Silvestr se musí slavit pěkně tvrdě, zvesela,
aby o tom na druhý den také játra věděla.
Čím víc budete na Silvestra pařit,
tim víc se Vám bude v Novém roce dařit.
Krásný Silvestr a Nový rok přeje Veronika

Bilancování je CESTA jak jít dál
Zase je tu konec roku. Přijde mi to až neskutečné, že rok tak rychle uběhnul. A stalo se tolik věcí.
Některé byly dobré, jiné špatné, ale i ty špatné se snažím vnímat jako potřebné.
Protože právě v těch nejtěžších chvílích jsem našla nejvíce síly.
Za posledních pět let jsem prošla tolika situacemi, o kterých jsem ani neměla ponětí.
Vlastně jsem si některé z nich ani nedovedla představit a už vůbec jsem nevěděla, jak budu reagovat.
Také máte někdy představu o tom, že kdybyste prošly tímhle nebo tamtím, určitě byste se zachovaly NĚJAK?
Nebo, kdybyste potkaly někoho, kdo Vám v minulosti ublížil, řekly byste přesně TOHLE?
Ale pak na tu situaci dojde a reagujete odlišně. Nebo potkáte tu osobu a řeknete úplně něco jiného. Nebo neřeknete třeba nic.
Hlavně to poslední se mi stává často. V hlavě mám plán, připravuji si monolog a nakonec, neřeknu nic.
Ale o tom dnes mluvit nechci.
Chtěla bych Vám popřát Vše nejlepší do Nového roku. Hodně štěstí a zdraví a lásky a ať se Vám splní vše, co si přejete.
A poděkovat Vám za Vaši podporu a přízeň.
Za to, že jste mi dodaly sílu a energii začít psát o těch nejhorších pocitech, které jako mámy zažíváme.
Říct nahlas, že někdy to nestojí za nic a pořád se nesmějeme, i když to okolí očekává.
Že často pláčeme a litujeme. Křičíme a nadáváme.
DĚKUJI VÁM ZA TO.
Ale hlavně bych Vám chtěla popřát, abyste ničeho nelitovaly, některé věci změnit nelze a nemůžeme se kvůli nim trápit stále.
Na konci každého roku mám pocit, že musím bilancovat a hodnotit, jaký rok byl a co mi přinesl.
Jen letos poprvé vím, že nechci srovnávat, jaký rok byl a jaký bude.
To, že byl nějaký, mělo smysl.
Naučila jsem se o sobě zase něco navíc a objevila jsem v sobě skrytou sílu, nevzdat se.
Zvládla jsem další záchvaty pláče a vzteku. Hádky našich dcer během cest a dovolené.
I to, když jsme napůl cesty do Rakouska zjistili, že nemáme pasy.
Rok se s rokem sešel a každá z nás si prošla nějakým obdobím, kdy jsme to chtěly vzdát a cítily jsme se na pokraji svých sil. Nezáleží na tom, jestli jste takových okamžiků měla více, než jiná maminka bydlící od Vás několik set kilometrů.
Prožívala jste je a ovlivnily Vás. Vás konkrétně, protože to byly Vaše pocity a Vaše okamžiky.
Nenechte si nikým radit, jak se máte cítit, když je Vám do pláče a že zrovna teď, to za slzy nestojí. Pokud uvnitř sebe cítíte, že Vám plakat pomůže, plačte.
Nemáme kouzelnou moc vidět do budoucnosti a naplánovat si každý krok tak, aby byl dokonalý.
Spíše se setkáme s většinou našich přešlapů a omylů, ale takový už je život.
Každý pád je reálný už jen proto, aby jsme dokázaly naplno vnímat vzestup.
Každý špatný den je tak hrozný, aby jsme si dokázaly vážit těch dní, kdy je všechno zalité sluncem a štěstím.
Pocity zoufalství, pláče, beznaděje se střídají s těmi nejúžasnějšími pocity lásky, štěstí a radosti.
Užívejme si každý den i každou minutu naplno.
Pokud se Vám chce plakat, plačte. Vykřičte ze sebe všechnu frustraci, zlost a vztek.
Stejně naplno se pak radujte, když budete chtít.
Nesrovnávejte se s jinými maminkami, jak ony zvládají péči o děti a domácnost. Ony nežijí Váš život a Vy nežijete jejich a i když se jejich život zdá dokonalým, nemusí to tak být.
Možná, kdybyste opravdu měly možnost si otevřeně promluvit, byste zjistila, že za tou clonou třpytek a dokonalých fotek na Intagramu se jen snaží ukrýt svou beznaděj a pocit samoty.
Přeji Vám ještě něco.
Něco, co je pro nás všechny těžké.
BUĎTE SKUTEČNÉ, REÁLNÉ.
My všechny.
Dělejme skutečné chyby a skutečně je vnímejme.
Každý den se pochvalme, jak jsme to zvládly.
Snažme se vidět všechno co děláme a kolik toho děláme pro naši rodinu a své děti.
Objímejme, čtěme tu samou pohádku stále dokola, stavme vysoké věže z kostek, aby byly hned zbourány.
Zavazujme tkaničky, přikrývejme je, konejšeme v náručí a utírejme slzy i špinavé ruce.
Křičme, milujme, plačme, propadejme zoufalství i naději.
To všechno dělejme skutečně, protože život je SKUTEČNÝ.
Všechno co prožíváme každý den, je SKUTEČNÉ.
Uchovejme si ty pocity a čerpejme z nich.
Nepovažujme se za obyčejné a náš život za obyčejný.
Jako mámy, děláme život NEOBYČENÝ a ÚŽASNÝ všem kolem nás.
Protože i my jsme neobyčejné a úžasné.
Tak ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK 2017!
S Láskou,
Monika xxx
PŘIPOJTE SE KE MĚ NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/Denikmamy/
Patrně už jste v plném proudu oslav blížícího se Nového Roku a tak Vám chci i já popřát.😉
Ale nejprve poděkovat.
Z celého srdce Vám děkuji za Vaši přízeň a podporu, za to, že jste mi dodaly sílu a odvahu začít psát o pocitech, o kterých se moc nemluví.
Říct nahlas, že se někdy necítím dobře, že propadám beznaději, když nesu vztekající batole z obchodu a že mám někdy chuť se jen někam zavřít a křičet.
Díky za energii, Vaše komentáře jakékoliv a všechno, díky čemu tento blog mohl vzniknout a já doufám, že nadále poroste a více maminek se přidá.
Příští rok bych chtěla ukázat dalším maminkám, že nejsou samy, kdo si procházejí určitými zkouškami, špatnými dny a propadají panice.
Věřím, že s Vaší pomocí, to společně dokážeme 🙂
A teď už k tomu přání.
Přeji Vám do Nového roku hodně štěstí, zdraví a lásky.
Ale přeji Vám i něco jiného.
Ze srdce Vám přeji, aby jste byly skutečné.
Skutečně jste plakaly, křičely, radovaly se, objímaly a užívaly všechno, co Vás v Novém roce čeká.
Dělejte chyby a na konci každého dne, na ně zapomeňte, protože je před Vámi den nový.
Nelitujte ničeho, protože s to stalo, jak se to stát mělo.
Važte si samy sebe za to, co vše pro svou rodinu děláte a jak výjimečné jste.
My všechny jsme výjimečné <3
Byl někdo v new yorku? Přeji si to jako darek k 40., tak zjišťuji, kdy je nejlepší tam letět, na jsk dlouho?
Holky jak to je ,když mi došly tablety do myčky, můžu kapnout do zásobníku kapičku Jaru nebo je to blbost a vypenime 😀 někde jsem tu na tohle téma viděla diskuzi ..
Napsal jsem něco málo na téma protektivní výchova dětí a její následky 🙂 http://www.marianne.cz/tema-marianne/protektivn...
Ženská si objedná do bytu montovanou skříň. Přijedou, namontujou, žena zaplatí, odjedou. Najednou projede pod okny tramvaj a skříň spadne. Co teď? Manžel není doma, tak skočí pro souseda, ať jí pomůže. Soused zvedne skříň a připevní ji vrutama ke zdi. Projede tramvaj a skřín zase spadne. Soused říká: "Víte co, já to přimontuju, vlezu do skříně a kouknu, kterej vrut povoluje první, a tam pak dám větší." Žena souhlasí a že půjde zatím postavit na kávu. V tom se vrátí manžel, vidí na stole prostřeno pro kávu a novou skříň. Otevře ji, tam soused. "Co tu děláte, sousede?" zařve. Soused se zamyslí a pak povídá: "Víte co, dejte mi rovnou přes hubu, protože když vám řeknu, že tu čekám na tramvaj, tak mi stejně neuvěříte."
Máme doma neštovice. Starší se včera objevily pupínky.... Zatím to snáší dobře, ale u mladší to bude asi horší, až je dostane 🙂 No uvidíme, popřejte mi pevné nervy...hlavně na to trávení času jen doma 😀











































