Nedávno jeden známý pražský lékař zveřejnil čánek, kde se mimojiné vyjadřuje i k císařským řezům jakožto metodě porodu, kterou by si měla mít možnost zvolit každá maminka. V podstatě, že je to fajn a mnohem lepší než vaginální porod.

Prosily jste mě jestli bych se k tomu nevyjádřila.

Já osobně si myslím, že je skvělé, že umíme "císaře" udělat tak, že přežije matka i dítě, což v dobách minulých vůbec nebyla samozřejmost. Navíc v situacích, kdy je císařský řez indikován - tedy vyžaduje jeho provedení zdravotní stav matky či dítěte, je opravdu obrovské plus, že tento chirurgický zákrok umí kvalitně udělat i v té nejmenší okresní porodnici. Ale je potřeba si uvědomit, že to není manikura ani vyříznutí pihy - je to velká břišní operace, se všemi riziky, které s sebou chirurgická intervence nese.

Všeobecně je operace indikována ve chvíli, kdy přínos jejího provedení převýší rizika... To je logické. Takže proč dělat operaci kvůli strachu z porodu či bolesti... Proč dělat operaci namísto toho, abysme porodily tak, jak nás k tomu příroda stvořila? Navíc pro miminko je to velký šok. Není vůbec připravené. Prostě si plave a najednou se nad ním otevře díra a někdo ho vytáhne ven... bez varování. Novorozenci narození císařským řezem mají proto i horší poporodní adaptaci. Také mají větší sklony k alergiím kvůli tomu, že neprojdou poševní bakteriální mikroflorou.

Já naprosto rozumím tomu, co chtěl článkem pan doktor říct. Jelikož se věk prvorodiček posouvá stále dále za hranici třicítky, tak se zvyšují rizika poranění pánevního dna při vaginálním porodu. Následkem toho je stresová inkontinence a sestup pánevních orgánů.  Tady bych jen zmínila, že už samostné těhotenství po třicítce zvyšuje riziko stresové inkontinence a je jedno jestli rodíte sekcí nebo vaginálně.  Ale rozhodně si nemyslím, že rodit primárně sekcí, je správná cesta pro porodnictví. Ale pokud je řez indikován, tak zase nevidím důvod pro se snažit porodit "spodem" za každou cenu.

Mám teď čerstvý zážitek z porodu jedné mé klientky, která od začátku těhotenství toužila po císařském řezu. Včera nastal den D. Kontrakce po pěti minutách a paní chtěla umřít...masáž, vana, míč...nic jen umřít a hned a nebo císaře... "Dýchejte." "To je mi k hov.." Ok. Epidurál. Změna o stoosmdesát stupňů. Už to tolik nebolí. Za hodinku osm centimetrů, za další hodinku přitláčíme na čtyřech a pak rodíme krásnou zdravou holčičku. Krásný porod, paní neskutečně šikovná. Výstavní porod bez jediného škrábnutí. Pár hodin po porodu už tahle maminky ťapkala s úsměvem na tváři po chodbě šťastná, že nakonec nerodila tím císařem, ale normálně. Touto dobou by totiž ještě ležela na JIPu s čerstvou dírou v břiše.

Jak jsem včera slíbila, pokusím se vás dnes seznám se zajímavosti z okolí.

Lašská jizba

Muzeum Lašská jizba se nachází v obci Sedliště, které mimochodem sousedí s Řepištěmi, ve kterých jsme tento týden naše putování začínali.

Základ tohoto muzea položil již v roce 1908 Joža Vochala, který začal shromažďovat nářadí, nástroje, kroje, nábytek, písemnosti, náboženské tisky, které byly  jedinečnými doklady života  generací Sedlišťanů, kteří ještě  pamatovali rok 1848 – rok zrušení roboty.  Při příležitosti oslav 60. výročí osvobození rolníků od robotních povinností získal spolu se svými spolupracovníky skutečné poklady.

Muzeum bylo obnoveno v roce 2009, kdy byla expozice obnovena, doplněna o nové předměty a rozšířena.

Zámek v Paskově

Zpráva o výběru Lukáška jako jednoho z testerů mléčka Hami 6+ nám udělala velkou radost.

Lukáškovi sice stávající (teď už minulé) mléko nedělalo větší problémy (břísko snad nebolelo, pěkně kakal), ale v noci toho moc nenaspal, měla jsem pocit, že má pořád hlad. A po 7 měsících na je jednom UM jsem si řekla, že by nebylo špatné mléko vyměnit. Jen jsem se stále nemohla rozhodnout, jaké mléko zvolit. Takže testování Hami 6+ mléka přišlo v pravou chvíli.

Balíček přišel v úterý ráno a Lukášek se nemohl dočkat, až krabici otevřeme. Po rozdělání balíčku jsem byla mile překvapena, že přišla rovnou dvě balení mléka.

Syn pije mléko už jen před spaním, jednou v noci a brzy ráno. Poprvé jsem mu tedy mlíčko nachystala před spaním

U Hami 6+ mlíčka mně ze všeho nejdříve zaujalo praktické balení. Oproti těm sáčkům v krabicích, u kterých jsme musela mléko přesypávat do uzavíratelné dózy, moc příjemná změna. Součástí balení je i praktická stěrka, krabička jde znovu krásně zavřít, takže se nemusím bát, že mléko zvlhne a příprava mléka je tak jednodušší a rychlejší.

Po samotném rozbalení mi do nosu zavanula příjemná vůně. Tolik se lišila od minulého mléka. Voněla tak trošku po jogurtu, i samotná chuť byla jiná, ani moc ani málo sladká. Při přípravě jsem zvyklá lahvičkou pořádně třepat, takže potom bylo mléko dost napěněné. Ale po přidání pár kapek přípravku proti nadýmání po pěně nebylo ani památky. A konečně, co na to Lukášek? Vypil první lahvičku v rekordním čase. A ještě měl málo. Takže další dávku jsme mu zvýšili.

Když jsme zjistila, že mlíčko od Hami bude mít nový vzhled, byla jsem nadšená. Pak mi nezávisle na sobě tři známé řekly, že děti jim mlíčko z nové krabice nechtějí pít a některé  dítě i ublinkává. Dostala jsme strach, protože pro nás výber UM nebyla žádná procházka růžovým sadem. Zkoušela jsme jiné značky, které dceří vůbec nevyhovovaly a tak jsem byla velmi mile překvapena, když po Hami krásně spinkala, přestala ublinkávat a měla pravidelnou stolici.

Při návštěvě modrého koníka jsem byla ráda za možnost se zkusit zapojit do testování mlíčka. Po obdržení zprávy, kde stálo, že mě vybrali jako testerku jsem byla nadšená. S radosté jsme čekala na balíček 🙂

V balíčku byli dvě balení UM.

Na první pohled mě zaujala nová  praktická uzavíratelná doza. Je milé, když v noci vstávám k malé, že nemusím vyndavat sáček s UM z krabice. Takhle jen otevřu a naberu 🙂.  Strašně se mi libí uchyt na odměrku. Dřív jsme jí házela do pytlíku a ted už nemůsím. Na balení je také velká výhoda většího obsahu UM. Do budoucna nebudu muset kupovat mlíčko tak často 🙂. V naší lékárně už jmem si chvilkama připadala jako doma 🙂.

Při první zkoušce mlíčka se hned krásně rozpustilo. Nezustaly žádné hrudky, které by ucpávaly savičku. Mlíčko více napěnilo, ale to mi nevadí. Malé je 9.měsíců, tak problémy s bolením bříška máme už za sebou 🙂. Samozřejmě jsme mlíčko poprvé ochutnala já, abych věděla, co vlastně malé dávám. Velmi mě jeho chut překvapila. Přijde mi chutnější a jemnější. Testování probíhá zrovna v době, kdy malé rostou zoubky a má teploty. Nechce mi moc jíst, ale když jsme jí dala flaštičku, tak měla mlíčko vypité během chvilky a vypadala moc spokojeně. Fotky při pití bohužel nemám. Když malá vidí, že mem v ruce flašku, tak začně strašně plakat, at už jí flašku dám, že něstíhám něco vyfotit.

Závěrem bych chtěla UM od Hami velice pochválit. Jak obsahem, tak i cenově je pro nás jednička, díky které jsme obě spokojené. Děkujeme za možnost testování.

Takže jsem se konečně dostala k sepsání článku o testování mléka. Začnu asi tím, že malá mi za začátku protestovala a zvracela mi všechno mléko co jsem jí dala. Vyzkoušeli jsme hodně druhů, bebevitu, sunar a pod., ale nakonec sme na radu v lékárně a doktora museli koupit a dávat přímo na ublinkávání, a bylo to super pak sem postupem času občas zkusila dát normální a pořád zvracela.

Pak sem uvidela v reklamě a i na internetu nové mlíčko od HAMI fermentované a opravdu mě to zaujalo a přemýšlela sem, že když už nic nepomohlo tak tohle by už třeba mohlo!?? 🙂 Tak sem si řekla, že ho tedy zkusím ale než sem se dostala do krámu, tak sem tady na koníkovi narazila na článek o testování mléčka HAMI, tak sem hned napsala a za týden zpráva že sem vybrána na testování!? Jako fakt??!! Tak to bylo pro mě opravdu super zpráva měla sem radost a těšila sem se až ho vyzkoušíme.

Tak přejdu už k věci, když zazvonil kurýr s balíčkem tak sem ho donesla domů a společně s Nelinkou sme to otevřeli a uvnitř krabice byly dvě balení mléka HAMI.

Na první pohled mě zaujalo praktické a výhodně velké balení, což je super protože to vydrží u nás tak cca 9-10dní. Když sem dózu otevřela, nadchlo mě to že maj suprově vyřešené dávkování tak že si lze lžičku připevnit na víčko kde je na to určené místo a růžek přizpůsobený na zarovnání odměrky, takže prášek nebyl všude okolo.Takže za mě vzhled a praktičnost za jedna prostě super! 🙂

Tak sme začli první flaškou, překvapilo mě, že hned si dala a vypadalo že jí to opravdu chutná i to krásně voní ne jako ty ostatní, které většinou smrdí a tohle vonělo jakoby po jogurtu. Když vypila celou flašku, tak sem čekala co bude no tak byla další flaška a až do večera a furt dobrý. Pak už asi třetí den pořád super, takže mě se tak ulevilo, byla sem štastná, že jí chutná a že už mlíčko nezvrací, takže skvělé! A hlavně ještě další výhoda oproti jiným mlíčkům, tolik nepění a nezůstávají v tom cucky jako se mi stávalo u ostatních.

Tímto článkem bych i chtěla moc poděkovat Modrému koníkovi za šanci vyzkoušet toto mlíčko a sme za to moc rádi. Děkujeme! 🙂  A za nás toto mlíčko HAMI můžu jen doporučit!! 🙂

Ráda bych se s vámi podělila, jak probíhalo testování výrobků k2r u nás doma.

Když jsem zjistila, že jsem byla vybrána, měla jsem velikou radost. Vzhledem k hromadám prádla, které doma generujeme byla možnost vyzkoušet něco nového zajímavou výzvou. A to nejen pro prádlo, ale i pro mě, co jsem vůbec ochotna podstoupit - případné obarvení prádla, kdyby si výrobce tak trochu vymýšlel…

Dokud jsme byli jen tři, bylo to prádlo víceméně na pohodu. Všechno spíš tmavé, kromě plínek, ale prostě docela dobře kompatibilní. Ale co se narodila dcera a syn začal chodit do lesní školky je to o fous zajímavější…. Přibylo dost růžové a bílé, taky i ostatní barvy nezůstávají pozadu, samozřejmě je od každé barvy pár kousků, takže čekat na naplnění pračky by byl holý nesmysl a plýtvání prostorem… Co se týče lesní školky, tak ta zase skýtá velké množství různých materiálů, které se perou – když pominu synovo oblečení, které čítá od funkčního spodního prádla, přes vlněné, outlastové i softshelové oblečení po přírodní materiály, které se na všech těchto částech mnohdy nachází, také kapsy, které se občas zapomenou vypráznit – kameny, písek, hlína, tráva a nezapomenutelné všudypřítomné bahýnko! a velmi oblíbené papírové kapesníky :o) Nemůžu taky zapomenout na manžela, který začal mít nějaký dress code v práci, takže přibylo košil a bílých triček...

Balíček přišel v pondělí krátce po poledni. Vydržela jsem neprat celý víkend, abych měla na čem testovat. Takže jsem se hned do balíčku pustila, rozbalila, vytřídila první pokusnou hromádku prádla a pustila se do něj.

Nejdřív jsem chtěla použít čistič pračky, ale pak jsem si řekla, že pro mé srovnání bude ideální vyprat pár praček tak, jak jsem zvyklá a až poté pračku vyčistit a sledovat případné rozdíly… Celkem jsem udělala 10 pokusů s různými výrobky i různě špinavým a barevným oblečením.

Prvním testovaným králíkem byl Colour Catcher+Stain Remover. Jedná se o bílý pytlík s nějakým práškem, který se přidává přímo do bubnu pračky. Po vyprání se z pračky vyndá, je prázdný a zbarvený dle barev, které zadržel. Tady jsem se držela trochu při zemi a proto nesmíchala úplně všechny barvy. Šlo spíš o tmavší s černou a pletené rukavice ze školky, které bývají vždy dost výživné a nikdy se nevyperou dočista... Toto praní dopadlo bezvadně, za mě na jedničku. Nic se neobarvilo, rukavice se vypraly krásně. I límeček u košile se jevil velmi čistě. Na ubrousku bylo vidět, že se činil a bez něj by bylo prádlo o něco tmavší... Prala jsem klasicky, jak jsem zvyklá na 40°C.

Jak se z autorky článku „můj porod, aneb proč rodit v porodnici“ stala domarodka?

Můj první porod byl horor. Dlouhou dobu jsem byla přesvědčená, že se prostě u něj vyskytla závažná porodní komplikace (patologicky krátký pupečník), kterou lékaři naštěstí dokázali zvládnout a díky tomu jsme oba se synem přežili. Byl to jeden z těch porodů, po kterém aktérka všem říká „kdybych rodila doma, mé dítě by určitě zemřelo“. Jenže po nějaké době jsem se o porod jako takový začala více zajímat a zjistila jsem, že nic není černobílé. Masakru, kterým končil můj první porod, předcházelo několik zbytečných zásahů, nedovolili mi rodit vertikálně, jak jsem v tu chvíli nutně potřebovala (později jsem se dověděla, že děti s krátkým pupečníkem se rodí zásadně vertikálně! – takže mé tělo vědělo jak na to, ale lékaři měli jiný názor) a nenechali mě ani jednou samotnou tlačit na kontrakci, ale od první tlačící kontrakce mi byla prováděna Kristellerova exprese, díky které jsem se nemohla pořádně ani nadechnout, natož tlačit. Porod končil kleštěmi, poprvé jsem se postavila 26h po porodu po dvou krevních transfuzích a následky si nesu částečně dodnes. Můj původní pohled na první porod zde: https://www.modrykonik.cz/blog/anetadr/article/muj-porod-aneb-proc-rodit-v-porodnici/

Ke druhému porodu jsem šla už více informovaná, přesto byl opět vyvolávaný a já možná i díky tomu opět podlehla nabízenému epidurálu, děsně „potřebné“ dirupci vaku blan a dalšímu. Přesto už jsem si nenechala líbit vše, tlačila jsem si, jak jsem potřebovala a druhý porod pro mě končil výrazně líp – odcházela jsem jen s drobným nástřihem a do týdne jsem byla relativně v pořádku. Poporodní popis: https://www.modrykonik.cz/blog/anetadr/article/jak-se-rodi-pet-kilo-stesti-ulqxtk/

V průběhu dalších let jsem opět sem tam něco nového o porodech přečetla a strašně moc jsem toužila, zažít to potřetí prostě jinak. Má první a největší meta byla, aby porod nebyl vyvolávaný. Poprvé byl vyvolávaný kvůli tlaku (s tím moc nenadělám:(), podruhé kvůli velikosti miminka (chápu, že 5020g porodníky může vyděsit – zvláště tři týdny před TP, ale u nás se velká miminka rodí a nikdo na císaři nebyl). Rozhodla jsem se najít si zkušenou PA a s ní se radit ohledně závěru těhotenství, co je a není nutnost a pokusit se vyhnout tlaku na vyvolání.

PA jsem si našla úžasnou, klidu měla na rozdávání a to bylo přesně to, co jsem potřebovala. Po rozhovorech s ní jsem nakonec začala přemýšlet nad možností domácího porodu. Vyhnout se celé té porodnické mašinérii je prostě strašně lákavé. Aby bylo jasno – já rozhodně nejsem proti lékařské péči!! Ba naopak – všech lékařů si nesmírně vážím a je jasné, že je jich v případě komplikací opravdu třeba. Nicméně u fyziologického těhotenství je bezpečnější nechat rodičku úplně v klidu rodit tak, jak to má v sobě od přírody zakódované a to málo který lékař dokáže. Koukat se se založenýma rukama je prostě něco, co se zdá být spíš špatně, než dobře, ale v tomto případě je opak pravdou.

Další věc, která domácímu porodu výrazně nahrávala je, že rodím vcelku rychle. Ano, první dva porody byly vyvolávané, takže těžko soudit, přesto ale první trval 2,5h a druhý 2h. Nakonec jsme se s manželem i PA dohodli, že tomu necháme volný průběh – pokud nestoupne tlak, nebo se neobjeví jiná komplikace, já se sama rozrodím (což se mi před porodem zdálo skoro jako sen!) a porod bude probíhat rychle a hladce, zůstaneme doma. Když se komukoli z nás nebude cokoli zdát, pofrčíme do porodnice.