"Víte v čem perete svoje prádlo a prádlo svých nejbližších? A jaký vliv mohou mít  prací prostředky na vaše zdraví? Chcete znát tipy na to, jak prát zdravě, ekonomicky a ekologicky? A jak to máme MY 3 v TOM?..."

Mívali jsme doma spoustu pracích prostředků zvlášť na bílé prádlo, barevné prádlo, černé prádlo, pleteniny, jemné prádlo, sportovní materiály, dětské prádlo a k tomu ještě aviváž. Určitě existují i další alternativy, které se k nám nedostali.

Zkuste si spočítat, kolik pracích přípravků je ve vaší domácnosti? Možná jste na tom lépe, ale možná vás to překvapí stejně jako nás. Opravdu je jich tolik potřeba?

Četli jste si někdy na etiketách složení jednotlivých přípravků? A víte kolik zbytečné chemie obsahují? A víte, že v oblečení zůstávají zbytky pracích prášků a aviváží, které se pak při jeho nošení dostávají pokožkou přímo do těla a s nimi i ta spousta chemie, se kterou se tělo musí vypořádat?

Běžně obsahují prací prostředky toxické látky, jako např. amoniak, který způsobuje poškození jater a ledvin, bělidla, která mohou poškodit kůži, plíce, oči a látky vyrobené z ropy, o nichž je známo, že mohou způsobit rakovinu, neplodnost, vrozené vady u dětí, poškozují plíce, mozek, nervy. Bohužel i přípravky tzv. "eko" nejsou zcela netoxické.

Nejenže nás chemické látky zatěžují na přímo, také se dostávají při praní do odpadních vod a z nich dále do vod povrchových, kde nadělají další škody.

Jedním z prvních těhotenských příznaků bývá u mnoha žen ranní nevolnost. Ne vždy však jde skutečně o nevolnost objevující se pouze v ranních hodinách, ale nejednou tyto problémy přetrvávají během celého dne.

Ranní či celodenní nevolnosti se obvykle vyskytují v prvním trimestru těhotenství, později ustupují. V některých případech však mohou ženu potrápit během celého těhotenství.

Co je příčinou?

Přesné příčiny těhotenských nevolností nejsou stále zcela objasněny, ale podílejí se na nich určitě i bouřlivé hormonální změny v organismu čerstvé těhulky.

Zažije je každá budoucí maminka?

Ranní nevolnosti nejsou vůbec nedílnou součástí těhotenství každé budoucí maminky. Některé se s nimi řádně potrápí, zatímco jiné "Proplouvá" těhotenstvím bez jakýchkoliv žaludečních potíží.

Rovněž nelze říci, že pokud jste nevolnostmi trpěli v prvním těhotenství, zákonitě se objeví i v další těhotenství. Nebo pokud jste se s tímto problémem poprvé nesetkali, že vás nevolnosti objedou i v následujících těhotenstvích.

Je možné, že těhotenské nevolnosti jsou i záležitostí dědičnosti. Vše je však velmi individuální.

Jak si pomoci?

Pokud patříte k těm budoucím maminkám, které se s těhotenskou nevolností potýkají, je několik způsobů, jak si pomoci. Bohužel, žádná zázračná metoda, která by spolehlivě fungovala a odstranila vaše problémy natrvalo, neexistuje.

U každé ženy může pomoci něco jiného, je tedy třeba hledat optimální řešení pro konkrétní případ.

Lékaři doporučují těhulkám bojujícím s nevolnostmi mít na nočním stolku připravený sklenici vody nebo jiného vhodného nápoje a nějakou sušenku. Není totiž dobré vstávat z postele s prázdným žaludkem.

Pokud vás nevolnost přepadne při určitých pachy, např. v kuchyni nebo po snědení některých potravin, vyhýbejte se tímto "vyvolávačem" problémů.

Některým těhulkám může bydlet nevolno během jízdy autem, i když předtím takové problémy nemívaly. V takovém případě je možné pomoci si např. homeopatickým lékem proti nevolnosti.

Pomoci vám však mohou i některé přírodní prostředky. Dobrou volbou je zázvor, který si můžete dopřát např. v podobě chutného čaje. Na trhu jsou také speciální lízátka s obsahem zázvoru a dalších účinných, ale zároveň bezpečných, látek určené právě budoucím maminkám trpícím těmito nepříjemnými obtížemi.

Kdy jsou nevolnosti nebezpečné?

Přesto, že těhotenské nevolnosti trápí nejednu budoucí maminku a jsou častým jevem, někdy mohou být nebezpečné. Rizikem je zejména stav, kdy jsou nevolnosti příliš intenzivní a brání ženě v každodenních činnostech, pokud má těhulka problém udržet vůbec nějakou stravu kvůli příčestí zvracení, nebo pokud např. v důsledku nevolností a zvracení dojde k nežádoucímu úbytku hmotnosti. Někdy je nutná i hospitalizace.

V každém případě, pokud se u vás ranní nevolnosti objeví a nedokážete si pomoci ani zmíněnými metodami, určitě své potíže konzultujte s lékařem.

ZDROJ: www.happymum.cz/tehotenstvi

Ahoj maminky, 

která jste četla můj první článek a jste zvědavé na pokračování, tak tady je. Druhý měsíc s cvičením je za mnou. A s výsledkem jsem spokojená, počítám tak ještě 2 měsíce, a ač bude teprve březen, můžu jet na tábor a chodit v kraťasích 😀

Na fotkách je srovnávačka s 1. a 56. dnem 🙂

Míša Myšudka

Přestože si jako těhotná ultrazvuků užijete poměrně dost, i tak Vám bude pořád připadat, že je jich málo. Z toho důvodu mnohé maminky navštíví i atrakci schovanou pod názvem 3D/4D. A o co vlastně jde?

Jde o ultrazvukové zobrazení, které se provádí od 24 do 28tt. Na 3D vidíte plastický obraz vašeho dítěte statický, ve 4D tvoří přidanou dimenzi čas, můžete tak třeba sledovat, jak se vaše dítě kope do hlavy, nebo ukazuje neslušný gesta.

Já jsem tohle „vyšetření“ podstoupila už dvakrát. Poprvé s dcerou Vilmou v pražském Gennetu a nyní s druhou dcerou v Hořovicích. Pokusím se tedy o malé srovnání. Jak již asi tušíte, v Praze si za tenhle cirkus pěkně připlatíte, když máte na to, bydlet tam, tak máte i na dražší ultrazvuk, to je přece logický, že jo. V Gennetu Vás tahle sranda vyjde na 1190, v Hořovicích 800. Když dělá dítě trable a zrovinka si hraje na schovávanou, neplatíte plnou částku. Kolik to bylo v Práglu si už nevybavuju, ale v Hořovicích platíte polovic. 

Ve velkoměstě se setkáte s profesionálním přístupem a moderní ordinací, na maloměstě zase s trhlým doktorem, který neustále vtipkuje, nicméně je to sympaťák, takže don´t worry. Poprvé tak třeba uslyšíte výrazy jako křivochcanda, nebo přirovnání pohlaví k zrnku kávy. Chvílemi jsem si připadala jako v seriálu Ally Mc Beal, dokonce tu mají i společný toalety a fakt, že se ordinace nachází v domě rybářského svazu to celý jen podtrhuje. Naštěstí nikdo ze zúčastněných netrpěl Touretteovým syndromem, i když já sama jsem k tomu po setkání s místní zdravotní sestřičkou neměla daleko. Chyběl už jenom Barry White.

V obou ordinacích vyfasujete DVD se záznamem z ultrazvuku. Na tom pražském najdete dvě dlouhá videa + dostanete jednu vytištěnou fotografii. Na tom hořovickém pak naleznete mnoho fotografií a pár kratičkých videí + obdržíte jednu fotografii barvenou a několik černobílých.

Když to vezmu kolem a kolem, je v postatě jedno kam na to vyšetření zajdete, každopádně v druhém zmíněném zařízení zažijete mnohem víc srandy. Za jediný nedostatek tam považuji nepříjemnou sestru, která Vás hned i příchodu podrobí zcela nesmyslnému výslechu a jejíž pracovní doba končí přesně v 16:00 A krom toho si taky myslím, že Babiš už má peněz dost...Takže hurá do Hořovic!

Když se páru nedaří počít vlastní děťátko, je to pro ně velké trápení. Přesto netřeba zoufat. Pokud vám nebylo dopřáno vychovat si vlastního potomka, můžete pomoci dítěti, které nemělo v životě tolik štěstí a rodiče se ho buď vzdali, nebo o nich za nešťastných okolností přišlo.

Adopce není vůbec jednoduchý proces. Mnozí rodiče vysvětlují, že je ve více směrech dokonce náročnější než těhotenství. Když se vám však podaří zvládnout psychicky náročný test, můžete se pomalu začít připravovat na vašeho nového drobečka.

Co všechno musíte absolvovat?

Proces adopce začnete tím, že si podáte žádost na Úřad práce, sociálních věcí a rodiny v místě vašeho bydliště. Následně musíte doložit potřebné požadavky úřadů a přejít takzvanou prověrkou. Stát bude zjišťovat vaši finanční situaci, majetkové poměry, budou se také informovat na váš život v místním obecním nebo městském úřadě. Pokud se dostanete přes tyto testy do seznamu žadatelů, může projít i 15 měsíců. O děťátko mohou požádat manželé, druh s družkou, ale i jednotlivec.

Neuvěřitelné čekací doby

Jednou z nejdůležitějších věcí, kterou byste měli v souvislosti s adopcí vědět je, že byste s ní jistě neměli dlouho váhat. I když se už dostanete do registru žadatelů, musíte se připravit na velmi dlouhé čekací doby. Ty se nepočítají na měsíce, ale na roky. Podle statistik trvá průměrné čekání na děťátko pět let, ale v mnoha případech je to podstatně více, někdy dokonce až kolem deseti let. Děje se tak kvůli nedostatku vhodných dětí k adopci, ale i kvůli některým administrativním nedokonalostem. Urychlíte to tím, že nebudete hodně připomínkovat

Mnoho párů, se však pro adopci rozhodne, až ve vyšším věku, když selhaly všechny možnosti na početí vlastního potomka. Ti pak nemají mnoho času, aby se dočkaly alespoň takové náhradní možnosti stát se rodiči. Nejlepším způsobem jak urychlit tento proces, je stanovit co nejméně podmínek. Žadatelé nejvíce touží po miminku do jednoho roku, ale takových možností je velmi málo. Kromě toho se obírají o možnost i požadavkem, aby bylo dítě zcela zdravé. Ve skutečnosti však může mít drobeček jen alergii nebo ekzém a již je pro vás nevyhovující. Také mnoho lidí touží po neromském dítěti, případně si nechtějí adoptovat i staršího sourozence, co vás také obírá o možnost a tyto děti pak putují buď do dětského domova, nebo na listinu mezinárodní adopce.

U starších dětí nezapomínejte na zajištění vzdělání

Pokud se dočkáte toho šťastného dne, když vám úřednice telefonicky sdělí tu šťastnou zprávu o tom, že se stanete adoptivními rodiči, pusťte se do příprav. Je ideální, pokud vytvoříte do příchodu dítěte náležité podmínky, abyste mu tento přechod usnadnili. Týká se to zejména starších potomků, kteří již lépe vnímají skutečnosti. Připravte jim dětský pokoj, nezapomínejte zejména na zajištění budoucího vzdělání, a když se dá, seznamte ho s některými spolužáky dříve, aby se mu v první den šlo lépe do školy.

Seznamte ho s rodinou, vyjděte mu vstříc

I když bude pro vás přivítání děťátka také náročnou zkouškou, myslete po celou dobu na to, že pro prcka je to ještě složitější. Snažte se mu tedy vyjít maximálně vstříc, aby to bylo pro něj příjemné. Hodně se povídejte, snažte se co nejlépe poznat. Seznamte ho co nejdříve i s ostatními rodinnými příslušníky. Pokud máte v širší rodině děti, může to příchod do nového prostředí ještě více usnadnit.

Děti vždy zkoušejí

Buďte proto ve své benevolentnosti uvážlivé. Udělat nějaké ústupky, aby se dítě cítilo pohodlnější, neznamená nechat se jím úplně komandovat. Zejména ti starší, kteří byli v domovech vycvičeni na to, aby zabojovali o svou pozici, mohou na vás používat různé triky. Kromě vzájemné lásky, opory a ochrany vybudujte v něm i kousek respektu vůči vám. Nezapomínejte, že nevíte jakou povahu měli přesně jeho rodiče. A proto je vždy velmi důležité naučit se ho zvládat hned, aby vám později nezačalo dělat problémy, které by vás stály potoky slz.

"Jsem přesvědčena, že kojenecký ústav neměl zájem na tom, abych dostala maličkou do péče. Byla totiž právně volná a na tyto děti dostává ústav nejvíce peněz do svého rozpočtu.“

Dnes přináším velmi silný příběh o úžasné pěstounské mamince, která chtěla po odchování svých biologických dětí ještě pomoci dítku bez rodičů. Příběh o otevřenosti, lásce, ale také o tom, jak složité je někdy vymanit dítko ze spárů takového ústavního zařízení.

Příběh se začal odvíjet vlastně už před několika lety, kdy její kolegyně dostala do pěstounské péče vnoučka. V té chvíli si uvědomila, že má ještě spoustu životní síly a velmi ráda by také pomohla nějakému dítku bez rodiny. I když bez partnera, rozhodla se zažádat na příslušném odboru sociální péče o dítko do osvojení nebo pěstounské péče.

Celý úřední kolotoč, který skýtal nejen psychotesty a přípravu žadatelů, trval rok.

Kouzelný telefon

Ihned po schválení zazvonil kouzelný telefon! „Máme pro vás nádhernou princeznu s černými kudrnatými vlásky!“ Holčička byla právně volná, minoritního etnika, rok a půl stará a umístněná v podstatě od narození v kojeneckém ústavu bez zájmu biologické rodiny.