Kdyby byla každá noc a každé ráno takové, jak dneska, budu ráda. Malá se vzbudila 2x za noc, nakrmila se, do hodiny už jsem ležela v posteli, všechno v pohodě. Kolem 7ráno se přebalila, nakrmila, vysáli sme šušínky, dokrmili a o půl 9 už sem mohla jít zkulturnit a nakrmit sebe. Teď spinká a všechno je v pohodě. Narozdíl od minulé noci, kdy se madam rozhodla, že nebude spat vůbec.

Je to strašně náročné. Víc, než sem počítala. Mám pocit, že jsem na všechno sama. Přitom vím, že to není pravda. Tatínek vstává v noci ohřívat mlíčko, ikdyž to po něm přes týden nechcu, protože vstává do práce. Pomáhá mě přes den, malou si vezme k sobě a já si můžu jít na hoďku, dvě lehnout. Vím, že se o ni postará. Dokonce přebaluje, když není posraná 

Přesto mám pocit, že jsem na všechno sama, že on nic nedělá a že to prostě nezvládám. Že to dlouhodobě ani nejde zvládat. Někdy toho mám plné zuby do takové míry, že bych ju dala prvnímu, kdo si o ni řekne. Stejně by ju po první noci nejspíš vrátil. Přitom je vlastně hodná. To, že semtam proplače celou noc je normální. A vím, že se to brzo spraví a otočí k lepímu. Jenže je to prostě jiné. Je to šíleně psychicky náročné. Konečně malou uspím a ona se posere a poblinká, takže ju musím přesléct, čím se probudí a deme nanovo. Taky musím dost improvizovat, protože je jí 3/4 věcí velikých, takže peru ostošest, abych ju měla do čeho vůbec obléct, když je to kolikrát 3x za hodinu.

Nedávno jsem v noci s malou na rukách řvala, jak hroch, malá poblinkaná a já jsem to chtěla prostě vzdat. Nebyt V, který prostě řekl, ať se vzpamatuju, že ju v tom nemožem nechat a je potřeba ju přeslést, tak asi probrečím s promočeným mimčem zbytek noci. Tu noc jsem na chvilinku začala přemýšlet kde je nejbližší babybox, až to nebudu zvládat, abych věděla kam jet. Do teď si tu myšlenku vyčítám. V je mě velkou oporou a když se Zuzinka usměje, tak se mě derou do očí slzy tím kladným způsobem. Dojímá mě, jaká je to šikovná holčička. Dokonce si začíná zvykat čekat, než se jí zehřeje mlíčko a nutně neřve jak tur.

A to je další věc. Tak ráda bych ju nakrmila hned, jak si řekne, jenže musíme obě čekat, až se jí zehřeje flaša, protože ze začátku kojení zrovna nešlo, musela se dokrmovat a teď už prso odmítá uplně. Odsávám, dostane i moje mléko vedle sunaru, ale přece jenom je to další věc, která to všechno nové jenom zhoršuje. Člověk chodí půl hodiny po baráku a zpívá "Malý pavouček lezl na okap", pak u té písničky i usínám, protože začínám byt tak zblblá, až se divím.

Někdy mám pocit, že to vlastně ani nechcu. Že sem to zkusila a stačilo. Zjistila sem, že ještě nejsu připravená na takový závazek starat se o miminko a byt mu 24/7 k ruce, kdykoliv to potřebuje. Mám pocit, že sem se unáhlila a chtěla bych to vrátit až do dubna s tím, že v květnu spolu s V rači ani nebudem. Jenže už to nejde. Princezně jsou dva týdny a už to nejde vrátit. Už možu akorát počkat, až to nejhorí období přejde.
Taky mám pocit, že bych ju měla mět rači, než mám. Měla bych k ní cítit něco víc. Kdesi jsem četla, že tatínci žárlí na miminka, protože se jim baba už tak nevěnuje. Mě příjde, že žárlím spíš já, protože na sebe už nemáme skoro žádný čas. Na chvilku se přitulím a malá najednou potřebuje..... cokoliv. Chce nás rozdělit, nedopřeje mě chvilku jenom s tím chlapem.

Mám skvělou zprávu! Joie se opět vrací na Modrého Koníka a já ani nedokážu popsat, jak velkou z toho mám radost a také z toho, že se opět stanu ambasadorkou této skvělé značky! 🙂

Myslím, že na rozdíl od loňského roku, kdy bylo Joie v České republice relativně málo známé, se toho mnoho změnilo a často vídám nejen kočárky ale i další produkty Joie (asi už se rozkřiklo, že se jedná o kvalitní a stylové produkty za rozumné ceny 🙂 ) a i pozitivních recenzí v online světě postupně přibývá.

I přesto bych vám ale ráda značku krátce představila. Vznikla relativně nedávno v roce 2011 ve Velké Británii. Založila ji parta přátel s cílem nabídnout kvalitní a funkční produkty v jednoduchém a stylovém designu, které budou zároveň i finančně dostupné. A to se myslím povedlo velmi dobře, vzhledem k tomu že se značka velmi rychle rozšířila po světě a se svými produkty se často umisťuje na předních příčkách v testech kvality a uživatelských recenzích a zároveň vyhrává ceny za design. V jejich sortimentu najdete například kočárky, autosedačky, jídelní židličky, lehátka, cestovní postýlky a mnoho dalšího vybavení pro děti.

A na co se můžete těšit tentokrát?

Jelikož Joie v České republice stále rozšiřuje svoji nabídku, určitě vás seznámím s novými produkty a připomenu vám i ty stávající. Chybět opět nebude ani jejich testování a následné podrobné recenze. No a úplně nejlepší jsou samozřejmě soutěže! Jak o srdíčka, tak o produkty Joie pro vaše děti! Takže JE na co se těšit! Neváhejte se na mě obracet s případnými dotazy, co se týče Joie. Co budu vědět odpovím, co nebudu, zjistím.  🙂

Pro více informací o produktech, recenzích a soutěžích můžete sledovat můj profil, nebo se připojit k nám do skupiny „S Joie doma i na cestách“, kam vás srdečně zvu: https://www.modrykonik.cz/group/7910/detail/ .

Aktualizace:

recenze maminek na LARFASOL sprej na bolest v krku a sprej proti rýmě SNUSTRONG značky SILVANOLS najdete tady. 

---

Maminky, příroda léčí.

A kromě vás to vědí i farmaceuti ze společnosti SILVANOLS, kteří si předávají své znalosti a zkušenosti z generace na generaci. SILVANOLS má své kořeny v Lotyšsku, kde je jedno z nejčistších prostředí na světě a tradice sbírání bylin a jejich použití k léčbě a prevenci, je u Lotyšů stále velmi rozšířená.

Není proto divu, že SILVANOLS s hrdostí vyrábí doplňky stravy a zdravotnické prostředky inspirované přírodou.

Bříško se krásně kulatí, miminko si veselo kope a vy si užíváte příjemné chvíle při vybírání výbavičky, kočárku, roztomilých dupaček nebo dudlíků a těšíte se, až si konečně toho svého miláčka pochováte. S těhotenstvím a narozením dítěte je ale spojené i papírování a vyřizování. A to jak před porodem, tak i po něm. Dnes se zaměříme na to, co je nutné vyřídit před porodem.

Otcovství a prohlášení o jménu dítěte

Jestliže nežijete v manželství a nejste s partnerem oddáni, je potřeba úřední doložení otcovství, aby byl váš přítel uveden v rodném listu dítěte. Pro doklad o určení otcovství si zajdete na matriku, nemusí to být tam, kde máte trvalé bydliště, ale kdekoliv v ČR. Tuto záležitost vyřizovala i uživatelka smardik z fóra: S otcem dítěte nejsme manželé. Na matriku před porodem?: „Máme to stejně a vyřizovali jsme to ještě teď v těhu. Vyřídíš to na jakékoli matrice, ale musíte přijít oba, protože to podepisujete a potřebujete: občanské průkazy, rodné listy a ty těhotenskou průkazku. A také jsme tam hned psali jména - jaké příjmení dítě bude mít - holčičí i klučičí. Celé to trvalo asi 15 minut. Dostali jsme dvě kopie a jednu si mám vzít s sebou do porodnice.“

Jestliže jste vdaná, na matriku nemusíte a prohlášení není nutné mít vyplněné ještě před porodem. Ale určitě je to lepší, ať máte po porodu o starost méně. Tento dotazník musí být podepsán oběma rodiči.

Nezapomeňte si přinést tedy:

• občanské průkazy (váš i partnera/manžela)
• rodné listy (váš i partnera/manžela)
• těhotenskou průkazku
• pokud jste manželé, tak oddací list (dokument musí být buď originál nebo ověřená kopie)
• pokud jste rozvedená, tak rozsudek o rozvodu (dokument musí být buď originál nebo ověřená kopie)

Prosím o radu, dnes jsem se náhodou dozvěděla, že je nějaká nová metoda v přišívání 

oušek a Dětské nemocnici Brno jí prý provádí, není tu náhodou někdo, kdo ji na tomto místě podstoupil, nejlépe v tomto roce. Dceři je 5,5 roku. Děkuji.

Dříve bylo samozřejmé, že narozené děti a jejich rodiče se navštěvují až po skončení šestinedělí. Byly k tomu velmi dobré důvody. Maminka se po porodu potřebovala zotavit, zvyknout si na své nové povinnosti a sžít se s dítětem. Teprve poté je opravdu připravená začít přijímat návštěvy.

Nejdříve návštěva těch nejbližších a pak přijdou na řadu kamarádi a známí. A lidé by toto rozhodnutí měli respektovat. Bohužel se dnes na toto období již tak nekouká a kolikrát jsou maminky v šestinedělí spíše lynčovány za to, že o návštěvy hned po porodu nestojí. Soukromí ženy po porodu a novorozence by mělo být ale samozřejmostí.

Zásady návštěvy ženy v šestinedělí

• Uvařte něco dobrého a zdravého – Maminka po porodu nemá sílu a ani čas vyvařovat a připravovat si pestrá jídla. Velmi často se odbývá, což určitě není dobře. Připravte nějaké nenadýmavé jídlo a doneste ho kamarádce, sousedce či příbuzné, která porodila. Pár krabiček s obědem pro ni bude mít větší cenu než dvacátý dudlík či chrastítko. Jídlo předejte ve dveřích a odejděte. Prokažte svou laskavost a zájem, ale respektujte soukromí. Návštěvu s jídlem ocenila i uživatelka bramburka: „Já tedy návštěvy vítala, donesli většinou jídlo, k malé byli ohleduplní a nešahali na ní. Když, tak jsem jemně upozornila, kde je koupelna. Tchýně super, každý den přišla, jukla na malou, předala jídlo a šla.“

• Na návštěvy jen s pozváním – Na návštěvy k ženě v šestinedělí choďte zásadně jen na výslovné pozvání a nebuďte naštvaní či zklamaní, že vám pozvánka přišla později než někomu jinému. Takto to má i shine2015: „Já myslím, že to každý rozumný člověk pochopí. Mě nenapadlo k nikomu chodit, když přišla SMS nebo tel., že se narodilo mimi. Pogratulovali jsme a řekli, že až se budou cítit na návštěvy, ať dají vědět, že my nespěcháme, ať si užijí sebe navzájem, zajedou si systém doma a ozvou se. A přijde mi to logické. Šestinedělí je od toho, aby se žena dala do pořádku, miminko taky, byli chvíli doma a měli klid. Vždyť člověk, který přijde z nemocnice nebo v závěru i z dovolené, je rád, že už je konečně doma, chce se vrátit do nějakých zajetých zvyklostí, natož když je nový člen rodiny.“ Není nic horšího, než když musíte návštěvu přijmout v neuklizeném bytě a obsluhovat ji, když by čerstvá maminka raději spala se svým novorozencem. A něco dobrého na zub samozřejmě sebou.

• Krátká návštěva, dobrá návštěva – Nevysedávejte na návštěvě celé odpoledne. I když jste tak moc chtěli vidět miminko, a ono zrovna spí. Poseďte, popovídejte, přineste něco dobrého a během půl hodinky hezky odejděte. Miminko si pochováte jindy. Takto to rozhodně dobře není: „Já měla tchýni na návštěvě už v porodnici 3 hodiny po porodu. Prostě musela malou vidět přesně v momentě, kdy jsem z porodního boxu dolezla do postele. Fakt jsem nechápala. Kdybych nebyla tak vyčerpaná, měla bych asi infarkt z ní. Následně v šestinedělí jsme taky měli návštěvy - rodina. Já osobně bych chtěla v tu dobu na návštěvu akorát mou mamku, jinak nikoho, ale člověk jim to nevysvětlí. Člověk, ať chce nebo ne, musí před návštěvou uklízet, chystat, poklízet po návštěvě, převléct se z pyžama. A byla jsem úplně mrtvá z toho.“

Ahoj holky, potřebuji uklidnit. Mám 4 měsíční holčičku, která je hodne klidná a hodna. Když ji mám pod hrazdickou a hraje si, tak je úplně tichá. Klidně si hraje nebo se dívá na hračky a nevydává přitom žádné zvuky, klidně i půl hodiny. Broukat jí slyším jen par minutek denně. Jinak se snaží pretocit na bok. Když na ni mluvím, tak se usmívá. Pláče jen když má hlad a občas pár minutek večer. Máte někdo taky takové miminko?

Letošní únor se mi zdá dvakrát tak delší než obvykle. Intenzivní zima a skoro žádné slunce. Mrazivé počasí vysiluje moje tělo i duši. Novoroční chuť začít se sebou něco dělat pomalu vyprchává, protože na delší běhání je dost mrazivo, ke cvičení chybí energie a chladné počasí bez slunečního světla mě začíná vysilovat i duševně. Chybí mi slunce a zelená barva. Rajčata zatím pořád chutnají všelijak, jenom ne jako rajčata, a salát moje unavené tělo spíš ochlazuje. Máte to také tak?
Existuje však způsob jak tohle mezidobí, které nás vysiluje, přežít se vztyčenou hlavou. Zpomalte, čerpejte energii po malých doušcích a prohřívejte se. 

V únoru ledviny na prvním místě

Mrazivý únor velí, abychom se zaměřili zejména na své ledviny, které jsou právě v tomto období naším nejcitlivějším místem. Ledvinám rozhodně neprospívá chlad a stres. Právě ledviny mají tu důležitou funkci, že odstraňují odpadní produkty z organismu a čistí naše tělo. V čínské medicíně jsou ledviny považovány za centrum, ze kterého vychází vaše čchi, neboli životní energie. Pokud máte dlouhodobý pocit nedostatku energie, možná vašim ledvinám něco schází.

Polévkový detox

Než začne svítit první jarní slunce, aby nás zahřálo a pozitivně naladilo, je třeba se zahřívat zevnitř a to i psychicky. Pokud hledáte nějaký pohyb, nevysilujte se zbytečnými výkony. Ideální je v tomto mezidobí právě má milovaná jóga. Protáhnete se, zharmonizujete, pozitivně naladíte do dalších dní. A co teprve hot jóga? O té vám jednou musím taky napsat. 

Protože zelenina tělo spíše ochlazuje a v únoru bychom měli svá těla naopak zahřívat, z vlastní zkušenosti doporučuji vařit polévky. Je to skvělá večeře pro celou rodinu, která tělu doplní tekutiny, prohřeje a je zdravá. Mám několik svých osobních receptů na polévky, které jsou zdravé, ale hlavně rychle hotové.

Bonding. Slovo cizího původu, které začíná být v naší zemi konečně pořádně skloňované. Jedná se o termín pocházející z angličtiny a znamená připoutávání se, připevňování či lepení. Přeneseně ho můžeme označit úplně jednoduše jako proces sbližování se. Ve většině případů se s tímto pojmem setkáme v souvislosti s porodem a novopečenou maminkou.

Bonding bývá také označován jako zlatá hodinka po porodu - tedy čas, kdy právě narozené miminko začíná poznávat svět a především své nejbližší. Vlivem porodu se mu do krve vyplavilo velké množství adrenalinu, čímž se spustilo velice intenzivní vnímání světa. Právě narozené miminko tedy vše vnímá na maximum.

Dítě se nachází ve stavu klidné bdělosti, má doširoka otevřené oči a pohybuje se jen velmi málo nebo pomalu. Bonding přináší mnohá pozitiva - za všechny vzpomeňme například snadnější nástup laktace, stabilizace dýchání miminka či lepší vyrovnávání  se s porodními i poporodními bolestmi u maminek. To vše se samozřejmě týká především situace, kdy bonding probíhá s maminkou. Co se ale stane, když žena není po porodu z jakéhokoliv důvodu schopná mít miminko u sebe?

Když přijde na řadu tatínek

Nejčastěji dochází k bondingu miminka s tatínkem v případě, když byl porod proveden císařským řezem - zpravidla v celkové narkóze a maminka tak nemůže o své novorozené děťátko pečovat sama. V takovém případě je nejlepší volbou provést bonding s další neskutečně důležitou osobou v životě dítěte - tedy s tatínkem.

Takový bonding probíhá, podobnějako tomu je u maminek, jen s jednou velkou změnou - s tatínkem není možné provést první kojení. Miminko je bezprostředně po porodu přiloženo na nahou hruď tatínka a i zde se tedy doporučuje zachovávat pravidlo skin to skin - tedy kůže na kůži. Pokud stojíte o bonding v zastoupení otce, je lepší si toto přání napsat do porodního plánu. Zatím u nás bohužel není moc porodnic, které by tuto možnost nabízely automaticky.

Máme-li v domě dítě, je pro nás naprosto samozřejmé uklidit z jeho dosahu předměty, které pro něho mohou být nebezpečné. To se samozřejmě týká i lékárničky a léků v ní obsažených.  Přesto se však může stát, že se dítě k lékům dostane.

Zachovejte chladnou hlavu

Potkat to může každého z nás. Stačí okamžik, zapomenutí. Malé děti jsou vynalézavé a snadno si přistrčí židličku, kam potřebují. Mnoho z nás nosí např. léky proti bolesti i v kabelce, která je rovněž častým středem zájmu našich drobečků.

Pokud tedy zjistíme, nebo máme podezření, že naše ratolest spolkla lék, který neměla, je třeba jednat. V první řadě ale zachovejte klid a chladnou hlavu a nekreslete si ty nejhorší scénáře.

Kontaktujte odborníky

U dětí nevyvolávejte zvracení a nepodávejte solný roztok, ale nejdříve volejte odborníky! Vyvolání zvracení nechte do doby, dokud vám to neporadí odborník, může to mít opačný efekt nebo nemusí být vůbec potřeba a zbytečně by to pak dítě zatížilo.

Po miminku touží většina žen. Už od malička si hrajeme na maminky a staráme se o panenky, které miminko představují. Dříve či později přijde doba, kdy hru vystřídá realita a touha po skutečném miminku. Některým z nás děťátko vstoupí do života nečekaně, jiné plánují a snaží se. Proběhne-li nám hlavou věta „Chci otěhotnět!“, obvykle se snažíme udělat vše možné a nemožné, aby se nám to podařilo co nejdříve.

Co tedy dělat, když chceme otěhotnět a začínáme se snažit

Podstatou všeho je být psychicky a fyzicky v pohodě. Zdravotní stav však na začátku snažení většinou nezjišťujeme.

1. Kdo tedy chce, může navštívit lékaře a absolvovat alespoň preventivní prohlídku, kterou dlouho odkládá.

2. Přestaňte užívat antikoncepci. Nejlépe alespoň pár měsíců dopředu, aby se tělo pročistilo. 

3. Omezte alkohol na nulu a pokud možno i kofein, cukr, umělá sladidla a dochucovadla atd. To vše má na nás negativní účinky. Snažte se jíst pravidelně a vyváženě. Samozřejmě nemusíte překopat celý svůj jídelníček, ale pro zdravé fungování těla prostě určitá vyváženost vitamínů důležitá je. Kdo nechce spoléhat na přirozené zdroje v potravě, může v lékárnách sáhnout po speciálních přípravcích. Nezapomínejte ani na kyselinu listovou, která je pak také důležitá pro správný vývoj miminka v bříšku.

Pocity nejistoty, bezradnosti, záchvaty pláče a vzteku. To vše proto, že se nedokážeme popasovat s novou rolí, do které jsme postaveny - s rolí matky. Nejen pro nás je ale naše role nová. I náš partner to tak může mít jako otec. O poporodní depresi u žen toho bylo popsáno mnoho. Ale můžeme se s ní setkat u mužů?

Trocha statistiky

Podle organizace National Childbird Trust není poporodní deprese u mužů až tak výjimečná, jak se možná předpokládá. Poslední výzkum ukázal, že jí trpí až 38 % novopečených tatínků (výzkum z roku 2013-2014). 

Poporodní deprese u žen přímo souvisí s psychickým (nová role matky) i fyzickým (porod, devítiměsíční zátěž, hormonální výkyvy) vyčerpáním. U mužů se na jejím rozvoji podílí zejména psychická stránka. Tento fakt má souvislost s poměrně novou rolí otců, kterou ve společnosti zaujímají. Zatímco dříve byli zcela jasně postaveni do role živitele rodiny, dnes se po otcích chce mnohem víc.

Přítomnost u porodu, péče o dítě, pomoc v domácnosti, tlak na finanční zajištění rodiny. Toto je časté očekávání, které je na novopečené tatínky kladeno. Navíc najednou mohou trpět nedostatkem spánku a negativně vnímat změny partnerčina chování. Není toho málo. A pokud ještě navíc přičteme to, že najednou nejsou středobodem zájmu a mohou se u nich objevovat pocity žárlivosti na vlastní dítě, máme na psychický problém zaděláno.

Jak poznat, že se něco děje

I přesto, že se v České republice porod do vody netěší takové popularitě jako v zahraničí, stává se čím dál více oblíbenou metodou alternativních porodů. A jak už to tak u takových věcí bývá, vyvolává řadu bouřlivých diskuzí. Pravdou ovšem je, že i přesto, že o něm hodně budoucích rodiček uvažuje, většina nakonec do vody neporodí.

Co to vlastně je?

Jako o porodu do vody mluvíme o takovém porodu, při kterém probíhá vypuzovací fáze (druhá doba porodní) pod úrovní vodní hladiny. Před vlastním porodem plodu může rodička strávit v bazénu/vaně různě dlouhou dobu, pokud ale dítě porodí mimo ní, nejedná se o porod do vody. Jednoduše řečeno, abychom mohli hovořit o porodu do vody, musí se miminko narodit po vodní hladinou.

Tato metoda porodu je v České republice akceptovaná od roku 1999. Česká gynekologická společnost však stanovila podmínky, za jakých je možné porod ve vodě připustit. Patří k nim i požadavek podpisu rodičů pod informovaný souhlas s porodem do vody, který by měl obsahovat i seznam možných rizik. 

Předpoklady pro porod do vody

Těhotná žena, která se rozhoduje pro porod do vody, nesmí mít žádné zdravotní problémy. Její těhotenství musí probíhat fyziologicky a musí dosáhnout aspoň 37 ukončených týdnů bez přítomností známek hypoxie (sníženého obsahu kyslíku) či jiných problémů plodu. 

Lehká psychotička se znovu hláši. Ačkoli musim podotknout, že je ze mě teď trochu větší pychotička, protože do sebe láduju Utrogestan, čili progesteron pro větší možnost otěhotnění. Stává se ze mě nasraná a plačtivá plačka, kterou rozbrečí každá druhá písnička. Což u mě není normální. Neustálé závratě mi taky nedělají dobře, ale co bych nevydřžela pro početí zdravého milovaného potomka.

Poslední době se daří i v práci, zvedli mi třídu, za což jsem vděčná. A celkově mě zase chvíli práce baví. Akorát musím být na sebe opatrná.

Co mě ale dost rozhazuje je to, že se blíží zkoušky z autoškoly. Ačkoli jsem myslela, že největší problém budou jízdy, není tomu tak. Ačkoli se snažím dělat testy a učit se vyhlášku, pohořím, což mě uvrhá do letargie, že jsem stará kráva, co do mozku nedostane základní poučky. Budu se na to muset opravdu vrhnout a knihu přečíst aspoň třikrát. Ale budu potřebovat pomoc všech svatých a taky mého manžela aby mi to do hlavy nalil. Ale věřím, že to nějak zavládnu a nakonec ten řidíčák udělám i kdyby na třikrát.

V poslední době, jsem ale celkem klidná a moc se nestresuji, ale i přesto mě přepadne naštvanost na našeho milovaného Boha. Když slyším, že kde jaká feťačka nebo alkoholička zapadne aniž by chtěla. Všichni mi neustále říkají že se na to moc upínám, ale je to lepší než před pul rokem, kdy jsem nemyslela na nic jiného. Ale stejně mi to nikdo nevěří. Snažím si říkat, že když to nevyjde tento měsíc výjde to jiný.

To jen v krátkosti, aby jste na mě nezapomněli.
Budu vděčná za komentár, like, či přečtení. Vím že tímhle blogem neohromím masy, ale třeba pomužu dostat do podvědomí, že psychické nemoci jsou daleko horší, než ty fyzické.

Všem mým příznivcům děkuji a přeji Vám krásné sny bez zbytečných úzkostí ,depresí a stresem.
Vaše psychotička

Ahoj holky, musím si trošku ulevit, nebo se fakt zblázním.Všechno to začalo na začátku ledna, kdy mi psychiatrička "povolila" s lékama otěhotnět. Mám úzkostnou poruchu, beru půlku esoprexu denně. S manželem jsme se tedy rozhodli jít na věc co nejdřív a protože mi zbývalo posledních pár pilulek z platíčka, za pár dní nám nic nebránilo v tom, abychom začali. Zhruba za 10 dní od poslední menstrauce mě začalo bolet a píchat v podbřišku, chodila jsem pořád na záchod, motala se mi hlava, bylo mi špatně. Časem se přidaly i záda. Ztuhlost, bolest, hlavně kolem ledvin. Přibyly noční můry, noční pocení, neschpnost usnout. Běhala jsem k obvoďačce se "zánětem močáku", kterej jsem ale neměla. Všechno bylo v pořádku. Přibližně tři dny před očekávanou menstruací silnější bolest v podbřišku, jakoby stahy v břiše, únava, bolest prsou, zvětšená prsa. Říkala jsem si, jak je to super, že se zadařilo znovu napoprvé. Šla jsem na krev. Hcg 20, na ultrazvuku nic. O týden později znovu odběry. Hcg 49, na ultrazvuku nic. V rozboru krve všechno v naprostém pořádku, až na lehce zvýšený prolaktin, hcg je tam pořád, ale roste strašně pomalinku,takže podle doktorky těhotná nejsem ani náhodou, já se ale tak cítím, mám všechny možný příznaky, dokonce i to hcg tam je. Sliznice se prý připravuje na menstruaci a to může někdy zvýšit i hcg. Podle mě je to ale blbost. Hcg přece nevylučuje sama sliznice, ne? Nebo už si dokážu psychosomaticky navodit i těhotenství???