Je to rok a třičtvrtě od toho co se Beru narodila a já se konečně dostávám k něčemu co jsem chtěla vydat už dávno (a mám napsané už dávno) a to, jak jsem prožívala šestinedělí.

Beru se narodila v neděli ráno, i když byl listopad byl překrásný slunečný den. Chtěli jsme původně odejít ihned po porodu, ale nebylo to skrz můj stav možné. Rozhodli jsme se tedy setrvat na oddělení šestinedělí min. do následujícího rána.

I přesto, že jsme na vyškovském šestinedělí byli sotva 24 hodin, přesto jsem si vyslechla jak nemožný mám prsa a jak “z tohoto” bez kloboučků kojit nebudu, taky to, že kojim neefektivně a mám slabý mlíko protože jinak by dítě vydrželo 3 hodiny bez prsa. Byla tam jedna dětská sestra, kterou jsem si pamatovala odsud z MK z diskuse, ta byla mezi tou skvadrou, jako učiněný anděl. Moc mě uklidnila a pomohla mi. Každopádně až na klasickou edukaci ohledne smrti mé i dítěte, nebyl ráno s předčasným odchodem problém. Dokonce si myslím, že (to byla patrně poslední kapka) když tam manžel přišel na novorozenecké vrátit postýlku s malou navázanou v šátku, že byli rádi, že se nás zbaví. :D

Cca po 48h od momentu kdy jsme “odjeli rodit”, jsme byli zase doma. Zalehli jsme všichni tři do naší postele a dívali se na sebe, vůbec se mi nechtělo řešit co jídlo a co domacnost, byla jsem pořád dost unavená. Sama jsem si došla akorát na záchod a když jsem chtěla do sprchy potřebovala jsem aby mě někdo chytal, jelikož se mi neustále motala hlava. První den jsme téměř celý s Beru prospaly zatímco se o nás špičkově staral Jakub. Druhý den, přijela na kontrolu moje PA, mlíko furt nikde, řvala jsem že moje dítě nemá co jist, Laďka mi jasně ukázala, že mlíko mám, ale malá viditelně zase zhubla a na jejím malinkatém tělíčku byl každý gram dolů hodně vidět. Laďka se ptala co pediatr a my si uvědomili, že jsme mu zapomněli zavolat. Kojení dost bolelo, navíc skoro nic neteklo Beru se budila cca co 4h, (zpravidla se vzbudila o půlnoci a pak ve 4 ráno) pokud nemohla usnout, navázal si ji Jakub do šátku a chodil s ní po bytě. Já jsem ležela a cítila se nemožná, pořád jsem nedokázala ani dýl stát, nemohla jsem ji ani přebalit, ale Kubovi to nevadilo, nosil mi do postele jídlo a staral se i o malou zatímco jsem spala a spala.

Třetí den (středa) byl zlomový. Jednak mi začalo téct mléko a moje přísavka se nacucla a byla schopná být přicuclá i několik hodin. Odpoledne byla domluvena návštěva pediatra u nás doma, ale nedošlo na ni, dopoledne jsem si totiž všimla, že Babu viditelně zežloutla a že už má i úplně žluté i oči a pusu. Jakub zavolal pediatrovi a ten nám řekl ať okamžitě přijedeme. Kojení pořád bolelo, bradavky dostávaly na frak a já byla zoufalá protože když se dostaly ven z její pusy byly jak stará žvýkačka. U pediatra nám bylo řečeno, že žloutenka je nejmenší problém, je u kojenych dětí normální a fyziologická, ale vůbec se mu nelíbil stav pupíku. Měla tam viditelnou infekci a bylo potřeba to řešit. No a zase zhubla, z téměř 3kg na 2630g. Když jsem ji tam viděla svlečenou na tom velkém stole, totálně mě to vyděsilo. Vypadala jako kuře na kari, kostřička potažená kůží a úplně žlutá. Pediatr nám jasně řekl, že musíme hlídat váhu a kdyby dál klesala, nebo se šířila infekce, tak bychom museli do nemocnice.

(Jsem mu dnes moc vděčná, za to jak nám věřil, protože vím, že jiný lékař by na nás možná i zavolal OSPOD.)

„To, že má Mareček Downův syndrom, mi sdělili po pěti dnech v porodnici. A to dost drsným způsobem. Bez mého vědomí mi udělali genetické testy, které odhalily diagnózu. Primář byl hrubý, prostě to na mě vychrlil. Doslova řekl, váš syn má Downův syndrom, buď bude dobrej a nebo ne.“

Tento článek vznikl při milém posezení s maminkou Leonou, jejíž tříletý syn Mareček má Downův syndrom. Po hodině jsem odcházela s příjemným pocitem, že s takhle pozitivním člověkem už jsem dlouho nesetkala. A také, že mít dítě s DS (Neříkejte, že má někdo Downa. Zní to jako byste říkali: jé, ty máš kokršpaněla. Jestli je na vás „Downův syndrom“ moc dlouhý, zkraťte to na DS.) je dar. Dar vidět svět jinýma, lepšíma očima. A umět se radost z maličkostí.

O co tu jde?

„To, že má Mareček Downův syndrom, mi sdělili po pěti dnech v porodnici. A to dost drsným způsobem. Bez mého vědomí mi udělali genetické testy, které odhalily diagnózu. Primář byl hrubý, prostě to na mě vychrlil. Doslova řekl, váš syn má Downův syndrom, buď bude dobrej a nebo ne. Moc dobře si pamatuju na první myšlenku, emoci, a to byl strach, aby mi mého syna nevzali a někam nezavřeli. Tak moc to bylo silný. A tak moc jsem už Marečka milovala.

Navíc jsem to pak musela říct manželovi. To bylo taky strašně těžký, sama jsem nevěděla, co dělat, jak se zachovat. Ale vzal to dobře, a za to si ho vážím snad ještě víc.

A pak těžké to bylo v tom, že jsem toho primáře za tu informaci moc nenáviděla, a pak jsem si uvědomila, jak se mohl cítit manžel.“

"Syn jako by na světě chtěl být na vše sám. Celý den se mi nepodíval do očí a důsledně trval na tom, abych mu s ničím nepomáhala. To, co jen trochu zvládl, se snažil dělat nebo řešit sám. Nikdy se nestyděl. Prostě šel za cizím člověkem a domluvil se s ním, co zrovna potřeboval. Měla jsem pocit a také strach, že by klidně odešel s cizím člověkem domů a za mnou by se ani neohlédl."

Dnešní příběh ke mně přišel sám. O svém trápení mi napsala dvojnásobná adoptivní maminka. Maminka, dětí, které obě byly systémem zraněny, každé jinak, a přece obě nakonec úplně stejně. Ráda bych tímto příběhem upozornila na to, že nejen pobyt v ústavním zařízení je pro děti, a zvláště miminka, velmi stresující až traumatizující zkušeností. Osamocený pobyt v porodnici nebo všeobecně nemocnici může napáchat na křehké dětské duši tytéž škody. Ale více už v samotném příběhu…

Starší syn

Jsem dvojnásobná adoptivní máma dvou úžasných kluků. Úžasných a taky bohužel moc zraněných. Ale začněme od začátku. Když nám poprvé zazvonil kouzelný telefon a na druhém konci nám sociální pracovnice oznámila, že na nás čeká v kojeneckém ústavu nádherný, okatý, čtyřměsíční chlapeček, byli jsme nadšeni. Chlapeček měl horší start do života. Své první dny a týdny strávil na střídačku v ústavu a v nemocnici. Nicméně vše bylo úspěšně za ním a mohl jít jakožto zdravé miminko s výbornou prognózou do adopce.

Syn byl tak nádherné miminko! Hned při první návštěvě se na nás usmíval od ucha k uchu a my se do něj na první pohled zamilovali! Je pravda, že mi bylo trošku divné, proč je takový napjatý, jako by byl stále nervózní a ve stresu, ale tenkrát jsem si řekla, že každé dítě je jiné a nepřikládala jsem tomu žádnou váhu.

První týdny a měsíce se synem pak byly pro mě prostě úžasné! Konečně jsem po těch letech čekání byla máma! Byl tak klidné a spokojené miminko. Miminko, co nic nepotřebovalo. Měla jsem spoustu času na úklid domácnosti a vaření.

„Čeká nás let do Irska. Nemáte někdo zkušenosti v případě, že cestujete s malým dítětem? Malému bude 15 měsíců, let by měl trvat cca 2 hodiny. Nevím, jak je to s mlékem. Můžu si vůbec kojeneckou flašku, v ní vodu a pak zásobník se sušeným mlékem vzít na palubu? Jinak nevíte, jak je to s kočárkem? Někde jsem četla, že se odbavuje až těsně před vstupem do letadla, ale asi záleží na každé společnosti, jak to má, že? Trochu se toho děsím, poletím potřetí v životě, navíc v angličtině nejsem žádný přeborník, tak snad nebude nikde žádný problém.“

V dnešní době lowcostových (nízkonákladových) letů není takřka nic nemožné. Sehnat proto zpáteční letenku z Prahy do Říma se dá i za 700 korun, jen to chce mít trochu štěstí a trpělivosti. Proč se zříkat cestování a objevování nových míst jen proto, že se vám narodilo dítě? Udělejte z nevýhody přednost a vezměte juniora na palubu letadla s sebou.

Letenky

Jak už bylo řečeno: sehnat levné letenky není žádný problém. Takže: máte vybráno? Teď už jen vyřešit otázku „kam s ním“ – s dítětem. Pokud nemáte hlídání nebo prostě chcete zážitek z cestování a objevování nových míst sdílet i se svým miminkem, nevěšte hlavu. Letecké společnosti s touto možností počítají. Jen je zapotřebí koupit letenku (výhodně pořízenou) také dítěti. Většinou ji pořídíte za sníženou cenu. Počítejte ovšem s tím, že nebude mít vlastní sedačku.

V praxi to tedy bude vypadat tak, že do nákupního košíku vložíte dvě letenky pro dospělé a jednu pro novorozeně či batole (infant). Miminko totiž musí mít vlastní palubní lístek, to kvůli přesnému seznamu odbavených cestujících.

„Dítě do 2 let je považované za 'infant' bez nároku na sedadlo. Může byt odbaveno jako dítě nad 2 roky při zaplacení sedadla.“  maminka Marcinek z diskuzního fóra Kočár do letadla a dítě nad dva roky

„Dámy, nastal nový školník rok a zápis na kroužky. Co se u vás nabízí? Kam děti chodí rády? Využíváte nabídky školy nebo kroužky řešíte samy? Nám přibylo třetí dítě, takže odpolední kroužky jsou teď trošku logistický rébus. Nejstarší dcerka je v 1. třídě a v rámci družiny chodí na flétnu, zpívání, keramiku a vědecký kroužek. Odpoledne se mnou pak na AJ (učím to v HD) a 2x týdně se teď rýsuje sportovní tanec. Tříleťák má v rámci školky plavání, brusle a AJ, odpoledne pak 2x týdně fotbal. A nejmladší, 9 měsíční, má 1x týdne AJ Babie's Best Start.“

Také kolem sebe máte maminky s dětmi, vedle nichž si připadáte až neschopně, protože vaše dítko toho vlastně moc nedělá? A stejně staré sousedovic dítko navštěvuje týdně 5 kroužků? Ptáte se, co je vlastně správně a co je nejlepší pro dítě? Tak přesně na tyto otázky se vám pokusíme dát odpověď. 

Kdy je ta správná chvíle

Podle dětské psycholožky Leony Němcové by děti před dovršením šesti let měly navštěvovat dětské kroužky maximálně v doprovodu svých rodičů, a to v co nejmenším množství. Hlavním důvodem k tomuto opatření je u školkových dětí jejich přetěžování. A to ne ani tak z hlediska fyzického (přeci jen mají děti většinou energie na rozdávání), ale z hlediska psychického. 

Děti v tomto věku jsou perfektně vybavené právě k tomu, aby objevovaly svět. A to ideálně svým vlastním tempem a způsobem. Rodič má fungovat hlavně jako průvodce, rádce a pomocník. Často se však stává, že se rodič pasuje do role plánovače volného času a tzv. "zabavovače" ve své nepřítomnosti. Psycholožka Němcová upozorňuje zejména na dopady, které má takové přestimulovávání ve starším věku - děti se neumí samy zabavit, trpí nedostatkem fantazie a v dospělosti jen těžko pociťují štěstí. Dále také uvádí velmi zajímavou informaci - rodiče, kteří svým dětem neplánují každou volnou minutu, jim prokazují tu největší službu do budoucna - děti se totiž dokáží zabavit samy! A na této myšlence se shoduje s mnoha dalšími autory, kteří se věnují dětské psychologii. 

Děti školkového věku mají jako hlavní stimulant právě školku - tedy dostávají každý den hodně nových podnětů k zpracování ve formě her, vzdělávacích aktivit, i úplně obyčejných situací, které zatím nemuselo řešit (Kačenka mi vzala hračku a dala ji Lucince, co to pro mě znamená a jak to mám asi řešit?!). Všechny tyto situace dítě čerpá a zapracovává. Má toho tedy až až. Odpolední program by se měl tedy nést ve znamení odpočinku. A tím samozřejmě nemyslíme, že dítě bude ležet a nic nedělat - to je prakticky nemožné. Ale odpočine si duševně - minimálně tím, že je s někým důvěrně známým a nemusí vstřebávat tolik nových informací, je ve svém prostředí (např. doma, na dětském hřišti).

Velké břicho, přibírání na váze a určitý diskomfort asi v těhotenství čekáte. Ale co třeba nadýmání, únik tekutin, bolavá prsa, pálení žáhy, hemeroidy apod.? O těchto problémech se tak často nemluví, a přitom alespoň některé z nich potkají každou těhotnou ženu. Naštěstí existují různé fígle, jak si trochu ulevit.

Pro klidné a pohodové těhotenství je důležité více než kdy jindy dodržování zásad správné výživy. Jíst pravidelně v menších porcích, doplňovat vitamíny a minerály především z ovoce a zeleniny. V těhotenství je zvýšená potřeba vitamínu C, B, D, kyseliny listové, hořčíku, vápníku a železa. A samozřejmě odpočinek a věnování se sama sobě a svému tělu.

Sex v těhotenství

„Měly jste některá stejný problém? Jsem teprve v 8tt a nemám na sex ani pomyšlení. Přítel už si stěžoval, tak se někdy přemůžu kvůli němu. Před těhotenstvím jsem s tím problém neměla.“

V těhotenství někdy dochází ke snížené chuti na sex. Nepříjemné změny v těle, nevolnost, bolesti v zádech, kopání miminka, obavy, zda dítěti neublížíte… Je toho mnoho, čeho se ženy bojí. Často tak nemají na sex vůbec náladu. Většina obav je ale zbytečná. Jestliže není vaše těhotenství rizikové, sexu se zříkat nemusíte. Pokud se však na nic necítíte, můžete strávit s partnerem hezké chvilky i bez něj.

„V době, kdy jsem ještě netušila, že čekáme mimi, jsem na pár týdnů chuť ztratila. Ale teď najednou stačí jakýkoliv jeho dotyk a chci to.“

"Potřebuju od září mít jeden den v měsíci volno kvůli škole a nemám hlídání. Pořád váhám, jestli dát malého k chůvě a nebo do jeslí. Poptávám se, ale nenašla jsem nikoho se zkušeností. Byla jsem se podívat v jeslích, je to tam moc pěkné, ale syn neusíná sám a tam ho asi nikdo uspávat nebude. Teď jsem se doslechla o mamince mojí kamarádky, která je čerstvě v důchodu, pracovala ve školce a děti jí chybí. Je pro mě moc důležité, aby byl v pohodě a spokojený a chci se rozhodnout dobře. Poradíte?"

Chcete mít chvilku pro sebe, dítě onemocnělo a vy musíte do práce nebo se chcete zapojit do jiného pracovního procesu, než je uklízení hraček a praní malých oblečků, ale nemáte nikoho, kdo by vám pohlídal vaše dítě? Rozhoďte sítě! V následujícím článku se můžete inspirovat, jak hledat instituci nebo osobu, která vám pomůže!

Není moc malé?

I u velmi malých dětí a miminek se stává, že potřebujeme něco vyřídit nebo se musíme vrátit do práce. Komfort hlídacích babiček není samozřejmost a tak je někdy třeba obrátit se na cizí - ale profesionální strážce vašeho pokladu. Profesionální hlídačky nabízejí hlídání i velmi malých miminek, umožňují to i některé jesle, které zřizují městské části a obce.

"Řešila jsem to asi před půlrokem. Malá je nakonec v jeslích každý den dopoledne, u chůvy mi vadilo, že by neměla kontakt s jinými dětmi. V jeslích je 10 dětí v její skupince a 3 učitelky. Zvykání bylo postupné, celý proces trval 3 týdny - nejdřív jsme byli celou dobu s ní, potom ji učitelka na chvilku (10-20 min) odnesla pryč, pak jsme šli pryč my, nejdřív na hodinu, pak na dvě. Plakala asi jednou, možná 2x. nemám pocit, že by tam nějak strádala, dopoledne si pohraje s dětmi, nají se tam a po obědě si ji vyzvedáváme."

Mám dát dítě cizím lidem?

„Se svým synem chodím plavat od jeho šesti měsíců každý týden. Evidentně ho to v bazénu baví, každé úterý se těší. Užívá si pobyt v bazénu, ostatní děti a maminky, i milou instruktorku. Doufám, že se mi podaří vypěstovat mu lepší vztah k vodě, než jaký mám já.“

Umět plavat je v dnešní době standard. Pryč jsou ty časy našich babiček, kdy tomu tak nebylo a děti z vesnic bez rybníků plavat neuměly. Dnes je kurz plavání součástí povinné školní docházky a není divu. Je to zdravý sport, který mnohostranně rozvíjí tělesnou zdatnost, a také dovednost, jež může člověku zachránit život. Dokonce i na některých vysokých školách je plavání součástí přijímacího řízení nebo výuky. Je proto pochopitelné, že čím dál více rodičů se snaží podporovat dobrý vztah dětí k vodě od nejútlejšího věku. 

Začněte vaničkováním

Začít můžeme již od dvou měsíců věku dítěte vaničkováním. Podmínkou je dokonale zhojený pupík. Organizované lekce vaničkování mohou probíhat buď v dětském centru, nebo i u vás doma, protože některé instruktorky za svými klienty dojíždí. V lekci se naučíte s děťátkem zacházet ve vaně plné vody, součástí bývá i nácvik správné manipulace a někdy i masáž. Miminko se v klidném prostředí (lekce probíhají individuálně) seznamuje s pobytem ve vodě a začíná se nacvičovat též signál pro potápění. Nebojte se, u těch nejmenších se začíná jen jemným přeléváním hlavičky. Potopení obličeje přijde na řadu, až budete připraveni.

Maminka florentina v diskuzi o vaničkování píše: „Já myslím, že vaničkování je přínosné. Vaničkování totiž většinou není jen o plavání ve vodě, ale mělo by být i o povídání o vývoji a manipulačních technikách. Nám to velmi pomohlo, naučila jsem se správně mimi nosit v klubíčku a velmi rychle nám to pomohlo srovnat preferenci jedné strany. Takže pokud člověk má štěstí na kvalitního instruktora, rozhodně doporučuji. A v domácím prostředí odpadají negativa, které může plavání mít. Mimi je ve známém prostředí, nehrozí nakažení infekcí z vody, ani nastydnutí z přechodu ven po plavání.“

Také uživatelka lidiab má zkušenost: „K nám začala od minulého týdne domů chodit instruktorka. Říká, že se doma smí plavat, jakmile se zahojí pupíček. (…) Do bazénu doporučuje pak nejdříve od toho půlroku, kvůli chlóru. Já bych do bazénu možná šla ještě později. Byla u nás zatím pouze jednou a lekce jsou prý potřeba tak 4-5. Mezi tím sami ve vaně plaveme dvakrát týdně.“

    Už nějakou dobu jsme spokojenými majiteli židličky Mimzy LX, která se nám po testování v loňském roce tak zalíbila, že u nás nakonec zůstala natrvalo. O to víc jsem byla zvědavá na židličku Multiply 6in1, jestli je vzhledem k ceně opravdu o tolik lepší, než Mimzy. No a musím tedy dát za pravdu, že je. 🙂

Začněme ale základními informacemi: 

Tato jídelní židlička zajistí pohodlné a bezpečné stolování již od 6 měsíců věku - 27,3 kg. Multiply je unikátní výrobek nabízející dokonce 6 možností používání.
 Dlouhodobé využití - díky své univerzálnosti je Multiply určena pro děti od 6 - 72 měsíců.
 Univerzálnost - Multiply poslouží vašemu dítěti od jídelní židličky, přes sedák až po skvělý stoleček se židličkou pro hraní
 Praktická kráska - skvělý decentní design krásně zapadne do každé jídelny i kuchyně, zároveň však není na úkor toho nejdůležitějšího a tím je u jídelních židliček bezpečné používání, ale také snadné ovládání a údržba.
 klíčové vlastnosti:

• unikátní židlička nabízející 6 možností použiti: dětská židlička, tradiční židlička, sedák, přenosný sedák, židle pro batole a stolek na hraní se židličkou
• 5 pozic výškového nastavení
• kompaktní rozměry po složení
• samostatně stojí po složení
• velký pultík odnímatelný jednou rukou
• pultík je nastavitelný do 3 pozic a obsahuje i držák nápojů
• dodatečný pultík vhodný i do myčky
• chytrá možnost uskladnění pultíku na zadních nohách židličky
• 3 polohy sklonu zádové opěrky
• omyvatelné látky a vyjímatelná a pratelná měkká vložka
• 3 pozice nastavení výšky opěrky nohou
• nastavitelné pětibodové pásy
•  integrovaná kolečka v předních nohách

základní varianta 1 a 2

    Jak je znát z názvu, židličku můžete používat v šesti verzích. V základní verzi (1 a 2) není oproti židličce Mimzy LX znát skoro žádný rozdíl. Židlička Multiply je skladná, vyrobena z omyvatelných a pratelných materiálů. Dítě je v ní upevněno 5ti bodovými pásy. Zádová opěrka i opěrka nohou mají několik poloh, takže lze vše individuálně nastavit pro každé dítě, dle jeho věku, výšky a potřeb. Samotný sedák se dá nastavit do několika výškových poloh. Co mi přijde u židličky Multiply super je, že pult se nasazuje shora, takže židlička nemá takové nároky na prostor před pultem při manipulaci s ním. Je to sice drobnost, ale nejednou mi to usnadnilo práci i kvůli tomu, že se velmi snadno dá sejmout jednou rukou. Pult lze po jídle, stejně jako u Mimzy LX, následně bez problému upevnit na zadní nohy židle, aby nikde nepřekážel.

Neplodností je na celém světě postiženo minimálně 10 % párů, přičemž dalších 10 -  25 % párů je postiženo tzv. neplodností sekundární. O sekundární neplodnosti hovoříme v případě, kdy pár není schopen počít druhé a další dítě. Může za to často zhoršený zdravotní stav jednoho či obou partnerů, hormonální změny ovlivňující plodnost a v neposlední řadě i věk, který hraje v plodnosti ženy zásadní roli.

Na rozdíl od neplodnosti primární, kdy je absence početí absolutní i přes pravidelný nechráněný pohlavní styk po dobu delší než jeden rok, sekundární neplodnost se projevuje i přes to, že v minulosti již k početí završenému úspěšným porodem došlo. Sekundární neplodnost často u žen souvisí s věkem. Než se žena rozhodne pro druhé dítě, může uplynout několik let a nastanou problémy.  Se stárnutím vajíček ve vaječnících se totiž zhoršuje jejich kvalita, což znamená, že ve 35 letech jsou u ženy šance na otěhotnění výrazně nižší než v mladším věku.

„V praxi se také stává, že k sekundární neplodnosti dojde následkem prvního těhotenství. Po porodu může dojít k jizvení kolem vejcovodů, což posléze zapříčiňuje jejich neprůchodnost. Ke srůstům mohou vést i případné nitrobřišní a pánevní operace. A v neposlední řadě může sekundární neplodnost nastat vlivem endometriózy, děložních polypů nebo poruch ovulace,“ vyjmenovává MUDr. Štěpán Machač, Ph.D., IVF specialista z kliniky asistované reprodukce Reprofit Brno.

I sekundární neplodnost má řešení

Léčba sekundární neplodnosti se odvíjí od její příčiny. V případě, že se jedná o hormonální nerovnováhu, léčí se podáváním hormonálních preparátů. Při mechanickém uzávěru vejcovodů nebo problému v imunitě je možné přistoupit k umělému oplodnění.

„Žena je nejdříve klinicky a gynekologicky vyšetřena, muž se podrobí vyšetření spermiogramu. Tato metoda spočívá v odebrání pohlavních buněk jak mužských, tak ženských. V laboratoři je provedeno spojení vajíčka a spermií a oplodněné vajíčko je navráceno do těla ženy. Těhotenství pak probíhá úplně stejně, jako u ženy, která počala přirozenou cestou,“ doplňuje MUDr. Štěpán Machač.

Každoročně přibývá párů, které vlivem nejrůznějších faktorů nemohou počít potomka přirozenou cestou. Roli hraje zejména nezdravý životní styl, obezita, různá onemocnění a úrazy, ale i trend posledních let – odkládání rodičovství. Současná medicína tento stav reflektuje a jako jedno z preventivních řešení umožňuje i tzv. social freezing. Termín, který prozatím v češtině nemá svůj ekvivalent, znamená preventivní zmražení vlastních zdravých vajíček či spermií pro budoucí využití. Zatímco ve světě je social freezing běžnou praxí, mezi českou populací je zatím využíván minimálně.

Social freezing dává řadě žen i mužů šanci počít i v pozdějším věku geneticky vlastního potomka. V minulých letech se tato metoda doporučovala jako preventivní opatření především pacientům, kteří museli podstoupit například náročnou onkologickou léčbu, či lidem pracujícím v rizikovém prostředí, kde jim hrozilo radiační záření, nežádoucí účinek chemických látek apod.

„Vlivem evolučního vývoje a životního stylu však přibývá lidí, kterých se asistovaná reprodukce týká. V populaci se obecně snižuje kvalita zárodečných buněk, a tím výrazně klesají šance na početí dítěte přirozenou cestou. Pokud tedy žena či muž musí nebo chce odložit rodičovství, social freezing je smysluplným a zodpovědným krokem a řešením pro budoucí roli rodiče,“ říká MUDr. Štěpán Machač, vedoucí lékař kliniky asistované reprodukce IVF Clinic v Olomouci.

Trend starších matek

Životní styl současné generace se značně liší od životního stylu generací minulých. Většina mladých lidí staví na první místo v žebříčku svých priorit studium, budování kariéry, cestování a poznávání světa. Věk prvorodiček v ČR se tak dlouhodobě zvyšuje (průměrný věk prvorodiček v ČR je v současnosti 30 let), důsledkem čehož přibývá problémů s přirozeným početím. Statistiky ukazují, že plodnost žen po jejím 35. roce výrazně klesá a z tisícovky z nich se přirozenou cestou podaří otěhotnět pouze každé padesáté. Po 40. roce věku šance ženy na přirozené početí a porod zdravého dítěte klesají ještě víc.

Social freezing v tomto ohledu přináší především ženám značnou volnost. Nemusí se stresovat tikotem biologických hodin a podléhat tlaku okolí. V mladším věku, kdy je kvalita vajíček vyšší, si je mohou nechat zamrazit a uchovat pro budoucí využití. Až si za několik let vybudují kariéru, případně vytvoří rodinné zázemí, mohou využít potenciál mladších vajíček. Výhodou bezesporu je i to, že se daný proces neváže na partnera, vajíčka se uchovávají neoplodněná.

Puvodne jsem se nechtela pridavat, ale treba to nekomu nekdy pomuze, ja bych asi v zacatcich byla rada, za kazdy clanek.

Nastoupila jsem 8.5. do porodnice na planovany cisarsky rez 9.5. uz z toho jsem mela strach, bala jsem se, ze se nerozjede laktace jak by mela. 9.5. rano me prevezli na sal a v 8:56 se narodila ma Zoey. Byla to streda. Odpoledne, kdyz uz manzel odjel a dceru dovezli z myti a mereni a vazeni a ja byla asi po 20. sprse, zkusily jsme ji se sestrou prilozit. Prisala se krasne, jen ji chudince nic neteklo. Jestli vykapalo trochu mleziva, ale vic ani tuk. Na noc mi ji jeste sebrali, ze se mam vyspat, dostala jsem prasky na bolest. V pet hodin rano me detska sestra budila slovy "Tak vam ji vezu, v noci dostala prikrm, byla hladova" a uz jsem se hroutila. Zkusily jsme ji se sestrou opet prilozit, tahala, ale nic moc nemela, cely den jsem ji mela u sebe a "kojila" kazdych asi 20 minut, byla jsem uplne hotova, ale nastesti uz jsem pak u sveho kojeni byla sama a mohla jsem si vse usporadat podle sebe, nejsem totiz clovek, ktery by byl stastny, ze nad nim nekdo stoji a stipe ho do bradavky, aby ji male mohl vrazit do pusy. Kazdopadne technika kojeni byla na prd a po ctvrtku jsem mela do krve obe bradavky, malou si opet vzaly sestry na noc k sobe. Vecer jsem si rekla, ze tomu pomuzu, nandala jsem kojici podprdu a prsnovlozky a doufala, ze to nejak na prsa zapusobi. V patek rano ze me byla Pamela, prsa se nalila a kdyz mi prinesli malou, tryskalo to do vsech stran, nicmene technika byla fakt na prd, respektive prikladani, nechavala jsem ji totiz, aby mi bradavku nacucla do pusinky, takze jsme z porodnice v nedeli odchazeli domu s pribiranim, ale ja si nesla opravdu krvave rany. Bohuzel se to vubec nelepsilo, bylo to horsi, po par dnech jsem mela kazdou bradavku do pulky rozdrasanou do masa, desila jsem se chvile, kdy se mala vzbudi taky proto, ze mala vydrzela na prsu i 3 hodiny. Prsa jsem mazala vsim, co slo, vetrala jsem je, osetrovala po kazdem kojeni a prisel prvni zanet, naskocily mi 40° horecky, srazela jsem to, jak se dalo, manzel byl v tu dobu uzasny, o malou se staral a nosil mi ji jen na kojeni, byla jsem furt ve sprse, abych vse vymackala, ale nakonec jsem jela na pohotovost, dostala jsem antibiotika a horecka alespon trosku ustoupila, po trech dnech bylo po zanetu. Bradavky ale vypadaly stale stejne a to uz male bylo 5 tydnu. Sli jsme na kontrolu k detske doktorce a zjistili, ze mala nabrala za 14 dni skoro 700 g, lekarka se divila, ze tak hodne, tak jsem ji vylicila nase kojeni, ze trva kazde cca 3 hodiny a ukazala jsem ji svoje bradavky. Byla radikalni, doporucila mi dudlik a po 30 minutach odstavit alespon do doby, nez se bradavky nezaceli. V tu dobu uz jsem si mysla, ze to vzdam. Dudliku jsem se branila zuby nehty, ale nakonec jsme ho koupili. Malou jsem opravdu zacla kojit kratsi dobu, nedodrzovala jsem to presne, nechala jsem ji az se sama odpoji a dala jsem ji dudlik, bylo to v rozmezi 30-60 minut. Bradavky jsem mazala purelanem, omyvala a starala se, ale prisel druhy zanet a zrovna v dobe, kdy byl manzel na sluzebce na 14 dni, povolala jsem moji mamku a zacla jsem opet jen kojit a ve sprse vymackavat, povedlo se mi to rozehnat driv nez nastoupily horecky asi za 2 dny. Bezbolestne kojeni si uzivam od 10. tydne po porodu. Obe jsme klidnejsi, mala skoro vubec neplace a v noci uz se nebudi. Dudlik ma stale, ale ma ho na usnuti nebo pri spatne nalade, jinak ho plive. Kojeni nam neznicil. 9.8. budou Zoey 3 mesice a kojime jako o zavod, ale uz ma silu, takze je napapana cca za 15 minut, pak prso plive a uz nechce.  Nejvice mi pomohlo se sverit detske doktorce, uz jsem byla vazne zoufala a myslela jsem, ze jestli to tak pujde dal, kojit uz nebudu, nechtela jsem. Hormony hrozne pracovaly. Mela jsem i laktacni poradkyni z mamily, poradila mi s technikou a pomohla nam s polohou v leze, ta nam proste nejde. Jen me mrzi, ze nemuzu kojit jen tak nekde, mleko mi pri kojeni tece i z druheho prsa a vytece treba i 100 ml, takze to ty vlozky proste nepoberou, tak musim vzdy mit v aute zasobu plen a musim sebe i malou obkladat plenama, jinak jsme obe uplne mokre. Chce to opravdu vydrzet, ale stanovit si zasady, znicena matka, ktera neni dite schopna udrzet, protoze nespi a jen koji je k nicemu. Kojeni je velice dulezite, ale je potreba pohoda, ja se rozhodla, ze chci kojit a udelam pro to vse, jen musim byt v psychicke pohode, abych stres neprenasela na Zoey a to se nam povedlo.

Pres den pije po cca po 2-4 hodinach, zalezi na pocasi a v noci se bud vzbudi jednou nebo vubec. 

Porodni vaha byla 3000g a ted ma 5700g, takze hlady urcite netrpi. Je to takovy hodny, klidny (ted uz) andilek. Driv byvala hrozny vtekloun. 

Nejvice mi na bradavky pomohl purelan, prsnovlozky pouzivam od Johnsons baby, protoze jsou vytvarovane a mazu a menim je po kazdem kojeni.

„Syn je narozený v březnu, ale už teď vím, že odklad povinné školní docházky dáme. Má vývojovou dysfázii, problémy s pozorností a navíc je to taková křehká dobrá dušička. Ve škole mi řekli, že k odkladu potřebují doporučení od dětské lékařky a jedno další doporučení od nějakého odborníka - psychologa, z pedagogicko-psychologické poradny nebo speciálně-pedagogického centra.”

Hurá, máte doma školkáčka nebo prvňáčka! V průběhu školní docházky se však můžete dostat do situace, kdy budete muset řešit nějaký problém ve výuce a právě pedagogicko-psychologická poradna vám může pomoci. Odborníci, kteří zde pracují se zaměřují na různé oblasti a je dobré vědět, s čím se na ně můžete obrátit.

Pedagogicko psychologická poradna je školské poradenské zařízení, které poskytuje svoje služby dětem od tří let, jejich rodičům, ale také pedagogům. Klientem se tedy může stát dítě ve školce, na základní, ale i střední škole. Těchto poraden je spousta po celé republice a je tedy snadné najít tu nejbližší pro vás i vaše dítě. Jejich seznam naleznete v podobě interaktivní mapy na webové stránce MŠMT ČR. V poradně se setkáte s psychologem, speciálním pedagogem a sociální pracovnicí. V případě potřeby se problémy řeší i s dalšími odborníky, zejména lékaři.

„Mám tří a půl letého syna a byla jsem v pedagogicko-psychologické poradně. Bylo to na moji žádost, protože se počůrával ve školce, vztekal se a celkově tam měl problémy s adaptací. Zavolala jsem tam a paní psycholožka navrhla, abych nejprve přišla já sama. Povídaly jsme si asi hodinu a ona řekla, že si myslí, že není nutné, aby přišel i syn. Navrhla, že je případně možné, aby se ona přišla podívat do školky, aby viděla jak se tam chová v kolektivu dětí atd. Nakonec jsme se shodly, že to není nutné, že je syn v pořádku. Měla jsem zbytečné obavy, ale jsem ráda, že jsem si tam zašla a můžu být v klidu.”

Jak probíhá vyšetření?

Samotného vyšetření se není třeba bát. Pokud proběhne v rámci jednoho dne, počítejte, že může trvat déle jak 2,5 hodiny. Pokud je dítě nezletilé, je nutný doprovod zákonného zástupce. Na začátku si psycholog nebo speciální pedagog zjistí podrobnou anamnézu dítěte, tedy třeba to, jak proběhlo těhotenství a porod dítěte, na zdravotní stav členů rodiny, vztahy v rodině a jiné. Poté následuje samotné vyšetření, zpravidla bez přítomnosti rodiče.