Neznám lepší způsob strávení horkého víkendu než u dobrých přátel na zahradě s neméně dobrým jídlem a pitím! Minulou sobotu se povedlo. Nacpaní, s výborným vínkem v ruce, povalovali jsme se po různých koutech pergoly. Kamarád, opojen sluncem a vínem, zahleděl se na zapadající slunce a celkem neočekávaně zanotoval jednu moravskou lidovou, kterou jsme v dobách táboráků zpívávali, když nám bylo obzvláště dobře.

Z nostalgie nás vytrhla jeho dvanáctiletá dcera. Znechuceně se na otce podívala a pravila: "Tati, prosím tě, neztrapňuj se před našimi přáteli..." Fakt, že mě dvanáctiletá slečna považuje za svou přítelkyni, mě neuvěřitelně potěšil. Fakt, že spokojeného zpívajícího otce považuje za trapáka, donutil zamyslet se nad tím, jak se mi posunula hranice trapnosti během posledních cca 30ti letech🙂 Ano, ve dvanácti by mi exhibující otec také přišel nesmírně nemožný. S věkem a zkušenostmi se měřítko trapáctví značně otupilo.

Když mi v sedmnácti praskly během tělesné výchovy šortky přímo na zadku, přemýšlela jsem o emigraci do nějaké vzdálené neevropské země, kam zpráva o mém znemožnění, doufám, nedorazí. Školní výlety pro mě byly noční můrou, protože odskočit si do křoví spolu s dalšími dvaceti spolužačkami, mi přišlo velmi dehonestující a volila jsem radši smrt z dehydratace.

Letos v zimě jsem musela cestovat na služební cestu do poměrně vzdáleného a studeného koutu České republiky. Cesty byly zavátý, takže autobus měl opravdu slušné zpoždění. A přesto, že jsem aplikovala osvědčenou metodu dehytratace, přesto se močový měchýř začal vehementně ozývat. Na nádražíčku, kde jsem měla cca 10 minut na přestup na jiný autobus, jsem vypálila z vozu a sprintovala do čekárny vyhledat toalety.

"Provozní doba 7.00 - 17.00" hlásala cedule na dveřích. Bylo 17.15. Začala jsem se, navzdory mrazu, poměrně silně potit, takže byla jakási šance, že přebytečnou tekutinu vypotím. Nicméně vzhledem k vidině další minimálně hodiny v hromadné dopravě, nezbylo než najít náhradní řešení. Kousek od budovy čekárny rostlo křoví. Nikterak vysoké, ale pro dřepící dámu akorát. Nenápadně jsem ke křoví vypravila zalezla do porostu.

V okamžiku, kdy jsem se chystala zvednout, vyšla z protější hospody početná skupinka svatebčanů s fotografem v čele, a kráčela směrem ke křovisku. Chvíli jsem doufala, že je ženich milovník autobusové přepravy a bude se fotit s přijíždějícími vozy, ale svatebčané se začali rozmísťovat kolem mého provizorního WC. Nezbylo, než se hrdě vztyčit, natáhnout punčochy, uhladit elegantní pouzdrovou sukni a s grácií odkráčet v ústrety přijíždějícímu autobusu. Všichni, včetně fotografa, byli tímto představením naprosto konsternováni, takže můj striptýz naopak nikdo nezaznamenal na vševidoucí mobilní telefon. Stát se to před deseti lety, sedím potichu v křoví dodnes.

Článek je komerčním sdělením společnosti Mylan

------------------

Jarní úklid doma známe asi každá. Kdo je navíc máma, zná krom toho vánočního a jarního hlavně ten celoroční 🙂. Stejně tomu jaru ale dávám doma víc. Vytřídím si oblečení, zbavím se všeho, co už na sebe nenatáhnu, ani kdybych vydechla poslední vzdoušek, s radostí vyměním v botníku všechny kozačky za polobotky a sandále, a letos poprvé jsem provětrala i domácí lékárničku. Nebudu nic moc předstírat, dohnala mě k tomu klasická školková nudle, kterou nám přinesla dcera (opět) domů. Z takovéhle nudle je totiž rázem třítýdenní postelová dovolená a já si při ní všimla, že sprej do nosu, který chci holkám dát, má už své nejlepší odslouženo. Expirace, nenápadná čísla na krabičkách, se postarala o fakt, že jsem "vyházela" polovinu naší lékárničky.

Taky to tak máte? Schválně se podívejte do domácí lékárny. Manžel na mě nedávno volal, že našel kodeinové prášky v lékárně po babičce. Krabička i jakýsi příbalový leták vypadali vyloženě muzejně, až mi bylo trochu líto je do té lékárny dojít vrátit 🙂. Přesto jsem ale prohlídla celou lékárničku a nebude překvapením, že jsem musela na nový nákup. Na tohle by měla fungovat nějaká ta děsně chytrá aplikace. Na připomenutí věcí, které je třeba udělat jednou ročně. Jenže není (asi?), takže já si vytvořila své vlastní "Jaro v lékárně".

Před porodem jsem koupila lékárničku novou, nejlépe od všeho něco, a když ve dvou letech přišla první větší nemoc, zjistila jsem, že jsme ji vlastně vůbec nevyužili a nemáme doma moc aktuálního. O malé lékárničce, kterou vozím v kočárku ani nemluvě. Z té jsem spotřebovala leda dezinfekci. Zbytek je tam "pro sichr" a o to víc to svádí na ni zapomínat. K jarnímu úklidu jsem si tak přidala i kontrolu lékárniček a s každým dalším jarem se budu snažit je procházet. 

Expirace je vidět na každé krabičce, je i na jednotlivých platech, takže není potřeba s sebou vozit v kočárku celé krabičky. Jako model mi tu posloužilo balení Brufenu, protože ten zná asi každá máma 🙂. 

Kam se hrabe Prostřeno! Z bezu černého připravíte aperitiv, předkrm, hlavní chod, dezert i digestiv. Všechno domácí, dobré a s láskou připravené. Využijte celý potenciál tohoto keře, kterému naši předci projevovali velkou úctu. Takže košíky připravit, lovecká sezóna černého bezu začíná. 

                                                         Květy

Kdybych se někdy vdávala, tak na jaře. Svatební kytici bych totiž měla uvázanou z bezových květů. Šaty v barvě champagne, obřad na louce mezi rozkveltlými bezinkami.

Ty by sladce voněly a všichni by byli šťastní. Miluju černý bez. Je doslova k sežrání. Neveříte?

Med

Na poctivý med od včeliček sice nemá, ale zase se zamilujete do jeho svěží vůně a zlaté barvy. Výroba je jednoduchá a obejdete se i bez včelách bodnutí. 

Aktualizace: recenze žen, které testovaly Blendea SUPERGREENS naleznete v našem fóru tady. 

-----

Cítíte se ráno unavené a bez života, protože kvalita vašeho spánku je stále horší a horší? A ani ten šálek kávy vás už nezachraňuje? Stres, který zažíváte, vám také nepřidává na úsměvu. Chtělo by to něco pořádně zdravého, ať vás to nakopne.

Hledali jsme a hledali, až jsme našli pro vás zelený životabudič, silnou čtyřku plnou zdraví - Blendea SUPERGREENS.

Všechny unavené maminky, vítejte při novém testování.

Co testujeme

 “Je super, že pomalu přichází léto, aspoň budeme s malým moc chodit na koupalko, ale mám hrozný strach, že chytneme bradavice. Kamarádka na koupalistě proto už nechodí, ale já si to neumím představit. Ach jo.” Svěřila se na koníkovi jedna maminka. Taky se bojíte bradavic? Poradíme vám jak se chránit.

Co to vlastně bradavice jsou a jak je poznáme?

Bradavice jsou nezhoubné novotvary, které se vyskytují obvykle na kůži a méně často na sliznicích. Po akné jsou nejčastějšími kožními problémy. Statistiky uvádějí, že se nakazí každý 10. člověk.

Bradavice lze rozlišit dle výskytu a vzhledu. Přesnou diagnózu však může určit pouze lékař na základě dlouholetých odborných zkušeností. Některé útvary se mohou bradavicím pouze podobat a přitom s nimi nemít vůbec nic společného.

Pravé neboli obecné

Vyskytují se nejčastěji na rukou, kde vypadají nejprve jako hrbolkovité útvary o velikosti špendlíkové hlavičky a dále se zvětšují až se dostanou nad povrch kůže a zrohovatí.

Letos v březnu se mi narodil syn Matyášek, jako druhorodička jsem z prvních dnů, které následují po narození, neměla takovou obavu, přeci jen už jsem si tímto obdobím prošla a říkala si, že mě nemůže nic překvapit. Přesto překvapilo.

Matyášek je čilé a veselé dítko, od prvního týdne co jsme se vrátili z porodnice domů, však začal mít velké problémy s kojeneckou kolikou. Na synovi bylo znát, že má velké bolesti břicha, je nadmutý a má problém s vyměšováním, celou situaci dokresloval charakteristický neutišitelný pláč, a tělo v křeči. Zpočátku bez rektální rourky nebyl schopný vůbec vyměšovat. Pokud jsem syna položila, okamžitě začal zvracet, z obavy aby se nezadusil, jsem se od něj nemohla vzdálit ani na krok. Kvůli bolestem neustále plakal a nespal, bylo to dosti náročné období pro celou rodinu.

Pojem dětské koliky jsem samozřejmě znala, ale u prvního syna jsem se s takovou situací nikdy nesetkala, najednou jsem již nebyla ta sebevědomá matka, kterou nemůže nic překvapit. Řekla jsem si, že udělám všechno proto, abych svému synovi pomohla a zpříjemnila mu první měsíce života.

Jako zdravotní sestra jsem si o kojenecké kolice přečetla všechny důležité informace,  zjistila jsem, že kolikou trpí přibližně 30% miminek v prvních 6 měsících života a její nejčastější příčiny jsou návrat stravy ze žaludku, doprovází jej blinkání, nevhodná strava kojící maminky obsahující nadýmavé potraviny, nesnášenlivost, případně alergie na některé potraviny, nezralá trávicí soustava spolu s nevyzrálou střevní sliznicí, což způsobuje, že miminko při sání mléka s tímto polyká i vzduch, který se následně hromadí v trávicí soustavě.

Začala jsem shánět přípravek, který by mému synovi pomohl po dlouhém pročítání různých webových stránek, jsem se nakonec rozhodnula, že vyzkouším přípravek značky Enticon, protože jako jediný kombinuje dvě účinné látky – simetikon a probiotika.

Enticon je určený, jak stojí na obalu, ke zmírnění příznaků nadýmání, kojenecké koliky a koliky u dětí v souvislosti s plynatostí, dyspeptických poruch, aerofagie (říhání). Úlohou simetikonu je snížení povrchového napětí  bublin, které pak „prasknou“ a snáze odejdou. Úlohu a význam probiotik asi nemusím maminkám vysvětlovat 🙂

Těhotenství je nepochybně obrovskou změnou nejen v životě každé ženy, ale zároveň také v životě jejího partnera. Těhotenstvím začíná nejkrásnější období vašeho života, jak se shodují maminky. Možná vás právě přepadá strach z neznámého a stres, co všechno přijde, ale zkuste to hodit za hlavu a tohle období si jednoduše užívejte.

Rázem uvidíte svět jinak – z pohledu nastávající maminky plné očekávání, jaké bude její miminko, až se narodí. Změní se také přístup vašeho partnera a společně si začnete budovat harmonickou domácnost.

Nebojte se neznámého, raději si těhotenství užijte

Je naprosto samozřejmé, že společně s přicházejícím těhotenstvím a jeho průběhem, se zvyšuje napětí a stres. Jedná se o zcela přirozenou reakci na neznámé, které přichází. Budoucí maminky se během těhotenství mění, některé výrazněji, jiné méně, ale ve výsledku touto proměnou projdou všechny. Určitě si právě kladete otázku, na co všechno se během těhotenství připravit.

Maminky,  věděly jste, že s těhotenským průkazem se můžete zastavit na jakékoli pobočce VZP, kde jako gratulaci k očekávání dostanete praktického průvodce budoucí maminky?

Všechny důležité informace můžete zjistit v projektu Jak spolu rosteme , za kterým stojí zdravotní pojišťovna VZP. Ta se dlouhodobě snaží starat o maminky a maximálně jim zpříjemnit nejen těhotenství, ale i následné, velmi náročné, roky vychovávání svých dětí.