S nadcházejícími horkými dny člověk touží po pořádném osvěžení, a tak si užívá osvěžující radovánky, které léto nabízí. Koupání, zmrzlinu, domácí limonády a melouny - to vše patří k létu. Pokud byste se zeptali svých známých, čeho v horkých dnech zkonzumují nejvíce, vsadím se, že většina z nich vám odpoví, že je to právě meloun.

    Meloun je mylně považován většinou lidí za ovoce - jenže chyba lávky, meloun je totiž ZELENINA. Překvapilo vás to? Tak vězte, že následující informace vás překvapí možná ještě víc. Meloun patří do čeledi tykvovitých. Kromě toho, že je jeho chuť prostě božská, má meloun spoustu jiných výhod. Jelikož obsahuje kolem 90 % vody, je skvělý při hubnutí a detoxikačních kúrách. Kromě toho také obsahuje spoustu vitamínu C, vitamíny skupiny B či kyseliny listové. A když k tomu připočítáme to, jak skvěle chutná, uznejte, že se vyplatí dopřát si ho v pořádném množství. 

    A nyní už se se mnou pojďte podívat na ty nejlepší melounové recepty, které frčí u nás doma.

Melounové mojito - krok za krokem

    Jeden z nejoblíbenějších receptů je pro nás stoprocentně melounové mojito. Je možné ho připravit tradičně v alkoholové verzi či ve virgin podobě, kterou si mohou užít děti, těhotné či kojící maminky nebo prostě jen ti, kteří nemají na alkohol z jakéhokoliv důvodu chuť.

Potřebujeme:

Byla jsem moc zvědavá jaké jsou opalovací krémy od značky Sebamed. První věc, po rozbalení balíčku byla, že jsem si k nim přivoněla. Voní krásně! První pozitivum 🙂

Byla jsem vybrána k testování hned tří produktů na opalování a za tuto možnost moc děkuji.

Všichni uspěli a syn není spálený. Druhé a nejzásadnější pozitivum. Naštěstí, protože opalovací mléko dostalo opravdu zabrat. Syn miluje vodu a co jiného dělat v teplých dnech než být v bazénu. Když už se mi ho podařilo dostat z vody hned pádil na písek, který jako jediný je naštěstí ve stínu.

V příbalovém letáku je uvedeno, že je vodě odolný a také odolný proti písku > to mě dost překvapilo, ale text je pravdivý. Písek jsem ze syna lehce otřela. Nepřilepil se.

Třetí pozitivum > nezůstal obalený pískem a zároveň se za celé odpoledne nespálil.

Na celou naší zahradu svítí téměž celý den sluníčko a my býváme se  synem venku hodně. Hodinu dopoledne a pak i tři hodiny odpoledne.

Nedávno jsem se nachomítla k situaci, která mi utkvěla v hlavě a nemůžu přestat na ni myslet. Situace: malé dítě běží, zakopne a začne plakat. Reakce maminky: "Ježiši, to chvíli nemůžeš zůstat čistý?" Co jsi prosím dělal? Kam jsi koukal? Ukaž...to je dobrý. Pojď, ať stihneme ten autobus!" A malému chlapečkovi zatím tekly slzy a chytal se za kolínko. Přiznám se, že mi ho bylo neskutečně líto.. Vůbec nechci soudit jednání maminky - nevím jaký měla den, jak moc spěchali a vůbec.. Každopádně mě to motivovalo k zamyšlení, co si ten chlapeček asi z tohohle jednání vezme do budoucna. A druhá věc - proč si dospělí myslí, že vůbec jen tuší jak co malé dítě může bolet. Slýchávali jste doma taky někdy věty: Nebreč, nebo ti dám na zadek, abys měl/a důvod brečet. To už přeci nebolí. Bulí jenom ženský. Neplakej, to už je dobrý...apod.? Je zajímavé, že když dospělý řekne, že jej něco bolí nebo že mu není dobře - většinou se strhne vlna solidarity. Politují ho, pošlou ho k lékaři, nabídnou pomoc. Tak proč je to u dětí jinak? Proč maminky / tatínkové často nutí děti přestat plakat za každou cenu a učí je potlačovat jejich bolest a emoce? Napadá mě, že kdybych já byla tím chlapečkem - asi by mi spíš pomohlo, kdyby mi moje maminka řekla něco jako: " vidím, že jsi spadl a že pláčeš a držíš se za kolínko. To asi hodně bolí, co? To mi je líto. Víš, ale že moc spěcháme a potřebujeme stihnout autobus. Zvládneš teď k němu dojít a potom se na kolínko podíváme? A ideálně bych asi ještě chtěla pusu a obejmutí.. Při své práce terapeutky se často potkávám s tím, že lidé neumí vyjadřovat své pocity a emoce. Že se jich často bojí. To pak však má často za následek to, že lidé necítí naplnění ve svých vztazích, mají problém najít si toho "pravého partnera" nebo neumí komunikovat. Možná si řeknete, že komunikovat umí každý..ALE, já myslím komunikovat partnersky - bez manipulace, citového vydírání, nátlaku, asertivně..tak, aby jste se cítili dobře sami se sebou i s druhými. Maminky, tatínkové - jestli můžu poprosit - až zase ten Váš malý brouček spadne nebo prostě jen bude plakat - zastavte se a zkuste to s ním třeba trochu jinak. Dejte mu obejmutí, lásku a prostor se vyplakat a dát najevo svoje emoce. Řekněte mu, že je v pořádku plakat, když ho něco bolí a ať se klidně vypláče, že jste tu s ním a pro něj. Jen si sami vzpomeňte jak je někdy úlevné se vyplakat. 

Krásné a láskyplné dny s Vašimi dětmi Vám přeje Jana 🙂

Vše začalo tím, že jsem zašla za svou doktorou se žádostí, jeslti se podívá na malou, protože ji poměrně dost málo cítím. Tam mi řekla, že mám málo plodové vody, tím pádem má omezený pohyb a není tolik co cítit. Dobře. Další týden jsem šla na kontrolu znovu, protože jsme měli před dovolenou, tak abych věděla, jak je na tom. Opět málo plodové vody, tak tedy už žádanka na podrobnější vyšetření průtoků. Dobře. Než jsme odejeli na dovolenou, měla jsem termín. 5.6. jsme šli na průtoky, vše bylo v pořádku, malá na ultrazvuku krásná, vody málo, ale dobrý. Pak přišel pan doktor a řekl, že to tak moc dobrý není, protože vůbec nevyrostla. No a tak to začalo. Domluva na genetickou konzultaci, strach, otázky, co to může být, kde je problém...

Další den konzultace, žádná genetická zátěž v rodině mé ani partnera není, všechny screeningy byly v pořádku, žádné známky postižení, do 24. týdne rostla ukázkově a pak ...prostě konec. Takže jediné co, poslali mě na odběr plodové vody. Dobře.

Vynervovaná se strachem v očích sem podstoupila odběr a teď - čekání na výsledky. Do třech dnů měly být výsledky na Downa, Edwardsův a Pattauů syndrom. Do 14 dní další. Uběhlo pár dní a volala jsem genetičce, jak výsledky. Díky kontaminaci moji krví nebylo možní výsledky vyhodnotit. Dobře. Mám si zavolat za týden to budou ty další včetně těchto syndromů. Během čekacího týdne jsem šla na kontrolu na ultravuk. Tam se tedy domluvilo, že se nebude čekat ještě tak dlouho a že mi vezmou pupečníkou krev a z ní jsou výsledky rychleji. Malá opět vůbec nevyrostla, už je opožděná o tři týdny. Profesor nám vysvětloval, co to znamená, takže padaly slova jako postižená, odumře v děloze, přerušení těhotenství už není možné, jedině že by byla prokázaná vada neslučitelná se životem....což ona nemá, protože je uplně celá v pořádku, pije, čůrá, ledivny jsou prokrvené, to kontrolují pro malé množství vody, má vše, co má mít, jen neroste....a my jen seděli a poslouchali a nevěděli, co dělat.  Dobře. Ten den o pár minut později jsem opět ležela na lehátku, psychicky tedy uplně vyčerpaná a ubrečená a opět mi píchali jehlu k malé do břicha. O tom, jak mi tento záktok přijde odporný se rozepisovat nebudu  ! Jdu domů a brečim. Pořád. Bojim se co bude. Vždyť to je moje malá holčička. Není možné, aby to nedopadlo dobře. Brečim a brečim. Čekáme na výsledky genetického vyšetření malé a modlíme se, aby to bylo v pořádku. Protože ale co když nebude ? Postižená ? Ale přerušit už nemůžeme. A chtěli bychom to přerušení ? a tolik otázek co se v hlavě rodí....Jdu na kontrolu ke své gynekoložce. Spolupracuje se všema doktorama, který mě doposud kontrolovali a starali se o mě. Takže ! Řekla nám, že genetika malé holčičky je v pořádku !! Celá, nemá žádný vadný chromozom ! Jupí. Nejlepší zpráva za posledních 14 dní. Jenže ono to tím nekončí, jak jsme si bláhově mysleli. Je to sice fajn, ale pořád neroste.hmmmm..... dobře, jsem 28. týden a malá stále 24. týden. Dobře. 

Jsem hospitalizovaná u Apolináře. Aby se zjistilo co nejvíce jde, kde se stala chyba a já a malá byla sledována. Šla jsem na kontrolu průtoků, kde paní doktorka vyhodnotila, že si zásobuje víc mozek a že se průtoky horší. Pan doktor mi řekl, že to vidí tak na dny maximalně týden a že půjde ven. Nejspíš ve čtvrtek. Bylo úterý. Odešla jsem na pokoj. Představovala jsem si, jak bude děsně maličkatá, hadičky, nemocnice, inkubátor, strach a nevědomost co bude, bylo mi z toho špatně . Další den jsem opět šla na kontrolu a to byly průtoky změřeny jako normální. Hmm. Dobře. Víte co, placenta funguje, pupečník funguje, miminko je v pořádku a vy jste v pořádku, bude se čekat. Kontroly co týden, ale my nevíme co se děje a moderní diagnostika už nemá jak co zjistit. Genetika je tak obsáhlá, že nejde zjistit vše. Může odumřít, nemusí, může být postižená, ale nemusí....a takhle to je pořád dokola . AaaaAAAaaaaaa !!!! Moje gynekoložka nám řekla, jak to vše je a že kdyby ji měli vyndat císařem, museli by mi rozříznout dělohu celou a ne jen jako u klasického císaře, protože je na ná moc naplácnutá, z důvodu málo vody. BUM. a že zřejmě nevydrží a nedožije se do 30. týdne, protože ji nebude stačit zásobení, proto, aby mohla růst, musí jíst. BUM. Budu ji muset porodit mrtvou. BUM. Konec jako. Oba hotový s přítelem. Tři dny jsem probrečela a dva dny z toho mi na mysl přicházely myšlenky, že to nedopadne, že budeme muset začít od znovu, až tohle všechno skončí, že budu vyklízet skříň a všechny věci co jsou pro Míšu najednou pro ni nebudou. Strašný. Vůbec jsem nevěděla, jak se k tomu postavit, jaký postoj zaujmout. Jestli na ni mám mluvit nebo ne, jak na ni mám mluvit. ....a pak jsem si řekla NE. Takhle to neskončí. Takhle to být nemá ! Moje holčička to zvládne a já s ní a budeme spolu ! Mluvila jsem na ni dál a dávala ji motivaci, že to zvládneme, že na to není sama, že my tady jsme pro ni a že ji tu umoc chceme ! .... a udělalo se mi lépe. Věděla jsem jak se k té věci stavět. A nikdo mi nebude řikat, že to nebude dobrý. ! Tak .

Kontrola po týdnu. Nový doktor. Už těch doktorů bylo tolik a co doktor, to názor, že už se toho bojíme. Ovšem tento to doladil k dokonalosti. Dělá ultrazvuk a povídá, tak já sem asi jediný, kdo vás tady ještě neviděl, jinak už se na vás vystřídali všichni specialisti. To má pravdu. Sleduje, kontroluje a měří a povídá : neuvažovali jste o ukončení těhotenství ? Zůstanu zírat a i se jako pousměju a říkám : ne a popravdě tuto možnost nám nikdo neřekl, že prý to jde jen do 24. týdne a pak už ne a on : to se běžně dělá, jde to vždycky. Říkam a to byste ji jako píchli něco do srdce a já ji pak porodila ? a to sem to řikala s úsměvem na rtech, protože nechápu, NECHÁPU, jak mi může někdo říct, že mám zabít vlastní, zdravé dítě !!! a on povídá : no. a dělal dál ultrzvuk, na kterém viděl, že ta holčička má vše co má mít a je zásobená a následně ještě povídá, že něco málo přibrala a něco málo povyrostla !!!! OH ! odcházím uplně v šoku, jak si může tohle dovolit doktor, který mě vidí poprvé a vůbec nevím, jak na tom třeba jsem s psychikou. Dobře. Pan doktor ošetřující mě zahrnul do studie a tak mi řikal výsledky. Jsem zdravá jako řípa 😀 zjistili u mě, že jsem se setkala až v těhotenství poprvé za svůj život s herpes virem. Opar. To znamená, že mám aktivní viry v těle. Pane doktore, může to mít souvislost s tím, že neroste ?? Víte jak, může a nemusí. Jste první žena v tom výzkumu, která má tyto látky aktivní. Aha. Dobře. Klasika. Takže další týden kontrola. Další týden utekl a je kontrola. U toho ,,hodného " pana doktora. Tak za prvé, se omluvil !! a za druhé to byla nejpříjmenější kontrola za poslední měsíc, protože nám nikdo neřekl nic negativního a hnusného. Prostě průtoky jsou v pořádku, mimču je tam dobře, plodové vody přibylo, takže už je to střední oligo a ne těžký,  prostě se bude čekat a kdo ví, třeba si ji i donosím do termínu 😀 při další kontrole ji budou zase vážit a meřit. Já mám pupek, který mi roste, Michalka se v bříšku neustále hýbe, což mě děsně uklidňuje a já věřím, že to vše dobře dopadne. Jsem 30. týden ! Uf. 

Přímo uprostřed čisté přírody, tam, v zemi tisíce jezer a ostrovů, v nespoutané divočině blízko divokého oceánu, jehož slanost je cítit díky mocným větrům na kilometry daleko, blízko severního polárního kruhu v místech, která často osvětluje polární záře, se nachází malá firma s názvem Ole Hyvä.

Pro nás je to neuchopitelné jméno, volně přeloženo znamená něco jako Buď zdráv. Přesný překlad není možný. V této rodinné firmě pracují celkem 4 lidé. Jsou to Finové tělem a duší a za roky své práce vybudovali silnou značku veganské kosmetiky, respektující přírodu ve všech fázích vývoje a výroby.

Ole Hyvä:

• má pouze rostlinné složení,
• používá pouze suroviny s Ecocert certifikací,
• používá místní suroviny v maximální možné míře,
• neobsahuje palmový olej,
• není testovaná na zvířatech,
• všechny suroviny jsou v přírodě plně rozložitelné, nezatěžují ekosystém,
• využívá při výrobě geotermální teplo.

Představte si finskou drsnost, která je nám známá hlavně z hokeje, stejně jako slušnost, ochota a ohleduplnost. Představte si hrubou sílu, která vychází z drsných podmínek severské krajiny, představte si účinnost, kterou tato kosmetika čerpá ze síly finské přírody, představte si přímočarost, která vychází z mentality zdejších lidí. A dostanete výsledek, který Vás může jen uchvátit.

Spojení lokálních bylin, mořské soli a jemných čistících složek dává vzniknout minimalistické kosmetice, ve které naleznete jen účinné složky, nic navíc. Tato kosmetika Vás nebude rozmazlovat, nebude Vás svádět omamnými vůněmi, nabídne Vám to nejlepší z Finska a toto buď akceptujete, nebo ... druhá možnost vlastně ani není.

V červnu jsme s Mikuláškem měli možnost testovat cestovní postýlku Joie Illusion Chromium. Jelikož Mikuláš spává s námi, v postýlce nespal, ale nemusíte se bát, otestoval ji opravdu důkladně 🙂.

Základní parametry:

Cestovní postýlka pro náročné nadchne zasunovatelným přebalovacím pultem a spoustou dalších luxusních doplňků. Vysoce praktická a dobře vybavená postýlka si klade za cíl co nejvíce usnadnit život novopečeným rodičům.

• chytrá a vybavená - illusion je vybavena vším, co dítě potřebuje pro spánek a hraní
• přebalovák co nepřekáží - přebalovací pult je vybaven mechanismem, který umožňuje jeho jednoduché uschování v případě, že jej právě nevyužíváte, je to tak snadné, že to zvládnete jednou rukou
• vše máte při ruce - kompaktní rozměry a úložné prostory postýlky zajistí, že během každodenní péče o miminko nebudete shánět nezbytnosti všude okolo, ale naleznete je skutečně na dosah ruky v přihrádkách postýlky
• klíčové vlastnosti:
• jednou rukou zasunovatelný přebalovací pult
• úložný prostor pro rodiče s chytrým řešením jednotlivých přihrádek
• závěsné lůžko s příjemným polstrováním
• snadné odnímání a přichycování závěsného lůžka
• velmi bezpečná konstrukce se zvýrazněnou konstrukcí
• integrovaná kolečka
• síťové výplně všech čtyř stran pro zajištění ventilace
• jednoduché skládání pomocí tlačítka
• postýlku lze složit s i bez závěsného lůžka
• kompaktní rozměry po složení
• součástí balení je taška pro přenos složené postýlky

Opravdu mohu souhlasit s tím, že postýlka je pro náročné uživatele. Dříve jsem jezdila jako instruktorka na pobyty rodičů s dětmi a díky tomu se mi dostalo do rukou několik typů cestovních postýlek. Nemám srovnání se současnými postýlkami, kvalita šla určitě nahoru, ale když srovnám cestovní postýlky, které jsem viděla a postýlku Illusion, je to opravdu znatelný rozdíl.

Je vyrobena z velmi příjemných kvalitních materiálů a je opravdu pevná a stabilní. Skládání postýlky je jednoduché, není to žádná věda, měli jsme složeno během chvíle.

S Adélkou sme měli možnost vyzkoušet si kartáček a lžičky od MAM. Po zjištění, že jsme testování vyhráli, jsem byla moc nadšená. Zkoušela jsem různá testování a konečně toto vyšlo. A ještě takové skvělé produkty.

Testovala hlavně naše roční dcera Adélka. Když přišel balíček, tak ihned zabavila lžičky. Od te doby jsou plně využívané. V obalu jako super hrkačka, bez obalu jako nástroj k jídlu, ale také paličky k bubínku a kousátko. Kartáček se ji líbil moc a vydržela si s nim nekonečně dlouho rejdit v pusince.

Já jako maminka jsem ocenila, že náš nejedlík a závisláček na prsu se za dobu testování rozjedl natolik, že kojení bylo odsunuto ma druhou kolej. Dokonce snědla i kaši, kterou mi odmítala cca 2 měsíce jíst. Takže téměř zázračné lžičky. 

Kartáček jsem hlavně srovnávala s naším od nejmenované firmy. A musím říct, že ani k němu nemám výhrady. Malá hlavička se dostane všude do malé pusinky (na všech 8 zubů Adelky určitě), štětinky jsou úžasně měkké (pokud by byly tvrdé, test netest- nepoužili by jsme ho), a malé se dobře držel.

Děkujeme za možnost tyto produkty vyzkoušet. 

Malé shrnutí: 

Úvodem bych ráda poděkovala za možnost testovat, opravdu mě potěšilo, že jsem byla mezi vybranými a mohla testovat tak praktické věcičky.

Nejdéle se asi pověnuji lžičkám, přeci jen je u nás používáme několikrát denně. První půl rok se totiž nesl v duchu "pořád jen kojím", druhý půl rok   "pořád jen krmím".😀

Bez jakéhokoli přehánění jsou lžičky od MAM nejlepší, které doma máme a když si mám vybrat a nejsou např. zrovna v myčce, sáhnu jen po nich. Nekloužou v ruce, jsou z příjemného měkkého materiálu, takže maminka nemusí mít strach, že prckovi odere pusinku když stírá zbytky. 

Oceňuji prodlouženou verzi lžičky, někdy kupuji vyšší skleničky a s většinou lžiček jsem nedosáhla na jejich dno a umazala si prsty. Naprosto skvělá vychytávka je plastové pouzdro na lžičku, ale uvítala bych, kdyby nebylo průhledné, jsem si jistá, že jej kvůli tomu časem ztratíme. Tady se tedy přimlouvám např. za potisk logem v barvě.

Co se týče toho, že jsou lžičky termosenzitivní – já mám velký strach z toho, že bych prcka opařila, a proto vždy jídlo ochutnávám, ale uznávám, že někdy může být člověk zamyšlený, a pak jej změna barvy upozorní na nebezpečí opaření dítěte.

Závěrem ke lžičkám:

Ahoj, jmenuji se Mirka a jsem maminkou dvou chlapečeků. Staršímu Tomíkovi byly v květnu 4 roky a mladšímu Davídkovi bylo nedávno 9 měsíců. Tomášek promine, ale tentokrát budu svou pozornost věnovat Dádovi a jeho zkušenostem s testovanými produkty, konkrétně s MAM lžičkami Feeding Spoons & Cover a MAM zubním kartáčkem FIRST BRUSH.

MAM lžičky Feeding Spoons & Cover

Součástí tohoto balení byly:

1. Dlouhá a úzká lžíčka, která snadno dosáhne na dno velkých skleniček a lze ji držet společně s dítětem
2. Krátká a široká lžička, která je idelání pro malé dětské ručičky
3. Ochranné pouzdro se dvěma komorami pro hygienické ukládání lžiček na cestách

A teď k samotnému testování. S Davídkem jsme nejdříve vyzkoušeli delší ze lžiček. Jak jsem  v úvodu zmínila, Dádovi bylo nedávno teprve 9 měsíců a s jídlem mu musím pomáhat - krmím ho. Tato delší lžička je ideální pro krmení z větších skleniček, krásně dosáhne na dno, aniž by se část za kterou lžičku držíte "upatlala" od jídla. Kladně oceňuji oválný tvar lžičky, který je vhodný i pro malé pusinky těch nejmenších dětí. Líbí se mi také materiál ze kterého jsou lžičky vyrobeny. Lžičky jsou lehce pružné a díky tomu je krmení příjemné, lžička se snadno přizpůsobí úhlu a záklonu pusinky dítěte.

Jako druhou jsme vyzkoušeli kratší ze lžiček. Lžička je trošku větší a my jí převážně používali na masozeleninové příkrmy a na polévky. Překvapilo mě, že se při prvním použití lžička obarvila od příkrmu (pravděpodobně od mrkve). Toto obarvení, bohužel, nepustilo ani po důkladném umytí lžičky v myčce na nádobí. 

Moc děkujeme koníkovi že jsme se mohli opět účastnit testování. Bylo to trošku složitější jelikož jsem byla zrovna v době testování na operaci, ale snad to nějak zvládneme sepsat a zhodnotit. 

hned jak balíček přišel bylo zabaveno 😀 

MAM lžičky Feeding Spoons & Cover 

U lžiček mě překvapilo že mají zajímavý obal na cesty, ten jsme ale nevyužili, jelikož mám zrovna dobu rekonvalescence. Lžička mění barvy podle teploty.

 Jinak ve srovnání s lžičkou, kterou jsme doteď používali je měkčí, hlubší, ale zůstává na ni zbytek jídla, takže by to asi chtělo trošku zúžit přední část lžičky

Krmilo se pěkně, akorát ty zbytky.

To bylo ale překvapení, když jsem si v poště na koníku přečetla, že jsme s Bělinkou vybrány na testování zubního kartáčku a lžičky od MAM 🙂 Tak jsme převzali balíček a hurá na testování 🙂

MAM zubní kartáček FIRST BRUSH

MAM lžičky Feeding Spoons & Cover 

V balíčku jsme objevili dvě zelené lžičky s ochranný krytem. Jedna lžička je s dlouhou rukujetí, u které jsem ocenila použití u skleniček, které se mi podařili krásně dobrat do prázdna a se lžičkou se mi i dobře manipulovalo při krmení a Bělince se z ní i hezky papalo. Druhou lžičku s krátkou rukojetí zatím vyzkoušenou nemáme, Bělinka jí používala jako hračku se kterou házela jak se dalo, ale věřím že časem se jí bude lžičkou hezky papat. U lžiček oceňuji ukazatel zbarvení při teplotě jídla ( i když jsem vždy na záčtku jezení i tak kontrolovala, ale to spíše ze zvyku). Perfektní je ochranný kryt na obě lžičky současně (perfektní při dvou dětech, každá venku měla svojí lžičky), takže jsem vždy jen lžičky při výletech šoupla do baťohu a šlo se 🙂

Jediné co mě u lžiček zklamalo, bylo zabarvení po určité době použití, takže už ze zelené máme skoro červenou. Ale je fakt, že jsem zatím neobjevila lžičku která by to něudělala při dlouhodobém použití. Lžičky mě velmi zaujaly svým designem a praktičnností. Rozhodně je můžu jen doporučit.

Moc děkujeme MK za testování a opět jsem se přesvědčila, že značka MAM je ta, kterou si budu i nadále vybírat 🙂

Hrníčky a lahve od MAM používáme a jsme s nimi velice spokojení,  proto jsme byli moc rádi, že jsme dostali možnost otestovat další z řady produktů MAM - konkrétně dvoufázové lžičky s krytem a zubní kartáček. Jestli a zda prošly naším testováním se dočtete níže 🙂

1. MAM lžičky Feeding Spoons & Cover 

Jedná se o dvoufázové lžičky s krytem.

• První fáze - dlouhá lžička s užší špičkou se kterou se opravdu, i díky protiskluzovým plochám, dobře krmí a manipuluje. Musím říct, že i manžel ji pri krmení prcka preferuje.
• Druhá fáze - kratší široká lžička, která je ideální do malé dětské ručky a se kterou by se dítě mělo naučit jíst samo. Přiznám se, že zatím jsem nenašla odvahu, abych Theovi dala spolu se lžičkou i jídlo. Zatím mu jí sem tam půjčím, aby si ji prozkoumal, ohmatal a jídlo přidáme až bude připravený - krmit se zatím nechá celkem hezky 🙂

• Celkově bych to shrnula asi tak, že mají krásný design a funkčně nám moc vyhovují, obzvláště ta delší, kterou využíváme na obědy. Kratší ale také našla své uplatnění a stala se z ní lžička přesnídávková. Myslím, že i na níže uvedené fotce je patrné, kterou z těch dvou jsme využívali více.
• Tepelný senzor" nijak zvlášť nevyzdvihuji, protože všechny lžičky, které doma máme, jej obsahují. Podle mé zkušenosti se jimi nelze tak úplně řídit a teplotu jídla stejně kontroluji svými rty.
• Co bych jim vytkla je materiál, který se již po prvním použití zabarvil a to natrvalo. Je to sice pouze estetická "vada", která na funkci nemá vliv, ale takových krasavic je to celkem škoda, nemyslíte?
• Abych ale byla upřímná, skvělých dětských lžiček bychom na trhnu našli určitě spousty, ale  MAMkovský praktický ochranný dvoukomorový kryt, je tak geniální, že bych si tyto lžičky koupila už jen kvůli němu!
• Je to produkt, který oceníte hlavně na cestách a i my máme lžičky neustále v přebalovací tašce. 

2. MAM zubní kartáček FIRST BRUSH

Na našem oblíbením webu modrykonik.cz (a pokud to čteš, vracíš se sem ráda 🙂 ) bývají celkem často nabídky na „testovačky“ produktů různých značek. Nikdy se do těchto akcí nezapojuju, protože jsem strašně líná psát a vymýšlet příspěvky proč si vybrat právě mě… (ty tři tečky používám ráda… 🙂 )

Poprvé jsem se zkusila zapojit u testování značky MAM a po týdnu od mého příspěvku mi koník poslal mailík, že vybrali našeho Domču, aby otestoval first brush (zubní kartáček) a „první příbor“ (chápej dvě lžičky) a tím si uvědomil spolu s maminkou, že už není to její novorozeně, co se mu jen míchá „hvězdný prach“ – tak manžel říká UM, ale že je nejvyšší čas začít jíst jako pořádný chlap!

Pár týdnů zpět tedy Dominik obdržel velký balík a uvnitř na něj čekaly dvě záhadné věcičky. Jako velký obdivovatel dudlíků MAM (a že se k nim musel dopracovat – vyřvat si je, zatím co máma kupovala pořad jen podle designu tj. jiné značky…) se hned pustil do rozbalování dárků.

MAM lžičky Feeding Spoons & Cover

V první řadě musím moc pochválit vzhled MAMkovských lžiček a i barevnost v jaké se nabízejí. Jelikož je Dominik naše první dítě, jako většina maminek, tak i já vybírám veškeré věcičky hlavně podle designu (jelikož nám přišla růžová sada, vyměnila jsem s kamarádkou za nové modré). Tím se vysvětluje, proč mám na jedné fotce lžičky růžové a na dalších už modré. Zpět k testování.

Balíček obsahoval dva typy lžiček a super kryt, který si moc pochvaluju. První lžička byla užší a delší, na vyškrabávání ze dna skleniček super, na krmení pro nás už horší. Domča má asi velkou pusinku, takže z praktických důvodů nám více vyhovovala ta menší širší. Každopádně tak jako tak jsme využily obě. Tu první na sladké příkrmy a tu druhou na oběd. Co je ale vážně super, je ten kryt. Maximálně praktická věc. Má dvě samostatné „komory“ a tím udržuje lžičky odděleny, což oceníte hlavně na cestách. 🙂

Máme za sebou první tropické dny. Když se teploty přehoupnou přes třicítku, na knedlo zelo vepřo nebo smetanovou omáčku má chuť jen málokdo. Přinášíme vám doporučení, čemu se vyvarovat, na co si dát pozor a po čem naopak sáhnout všemi deseti. Takže vychlazené smoothie do ruky, začínáme.

Hlavně hydratace

Znáte to, v létě by většina z nás mohla být živa klidně jenom z melounů, okurek a jahod. A není divu. Právě tyto potraviny mají svoji sezónu, v obchodech je seženete za pár korun a hlavně: obsahují značné množství vody a tím skvěle ochlazují organismus. Naše tělo je chytré a instinktivně ví, po čem máte sáhnout. Jednoduše proto přidejte do košíku potraviny, které kromě toho, že osvěží a jsou téměř bez kalorií obsahují právě značné množství vody.

Rekordmanem je salátová okurka, u které voda tvoří až 96%. Jen o procento méně má ledový salát, cuketa a ředkvičky. Sympatickými 94% vody se mohou pochlubit zelené papriky či květák. Oblíbený vodní meloun ji obsahuje až 91% a brokolice, jahody či grep se dostaly na kulatých 90% . Za nimi pak stojí například rajčata, lilky, veškeré bobulovité ovoce, meruňky, broskve či nektarinky.

Kromě potravin s vysokým obsahem vody doplňujte pitný režim o čisté nebo lehce minerální vody bez příchuti, chlazené ovocné čaje, ředěné džusy nebo domácí limonády s bylinkami. Konkrétní čísla říkají toto:

Dospělý: by měl přijmout 1,5 litru tekutiny pitím a pak 800 až 900 ml v rámci stravy.

Zrovna před nedávnem jsme se rozhodovali, kdy bude ten správný čas vyrazit s dítětem do kina. Je mu 2,5 roku. V kině zrovna dávají pokračování jeho milovaných Cars. A tak jsme šli. Kdy je ta správná chvíle? A dá se nějaká chvíle označit za správnou?

Jaké otázky si položit?

Samozřejmě, každé dítě je naprosto jiné. Některé děti se vydrží dívat na celou pohádku ve 2 letech, některé to nevydrží ani ve 4. Je ale pravděpodobnější, že pokud zvládne celou pohádku doma, v kině to také nebude problém. Podobným pravidlem se řídila také uživatelka @smuffynka: "Já brala malého ve skoro 2,5letech na Cars 2. Cars miluje a doma mi vydržel sedět a koukat na celou pohádku Cars 1 tudíž jsme zkusili kino. Dopadlo to výborně."

Rozhodně stojí za přemýšlení také to, jestli o vybraný film bude dítě stát. Mám podobnou zkušenost jako @smuffynka - vím, že Cars má rád, je to jeho nejoblíbenější pohádka, hrdiny zná, sbírá autíčka (hračky) a stále si s nimi hraje. Okamžitě tedy pozná, o jakou jde pohádku a je téměř vyloučené, že by ho nezajímala. A nejsme jediné. Například @hehena v internetové diskuzi píše: "My byli včera. Prckovi jsou 2r a 4m, ale vsadila jsem na tutovku, neb Dobu ledovou miluje, takže jsme to prubli. v sobotu zkusíme Madagaskar, to je taky jeho další závislost.

Dětský zrak se vyvíjí do 6ti let věku a do té doby se nedoporučuje sledovat filmy ve 3D. Pokud jste tedy zvažovaly návštěvu 3D pohádky, raději se jí vzdejte a volte 2D verzi. 3D efekty nejsou pro děti přirozené, protože svět kolem sebe vidí normálně 2D. V některých případech může vyvolat nejen bolesti hlavy, motání, zrakové potíže, ale až epileptické záchvaty, jak varuje jedna francouzská studie.

Příprava

Jako spousta jiných žen v mém věku (49 🙂 ) a po více porodech ( já už 4) mě trápí potíže s únikem moči. Tedy, ne že bych se počůrávala každou chvilku, ale i tak je to velmi nepříjemné a navíc štve pocit, že to nemůžete na 100% ovlivnit.

Děti mají trampolínu a tak ráda bych si zaskákala, jenže udělám dvakrát hop a je to v kalhotkách. Nebo sem tam se člověk neubrání rýmě, kýchnu a je to tam zas ☹ Nebo když mě popadne záchvat smíchu ( a to dost často - mám vtipné děti), cítím,  jak se to silou vůle nedá zastavit... Doma se člověk hned jde převléct, ale venku, ve městě to není tak jednoduché.

Zrovna jsem se vrátila z dovolené, takže testování tena vložek proběhlo v terénu 🙂 Dlouhá cesta na dálnici a častá potřeba si odskočit se nějak nesnese spolu. Pravda, jsou tam odpočivadla s WC, ale rušit spící rodinu v noci častým zastavováním není moc fajn. A taky chcete, aby nějaká 12tihodinová cesta odsýpala co nejrychleji. Takže jsem použila Tena Lady slim normal a "život" byl zachráněný 🙂

Ten pocit jitoty byl k nezaplacení.

Během horkých dnů by se měly doplňovat často tekutiny a dodržovat pitný režim, což se pro mě občas špatně realizuje. Radši nepiju, abych nemusela hledat místo k vyčůrání a zvlášť tam, kde to neznám. Tentokrát jsem měla svou pojistku v podobě vložek Tena a vyplatilo se to. Výlety po historických památkách a středomořských městech se obešly bez bolení hlavy z nedostatku tekutin. Vložky se velmi lehce aplikují bez nutnosti vybalování a ještě sudávání dalších papírových pásků. Navíc se použitá, dá lehce zabalit do obalu z nové vložky. Dřív jsem měla občas problém, že se vložka někam posunula a dobře nedržela na svém místě, ale Tena drží perfektně a pod oblečením ani není vidět. Je opravdu diskrétní.  A i když je vedro, není delší dobu cítit nějaký zápach moče, když nemáte možnost brzké výměny.

S Tenou jsem spokojená a určitě je pro mne nejlepší volbou pro mé potíže s inkontinencí.

Velmi si vážím toho, že jsem já a má rodina byli vybráni pro testování ActiMaris gelu a roztoku. Oboje mne nadchlo pro svou škálu možnosti pomoci s kůží i sliznicí.

V den testování jsem se kousla do tváře, většinou se mi z toho udělá afta a mám jí tak týden. S gelem se afta neudělala, ale týden jsem aplikovala ActiMaris gel, než se to plně uzdravilo. Jeho chuť není dobrá, ale taky nikdo nesliboval, že to bude chutnat jako mana. 

Gel jsem zkoušela dávat i synovi na koutky a lišej, ale když se to zdálo po čtyřech dnech stejné a lišej horší, tak jsem začla používat osvědčenou mast z lékárny. Možná to chtělo víc trpělivosti... Za to jsem ho s úspěchem dávala na štípance od komárů a jiné havěti, sice nezmizel, ale nesvědil.

Roztok jsem zkoušela na svůj obličej plný pupínků (v mém věku jsem stále jako puberťačka 🙂 ). Asi nejsem dostatečně trpělivá, ale pleť zůstala beze změny.  Ale velice se osvědčil na obklady roznípané pleti (maminka mi říkala, že to nípat nemám, ale dělám to stále 🙂 ), do deseti minut byl obličej bez zarudnutí. Také jsem roztok chtěla zkusit na výše zmíněnou aftu, ale tu chuť jsem nedala.

Když se o mě pokoušela rýma, tak jsem zkusila dát roztok na tamponek a kápnout ho do nosu, myslím, že to pomohlo a máme doma jedinečné kapání do nosu na bázi mořské vody. Sice je to velice cítit jako bělidlo, ale v tomto případě se to dá zvládnout.

Závěrem jsem trochu zklamaná, velice jsem na ActiMaris sázela, ale na druhou stranu je skvělým pomocníkem na cestách do přírody a po přelití do rozprašovače, plně nahradí sprej do nosu.

Vše začlo listopadem. Objevili jsme, tehdy ještě s přítelem, dvě čárky na těhotenském testu. Oba jsme byli naprosto šťastní, že budeme rodiči.

V prosinci jsme se dozvěděli, že čekáme chlapečka. 

1.4. jsme svoji lásku potvrdili snubním prstýnkem. Byla to svatba snů, i přesto, že jsem byla těhotná, v šestém měsíci. 

Doma se začalo pro miminko vše chystat, postýlka, kočárek, převalovací pult... moc jsme se těšili, až přijde brouček na svět.

5.7.2017 jsme měli podle ultrazvuku oficiální termín porodu. 3.7. Jsem byla v 8 hodin na kontrole v porodnici, lékař mi provedl Hamiltona, na základě mých slov, že bych už chtěla začít rodit. Bylo mi řečeno, že na porod to připravené ještě úplně není, i přesto, že jsem měla od čtvrtka slušné poslíčky. Po zákroku mi bylo pěkně mizerně, chtělo se mi zvracet, šílená tupá bolest břicha, únava.. šla jsem si na chvilku lehnout, abych bolest zaspala. Probudila jsem se v 11 hodin dopoledne. Začaly mi pravidelné kontrakce po 10 minutách. Byla jsem nervózní, že trvají celý den, chvilkama o 2 minuty delší, chvilkama kratší. Večer jsme se s manželem domluvili, že si následující den vezme dovolenu, tedy 4.7.. a ještě, že tak udělal. Večer po desáté jsme si šli lehnout, s tím, že buď mi probudí bolesti a pro jistotu pojedeme do porodnice, nebo prostě nic nebude. Už jsem si připadala s prominutím jak debil, zbláznila jsem celou rodinu, že prostě nevím, ale že to asi už na nás jde. A taky že jo. V noci mě budily silné křeče do břicha, no silné, to jsem ještě zdaleka nevěděla, co znamená silné křeče a vůbec, co znamená slovo kontrakce. 😂

Po jedné hodině ráno jsem šla zkusit sprchu, která zkrátila intervaly kontrakcí na 3-5 minut. Tak jsme jeli, hlavně z důvodu pozitivního streptokoka ve stěru. V porodnici nás přijaly strašně milé sestřičky, hned ze mě opadl stres a takový ten pocit, jestli to náhodou nejsou zase poslíčci. Protože nebyly 😊 kontrakce se zkrátily do intervalu po třech minutách. Čím dál tím více byly nesnesitelnější a při každé z nich jsem nadávala, že to není možné. Po radě kamarádky, že chůzí i při kontrakci urychlím otevírání a celkově porod, jsem v pokoji nachodila snad desetikilometry. 😄

Také jste si domů z porodnice přivezli sladký spící uzlíček, který se během několika dnů změnil v nesrozumitelnou, řevem zfialovělou hromádku neštěstí? Ten toužebně očekávaný človíček, kterému jste ochotni snést modré z nebe a splnit, co mu na očích vidíte, je nakrmený, přebalený, obklopený nejbližšími milujícími osobami, které by ho na rukách nosili (a leckdy celé hodiny nosí) a on řve a řve jak protržený a nic na něj nezabírá?

V takovou chvíli by nejeden rodič platil třeba zlatem za nějaký manuál, návod k použití, který by opravdu fungoval a zajistil miminku úsměv na tváři a rodičům pocit, že nejsou tak úplně neschopní. Bez takového návodu by se maminky neměly vůbec pouštět z porodnice! Mnoho rodičů po takových návodech marně touží, a oni přitom opravdu existují. Představujeme tři knihy, které by před narozením svého potomka každý rodič znát (ušetří totiž mnoho nervů, slz a pocitů viny).

1. Harvey Karp: Nejšťastnější miminko v okolí

Skoro nikdy nepláče a spinká jak andílek...To je nesplněný sen mnoha rodičů. Samozřejmě, že děti pláčou, jak jinak si mají říct o mléko, suchou plenu nebo trochu pomazlení? Ale co s dětmi, které pláčou, i když nejsou nemocné a veškeré základní potřeby jsou na první pohled uspokojeny? Kdyby jim něco nechybělo, přeci by neplakaly. Možná jim chybí další tři měsíce v maminčině bříšku.

Skoro nikdy nepláče a spinká jak andílek. To je podtitul knihy, která mnohým rodičům pomohla pochopit, proč jejich miminka pláčou a jak jim pomoci, aby k pláči neměli nejmenší důvod.

Chybějící čtvrtý trimestr

Když jsem se rozhodovala, zda už je vhodná doba mít miminko, myslela jsem, že vím do čeho jdu. Jsem nejstarší ze všech sourozenců a vzhledem k velkému věkovému rozdílu jsem se o ně často musela sama starat už od jejich narození. Měla jsem kamarádky, které už děti mají. Přečetla jsem spoustu knížek o těhotenství a mateřství a péči o miminko. Prostě jsem si myslela, že mě nic nepřekvapí. Chyba lávky! 

Dnes budu zase trochu osobnější. Ráda bych se s vámi podělila o věci a pocity, které mě jako novopečenou mámu zaskočily a které způsobily, že mě to mateřství někdy "leze na mozek". Možná si budete "klepat na čelo" protože vám to bude připadat směšné, možná se v tom najdete a uleví se vám, že v tom nejste samy. 

Než začnu lamentovat, nad tím, jak hrozné někdy je být mámou, ráda bych, abyste věděli, že to rozhodně není permanentní stav. Svou dceru Sophi bezmezně miluju a jsem šťastná, že nám vstoupila do života a v žádném případě nelituji, že jsem její máma, i když mám občas chvilkově opačné pocity.

Moje potřeby jsou až na posledním místě

Nevím, zda za to mohly hormony, ale najednou se ze mě stala máma. Moje potřeby šly do pozadí, hlavní bylo, aby byla spokojená Sophinka. Dřív jsem po probuzení šla do koupelny (záchod, sprcha, zuby), pak následovala snídaně, atd. Po jejím narození jsem měla problém myslet na sebe. Mnohdy se stalo, že jsem v 11 zjistila (až díky připomenutí manžela) že jsem stále v pyžamu, že mi kručí v břiše a že nutně potřebuji sprchu a že vlastně už pár hodin chci jít "čůrat".

Po pár týdnech se to sice spravilo, ale pořád jsou chvíle, kdy mám pocit, že nejdřív musím obstarat dítě a pak až teprve můžu myslet na sebe (pokud mi na to zbyde síla a čas ovšem). Když se mi náhodou někdy podaří urvat si chvilku, trápí mě potom stejně výčitky svědomí. Takže i když si manžel například vezme malou s sebou na nákup, já místo, abych si v klidu dala kafe, mám pocit, že tu hodinku musím využít k něčemu velmi užitečnému (většinou je to úklid, který jinak dost pokulkává), aby se tak vykompenzovalo, že jsem se zbavila malé.