Tohle je něco, co bychom si všichni měli přečístnejméně jedenkrát týdně !!!!! Určitě to dočti dokonce !!!!!!Napsala devadesátiletá Regina Brett, z PlainDealer v Clevelendu, stát Ohio, USA…Na oslavu stárnutí jsem jednou napsala 45ponaučení, které mi uštědřil život. Je tonejžádanější novinový sloupek ze všech, kteréjsem kdy napsala.Můj měřič ujetých kilometrů se v srpnu překulilpřes devadesát, tak tady je ten sloupek ještějednou:

• 1. Život není spravedlivý, ale je pořád dobrý.
• 2. Když jsi na pochybách nebo v nejistotě,učiň jenom další krůček.
• 3. Život je příliš krátký na to, abychommarnili čas nenávistí ke komukoliv.4. Tvoje práce se o tebe nepostará, kdyžbudeš nemocen. Tvoji přátelé a rodičeano. Udržuj s nimi kontakt.
• 5. Vyplať svoje kreditní karty každý měsíc.
• 6. Nemusíš vyhrát každý spor. Souhlas snesouhlasem.
• 7. Plač s někým. Je to mnohem hojivější,nežli pláč o samotě.
• 8. Je v pořádku dostat vztek na Boha. On tovezme.
• 9. Začni šetřit na důchod od první výplaty.
• 10. Když přijde na čokoládu, odpor jemarný.
• 11.Usmiř se s minulostí. Tak ti nebudekazit přítomnost.
• 12. Je v pořádku dovolit svým dětem abytě viděly plakat.
• 13. Neporovnávej svůj život s jinými.Nemáš představu o tom, čím všímmuseli projít.
• 14. Jestliže vztah musí být tajný, nemělibyste v něm být.
• 15. Vše se může změnit během mrknutíoka. Ale nebojte se, Bůh nikdy nemrká.
• 16. Zhluboka se nadechni. Uklidňuje tomysl.
• 17. Zbavte se všeho, co není užitečné,krásné nebo radostné.
• 18. Co tě nezabije, to tě posílí.
• 19. Nikdy není pozdě na to, mít šťastnédětství. Ale to druhé záleží jenom na toběa nikom jiném.
• 20. Když přijde k tomu, jít za tím co vživotě miluješ, neber ne jako odpověď
• .21. Rozsviť svíčky, natáhni hezképrostěradlo, oblékni si svůdné prádélko.Nešetři si to na slavnostní příležitost.Dnešek je slavnostní.
• 22. Přípravy přeháněj, potom ale jdi sproudem.
• 23. Buď výstřední teď. Nečekej na stáří,abys oblékl purpur.
• 24. Nejdůležitější pohlavní orgán jemozek.
• 25. Nikdo nemůže za tvé štěstí kromětebe
• .26. Zarámuj každé tzv. neštěstí těmitoslovy „ bude to mít nějaký význam za pětlet?“
• 27. Vždycky zvol život.
• 28. Odpusť každému všechno.
• 29. Co si o tobě myslí ostatní lidé těnemusí zajímat.
• 30. Čas léčí téměř všechno. Dej časučas.
• 31. Ať je situace jak chce dobrá nebošpatná, změní se.
• 32. Neberte se tak vážně. Nikdo jiný totaky nedělá.
• 33. Věřte na zázraky.
• 34. Bůh tě miluje, protože je Bohem, nepro to co jsi udělal či neudělal.
• 35. Nebilancuj život. Ukaž se a dělejvětšinu z něj teď.
• 36. Stárnutí poráží jinou možnost - zemřítmlád.
• 37. Tvoje děti dostanou jenom jednodětství.
• 38. Všechno, na čem nakonecdoopravdy záleží, je že jsi miloval.
• 39. Dostaň se ven každý den. Zázrakyčekají všude.
• 40. Když my všichni naházíme našeproblémy na hromadu a uvidíme ještěněkoho, měli bychom si ty svoje vzítzpátky.
• 41. Závist je mrhání časem. Už mášvšechno, co potřebuješ.
• 42. To nejlepší teprve přijde…
• 43Bez ohledu na to jak se cítíš, vstaň,oblékni se a ukaž se.
• 44 Dávej.
• 45. Život není spojen s ohýbáním se, aleje to pořád dar.

Jednou ročně, 17. listopadu, se po celém světě slaví Světový den nedonošených dětí. Po celém světě se významné budovy a místa zahalují do purpurové barvy. Pořádají se konference, oblékají purpurová trička. Je to proto, abychom si připomněli, že ne všechny děti se narodí v původně plánovaném termínu porodu a že takových dětí stále přibývá. Já jsem se k dnešnímu dni rozhodla napsat článek o tom, co takový předčasný porod pro rodiče i dítě znamená. 

 Nedonošené děti jsou děti, které se narodí před ukončeným 37. týdnem (37+0). V České Republice je hranice životaschopnosti stanovena na ukončený 24. týden (24+0) a váhu 500g. Ale samozřejmě zde máme i menší a mladší děti. Jak moc ovlivní miminko i rodinu předčasný porod závisí samozřejmě na týdnu porodu a na množství komplikací, které miminko potkají. Nejohroženější skupinou jsou děti extrémně nedonošené, narozené před ukončeným 28. týdnem (28+0) a s váhou nižší než 1000g. 

Každá maminka si představuje, jak prožije 9. měsíců těhotenství a na konci se narodí krásné zdravé růžové miminko, všechno bude pro něj nachystáno, tatínek bude u porodu, miminko si odvezou domů a všichni budou šťastni a spolu. Tahle představa se s předčasným porodem rozplyne a nic není tak, jak si rodiče plánovali, představovali, na co se připravovali. Ve velmi krátkém čase se musí přizpůsobit nové situaci, se kterou nepočítali a na kterou se nemohli nijak připravit. Rodiče předčasně narozených dětí vykazují ve srovnání s rodiči dětí narozených v termínu větší míru stresu (Lau, Morse, 2003), větší potřebu pomoci během prvního roku po narození dítěte a nižsí schopnost adaptace (Rautava et al., 2003). Předčasný porod je pro rodiče traumatický zážitek. Velké množství žen po předčasném porodu také vykazuje známky traumatu ještě dlouho po propuštění z nemocnice (Pierrehumbert et al., 2003). Šest až osmnáct měsíců po narození dítěte zažívají opakované, nepříjemné, bolestné a vtíravé vzpomínky (Affleck, 1991, podle Jotzo, Poets 2005).

Dlouhodobá studie prokázala, že samotná hospitalizace a ztížený kontakt rodičů a dítěte nemá na vývoj vztahu rodič - dítě zásadní význam. Co má ale na vztah rodič - dítě největší vliv, je riziko úmrtí dítěte. Konkrétně obavy o život dítěte. Mnoho rodičů má strach navázat s dítětem vztah-kontakt-vazbu, protože se bojí, že zemře. Někdy si takový strach nemusí ani uvědomovat a připouštět. Zároveň ale zažívají opačná pocity, kdy si uvědomují, že by miminku měli poskytnout co nejvíce lásky a péče i za předpokladu, že může umřít. Způsob, jakým se rodiče dokáží vyrovnat s traumatem předčasného porodu má vliv na vztah k dítěti. Pokud se rodičům nedaří s takovou situací vyrovnat, může přechodně způsobit zdravotní problémy u dítěte.

Naopak nejdůležitější věcí pro rozvoj vztahu rodiče a dítěte je fyzický kontakt. Bohužel v prostředí novorozeneckých JIP je takový kontakt omezený, rodič se musí dovolit zdravotnického personálu, aby se mohl dítěte dotknout, pochovat ho nebo tzv. klokánkovat. Klokánkoví je forma fyzického kontaktu, kdy je obnažené miminko přiloženo na obnažený hrudník maminky nebo tatínka. Snahou zdravotnického personálu je umožnit klokánkování co nejdříve. Maminky díky němu lépe navážou vztah s miminkem a snáze “rozeběhnou” laktaci. Děti naopak lépe prospívají a mají méně zdravotních komplikací, protože ze zklidní při poslouchání tlukotu srdce rodiče a lépe dýchají, jak vnímají dech rodiče. 

Po porodu většina maminek nedonošených dětí nezažívá radost z narozeného dítěte, ale naopak se často necítí jako matky, mají pocit, že selhaly, když dítě nedonosily, obviňují se, mají tendence se vyhýbat ženám, které porodily donošené děti a prožívají pocity úzkosti, strachu, smutku, zklamání. Často se maminky samy sebe ptají, jestli mohly předčasnému porodu nějak zabránit, jestli neudělaly něco špatně. Mají obavy "co na to řekne okolí". Výjimkou nejsou ani myšlenky, jestli by nebylo lepší, kdyby miminko zemřelo a maminka mohla začít "od začátu", nebo maminku napadají otázky "co když bude dítě postižené?".

Předčasný porod je zátěžovou situací pro narozená miminka i pro jejich rodiny. Dnešní den se slaví na jejich počest. Než se pro dnešek zahalíte do purpurové stejně jako světové metropole, přečtěte si, jak důležitý význam a souvislosti tento den má.

Co je den předčasně narozených dětí?

U nás v České republice známe 17. listopad jako státní svátek boje za svobodu a demokracii. Další význam má toto datum i pro předčasně narozené děti a jejich rodiny. Celosvětově je toto datum totiž také známé jako World prematurity day a u nás se do češtiny překládá jako Světový den předčasně narozených dětí.

V tento den by se mělo šířit povědomí o problematice předčasných porodů a zároveň má tento den za cíl podpořit a povzbudit všechny rodiče, kterým se narodilo nedonošené miminko. Symbolem tohoto dne je purpurová barva a proto se na jeden den světové metropole barví do purpurova. 

Světový den nedonošeňátek vznikl v roce 2008 na prvním setkání členů evropské organizace EFCNI. Tato organizace propojuje rodiče, doktory z různých oborů a vědce za účelem stálého zlepšování zdraví předčasně narozených miminek. Jejich základními hodnotami jsou prevence, léčba, péče a podpora.

Purpurové ponožky pro miminka

Díky skvělému projektu na Modrém koníkovi jsem se mohla zúčastnit projektu @konik_testuje . Tento projekt je známý tím, že testovaný projekt zašle mamince domů, aby ho otestovala, ta na to za oplátku produkt pečlivě posoudí, ochutná, vyzkouší 🙂

Tohoto projektu jsem se zúčastnila zrovna v době, kdy malé Rozince byly skoro tři měsíce a popravdě jsem neměla moc času na jídlo. Ve chvíli, kdy usnula jsem naházela věci do pračky, vyskládala a naskládala věci do myčky, někdy si stihla vypít sklenici vody a třeba vyluxovat a v tu chvíli, kdy jsem si sedla, se malá vzbudila a kolotoč s kojením, krkáním, hraním si a podobně začínal znova.

S tyčinkami Nutrimama jsem se předtím nesetkala. Věděla jsem, že něco takového existuje, ale nekoupila jsem si je, ani jsem je nevyhledávala. Ve chvíli, kdy se objevilo na koníkovi, že se hledají vhodné kandidátky na test produktu, věděla jsem, že bych se ráda zúčastnit, abych tyčinky vyzkoušela a měla něco málo doma, když jsem se nestihla najíst.

Přišly mi dvě krabičky cereálních tyčinek Nutrimama a mléčný nápoj Nutrimama s příchutí vanilky.

Nejdřív bych Vám ráda představila tyto cereální tyčinky. Tyto tyčinky  jsou tedy určeny jen pro období kojení. Výrobce uvádí, že jedna tyčinka denně zajistí 10 důležitých živin potřebných jak pro matku, tak pro dítě. Těmito živinami jsou DHA dokosahexaenová mastná kyselina ze skupiny omega-3, která přispívá k normálnímu vývoji mozku a zraku u kojeného dítěte. Tyčinka obsahuje také železo, zinek a kyselinu listovou, která přispívá ke správné funkci imunitního systému, dále pak jód, biotin a vitamín B1, který zajišťuje správný energetický metabolismus, Vitamin D k udržení normálního stavu kostí a zubů a posledními složkami jsou vitamíny B2 a B6, které snižují únavu.

První krabička byla s příchutí Brusinka a malina. Musím říct, že za mě tahle příchuť vyhrála. Nejsem moc typ, který ujíždí na čokoládě, popravdě si dám čokoládu možná jen jednou do roka a to tak dvě kostičky. Příchuť maliny je v tyčince tak osvěžující, že jsem se až divila, jak jsou tyčinky dobré. Brusinky normálně moc nemusím, ale tady byla spíš cítit ta malina, což mi vyhovovalo.

Zdravim,

chci se podelit o pocitech kdy mi lekar sdelil ze mozna budu muset jit na cisarsky rez.

Mala brisku prospiva akorat je stale KP,na kontrole v tydnu 33+1 tomu nebylo jinak.Po otazce co kdyz se mala neotoci tak rikal no budete muset jit na cisar,ale to si povime priste pokud se neotoci.

Vzdy co jsem cetla clanky tak jsem si rikala proc ty zensky jsou z toho tak hotovy ze musej na cisar(vsak to bude bez bolesti,budou vedet kdy se mimco narodi atd. atd.) to jsem si rikala kdyz jsem nebyla tehotna.za cele tehu jsem si rekla ze kdyz to prijde tak to vemu v pohode a co no proste rodit nebudu ale tim co me rekl doktor tak se musim priznat ze vsechny ty zensky chapu jak se citili.ja si to nepripoustela ze by takova situace mohla nastat..a opravdu kdyz jsem odchazela z ordinace se slzama v ocich jsem psala priteli sms :( a doma po cteni o cisarskem rezu jsem se rozbrecela...opravdu nechci na cisare..a doufam ze promluvy do briska zaberou a mala pochooi ze se ma otocit ze maminka ji chce porodit a ze tatinek u toho chce byt a videt ji jako prvni 🙂 takze doufam ze za 14dni tomu bude jinak 🙂

....poznatek z nemocnice Motol...nikdy, opravdu nikdy více... :( a o to víc mě mrzí, že jsem tam s dcerkou jela s nějakou nadějí...věděla jsem a byla dokonce smířena s výsledkem mnohem dřív, než jsem verdikt věděla, ale přístup na dětském ORL mě naprosto šokoval od samého začátku...ale postupně... Týnka se narodila nejspíš se sluchovou vadou, toto opravdu řešíme již hned od narození...ale až nyní více...doslala se do logopedické třídy, kde smekám před paní učitelkami, protože již za dva měsíce se naučila naprosto bravurně vyslovovat písmeno L, které před tím neuměla. ...ale Týnce hned po porodu nebyl naměřen sluch, řešilo se to asi rok, kdy ji nakonec byl diagnostikován jednostranná sluch, ale protože se řeč nerozvíjí tak, jak bych si představovala, dostaly jsme se až do Motola na vyšetření SSEP v narkóze. už jen přijetí pro mě byl šok, protože na mě sestra vyštěkla že já musím na ubytovnu a dcerku tam nechat...tak to jsem razantně odmítla, že u ní klidně budu sedět jen na židli, třeba celou noc...tak nakonec po asi hodině mi bylo sděleno, že mám nárok na lůžko...fajn...v neděli byl nástup před polednem, dcerka měla nárok až na večeři, ale s tím jsem počítala...jídlo jsem měla svoje...vše proběhlo v neděli o.k., v pondělí měla jít na hodinu pod narkózu....takže povel, že od osmi od rána nesmí nic jíst, ani pít, že v deset pujde na zákrok...o.k. vše zvládla v pohodě, ale když se ani v poledne nic nedělo, tak už jsem byla hodně nervní...Týnka už opravdu hodně nervozdní, prosila mě o jídlo i pití a já neustále vysvětlovala ,že opravdu nesmí, že už musí jen malou chviličku vydržet...na řadu přišla ve TŘI odpoledne...ano, od osmi od rána nic nejedla, ani nepila..pusinku měla úplně rozpraskanou, kůži bledou :( byli mi ji tak lito.. :/ na vyšetření před námi vzali chlapečka tmavší pleti, i když byli přijmuti po nás....takže Týnka mohla jít o hodinu dříve...fajn, zvladla to, i když už opravdu hodně hystericky...a to jsem si s ní lehla), už do postele ( do "její" postele) myslela jsem si, že jak plakala, že usne, jak byla vyřízená...a vtrhla do pokoje sestra, co si jako dovoluju ležet v její posteli..to už jsem se opravdu nedala a vyštěkla, že to mi přijde opravdu jako to nejmenší, když se snažím ji uklidnit v posteli...tak sestra stahla krovky a řekla, že jako by prý nic neviděla....no, o pár minut později mi Týnku na hodinu odvezli...ty očička, a křik, proč ji opouštím uvidím už na vždy před sebou....ale s tím opravdu nešlo nic udělat....na sál jsem s ní nemohla....Ta hodina byla pro mě asi nejhorší  v životě....

přivezli mi kočičku naprosto běsnou :( po tolika hodinách, kdy nemohla pít a jíst musela vydržet další dvě hodiny bez jídla a pití....její stav po narkoze bych nikomu opravdu nepřála...prala se se mnou, věděla, kde je schovaný pití a brala jako podraz, že ji ho nechci dat...křičela, že chce botičky a bundu a že pro ní děda přijede autem... :( opravdu hruza

v tu dobu slouztil lékařský "bratr", ne sestřička a dal ji po hodině a půl napít...on byl opravdu jediný lidský článek v ten den :(

hrozně moc jsem na motolskou nemocnici vsázela...ale po konzultaci s kamarádkou lékařkou, Motol je pouze nemocniční Fabrika...a opravdu jsem se tam i tak cítila...žádný cit...a to to bylo dětské oddělení.

po zákroku mi bylo pouze chladně řečeno,, že dcerka má na jednom oušku lehkou nedoslýchavost a na druhém střední nedoslýchavost...ale s tím jsem tak nějak počítala, že tam nějaká vada bude...

jela jsem do MOtola opravdu s nějakou nadějí, že je tam luxusní přístup a kapacity...a hrozně moc mě to zklamalo...