Nejprve bych ráda poděkovala týmu Modrého koníka za vybrání na testování Plenek Pampers Premium Care neboli „bílé pampers“.

Jako maminka 2měsíčního syna, která musí mít doma vždy zásobu papírových plenek, jsem se těšila na testování nového typu Pampers Premium Care neboli „bílé pampers“ 😊

Od plenek chci aby byla příjemná na dotek, aby nikde neškrtila, aby měla co nejširší manžetky kolem nohou a hlavně, aby neprotekla. Všechna tato kritéria Pampers s přehledem splňují, nestalo se ani jednou, že by měl syn mokré pyžámko, přestože plenka je ráno plná. Syn je celou noc v jedné plence (spinká celou noc) spí celou noc v klidu bez toho aniž by ho plná plenka budila.

Po přečtení recenzí sem se obávala reakce malého na pokožku, ale naopak po vlastní zkušenosti sem mile překvapena. Malý za celou dobu neměl opruzený zadeček nebo náznak podráždění. Super je indikátor vlhkosti „hlavně pro mého muže“ byl nadšený 😊

Jediné mínus na Pamprskách je chemický zápach při rozbalení balení, ale na kvalitě to nic nemění 😉😊 Plenky Pampers Premium Care tedy mohu doporučit všem maminkám jako skvělou pomůcku pro klidné noci 😊 Určitě se k nim budeme opět vracet. 

Závěrečná recenze

Před Vánoci na nás a hlavně Jeníčka čekalo velké překvapení  I když nebyl tak úplně přítomen u rozbalování předvánočního dárečku, ujala se toho ale statečně ségra, tak byl v plné síle a připraven  Jelikož je Jeníček předčasňátko, tak mi přijde o ptroti novorozencům trošku akčnější a říkala jsem si co to s plínkama velikost 2 udělá . 

U Nikolky jsme s "bílejma Pamperskama" došli ke zklamání, když byli plínky po ,,inovaci" bez síťky. A HURÁÁÁÁÁ nové plenky už je zase mají, jsem moc ráda, že se Pampers k tomuto kroku vrátilo  Protože ty plínky tenkrát.... No ale o tom není dnešní recenze přeci! 

Vzhledem k tomu, že Jeníček měl 1500g při narození, tak jsme začínali na nulkách  se kterými jsme byli spokojení, ale jsou krapítko větší než 0 od firmy B.H. Jedničky jsme měli také pampers a veliká spokojenost i s testovnou velikostí 2. Dostaly se nám do ruky i plenky zelené, ale ty mi přijdou ,,až moc tenké" nebo jak to říct, ty bílé jsou víc materiálu do ruky indikátor vlhkosti (počůrání) je taky super! Občas Jeník naplnil plínku tak, že se ten proužek začal až rozpíjet  A to především přes noc, kdy spinká i 7 hodin  

Také je velmi zajímavé foto pro srovnání.

Pampersky zvládly i cestování v šátku. trošku jsem se bála, jak to dopadne a zda nebudu prát i kombinézku nebo i snad šátek, ale volejme sláva, Pampersky to zvládly. Já sama za sebe doporučuji více bílé než zelené, ale to spíše kvůli síťce a také ,,síle materiálu". Přijdou mi prostě mohutnější v dobrém slova smyslu. 

Trošku u obou postrádám pružný pásek na zádech, který u jiných značek je možné najít. myslím si, že ale tím netrpí velikost 2 ale až třeba velikost 3, kdy jsou děti aktivnější a různě se okulují a kroutí jako háďata. Jinak jsme se značkou Pampers a bílými Pamperskami byli moc spokojení. Teda hlavně Jeníčke a o toho tu šlo ne?! A tady Vám na důkaz přikládám jeho první úsměv  (tu růžovou omluvte, ale nemohla jsem odolat mu ten overálek po ségře nezkusit )

Je 4.12.
Je ráno (je jedno kolik, protože celou noc nespím) a v 10:30 mne čeká další kontrola. Z posledního (zároveň prvního) UZ jsem nesvá, kvůli pouhé dutince na fotce z UZ.
Doufala jsem, že bude mít malé už srdíčko a nakonec tam byl pouze gestační váček. Doma jsem si pak všimla i krásné pidibublinky nad ním.
Na netu jsem našla spousty článků, které končili zamlklým těhu ale i ty, které mne trošku uklidnili, protože se může objevit plod i o něco déle.
Íla mi nějak zapomněla dát volno, takže jedu ráno do práce. Ellie odvedu do školky a jdu na bus. Pořád jen poslouchám písničky a v hlavě se mi honí všechny možný závěry a emoce. 
V práci pak paráda, oznámila jsem, že budu muset asi na hodinu zmizet, protože na tu prohlídku jít prostě musím.
Díky tomu čas rychle utekl a bežela jsem se rychle obléct a na bus, abych tam byla včas.
Čekárna byla prázdná, což bylo fajn a věděla jsem, že jdu hned na řadu.
Sedím tam, vteřinovky se snad zastavily a začal se mi svíjet žaludek nervozitou.
Sestřička vykoukla a pozvala si mne dále. Posadila jsem se na židli a čekala, co bude dál.
Dr.si četl v poznámkách a pozval mne na kozu. Opět vše v pohodě, té se vůbec nebojím, ale pozvání na lehátko ve mne probudilo strach.
Jako minule jsem si lehla a zase nic neviděla. Opět jsem se dívala na výrazy doktora, které mi stejně nic neřekli. Srdce mi buší o závod a už na mne otáčí obrazovku se slovy: TAK TADY HO MÁTE.Jo, vidím tam fazolku 🙂 je tam, není prázdný váček. Tak radost byla nepopsatelná. Byla jsem strašně moc ráda, že je v pořádku, na to jsem přes ten týden čekala. 
Ale nemlčela jsem jako posledně zeptala jsem se na něco, co mne docela zarazilo.
Ptám se :,, a co je ta bublina vedle? ,,
Dr se na mne podíval, otočil se znovu na obrazovku a říká:,,to je nejspíš dvojčátko,,
Cože????? Dvojče???? Dvě děti???? No to neee, bože můj to je úžasné. Se mi takhle v hlavě všechno komolilo, jenže Dr.ještě dodal:,,ale mizející,,
Opět cože? Jak mizející? Proč a kam??
Zeptal se mne, jestli jsem krvácela, tak jsem říkala že od poslední MS vlastně vůbec ne. Obrazovku natočil na sebe a ještě něco tam zkoumal.
Pak jsem se měla obléct a posadit se, aby jsme sepsali těhotenskou průkazku.
No odpověděla jsem na otázky, dal mi průkazku, nějaký balíček pro těhotné a termín 1.NT screeningu na 8.1.2018 včetně odběrů krve.

Cestou zpátky do práce jsem pořád koukala na ty dvě fotky z UZ a porovnávala a nechápala a nevěřila tomu, co mi řekl. 
V práci se Íla hned ptala a já byla úplně mimo. Pořád mi to nešlo do hlavy a bylo mi strašně líto miminka. Strašně jsem se těšila domů až budu moct studovat co a jak.

Práce skončila a dojela jsem domů. Doma byl Tom a čekala jsem, až se zeptá. No znám ho a vím, že si dělá srandu jako vždy, takže se schválně nezeptal. (Ani vlastně nevěděl že mne to až tak žere. Nechtěla jsem ho znepokojovat.
Tak jsem dala na stůl fotku a říkám, když tě DĚTI nezajímají...
No a hned začal pokoukávat, jak děti a tak. Tak jsem mu to řekla. Byl z toho smutný, ale jedno dítě je fajn, to jsme chtěli tak ho máme. Dvě by bylo vážně moc, když už doma máme Ellie.

No v následujících několika dnech jsem studovala na netu.
Pořád mi nedalo spát, jak může to druhé ,,mizet,, když tak obrovsky z minulé prohlídky vyrostlo? Je to možné?
Přeupravila jsem si fotku na tel a zkoumala vícePrvní brouček je krásně vidět, ale u druhého taky vidím nožičky, hlavučku, pup.šňůru. Jen má o dost menší gestační váček.
Ale i tak ta bublinka strašně rychle vyrostla a i hodně. Je větší, než před 14.dny ten první váček. 

Na forech a poradnách (i na zahraničních) píší, že se stává, že jedno z dvojčat je menší či mladší než druhé i o dva týdny a více.
Stává se to, může se to stát...

V hlavě mi to šrotí a z určení, že jsme o druhátko přišli, jsem si do hlavy nasadila to, že prostě neumřelo a pořád tam bylo. Uvidí se až 8.1. jestli tam budou dvě nebo ne.

Jenže to nekončí. Ta touha vědět a znát je neukojitelná. Chci, aby byly obě miminka v pořádku. Aby se jim nic nestalo.
Ale zároveň dvě nechci. Bojim se toho. Chci spontánní porod, chci si to druhé těhu a i mateřství užít líp jak s Ell a nebo jako s ní (nemocnost atd nám moc nepomáhala a vím co vše chci jinak). Máme spou plány a dvojčata?
Kam dám dvě postýlky? Jeden pokojíček rozdělíme na třetiny? Nestačí nám naše auto. Kojení??? Jsem měla problémy S Ellinkou a teď jsem se do toho chtěla pustit, ale když budou dvě? Co spánek? Vím že o něj téměř přijdu, ale úplně?

Strašně se to ve mne bije. Jen sama nevím co chci. Nakonec jsem se až začala bát i toho UZ. Ta nevědomost mne ukájí a je mi nejlépe. Můžou oba být v pořádku ale zároveň tam může být jen jedno a bude to lehčí. Obojí je skvělá varianta a takhle mám obě zároveň. 


Během dalších týdnů je mi stále zle. Nemůžu vůbec uzeniny, pomazánky nic. Dobře mi dělají jen pomeranče a cherry rajčátka a na energii troška čokolády.

V práci to vědí do 10tt všichni. Strašně rychle mi roste bříškoa hold si toho každý všiml. Není se čemu divit, jen slepý by si nevšiml :D

No a oznámení rodině???
23.12. jsme to oznámili švagrovcům, kteří chvíli před tím oznámili nám, že též čekají druhátko a TP máme od sebe cca 6 dní :D 
Tohle prostě nevymyslíš. Ale pocitově jsem z toho spíš měla strach jak radost :/
25.12 to bylo Tomovým rodičům a mé mamce. Jeho rodiče se jakože usmály. Moje mamka se slzami v očích nás objala a moc gratulovala. Konečně radost 🙂
26.12. jsme to oznámili mému taťkovi a též měl radost 🙂
další dny přijde do schránky sestře, bratrovi a babičce vánoční přání a oznámení 🙂Je těžké to oznamovat v nevědomosti, ale hold jsem nechala tedy otevřenou šanci, kdy je možné, že tam ještě jsou a je to divné, ale cítím je prostě obě dvě.
Tak a teď jen ještě čekat 12 dní. Stejně jak od 1.UZ do 2.UZ. Bude to už za chvíli a já bych se tomu radši osobně vyhla :D a nechala to až do konce :D
Tak uvidíme, co nám osud a příroda přivedou, ale to se dozvíme až po novém roce 🙂
Tak čtěte dál