Ráda bych přidala můj porodní a předporodní zážitek 🙂 Bylo 6.5 odpoledne když mi začali bolesti bříška. Stahovalo se mi, bylo tvrdé jako kámen, chodila sem po bytě a začínala se poprvé za celé těhotenství bát porodu. Přítel byl na odpolední, tak jsem ho jen informovala esemeskou že se asi začíná něco dít. Byla jsem 39tt. Pořád mi psal, jestli má už vyrazit a já si furt nebyla jistá, bolest se dala pořád uplně v pohodě zvládnout. Když přítel přijel v půl 11 z práce už jsem ležela na sedačce a byla v podstatě rozhodnutá že pro jistotu pojedeme. Přítel si dal rychlou sprchu, něco snědl a jeli jsme. Pořád jsem byla tak nějak optimistická a moc si to nepřipouštěla. Přijali nás hned a rovnou nám řekli že když už jsem v 9měsíci tak si mě tam nechají. Otevřená na 2cm, čípek mírně změklý. I s přítelem jsme byli odvedeni na přípravný pokoj. Byl parádní, veliká vana, sprcha hned vedle, míč, matrace, postel, křesílka. Přítelovi řekli at jede domů, že v nejbližších hodinách se nic dít nebude. Tak jel a že kdyby cokoliv hned přijede. ( Byl rozhodnutý že u porodu chce být ) Okolo půl 1 jsem volala mamce a ta mi rozespalá řekla že okamžitě vyjíždí. Jinak bydlí 140km od nás 🙂 Takže už v půl 2 ráno to pálila přes Plzeň rovnou k nám na západ :D Malého monitorovali, a mě prohlíželi každé 2 hodiny a takhle celou noc. V 6 ráno jsem byla pořád otevřená pouze na 2cm. Bolesti ustupovali, já střídala Vanu, sprchu, 20m spánku, vanu, sprchu, 20minut spánku. Druhý den okolo 10té mě převezli na porodnici na klasický pokoj s tím že porodní cesty jsou prý připravené, maličký je krásně dole ale zřejmě to ještě nehoří a bolesti byli v podstatě jen poslíčci. Odpoledne za mnou přijel přítel i mamka a já celý den odpočívala a chodila na pásy 🙂 večer okolo 8mé mi píschni takovou oblbovačku s tím že pokud jde o poslíčky tak mi uleví od bolesti a pokud jde o porod tak to porod uspíší 🙂 A kdyby se to do 12hodin nerozjelo, ráno mi píchnou vyvolávačku ( Malý měl už 3,5kg ) okolo 9té jsem teda po dvou dnech usla. Ve 4 ráno jsem se probudila a pod sebou mokro, totální kaluž :D Tak sem si říkala, to mě to uspalo tak tvrdě že jsem se počůrala??? :D A pak mi to došlo :D Bežela jsem za sestřičkou s tím že mi praskla voda, teklo to ze mě snad i při chůzi :D Takže mi řekli, sbalte si věci a pojedete na předporodní pokoj, hned vedle sálu. Malého zase natočili a mě vyšetřily ( otevřená na 3cm :( ) Okolo 5té mi začli opravdu silné kontrakce. Byla to bolest o které jsem ani netušila že existuje... Paní lékařka mi ukazovala jak kontrakce prodýchávat. V 6 jsem zavolala přítelovi at vyrazí že mi praskla voda a kontrakce přicházejí po 6-7minutách. Přijel a pak to začalo. každé dvě hodiny vaginální prohlídka v šílených bolestích. Střídání vany, sprchy a míče. Mám i pocit že jsem vždycky těch 5minut mezi každou kontrakcí tvrdě spala. Přítel mi masírovat záda, sprchou masírovat bříško, držel mě za ruku, upletl mi copánek :D Nebyla jsem ani schopná zvednout ruce nad hlavou. Byl mi neskutečně velkou oporou 🙂 tenhle koloběh trval od 6 od rána do 12v poledne. To už jsem se slzama v očích že jsem otevřená pouze na 4cm prosila o epidural. Píchli mi ho a mě se zhruba na 40m opravdu ulevilo. Dokonce jsem si na chvilku přišla netěhotná. Bylo to supr. V půl 2 mi oznámili že jsem otevřená na 7cm a převezli mě na sál. Tam jsem si lehla a dostala zákaz kontrakce prodýchávat ale začít tlačit. Šílený!!! ( prej, samotnej porod je pak už brnkačka ) Bolelo to pořád stejně a ještě víc. :( Malý mi spadnul do pánve a já si myslela že potřebuju čůrat ( nepotřebovala ) Odvedli mě na wc a šli pryč, já ani nečurala, ani nic. Jen křičela že se nedokížu zvednout, že nemůžu chodit. Přišla pro mě sestřička a dovelda zpět. Začala jsem tlačit všelijak jak to šlo. V sedě, v kleče, ve stoje, v leže. Má lékařka mě celou dobu skvěle podporovala, říkala jak jsem šikovná a že to zvládnu. Tohle trvalo další 3 hodiny. Musím říct že o přítelovi vůbec nevím, byla jsem tak unavená a vyčerpaná, zažívala tak neskutečnou bolest že vůbec nevím jestli mě držel za ruku, jestli na mě mluvil. Nevím. Jen pak vím že mu paní sestřička řekla - Tak tatínku, vy se ted půjdete rozdýchat do vedlejšího pokoje, dáte se do kupy a zase příjdete. Byla jsem ráda! 🙂 Najednou, ta skvělá správa - Vidím hlavičku, tak slečno Konrádová ještě 2x3x zatlačíte a je venku, hele on nemá žádný vlásky, chcete se kouknout? :D Nééééééé, vyjíkla jsem já, ani náhodou :D To musí být hnusný, to nechci vidět, říkala jsem si :D V tu chvíli mi napíchlí žílu a pouštěli do mě Oxitocin, myslím. Protože jsem měla kontrakce stále po 3-4 minutách a mlý vždy stihl zalést zpět. Vím že bylo 17:05 když mi říkala, tak teď se pojdte položit a zapřist se za nás nohama. Lehla jsem si a kontrakce začali snad po půl minutě :( Děs, běs. Křičela jsem, brečela jsem že to nezvládnu, at mi něco píchnout, ať ho ze mě vyříznou. Že už nemůžu. ( pak mě mrzelo že jsem to takhle vzdávala, ale 12hodin kontrakcí bylo za mnou :( ) Pak mi řekla - ještě jednou zatlačte a je venku, ale musíte do toho dát uplně všechno. Zavřela sem oči, čekala až ten stah příjde a zatlačila. Říkala jsem si, tak a ted to bude naposledy a veškerá bolest zmizí 🙂 Zatlačila sem a uslyšela pláč :-* 🙂 Bože, píšu to a brečím. :D Tohle si sebou každá žena ponese celý život! V tu chvíli, jsem slyšela jak práskli dveře a přilítl přítel a já nakřičela at za mnou nechodí. Ani nevím proč, vytýkalo ze mě mraky krve, byla jsem celá spocená a žebrala jsem o trošku vody, jinak umřu sem říkala :D malého hned odnesli za nožky jako králíka a já si jen užívala to že mě nic nebolí! Pak mi paní doktorka řekla - Musela jsem vás trochu nastřihnout ( 4cm ) tak vás ted zašiju. Říkala jsem si - pohodička, jestli sem zvládla tohle, zvládnu už všechno. Musím říct že jsem o tom teda věděla že mě šije, au :D Přibehl přítel, celej ubrečenej. Objal mě, líbal mě a děkoval za syna. O pár minut později přišel s malým v náručí 🙂 Brečela jsem at mi ho dá na hrudník, vím že jsem malému řekla - Vítej 🙂 Po té jsem musela ještě porodit placentu ale to už byl mžik, po dvou zatlačení byla venku. Maličkého mi vzali protože jsem hodně chudokrevná a přišla jsem o spoustu krve, byla jsem uplně průhledná ale ve 4 ráno už jsem si pro něj šla. Milujeme ho nadevšechno na světě!!! Je to láska našeho života! 8.5.2016 🙂 3590g a 51cm. Viktorek! ♥♥♥♥ Maminky porodní váha 76kg. 2měsíce po porodu 58kg 🙂 Děkuji každé z vás která jste to dočetla do konce. 🙂

V naší rodině jsem já ta, co panikaří. A nemusí se nutně jednat o zásadní problémy. Vlastně i utíkající mléko z hrnce, mě vyvede z míry do takové míry, že bezhlavě běhám po bytě za doprovodu onoho zoufalého volání „Co budu dělat?“ Jenže v den mého porodu jsem to nebyla já, kdo panikařil, ale můj jinak chladně uvažující, pragmatický manžel, který je placen za to, že má schopnost rychle a velice efektivně najít nejlepší možné řešení. Inu, i manažeři nadnárodních korporací jsou jen chlapi a v případě, že jim jejich žena hodlá porodit druhé dítě a prvorozeného syna, panikaří stejně, jako ženy, tedy já, když jim utíká mléko z plotny.

Termín jsem měla mít zhruba čtrnáct dní před sestřinou svatbou. Ne že bych byla nějak vedle z toho, že ségře na svatbě budu v šestinedělí, ale zase na druhou stranu jsem byla ráda, že tam vůbec budu. Jenže můj malý byl jiného názoru. Odmítal se narodit v termínu, i v tom druhém a nakonec i v tom třetím. Takže se čekalo co bude či nebude. Jasné ovšem bylo, že ségry svatbu nestihnu, tedy možná nestihnu. Jak se sestřin den D blížil a se mnou se pořád nic nedělo, kromě toho, že mi po hmatu, který učinila paní doktorka odešla hlenová zátka, napadla mě myšlenka, že bych se mohla sestřiny svatby zúčasnit ještě jako 2v1. „Ani omylem. Zapomeň na to.“ Zněla odpověď od mého pragmatického berana, a pro jistotu schoval klíče od auta na skříň. Rezignovaně jsem tedy pokrčila rameny a jala se vytírat, abych malého přesvědčila, že je už čas nás poctít svou přítomností. Kašlal na to pěkně z vysoka a vesele si kopal do mé stěny břišní. „Tak aspoň holku jí tam odvez. Má jí dělat družičku.“ Manžel málem vylétl z kůže a udiveně na mě vykulil ta svá nádherně modrá kukadla, která dokonale odrážela jeho jinak klidnou a vyrovnanou povahu. „Sakra, máš ty vůbec rozum? To jsou dvě hodiny na silnici. Co když mi tu začneš rodit? Tvoje sestra má smůlu. Bude se muset obejít bez tebe, beze mě a bez družičky.“ Rezignovaně jsem pokrčila rameny podruhé a dál vytírala už jednou vytřenou podlahu. Synátor stále nic. „Tak alespoň zavolej mámě, že jí tam nevezeme.“ Moje maminka se s touto zprávou nehodlala smířit a rozhodla se, že si pro dceru dojede sama. Nikdy bych nevěřila, jak prozřetelné to bylo rozhodnutí.

Den poklidně ubíhal a Jiřík se stále neměl k tomu, se narodit. Bříško bylo klidné a bez bolestí. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se nám právě tuto noc měl narodit. Vzdala jsem tedy několikáté vytírání podlahové krytiny a odebrala jsem se do koupelny. Zanadávala jsem si na své tělesné proporce a vzpomněla jsem si na největšího mořského savce, ostatně jako posledních pár měsíců pokaždé, a říkala si, jak těžký by měl život, kdyby se stal savcem suchozemským. Přidala jsem si trochu teplé vody a doufala, že lázeň Jiříka přesvědčí, že je na světě krásně. Nepřesvědčila. Okolo desáté hodiny večerní jsem už ležela v posteli a snažila se najít nejpohodlnější pozici pro spánek. Zase jsem si vybavila velrybu a záviděla jí mořské hloubky. Najednou se ozvala první bolest. Zapsala jsem si do notýsku čas a poctivě prodýchávala. Další bolest se objevila po dvaceti minutách. Do porodnice to byla po dálnici tak hodinka, usmyslela jsem si, že když se bude bolest objevovat pravidelně po deseti minutách jedeme. Kolem jedenácté se tak stalo. „Drahý, nechci tě děsit, ale asi je to tu.“ Jirka starší vyskočil z postele a začal nás spěšně připravovat k odjezdu do porodnice. V klidu jsem vylezla z postele a prodýchávala další kontrakci. „ Kde máš tašku, pro boha, kde máš tu tašku?“ Bolest ustala a já se uvolnila. „Je na chodbě, tam co byla včera.“ Jirka starší jí popadl a letěl s ní dolů po schodech. Mezi tím jsem se já soukala do těhotenských kalhot a navlékala na sebe neforemné bavlněné tričko. „Tak pojď, jedeme!“ Další bolest a další prodýchávání. Jirka nervózně poskakoval u dveří a obličeji se mu značila panika. „V klidu tatínku, nebude to tak rychlý.“ zavtipkovala jsem, když bolest v břiše povolila. Sešla jsem po schodech a pohodlně jsem se usadila na sedačce. Kola zaskřípěla a vyrazila do předu tak rychle, že mě to až zarazilo do sedačky. Kontrakce se objevovaly co pět minut. Přesto jsem se snažila uklidnit svého, snad poprvé, panikařícího muže. Povedlo se. Trochu se uklidnil a dokonce zavtipkoval „Vždyť to je sen, každého táty beztrestně se řítit dálnicí a policajti ti k tomu blikají a prorážejí ti cestu.“ Jenže mě bylo do smíchu čím dál tím méně. Kontrakce se objevovaly po třech minutách a už mi bylo opravdu ouvej.

Do porodnice jsme dorazili k půl dvanácté. Sestřička si mě vyšetřila a natočila mi monitor. Otevřená na sedm, zněl verdikt. Vyzvedl si mě porodní asistent, podle všeho přítel oné sestřičky, a odváděl mě na porodní sál. Jirka šel za námi a nesl mi tašku. Na porodním stále další kontrola. „Otevřená na devět, dítě drží jen voda, která dosud neodtekla. Dáme klystýr a připravíme se na porod.“ Druhá, asi prvorodička, která strávila na hekárně celý den, na mě vrhla napůl závistivý a napůl naštvaný pohled. Kdyby nepřicházely kontrakce tak záhy, pokrčila bych k jejím směrem rameny. Místo toho jsem se ale zkřivila bolestí a pohled prvorodičky se změnil na chápavý. Voda stále neodtekla, ale já nutně potřebovala na záchod. Zapůsobil klystýr. Kromě toho, co se mělo díky klystýru vyplavit, povolila i plodová voda. Sestřička přiskočila podala mi můj ručník a sprchový gel. „Sestřičko já ten sprcháč asi nepoužiji. Obávám se, ze se stihnu jen osprchovat vodou.“ Vypravila jsem ze sebe.

Sestra se zeptala manžela, zda bude u porodu. „Ne děkuji, nemusím vidět všechno.“ Srabe, zanadávala jsem si v duchu a jala se uložit na porodní sál. Manžel se rozloučil se zjevně potěšenou sestřičkou. „Váš pan muž má rozum. Ví kde nemá překážet.“ Pochválila mi manželovo jednání a postavila se k mému pravému boku. Vyfasovala jsem mladého pana doktora. Který provedl nástřih. Díky mu za to. První porod jsem skončila potrhaná. Pak už jen stačilo párkrát zatlačit a Jirka mi přistál na břiše. Moje malé, upatlané miminko. Byl tak krásný a měl plno černých vlásků. Pak ho dětské sestry otřely a já jej mohla poprvé pochovat v náručí. Byl krásný a já zase šťastná. Vzpomněla jsem si, jak jsem před šesti lety takhle držela v náručí svojí malou holčičku. Byli si tak podobní.

Celý můj porod trval asi tři hodiny. Jirka mladší se narodil 56 minut po půlnoci.