Sice píšu legrace, ale opravdu jen v uvozovkách. Lidé jsou vážně občas, spíš tedy často, neuvěřitelní. Cestujeme s malou pravidelně, skoro každý den a opravdu skoro pokaždé mám nějaký zážitek. Zezačátku jsem byla pravidelně rozčilená, vzteklá, ani tak ne vzniklou situací, ale spíš lidskou bezohledností a neohleduplností. Teď už se jen usmívám. Prý se tak dostanou nějaké nesmysly do mozku a člověk si tím "vnutí" dobrou náladu. Docela to zabírá, nebudu se přece pořád rozčilovat. Ještě mi prdne cévka a budu tahat nohu. Ale tak aspoň tři z těch fakt povedených si zapsat musím, abych náhodou nezapomněla 🙂

1. Nastupujeme do autobusu, v prázdném autobuse 🙂 v prostoru pro kočárky dvě babči s RVHP vozíky sedí po boku, uprostřed paní středního věku a v pravo spořádaně stojí jiná mamika s kočárkem. Paní středního věku se ihned zvedá a s úsměvem uvolňuje místo. Taky se usměju, poděkuju a zajíždím. A v tom druhými dveřmi nastupuje jiná paní a jak uvidí volné místo, rozeběhne se, sedne si na uvolněné místo a řekne že se přece vejdeme. A pak se celou cestu rozčiluje, že do ní naráží kočárek 😀

2. Jedu si takhle přeplněnou tramvají, sedím vedle zaparkovaného kočárku, který je rukojetí do uličky a nastupuje nějaká cizinka, telefonuje, postaví se před kočárek a rukou se chytí rukojeti aby neupadla a telefonuje dál.

3. Přijíždíme k zastávce, mačkám tlačíko že budu vystupovat s kočárkem a přesto řidič zastavuje jako prase předními dveřmi k chodníku, zadními do silnice. Prostor mezi autobusem a chodníkem je velký na to, abych mohla bezpečně vystoupit, ale zároveň malý na to, abych udělala mezikrok na silnici. Plná zastávka lidí, tak prosím, jestli by mi mohl někdo pomoct. Všichni odejdou k jiným dveřím kromě jedné paní, která okem odborníka zhodnotí situaci a řekne že neví, jak by mi mohla pomoci 😀

A je fakt zajímavý, že jsem se teď u toho psaní smála, tak to asi funguje 😀

Ahoj znovu všem,

po pár dnech se sem vracím, abych zase vypustila své pocity..

Dnes 23DC jsem se konečně probudila s nenatěšeným pocitem , až budu měřit BT, jako tomu bylo posledních 17 dní.

Nemluvě o 2 časech denně, kdy jsem poctivě čůrala na ovulační testy, které jak podle fotky vidíte nikdy nebyly pozitivní--- jasně, jak by mohly, když se ovulace nedostavila. 

Ve středu 1.6 - 20DC jsem měla pokyn si vzít proveru, ale jelikož po tolika dnech "práce" s měřením a zkoumáním, jsem to nechtěla jen tak zahodit(co kdyby za 2 dny ovulace přišla) tak jsem zavolala pokorně svému gynekologovi (nový od března, první násvětva byla katastrofální, odcházela jsem se slzami a s pocitem, že k němu už ne) s informacemi, že ovulace neproběhla a jestli si mám vzít proveru. Byl milý a řekl mi, zítra přijďte, koukneme na to- díky Bohu za to 🙂

Přišla jsem pozdě, slyšela jsem po druhý a ne v půl druhý...