Bylo 15.6 21:00 večer a volal mi brácha, aby domluvil malému datum, kdy půjde ven. Byl hovorný, ale mě už nebylo moc do smíchu. Nedala jsem to na sobě znát, tělo se mi čistilo, a tak jsem musela hovor nenápadně ukončit. Ve 21:30 jsem usínala a probouzela mě bolest, pořád jsem se přetáčela, ale nevěnovala tomu pozornost. Říkala jsem si jaký planý poplach to určitě je. V 0:25 jsem vstala na wc a když jsem si stoupla z postele, začala mi po noze téct nějaká voda. Smála jsem se, že už neudržím ani moč, jak to se mnou jde z kopce. Nešlo to ale zastavit tak jsem volala na manžela, že se mu asi splnil sen - celý týden mě urgoval, kdy už mi praskne ta voda 😂 dnem porodu mu totiž začínala 2 měsíce otcovská dovolená 😊 s rodinou jsme vsázeli na termíny narození a manžel si tipl 16.6.2017 - první termín dle MS a naše vysněné datum pro narození syna. O to horší to s ním doma bylo, neustále se mě ptal "tak kdy už". Zakázala jsem mu tyhle otázky.😂🙊
Dala jsem si sprchu, namalovala se 😂 a sprchou začaly ošklivé křížové kontrakce po 3 minutách které trvaly až do porodu. Můj muž už mě honil, máme to 45 min do porodnice, tak se bál abychom to stihli. Po příjezdu do porodnice asi v 02:15 mi natočili monitor, byla jsem otevřená na 3 prsty a rovnou mě přesunuli na porodní sál. Měla jsem zkusit vanu, sprchu, cokoliv abych si ulevila, ale ty zatracený křížový bolesti nepolevovaly. V pět ráno mi PA sdělila, že jsem otevřená na 4cm - cože? Teprve? Vzdyť se to pohlo jen o 1cm! Jestli to půjde takhle dál tak snad do odpoledne ani neporodím. Díky těm křížovým bolestem bylo nejlepší prodýchávat kontrakci ve stoje, tak jsem doufala, že mě gravitace podpoří a nenechá mě v tom. 🙏🏼
Bohužel jsem po celou dobu porodu zvracela a už mi přišlo, že nemám ani sílu. Dostala jsem čípek a bylo lépe.
Asistentka přinesla polštár s dekou abych se snažila odpočívat mezi jednotlivými kontrakcemi. Bohužel každá byla tak bolestivá že mě donutila vyskočit z postele, a tak už jsem zůstala stát. Chodila jsem a když to přicházelo, chytla jsem manžela za ruku a drtila mu jí. Ten ale ani nic nevnímal, ukradl mi kuličkový pytel, lehl si na něj a doslova spal 😂 I když jsem ho na to připravovala, jeho představa byla jiná. Myslel si, že přijedeme a vše bude rychlé a jde se rovnou "rodit" 😂 asi nabíral síly na velké finále za mě 😂 v 7 hod mi PA sdělila, že to poskočilo hodně rychle, že už jsem otevřená na 8 cm, že zbývá branka a jdeme na to. Já proseděla celou dobu na wc, bylo mi tak nejlíp. 😂 báli se, abych neporodila do mísy. Za chviličku jsem měla neustálou potřebu tlačit, podporovala mě, ať dělám co cítím. Najednou jsem byla otevřená úplně a volali rychle doktora a sestřičky z novorozeneckého, málem to ani nestihli 🙊 rodila jsem ve stoje, pak v polodřepu na zemi, manžel zezadu přidržoval - na velké finále jsme ho probudili 😂🤷🏼‍♀️ PA jsem dopředu řekla, že jsem cvičila s aniballem, že nástřih jen v nejnutnějším případě, ale tak jsme si sedli, že jsem se nemusela bát a na 100% jí věřila. Celé to koordinovala. Na konci jsem si sedla do dřepu a vytlačila tělíčko. Jsem bez poranění, nástřihu i šití. Kristianek ani neplakal, měl 4x omotanou šňůru kolem krku! Narodil se 16.6.2017 v 8:44 a Měl 2940g a 47cm. ❤️👶🏼 můžu říct, že dokud ženská neporodí své dítě, neví, co to je láska na první pohled. Byl tak úžasně teploučkej a pak když plakal a vzala jsem si ho tak hned přestal.. no slzy ukáply a po porodu jsem ho přivítala na světě. Taťka nás pořádně stisknul a objal, i mužských se projeví cit. Je to nepopsatelný zážitek. Nebýt podpory manžela, tak bych to nezvládla, hlavně bych si to tak neužila. Má můj obdiv, že mě po celou dobu těhotenství trpěl a zvládal 😂 nemyslím si, že bych měla nějaké chutě a posílala ho pro jídlo, ani že bych měla extra výkyvy nálad, ale že jsem se mu stále líbila, i když mi rostlo bříško, tělo se měnilo, spát jsem chodila brzo.. no prostě mu patří velikánské DÍK ❤️
Co přišlo pak jsem ale nečekala ani ve snu, o tom se nikde nepíše a nemůžete se na to připravi. Píchli mi oxytocin na vypuzení placenty. Ležela jsem na koze napolohované jako lůžko a měla maličkého u sebe. Za nedlouho jsem se začala doslova koupat ve vlastní krvi. Placenta se ne a ne vypudit. Neustále byla v děloze, přirostlá na břišní stěnu. Měla jsem hrozně dlouhou šňůru, ale strašně tenkou a báli se, aby to taháním nepřetrhli. Když ani po 45 min placenta neodešla a já doslova krvácela proudem, povolali doktora. Měla jsem zatlačit. Tlačila jsem jako blázen a pořád nic, jen šílená bolest. Horší než porod - i když já porodila a řekla že bych si to zopákla 🙊😂 nakonec musel doktor placentu sám oddělit od břišní stěny, už se báli, že po tak pěkném porodu mě budou muset vzít na sál pod narkózu. Placentu se podařilo vyndat. Až tedy na to, že jsen ztratila veliké množství krve. Dál následovalo cévkování (jednou se sestřička netrefila 😏😂), nemohla jsem se vyčůrat. Tyhle dvě věci byly na porodu snad ty nejhorší. Všechno nakonec dobře dopadlo, akorát jsem se nesměla po porodu jít ani vykoupat, ani vstávat až do večera z postele.
Doktoři i ostatní PA se chodili koukat za námi na pokoj, povídat si. Prý se povídá, že tak pěkný porod už tam dlouho nebyl. Malý se každýmu moc líbil.

Budu se opakovat, ale ten pocit štěstí a lásky, kdy dokážete porodit své vlastní miminko je nepopsatelný. Zamilovali jsme se na první pohled, a už si nedokážeme představit být bez něj. Vynahrazuje mi to těhotenství, které nebylo úplně růžové a dělá mi jen samou radost. 😍❤️

Kristianku, pamatuj, že tě budeme milovat navždycky. Že se budeme snažit, aby tvá cesta životem byla co nejjednodušší, i když to někdy bude těžké. A i když uděláme někdy nějakou chybu, věř, že se snažíme dělat maximum. Vážíme si toho, že sis nás vybral jako své rodiče. Konečně jsme úplná rodina. Užíváme si to ❤️ Tvoje Máma a táta ❤️

Posilování imunity, doplňování živin kvůli nesprávnému stravování, urychlení přirozené očisty organismu, zlepšení vitality. To je to, co mě lákalo na testování Blendea Supergreens a to je to, proč jsem se do testování přihlásila. 

Na Blendea Supergreens mě nejvíce zaujalo, že se skládá rovnou ze čtyř zelených super potravin, a tak člověk dostane to nejlepší ze spiruliny, chlorelly, zeleného ječmene a mladé pšenice v jednom a nemusí tak složitě zkoumat a vybírat, jaká zelená super potravina je nejlepší. 

Směs se podle výrobce zalévá se vodou nebo přidává do smoothie. Doporučená dávka je 1 až 2 čajové lžičky denně, ideálně ráno nalačno. Více informací o výrobku naleznete na https://www.blendea.cz 🙂 

A teď už k mojí recenzi. Výběr do testování mě velmi mile překvapil a na testování jsem se hodně těšila. Nemohla jsem se dočkat, jak bude na mě Blendea působit. Doufala jsem totiž, že postupně pitím Blendey dosáhnu onoho nakopávacího efektu a zbavím se tak své závislosti na ranní kávě, kterou už budu jen nahrazovat Blendeou. 

Konzumaci jsem zařadila ráno nebo dopoledne tak, jak radil výrobce, a během čtyř týdnů jsem svůj nápoj nevynechala. Stal se součástí mého každodenního rituálu a mou náplastí za občasný prohřešek proti zdravému životnímu stylu 🙂 

Co mi na supersměsi pořád trochu vadí je chuť. Ta mě prostě neoslnila. Samotnou směs rozmíchanou ve vodě piju pouze v případě nejvyšší nouze. Po zamíchání do chuťově výraznějšího smoothie už je to lepší. Nejvíc se mi pro maskování osvědčila buď hodně sladká směs banánu a jahody, nebo kyselé citrusové mixy. Ve smoothie pak ale zase mé estetické já bojuje s tím, že po přidání do smoothie směs zhnědne 🙂  Nicméně i přes to, že mi chuť směsi zrovna nesedla, zvládám ji konzumovat každý den a věřím, že za ty pozitivní účinky to stojí. 

….a ze byl! Kdybych mohla, tak si ho i sama sobe zavidim 😀

Druhe tehotenstvi jsem prozivala uplne jinak nez to prvni. Zaludek na vode, unava...Ke konci jsem myslela, ze snad zustanu tehotna na veky. Posledni mesic jsem mela poslicky a doufala, ze to kazdym dnem prijde a porad nic. Porodu jsem se nebala, spis jsem se uklidnovala tim, ze druhy porod byva rychlejsi a navic jsem vedela do ceho jdu. Porodni asistentka mi dokonce pri posledni kontrole dala pro manzela papir, co delat v pripade porodu doma, protoze miminko bylo uz hodne nizko a hrozilo, ze mi voda praskne pri kontrakci a to ze je bezpecnejsi porodit doma a jen zavolat sanitku, aby nas prijeli zkontrolovat.

Trapilo me hlavne to, kam dame starsi dcerku, protoze zijeme v Anglii a v blizkosti je jen svagr, ktery zil sam nebo kamaradka. Ale predstava, ze jim budeme volat nekdy v noci a predavat jim Nelinku se mi moc nelibila. Takze plan B byl takovy, ze prileti moje neter s pritelem a par dni u nas zustanou. Letenky jsme koupili na 1.termin porodu (podle utz u ceskeho gynekologa) a odlet 2 dny po terminu porodu, ktery mi urcili podle utz v Anglii. Celou dobu jsem verila, ze se miminko narodi kolem terminu porodu, tak jako Nelinka.

Neter priletela nakonec s kamaradkou, protoze pritel kvuli praci nemohl. Zustali 2 dny v Londyne a 18.brezna byli na ceste k nam. Ten den vecer mi praskla voda, takze jsem zavolala do nemocnice, kde mi rekli, ze pokud se nic dit nebude, tak at prijedu druhy den rano. Celou noc jsem cekala, kdy uz to zacne a ono zase nic (mlady pan se tam asi slechtil nebo co) a tak jsme rano dorazili do porodnice. Natocili mi monitor, poslechli srdicko a vse vypadalo dobre, tak me zase poslali domu s tim, ze me objednali na vyvolani porodu dalsi den rano.

Doma jsem holky seznamovala s tim, co a jak s Nelinkou, az budeme muset jet. Byla jsem klidnejsi, ze jsou u nas a Nelinka nikam pryc nemusi. Jenze te kamaradce volal tatinek, ze musi co nejdriv doletet, protoze pani, ketra ji zastupuje v rodinne firme chytl zlucnik a nekdo to tam musi osefovat, jinak prijdou o vic penez, nez stoji jeji letenka. Takze jsem ji hledala letenku, vysvetlovala cestu vlakem a snazila se ji povzbudit, ze to i sama zvladne a pritom jsem uklidnovala svoji neter, ktera se boji sama letat, ze to taky zvladne. No uplne jsem pri tom frmolu zapomnela, ze budu za par hodin rodit 😀

Vecer jsme si objednali pizzu a pred pul 9 jsme se do ni pustili. Po pul devate jsem citila, ze se neco deje, vypadalo to jako kontrakce. Radsi jsem se vic pustila do te pizzy, aby mi pak nevyhladlo a za deset minut zase ta bolest. Skocila jsem si na zachod a zjistila, ze trochu krvacim. Podle pokynu jsem zavolala do porodnice, rekla jim co a jak a pry mam 2hod pockat a zase zavolat. Dalsi kontrakce byla uz po peti minutach, takze jsem volala zpatky a rekla, ze ty dve hodiny to fakt nevydrzim, ze je to cim dal silnejsi a trosku jsem tu jednu kontrakci po telefonu aspon zvukama prikraslila, aby pochopila, ze fakt prijedeme.

Ráda jsem si četla na modrém koníkovi všechny Vaše zkušenosti, rady, tipy a průběh porodu. Podělím se s Vámi s mou zkušeností a s pocity jak to celé vidím a cítím 🙂

Celé těhotenství bylo pro mě krásné. Netrpěla jsem nevolnostmi, chodila jsem ráda do práce, a kdyby mě nebolely celé těhu záda, tak nevím ani, že jsem těhotná. Jedla jsem všechno, neomezovala jsem se (nekuřačka, alkohol jsem nepila). Přibrala jsem 12-13 kg a snášela jsem hůř vedra jako 99% maminek.

Bohužel jsem byla pozitivní na streptokoka a znamenalo to pro mě, že jakmile praskne voda nebo začnu rodit, musím hned do porodnice, kde mi měli podávat antibiotika a ochránit tím naše miminko.

Jsem prvorodička, citlivější a přesto všechno jsem se na porod připravovala velmi pozitivně a s úsměvem. Psychika je mocná čarodějka!!! Pila jsem čaj z maliníku, jedla homeopatika, lněné semínko a hlavně jsem cvičila (někdy dost lenivě) s balónkem Aniballem - nacvičeno 30,5 cm.

Sama sobě jsem si říkala: ,,Musí to pořádně bolet, ať si zasloužím zdravé miminko", ,,Porod zvládnu, nebojím se, těším se apod."

Doktor mi vypočítal termín porodu na 18. 7. 2017 a potom ho změnil na 15. 7. 2017

Ani není možné, že už je to měsíc co mi přišel krásný balíček plný hoblinek papíru ale hlavně s malou krabičkou zeleného prášku 😀  Co vlastně ta malá plechovka obsahuje:

• Bio mladá pšenice 30%
• Bio zelený ječmen 30%
• Bio Spirulina 20%
• Bio Chlorella 15%
• + Bio máta 5%

Vše strašně zajímavé a ingredience, kdo by o nich už neslyšel, jenže možnost je všechny vyzkoušet a to, že najednou to jsem zatím neměla. 

Těšila jsem se na ten první pohárek jako malé dítě a byla jsem strašlivě překvapená jak dobré to je. Musím říct že za mě přidání těch 5% máty je hodně znát a nápoji to tak dává hodně osvěžující chuť. Prášek se krásně rozpouští a nedělá hrudky a není zapotřebí ani nijak vehementně míchat, jen já jako maniak všech lahviček na pití bych ocenila jinak řešené víčko na šejkru 😀 ale vzhledem k tomu že je pro objednávce Supergreens zdarma je to jen detail. Ano přiznávám že jsem poměrně zvyklá na kde co zeleného a třeba takový super zelený čaj Matcha má u mě doma své místo ale tohle je snad lepší 😀a tak dnes už patří i Supergreens k mé snídani. A nejen to vyzkoušela jsem zapojit  před během a nebo po běhu a vždy jsem se na něj moc těšila 😀

A co mi to krom chuti přineslo? Těsně před začátkem testování jsem onemocněla a užívala antibiotika a uvažovala jsem o koupi některých probiotik jenže pak mě napadlo že se bez nich obejdou a zkusím to jen s mým novým zelený kamarádem Blendea SUPERGREENS a musím říct, že se cítím dobře k žádným problémům, které jsem občas po dobrání léků měla nedošlo. 

Za mě je to moc příjemná možnost jak zlepšit zažívání a udělat něco pro svoje tělo.

Co je to Blendea SUPERGREENS?
Je to jedinečná kombinace BIO zelených superpotravin v jednom produktu. Blendea SUPERGREENS je směsí zeleného ječmene, mladé pšenice, chlorelly a spiruliny.

Proč ji užívat?
Tyto superpotraviny detoxikují organismus, zlepšují trávení, posilují imunitu, zabraňují překyselení a omezují pocit únavy.

Kdo jsem já?
Šestadvacetiletá maminka dvouleťáka, která se necítí dobře ve svém těle. Trpím zažívajícími problémi, únavou, nespavostí. Snažím se žít zdravím životním stylem, hlavně kvůli synovi alergii. Ráda o sobě říkám, že jsem poloviční vegan - jím maso, ale jinak dodržujeme veganský způsob života, ano, občas hřešíme, ale je to cca jednou do měsíce. Jsem hodně aktivní, mám hodně koníčků, miluji pohyb - neumím se nudit.
                             (Na Lipně pod stanem, zde jsem ocenila malé balení)

A teď k samotnému testování..

Při rozbalení balíčku na mě vykoukla dózička s přípravkem, shaker a odměrka.
Po měsíci testování pořád zbývá v dózičce měnší půlka. Ze začátku je doporučené dávkování jedna lžička, později dvě. Takže až bych najela na dvě lžičky, tak by byla jedna dózička na jeden měsíc. Poměr vs. cena je v tomto případě víc jak přijatelná.

Doporučené užívání je ráno nalačno. To mi první týden dělalo problém, ale jde pouze a jen o návyk. Prvně jsem zkoušela shaknout s džusem nebo vymačkanou šťávou z ovoce, ale pořád mi tam vadila pachuť prášku, která mě škrábala v krku. Potom jsem zvolila raději užívání ve formě smoothie a to pro mě byla nejlepší forma užívání. Pachuť prášku zmizela a ji ovoce částečně přerazila "pachuť" zelených rostlinek.

Samostatná Blendea chutná podivně. Nevím k čemu bych to přirovnala, ale myslím si, že by stejně chutnalo rozmixované zelené obilí. A i vůně mi připomíná vůni z věží sila a siláží.

Než se dostanu ke shrnutí, tak bych chtěla upozornit, že samotná Blendea SUPERGREENS nestačí k tomu, aby jste se cítili fit a vitální, aby vám pomohla a nebo aby působila jak má. Tělo potřebuje především kvalitní výživu. Proto to vede k zamyšlení, jestli ji má cenu užívat nebo ne, na to si ale musíte odpovědět samy. Pokud holdujete alkoholu nebo cigaretám, tak rovnou říkám, že to smysl nemá. Já jsem přestala pít kávu, bylo mi po ní zle, ale neuměla jsem se od ní odpoutat, řekla jsem si ale že musím a jsem měsíc bez ní a je mi po ránu fajn.
              (naše obědy/večeře - bez mléka, bez vejce, bez sóji - většinou bez lepku)

Co výrobek sliboval a jak to dopadlo

• posilují imunitní systém - ano, synovci a všichni kolem nás měli angínu, mě se vyhnula
• stimulují samočisticí procesy a podporují detoxikaci - ano i ne - tady si myslím, že by to chtělo delší čas. Trpěla jsem zácpou/průjmy - průjmy jsou pryč, zácpa občas přetrvává
• urychlují metabolismus a působí proti nadměrnému ukládání tuku - nelze posoudit, mám rychlý metabolismus, je pravda že jsem zhubla kilo, ale já to tak občas mám, tady bych spíš potřebovala kila do plusu a ne ubírat
• podporují regeneraci buněk - za mě ano, za okolí ano
• zlepšují trávení a zvyšují počet zdraví prospěšných bakterií ve střevech - ano, i když opět by to chtělo delší užívání
• bojují proti překyselení organismu - nevím jak zhodnotit, ale cítím se celkem fajn
• tlumí záněty, zlepšují stav žaludečních vředů a podporují jejich hojení - ne, ale tady bych řekla, že to chce opravdu dlouhodobé užívání a že opravdu měsíc nestačí, uvidíme jak to půjde dál
• snižují hladinu cholesterolu v krvi, čímž čistí cévy - nemůžu posoudit, ten mám v pořádku
• pomáhají při dýchacích potížích - částečně, jedna plíce mi funguje jen na 60% a v létě při alergických obtížích ještě míň, tento měsíc jsem neměla žádný záchvat
• uklidňují a zmírňují stres - ano, za to jsem jim vděčná, jsem více klidná až mě to překvapuje, ale zároveň jsem více plačtivá. Stres bohužel mi nezmírnil, ale za to Blendea nemůže, to se trefila jen do blbého období.
• zkvalitňují spánek - částečně, spím líp, ale není to pořád ono
• chrání před civilizačními chorobami a snižují počet volných radikálů - nemůžu posoudit, bohužel první dny testování, jsem se dozvěděla špatnou zprávu, tak uvidím při užívání dál, jak si s tím třeba poradí
• zvyšují obranyschopnost organismu - nemůžu posoudit, mám zvýšené NK buňky
• podílí se na detoxikaci těla - buď mám tělo tak super vyčištěné, že neměli dál co čistit nebo to na mě nepůsobilo
• pozitivně ovlivňují proces trávení - ano, viz předchozí bod
• regenerují buňky a zpomalují proces stárnutí - ano, viz předchozí bod
• čistí cévní stěny a udržují srdce v kondici - nemůžu posoudit
• optimalizují hladinu krevního cukru - asi bych řekla ano, krevní testy vyšli v pořádku (ale toi před tím)
• pomáhají udržovat zásadité pH - nemůžu posoudit
• omezují pocit únavy a zlepšují usínání - zatím to na mě ňák nepůsobí, chce to asi dlouhodobější užívání

Chystáte párty nebo oslavu a chcete se před svými hosty blýsknout něčím novým, překvapivým a šokujícím? Oschlé chlebíčky a nudné brambůrky nechte ležet ve spíži a směle se pusťte do těchto vykutálených kuliček. Jsou plné křupavých kešu oříšků, roztékajícího se sýra a bylinek.

• 500 gramů mletého masa (já měla krůtí)
• 2 vejce
• 200 gramů sýra (použila jsem cheddar)
• 100 gramů kešu
• hrst oblíbených bylinek (našla jsem jen sušenou bazalku)
• sůl
• pepř
• chilli

Jako první si připravte kešu oříšky. Klidně použijte i ty solené, v tom případě pak již nemusíte tolik nebo vůbec solit. Vložte je do mixéru a rozmělněte na požadovanou hrubost.  My máme rádi větší kousky, které v kuličce příjemně křupnou.

Také si nastrouhejte sýr – nahrubo nebo najemno – podle chuti.

Zapněte troubu a nastavte na ní 180°C.

Ve větší míse smíchejte mleté maso, oříšky, sýr, vejce, bylinky a ochuťte solí, pepřem a chilli.

Willíček se narodil o 6 týdnů dříve, vážil 2160g a měřil 45 cm, byl týden v inkubátoru a týden na pokoji. Díky tomu že se narodil předčasně měl slabou levou část tělíčka a preferoval pravou část. Po propuštění jsem začali s rehabilitací i tak se nám nepodařilo deformitu polohováním a rehabilitací napravit. Proto nám neuroložka doporučila kranioortézu i z toho důvodu, že má pokleslé oční víčko, na očním nám řekla, že poklesnutí je zapříčiněno právě tou deformitou, konkrétně má asymetrickou brachycefalii. Z toho důvodu jsme se s mužem rozhodli pro kranioální remodelační ortézu. 

Začali jsme to řešit zhruba ve 4 měsících, asi týden potom co muž odletěl na 3 měsíce do USA. no říkám si paráda.. Paní doktorka říkala že to dělaí jen ve Frýdku - Mýstku. Zavolala jsem do Frýdku a ti me odkázali na Ostravu. Ještě lepší - alespoň tam je lepší doprava, i když jsem velice dobrý řidič tak autem bych tam s malym nejela a proto jsem zvolila Leo express(byla jsem maximálně spokojená). Poslali mi do emailu seznam co všechno musím mít za vyřízené papíry a co udělat proto aby to pojišťovna (211) proplatila.  

1. předchozí 2 měsíční léčba polohováním a cílená fyzioterapie. Ta musí být zahájená do 6 měsíce věku dítěte. Tzn. zajistit si lékařskou zprávu od rehabilitačního lékaře se záznamem o délce trvání rehabilitaace

2. vyšetření neurologa

obě zprávy je nutné přinést na kliniku

3. těžky až velmi těžký stupeň deformity

Víte, co se vašemu muži v posledních dnech či týdnech zdálo? Co vašeho partnera docela nedávno v novinách či televizi rozlítilo, nebo co se mu v práci povedlo? Znalost těchto zdánlivě drobných informací může vypovídat o tom, nakolik ve vztahu funguje sdílení, jeden ze základních pilířů manželského či partnerského vztahu. Vztahu, který by měl být základním kamenem rodiny, a o který je, jako o všechny vztahy, na kterých nám záleží, třeba neustále pečovat. V období, kdy řada z nás pečuje zároveň o několik malých dětí, je tato péče o manželský či partnerský vztah o to náročnější a zároveň důležitější.

"Jak o Váš vztah s partnerem pečujete vy?", zeptala jsem se uživatelek Modrého koníka. "Správně napsáno - jak pečujete. To je právě ta věc, která je opomíjená a spousta lidí to bere jako samozřejmost. Pro mě je nejdůležitější KOMUNIKACE. Od té se odvíjí všechno ostatní“, napsala uživatelka @caboonek a dodává: „Ale důležité je umět se podpořit, ustoupit a udělat kompromis, někdy uznat svou chybu. Pak to funguje."  „V našem vztahu je důležitá komunikace. Když vázne, hned přijít na to, kde je potíž“, souhlasí uživatelka @veronika861 a pokračuje: „Ovšem spokojenej chlap je chlap napapanej a večer rozmazlovanej. U nás platí dobré jidlo, pokec a nejaký dobrý film." 

Některé muže lze rozmazlovat jídlem a poklidným večerním programem u televize, některého muže potěší nejvíce zábava z dob, kdy ještě televize nebyly. To potvrzuje uživatelka @jade85: "Sex, jídlo a pohoda 🙂  Ad 1 - být fit, pečovat o sebe a tím udržovat jiskru a oboustranný zájem a radost ze sexu, Ad 2 - aspoň občas uvařit něco fantastického, Ad3 - nebuzerovat, chválit, podporovat, hledat kompromisy. "

Klubko partneské spokojenosti můžeme začít rozmotávat přímo od muže a k potvrzení dostaneme podobný výsledek. „Chlapi jsou vesměs jako děti... rádi si hrají, potřebují pohladit, dobře se najíst, dostatek pozornosti... a když najdete toho pravého, tak je to všechno o dost jednodušší..." píše vtipně uživatelka @nevesta2708.

Když pročítám různé odpovědi diskutujících manželek a partnerek, vychází mi z toho dvě zásadní zákonitosti, které by měly být dodrženy, aby bylo z naší strany o vztah postaráno. Pro komunikaci a sdílení společné vášně je potřeba najít ve vztahu nerušený prostor a čas jen pro partnera a pro hýčkání a rozmazlování je třeba vědět, čím bude partner nejvíc potěšen. Kde najít při péči o děti a domácnost čas a prostor pro nerušenou manželskou komunikaci a sdílení, to je úplné „království za koně“.

Čas povídat si

Ne až když jsem se dozvěděla, že jsem mezi vybranými pro testování Blendei, ale hned potom, co jsem zadala komentář s přáním testovat, jsem si na internetu začala hledat informace o Blendei - o tom, co to vlastně přesně je, reference od těch, co už zkusili atd. V poslední době se s těmito superpotravinovými doplňky stravy na trhu doslova roztrhnul pytel. 

Blendela mě zaujala proto, že pohromadě tu jsou hned čtyři super potraviny v jednom.

Blendea SUPERGREENS dorazila hezky stylově zabalená. Krabička obsahovala průvodní dopis se základními informacemi o produktu, 90 gramové balení Blendei SUPERGREENS (na balení je přehledně popsáno dávkování a způsob použití), odměrku, nádobu na nápoj a kupon na 10% slevu na nákup Blendea SUPERGREENS. 

Pokud se o tomhle nápoji chcete dozvědět ještě víc, stačí si zadat www.blendea.cz, na stránkách je opravdu všechno velice pěkně popsané, vysvětlené.

Blendeu jsem většinou pila s vodou jako 200 ml nápoj. Na obalu je uvedno dát si 1-2 lžičky, já dávala jednu vrchovatou a v balení mi ještě asi necelá třetina prášku zbyla. Připravený nápoj vypadal doslova brčálově, ale chuť špatná není, neměla jsem problém ho vypít (první dny jsem si teda musela trochu zvykat). Jen musíte prášek v shaku dobře promíchat, občas se tvoří menší hrudky.

Co mě trošku štvalo bylo to, že trocha prášku se z krabičky vždycky vysypalo a nešlo dát zpět, šlo jen přikrýt plastovým víčkem.

Pedagogicky je jedním z nejnáročnějších úkolů společné vzdělávání dětí s velkými rozdíly v konektivitě (přenosové rychlosti) nervové soustavy. Z této fyziologicky dané rozmanitosti totiž druhotně plynou rozdíly v intelektu, paměti a pozornosti – různorodý studijní potenciál žáků. Takzvané mimořádně nadané děti jsou a byly, na rozdíl od dětí z opačné strany intelektového spektra, tradičně inkludované ve spádových školách – povinně přinejmenším pět let na nižším stupni základních škol. Jejich potřeby a problémy byly často zanedbávané, neboť se většinou neprojevovaly špatnými známkami. Navíc tyto děti nemají kam utéct, takže jejich trápení není měřitelné ani počtem přechodů do zvláštních škol. Na rozdíl od dětí, které mají stejný stupeň problémů z důvodu velmi nízkých schopností, vysoce inteligentní děti nemohou rodiče jen tak přihlásit do státní speciální školy s malým kolektivem, která by mohla efektivně řešit jejich odlišnost. Nelze zastírat, že tyto děti na školách máme a že jejich potřeby a možnosti není snadné naplnit. Musíme problematiku tzv. mimořádného nadání intenzivně řešit a sdílet každý střípek dobré praxe, který by mohl pedagogům pomoci i s takto odlišnými dětmi harmonicky vyjít a podpořit je v jejich pozitivním sebeurčení.

POZNEJ A RESPEKTUJ!
Je samozřejmě účelné rozdělit děti do paralelních tříd na základě jejich studijního potenciálu (při zachování rozmanitosti kolektivu ve všech ostatních ohledech), ale ani tento krok nevyřeší všechny problémy. Jako úhelný kámen v integraci tzv. mimořádně nadaných se jeví informovanost učitele o celé škále přirozených projevů, které z této neuroatypie plynou. Často nelze z organizačních nebo finančních důvodů realizovat opatření nutná k plnému rozvoji potenciálu mimořádně nadaného (který by pro to mnohdy potřeboval individuální výuku, ne-li více učitelů sám pro sebe). V praxi však velmi pomáhá, má-li učitel alespoň dobrou představu o tom, v čem dotyčný strádá a může mu vycházet vstříc ve všedních drobnostech (tzv. „pedagogické podpoře“) a v pochopení pro jeho odlišné reakce a chování. Nervová soustava nadaných má vyšší výkon nejen ve studijních aspektech, ale i ve všech ostatních funkcích. Žák se například často nedokáže soustředit kvůli rušivým vjemům, které ostatní vůbec nezachytí (např. tikot hodin, škrábání šatstva, nepohodlí v lavici). Podobně je pro něj nesnesitelné, pokud je učitel povzbuzuje nebo jinak komentuje při samostatné práci. Z tohoto důvodu také často není možné zadat takovému dítěti samostatnou práci a v jejím průběhu hovořit ke zbytku třídy. Ve velkých rušných třídách se bohužel často stává, že mimořádně nadaný žák nedosahuje ani průměrných výsledků, protože nedostává možnost dosáhnout plného soustředění. K témuž dochází, je-li žák stresován nebo znervózňován učitelem. Jako dobrá praxe se zde jeví, najde-li škola způsob, jak umožnit žáku se samostatným úkolem samostatné tiché pracoviště (např. studovna pod dozorem školního asistenta).Vzhledem k citlivosti nervové soustavy a adekvátně zesíleným emočním reakcím je bohužel velice snadné mimořádně nadaného žáka rozrušit. Může se pak zdát, že žák reaguje nepřiměřeně – dle svého temperamentu buď bouří a pobuřuje navenek, nebo vznikající tenzi obrací proti sobě (ve škole může působit klidně až chladně, ale v soukromí se psychicky nebo fyzicky poškozuje). Extrémní projevy jsou však jen logickým důsledkem toho, že je jeho tělo výkonnější i v tvorbě emocí a stresu. V praxi dospělí často chybují v tom, že veřejně prohlašují neobvyklou aktivitu nadaného dítěte za důkaz chorobně nedostatečné emoční nebo sociální inteligence (označením např. za hysterku nebo sociopata). Pokud se žák chová divně a nekonformně, je rozlišovacím znakem mezi sociopatií a nadáním to, jestli se v klíčových záležitostech rozhoduje pro-sociálně (má péči o ostatní vyloučené spolužáky, v záležitostech, které považuje za skutečně důležité, obětuje své blaho pro dobro skupiny, a to i když mu o to nikdo nestojí).
Nadaní mají zpravidla silnou vnitřní motivaci k vlastnímu rozvoji se značnou měrou perfekcionismu (který může být tlakem okolí vystupňován až k patologickým projevům). Tato motivovanost se však týká výhradně zvnitřněných cílů. Od předškolního věku u nich sledujeme okamžiky naprostého zaujetí pro věc s geniálními výsledky, silně kontrastující s nepozorností nebo záchvatovitým odporem, jsou-li nuceni zabývat se něčím, co je nezajímá. (Pro tyto projevy bývá u dětí neuroatypie nadání často zaměňována s aspergerovým syndromem nebo ADHD, u dospělých pak může připomínat bipolární poruchu osobnosti.) Učitel se pro práci s nadanými musí učit předkládat studijní cíle tak, aby je nadaný žák přijal za vlastní. Vzpírá-li se nadaný svým studijním povinnostem, je dobré jednoznačně stanovit minimální standard a velmi rozumně zdůvodnit, proč je důležité jej dosahovat.

ejména u starších nadaných je efektivní nabídnout jim za splnění minimálního standardu neoblíbených povinností určitou volnost. Dobrou praxí je nabídka průřezového přezkoušení z neoblíbeného předmětu kdykoli, cítí-li se žák připraven. Dle tradice školy může žák na začátku nebo na konci pololetí prokázat, že látku daného pololetí v minimální potřebné míře ovládl a dotyčný předmět „vypustit“ (tj. především se jím přestat stresovat, i když do třídy docházet musí).
Je třeba mít stále na paměti, že jakýkoli vnější tlak na výkon může nadanému snadno uškodit. Předkládáme-li nadanému cíl, musí být spolehlivě reálný a s jasně normovaným momentem dosažení cíle. Ve snaze dosáhnout svého cíle mobilizuje nadaný všechny své síly – v případě nereálného nebo neohraničeného cíle až k sebedestrukci (nejí, nespí, na nic jiného nemyslí, za dílčí neúspěchy se trestá). Vzdát se zvnitřněného cíle je pro nadané dítě nereálné, pro nadaného dospělého extrémně náročné (až fyzicky bolestné). Na středních školách jsou nadaní většinou nuceni vyvíjet zvýšenou aktivitu ve všech předmětech, pro které mají nadstandardní předpoklady – někdy i úplně ve všech – a dlouhodobé přetížení má pak negativní vliv na jejich fyzické i psychické zdraví. Je proto nutné koordinovat učitele za pomoci IVP, aby žák při zvýšeném zatížení v profilových předmětech dostával přiměřené úlevy v ostatních součástech studia. (Nelze přitom spoléhat na to, že se prostě zaměří na své a v ostatních předmětech se spokojí s horšími známkami. Je třeba skutečně snížit zátěž nutnou k dosažení hodnocení, které bylo v žákovi vtištěno jako cíl – značná část nadaných je chycena v „pasti jedničkáře“ a nic jiného nepřipouští.) Velkým smutným příkladem nepochopení neuroatypie nadaných v našem školském systému je snaha o kompetitivní motivaci talentovaných žáků. Soutěže a olympiády sice mají moc mobilizovat nadstandardní schopnosti velkého množství dětí, ale produkují vždy jen jednoho vítěze a velké množství negativních sebeurčení nadaných-perfekcionistů, kteří se obviňují, že nedokázali dosáhnout cíle, který jim byl vytyčen – tj. vítězství. Soutěživost lze proto zdravě využít jen v takových herních systémech, kde může být neomezený počet vítězů – tj. všichni splnivší tento nadstandard dosáhnou zvláštního vyznamenání, ale nejsou dále srovnáváni. Octnete-li se někdy v situaci, kdy nebudete moci dát mimořádně nadaným ve společném vzdělávání vše dle jejich možností a potřeb, dejte jim v první řadě pochopení a přijetí. Respektujte je takové, jací jsou, a pomáhejte jim, aby si to všechno zvládli zdravě prožít a alespoň trochu užít.


(Autor: Kateřina Emer Venclová, leden 2017)

Přesně před měsícem přišel balíček k testování a já se s vámi podělím o své poznatky a zkušenosti.

 Jdeme si nejdříve připomenout, co by měla tato směs umět při pravidelném užívání a co, že to vlastně je 🙂 Blendea Supergreens je 100% organická směs ječmene, pšenice, spiruliny a chlorelly. 

Jaké zdravotní benefity vám spirulina a chlorela přináší?

• posilují imunitní systém
• stimulují samočisticí procesy a podporují detoxikaci
• urychlují metabolismus a působí proti nadměrnému ukládání tuku
• podporují regeneraci buněk
• zlepšují trávení a zvyšují počet zdraví prospěšných bakterií ve střevech
• bojují proti překyselení organismu
• tlumí záněty, zlepšují stav žaludečních vředů a podporují jejich hojení
• snižují hladinu cholesterolu v krvi, čímž čistí cévy
• pomáhají při dýchacích potížích
• uklidňují a zmírňují stres
• zkvalitňují spánek

Co dokáží zelený ječmen a mladá pšenice?

• chrání před civilizačními chorobami a snižují počet volných radikálů
• zvyšují obranyschopnost organismu
• podílí se na detoxikaci těla
• pozitivně ovlivňují proces trávení
• regenerují buňky a zpomalují proces stárnutí
• čistí cévní stěny a udržují srdce v kondici
• optimalizují hladinu krevního cukru
• pomáhají udržovat zásadité pH
• omezují pocit únavy a zlepšují usínání

Pozdě, ale nakonec přeci jsem se konečně dostala k recenzi na testování lžičky a kartáčku MAM, který jsem s překvapením vyhrála a ještě jednou moc děkuji.

Testovali jsme tedy lžičku a kartáček MAM a naprostá spokojenost. Nejvíce se Davídkovi líbil kartáček, který nechtěl pustit z ruky a byl schopný s ním celý den zkusit. S čištěním ještě trošku bojujeme, nedostanu se do pusinky stoprocentně, ale Davídek se snažil i podle mě čistit sám a každý pokus super. Kartáček se mu dobře drží v ručičce jak je takový menší. Doteď používáme celá rodina kartáčky od jedné značky a bohužel ten dětský dělají takový podle mě hodně dlouhý a to u MAM je super, že je menší. Jedině možná že ta značka co mi používáme má ještě jemnější štětinky mi přijde, ale možná se mi to jen zdá.

Dále jsme testovali lžičky MAM. Davídek s touto lžičkou poprvé papal sám, ale ještě to neni ončo, akorát o moje nervy  tak se tomu ještě trošku vyhýbám. Ale lžička delší super! Do sklenic paráda, neušpiní se mi prsty jako s klasickou lžičkou když jsem se chtěla dostat do větších sklenic od příkrmu. Další fajn věc je zbarvení lžičky podle teploty a nejvíc nadšená jsem byla asi z ochrané krabičky na lžičky  doteď jsem lžičky vozila v pytlíku a ni jsem netušila, že se něco takového dělá.

Takže za mě testování dopadlo moc dobře a můžu jen DOPORUČIT.

KARTÁČEK

+ velikost kartáčku

Rok se s rokem sešel a tak se s vámi podělím o Matyho příběh. První část jsem psala před rokem (postnuta i zde), druhou před pár dny. Jsou tam popsány mé niterné pocity, má bolest, ale hlavním aktérem je Mateo – můj syn. Je to hodně soukromé, ale i hodně otevřené. Tak snad nikoho nepobouřím popsáním porodu (žádné velké detaily🙂 anebo prsní odsávačkou 😀

25.7.2016Psaní mě vždycky bavilo a je to pro mě asi i forma úlevy duše a moje duše si teď musí hodně ulevit.

Jako by to bylo včera, když jsem brečela nad pozitivním těhotenským testem a upřímně řečeno, radostí to nebylo. Byla jsem vyděšená, jak to všechno zvládnu, i přes skvělé zázemí a dlouholetého partnera. Bála jsem se té zodpovědnosti a toho, že pro tu novou malou dušičku, která si mě vybrala, nebudu dost dobrá. S každým dalším dnem těhotenství ale tenhle strach opadával, i přesto že obavy zůstávaly. Říkala jsem si, že když už si mě vybral, tak ho přece nezklamu🙂 První trimestr byl očistec: zvracení, krvácení, hematomy, nechutenství. Druhý trimestr jsem si konečně začala trošku užívat i přes časté funění a skučení bolestí od sezení až přes vstávání. Ibalginem mi ale byl každý pohled na ultrazvuk. Na jednom z nich se potvrdilo i moje tušení o pohlaví. Je to kluk!

18.7.2016 ve 3:15 mi praskla plodová voda a to přesně ve 31+1. Je to zvláštní pocit. Měla jsem opravdu tvrdý spánek, matně pamatuji, že se mi i něco zdálo, když jsem se během vteřiny probrala, jako by mě opařili. Pamatuji jen na lupnutí a šílené množství vody, které ze mě začalo vytékat. Stihla jsem jen vykřiknout na manžela: "PRASKLA MI PLODOVÁ VODA!" a běžela jsem do koupelny. Při cestě jsem málem uklouzla, kolik toho ze mě teklo. Byla jsem tak zmatená. Stála jsem ve sprše, oplachovala se vodou a jen opakovala, že to je moc brzo, tak brzo, že nejsem připravená. Den předem jsem si zrovna připravovala tašku do porodnice, jako bych to tušila. V té zmatenosti jsem ani nevěděla, co mám dál dělat, kde mám oblečení, co si mám vzít s sebou a mám všechno? Manžel byl skvělý, připravený s klíčkami u dveří a korigoval mě, jinak bych asi odešla v pyžamu🙂 Jsme typ lidí, kteří se snaží situaci odlehčit, nebrat ji tak vážně, ale v té chvíli jsme neměli slov a jen jsme potichu jeli do nemocnice. V hlavě jsem si přemílala den předtím. Bolely mě lehoučce záda a trošku i podbříšek, ale tak slabě, že bych to k počínajícímu porodu ani nepřirovnala. Kdybych jen tušila.

Po příjmu a vyšetření mi byla zjištěna infekce, musela jsem tedy čekat ještě na rozbor krve, a zda bude porod přirozený nebo císařským řezem. Všechno už bylo moc opravdové i přes moji rozespalost. Kontrakce se stupňovaly. Průběžně do mě dávkovali kapačky proti infekci a na kontrakce. Rovnou jsem dostala kortikoidy na dozrání plic malého. Prý mám vydržet alespoň 48 hodin. Byla jsem v čekacím pokoji (hekárně) hned u porodních sálů. Slyšela jsem křičet ženy a brečet miminka. "Tak tohle mě čeká?" pomyslela jsem si. Zase přišel strach. Po kontrole mě převezli na rizikové oddělení s tím, že se nejspíš porod oddálil. Ubytovali mě s paní, která čekala dvojčátka. Moc jsme si nestihly ani popovídat, protože jsem začala mít i přes kapačky další kontrakce. Začíná to bolestí do zad a pak stažením dělohy. Člověk by si řekl, že takových bolestí zažil, ale se stupňující se intenzitou je to velmi únavné. Dostala jsem další kapačku, ale začala jsem zvracet. Nahnali mě na vyšetření s tím, že jsem na 4 prsty a převezli na porodní sál. Prý budu rodit přirozeně. Bylo mi to jedno. Já neměla ještě rodit. Zavřeli mě do jednoho z porodních sálů a nechali mě tam skučet. Říkala jsem si, že tu takhle můžu být i několik hodin, ale po kontrole doktorkou prý budu rodit za chvíli. Na tohle se člověk nemůže připravit. Bylo to poprvé, kdy jsem cítila takovou bolest, že jsem zakřičela z plna hrdla. Porod samotný byl rychlý. Malý byl po pěti minutách venku. Jen jsem ho zahlédla, když ho předávali doktorovi z JIP oddělení. Byl tak malý. Odnesli ho pryč a já musela bojovat s placentou, která nešla ven. Podle doktorky nemám žádná vnitřní poranění. "Takhle jsi to přeci chtěla" proběhlo mi hlavou. Bez nástřihu, bez poranění. "Ne, takhle ne!". Placenta se trhala a tak mě převezli na operační sál a pod narkózou ji odstranili. Operace prý trvala deset minut, já si ale připadala, jako když spím věčnost.

Vrátili mě na porodní sál a pustili za mnou manžela. Venku už se stmívalo a my tak byli v místnosti skoro po tmě. Nikdo za námi tak dlouho nešel. Máme prý čekat na doktora, který ošetřoval malého. V ten čas totiž rodila další paní předčasně a tak musí ty malé nejdřív zajistit. Svíral se mi žaludek pokaždé, když někdo prošel kolem. Slyšela jsem další dětský pláč. Bylo mi úzko. Konečně přišel doktor, ale už z jeho vážné tváře bylo jasné, že je něco špatně. Jak se říká, to nejhorší nakonec. Dozvěděli jsme se, že náš syn je stabilizovaný, dýchá s pomocí přístrojů, protože je moc malý, ale...má atrézii jícnu. Je to vrozená vývojová vada, kdy jícen je přerušen a nevede přímo do žaludku. Nemohla jsem brečet, nemohla jsem nic. Snažila jsem se vnímat ta slova, která mu vycházela z úst a pochopit, co že to pro nás znamená, ale byla jsem po narkóze ještě otupělá. Manžel mi pevně svíral ruku. Doktor odešel s tím, že syna převezou druhý den do Motola, a proto se na něj máme přijít podívat, až mi bude líp. Šla bych hned. Měla jsem najednou tolik síly, ale sestry mi to ještě nedovolily. Dostala jsem další kapačku a převezli mě na oddělení šestinedělí. To už bylo kolem desáté hodiny večer. Na malého jsme se mohli jít podívat až kolem jedné hodiny ráno. Bylo zvláštní vidět to malé růžovoučké stvoření napojené na hromadu těch hadiček v inkubátoru. "Miluju ho, tak moc ho miluju" opakovala jsem si v duchu.