Na budoucnost svých dětí myslí téměř každý rodič v Česku. Podle našeho posledního průzkumu chce přibližně 90 % rodičů své děti do budoucna zajistit a k tomu využívají různé formy. Tou nejoblíbenější je právě stavební spoření pro děti, které po menším útlumu zažívá opět boom.

Právě to, umožňuje rodičům, aby spořili svým dětem a vytvářeli jim dobrý základ pro financování vlastního bydlení. Kromě toho jsou finanční prostředky hojně využívány například i na financování vzdělání.

Podle našich interních statistik ho rodiče zakládají svým ratolestem nejčastěji v prvních 2 letech života, druhá vlna přichází s povinnou školní docházkou. Ještě v prvním čtvrtletí loňského roku mohla některé rodiče od pořízení stavebního spoření pro své potomky odradit skutečnost, že ukončení smlouvy bylo možné pouze se souhlasem opatrovnického soudu. Toto omezení vyřešila novela zákona o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, platná od dubna loňského roku.

Díky ní se opět zvýšil zájem o dětské stavební spoření, které v posledních několika měsících zažívá doslova renesanci. V době, kdy platila omezení pro ukončení těchto smluv, si stavebko u nás uzavřelo zhruba 1 000 nových klientů. O rok později se zájem ztrojnásobil!

Kromě spoření je stavebko ve velké míře využíváno i z důvodu výhodných řádných či překlenovacích úvěrů k financování bydlení.  Jen v prvním pololetí letošního roku poskytly spořitelny úvěry za 30,6 miliardy korun, což je meziroční růst zhruba o třetinu. Pro získání řádného úvěru s garantovanou úrokovou sazbou je nutné spořit alespoň dva roky. Zájemce by při něm měl dosáhnout takzvaného minimálního hodnotícího čísla, které vychází z délky spoření, výše naspořené částky a cílové částky. V případě, že zájemce aktuálně řeší svoji bytovou potřebu (rekonstrukce nemovitosti, koupě bytu či domu apod.), může využít stávající atraktivní nabídky překlenovacího úvěru do doby splnění podmínek pro získání řádného úvěru ze stavebního spoření.

Už nějakou dobu s námi bydlí jídelní židlička Mimzy LX, kterou máme od Joie zapůjčenou na testování, a pravděpodobně u nás již zůstane, protože je prostě super! 🙂. Mimzy LX ale naprosto splnila naše očekávání, tak jsme se rozhodli ji rovnou pořídit a nehledat už jinou. 🙂

Základní informace:

• unikátní otevřený design v každé její pozici
• omyvatelné látky a vyjímatelná měkká vložka
• 7pozic výškového nastavení
• kompaktní po složení
• extra velký pultík odnímatelný jednou rukou
• pultík je nastavitelný do 3 pozic a obsahuje i držák nápojů
• dodatečnémalé pultíky vhodné i do myčky
• hornípultík s úpravou proti klouzání poslouží i jako tác naservírování jídla
• miniaturní„svačinkový“ pultík vhodný i do myčky
• praktická možnost uskladnění pultíku na zadních nohách židličky
• 3polohy sklonu zádové opěrky
• vyjímatelný a omyvatelný potah
• 3 pozice nastavení výšky opěrky nohou
• 2 pozice sklonu opěrky nohou
• integrovaná kolečka v předních nohách
• nastavitelné pětibodové pásy 

Rozměry a nosnost:

rozložená:d. 78 cm xš. 57 cm x v. 104 cm

složená:d. 31,3 cm x š. 51 cm x v. 120 cm

Víte, co je to koníkovská dražba? 

Víte a už se těšíte?

Vůbec netušíte a zajímalo by vás to?

Chtěli byste se zapojit darováním vlastnoručního výrobku nebo vydražením nějaké parádní věci?

Všechny vás rádi přivítáme ve skupině Charitativní dražba 🙂

Dražba je akce, která se tady koná pravidelně dvakrát do roka - v dubnu a v listopadu. Princip je jednoduchý. 80 šikovných uživatelek MK vyrobí každá něco, svá díla nabídnou v dražbě a všichni ostatní se je můžou pokusit získat. Cílem je vybrat tímhle způsobem co nejvíc peněz pro rodinu s nemocným dítětem, aby za ně mohli pořídit zdravotní pomůcky nehrazené pojišťovnou nebo jet třeba na rehabilitační pobyt. Pro koho budeme dražit tentokrát, to se brzy dozvíte. Celá akce je řádně ohlášená jako veřejná sbírka, probíhá pod záštitou Dobročinného spolku šikovných holek a je oficiálně schválená vedením MK. Tolik suchá fakta. Hlavní myšlenkou je vlastně to, že my - maminky, čekatelky, babičky a případně i muži z MK - můžeme sami, svými vlastními silami, usnadnit život někomu z nás, kdo potřebuje pomoc. A opravdu nejde o maličkost. Až doteď se nám všem povedlo dát dohromady několik set tisíc... A kdo jste se ještě žádné předchozí dražby nezúčastnil, tak věřte, že se budete divit, jaké parády umí holky do dražby vyrobit. A že souboje o ně jsou často napínavé do poslední vteřiny.

V pátek jsem se trošku vytočila. Řekla bych, že přetekl pomyslný pohár vody, a protože šlo o matku vracející se z rodičáku, schytá to ode mne modrokůň. Takže lidičky, pokud hledáte práci, píšete životopisy a nevíte jak na to… Tak prosím přečíst.

Hlavička životopisu

Hlavičku by měl obsahovat každý životopis. Jsou v ní základní údaje o vás a může v ní být i fotka.

V hlavičce je nutné uvést celé jméno v základní podobě (tedy ne Anetky, Libušky, Haniny nebo Saši - možná se to zdá logické, ale, divili byste se…). Jméno prosím uvádějte velkými písmeny, klidně kapitálkami - pomůže nám to a hodně. Kontaktní údaje (adresa, telefon a mail) a ideálně i datum narození. Tyto kontaktní údaje nejsou ničím, co by mohl personalista jakkoliv zneužít, ale velmi mu pomůžou daného člověka správě identifikovat a zařadit. Adresu nemusíte dávat trvalého bydliště, pokud se na něm nezdržujete, ale je to třeba do životopisu napsat - hodně personalistů pak podle CVčka připravuje smlouvu. Do životopisu je naopak zbytečné psát váš stav, počet dětí nebo národnost - do toho nikomu nic není.

Fotografie

Někteří moji kolegové (a občas i já, pokud reakcí dojde hodně a já nemám podle čeho jiného začít selektovat) životopisy bez fotky rovnou odkládají, nebo nečtou tak důkladně, jako když tam fotka je. Fotka nám pomůže se s člověkem trošku seznámit, vidíme, jak vypadá, jestli je upravený a životopis s fotkou nám řekne mnohem víc, než když tam žádná fotka není. Věnujte výběru fotky dostatek času - neberte "prostě nějakou", i kdybyste se kvůli tomu měli speciálně vyfotit. Na fotce je ptřeba být upravený, v pěkném nevyzývavém oblečení. Určitě se nehodí fotka z akcí, mejdanů, nebo s dětmi. Můžete použít fotku v přírodě, z výletu (ale opět opatrně) ale mějte na paměti, že to, jakou dáte do životopisu fotku, toho o vás hodně řekne. Fotka může i vystihovat váš koníček (na motorce, v lodi, na kole…), ale stále je důležité, aby většinu fotky zabíral obličej, měli jste upravený zevnějšek - tedy žádné sluneční brýle, sluchátka na uších, selfíčka a podobně. Pokud se hlásíte na vyšší pozici, doporučila bych spíše profesionální upravenou fotku. Fotku je ideální vložit přímo do životopisu a nepřikládat zvlášť.

Poznávací a líbánková fáze

To je fakt bomba. Asi všichni na to vzpomínáme jako na fázi nonstop sexuálního dobrodružství a je celkem jedno, jestli to děláte ráno, v poledne nebo uprostřed noci, na lustru, v autě, na kuchyňské lince. Prostě to jde pořád. Dost lidí má tu smůlu, že tuhle fázi ukončí prvním těhotenstvím. Ministerstvo zdravotnictví varuje: za sex budete potrestáni svými vlastními geny.

Těhotenská fáze

S neochvějnou přesností se střídají nálady „chci to tady a teď“ s: „jdu blít“ nebo: „ten obrázek jsi pověsil nakřivo, asi mě už nemiluješ, budu brečeeet“ a nakonec je vše završeno: „s velrybou nechce souložit nikdo“.

Fáze mimino

Jinak známá jako hra Kdo usne dřív? Pokud chcete mít sex, nesmíte se dostat do horizontální polohy, protože vám okamžitě spadne oko.

Nástup dítěte do první třídy řeší každoročně několik desítek tisíc českých rodičů. Podle kvalifikovaných odhadů ministerstva školství přibývá v posledních pěti letech každoročně okolo 113 000 nových školáků. Kromě pořízení školních pomůcek řeší
aktivně 32 % rodičů také rekonstrukci dětského pokoje. Zajímavostí je, že až 92 % z nich nechává dítě do rekonstrukce zasahovat. Pětina dokonce přenechává všechna rozhodnutí zcela na něm a snaží se mu v jeho představách vyhovět. Informace vyplývají z aktuálního průzkumu finanční skupiny Wüstenrot.

Nedílnou součástí rozhodnutí o rekonstrukci dětského pokoje jsou finance. Téměř dvě pětiny rodičů (39 %) je řeší z vlastních úspor. „Důležitou roli hraje také stavební spoření, které patří dlouhodobě k nejvyužívanějším finančním nástrojům. Češi ho využívají zejména na spoření. Cílovou částku lze využít po vázací době šesti let, což je přesně věk dětí, kteří nastupují do 1. třídy. Výhodně lze ale zažádat také o úvěr ze stavebka. Financování tímto způsobem je ideální pro zhruba čtvrtinu rodičů,“ říká Jiří Klos, manažer vývoje bankovních produktů finanční skupiny Wüstenrot.

Roli hraje věk

Rozhodujícím důvodem pro rekonstrukci je nástup dítěte do 1. třídy. Tento názor sdílí téměř třetina rodičů (32 %). Další klíčový moment představuje narození druhého potomka (19 %), které klade na rodiče v malém bytě (například 2kk, 20+1, 3kk, 3+1) nároky na nutnou úpravu dětského pokoje. Téměř každý osmý rodič přihlíží i k pubertě dítěte, kdy se mění jeho preference a vkus.  Existuje i skupina rodičů, kteří se snaží se od začátku vybavit pokoj neutrálně na delší dobu, a tím pádem rekonstrukci neřeší (26 %). „Nutné jsou jen drobné úpravy - vymalování, výměna židle či stolu. Většinou tuto situaci řeší nárazově a dle potřeby,“ upozorňuje Jiří Klos.

Rodiče akceptují názor dětí

Dětská představivost nemá hranice, ale přeci jenom praktická řešení vyžadují i zásah zkušeného člověka. Přesto pětina rodičů nechává výslednou podobu nového pokoje na svých potomcích. „Zároveň se ale přiznávají, že s nimi dané úpravy konzultují, aby došlo ke kompromisu. Názor dítěte uznávají patrně i z toho důvodu, aby se na školní úkoly dobře soustředilo,“ komentuje výsledky průzkumu Jiří Klos, a dodává: „Až 72 % rodičů nechává dítě do modernizace pokoje zasahovat. Většinou se jedná o zvolené barvy a další doplňky. Na rodičích je pak praktické uspořádání pokoje včetně nákupu nábytku.“ Názor dítěte nebere v potaz 5 % rodičů.

Téměř 90 % všech rodičů přemýšlí, jak správně zajistit své děti a nepustit je do samostatného života s prázdnou, tento fakt vyplývá z průzkumu finanční skupiny Wüstenrot. Na trhu existuje celá řada spořicích produktů. Rodiče se často přiklání k bezpečným způsobům dodávajícím jistotu, a právě proto má největší oblibu stavební spoření. Pokud přemýšlíte, jaký z produktů bude pro vaše děti nejlepší, vyzkoušet můžete atraktivní tarify Kamarád+ či Kamarád od stavební spořitelny Wüstenrot.   Novinkou je zvýšení věkové hranice z 18 na 24 let.

Stavební spoření se dlouhodobě řadí k ideální a především stabilní formě, jak dětem zhodnotit vkládané finanční prostředky. Zahrnuje fázi spoření a v případě potřeby je možné získat i výhodný úvěr na bytové potřeby. Využívá se nejen jako produkt spořicí, ale i úvěrový a dětem výrazně ulehčuje start do života. Potvrzují to i výsledky nedávného průzkumu finanční skupiny Wüstenrot. „Nejčastěji stavební spoření využívají rodiče pro zajištění dětí do budoucna. Jedná se však o produkt, který je podporován státem, má široké spektrum využití, a proto jej lze využít v každém věku,“ doporučuje Jiří Klos, manažer vývoje bankovních produktů Wüstenrot.

Atraktivní tarify stavební spořitelny Wüstenrot

Stavební spořitelna Wüstenrot nabízí stavební spoření pro děti ve dvou tarifech: Kamarád a Kamarád+. Spoření se liší pouze ve výši cílové částky. Uzavření smlouvy je bez poplatku, díky kterému ušetříte až 3 000 korun. Od března se navíc věková hranice posunula z 18 na 24 let. Tento krok dělá ze stavebního spoření pro děti, s přihlédnutím k atraktivnímu úročení, ještě zajímavější.

Po skončení smlouvy můžete dále spořit, peníze vybrat nebo si vzít úvěr

Pokud se blíží konec smlouvy u vašeho stavebního spoření, nemusíte se bát. „Stavební spoření se sjednává zpravidla na 6 let a zaručuje vám přiznání státní podpory. Pokud po uplynutí této doby peníze nutně nepotřebujete, stavebko vypovídat nemusíte, je jen na vás jak s ním naložíte. Státní podporu získáváte i nadále. Výhodou je, že již nejste vázaní dobou, po kterou musíte spořit a částku tak můžete kdykoli vybrat,“ potvrzuje Klos.

    Tatínek říkal, že maminka už je naše. Koukal jsem na něj, co to zase povídá. Moje byla vždycky. Maminka mi pak vysvětlila, že už má stejné příjmení. Já pořád moc nevím, o co jde. Ale slíbil jsem vám vyprávění o té svatbě.

    Nepokakal jsem se. Maminka koupila oblek. Dlouho ho žehlila, prý tam dělala nějaké puky. Přitom doma říká, že hokej nemá rada. Taky jsem měl kravatu, učil jsem se to slovo dost dlouho. A byla perfektní na cucání.

    Ráno jsme jeli babiččiným autem. Babí dala kolem mojí sedačky bílýho hada, prý se tím zdobí auta vždycky, akorát venku. Abych měl radost, tak ho omotala kolem nás s maminkou a já jsem z toho vůbec neusnul.

    Maminka s tatínkem si hráli na schovávanou, to mě bavilo. Pošeptal jsem mamce, že chci hrát taky, tak vymyslela, že budeme spolu v našem pokoji. Tatínek nás opravdu nenašel, přitom jsem ho několikrát slyšel na chodbě. Tak jsme to s mamkou vyhráli.

    Pak přišlo hodně lidí a já už jsem byl venku v kočárku. Maminka najednou přišla ve velkých bílých šatech a byla moc krásná. Ty šaty vybírala se mnou, slíbil jsem tátovi, že to ohlídám.  Tak jsem ho snad nezklamal. Pak tam byl pán v dlouhým černým plášti a hodně dlouho něco povídal mamince a tatínkovi. Všichni ho poslouchali, ale mě to nebavilo, tak jsem usnul. Najednou mě probudila hudba a začal zpívat můj strejda Pavel. To se všem moc líbilo a pak lidi tleskali. Nakonec mě babí dala mamince a všichni lidi k nám chodili, usmívali se a pusinkovali mojí mámu. To mi trošku vadilo, protože to dělám jenom já a tatínek. Tak jsem nevěděl, co mám dělat, ale táta byl v pohodě, tak jsem taky nic neříkal. Ale tvářil jsem se naštvaně, aby všichni věděli, že maminka je moje. Musel jsem jí chránit.

    Hodně jsem byl v kočárku a pořád se na mě chodil někdo koukat nebo mě vozit. Všichni říkali, jak jsem hodnej a pak chodili za maminkou a říkali jí to taky. My jsme se tak s mamkou domluvili. Vždycky jsme šli spolu do našeho pokoje a tam jsem se napapal. Večer jsme si spolu zatancovali, tak jak jsme to doma trénovali. Spinkal jsem u maminky v kočárku až do večera a pak mě šla mamka uložit do postýlky. Byla se mnou, než jsem usnul a pak už bylo ráno a všichni lidi byli pryč…

Hysteroskopie je endoskopický gynekologický zákrok, při kterém zavádíme skrz pochvu a hrdlo děložní do dělohy kameru.  Jsme tedy schopní posoudit, jak děloha vypadá uvnitř. Popsat, zda je dutina souměrná, jak vypadá děložní sliznice a jestli jsou viditelná ústí vejcovodů.

Na obrázku můžeme vidět pohled od děložního hrdla na celou děložní dutinu.  V normálním stavu je přední a zadní děložní stěny na sebe ,,připláclá´´. Abychom v děloze viděly, musíme jí naplnit distenčním mediem, což je u hysteroskopie většinou fyziologický roztok.  Funguje to tak, že z kamery hysteroskopu vytéká fyzologický roztok ohřátý na teplotu těla a tím se děloha naplní. Vidíme tedy přední a zadní stěnu. Levou a pravou hranu děložní a v rozích vidíme malé tmavé tečky a to jsou ústí vejcovodů.

Diagnostická hysteroskopie

U diagnostické hysteroskopie jde pouze o podívání se do dutiny děložní, zda je vše tak, jak má být.  Je možné ve vybraných případech výkon provést i třímilimetrovou optikou bez anestezie a to i ambulantně.  Většinou k diagnostické hysteroskopii připojujeme biopsi endometria - odebrání malého vzorku děložní sliznice.

Operační hysteroskopie

Operační hysteroskopie je nitroděložní operace prováděná pomocí hysteroskopu operačního popřípadě resektoskopu.  Jsou to situace, kdy je v děloze zjištěná nějaká patologie, kterou je nutno vyřešit. Většinou se jedná o patologicky vysokou děložní sliznici, polyp nebo myom vyklenující se do děložní dutiny. U operační hysteroskopie je nutná anestezie a dilatování (roztahování) děložního hrdla.

"V pondělí chodíme plavat, v úterý máme jogínky, ve středu a ve čtvrtek chodíme na pohybové zpívání. Středu a pátek chodíme do výtvarných dílniček." Takový klasický rozvrh dvouletého batolete s akční maminkou. Je však třeba také myslet na to, že přirozený pohyb je pro děti to nejdůležitější a sebelepší kroužek ho nahradit nedokáže!

Příklad rodiče

Jako vždy, je potřeba nejprve začít u sebe. Patříte k rodičům, jejichž denní pohyb se smrštil na cestu od televize do kuchyně a z bytu do auta? Pak vězte, že svým dětem nejdete dobrým příkladem. Dítě toto vše vidí a ty samé vzorce chování nakoukává a inklinuje k nim. Na změnu ale není nikdy pozdě. Vezměte kočárek, vyrazte do parku, kupte si kolo a dětskou autosedačku. Zkrátka a dobře - jděte pohybovým příkladem.

Novorozenci a kojenci

Protože budoucí pohybové schopnosti (mimo jiné) závisí na správném fyziologickém vývoji dětí, můžeme začít už u našich nejmenších. U takto malých dětí se v rámci pohybu bavíme zejména o tzv. pasení koníků a správné manipulaci s novorozencem, abychom mu hned zpočátku spíš neublížili. Podívejte se na článek Správná manipulace s miminkem ovlivní jeho motorický vývoj, kde najdete vše potřebné. 

Obecné doporučení, jakmile miminko začne být více pohyblivé je to, abychom mu pohyb dopřály a nebránily mu v něm. Tedy nakupte vhodné podložky na zem (nesmekavé a ideálně nemačkavé) a nechte dítě se pořádně rozhýbat. Převalování ze zádíček na bříško, sezení, pérování na kolínkách a lezení. To vše patří k pohybovému vývoji kojenců. 

Tahle zábava je perfektní nejen na deštivé dny, kdy není možné děti vyhnat ven. Užijete si ji i když je venku krásně a potřebujete caparty hezky svlažit. Nechte je zahrát si na malé archeology a vytesávat dinosaury z ledu!

Co budeme potřebovat?

• figurky dinosaurů, mušle
• balonky, mikrotenové sáčky (podle velikosti dinosaurů)
• misku (můžete použít například vymytý plastový obal po mase)
• tavící pistoli (případně izolepu, oboustranou lepící pásku apod.)
• kladívko, šroubovák, štětec

Do mikrotenového sáčku vložte dinosaury. Řiďte se velikostí sáčku a velikostí figurek, ať není sáček zcela zaplněný. Do balónku vložte pár mušlí.

Některé dinosaury přichytněte k misce tavící pistolí, případně izolepou nebo oboustrannou lepící páskou. Některé nechte v misce volně položené. Ve výsledku tím vznikne zajímavější struktura v ledu.

Tip: vodu můžete pomocí potravinářských barev obarvit například modrou nebo zelenou.

Hrozně ráda zkouším nové věci. Baví mně testovat, ochutnávat a experimentovat a proto jsem i nadšená a vytrvalá v přihlašování do různých testovacích výzev i tady na koníkovi. Test kuchyňských pomocníků byl jasná výzva a já se nemohla dočkat, až přijde balíček skvělých  kuchynských pomocníků, se kterými bude radost vařit a zdobit. Když zavolal pošťák, nadšeně jsem běžela dolů a balíček si převzala. Po rozbalení mně čekalo první velké zklamání - nebyl tam totiž ani jeden výrobek z těch, které jsem si přála. Nakonec jsem nad tím mávla rukou a rozhodla se, že je aspoň prostor pro to vyzkoušet nepoznané a pustila jsem se s dětma do prvních pokusů.

Jako první mně velmi zarazilo a zklamalo, že u žádného výrobku nebyl pořádný návod. Opravdu bych uvítala třeba rady, tipy a recepty, ale nenašla jsem nic - jen u pečící formy byl jakýsi návod k použití v několika jazycích (bez češtiny) ale i tak jsem se z něj nic podstatného nedozvěděla.

Jako první jsem vyzkoušela krouhátko na mrkev. Mělo vytvářet zajímavé květiny na ozdobení jídel. Sice teda při krouhání z "ořezávátka" lezl dlouhý had, ale jak z něj vytvořit květiny, joo, tak na to jsem nepřišla. Krom toho, že je u použití ořezávátka celkem dost odpadu (ale s tím si poradím - mňam) používá se nepohodlně a klouže, jako zdobení se mi výsledný produkt nelíbí. Ale nebyla bych to já, abych si nenašla alespoň něco 🙂 Do salátů si totiž moc ráda dávám mrkev na tenké plátky (škrábu škrabkou) a s touhle pomůckou to jde ještě snadněji a pohodlněji. Takže výrobek používat budu, jen teda k jiným účelům, než byl navržen.

Jako druhé přišlo na řadu vykrajovátko různých tvarů. Za mně tedy - absolutní zklamání. Zkusila jsem více různých věcí, ale hvězda nevykrojila nic... Jen spíš věci pomačkala a znehodnotila:( Ta letěla hluboko do šuflete hodně rychle. Vykrajovátko karetních tvarů jí vemi brzy následovalo - nápad dobrej, ale ty tvary měli být jednodušší a menší!!! Opět jsem zkusila víc různých jídel, zeleninu i sýry, ale že by to bylo hezké nebo se tím dalo něco zdobit se opravdu říct nedá...

S jistým zklamáním jsme se pustili do testování posledního produktu - pečící formy. U té byl i "nějaký" návod, ale ne recept. Sáhla jsem po osvědčené klasice a udělala šátečky z listového těsta. Manipulace snadná, pracovalo se s tím dobře, jen tedy šestiuhelník měl dost velký "odpad" těsta, tak jsem ze zbytku udělala sýrové šneky  Konečný výsledek hodnotím 2-, šátečky vydrželi zavřené a pevné, jedlo se to pohodlně a šli krásně ven. Na druhou stranu, podobné si umím udělat i doma na plechu a nemusím mít v kredenci plechovou zbytečnost, která se na nic jiného nehodí... Alespon něco na testování ale dopadlo dobře  Myslím že plech třeba někdy ještě použiji...

Moc mně mrzí psát negativní recenzi, snad je to i horším výběrem došlých produktů, ale ve mně převládá zklamání. Nepřidávala jsem průběžně žádné příspěvky, pořád jsem doufala že to dopadne dobře a já se naučím s výrobky pracovat, ale, bohužel... Opravdu moc mi chybí český návod, recepty, rady a tipy - celá zásilka na mně působila dojmem něčeho, co jsem si koupila za dolar na ebayi.

#test_magnet3pagen

často od svého okolí slýchám, že jsem blázen, když si neužívám rodičovskou dovolenou jak jen to jde - přeci práce si ještě užiji dost. A co chudák dítě doma - bez mámy… 🙂

Mám jednoduchou odpověď. Při rodičovské dovolené pracuji, protože mám práci, kterou dělám ze srdce ráda, dává mi naplnění a spolu s mým životem a rodinou i velký smysl.

Chodím do práce moc ráda, protože mám čas i sama pro sebe a mám možnost zaměstnat hlavu i něčím jiným než péčí o miminko, pejska, domácnost, dům a zahradu.

Chodím do práce, protože mě baví se potkávat a komunikovat s lidmi. Každý člověk se kterým se setkám je pro mě něčím inspirativní a je pro mě moc fajn poznávat i jiné pohledy a názory. Což samozřejmě jde i s Kubíčkem - na druhou stranu, a možná to znáte sami, to nikdy není 100%. Protože neustále jedním okem sledujete co dělá váš potomek, když tedy zrovna nemá potřebu vám do hovoru vstupovat s vlastním tématem nebo vás netahá, že už potřebuje jít jinam. Je to prostě jiné.

Chodím do práce, protože mě má práce dobíjí a já pak jdu domů plná energie, elánu a s dobrou náladou. Což pak má samozřejmě velký vliv i na to, jak jsem pak doma v pohodě..
Ustojím více věcí bez mého občasného remcání a prudění, jsem vlídnější, veselejší, mám dost energie a to samé pak Kubík. Když je mamka v pohodě - dítě bývá v pohodě.

Chodím do práce, abych byla i stále v obraze. Abych věděla co se děje na trhu, učila se nové technologie a udržovala si i ty staré 🙂 Hodně se potkávám s maminkami, které mají obavy z návratu do práce, protože nepoužívaly cizí jazyk, počítač…

Tak zítra to vypukne, obě mláďata nastoupí do školky a já do práce. Přestože jsem během rodičovské do práce částečně jezdila a minulý týden už jsem v práci byla, od zítra to začne naostro. A já cítím nějakou lehkou nostalgii a nutnost opět se s tím vnitřně popasovat. Některé vás nástup na mateřskou teprve čeká a já po šesti letech předávám svou divou zvěř do spárů školních ústavů, abych si do jiného školního ústavu stoupla za katedru a ovlivňovala zase děti ostatních, divné ne?

Předem se přiznávám, nikdy jsem netoužila strávit spoustu let doma s dětmi, stále jsem unikala k nějakým pracovnám projektům, ale vzhledem k omezenému hlídání to byl vždy třeba jeden den  v týdnu. Přemýšlím, co bych udělala jinak. Asi nic, pořád bych to byla já a dělala stejné chyby, ale pár postřehů, které asi platí i mimo mateřskou, jsem v hlavě vysublimovala.

Co mi mateřská vzala?

• Spánek-a to definitivně, mé děti poprvé spí celou noc a do 8 do rána tyhle prázdniny, po 6 letech vstávání, nespaní, nošení, pití, krmení, pochodování, bdění…Je trochu nefér, že začíná školka a práce…
• Některé přátele-ani jim to nemám za zlé, jiné zájmy někdy mohou lidi rozdělit, ale věřím, že časem třeba cestu k sobě najdeme, pokud ne, nebyli to praví přátelé
• Soukromí-upřímně, na wc se zamykám, proto nemůžu říct, že ani na záchod nejdu sama. Jdu, ale s nějakou tou zvukovou kulisou nebo dotěrnými otázkami, ono i nákup 10 housek o samotě je pak skvělý zážitek hodný zápisu do deníku
• Důstojnost-někdy je třeba slevit ze svých zásad morálních i hygienických, abychom přežily, důležité je se tím příliš nechlubit a hlavně nemít výčitky
• Volný čas-vůbec nevim, co jsem dělala s volným časem v době, kdy jsem neměla děti. Zřejmě jsem jím marnotratně mrhala a vůbec si ho nevážila

Co mi mateřská dala?

• Sílu-věřit, že bude líp, že to zvládnu, že to děti zvládnou, že pro děti dokážu nemožné, sílu překonávat překážky, odpouštět…
• Instinkt-nějaký vnitřní hlas, který mě občas zastavil, občas motivoval, občas vyhecoval…
• Trpělivost-se svými dětmi jsem absolvovala vysokou školu trpělivosti, jsem promovaný a jmenovaný profesor trpělivosti, když mě v práci provokuje 30 puberťáků, jen se pousměji a vysvětlím jim, jak se věci mají…
• Naději-naučila mě doufat, i když už nebylo skoro v co
• Lásku – hory, moře, kopy lásky, kterou nenahradí vůbec nic, upatlané ruce kolem krku, ukoptěný nos zabořený v mých vlasech a dětské vyznání „Mám tě láda…miluju tě…úplně nejvíc“ , úplně to fyzicky bolí u srdce, jak moc ten cit vnímám

Občas se snažím zapojit do testování na koníku, ale nikdy se na mě neusmálo štěstí.

A budou výrobky do kuchyně, to by stálo za to zkusit štěstí. Píši komentář a doufám. Ve stanoveném termínu mi dorazí tři srdíčka, s tím, že vybrané uživatelky byly osloveny zprávou. Hm tak nic. Asi o den později mám zprávu, že jsme byla vybrána - ty jo sláva. Zrovna jsme měla den bllbec, tak toto mě opravdu potěšilo. Rychle na sebe posílám kontakty a netrpělivě vyhlížím pošťáka či kurýra. Přeji si nejvíce formičky na pudink, manžel vaflovač.

A den D. Kurýr přijíždí, běžíme s dětma pro balíček. Dorazila nám pečící forma na taštkičky, spirálka na zeleninu, sada tvořítek na zeleninu a ovoce. 

Hned na záčátek bych vytkla, že vše dorazilo bez návodů, u formy bych čekala i třeba  recepty. Nevím, zda můžu dát do myčky, zda je nutné formu potírat olejem, či jinak před pečením ošetřit. Já potírám kapkou olejem a osvědčilo se mi.

Pečící forma na taštičky

Byla jsme na ní zvědavá, a musím říct, že jsme z ní opravdu nadšená. Krásně se s ní pracovalo, používala jsme listové těsto a zkoušely jsme jak na sladko tak na slano. Jediné co, tak radýlko by mohlo být malinko ostřejší, musela jsme víckrát přejet, ale to byl celkem detail.

„To je otázka, na kterou hledám odpověď, už několik let. Asi je v tom naše obrovské zbožné přání věřit, že zrovna naše dítě ústavní péče nijak nepoznamenala, a že zrovna ono bylo tak odolné, že z ní vyšlo bez šrámů na duši.“

Poslední dobou mě stále více fascinuje jeden fenomén, který je typický pouze a jen pro nás osvojitele. Pěstouni to mají jinak.

O čem mluvím? O našich dětech.

Naše děti jsou úžasné, milované, vymodlené, dlouho očekávané a také tak moc zraněné raným traumatem odmítnutí a následnou ústavní péčí. Každé z dětí, které tímto prošlo, tyto události nějak, více či méně, zranily na duši. Tak to prostě je.

Nevadí, že si to naše děti nepamatují. Jako by události, které si jejich mysl neuchovala, neexistovaly. Naopak, a ještě hůř. To co si nepamatují, nemůžou a neumí zpracovat a přece to velmi výrazně ovlivňuje jejich následný život.

Nevadí, že toto zranění není na našich dětech na první pohled, a možná ani na ten druhý, vidět.