Čtvrtý týden od oplození, tedy šestý týden těhotenství tzn. 5+1 až 6+0.

V tomto období dochází v rámci procesu neurulace k postupnému uzavírání nervové trubice. Na obrázku můžeme vidět, jak se z neurální ploténky vytváří trubice. Vypadá to jednoduše, ale celý proces je velmi složitý a i drobné poruchy můžou způsobit velmi závažné vývojové vady – rozštěpy neurální trubice. Užívání kyseliny listové již před početím a v časném těhotenství velmi zásadně snižuje riziko vzniku těchto vad.

Čtyři týdny po oplození už má embryo jasně zřetelnou hlavovou část se žeberními oblouky, ze kterých se později vyvinou hlavové struktury a krk, a na druhé straně je protažené do tenkého ocásku. V tomto období vypadají embrya savců téměř identicky.

Na ultrazvuku již uvidíme gestační váček se žloutkovým váčkem a embryem se srdeční akcí uvnitř.

Neurulace a její poruchy

Jak jsem již zmínila, proces neurulace spočívá ve vytvoření neurální ploténky na hřbetní části embrya a následně ohýbání ploténky a uzavírání v neurální trubici. Pokud vše proběhne tak, jak má, bude centrální nervový systém – mozek a mícha – obklopen mozkomíšním mokem a chráněn meningy (obaly) a následně kostěným systémem. Mícha uložena v páteřním kanálu. Mozek ukryt v lebce.  

Původně jsem měla v plánu jiný článek, ovšem toto téma je tak nějak velmi aktuální. Mám potřebu o tomto tématu něco napsat, neboť mám pocit, že běžný člověk (který se v dané oblasti nepohybuje a problematice příliš nerozumí), má (nejen) díky médiím značně zkreslený obraz o soukromém školství.

Nejsem nějaký přeborník, to ne. Ale už vím docela dost a cítím se kompetentní oponovat minimálně většinu zkreslených názorů, které ve společnosti panují a ráda se pustím i do následné diskuze, jakkoli vím, že je to na dlouho a že kdo je přesvědčený o své a jediné pravdě, nepomůže ani 1000 pádných argumentů, aby jej změnil.

Ještě tedy o mně – proč chci psát o tomto tématu a proč se na to „cítím“. Před mateřskou jsem se pohybovala v jazykové škole, ale také v oblasti státního školství. Učila jsem na velké škole a na romské škole. Zážitky to byly k nezaplacení. Kdybych se měla rozhodovat znovu, nerozhodnu se jinak. Pak přišlo mateřství, první dítě, druhé dítě… Stala jsem se (mimo jiné) spoluzřizovatelkou soukromé školky (funguje 2 roky a nyní čerstvě se uchází o zápis do rejstříku MŠMT). Do státní by se totiž můj nejstarší nedostal a navíc neměla ani moc dobrou pověst, takže jsem tam své dítě vlastně od začátku ani dát nechtěla. Začala jsem se zajímat hlouběji o svobodné vzdělávání a alternativní přístupy ve výuce. Rozšířila jsem si aprobaci o učitelství na 1. Stupni ZŠ (a během toho se mi narodil třetí potomek). Během studia jsem přečetla další chytré knihy a poznala spoustu alternativně smýšlejících kolegů (včetně některých z těch, kteří nám na VŠ přednášeli a měli bohaté zkušenosti a měli to v hlavě pěkně srovnané). Navíc se ukázalo, že můj nejstarší syn je dítě se speciální vzdělávací potřebou.

Soukromým školám nejde o prachy

Jasně, jsou takové, které jsou založené za účelem zisku. Ale VALNÁ VĚTŠINA zakladatelů škol sleduje zcela jiné cíle. Nicméně proč by lidé dobrovolně platili velké peníze (jde-li o zisk, malé peníze to nebudou…), když by z toho neměli něco navíc? Pokud může soukromá škola nabídnout něco více (obvykle mnohem více) než státní, není divu, že někteří jsou ochotni za to zaplatit… Každopádně spousta škol (dovolila bych si říct většina, ale nemám konkrétní čísla, tak se tu pak nechci hádat o drobnostech) je zřizována např. spolky či obecně prospěšnými společnostmi.

Proč tedy potřebují soukromé školy ne zrovna malé školné, když nejde o prachy? (aneb jak je to s dotacemi)