám: ulehčete si začátek mateřství s Canpol babies

Kojeneckou lahví to začalo, ale široký sortiment značky Canpol babies je určen nejen kojencům či batolatům, ale i novopečeným maminkám. Tato kategorie je pro nás velmi důležitá, protože právě tyto produkty využijí maminky ihned po porodu a v období šestinedělí, které může být občas náročné. Klademe velký důraz na bezpečnost, pohodlí i funkčnost.

"Prosím tě, jíš jak vrabec! Jen si pěkně přidej, vždyť teď jíš za dva!" Velmi oblíbená věta, která vás v průběhu těhotenství zcela jistě nemine. Ale je to skutečně tak? Opravdu jíte za dva? A existují vůbec nějaká doporučení, týkající se váhového přírůstku v těhotenství?

Individuální záležitost

Těžko povědět, zda v období těhotenství existuje víc individuální téma než váha v těhotenství. "Ahoj, já jsem asi rekordman trošku. Nevím, kolik to bylo v jakém týdnu, ale celkem jsem přibrala 33 kilo," píše v naší diskuzi maminka romcovaklarka. 

Za ideální váhový přírůstek je v těhotenství obecně považováno 12 - 15 kilogramů, s ohledem na výchozí váhu nastávající maminky. Pokud již před těhotenstvím bojujete s nadváhou, je ideál pohybovat se na spodní hranici doporučení, ale i v nižších číslech.  Pokud jste naopak velmi drobná, nebojte se přibrat o trochu víc. V případě, že aktuálně stojíte před výzvou otěhotnět, zamyslete se i nad tím, jaké číslo se vám objevuje na váze. Čím blíž budete na začátku těhotenství své ideální (zdravé) váze, tím lepší start do těhotenství budete mít.

První trimestr

Není výjimkou, že v prvních měsících těhotenství nastávající maminky váhu spíš ztrácejí, než nabírají. Viníkem této situace jsou nejčastěji těhotenské nevolnosti, s kterými se v prvním trimestru potýká nemalé procento žen. Pokud však vaše váha klesá rychle, je nasnadě poradit se s vaším gynekologem. V první řadě musíte vždy myslet na zdraví své a svého dítěte.

Dobrý den, možná to sem přímo nepatří,ale jsou tu rodiče. A proto by Vás možná zajímalo, že právě probíhá kampaň Asociace Dítě a Rodina - DĚTI PATŘÍ DO RODIN, NE DO ÚSTAVŮ. V kostce - směřuje k omezení ústavní péče, klade důraz na intenzivní práci a podporu biologických rodin a propaguje náhradní rodinnou péči především u těch NEJMENŠÍCH – miminek/kojenců. Prosím podívejte se na to a pokud Vás to nějakým způsobem osloví, můžete rovnou podepsat petici. Mockrát děkuji za Váš čas. http://bit.ly/petice_ustavy

Posazovat nebo neposazovat dítě, které ještě nesedí. Učit ho to, pomáhat mu? Odborníci, kteří se zabývají motorickým vývojem dítěte, se shodují, že ne, jelikož to může zanechat jisté následky. Teď si asi spousta maminek řekne, že je to přehnané, vždyť co se může stát, když malé dítě na chviličku posadíte do chodítka nebo opřete o polštáře.

I malá chvíle stačí ke vzniku potíží 

Co se může stát? Na první pohled nic, ale zkuste si vzpomenout, kolik malých chviliček stačilo děťátku k tomu, aby posílilo svaly a zvládlo zvedat hlavičku. Opravdu i chviličky stačí, nasčítají-li se, mohou se posílit nesprávné svaly a vznikat špatné pohybové vzorce, což do budoucna vede k potížím.

U malého dítěte je velmi důležité vybudovat správné pohybové vzorce, správné držení těla.  Je to základ, na kterém bude dítě stavět, základ, na který se budou nabalovat další dovednosti.

Pokud základ nebude pevný a správný, nebudou ani další dovednosti správné a postupně povedou k potížím, ne nyní, ale třeba až později v dospělosti. Časté bolesti zad a hlavy, blokace, vyhřezlé ploténky, výměny kyčelních kloubů, neplodnost způsobená chybným postavením kostrče, to vše může být následek.

Vyhýbejte se pasivnímu sedu, počkejte si na sed aktivní

Předčasné narození miminka je událost, která velmi zasáhne matku i dítě. Náročná je ale nejen pro ně, samozřejmě také pro celou rodinu. Klokánkování patří k metodám, které mohou pomoci nejen dítěti, ale také jeho rodičům. Pojďte se podívat, co obnáší a jaké jsou jeho výsledky.

Výchozí stav

Miminko přichází na svět nezralé, nepřipravené jak fyzicky, tak psychicky. Stejně nepřipravení jsou ale také jeho rodiče. Představte si, že místo zdravého miminka, které můžete okamžitě chovat, máte najednou před sebou uzlíček, který mnohdy neváží ani kilogram. Jeho cesta z pohodlí matčina bříška vede rovnou do cizího prostředí inkubátoru, místo do připravené postýlky. Tento krok je naprosto nezbytný k zajištění základních životních funkcí.

Miminko se v tuto chvíli ovšem necítí (a ani nemůže cítit) bezpečně. Je předčasně vystaveno hluku, nadměrnému světlu a navíc bolestivým podnětům, kterým se bohužel péče o nedonošené děti z lékařského hlediska nevyhne. Metoda klokánkování významně pomáhá, aby se nejen miminko, ale také jeho rodiče lépe sžili, zmírnili pocity stresu, které po takové události nastávají. 

Klokaní péče

A o co tedy vlastně jde? Jde o co největší a nejdelší kontakt matky s dítětem, tzv. skin to skin (kůže na kůži). Miminko je ideálně oblečeno pouze v plence a přiloženo vertikálně na nahou hruď matky, která by měla zaujmout polohu v polosedu. Následně se přikrývá dekou nebo peřinkou, případně halenkou, tričkem. Odborné publikace uvádí různé výhody, shodují se však v tom, že klokánkované děti výrazně zlepšují svou termoregulaci, dýchání, tepovou frekvenci a jsou méně náchylné k infekcím. Také se snižuje riziko apnoí (vynechání dechu trvající déle než 20 vteřin) a zlepšuje se spánek. Právě zlepšení spánku je jednou z nejdůležitějších výhod, protože díky delšímu spánku nedonošené děti spotřebují méně energie a neztrácí tolik hmotnosti. A hmotnostní nárůst je jedním z klíčových ukazatelů zlepšování stavu miminka. 

"Mamíííí, tatíííí, pojďte už číst!" Pokud patříte k rodičům, kteří každý večer slyší od svých ratolestí něco podobného, nezbývá, než vám pogratulovat a pochválit vás. Jak a proč ze čtení udělat zábavu a pravidelně se opakující rituál?

Kdy začít?

Otázka, na kterou se dá odpovědět velice jednoduše - čím dříve, tím lépe! Čím dřív totiž začnete děti zvykat na pravidelnou činnost, tím větší máte pravděpodobnost, že se zautomatizuje a stane se rituálem. Číst knížky tedy můžete už v okamžiku, kdy máte miminko v bříšku. Vnímat bude váš hlas, jeho melodii a barvu.

Dál pak volte knihy tak, aby dítě zaujaly - kojenci jistě ocení velká obrázková leporela, která budou moci "ochutnávat" a libovolně muchlovat. Vy jim můžete o obrázcích vyprávět. Batolata pak budou mít radost z bohatě ilustrovaných knih s říkankami, básničkami nebo písničkami. Předškolní děti už ocení příběh, klasické pohádky, od věci pak jistě nejsou knihy pojednávající o škole, které vám pomohou krásně je připravit. 

Jak začít?

Pokud právě přemýšlíte o tom, že se čtením začnete, zamyslete se hlavně nad tematikou. Ne každé dítě, kterému zatím nebylo čteno, si ochotně sedne, případně lehne a bude vytrvale poslouchat. Knihy pro děti vybírejte nejen podle věkového určení, které většinou nesou, ale hlavně podle toho, co je zajímá.

Pomáháte rádi? Tak pomozte spolu s námi malému Dominikovi!

Že nevíte jak?

Jednodušší už to být nemůže! Navštivte skupinu Charitativní dražba, vyberte si výrobky, které se vám líbí a o které opravdu moc stojíte, a zkuste je vyhrát! 

A jak to přesně funguje?

Mnohým z nás je princip dobročinné aukce, nebo také dražby, znám. A těm méně znalým se to pokusíme stručně vysvětlit 🙂

Aukce je v podstatě soutěž o to, kdo nabídne nejvyšší cenu za konkrétní produkt v určitém časovém období. Předmět potom získává ten, jehož nabídka je při ukončení aukce nejvyšší a cenu předmětu uhradí.

Aktualizace: veselé a voňavé děti. Tak přesně takové jsou po použití produktů Baby Dove. Přečtěte si recenze maminek, které se svými miminky testovaly tuto klinicky ověřenou a pediatry doporučenou kosmetiku.

---

Mateřství je cesta - úžasná, krásná a vzrušující. Ale také ji provází nejistota a množství doporučení z okolí. Vždyť to dobře znáte. Tlak okolí, rodiny, množství názorů. Ale ať si zvolíte jakoukoliv cestu, bude tou správnou, protože bude vaší. A víte, kdo vám skutečně věří na vaší cestě mateřstvím? Značka Dove.

Proto jsme se rozhodli pro vás připravit takové testování, se kterým se můžete cítit pohodlně a sama sebou i v péči o vaše nejmenší. Objevte novinky mezinárodně uznávané značky Dove - Baby Dove, která bude s vámi na každém kroku vaší cesty mateřstvím.

Co testujeme

Věděly jste, že dětská pokožka je mnohem citlivější než pokožka dospělých?

Mámy nosí své děti už hodně dlouho. Dá se říct, že je tato záležitost stará jako lidstvo samo. S vynálezem a rozšířením kočárku se nošení dětí vytratilo kamsi na okraj zájmu společnosti. V posledních letech však nošení dětí zažívá obrovský boom a maminek, které nosí své děti ve speciálních šátcích či nosítkách, stále přibývá.

Bohužel však ne každé nošení dětí je pro ně prospěšné. Pro správný (nejen motorický) vývoj dětí a jejich zdraví je bezpodmínečně nutné nosit děti pouze v takových pomůckách, které umožňují nošení v ergonomické poloze - tedy v ergonomických nosítkách a šátcích. Každý výrobce nosítek sice tvrdí, že jejich výrobek je skvělý a naprosto ergonomický, ale ne všichni mluví pravdu. Pojďte se tedy společně se mnou podívat na to, jak má vypadat nosítko, které je opravdu ergonomické a nemá tuto klauzuli pouze v popisu výrobku jako marketingový tah.

Jak vypadá ergonomická poloha?

Ergonomická poloha je při nošení dětí bezpodmínečně nutná, aby nebyl ohrožen jejich správný motorický vývoj a naopak byl vývoj opěrné a pohybové soustavy podporován.  Nošení čelem ven od nosiče není NIKDY správné, i když se nám někteří výrobci snaží vnutit opak. V dřívějších dobách se u malých miminek doporučovalo nošení v tzv. "kolébce", z pohledu dnešních poznatků už se však doporučuje jako nejpřirozenější a nejvhodnější nošení dětí vertikálně čelem k sobě. 

Správná ergonomická poloha je tedy vždy čelem k nosiči, dítě má mít podsazený zadeček, čímž se docílí potřebného zakulacení zádíček a toho, že kolínka jsou výše než zadeček - nohy dítěte tedy tvoří vzhledově písmeno M. Poloha vhodná pro nošení musí dítěti také umožňovat dobře dýchat, hlavičku malých miminek je třeba pootočit a zajistit tak, aby byl před pusinkou a nosíkem volný prostor a aby hlavička nepřepadávala směrem k hrudníčku a nedocházelo tak ke stlačování dýchacích cest.

Proč nosit své dítě?

Znáte hopsadla a skákadla? Že ne? Tak se podívejte na videa na internetu, ten je doslova nacpaný skákajícími miminky. Když se k takovému videu přidá pasující hudba, případně se trochu zrychlí, je o zábavu postaráno.

Vypadá to legračně, že? A miminkům se to, zdá se, také líbí. „Náš malý hopsá ve skákadle od 6 měsíců, a jak se mu to líbí. Taky je dost aktivní a pořád chce něco dělat, tohle je super zábava - ne sice na dlouho, necháváme ho tam chvilku, ale unaví se a líbí se mu to,“ píše ve fóru jedna z uživatelek Modrého koníka. A zdaleka není jediná. Bohužel.

Hopsadla dětem neprospívají!

Hopsadla, nebo chcete-li skákadla, totiž patří do stejné kategorie jako kojenecká chodítka, klokanky a jiná neergonomická nosítka – v žádném případě se jejich použití nedá doporučit! Jedná se o pomůcky, které slouží k předčasné vertikalizaci dítěte, na což jeho pohybový aparát není připraven. Česká pediatrická společnost i Unie fyzioterapeutů mají jednoznačný postoj: Nepoužívat!

Každé dítě si totiž musí samo projít tou obtížnou cestou z lehu do stoje. Pokud mu budeme jakkoli pomáhat, nedojde k žádoucímu vybudování svalových souher. Takové dítě, kterému svaly nepracují správně, může dříve nebo později očekávat problémy s pohybovým aparátem. U hopsadel je navíc přitěžující právě skákavý pohyb, který je pro zatím nedostatečně zpevněné kojenecké tělíčko naprosto devastující. A pak, zkuste si někde viset za rozkrok a skákat!

Naštěstí se zdá, že i mezi maminkami se již šíří informace o těchto škodítkách: „Je to nezdravé, nebezpečné a dle mého naprosto, ale naprosto zbytečný krám. Mám druhé dítě a to první nic takového nemělo a druhé taky mít nebude,“ říká koníkovka yerry.

Z hodiny na hodinu přichází velká bolest a pláč. Dítě má rýmu a tahá se za ucho a vy víte, že je to tu zas. Obávaný zánět středního ucha, nepříjemný a velmi bolestivý společník, který se rád vrací. Přečtěte si, co o něm říkají naše koníkovky!

Jak poznat zánět středního ucha?

Zánět středního ucha může vznikat při infekcích horních cest dýchacích (jedná se především o nachlazení provázené rýmou a kašlem, zánět nosohltanu a angínu), ale i z plného zdraví. Většinou v noci se dostavuje prudká bolest ucha, dítě pláče, tahá se za ucho nebo si stěžuje na jeho bolest. Na prohmatání ucha a jeho okolí reaguje bolestivě. To doprovází zvýšená teplota nebo horečka. Nicméně, šedá je teorie, zelený strom života, a tak ne vždy se dá na první pohled uhádnout, co dítko trápí.

Také koníkovka bajushh dlouho nevěděla, co se se synem děje: „Začalo to rýmou, kašlem a lehce zvýšenou teplotou. To jsme sami léčili 3 dny, potom kontrola u pediatričky, předepsán Prospan a Sinecod (na kašel) kontrola za 3 dny. Během týdne jsme byli bez teplot a bez rýmy (to bylo v pondělí). Od čtvrtka horečky přes 38, každý den kontrola u doktorky, CRP se drželo kolem 25-30 (stále bez rýmy). Noci byly krásné, až na občasné buzení kašlem, prý viróza, uvidíme do středy. Ve středu kontrola krve, moči a doporučení na ORL, to jediné doktorku napadalo, i přes nebolestivé prohmatání za ušima, bez mnutí si uší nebo nočního buzení. A tak jsme jeli. A verdikt? Oboustranný zánět středního ucha, obojí na píchnutí!“

U collette to zase bylo jak z učebnice: „První příznaky problému se u syna objevily, když mu bylo 2,5 roku a začal chodit do školky. Nenápadná virózka s nenápadnou ale dlouho se táhnoucí rýmou. Pak se zdálo, že rýma ustupuje, ale byl to klid před bouří. Jednou večer jsem syna uložila, usnul bez problémů, ale za hodinu a půl se probudil s pláčem, že ho bolí ouško. To je prý běžné, protože jak dítě ulehne, nateče hnis do středouší. Klasické projevy, teplota, nenechal si na ouško sáhnout. Jeli jsme na pohotovost, tam zánět středouší potvrdili.“

„Zánět středního ucha se u nás projevil v noci pláčem, myslela jsem si, že dcerka má hlad, ale kojit nechtěla (asi jí to bolelo), tak mi asi po 2 hodinách chození po bytě usnula v náručí. Ráno jí nic nebylo, teplotu neměla. Po obědě spala až nezvykle dlouho asi 3 hodiny, a pak už měla teplotu, zavolala jsem tedy dětskou doktorku, a ta mi doporučila jí promačkat uši a pokud zareaguje, jet na ORL. Z pěti promnutí uší zareagovala asi 3x, tak jsme pro jistotu jeli. Na ORL nám řekli, že máme hnisavý zánět středního ucha,“ píše maminka olcab.

Bojkot kojení je strašákem mnoha maminek. Může přijít znenadání i v případě, že do té doby vaše miminko nemělo s přisátím a kojením sebemenší problém. O tom, jak si poradila s bojkotem kojení hned třikrát, nám vyprávěla jedna z maminek na Modrém koníku. 

Co je to vlastně bojkot kojení?

To je stav, kdy dítě mladší dvou až tří let začne odmítat kojení. Odtrhává se od prsu, pláče, jen zahlédne bradavku a pít nechce. Většinou nastává jako reakce na snížený tok mléka. A řešení? Navýšit produkci. Nejlepším impulsem k navýšení laktace je miminko samo. Čím více bude sát, tím více se mléka bude tvořit. Problémem je, že při bojkotu je těžké donutit dítě se přisát.

Každý ze tří bojkotů měl jiné řešení

"Každé dítě je jiné a stejně tak každý bojkot. Prožili jsme již tři bojkoty a při každém jsem musela používat jiné triky. Jak tedy podpořit neochotného kojence v přisátí? Při prvním bojkotu nám pomáhalo měnit podmínky při kojení. Kojila jsem ve stoje i za chůze, při houpání na gymnastickém míči. Jednou jsem dokonce kojila i stojíc v koupelně u zrcadla. Prso jsem malému nabízela každou chvíli. Když nechtěl, nenutila jsem ho, ale nabídla jsem mu opět za chviličku. Nejvíce se nakrmil v polospánku, často pil během celé noci – někdy se ani za několik hodin neodpojil od prsu! Věřím, že společné spaní nám s kojením hodně pomohlo a stále pomáhá.

Při druhém bojkotu dosáhla hysterie u kojení kritické hodnoty – překvapivě pomohlo mírné násilí. Syn se přisál, až když na jazyku ucítil mléko, které jsem mu do pusy vstříkla sama. Toku mléka jsem pomáhala i stlačováním prsu a nahříváním. Naštěstí tento velice intenzivní bojkot trval jen pár dní. Poté jsme měli období, kdy jsem mohla kojit pouze vleže na pravém boku na našem gauči, ale to již byla pohodička, prostě jsme se na delší dobu nevzdalovali z domu."

O tom, že bakterie v našich střevech jsou důležitější, než se kdy myslelo, se mluví v odborných kruzích čím dál častěji. Britská lékařka Natasha Campbel-McBride se domnívá, že stav střevní mikroflóry ovlivňuje zdraví celého organismu a také lidskou psychiku. Sama navrhla a na své rodině vyzkoušela dietu, se kterou vás dnes seznámíme.

GAPS, neboli Gut and psychology syndrome (česky syndrom střeva a psychiky), je teorie, která říká, že kvalita bakterií v lidském střevě má vliv na řadu onemocnění a lidskou imunitu. Zdravá střevní mikroflóra nejen že zajišťuje optimální trávení, ale zároveň brání průniku škodlivých látek a mikroorganismů do těla, aktivuje imunitu a vytváří vitamíny.

Pokud je kvalita střevních bakterií špatná, objevuje se plynatost, zácpa nebo naopak průjem ze špatně trávené potravy. Dr. Campbell-McBride popisuje, že i kojenecké koliky mají svůj původ v osídlení střev, které miminka přejímají během porodu  a kojením od své matky.

Narušená střevní mikroflóra přestává plnit svou funkci ochranné bariéry a skrze střevní stěnu mohou do krve přecházet látky, které by se za normálních okolností z těla vyloučily se stolicí. Mohou to být různé toxiny z potravy, viry, bakterie a plísně, ale i běžné složky jídla, které však nemají v krvi co dělat - například hliník. I samy "špatné" střevní bakterie produkují toxiny. Tyto látky pak kolují v krevním oběhu. Naše tělo se s nimi více či méně úspěšně vypořádá, ale u toho může dojít k poškození různých orgánů - třeba mozku, jater nebo samotné střevní stěny.

Zároveň dochází také ke špatnému vstřebávání látek, které pro své zdraví nezbytně potřebujeme - minerálů, vitamínů, mastných kyselin apod. Dochází tak vlastně k určité formě podvýživy.

GAPS versus nemoci

Diabetes, lidově cukrovka, je onemocnění postihující člověka nezávisle na věku. Mezi diabetem dětí a dospělých je však rozdíl. Zatímco u dospělých se v drtivé většině jedná o diabetes 2. typu, který je provázán s nezdravým způsobem života a je ovlivnitelný dietou, u dětí je to diabetes 1. typu. A o tom dnes bude řeč.

Diabetes mellitus (přesný překlad je úplavice cukrová) alias cukrovka je porucha metabolismu krevního cukru. Krevní cukr neboli glukóza je základem výživy všech našich buněk. Tělo si jej vyrábí z námi přijaté potravy nebo ze svých zásob. Proto, aby se glukóza dostala z krve k buňkám tkání, je důležitý slinivkou produkovaný hormon inzulin. Inzulin způsobuje, že hladina krevního cukru, tzv. glykémie, klesá. Jeho protihráčem je hormon glukagon, který při nízké hladině krevního cukru dává pokyn, aby bylo využito tělesných zásob pro zvýšení glykémie.

U “dospěláckého“ diabetu 2. typu dochází k tomu, že je glykémie dlouhodobě zvýšena a tělo musí produkovat příliš mnoho inzulinu. V tom případě dochází k „vypěstování“ rezistence buněk vůči působení inzulinu a/nebo ke ztrátě schopnosti produkovat inzulin slinivkou, která přestává reagovat na hladinu glukózy v krvi. Tento typ diabetu se vyskytuje většinou až po 30. roce věku a bývá dáván do souvislosti s nezdravým životním stylem, obezitou a metabolickým syndromem. Ten zahrnuje právě diabetes 2. typu, vysoký krevní tlak, vysokou hladinu cholesterolu a obezitu. Poměrně vzácně se s diabetem 2. typu můžeme setkat i u obézních dospívajících.

Diabetes, který se vyskytuje v dětském věku, bývá označován za typ 1. U tohoto diabetu je podstatou onemocnění autoimunitní proces, který ničí buňky slinivky břišní produkující inzulin (tzv. beta-buňky Langerhansových ostrůvků). V tomto procesu hraje svoji roli genetická predispozice a spouštěcí faktor. Tím může být například jakákoli prodělaná infekce, ale i problematická gravidita a porod, vliv může mít i délka kojení a toxiny zevního prostředí. Problematika vzniku však ještě není dostatečně rozklíčována. Je ale známo, že i jedinci s genetickou predispozicí nemusí diabetem onemocnět.

Na základě zmíněného autoimunitního procesu dochází k destrukci inzulinotvorných buněk. To může trvat i několik let skrytě. Při poklesu sekrece pod 20-30% dochází k projevení příznaků. Často tento stav přichází po prodělání nemoci – to je jakási „poslední kapka“ pro organismus.

Příznaky onemocnění diabetem 1. typu

Milé maminky, rádi bychom vám představili Ambasadorku veletrhů For Kids. Tato maminka není na koníku nová a taky neznámá. Ambasadorkou se totiž stala vaše oblíbená maminka, Veronika, jinak známa jako @apacheee.

Veronika je akční máma, která je na internetu jako doma a nenechala v sobě         vychladnout touhu být s vámi v kontaktu. A když jsi přečetla nabídku a zaměření tohoto „ambasádorování“, musela zkusit štěstí. A podařilo se.

Největší veletrhy For Kids pořádají již svůj 14. ročník. Krom značek a jejich produktů, rodinné pohody a množství informací, na každého účastníka veletrhů čeká kopec zábavy a oddechu. A taky inspirace. A to všechno by vám Veronika ráda nabídla taky na svém profilu a ve skupince, do které se můžete přidat.

A nezapomínejte, od 12. 4. do 15. 4. se uvidíme na veletrhu For Kids! Potkat tam můžete jak Veroniku, tak nás z Koníka.

Známe to všechny, i ty nejostřílenější matky si někdy říkají, jestli jejich poklad má dost mléka. Někdy se to zkrátka stane, že potřebujeme tvorbu mléka trochu podpořit – ať už při růstovém spurtu či bojkotu kojení, anebo na úplném začátku po narození miminka. Jak na to? Čtěte dále.

Bylo, nebylo…

Narodí se miminko. Stávají se z nás matky a s tím přichází spousta strachu a starostí. Když spočítáme ruce, nohy a prstíčky, hlásí se strach o mlíčko. V prvních dnech po porodu se nejprve v prsou tvoří mlezivo, mléko nastupuje většinou 3. až 5. den. Čerstvě narozené miminko nejprve ztrácí část své hmotnosti (5-10%), s nástupem laktace vše ale rychle dožene. V této době je důležité dodržovat pár zásad:

• Pokud možno nechat proběhnout bonding a samopřisátí (přiložení nahého miminka na nahý hrudník matky ihned po narození, miminko si samo najde prs).
• Miminku často nabízet prs a nechat ho sát, jak dlouho bude chtít (zejména noční kojení má zázračné účinky na množství mléka), kojíme z obou prsou (při jednom kojení).
• Být v těsném fyzickém kontaktu (nejlépe funguje kontakt nahé kůže na kůži), děťátko nosit, mazlit, spát spolu.
• Nedokrmovat - miminka jsou na krátkou počáteční hladovku připravena. Pouze v případě zdravotních komplikací či velkého váhového úbytku lékař doporučí dokrmování. V tom případě volíme dokrmování přes prst stříkačkou či z pohárku, nejlépe však suplementorem.
• Nedáváme dudlíky („šidítka“ utlumují pocit hladu a kazí techniku sání) ani lahve.
• Dbáme o vlastní dobrou životosprávu (hodně jíme a pijeme), nestresujeme se! Stres je zabijákem kojení. To ví i maminka kubaka: „Kojení je hlavně o psychice, které ovlivňují pak hormony - hlavně klid, spát, jíst a kojit, kdy miminko chce. Tak se bude tvořit tak akorát. Je to poptávka a nabídka: kolik a jak často pije, tolik se zase vyrobí. Ne víc a ne míň, ženské tělo je taková velmi efektivní továrna na mléko s žádným odpadem a se 100 % uspokojením poptávky. První týdny se to ustaluje, mechanismus je v záběhu, až se továrna zajede, všechno pošlape jak na drátkách.“

Tato jednoduchá opatření by měla stačit na dobrý start kojení.

Nedaří se, nedaří

"Mému synovi je osm měsíců a pomalu začíná opakovat paci, paci. Rozhodla jsem se, že je na čase, abychom obohatili naši komunikaci a začala jsem ho učit znakovat." Vy neznáte znakování miminek? Chyba! Přečtěte si, proč to vůbec dělat a jak na to. 

Znakování s miminky nebo také program Baby sign je druhem komunikace s kojenci a batolaty. Ke slovům, kterými se s dětmi běžně domlouváme, přidáváme gesto rukou. Dítě je schopno mnohem dříve napodobit posunek rukou, než vyslovit slovo a my si tím můžeme velice usnadnit každodenní život. Vždyť kdo by neznal situaci s vřeštícím batoletem, u kterého za nic na světě nemůžeme přijít na to, co vlastně chce.

Díky znakování může děťátko dříve vyjadřovat své potřeby a komunikovat s okolím. Nemusíte se bát, že by se nenaučilo mluvit, naopak, znakující děti mluví dříve a mají širší slovní zásobu.

„S dcerkou jsem začala znakovat od 6. měsíce, první znaky si osvojila v cca 10. měsíci. A pak do roka zvládala už téměř všechny, co jsme používali. Musím taky říct, že nejen nás, ale hlavně dcerku to bavilo a byla ráda, když jsme ji rozuměli, co po nás chce. Ať už se to týkalo pití, jídla, mytí rukou, ale i venku. Malá bude mít za chvíli 1,5 roku a ze znakováním jsme skončili, jelikož se nám v 16,5 měsíci neuvěřitelně rozpovídala. Ale dodnes znakuje např. ptáčka a světlo (to byly jedny z prvních znaků). Nemyslím, že znakováním se mluvení opožďuje, jelikož u nás to bylo zrovna obráceně. Na svůj věk mluví opravdu krásně a co je nejdůležitější - srozumitelně. Chce to jen opravdu trpělivost a nenechat se odradit, pokud to některému dítku déle trvá, vždyť každé je jiné,“ píše maminka danielita7.

A jak na to?

Není na tom nic složitého. Vybereme si činnost, osobu nebo věc, kterou chceme dítě naučit. Znak pro danou situaci můžeme nalézt v knihách o znakování, na internetu nebo si můžeme vymyslet vlastní. Důležité je používat stále stejný znak. Znakování vždy doprovází mluvené slovo – vyslovíme tedy zřetelně např. „jídlo“, zároveň ukážeme znak (pro jídlo to může být třeba dlaň na ústa) a podáme jídlo.