Zazimovaly jsme 🙂
40+4 včera večer víno, masáž, sex a nic. Ráno mi bylo tak dobře, že celou procházku se psama jsem ušla s jedním mini ztvrdnutím břicha a to jsem tlačila kočár s polospícím Vilémem.
...ze života Adámka (1)
Ahoj, všichni, tady se hlásí meloun.... 🍉❤️👶🏻
" jmenuju se Adámek, mamku jsem trápil 62hodin (!) silnýma poslíčkama, co 5 minut, při kterých se bohužel neotevírala, protože to nebyly ty potřebné kontrakce. Nevyspaná, silně unavená, psychicky na dně....nakonec vše zvládla, odmítla podání leků, bo chtěla být hustá, ale hlavně pro ni byla priorita, ať příjdu na svět přirozeně bez oblbováků...i přes veškerou bolest. Svou obří hlavou, plnou vědomostí (které jsem nabyl již v břuchu, jak jinak :D) jsem ji pěkně potrhal, tak šití se bohužel nevyhla. Hned, jak mě PA vytáhla, položila mě na mamču a na přání mamči mi nechala dotepat pupečník. Už na sále jsem se přisál k cecině, mňam, dobrota. A taťka? Ten byl u porodu naprosto boží, furt mamku pusinkoval a povzbuzoval ❤️😘 "
"V tehu SPI, co to pujde" rikali... "PAK uz se nevyspis" rikali...
Mrtva padam do postele v 22:00...
Lehnu si na jeden bok a za chvilku me boli klicni kost.. Je to celkem unosne, tak lezim dal. Za 5 minut se ozyva kycel a musim si lehnout jinak. Otacim se na druhy bok a pri zapreni nohy pri otaceni myslim, ze mi kycel praskne...
Dobry, na druhy bok jsem se dohrabala, snad uz ted usnu.
A jej! Zjistim, ze mam i druhou klicni kost a druhou kycel. Po chvilce prijde mala na to, ze mamca chce spat a rozhodne se, ze bude delat "bugr". Predvede mi par ukazkovych premetu, ze by ji kdovi jaka gymnastka mohla zavidet. Po radne namaze nasleduje oblibene protahovani, kdy se zapre nozickama o muj mocovy mechyr a hlavickou se opre uz o tak utiskovany zaludek a ostatni organy. Chvili to snasim, ale pak me zacina byt spatne od zaludku, jakobych tu gymnastiku cvicila ja. S bolavyma kyclema se zvedam a prochazim se po pokoji. Po dvaceti minutach usoudim, ze uz bude klid a pro jistotu jdu jeste "curknout", at se za par minut nezvedam znova.
Tak, vsechno vyrizene, jsem opet v posteli, hodinova rucicka uz prekrocila jednicku a ja jsem opet na boku s polstarem mezi kolenama. Moje kycle si asi mysli, ze ten polstar mam jen na okrasu a opet se zacinaji ozyvat. Lehnu si na zada a je mi uplne jedno, co na to rika nejaka duta zila!
Po 15 minutach zkoumani stropu nad posteli, opet oziva ta moje podnajemnice. Pripada mi, ze mam v brise cihlu, ktera se cas od casu otoci, nebo se sem tam vybouli. Po dalsich dvaceti minutach to vzdavam a pracne se otacim na bok. Mala je konecne tuha, akorat pri me smule si ustlala na mocaku a ja zas musim na zachod.
Porod,na který v životě nezapomenu 🙂
Můj druhý porod byl extrémně rychlý.
Vzbudilo mě nutkání na malou nějak po páté hodině ráno.Vstala jsem,a vyteklo ze mě trochu vody.Myslela jsem,že jsem to nestihla,tak jsem se šla dočůrat.Hned na to jsem měla průjem.A pak to začlo.
Začaly šílené křeče,tak jsem šla budit manžela,zrovna vstával do práce,takže bylo 5:15.Rychle jsme se oblékli,já jsem ani nebyla schopná v těch křečích,dceři pomáhal s oblékáním manžel,aby to bylo rychlejší,a vyjeli jsme.
Jeli jsme snad 200km/h,po cestě jsme museli vysadit dceru u babičky.To jsem prohlásila,že to nestihnem,že chci rodit u tchyně.Manžel suverénně,že to stihneme 😁 No,nestihli jsme.Po chvíli jízdy jsem nahmatala hlavičku,manžel si asi myslel,že přeháním.Pochopil,až malého uslyšel plakat,byl z toho chudák celý vyjukaný 😁 Takže se narodil v autě,plně za jízdy,v 5:45hodin.V porodnici jsem akorát porodila placentu,a zašili mě na jeden steh,jak jsem ani natržená skoro nebyla 🙂 malý si ještě půl dne pobyl v inkubátoru,protože byl mírně podchlazený,jelikož byl říjen,ale zvládl to krásně.Dnes mu jsou 2roky,a má se čile k světu.Někdy až moc 😀
Tak jsem Vám podala cestopis o krásách Vídně a vyčerpala jsem zatím všechna zajímavá témata, loučím se, pac, pusu a kopýtko a kdybyste potřebovali něco vědět, tak dejte Vědět 🙂 Auf Wiedersehen, vaše @louherz 🙂
Grinzing, Kahlenberg a Leopoldsberg představují podstatnou změnu od ostatních památek a zajímavostí Vídně, představují únik od ruchu velkoměsta do klidu a pohody přírody.
Grinzing je jednou z okrajových čtvrtí Vídně, nachází se v obvodu zvaném Döbling. Dojet se sem dá autobusem nebo dokonce i tramvají, ale jen do spodní části Grinzingu – tato městská část je umístěna na svahu kopce Kahlenberg a navazuje na čtvrť Heiligenstadt. Grinzing je tvořen starými domy, dvory, malebnými uličkami a vinicemi. V minulosti byl několikrát skoro celý zničen, aby však nakonec vždy povstal v nové kráse. Je zde řada vinných šenků tzv. Heurigrů , které lákají k návštěvě lahodným vínem a tradiční rakouskou kuchyní. ochutnat můžete klobásy, chleba se sádlem a s cibulí a vařené kolena, uzené krkovice a spoustu jiných vepřových pochoutek na sto způsobů.
Většina Heurige je stylizována do venkovského stylu s lavicemi a dřevěnými stoly, heurige poznáte podle lucerny či svícnu pověšené v kruhovém kolečku z vinných listů, v klidu si sedněte a vychtnejte si ochtl vynikajícího vína.
Kahlenberg je jedním z mála vídeňských kopců. Dosahuje výšky 484 m. Pokrývají ho převážně lesy a ačkoli už moc jako součást Vídně nevypadá, dá se na je ho vrcholek dojet autobusem městské hromadné dopravy 38A, který vyjíždí ze zastávky Heiligenstadt - při nástupu do tohoto autobusu je třeba si dát pozor, zda skutečně jede až na Kahlenberg, protože řada autobusů s tímto číslem končí svou cestu už dříve v Grinzingu. Pro vyznavače pěší turistiky se samozřejmě ještě nabízí možnost vyšlápnout si tento kopec pěšky po turistické stezce.
Na vrcholu pak návštěvníky kromě obchodů se suvenýry, restaurací, hotelu a *barokního kostelu Sv. Josefa*, čeká nádherný výhled na celou Vídeň a okolí. Zájemci o výhled ještě lepší se mohou vypravit k *Stephanienwarte* (Warte = hlídka) nebo na sousední Leopoldsberg.
Leopoldsberg je druhým z kopců vyčnívajících nad Vídní, na který se dá taktéž dojet autobusem 38A. Tento autobus sem však jezdí pouze o víkendech. Přes týden lze dojít na Leopoldsber pěšky z Kahlenbergu – již od roku 1935 je zde stezka spojující tyto dva kopce. Vrchol Leopoldsbergu je daleko méně poznamenán civilizací než sousední Kahlenberg - nachází se tu pouze *kostel Sv. Leopolda* a malé občerstvení - a výhled odtud je ještě podstatně větší a hezčí.
Floradix Železo+
Železo vrací maminkám energii
Únavu v období těhotenství a kojení raději nepodceňujte. Může být projevem nedostatku železa.
Těhotenstvím to začíná a kojením zdaleka nekončí. Samy to možná znáte. Mateřství je zpočátku jedna velká změna. Nejdříve měnící se vlastní tělo, potom nový režim přizpůsobený miminku. Zkrátka, mateřství je synonymem jak pro péči, tak i pro měsíce nekončící únavu. Ne vždy je však spojena s celodenním maratonem a probdělou nocí. Únava a bledost patří k nejčastějším projevům nedostatku železa.
Jíst za dva? Železo určitě!
Železo nutně potřebujeme například k tvorbě červených krvinek. Naše tělo se bez něj neobejde, ale samo si ho vytvořit neumí. Proto je důležité průběžné doplnění železa. A v těhotenství obzvlášť. Potřeba železa totiž v těhotenství stoupá z průměrných 15 mg u žen v produktivním věku přibližně na dvojnásobných 30 mg. „Řada žen však vstupuje do těhotenství jen s minimálními zásobami tohoto stopového prvku. Organismus pak nároky na něj nestačí pokrýt, a tak až 60 % žen trpí v těhotenství tzv. anémií, tedy chudokrevností,“ říká gynekolog MUDr. Mário Bumbera. Některé formy anémie přitom mohou souviset právě s nedostatkem železa. Ten se dále prohlubuje krevní ztrátou při porodu. Vyšší nároky na množství železa pokračují v období kojení, kdy ho maminky potřebují přibližně 20 mg denně. Už kvůli doplnění energie si hlídejte, zda jste z jídelníčku nevynechala na železo bohaté potraviny, případně sáhněte po doplňku stravy.
Železo ve vhodné formě
Je ranko, denní rutina, kdy mám pro sebe 5 minut na WC a i sem mi chodí děti ve štafetě zadávat úkoly, když mi jedno z nich redy nesedí na klíně. No jo, je to fuj, ale lepší než v 6 hodin ráno budit přes řev ve stupačkách celý dům, že jsem se tu zavřela. Běžné ráno matky rodičky, která si ty přísavky od mala naučila na neustálou přítomnost... jsou prostě všude. Máte to taky tak? Mám kluky. Tři. Nejstaršímu (vrh A) bylo v létě 5 let - mentální retardace, Aspergerův syndrom, těžká vada řeči. Prostřední (tedy vrh B) má narozeniny o 14 dní dřív než A - těžká povaha absolutně nepřizpůsobivého hyperaktivisty se nám zde snoubí s vývojovým opožděním, výborný ročník, nutno mu přijít na chuť. Vrh C je květňátko letošního roku - diagnoza mimino. Miluju je, ale je to sakra práce. Vítejte v mé divočině 😉
Vzpomínky 🙂 loni jsem byla v tenhle den s manželem a pár kamarády na Javorovem, vyšli jsme dost šílenou cestou ja byla nemocná pila jsem cestou silný zázvorovy čaj ušli jsme celkem 28,28km a já neměla ani tušení že mám už v sobe miminko které tak moc budu milovat 🙂 pokračování 4.11.2016 :P 🙂
Doporucte mi nositko pro miminko?
A jeden v holčičí verzi 🙂
Náš halloween 🎃
My dve 🙂
Autosedačka Joie Transcend 2016 nemate nekdo zkusenosti prosim?
❤ Více než čtyřicet let vědeckého výzkumu a přísný systém kontrol kvality jsou základem pro naše mléka HiPP Combiotik. Víme, že vašim dětem nabízíme jen to nejlepší z přírody: https://goo.gl/lsF13G
#hipp
Na fotce níže u nejvyššího řetízkáče najdete nejznámější hospodu v Prátru - vyhlášenou českou hospodu SchweitzerHaus - mají zde nejskvělejší české pivo 🙂
Pípa se nezastavuje, teče nepřetržitě a sehraní výčepáci z celého světa makají jako pivní šrouby. Po šenku se organizovaně valí řada půllitrů, které jsou plněny natřikrát, než se objeví úhledná čepice. Čech, Slovák, poprvé jsme viděli čepovat pivo Inda! Je to koncert virtuosů. Skladba pro pivko a orchestr uspokojí všechny návštěvníky s chutí na orosený půllitr.
Schweizerhaus patří k největším gastronomickým lákadlům Vídně. "Ani já, ani můj otec jsme se nikdy netajili tím, že pocházíme z jižních Čech. Naopak. Všichni Vídeňáci to vědí," říká výbornou češtinou Karl Kolarik, syn zakladatele Schweizerhausu.
Rodina Kolariků - česky Kolaříků - se usadila ve Vídni koncem 19. století. V roce 1901 se narodil syn Karel, vyučený řezník a uzenář, který v pouhých 19 letech restauraci převzal. Zatímco jméno restaurace zachoval, všechno ostatní
Prater
Pro mnohé pouť, pro jiné místo nostalgického snění, pro všechny zelená oáza - a obří kolo, jeden z nejznámějších symbolů Vídně. Sezóna je ve vídeňském Prátru od března do října. Světoznámé obří ruské kolo a některé další atrakce jsou ale v provozu celý rok.
Co by byla Vídeň bez Prátru a co by byl Prátr bez obřího ruského kola? Asi jako návštěva Vídně bez jízdy na obřím ruském kole: prostě jen z poloviny tak krásná.
Slavný vídeňský zábavní park Volksprater leží uprostřed městského obvodu Leopoldstadt a návštěvníkům nabízí vedle obřího ruského kola z roku 1827 bezpočet dalších atrakcí jako kolotočů, zrcadlových bludišť a kabinetů smíchu a strašidelných a horských drah nebo malý vláček, kterým mohou návštěvníci projet celým zábavním parkem na okružní jízdě.
Bohatá je i kulinářská nabídka parku, kterému Vídeňané s láskou přezdívají Wurstelprater neboli Párkový Prátr. Milovníci dobrého jídla si rozhodně nesmějí nechat ujít slavné vídeňské ovarové kolínko nebo langoše - specialitu z kynutého těsta pocházející z maďarské kuchyně, potíranou česnekem a konzumovanou za chůze.
Prátr - uprostřed zelené přírody, ale přesto kousek od města
Prátr ale není jenom zábavní areál. Patří k němu také přilehlý městský park, který je jedním z nejhezčích na světě. Tady, uprostřed přírody v srdci Vídně, si návštěvník připadá na hony vzdálený od městského ruchu. Kdysi byla tato lužní krajina oblíbeným loveckým revírem Habsburků. Dnes se návštěvníci procházejí po hlavní aleji, která vede topolovým stromořadím kolem luk a hustého podrostu od náměstí Praterstern až k letohrádku.
Jednou z největších atrakcí v této části Prátru jsou kvetoucí kaštany. Když jsou stromy v květnu obsypané jemnými růžovými květy, hemží se to na hlavní aleji chodci, cyklisty, běžci a jezdci na koních, děti si hrají na hřištích a mládež se schází na BMX a skatové dráze nebo hraje plážový volejbal.
V zimě se v jedno velké hřiště promění Jezuitská louka ve vídeňském Prátru. O dostatek materiálu na pořádnou koulovanou se stará zasněžovací zařízení. Vedle běžkařských stop tu je také kopec na sáňkování, který vznikl ze sutin domů zničených bombardováním za 2. světové války.
V roce 2016 slaví Prátr 250 let od svého založení. Koná se zde spoustu festů, festivalů, diskoték a od letošního roku je otevřeno i muzeum voskových figurín Madame Tussaud.
A kdo by neznal dvoudílný příběh Kačenka a Strašidla natáčený v Prátru? 🙂 i několik epizod Komisaře Rexe sem scénaristé zasadili 🙂
Troufli byste si na nějakou adrenalinovou atrakci?
MOJE DNEŠNÍ PŘIZNÁNÍ MÁMY
Někdy totiž nejde všechno podle plánů, někdy nejde podle plánů nic.
Mám na tom i svůj podíl, všechny vzestupy i pády jsou i mým přičiněním. Někdy se mi prostě něco nechtělo a tak se mi hromadí prádlo v koši a další várka v pračce.
Dnes píši tento článek napůl. Napůl sedím a napůl odbíhám. Dnes se totiž naše dcery rozhodly, že než půjdou spát, budou "něco" potřebovat. Cokoliv. Zdá se tedy, že je dnes nemožné, aby šly rovnou spát, bez toho aniž by z pokoje již potřetí vyšly.
Zdá se, že tento týden nejde nic podle plánu. Měla jsem plán, jasný a plný bodů, které jsem chtěla splnit, ale na konci týden je nutné si přiznat, že ani z poloviny není můj plán splněný.
Jsem normální. I mé děti jsou normální. I vaše rodina je normální.
Proč?
Holky, prosim o radu, jake adaptery koupit, aby byly na kocarek bugaboo a pasovaly na vajicko cybex?
Halloween, Samhain nebo dušičky? 👻 🎃☺
HISTORIE SVÁTKU HALLOWEEN
Svátek Halloween je pro nás známý především jako svátek slavený v v anglicky mluvících zemích, především ve Spojených Státech, Kanadě a Velké Británii.
Jeho kořeny však sahají mnohem mnohem dál do historie, dokonce až na naše území, které, jako i ostatní evropské země, bylo v minulosti obýváno Kelty. Keltové tenkrát dělili rok na dvě období – světlo a tmu, tedy období tepla a hojnosti a dobu zimy a hladu. Období zimy bylo spjato s Bohem Mrtvých a jeho začátek připadal na 1. listopadu. Tímto dnem začínal keltský Nový rok. Den před tím – tedy 31. říjen znamenal konec roku starého. Keltové tento čas považovali za nejmagičtější v roce. Magický čas začínal 31. října po západu slunce a končil 1. listopadu při východu slunce. Věřili, že právě v tento čas je velice malá hranice mezi světem mrtvých a světem živých a mrtví mohou vystupovat na zem. Před dušemi zemřelých se chránili tak, že se převlékli do masky nějakého strašidla nebo také mohli chránit svůj dům svítícími lucernami. Tento svátel byl Kelty nazýván Samhain nebo Samhuin.
Poté, co se k moci dostala katolická církev, Papež Bonifác IV. chtěl zamezit slavení pohanských svátků a tak se zrodil nový svátek - Svátek Všech svatých, který známe i u nás, slavený 1. listopadu. V angličtině se nazývá All Hallows´ Day – Den všech blahoslavených a jeho předvečer All Hallows´ Evening – Předvečer všech blahoslavených, který byl posléze ve vesnickém slangu přejmenován na HALLOWEEN.
Svátek takový, jak jej dnes známe pochází zejména z Irska, kde si lidé k ochraně obydlí vydlabávali tuříny, do nichž potom jako zdroj světla vkládali žhavý uhlík, později svíčku. Tradice vydlabaných dýní začala v době kdy Evropští osadníci (především Irové) přijeli do Ameriky. Zde objevili praktickou věc – v Evropě neznámé dýně, které jsou větší a lépe se hodí k vyřezávání.
volně přeloženo z ego4u.com
Jack O'Lantern
Jack O´Lantern
Legenda vypráví o irském kováři Jackovi, který v noci o svátku Halloween popíjel s Ďáblem. Jack byl zlý a lakomý člověk, ale také byl velmi chytrý – věděl, že Ďábel přišel, aby si odnesl jeho duši. Tak si rychle vymyslel plán. Když došlo na placení hostinskému, Jack řekl Ďáblovi: „Vím, že na sebe můžeš vzít podobu čehokoli chceš. Proměň se tedy ve stříbrnou minci a nechej mě jí zaplatit naše účty, potom se proměníš zpět a vezmeš si mou duši.“
Ďábel souhlasil a proměnil se ve stříbrnou minci. Jack ji rychle strčil do kapsy, kde měl schovaný také malý kříž. Ďábel nebyl schopen proměnit se zpět, a tak mu Jack učinil návrh:
„Když mi slíbíš, že mě tu necháš ještě deset let, propustím tě!“ Ďábel neměl jinak na výběr než souhlasit.
Po deseti letech se Ďábel vrátil pro Jackovu duši. „Samozřejmě si můžeš mou duši odnést,“ řekl Jack: „ale mohl bys, prosím tě, ještě vylézt na jabloň a přinést mi poslední jablko?“ Ďábel si pomyslel, že nemá co ztratit s vylezl na jabloň. Jack rychle vyndal nůž a do kmene jabloně vyřezal kříž. Tak byl Ďábel znovu v pasti a Jack mu navrhl dohodu: „Jestli mi slíbíš, že se pro mou duši už nikdy nevrátíš, nechám tě jít.“ A tak Ďábel znovu nemohl jinak než souhlasit a pro Jackovu duši se již nikdy nevrátil.
O mnoho let později Jack zemřel. Vydal se do nebe, ale nebyl tam vpuštěn, protože po celý svůj život byl zlý a lakomý. Tak to šel Jack zkusit do pekla, ale ani tam mu nedovolili zůstat, protože obelstil Ďábla. Namísto toho byl Jack poslán zpátky na zem. Dostal žhavý uhlík, jako světýlko, které jej mělo provázet. Jack si dal uhlík do vydlabaného tuřínu, který nosil jako lucernu, a vydal se zpátky na zem, kde už od nepaměti sám bloudí temnotou.
Jach a jeho lucerna se stali symbolem ztracených a proklatých duší. Aby tyto zlé duchy odehnali, začali si lidé v Irsku vyřezávat do tuřínů obličeje a rozsvícené tuříny umisťovali do oken nebo před vchod do domu. Irští přistěhovalci v Americe později začali Jack O´Lanterns vyřezávat z dýní – plodiny typické pro Ameriku.
volně přeloženo z ego4u.com
