Kde koupím hezké vánoční ozdoby na stromeček - červené ? Ale ne koule, ty už mám..
Mamci, děláte nějaká jazyková cvičeni s triletaky? Samozřejmě formou hry. A pripadne jaká, dekuji
V lednu to budou 3 roky, co se flákám s dětma doma na mateřský. Zítra máme firemní vánoční večírek, na kterém jsem účast odmítla. Furt jsem se přesvědčovala, že co bych tam dělala, vždyť bych si s tou hromadou lidí ani neměla co říct, nežiju v jejich světě. každej by se akorát "se zájmem" ptal na děti. Na co jinýho se tak asi můžou ženský se třema dětma ptát, že? Ale čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mi dochází, že bych snad ani o ničem jiném mluvit neuměla. Ještě tak o zvířatech. Takže vlastně celý je to ze strachu, že jsem vypadla ze světa dospělých, postižena těžkou formou mateřské demence. Tak mě napadají úvahy na můj další život - budu se vůbec umět zařadit zpátky do reality? Jak to zvládnu? Ustojím to? Je to výzva, bude to těžký, ale zvládnout to budu muset. Jaké máte zkušenosti s návratem do zaměstnání po mateřský? Oživovaly jste si nějak mozkový závity před návratem? Co pomáhá zbavit se strachu ze světa dospělých? Děkuju 🙂
Krásné čtvrteční ráno 🙂
Někdy se bere jako samozřejmost, že jsme my mámy silné a vše ustojíme s hlavou vztyčenou. Že máme nějaký skrytý talent na zvládání náročných situací, že nám někdo svěřil manuál, jak o dítě pečovat a jak ho správně vychovat.
Často i my samy si neuvědomujeme, že jsme jen lidé, obyčejní a skuteční a i když se samy sebe snažíme přesvědčit, že to musíme zvládnout, nemusíme.
I my mámy, máme právo na to křičet a bouchat vzteky do stolu, když se nám dítě vzpírá.
I my mámy, máme právo na to propuknout v pláč a snažit se zbavit zoufalství a frustrace.
I my mámy, máme právo na to být unavené a vyčerpané a nemít dobrou náladu a dobrý den. Nemusíme se na všechny pořád usmívat a zvládat všechno s hrdostí.
Není samozřejmostí, že v noci nespíme a konejšíme dítě. Není to normální spát jen tři hodiny přerušovaným spánkem a ráno normálně fungovat. Neberme to jako samozřejmost ani my u sebe, neočekávejme, že budeme mít náladu na vtipy, když jsme unavené.
A neviňme se, když jsme vyčerpané a cítíme, že to dnes prostě zvládneme jen z posledních sil.
Není samozřejmé, že své děti milujeme navzdory jejich záchvatům vzteku, odmlouváním a vzdorováním. I když máme své děti hluboko v srdci, máme právo na to, necítit jen lásku a požehnání.
A nakonec, není ani samozřejmě, že máme vždy sílu na všechno. Že zvládneme dělat svačinu, zároveň psát s dítětem úkoly a vařit večeři.
I my máme právo na to se BÁT, že to nezvládneme;
LITOVAT, že jsme s dětmi nepočkaly;
PLAKAT A KŘIČET a zbavit se stresu a napětí;
A hlavně, my mámy máme právo na sebe nebýt tak přísné a nedávat si každé selhání za vinu.
Nečekejme od sebe, že musíme překonat každou bolest, frustraci a vyčerpání jako by se nic nestalo.
Den za dnem, obětujeme kousek ze sebe svým dětem a své rodině.
Buďme na to pyšné a neberme to jako SAMOZŘEJMOST.
S láskou,
Monika
PŘIPOJTE SE KE MĚ NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/Denikmamy/
Začíná se nám klubat dinosauří vejce (naše první). Co s tím dál? Počkat až se samo úplně rozpadne nebo trochu oloupat? A pak? Musí to být pořád ve vodě nebo se s tím dá hrát na suchu a do vody dát jen občas aby nevyschl? (Jak často? Přes noc?) Jakou to mívá tak nějak trvanlivost? Je to třeba křehké na nějaké propíchnutí?
Dneska mi poprvé usnul v náruči na kolenou totální únavou 🙂 pak jsme okoupali namazali nakrmili a dali do postýlky prvni poloha je při příchodu do ložnice fajn studenější ručičky tak ze ho prikryji minulo se účinkem... druha poloha hned po minutě přikrytí :D je to zlatíčko.. pomalu je mu malinká postýlka u babičky a vajicko do auta taky ale to nejak zvládneme 😲☺️
Přiznejte se, od koho mi přiletělo srdíčko?!?
Takže potřebujeme seznam, co ještě do Vánoc stihnout:
- doupéct cukroví (aspoň ňáký)
- koupit stromeček
- objednat krůtu
- koupit kapra
- koupit dárky (všechny)
- umýt okno v obýváku (zase)
- udělat seznam pro nákup jídla na celý svátky
- dodělat ty vyráběný dárky (končim s touhle pitomou tradicí, kterou jsem chtěla založit letos)
... (následuje několik nudných stran)
Holky my už máme skoro hotovo 😀 😀 😀 😀
AHoj,mam Vas prosbu, kdyz moje dcerka napije Nutrilonem a vzdy ublikne mlekem, je to normalni nebo mam zmenit nebo jak? A co dávate 4mesicnihi mimco?
#materskademence
To je kdyz rano vstanu abych udelala rodičům radost a uvarim kafe a při ochutnani je slané 😖😀

Nosím, nosíš, nosíme aneb jak nám šátek vrátil volnost
" .... A tady možná byl ten první okamžik, kdy jsme si řekli a dost, už se nenecháme žádným kočárkem omezovat!
A tak kračíme cestou necestou všichni tři s nosítkem či šátkem ve předu či v zadu, nosí maminka i tatínek, jak se nám zrovna chce..."
Nejraději jsme venku. Potkáte nás v horách, v polích, v lesích, prostě všude tam, kde je krásně tichoučko.
Než jsme byli tři, neznali jsme žadná omezení. Sebrali jsme se, kdykoliv nás to napadlo a někam jsme jen tak vyrazili.
Už před narozením syna nám ale lidé v okolí říkali, že na některá místa budeme muset na nějakou dobu zapomenout, že nás to dítě bude omezovat.
Když se náš mrňous narodil, realita byla ještě horší, než očekávání.
Nechtěli jsme se smířit s faktem, že teď minimálně rok budeme jen sedět doma a kroužit s kočárkem maximálně v nejbližším okolí.
Holky poradí mi někdo nějakou dobrou knížku pro batole, kde je hezky s obrazkama vysvetlene těhotenství a příchod miminka. ..tak aby to bylo dětské, ne moc podrobně. ..pro dvouletaka. ..Děkuji
Dnešní odpoledne bylo fakt náročné. To mám za to, že si plánuju program vyžadující hlídání a nezařídím si ho včas 😅
Takže nejdřív návštěva gyndy s Eliášem. To vám byl zážitek... Samo nezabraly hračky, které mu dala sestra a jakmile se za mnou zavřely dveře do ordinace, hned spustil ječák. A pan doktor mě i přesto podle očekávání lanařil do dalšího dítěte. I tak jsme se trochu zasmáli, to když jsem se ho ptala, jestli nejsou zvenku (kde stál vzteklej a uječenej Eliš) ve dveřích klíče, že by to nebylo poprvé, kdy mě zamknul. Moje klíčová story ho velmi pobavila (pro ty, kdo náhodou nečetli, je ke čtení zde: http://umelecvdomacnosti.cz/?p=609 ). Ale prej jsem žena činu a mám si pořídit ještě tak 3 děti 😀
Pak jsem měla tohohle školního inspektora na hodině zpěvu. Musím říct, že mí žáci z toho mají asi taky trauma. Pořád řval "Už neeee!" jakmile jsme začali cokoliv zpívat. Když skončila hodina, tak si pro změnu začal prozpěvovat "Ježíšku, panáčku" a nechtěl domů.
Prostě idyla. Never more 😀
#vanocni_pohlednicovy_kolotoc děkuji moc za pěkný pohled Hrdličky z Dolan u Olomouce

















