I když se v posledním čase především mluví o návratu látkových plen, jednorázové plenky pro miminka kupujeme. Teď jsou to Pampers.

Tak hurááá, snad první plenky, co nepadají, ale opravdu perfektně drží.

A škoda, že miminko má zatím omezenou slovní zásobu.Nejlépe by samozřejmě vše zhodnotilo samo, ale za mě musím říct, že plenky jsou heboučké a pružné, snadno se připnou i sundávají. Výdrž suchých zipů, které udrží plenku na správném místě, je perfektní.

Velmi se osvědčil se i indikátor vlhkosti, který lze zkontrolovat z vnější strany. Plenky krásně padnou a miminko je spokojené.

Dojem z Pampers - jen pozitiva: savé, úžasně tenké, měkké, pružné, a hlavně prodyšné.

Tak jako každý rok, tak i letos mám takové malé shrnutí za uplynulý rok ..

Rok 2017 byl takový zvláštně hezký 🙂 

Hned v lednu jsme s Matýskem byli v nemocnici na operaci s očičkama,

kterou zvládl naprosto úžasně a statečně! ♥ 

A dostaly jsme klíčky od našeho bytu! ♥

Konečně nemusíme "otravovat" babi s dědou 😀  i kdyz ofiko jsme samy bydleli cca od konce dubna.

   Hlásila jsem se snad do každého testování. Když jsem psala příspěvek na testování Pampers, spíš jsem ho psala, jen tak 🙂 O to větší pro mě bylo překvapení, když přišla zpráva, že jsem byla se synem vybrána na testování. Štěpánek měl v době testování 3 měsíce a 6,6kg. Balíček přišel v pořádku a překvapily mě dva balíky plen.

  Pampers plenky jsem nepoužívala ani s dcerou a ani teď se synem, o to více jsem se na testování těšila. Slyšela jsem na tento typ plenek  hodně chvály, ale taky kritiky. Když jsem balík rozbalila, příjemně mě překvapilo, jak jsou plenky tenoučké, co už mě překvapilo nemile, byla jejich vůně. Vůbec nevoní pěkně, jejich vůni bych přirovnala k nově koupeným botám. 

   Začali jsme testovat, hned jak balíčky dorazily. Syn spinká celou noc v jedné plence, takže jsem byla zvědavá, zda plenka vydrží. Vydržela. Vlastně až na dvě příhody, vydržela po celou dobu testování. Dvakrát ji pročůral, ale větší nadílku vždy udržela. Jen, když už je plenka hodně počůraná, nnepříjemně smrdí, ale to každá plenka 🙂 Nějak nechápu síťku uvnitř plenky. Dle mého je tam zbytečná. Někdy se stalo, že se nalepila na kůži -

vážně jsem nepostřehla k čemu má sloužit. Plenky držely na svém místě, lepitky se neodlepovaly, dobře se oddělávaly, nikde nic neprotekla a syn neměl na nožičkách otlaky.... Celkově mě Pampers Premium Care příjemně překvapily, až mě to samotnou potěšilo.

Plusy plenek:

- jsou tenoučké

Nejdříve bych ráda poděkovala Modrému koníku za super možnost testování 😍 Koníku díky. Na balíček jsme doma netrpělivě čekali. Krásně nám doba testování vyšla do doby, kdy jsme přecházeli z jedniček na dvojky 🙂  V době začátku testování jsem řešila, které plenky budeme používat nadále, protože Anička má velmi citlivou pokožku a zrovna měla opruzený zadeček a já hledala příčinu.

Když balíček dorazil, největší radost měl syn z velké krabice, tu jsme po vybalení využili na hraní.

Já měla radost ihned po otevření krabice a byla velmi mile překvapena, že jsme k testování obdrželi dva balíky pampersek po 80 kusech.

Po otevření prvního balíku pampersek mě ovanula “chemická” vůně, ale plenky vždy vybaluji a tak před použitím vyčichnou 🙂 což je super a tím pádem to není zásadní problém.

Při vybalování jsem si plenky ošahala a byla velmi spokojená, že jsou na omak příjemné, nešustí a nejsou tvrdé 🙂 takže jsme se mohli pustit do testování. Jak už jsem psala, měla Anička zrovna opruzený zadeček a tak jsme vyřadili jako první možnost vlhčené ubrousky a doufali, že plenky budou v pohodě 🙏 Večer jsme plenku použili poprvé a zadeček namazali 🙂 ráno už po opruzení nebylo skoro ani památky, jupí 🎉 takže jsme mohli vesele testovat dál a dokonce jsme po přečtení    KZ od ostatních testujících vyzkoušeli nechat plenku celou noc. Tímhle testem plenka u nás neprošla, ráno se Anička “pokakuškala” ( krásné pojmenování našeho tříleťáka) a plenka protekla okolo nožiček. 

Ale zadeček naší lásky tímto neutrpěl žádnou újmu, ufff 🙂 Dalším zátěžovým testem byl náš přesun na Vánoce k našim rodičům. Delší cestu a pobyt v autosedačce zvládla plenka i Anička naprosto perfektně 🙂

"Tak letos to vyjde. Od prvního ledna najedu na tvrdý režim. Žádné sladkosti, jenom ovoce. A budu chodit cvičit, na zumbu a pít jenom čistou vodu." Poznáváte se? Chcete, aby to letos opravdu vyšlo a vy jste do léta měla tělo bohyně? Prozradím vám, proč to v minulosti nevyšlo a proč to tentokrát vyjde.

Pomalu, ale natrvalo

„Do léta zhubnu 20 kilo.“ nebo „Tyyyjo, tyhle zlevněný šaty nutně potřebuju! Do měsíce oblíknu místo L tohle XS.“ Poznáváte se? A tak prvního ledna pak vyběhnete do mrazivého rána a….po sto metrech hledáte své plíce. Takže po příchodu domů začnete držet hladovku, v lepším případě velice přísnou bílkovinovou dietu. Ze začátku to bude hračka, protože po silvestrovském obžerství je jídlo to poslední, na co myslíte. Druhý den si pochutnáte na ovesné kaši s chia semínky a brokolicové polévce. A za týden máte kilo dole.

„…zdravě jsem se naštvala a vrhla se na to z gruntu. Od té doby mám dole 24kg. Zatím jen jídlem, takže se klepu, ale do příštího roku jdu s předsevzetím hubnout a cvičit.“ Aronek z diskuzního fóra Předsevzetí: zhubnu – jakou máte motivaci?

Gratuluji! Jak to oslavíte? Co takhle řízkem? Za odměnu, po týdnu tvrdého odříkání. Jenže spolu s řízkem to bude i oříšková zmrzlina, chleba s uherákem a tatranka pro vašeho prcka. Místo jednoho kila dole pak máte druhý den nahoře dvě.

Zkuste to jinak: klidně si dopřávejte „normální“ jídlo. Namísto pěti knedlíků si ale dejte jen dva nebo je vyměňte za rýži. Z dvou krajíců chleba s máslem a džemem k snídani si dejte jen jeden.  O poobědový koláč se rozdělte s manželem nebo kamarádkou. Tímto tempem budete mít pocit, že se nešidíte, a zároveň budete jíst méně jídla. Při stolování si povídejte s statbími, žvýkejte pomalu a každé sousto si náležitě vychutnejte. Po měsíci takovéhoto „režimu“ budete mít dole sice jen tři kila, ale ručím vám za to, že se jen tak nevrátí.

Tradice péče o ženu v šestinedělí je hluboce zakořeněna po celém světě. Každá kultura má své specifické přístupy k péči o šestinedělku, které se liší, ale v něčem zůstávají podobné a to je:

1. Klid pro matku a dítě po dobu cca 6 týdnů

2. Podvazování bříška šátkem

3. Použití bylin pro rychlejší rekonvalescence rodidel a celého těla i duše po porodu ve formě vaginální napářky či koupelí.

                                              Poupata růží se k napářce skvěle hodí

Vaginální napářka není žádná horká novinka, je to něco, co využívaly ženy po tisíce let. Proto jsou tisíce způsobů jak napářku provádět, jaké byliny použít, jaké propriety k ní potřebujete a podobně. Každá kultura, každá rodina si vytvořila specifické přístupy, tak jako si každá rodina střeží svůj tajný recept na perníčky či bramborový salát 🙂 Byly napsány články a studie na téma poporodní péče napříč kontinenty ze kterých je patrné užití vaginální napářky v šestinedělí jmenujme například Afriku, Turecko, Haiti, Thajsko.

Jsem člověk, který rád hloubá a pitvá se ve svých pocitech a naládách. Takže by se dalo říct, že od té doby, co je ze mě máma, jsem ve svém živlu. Tolik podnětů a emocionálních výkyvů mi už nic jiného, co mě v životě potká, nenabídne. Pravdou ale je, že jsem občas v koncích.

Nicméně ten první společný rok s mojí holčičkou mě vytrénoval tak, že se ve finále vždycky spíš všemu směju. Když se tak zamyslíte, nepřijde Vám to taky někdy k smíchu? 

Takové to, když se mi nelíbí třeba tvar mých rtů a najednou si prohlížím svoji dceru, která je zdědila po mně a ona mi přijde se vším všudy dokonalá. Jak můžu být na sobě s něčím nespokojená, když mám vedle sebe svoji malou kopii, na které nevidím ani jednu sebemenší chybu? Nehledě na to, že si každý den v hlavě říkám, jakou jsem stvořila čistou krásu a vlastně jí i nadále tvořím.Tak jak si vůbec někdy můžu připadat třeba ošklivá nebo neschopná? To jsme právě my ženy, jeden den zvládáme nemožné s úsměvem na rtech, navlněnými vlasy a lehkým make-upem a druhý den se modlíme, aby už manžel přišel co nejdřív z práce a stíháme tak akorát si dát mastné vlasy do drdolu, opláchnout si obličej vodou a doufáme, že nás přece miluje takové, jaké jsme přirozeně. Teď mi to přijde úsměvné, ale jakmile přijde den mastných vlasů, raději bych se neviděla. 🙂

Dalším paradoxem je vnitřní touha po pokrocích vlastního dítěte. Znáte to také? Nikdy bych své dítě do ničeho nenutila, ale ve skrytu duše si přeji, aby už zvládalo tohle a tamto. A teď přichází to absurdní. Ve vteřině, kdy toho mnou vytouženého pokroku dosáhne, tak já si najednou postesknu. Už je to tu, máme další milník za sebou, tak rychle mi roste a za chvilku už to nebude miminko. Někdy se sama sebe ptám, jestli to je normální. Ale asi je. Pro všechno v životě platí, že není důležitý cíl, ale cesta k němu. Samotný cíl nás tolik neobohatí, jako ta cesta, kterou musíme absolvovat. A tak je to i s našimi dětmi. Proto už u těch druhých a dalších potomků to maminky asi tolik neřeší. Protože už vědí, že to, kdy začne jejich maličké sedět, lézt, chodit, není důležité. Důležité je být prostě spolu a prožívat chvíle se svým miminkem naplno. No, ty maminky od více dětí asi primárně ani nemají čas vést si v hlavě takovéhle úvahy. 🙂

Když jsem byla těhotná, představovala jsem si, jak asi bude moje miminko vypadat, jaké bude. Nicméně realita mě dostala na kolena, protože nic tak perfektního jsem si představit nedokázala. Už rok jsem s ní každý den a jsem svědkem jejího objevování světa a stejně mám pocit, že nikdy úplně neuvěřím tomu, že je to pravda. Také máte někdy ten pocit, že se Vám to jenom zdá? Do teď jsem žila život, který mě bavil a motivoval a já si ho moc užívala, ale najednou žiju v úplně jiném rozměru. A ta intenzita žití mi přijde tak silná, až někdy jen nevěřícně koukám na svého muže s dcerou, jak si spolu hrají uprostřed obýváku a fakt se mi nechce věřit, že mám to, co jsem si vždy přála. A hlavně, že tohle je teprve začátek a až tu bude běhat víc prcků, tak teprve pak to bude mít grády a já se budu štípat, jestli se mi to jenom nezdá.

Na závěr bych chtěla napsat jen to, že u nás samozřejmě není každý den sluníčkový a jsou dny, kdy mám pocit, že je všechno nesmírně těžké. Avšak jako maminka na mateřské mám to štěstí, že ten nejlepší lék na špatnou náladu mám pořád u sebe. Gábinku. 

Určitě máte celé dny plné aktivit, věnujete se děťátku na sto procent a rozvíjíte ho po všech stránkách. Každá maminka ví, co na její dítě platí. Ale občas prostě nápady dojdou. Nebo se člověku zdá, že všechno omílá stále dokola. Mně se to alespoň sem tam stane 🙂 Už nevím coby, klasické činnosti jsou ohrané, Karolínku zrovna nebaví... nejraději by se nosila a chovala.

Tak jsem sedla k papíru a sepsala si všechny aktivity, které podnikáme, které jsme vyzkoušely a které teprve mám v plánu. Nenáročné na přípravu, jednoduché. Dají se zařadit do jakékoliv denní doby, v jakýkoliv podmínkách. Třeba někoho inspiruji 🙂

1. Rozhovory

Promluvte si s dítětem. Měňte tón hlasu. Mluvte ve vyšších polohách; v nižších. Vložte do hlasu pocity: štěstí, smutek, znudění,.. Sledujte reakci.

2. Čtení knih a prohlížení obrázků

3. Bublifuk

Tak i my s malickym jsme meli diky Konikovi moznost testovat plenecky Pampers Premium Care ve velikosti cislo 2. Byli jsme velice zvedavy jelikoz je nyni na trhu velka skala vybornych plenek na miminka, jake pro nas budou ty nejlepsi? 🙂

Hned zezacatku jsme byli prekvapeni velikosti, ikdyz pri testovani mel nas syn 3,5 kg plenky nam byli o “chlup” vetsi.

Nase testovani Pampersek probihalo zrovna v dobe, kdy mel malicky strevni koliku, takze nase zkouseni bylo “VAZNE” zatezove, bali jsme se ze to co dokazali strivka naseho syna, nepobere snad zadna plenka 😀😀 ale kupodivu, a radi oznamujeme ze Pampers Premium Care to zvladni na VYBORNOU 👏🏼👍🏼 Postranni gumicky nenechali projit sebemensi pohromu (samozrejme jednou se stalo, ale jen diky dlouhym nakupum, kde maminka nemela moznost prebaleni) 😊😃😀

Chteli jsme hlavne vyzkouset jake budou noci protoze zacatek naseho spolecneho ziti byl v noci sileny 😔 mnoho maminek psalo jak miminka vydrzi v plenecce celou noc 😯 to u nas bohuzel nikdy nevyslo, pri kazdem nocnim krmeni jsme plenecku menili ale to bude tim ze nas syn je “cita” 😂😂 za obrovske dekuji temto plenkam, protoze pri nasazeni zacli u nas klidnejsi noci 🙂🙂 kde dnes uz vydrzime spinka i 6 hodit bez prebaleni 😌😌

Absorbce techto plenek za nas k NEZAPLACENI 🍀 pokazde at byla plenka sebevic mokra byl zadecek naseho chlapecka vzdy suchy a bez opruzenin, pupinku a cehokoliv jineho 👍🏼 Jedina nevyhoda, kterou jsem psala i behem testovani je zapach plenech “umelotinou” 😔😔 to bylo zklamani protoze zvykat si na ten zapach bylo nekdy silene 😷🤧 kord kdyz plenecka byla opravdu jak balonek nasakla moci 😶

CELKOVE SHRNUTI?? “ SPOKOJENOST” jak ze strany mimiska tak ze strany rodiny, plenky jsou k nezaplaceni, maji tolik pozitiv ze tu jedinou vec zapachu clovek prehledne, jen kdyz je malicky vklidu neosypany, suchy a spokojeny 👍🏼❤️

Miminko krásně roste a začíná vyžadovat více, než jen chování, krmení a spánek. Pomaličku si chce hrát, objevovat svět. Činnosti se často a rychle střídají, protože miminko ještě dlouho nevydrží. Kolikrát již docházejí nápady, tak jsem zapátrala v paměti a vzpomínala, co jsme rádi dělali, když měla Karolínka přibližně 2 měsíce 🙂

1. Zpívat písně

    miminka milují, když se jim zpívá. Klidně i zrovna vymyšlené slova a rýmy

2. Básničky, říkanky a rýmovačky

    s ukazováním, s hrou na tělo (maminky i miminka)

3. Nácvik pasení koníčků

Jmenuji se Petra a mým velkým koníčkem na mateřské dovolené se stala nejen péče o mého skvělého syna, ale také šití. Začalo to velice pomaličku, když jsem objevila látkové knihy (quiet book). Moc se mi líbila myšlenka, že bych ji vytvořila pro mého syna. Jenže jak na to? Do té doby jsem pomalu neuměla přišít ani knoflík, ale přesto jsem se odhodlala a šla do toho. Nastudovala si co vše potřebuji a objednala materiál. Investice byli velké a mé nadšení do šití ještě větší. Dala jsem se do toho a po 2 měsících vznikla 10 stránková kniha pro mého syna. A co mě těší nejvíce? Že si s knihou opravdu hraje, nyní v jeho 15 měsících miluje stránky s mrkvičkou a duhou.

Když tuto knihu uviděl synovec, tak za mnou přišel s prosbou, že by chtěl mrkvičky a velrybu. Co bych pro svého synovce neudělala a tak vznikla další kniha. Nyní spíše dělaná pro větší dítě (4 roky), ale na přání samozřejmě nechyběli ani mrkvičky a velryba. Tímto ovšem moje vášeň k šití nekončí. Naopak začíná....  

V úvodu moc děkuji, že jsme byli s Květošem vybráni pro testování plenek, moc jsem s tím nepočítala, když jsem psala naše představení pro #test_pampers

Pro úplnost uvádím, že plenky Pampers jsem používala před čtyřmi lety pro prvorozeného Keliše a byla jsem s nimi maximálně spokojená. Potom       jsem četla hodně negace, že Pampers začali vyrábět v Polsku a kvalita tak šla o hodně     dolů, takže vzhledem k naší ne zrovna nejpříznivější finanční situaci jsem tedy ani neriskovala a od narození druhého syna (10/2017) používala plenky jiné značky. Takže jsem se do testování přihlásila s tím, že to ověřím a porovnám.

K testování

Doručovatel přivezl velkou krabici, ve které byly dvě balení plenek Pampers Premium     Care velikosti 3, tedy 5-9kg, což mne mile překvapilo a hned jsem se dala do testování. 

Pro srovnání, Pampers mají u zadečku náplň dokulata (jde vidět na fotce, kde "prosvětluji obě plenky výše), ke kraji zádové části je 8cm ničeho. Druhé plenky mají náplň zarovnanou, tedy až ke stranám a "ničeho" 6,5cm. Což ocením v případě velké vaječné nálože. U gumiček po stranách má Pampers 3cm ničeho, kdežto druhé plenky 1,2cm, nejspíš i proto mi druhé plenky zatím neprotekly, mj to přisuzuji i pevnější gumičce. 

Některá uživatelka mi ke KZ v průběhu testování napsala, že ona přebaluje co dvě      hodiny a plenky jí tak nikdy neprotekly, což pro mne ale není řešení; nechci syna budit například v noci, když konečně spí aspoň 4 hodiny. Také si myslím,     že by plenka měla vydržet celou noc, kor tato značka, která se chlubí klidným a suchým  spánkem miminek v reklamě. A v neposlední řadě pro mne není ani ekonomické a ani    ekologické měnit plenky tak často - když už nejsem typ na látkování, očekávám od           plenek jistou výdrž.

Nejprve bych ráda poděkovala týmu Modrého koníka za vybrání na testování Plenek Pampers Premium Care neboli „bílé pampers“.

Jako maminka 2měsíčního syna, která musí mít doma vždy zásobu papírových plenek, jsem se těšila na testování nového typu Pampers Premium Care neboli „bílé pampers“ 😊

Od plenek chci aby byla příjemná na dotek, aby nikde neškrtila, aby měla co nejširší manžetky kolem nohou a hlavně, aby neprotekla. Všechna tato kritéria Pampers s přehledem splňují, nestalo se ani jednou, že by měl syn mokré pyžámko, přestože plenka je ráno plná. Syn je celou noc v jedné plence (spinká celou noc) spí celou noc v klidu bez toho aniž by ho plná plenka budila.

Po přečtení recenzí sem se obávala reakce malého na pokožku, ale naopak po vlastní zkušenosti sem mile překvapena. Malý za celou dobu neměl opruzený zadeček nebo náznak podráždění. Super je indikátor vlhkosti „hlavně pro mého muže“ byl nadšený 😊

Jediné mínus na Pamprskách je chemický zápach při rozbalení balení, ale na kvalitě to nic nemění 😉😊 Plenky Pampers Premium Care tedy mohu doporučit všem maminkám jako skvělou pomůcku pro klidné noci 😊 Určitě se k nim budeme opět vracet. 

Závěrečná recenze

Před Vánoci na nás a hlavně Jeníčka čekalo velké překvapení  I když nebyl tak úplně přítomen u rozbalování předvánočního dárečku, ujala se toho ale statečně ségra, tak byl v plné síle a připraven  Jelikož je Jeníček předčasňátko, tak mi přijde o ptroti novorozencům trošku akčnější a říkala jsem si co to s plínkama velikost 2 udělá . 

U Nikolky jsme s "bílejma Pamperskama" došli ke zklamání, když byli plínky po ,,inovaci" bez síťky. A HURÁÁÁÁÁ nové plenky už je zase mají, jsem moc ráda, že se Pampers k tomuto kroku vrátilo  Protože ty plínky tenkrát.... No ale o tom není dnešní recenze přeci! 

Vzhledem k tomu, že Jeníček měl 1500g při narození, tak jsme začínali na nulkách  se kterými jsme byli spokojení, ale jsou krapítko větší než 0 od firmy B.H. Jedničky jsme měli také pampers a veliká spokojenost i s testovnou velikostí 2. Dostaly se nám do ruky i plenky zelené, ale ty mi přijdou ,,až moc tenké" nebo jak to říct, ty bílé jsou víc materiálu do ruky indikátor vlhkosti (počůrání) je taky super! Občas Jeník naplnil plínku tak, že se ten proužek začal až rozpíjet  A to především přes noc, kdy spinká i 7 hodin  

Také je velmi zajímavé foto pro srovnání.

Pampersky zvládly i cestování v šátku. trošku jsem se bála, jak to dopadne a zda nebudu prát i kombinézku nebo i snad šátek, ale volejme sláva, Pampersky to zvládly. Já sama za sebe doporučuji více bílé než zelené, ale to spíše kvůli síťce a také ,,síle materiálu". Přijdou mi prostě mohutnější v dobrém slova smyslu. 

Trošku u obou postrádám pružný pásek na zádech, který u jiných značek je možné najít. myslím si, že ale tím netrpí velikost 2 ale až třeba velikost 3, kdy jsou děti aktivnější a různě se okulují a kroutí jako háďata. Jinak jsme se značkou Pampers a bílými Pamperskami byli moc spokojení. Teda hlavně Jeníčke a o toho tu šlo ne?! A tady Vám na důkaz přikládám jeho první úsměv  (tu růžovou omluvte, ale nemohla jsem odolat mu ten overálek po ségře nezkusit )

Je 4.12.
Je ráno (je jedno kolik, protože celou noc nespím) a v 10:30 mne čeká další kontrola. Z posledního (zároveň prvního) UZ jsem nesvá, kvůli pouhé dutince na fotce z UZ.
Doufala jsem, že bude mít malé už srdíčko a nakonec tam byl pouze gestační váček. Doma jsem si pak všimla i krásné pidibublinky nad ním.
Na netu jsem našla spousty článků, které končili zamlklým těhu ale i ty, které mne trošku uklidnili, protože se může objevit plod i o něco déle.
Íla mi nějak zapomněla dát volno, takže jedu ráno do práce. Ellie odvedu do školky a jdu na bus. Pořád jen poslouchám písničky a v hlavě se mi honí všechny možný závěry a emoce. 
V práci pak paráda, oznámila jsem, že budu muset asi na hodinu zmizet, protože na tu prohlídku jít prostě musím.
Díky tomu čas rychle utekl a bežela jsem se rychle obléct a na bus, abych tam byla včas.
Čekárna byla prázdná, což bylo fajn a věděla jsem, že jdu hned na řadu.
Sedím tam, vteřinovky se snad zastavily a začal se mi svíjet žaludek nervozitou.
Sestřička vykoukla a pozvala si mne dále. Posadila jsem se na židli a čekala, co bude dál.
Dr.si četl v poznámkách a pozval mne na kozu. Opět vše v pohodě, té se vůbec nebojím, ale pozvání na lehátko ve mne probudilo strach.
Jako minule jsem si lehla a zase nic neviděla. Opět jsem se dívala na výrazy doktora, které mi stejně nic neřekli. Srdce mi buší o závod a už na mne otáčí obrazovku se slovy: TAK TADY HO MÁTE.Jo, vidím tam fazolku 🙂 je tam, není prázdný váček. Tak radost byla nepopsatelná. Byla jsem strašně moc ráda, že je v pořádku, na to jsem přes ten týden čekala. 
Ale nemlčela jsem jako posledně zeptala jsem se na něco, co mne docela zarazilo.
Ptám se :,, a co je ta bublina vedle? ,,
Dr se na mne podíval, otočil se znovu na obrazovku a říká:,,to je nejspíš dvojčátko,,
Cože????? Dvojče???? Dvě děti???? No to neee, bože můj to je úžasné. Se mi takhle v hlavě všechno komolilo, jenže Dr.ještě dodal:,,ale mizející,,
Opět cože? Jak mizející? Proč a kam??
Zeptal se mne, jestli jsem krvácela, tak jsem říkala že od poslední MS vlastně vůbec ne. Obrazovku natočil na sebe a ještě něco tam zkoumal.
Pak jsem se měla obléct a posadit se, aby jsme sepsali těhotenskou průkazku.
No odpověděla jsem na otázky, dal mi průkazku, nějaký balíček pro těhotné a termín 1.NT screeningu na 8.1.2018 včetně odběrů krve.

Cestou zpátky do práce jsem pořád koukala na ty dvě fotky z UZ a porovnávala a nechápala a nevěřila tomu, co mi řekl. 
V práci se Íla hned ptala a já byla úplně mimo. Pořád mi to nešlo do hlavy a bylo mi strašně líto miminka. Strašně jsem se těšila domů až budu moct studovat co a jak.

Práce skončila a dojela jsem domů. Doma byl Tom a čekala jsem, až se zeptá. No znám ho a vím, že si dělá srandu jako vždy, takže se schválně nezeptal. (Ani vlastně nevěděl že mne to až tak žere. Nechtěla jsem ho znepokojovat.
Tak jsem dala na stůl fotku a říkám, když tě DĚTI nezajímají...
No a hned začal pokoukávat, jak děti a tak. Tak jsem mu to řekla. Byl z toho smutný, ale jedno dítě je fajn, to jsme chtěli tak ho máme. Dvě by bylo vážně moc, když už doma máme Ellie.

No v následujících několika dnech jsem studovala na netu.
Pořád mi nedalo spát, jak může to druhé ,,mizet,, když tak obrovsky z minulé prohlídky vyrostlo? Je to možné?
Přeupravila jsem si fotku na tel a zkoumala vícePrvní brouček je krásně vidět, ale u druhého taky vidím nožičky, hlavučku, pup.šňůru. Jen má o dost menší gestační váček.
Ale i tak ta bublinka strašně rychle vyrostla a i hodně. Je větší, než před 14.dny ten první váček. 

Na forech a poradnách (i na zahraničních) píší, že se stává, že jedno z dvojčat je menší či mladší než druhé i o dva týdny a více.
Stává se to, může se to stát...

V hlavě mi to šrotí a z určení, že jsme o druhátko přišli, jsem si do hlavy nasadila to, že prostě neumřelo a pořád tam bylo. Uvidí se až 8.1. jestli tam budou dvě nebo ne.

Jenže to nekončí. Ta touha vědět a znát je neukojitelná. Chci, aby byly obě miminka v pořádku. Aby se jim nic nestalo.
Ale zároveň dvě nechci. Bojim se toho. Chci spontánní porod, chci si to druhé těhu a i mateřství užít líp jak s Ell a nebo jako s ní (nemocnost atd nám moc nepomáhala a vím co vše chci jinak). Máme spou plány a dvojčata?
Kam dám dvě postýlky? Jeden pokojíček rozdělíme na třetiny? Nestačí nám naše auto. Kojení??? Jsem měla problémy S Ellinkou a teď jsem se do toho chtěla pustit, ale když budou dvě? Co spánek? Vím že o něj téměř přijdu, ale úplně?

Strašně se to ve mne bije. Jen sama nevím co chci. Nakonec jsem se až začala bát i toho UZ. Ta nevědomost mne ukájí a je mi nejlépe. Můžou oba být v pořádku ale zároveň tam může být jen jedno a bude to lehčí. Obojí je skvělá varianta a takhle mám obě zároveň. 


Během dalších týdnů je mi stále zle. Nemůžu vůbec uzeniny, pomazánky nic. Dobře mi dělají jen pomeranče a cherry rajčátka a na energii troška čokolády.

V práci to vědí do 10tt všichni. Strašně rychle mi roste bříškoa hold si toho každý všiml. Není se čemu divit, jen slepý by si nevšiml :D

No a oznámení rodině???
23.12. jsme to oznámili švagrovcům, kteří chvíli před tím oznámili nám, že též čekají druhátko a TP máme od sebe cca 6 dní :D 
Tohle prostě nevymyslíš. Ale pocitově jsem z toho spíš měla strach jak radost :/
25.12 to bylo Tomovým rodičům a mé mamce. Jeho rodiče se jakože usmály. Moje mamka se slzami v očích nás objala a moc gratulovala. Konečně radost 🙂
26.12. jsme to oznámili mému taťkovi a též měl radost 🙂
další dny přijde do schránky sestře, bratrovi a babičce vánoční přání a oznámení 🙂Je těžké to oznamovat v nevědomosti, ale hold jsem nechala tedy otevřenou šanci, kdy je možné, že tam ještě jsou a je to divné, ale cítím je prostě obě dvě.
Tak a teď jen ještě čekat 12 dní. Stejně jak od 1.UZ do 2.UZ. Bude to už za chvíli a já bych se tomu radši osobně vyhla :D a nechala to až do konce :D
Tak uvidíme, co nám osud a příroda přivedou, ale to se dozvíme až po novém roce 🙂
Tak čtěte dál

...aneb jak to bylo dál.

V minulém článku jsem skončila tím, že mi vyšel krásně pozitivní těhotenský test a objednala jsem se na gynekologii.

No než jsem tam vůbec šla, tak vlastně hned pro zjištění jsem běžela pro těhotenské vitamíny Femibion 1 . Sice kyselinu listovou jsem brala už od června, tak jsem chtěla mít jistotu, že malé bude mít přísun všeho, co potřebuje
Jeden den (pro mne poslední tečka) byl, že jsem se málem až složila. S bolestmi a brekem jsem šla za kolegyní (Hanničkou) a poprosila jsem ji, jestli můžu domů s tím, že to byl první člověk, kterému jsem to v práci řekla. Ta neváhala a hned mne pustila. Tom pro mne dojel a jen jsem ležela.

Druhý den byl den D a má první kontrola na gynekologii. Strašně jsem se bála a zároveň jsem se těšila. Moc jsem si přála, aby malému už bušilo srdíčko a já se nemusela bát. Ale to jsem nečekala ještě ten šok.
Vyšetření bylo dle OVU 5+4tt. Nejdříve se mne doktor ptal, proč tam jsem, tak jsem vtipkovala že jsem nečekala, že do 4 dní u návštěvy u něho otěhotním. Zasmáli jsme se a pozval mne na kozu. Tam jsem byla v klidu, protože dokáže uvolnit a žena ani nevnímá, že se v ní hrabe. 
Tak vše v pořádku, neoblíkejte se a pojďte se posadit.
Šla jsem k lehátku a srdce mi tlouklo jak o závod. Lehla jsem si, jemne do mne strčil UZ vibrátora a koukal. Nic jsem neviděla, obrazovku měl natočenou k sobě a jen jsem se snažila číst výrazy v jeho obličeji.
A je to tu, otáčí obrazovku na mne. Silně mi tlačí na podbřišek a říká mi: TADY JE VAŠE TĚHOTENSTVÍ
Možná se tam dělo něco víc, ale to jsem vůbec nevnímala.
Utekla jsem rychle i z čekárny a hned u okna vytáhla fotku a podívala se na ni znovu... nic. Jen prázdný váček bez ničeho. Byla se mnou kamarádka, která mne utěšovala, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. 
Tady je vaše těhotenství, ne plod, embryo, miminko. Ta nejistota jen z prázného váčku. Takže místo radosti jsem přijela co nejdříve domů a začala hledat na netu. Jak můžu mít jen prázdný váček v 6tt. To je málo, co když se tam malé neukáže? Zamlklé těhotenství? To nedám, potřebuju, aby malé bylo v pořádku. Tak strašně si ho přeji.
Na různých forech se mne snaží uklidňovat, ale stále panikařím a rozdýchávám. Před Tomem dělám klidnou a spokojenou. Jo, máme tam bublinku, čekáme miminko
Den po UZ jsem očekávání sdělila zástupkyni (Íle) že jsem těhu a potřebuju kvůli bolestem sesadit z prodejny na pokladnu, abych byla v klidu. Díky bohu vše přijala s úsměvem. Ještě jsem ji poprosila, ať nikomu neříká, že čekáme. Chceme to nechat až na vánoce po tom, co se to dozví rodina. Tak jen řekla, že mám problémy se spodkem a bylo to.

V 6tt mi začali strašné nevolnosti a nechutenství, z pokladny jsem běhala pořád na wc, pořádně jsem několik dní nejedla a váha mi jde dolů. Ne že by mi to hodně vadilo, ale vše má své meze. Bolesti prsou se zvětšovaly včetně prsou a bolesti podbřišku byly časté.

7tt Bádání kolem té mé fotky. Hodně mi pomohlo zvětšení, kdy jsem viděla nějakou čmouhu uvnitř. Třeba má jen nějakej špatnej UZ a je to na prd vidět
No nezjistila jsem nic :D prostě bublinka...
V tomhle týdnu čekání mi bylo fakt zle. Až na banány jsem do sebe nedala nic a když jo, tak se mi to krutě vymstilo. Jeden den se mi udělalo lépe, tak jsem se najedla a druhý den jsem to měla i s úrokama. Sice nezvracím, ale zle mi je jak psovi. 
Ještě pár dní a bude další UZ
Během tohoto týdne se do dozvěděla z práce Zuzka, když to Colombovi všechno zapadlo a já prostě lhát moc neumím :D 

Začínám 8tt a blíží se zítra prohlídka. Nemůžu spát, klepu se jak osyka. Moc si přeji, aby vše bylo v pořádku. Pokud bude, tak prý dostanu už i průkazku 

Prosím, prosím, prosím.....

A opět mne čekal další šok :O

Jako bylinářka nabízím svým klientkám různorodé způsoby využití bylin a jedním z nejoblíbenějších a nejvíce relaxačních ideálních pro každého a doma je bezesporu bylinná koupel.

Bylinná koupel je něco, co si může dopřát opravdu kdokoliv, protože vanu nebo lavor má doma určitě každá z nás ;) Je vhodným prostředkem pro péči o ženské zdraví, ale také zdraví celé rodiny.

Bylinné koupele jsou starodávnou léčebnou a relaxační procedurou s výbornými benefity pro zdravé tělo i ducha. Dokáží krásně podpořit léčbu spousty potíží, můžeme si jmenovat třeba:

• Bolestivá menstruace
• Nepravidelný cyklus
• Špinění
• Kvalita menstruační krve - sraženiny, nadměrné krvácení atd.
• Podpora plodnosti
• Vyrovnání hladiny hormonů
• Terapie při depresi, stresu, těžkých životních situacích
• Péče o hemoroidy
• Bolesti svalů a kloubů
• Nemoci kůže - akné, suchá kůže, ekzém, lupénka atd.
• Péče o jizvy a poranění nejen po porodu
• Zjemnění příznaků menopauzy
• Poporodní péče a lepší adaptace pro maminku, péče o pokožku a pupeční pahýl miminka
• Zlepšení kvality vlasů a vlasové pokožky
  

Proč dokáže prostá koupel v bylinném výluhu doslova zázraky?

Protože léčebné účinky bylin se do těla dostávají skrze největší lidský orgán a tím je kůže. Doslova celým povrchem svého těla můžeme absorbovat zdraví z přírody. Nejde o cílené působení jen na jedno místo, jako například u vaginální napářky, ale na opravdu celé tělo, takže efekt je sice jemný ale dokážeme takto z bylin dostat maximum, co naše tělo dokáže přijmout.

Manžel se rozhodl, že mi pomůže a letos zabalí dárky. Když děti spaly, vytahal všechny krabice do obýváku, nachystal papíry a mašle... a pak začal plakat čtyřka (nejspíš nějaká tajná chlapská dohoda - hej, tati, dělej, jakože chceš mamce pomoct, já pak začnu řvát a ona to bude muset dodělat). Já dodělávala dárky pro učitelky na další den, šel tedy ke čtyřkovi muž. Mezitím jsem své dílo dokončila a řekla si, že něco pobalím, než čtyřka opět usne. Čtyřka usnul a s ním i manžel (určitě se na mně dohodli...). Kolem půl druhé v noci jsem měla hotovo, došel papír a musela bych pro štafle. Ale už zbýval jen jeden extrémně neforemný dárek, který jsem se tedy rozhodla nechat manželovi, ať si to balení užije. Všechno jsem po sobě uklidila, odnosila... 

Další večer se manžel zvedl s tím, že to jde dobalit. Byl pryč skoro dvě hodiny, pravda, ten poslední kus byl vážně postrach všech baličů, ale dvě hodiny?! Přišel s tím, že to všechno dobalil. S lehkou ironií v hlase jsem pronesla, že je báječný pomocník. 

Štědrý večer nastal... 

On - co jsou ty 4 velké stejné dárky?

Já - ty karimatky. 

On - ne, to ne, takové velké, stejné...

Je mi 15 let a asi jsem v tom...Nevím co mám dělat proto že to rodičům říci nemohu.Je mu 18 a opustil mě,jsem na dně a chci se zabít...Mám pocity a myšlenky k sebepoškozování a taky to dělám...Někdy se udeřuju do břicha ale nemá to asi cenu..Mám v rodině moc problémů a tohle by tomu ještě hodně přitížilo..Můj táta mě mláti řečeno týrá dneska mě udeřoval pěstma před štědrým dnes.Chtěla jsem se jen odreagovat a jít ven se super klukem ale nějak jse to zvrtlo..Líbil se mi a já myslela že by to mohlo být v pohodě a mohli bychom spolu být,ale bylo to marný vyspal se semnou a opustil mě...Byla jsem na dně a myslela jsi že to bude v pohodě..Řezala jsem se a snažila si podřezat žíly ale marně..Bylo to na záčatku letních prázdnin a ted je prosinec a já neměla menstruaci.Je to potom těžké když se nemůžete svěřit ani své nejlepší kamarádce a musíte nosit delší a větší oblečení..Doufám že to pochopíte a pomůžete mi..Proto že já nevím co mám dělat..Jsem jen dítě které neumí uvažovat a přectava že bych měla mít dítě je děsivá...Ale rodičům to asi neřeknu..Děkuju moc Můžete mi kdyžtak něco napsat-poradit na můj email byla bych moc ráda -Adejka123456@seznam.cz ale kdyžtak do komentářů vše si přčtu 🙂

Nechce se vám běhat po obchodech a e-shopy už dárek do Štědrého dne nedoručí. Jenže co zabalit kamarádce nebo mamince pod stromeček? Prozradím vám moje tajná esa, která sklízí nadšené ovace. Vše potřebné máte jistě doma, tak šup do toho. Moc času už nám nezbývá…

Likéry

Co si budeme povídat, k nanukovému dortu prostě patří dobrý krémový likér. Nejen, že efektivně dozdobí pohár, ale hlavně chutná tak nějak líp. Co takhle vyrobit podobnou tekutou dobrotu doma? Není to vůbec nic složitého. Kdo se bojí vajec, může se pustit třeba do verze s nugátem.

Na dva litry nugátového likéru budete potřebovat:

• 250 gramů nugátových bonbónů
• 300 gramů cukru
• 400 mililitrů smetany (min. 33 % tuku)
•   700 mililitrů mléka
• 300 mililitrů vodky

1. Nugátové bonbóny pokrájejte na menší kousky a společně s cukrem vložte do mixéru a prožeňte na nejvyšší otáčky.
2. Tento krok můžete vynechat, ale značně urychlí celý proces přípravy.
3. V hrnci se silným dnem přiveďte k varu smetanu s mlékem a přidejte i směs z mixéru (nebo pokrájený nugát s cukrem).
4. Teď přijde ta nejnudnější část receptu. Stáhněte plamen na nejnižší výkon a směs míchejte. Buďte důslední, hmota má tendenci se připalovat.
5. Cukr a nugát se musí v horkém mléce a smetaně zcela rozpustit a spojit se v krémovou konzistenci.
6. Test je jednoduchý: naberte si na lžičku vzorek tekutiny a vložte do úst – pozor, horké! Pakliže vám mezi zuby neskřípe cukr, je hotovo.
7. Dejte směs ještě asi 15 minut oddychnout. Zchladne, ale nenechte ji zcela vystydnou.
8. Teprve potom přijde na řadu vodka.
9. Do teplé a sladké tekutiny v hrnci přilejte požadované množství a řádně promíchejte. Už nevařte.
10. Hotový likér plňte do umytých sklenic. Já jsem použila čtyři půllitrové lahve se zátkou z IKEI a vyšlo tak akorát.
11. Nechte na kuchyňské lince zcela zchladnout, poté zazátkujte a vložte do lednice.
12. V suchu a chladu je minimální trvanlivost kolem měsíce, ale z vlastní zkušenosti vám povím, že takhle dlouho zatím nikdy nevydržel.

Tak vidíte, máme zase Vánoce, jako když je člověk vymaluje. A hlavně jsme moudřejší a chytřejší. Už víme, jak to uděláme na přes rok. Víme, že na přes rok většinu dárků seženeme mnohem dříve. Ano, tak se to má dělat. Kupovat dárky v září a říjnu, když má člověk po dovolené spoustu peněz. Musíte mít ovšem na paměti, že dávat dárky a položit je pod stromeček, to není všechno. Toho druhého totiž nejčastěji připravujete o radost tím, jak dárky od něho neumíte přijímat. Přijmout dárek, to je podobné umění jako balet nebo rozhoupání zvonů a podobný obřad jako přijímání do šlechtického stavu, uzavření manželství nebo otvírání studánek. Vždyť si uvědomte, že někdo na vás myslel, že si lámal hlavu, co by vám udělalo potěšení. Že si odtrhl od úst a že je celý nesvůj, jestli vám ten dárek udělá aspoň takovou radost, jakou jemu dělal starost.
Především si musíte Štědrý večer zorganizovat tak, že vyzvedáváním dárků zpod stromečku někoho pověříte. Když vám stojí stromeček na podlaze, pověřte tím někoho, kdo je jako proutek a komu to shýbání, dřepy a vstávání nedělá problém. Pokud máte stromeček na stole, může tuto funkci zastávat i někdo, kdo nemůže nic dopnout. No a taky musíte mít někoho, kdo se umí po štědrovečerní večeři nepozorovaně vytratit a udělat „cililink“ v předsíni nebo v pokoji. Musí to být ten, kdo má nejvyjevenější tvář nebo kdo umí hodně užasle strčit hlavu do dveří a říci: „Víte, že tady byl Ježíšek?“ Na to vy musíte stejně užasle zakroutit hlavou a odpovědět: „Opravdu?“ nebo „No ne?!“ či cokoliv jiného, vhodného. Ale vhodného, je přece svatý den, tak žádné klení nebo něco takového.
No a pak se odeberete ke stromečku k tomu nadílení. Až dostanete dárek, nezačínejte ho honem honem jako by bylo samozřejmé, že máte dostat vlastně všechno, co je pod stromečkem. Nejdříve se zeptejte: „Cože? Tohle je pro mne?“, pak si přečtěte jmenovku a řekněte: „Vidíte, že to není pro mne.“ A když vám budou říkat: „je, je, je.“, přečtěte si ji ještě jednou a opravte se: „Ba jo, je to pro mne.“ Mějte totiž na paměti, že předehra ku spatření dárku je více vzrušující než jeho vlastní prohlížení. I když je tedy jasné, že dárek je opravdu váš, nesmíte se na něj vrhnout jako nedočkavý hafan na hozený kousek klobásy. Kruťte nad ním ještě chvilku hlavou se slovy: „ To jsem teda blázen. Co to může být?“ Ani nadále však nepospíchejte, mašličku rozvazujte pomalu a stočte si jí do klubíčka s tím, že tak pěknou stužku si musíte schovat na příští Vánoce. Přesně totéž, ale ještě pomaleji, to pak uděláte s papírem, ve kterém je dárek zabalen. A teprve pak přijde chvíle, na kterou čeká dychtivěji dárce než obdarovaný. Otevřete krabičku a vyjmete dárek. Nezapomeňte, že tento okamžik je úplně nejdůležitější. Nechoďte mi tedy na oči, jestli řeknete jenom: „Aha, voda po holení.“ Nebo: „Aha, násada na kosu.“ Či: „Aha, klobouk.“ Naučte se nejdříve nevěřícně vydechnout. „Neee.“ A po třech vteřinách rozsvítit oči a dodat třeba: „Voda po holení, jak víte, že jí tak potřebuju?!“ Potom si dárek prohlížejte ze všech stran, nechte si ukázat, jak se rozšroubuje klobouček, aby tekla, několikrát se pocmrndejte a několikrát dárek pochvalte. Pak za něj hezky Ježíškovi poděkujte a než dostanete další, pěkně si ho, třeba i beze slova, prohlížejte. Ten kdo vám jej dal, to moc dobře vidí, i kdyby byl k vám zády. Prosím vás, nezapomeňte na to, že největší surovost je dárek vůbec nerozbalit a položit ho stranou.
Může vás ovšem potkat i to, že klobouk, který dostanete, si nasadíte na hlavu a on se vám zastaví pod nosem. Prostě bude o pět čísel větší. To se může stát. Ale nesmí se stát, že vyhrknete jako nějaký Vincek z pazderny: „Jé, vždyť je mi velkej.“ Naučte se být taktní. Naučte se říct například: „Pódivejte se, von je mi div ne akorát.“ Významově je totéž, ale snáší se to o mnoho líp.
Tohle všechno jsem vám chtěl říct ještě ve chvíli, kdy už se toho moc zachránit nedá, ale jestli jste dobře poslouchali, mohl bych vás uchránit od toho nejhoršího. Nemluvě o tom, že teď víte, co učit na Štědrý večer své děti. A pak, já si tím čistím svědomí vůči všem, kdo mi kdy něco dali, a já to neuměl přijímat. Ať mi o těchto svátcích lásky odpustí, že to umím až dneska, kdy už na ty dárky skoro nevidím.
Přeji vám, aby vaší snahu uměli vaši blízcí ocenit a aby vaše Vánoce byly klidné, pohádkové a abyste byli s těmi, které máte rádi. V roce následujícím se mějte o koho opřít, komu se svěřit a dívejte se nejen očima, ale i srdcem.

František Nepil

Přípravy , průběh cyklů, rady co mi pomohly + výsledek

My 3

Já Týna (25) jsme oslavili s manželem Tom(27) 25.04.tr 9 let co jsme spolu a 15.8.tr rok od svatby. Stejně tak jsme oslavili v září 4.rok naší holčičky Ellie.

Po Ellince jsem miminko vážně nechtěla. Bylo to velmi náročné a byla jsem ráda, že jsme to ustáli. 
Jen po nějaké době sem si říkala, že mi jedno děťátko přijde smutné, že by měla mít sourozence. Někoho o koho se bude moct opřít a hlavně někoho, kdo tu bude, když mi tu nebudeme.

Píše se červen 2017
S manželem jsme se nějak shodli na tom, že je pravý čas zkusit zapracovat na druhátku 🙂 Doma už máme 4leťačku a aby nebyly děťátka dlouho od sebe, tak je ta nejlepš doba.
Jen mne nenapadlo, že mne to tak chytne. Aniž bych věděla něco o cyklu (až na to, co je MS :D) začala jsem po x dnech po MS ,,šílet,, že jsem asi těhotná. Bylo mi špatně.
Jen jak jsem zjistila dne TT- tak nejsem a asi to byla jen střevn chřipka. No nic moc.
Zašla jsem si na MK zkusit nějakou skupinku. A také jsem na ni narazila.
Moc mi pomohli. Dozvěděla jsem se spousty věcí okolo cyklu atd.

2.cyklus 
jsem začala zkoumat hlen a čípek a zkusila jsem, jesti vychytám ovulaci. Kdy je, jsem tušila podle příznaků, ale ty jsem měla i Xkrát do měsíce, takže...
Bylo po ovulaci a najednou nevolnosti, bolen podbřišku, bolesti prsou (poprvé v životě v cyklu). Ale TT- opět. To zklamání :(
pomohla mi Symptotermální metoda (www.rodina.cz ... zadat do vyhledávače STM)

3.cyklus
jsem se do toho pustila ještě víc a začala zkoumat i BT a začala jsem užívat Gynex( na úpravu cyklu, který mi vážně zabral, zkrátil mi folikulární fázi a i luteální,pomohl mi s psychikou). Nakoupila jsem i OT, abych měla jistotu a šla jsem do toho naplno. 
Jenže opět TT-. Klasika, nesnáším to. Bolí to a příznaky jsem měla na tuty. Jenže prostě nic.
K tomu jsem tak bláznila, že chlap ze mne byl na prášky a vypadalo to, že si to raději rozmyslel (ale nerozmyslel :D )

4. cyklus
Ke gynexu jsem přidala Drmek(posiluje ovulaci a udržuje vysokou sliznici.Důležitou pro zahnízdění vajíčka), to už prostě musí vyjít. Začala jsem se i zabývat celkově oplodněním. Musím přijít na nejlepší způsob. Kdy co a jak... 
Je to strašný paradox, na to, že nás ve škole učili si dávat kdykoliv pozor při styku, aby jsme neotěhotněli, tak jsem vlastně zjistila, že jde jen o pár hodin v jednom dni, kdy je ten správný čas :D
Chtěli jsme to zkusit, jenže nám nic nehrálo do karet (čas, práce,Ell,...) a tento cyklus jsme prošvihly. Nebo ne úplně, ale načasování bylo špatné (3 dny před ovu). Tak jsem to brala s rezervnou. Teď jsem se zdokonalila v teorii a příští měsíc dáme praxi 🙂

5. cyklus
už jen to, že MS byla jen 4 dny bylo fajn 🙂
Před ovu se nestresuju. Podle STM tak skvěle poznám, kdy se blíží ovulace, že jsem si test udělala v přesnej den :D 
,, Bylo to docela zajímavý, protože jsem zrovna měla nervy, kvůli problémům v práci a nemocnosti s Ell a s její školkou, takže mi bylo jasný, že se něco podělá. Prodlouž se FF,... . Díky bohu, mne ze všeho dostal Tom <3 .,,
Donutila jsem se jít i na gyndu (po 4 letech :O ) a řekl mi, že jsem naprosto v pořádku. Na to jsem taky hodně čekala.
Už bylo před ovu, hned první OT+ (bylo to nakonec až 18DC z těch nervů se mi FF prodloužila) a ten den začalo silné modlení a posílání mé energie vzhůru. 
Tím, že mám ovu den od OT+ tak jsme spolu večer spali, ale nebylo to ani nucené, ale vážně krásné. ... klasika nohy nahoru a spát se vším uvnitř :D
Druhý den klasické příznaky ovulace, takže naprostá spokojenost.
Gynex pomohl k ovulaci, drmek ji posílil, sex v pravou dobu, drmek měl zajistit vysoké endometrium pro uchycení. Teď jen čekat na sílení teploty.
3DPO jak to, že teplota klesla?? Co to má být,? Vůbec to nechápu, normálně má být nahoře. No snad nebude ta ovulace déle :O
6DPO no konečně nějak stoupla, ale proč byla tak dole, co to??
7DPO tak a zase spadla a o tolik, že by ovulka byla dnes?? Co to má být :( Vždyť jsem měla vše připravený :( už nemůžu jít znovu :( asi se na to vykašlu a nechám to fakt volně 
8DPO nedalo mi to
Jak už jsem psala, FF prodloužená kvůli změnám, v den OT+ byl sex, jenže pak Ell onemocněla, měla jsem odpolední a byla jsem fakt mimo. Teploty malé a já na nervy, že mám anovulační cyklus.
8DPO Po nějaké době mě napadlo, že bych si udělala OT, jestli se mi neposunula Ovulace. Ten mi vyšel téměř pozitivní. Jak to? Že by se mi to posunulo? 
9DPO Druhý den už pozitivní, ale zase mi k tomu nešly ty teploty. 
10DPO mi zase slabě klesla, to už není normální. Tak jsem psala na WZ, jestli mi někdo poradí, co to má znamenat. Poradili mi, ať si zkusím TT, ale po tom hnusu jsem se vážně bála. To se mi fakt protáhlo a snažení úplně mimo nééééé :(
11DPO mi teplota stoupla na 36,8. To je docela dobrý, ale nevím jestli pro těhu a nebo pro opožděnou ovulaci.
12DPO Mám úplně pozitivní OT+. Vážně hodně. Zkouším TT (je dnes první den zpoždění), snad snad. Moc nadějí tomu nedávám, strašně se bojím. 
Je tam duch :O poprvé co se snažíme mám na testu ducha. Tlemím se radostí jak blbá a fotím a pořád koukám, jestli tam vážně je. A je tam, fakt jo. Ale nikomu to nesmím říct, jinak zmizí. Nevěřím tomu. Cestou do práce a domů, všude na něj jen koukám a div nebrečím radostí.
12DPO čárka stejně silná, proč nesílí?? Četla jsem, že nemusí, že se hCG zvedá ob den. Ale hlavně že se drží teploty <3
13DPO se teploty drží a testík zesílil. Dnes jsem to ráno nevydržela a oznámila to manželovi. Jeho reakce, to zajiskření v očích, ta radost <3
Nezapomenutelný ... díky bože za ten dar. Moc děkuji14DPO mi vyšel i Clear Blue + 2-3
My čekáme mimi, vážně jsme se dočkali a čekáme miminkoA na toto jsem prostě čekala 🙂 100% pozitivní test
A co bylo dále. V pondělí jsem se objednala (za 8 dní na gyndu) na první prohlídku a začal první šok. Ale to vše až v dalším článku.

Toto je konec začátku našeho štěstí. Všechny hrůzy, abnormality a i štěstí, které mne za 5 cyklů potkalo. 
A víte co. Vše přijde kdy má. ANO, ale proč to trošku nepostrčit ;)

Vánoce jsou zase za dveřmi (neuteklo to nějak rychle od těch loňských?). Máte již napečeno, uklizeno a vyzdobeno?

Já ne. A ani se do toho nehodlám pouštět. Uklízím totiž po celý rok (ano, tchyně by tak úplně nesouhlasila, ale já jsem se stavem domácnosti naprosto spokojena), okna v takovém mrazu mýt nehodlám. K čemu umytá okna, když se k nim kvůli nachlazení ani nedoplazím, abych se podívala ven. Vánoční větve jsem letos nekompromisně zavrhla, protože jehličí napadané do našeho chlupatého koberce se nám do pat zapichuje ještě v létě.

Cukroví letos bojkotuji. Oficiální omluva před kamarádkami, které se pyšní již několika druhy, je, že letos hodlám servírovat během svátků jen samé zdravé nebo slané pochutiny - cukroví se nabažíme u příbuzných a stejně na něj po Štědrém dnu nemá již nikdo chuť. Pravý důvod je mnohem sobečtější. Nějak se mi přes rok srazilo všechno oblečení, takže nebudu péct lákavé vánoční cukroví, které bych při své ne příliš pevné vůli chodila mlsat a tím bych tristní situaci se šatníkem nevyřešila. Manžel mě zpočátku v mém radikálním rozhodnutí podporoval. Nicméně během posledního týdne přichází s novými a novými recepty na vánoční cukroví, které našel na internetu, s dotazem: "A nezkusíš třeba tyhle kokosové kostičky?" Zatím držím pozici, ale do Vánoc zbývá ještě několik dní, takže možná budu muset po Vánocím ve výprodeji koupit větší sukni.

Dárky nakupuji ráda. A ještě raději balím. Až mě omrzí moje současná práce, stanu se profesionální baličkou. Dárků, samozřejmě.  Letos jsem se rozhodla, že dárky zabalím a nakoupím s dostatečným předstihem. To se mi opravdu podařilo. Dárky jsem nádherně zdobně zabalila, uložila do skříně, dokonce si pamatuji kam. Jen jsem dnes s hrůzou zjistila, že si tak nějak nepamatuji, co jsem vlastně zabalila... Nenapadlo mě dárky si popsat. Takže ve volných chvílích štěrchám a ohmatávám a tipuji, co by se mohlo v uměleckém obalu ukrývat. Obávám se, že minimálně tři dárky budu muset rozbalit.

Také vlastním tajemný šuplík nacpaný různými roztomilostmi, které jsem v průběhu roku obdržela a v duchu udržitelného vývoje recykluji. Musím si tedy pamatovat, kdo byl dárcem které položky. Kamarádka na maturitním večírku věnovala do tomboly lahev, kterou dostal její tatínek od klienta. Za pár měsíců se láhev vrátila k tatínkovi jako pozornost od klienta jiného. Poznal si ji díky lehce porušené etiketě.Měsíc před Vánoci vyndáme obsah šuplíku a přemýšlíme, co by se komu mohlo hodit. "Ten barokně vypadající svícen se samolepkami andílků by se rozhodně líbil tetě Vlastě," prohlásil manžel. Má pravdu. Teta Vlasta by z něho byla jistě v sedmém nebi. Ale zatím jí paměť slouží velmi dobře a svícen nám darovala před třemi lety. Takže svícen příjemce nenašel. Počkáme, až teta začne trochu zapomínat. Postupně probíráme jednotlivé položky a postupně je ukládáme zpět do šuplíku. Většinou jsou opravdu svérázné a ocenili by je pouze jejich původní dárci. Občas mě napadá, že i oni mají svůj šuplík...

Proto před Vánoci rodině hlásím, co by mě tak potěšilo. Občas se ale strategie zvrtne. Před pár lety jsem prohlásila, že se mi moc líbí náramky z kamínků. Na Vánoce i narozeniny se mi sešlo asi padesát různých náramků z různých nerostů. Zlato a diamanty bohužel chyběly. Před jedním kulatým výročím se mě tetička "nenápadně" poptala, co by mi tak udělalo radost k narozeninám. Protože jsem zapálenou němčinářkou, navrhla jsem nějakou dobrou detektivku v originálu. Podotýkám, že celá rodina ví, že jiným cizím jazykem než němčinou nevládnu. V Den D mi teta slavnostně předala hromadu knih se slovy: "Tak jsme ti všichni koupili jednu tu detektivku v originálu. Toho Jo Nesba jsme ti koupili." Podlomila se mi kolena, při představě, že mám před sebou v dárkovém balení několik detektivek v norštině. Mojí sestře se zase takto sešlo asi deset flashdisků a jejímu muži dvě encyklopedie piva. 

Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že budu malovat se sedmi měsíční dcerou. Ještě minulý týden bych řekla, že je to nemožné. Pandice z modrého koníka mě vyvedla z omylu. Na nic jsem nečekala, koupila barvy a dala se do díla 🙂

VĚK

7 měsíců

POMŮCKY

• Prstové barvy (jsou nezávadné pro pokožku)
• Výkres (až do školního věku platí - čím větší, tím lepší!)
• Papírovou lepící pásku
• Podložku/igelit
• Staré tričko nebo zástěrku

celý článek najdete zde: https://ccarolinesmom.blogspot.cz/2017/12/prvni-tvoreni-s-prstovymi-barvami-7m.html

Můžu s radostí konstatovat, že se pomalu ale jistě blížím ke konci. Ostatně Vánoce jsou co nevidět, ty hned následuje Sylvestr. A jak se přehoupne nový rok, bude tady únor a Zuzanka vykukne na svět. Alespoň podle plánu.

Všady se dozvídám, že těhotenství je nejšťastnější období snad pro celou rodinu. Až na těhotnou. Ta si nejspíš užije asi tak dva, tři měsíce v půli toho celého. Když jde všechno jak má. Druhý trimestr je nejlepší. Bylo mě dobře, navíc léto pomalu končilo, takže už nebyly takové nesnesitelné horka a mohla jsem cokoliv. Mohla jsem sníst, co jsem chtěla, mohla jsem dělat, co jsem chtěla, bylo mě dobře a žádné břicho mě nezavazalo. Jediná špatná věc byla ta, že se nám zvýšily náklady na jídlo, protože najednou mě nedělalo problém doslova sežrat celou pizzu naposezení. Sama. Ale zase jsem si našla brigádu, takže se to krapet vyrovnalo.

Za to teď, si připadám, jak v prvním trimestru, jak na úplném začátku toho všeho. Ráno se mě zvedá žaludek - zase. Zametu tři místnosti a jsem vyčerpaná - zase. V noci toho moc nenaspím a když už konečně usnu, tak se musím vzbudit, protože potřebuju na záchod - zase. Nesním toho moc najednou, takže jím pořád ale po pidi porcích - zase. Do toho mě zavazí pupek, jak hrom, pálí mě žáha, bolí záda, vyteká mě z bradavek cosi, jako průhledné mléko a to nejlíp v noci, takže mě pak vzbudí mokré tričko, které studí. Pyžama měním jak na běžícím páse, podprdy to samé. Sice mám vložky do podprsenky, ale vzhledem nepoměru ceny a kusů, s nimi šetřím, protože fakt nehodálm dávat přez 300 za 50ks, které mě nevystačí ani na měsíc. Můj chlap nevykradl banku - ikdyž přemýšlím, že by to nebyl marný nápad. Dítě mě kope do žeber a žaludku, od kterého se odrazí a namáčkne se hlavičkou na močák. Dokonce se tomu prckovi podařilo nějak mě zacpat čůrací trubicu, takže jsem seděla na záchodě splným močákem a ne a ne se vyčůrat.
Měla jsem za to, že změna nálad se mě netýká a jen si to pomylsím, tak se u mě objeví nějaká těhotenská depka, či co. Průser je, že když už se rozbrečím, tak to nejde zastavit. A když si, blbec, vyberu dobrodružný rodinný film, kde se zvířátka první loučí a pak vítají se svými majiteli, tak pak probrečím celou noc. Díky tomu ráno nevidím přes napuchlé oči. Navíc mě dokáže vytočit (a samozřejmě rozbrečet) každá poznámka na mé tlusté břicho, silné stehna a beďary na xichtě, které se tam z ničeho nic ukázaly snad po pěti letech.

Jsem protivná, náladová a vlastně mě to štve, ale nic s tím neudělám. Navíc se blíží vánoce a já mám doma binec, protože mě úklid zabere týden místo půl dne. Jenže než se dostanu na konec, můžu jít zase od začátku. Jo, já vím - mám doma chlapa, který mě pomůže, ale.... už jste viděli chlapa věšet záclony? Nejraději bych ho z té židle shodila a pověsila si to sama.

Třetí trimestr je něco, jako první trimestr s tím, že je horší. Plně si uvědomujete, co se to tenkrát stalo, což se o prvních třech měsících říct nedá. Člověk je náladový, nejraději by to mimino už ze sebe dostal a přitom se modlí, aby tam ještě nějou dobu zostalo, ať je zdravé. Nějaké kopance, které člověku příjdou super a je to zážitek a vůbec bomba, tak vás to najednou štve a byli by ste nejraději, kdyby se aspoň na dva dny neozvalo. A když se nějakou dobu neozve, tak panikaříte, jestli vůbec ještě žije, že vás dlouho nic nebolelo. Své těhotenství si přestávám užívat, leze mě na nervy a těším se až bude konec. Už to nechcu a nebaví mě to a to celé mě leze na nervy... a přitom jsem tak ráda, že se to děje.