Mnozí lidé si neuvědomují, jak obrovský mají včely význam pro rostliny a tím vlastně pro celý ekosystém. Některé rostliny spoléhají při přenosu pylu na vítr, jiné na hmyz, některé využívají obojího. Jsou i takové, které jsou závislé jen na včelách.

     Uvádí se, že asi 80% kvetoucích rostlin, je opylováno hmyzem. Z toho zhruba 85% je opylováno včelami. Včely jich opylují na 170 000 druhů, přičemž se odhaduje, že přímo závislých na včelách je 40 000 druhů rostlin a stromů. Lidé využívají množství z nich. Jsme tedy vlastně i my na včelách závislí.

     Pro představu ohromného výkonu včel a tedy i jejich nepostradatelného užitku je neuvěřitelné číslo až 3000 květů, které dokáže navštívit za den jen jediná včela! Celá kolonie včel medonosných potom dokáže během dne opylit několik miliónů květů!

     Užitečnost a hlavní význam včelařství není v získávání medu a dalších včelích produktů, uvádí se, že tyto tvoří jen zlomek (asi 10%) celkového užitku včel, ale tkví v prospěšnosti našemu životnímu prostředí. Včelařství je totiž jednou z mála lidských činností, kterou přírodě více dáváme, než jí bereme. Samozřejmě prospívá také zemědělství a na něj navazujícímu potravinářskému průmyslu. Díky opylování rostlin zvyšují včely kvalitu i kvantitu plodin. Tím přímo ovlivňují produkci potravin.

     Jsem velmi ráda za to, že můžeme o své práci říci, že má opravdu smysl!

Bylo nás pět. Pět holek, které se v srpnu 2013 staly matkami. Seznámily jsem se tady na Konikovi. Časem se z pětice vytvořila dvojice a trojice. To tak v životě bývá, že se cesty spojují a zase rozdělují. Ta dvojice si byla podobná více a i naše trojice má v životě dosti podobné okamžiky. 

Začnu V.. Vstup jejího syna ja svět nebyl růžový. Ihned po porodu musel být převezen do Motola z důvodu chybějícího řitního otvoru. Na kontrolách během těhotenství na nic nepřišli a ač vždy napočítali pět prstů, narodil se s jedním prstem navíc. To sice není žádný život ohrožující stav, ale změna počtu prstů může značit nějakou genetickou poruchu. G. byla diagnostikována vrozená atrézie konečníku. Čekala ho série operací, opakované pobyty v nemocnici, trénování vyprazdňování…Pro V.to bylo náročné období. Až teď zpětně ji moc obdivuji, jak to zvládala, účastnila se s G. všech našich mimi akcí a člověk ani nepostřehl, že by něco bylo v nepořádku. Takže první silná žena z naší trojice.

I., start M. do života byl také trochu komplikovaný. Hned po porodu také musel do Motola kvůli přiškrcenému varlátku. Naštěstí se vše zvládlo a je z něho krásný zdravý chlapec. Pak I. otěhotněla podruhé, my s V. jsme byly tou dobou už “zkušené druhomatky”. Zpočátku šlo vše krásně, ale v druhé polovině těhotenství zjistili I. hrozicí preeklampsii a musela si jít lehnout do porodnice. Dcerka se narodila o měsíc dříve, byla malinkatá, ale také vše zvládla. Teď už je z ní krásná roční slečna. Ale tím I. příběh nekončí.

V červenci jsme byly s V. jako tradičně (no podruhé, ale dovolím si to již nazvat tradicíJ) u I. na chalupě. My tři holky a šest dětí pod tři roky. Velký šrumec, který nás baví. Večer při lahvi vína si I. postěžovala, že ji bolí oko. Ale nějak jsme to zamluvily, dopily jsme lahev a šly spat. Další den jsem se rozjely ke svým domovům. Večer I. píše, že moc nevidí a že oko, bolí jak sviňa. Urgujeme ji, ať si okamžitě dojde na pohotovost. I. poslechla. Bylo to závažnější než jsme si všechny myslely. V místní nemocnici si ji chtěli rovnou nechat, doktoři měli podezření na roztroušenou sklerózu. I. odmítla s tím, že si hned další den dojde v Praze na neurologii. Tam to nabralo rychlý spád, série vyšetřeni skutečně potvrdila roztroušenou sklerózu. Já v té době byla na dětském táboře kdesi v lesích a pamatuji si, jak jsem zprávy od ní hodně intezivně prožívala. Připadalo mi to jako špatný sen. Jako fyzioterapeut jsem věděla co vše to může obnášet. Nicméně I. je silná a statečná žena, nyní čeká na stanovení přesné diagnózy, jelikož doktoři jail podezření, že to není RS ale jiný typ autoimunitního onemocnění a na následné přidělení biologické léčby. V tuto chvíli, troufám si tvrdit, je v remisi, užívá si svých dvou dětí a žije naplno.

Můj příběh už znáte, jen musí připsat, že já si svojí osudovou bulku našla týden po tom, co se Ilka dozvěděla svou diagnózu. Když jsem to holkám psala, připadala jsem si fakt blbě, jako největší hypochondr, co řeší nějakou bulku, zatímco I. leží v nemocnici s atakou roztroušené sklerózy. Jednoduše jsem si říkala, že není statisticky možné, aby mně něco bylo, když to padlo na I.. Jak vidíte, možné je vše. Nicméně, nás to nerozhodilo, stále podnikáme různé akce. Rozumějte, chodíme s dětmi na hřiště, ale občas i za kulturou, s dětmi i bez. Funguje i černý humor, čekaly jsme s čím se na nás vytasí V.. Naštěstí s námi basu nedrží🙂. Tak to je příběh mých dvou kamarádek a můj. A až při psaní tohoto článku mi došlo, jak jsou si ty příběhy podobné.  A věřím, že jsme si všechny tři to horší už vybraly a těším se na společné zažitky v novém roce🙂

Více zde: http://prsavhaji.blogspot.cz/ a zde https://www.facebook.com/prsavhaji/?fref=ts

     Když se nám syn narodil, snažili jsme se pro něj nepoužívat nic, co by obsahovalo chemické látky. Měli jsme pro něj oblečení pouze z nebarvené bio bavlny, mazali jsme jej pouze meruňkovým máslem, nepoužívali žádné kapky do očí aj... Ve třech měsících se však u něj objevila silná vyrážka po celém těle. Nepřišli jsme na to, co ji mohlo způsobit. Možná to mohla být přemíra cukru v mé stravě (občas ujedu). 

     Lékařka diagnostikovala atopický ekzém a doporučila kosmetiku pro atopiky. Než jsem ji koupila (je mi proti srsti kupovat chemické masti), zkoušela jsem jej mazat různými oleji (dýňovým, mandlovým, sezamovým aj.). Vše se ale zhoršovalo, tak jsem ze zoufalství zkusila Linolu, kterou lékařka doporučila. Opět zhoršení... Malý se v noci tak drbal, že byl rozškrábaný do krve a nemohl spát. Byli jsme zoufalí...

     Začala jsem hledat na internetu a našla zde skupinu založenou maminkami se stejným problémem. Jedna z nich tam psala o zinkové masti, já ale nechtěla tu kupovanou, ve které je zase chemie... Navrhla jsem tedy složení dle svých zkušeností s výrobou mastí a konzultovala to s jednou velmi šikovnou maminkou ve skupině. Tak vznikla má zinková mast 🙂 

     Začala jsem jí syna intenzivně mazat asi tak 10x denně. Druhý den šlo vidět citelné zlepšení, třetí den se ekzém jakoby "sloupl" a bylo po něm 🙂 Pak stačilo suchou kůži zvláčnit olejem a tím se rozloučit s "atopickým ekzémem".

     Jsem velmi ráda za to, že nám příroda dala lék na všechno 🙂

Krásný podvečer,

je to už pár dní, co se firma HiPP rozhodla pomoci jedné mamince, která není v lehké situaci, balíkem svých výrobků v hodně 10.000 Kč!

I díky vám všem jsme jednu takovou maminku našli. A vlastně - našli jsme dvě. Jednou byla @janamal37 , která obdržela také dárečky od firmy HiPP a druhá byla @78marcela .

@janamal37 : Ježíšek k nám dorazil o den dříve! Děkujeme za krááááásný HiPP dáreček! Taková nadílka! A děkuji všem tetám z Koníka, které na mě myslí a přejí mi vše dobré. Jste úžasné!

Původní plán byl takový, že hlavní dárek přijedu osobně mamince předat já. Nicméně počasí vyvádí psí kusy a jedna cesta přes 300km v závějích a na ledovce je nad moje síly. Takže jsme vymysleli šalamounské řešení 🙂 Balík rozdělíme na půl, první polovina dorazila mamince Marcele včera a s druhou půlkou se tam konečně vydám já osobně, hned jak počasí dovolí.

Ale i tak si vám všem dovoluji zprostředkovat dojmy maminky a pár fotek!

"Víte v čem perete svoje prádlo a prádlo svých nejbližších? A jaký vliv mohou mít  prací prostředky na vaše zdraví? Chcete znát tipy na to, jak prát zdravě, ekonomicky a ekologicky? A jak to máme MY 3 v TOM?..."

Mívali jsme doma spoustu pracích prostředků zvlášť na bílé prádlo, barevné prádlo, černé prádlo, pleteniny, jemné prádlo, sportovní materiály, dětské prádlo a k tomu ještě aviváž. Určitě existují i další alternativy, které se k nám nedostali.

Zkuste si spočítat, kolik pracích přípravků je ve vaší domácnosti? Možná jste na tom lépe, ale možná vás to překvapí stejně jako nás. Opravdu je jich tolik potřeba?

Četli jste si někdy na etiketách složení jednotlivých přípravků? A víte kolik zbytečné chemie obsahují? A víte, že v oblečení zůstávají zbytky pracích prášků a aviváží, které se pak při jeho nošení dostávají pokožkou přímo do těla a s nimi i ta spousta chemie, se kterou se tělo musí vypořádat?

Běžně obsahují prací prostředky toxické látky, jako např. amoniak, který způsobuje poškození jater a ledvin, bělidla, která mohou poškodit kůži, plíce, oči a látky vyrobené z ropy, o nichž je známo, že mohou způsobit rakovinu, neplodnost, vrozené vady u dětí, poškozují plíce, mozek, nervy. Bohužel i přípravky tzv. "eko" nejsou zcela netoxické.

Nejenže nás chemické látky zatěžují na přímo, také se dostávají při praní do odpadních vod a z nich dále do vod povrchových, kde nadělají další škody.

Jedním z prvních těhotenských příznaků bývá u mnoha žen ranní nevolnost. Ne vždy však jde skutečně o nevolnost objevující se pouze v ranních hodinách, ale nejednou tyto problémy přetrvávají během celého dne.

Ranní či celodenní nevolnosti se obvykle vyskytují v prvním trimestru těhotenství, později ustupují. V některých případech však mohou ženu potrápit během celého těhotenství.

Co je příčinou?

Přesné příčiny těhotenských nevolností nejsou stále zcela objasněny, ale podílejí se na nich určitě i bouřlivé hormonální změny v organismu čerstvé těhulky.

Zažije je každá budoucí maminka?

Ranní nevolnosti nejsou vůbec nedílnou součástí těhotenství každé budoucí maminky. Některé se s nimi řádně potrápí, zatímco jiné "Proplouvá" těhotenstvím bez jakýchkoliv žaludečních potíží.

Rovněž nelze říci, že pokud jste nevolnostmi trpěli v prvním těhotenství, zákonitě se objeví i v další těhotenství. Nebo pokud jste se s tímto problémem poprvé nesetkali, že vás nevolnosti objedou i v následujících těhotenstvích.

Je možné, že těhotenské nevolnosti jsou i záležitostí dědičnosti. Vše je však velmi individuální.

Jak si pomoci?

Pokud patříte k těm budoucím maminkám, které se s těhotenskou nevolností potýkají, je několik způsobů, jak si pomoci. Bohužel, žádná zázračná metoda, která by spolehlivě fungovala a odstranila vaše problémy natrvalo, neexistuje.

U každé ženy může pomoci něco jiného, je tedy třeba hledat optimální řešení pro konkrétní případ.

Lékaři doporučují těhulkám bojujícím s nevolnostmi mít na nočním stolku připravený sklenici vody nebo jiného vhodného nápoje a nějakou sušenku. Není totiž dobré vstávat z postele s prázdným žaludkem.

Pokud vás nevolnost přepadne při určitých pachy, např. v kuchyni nebo po snědení některých potravin, vyhýbejte se tímto "vyvolávačem" problémů.

Některým těhulkám může bydlet nevolno během jízdy autem, i když předtím takové problémy nemívaly. V takovém případě je možné pomoci si např. homeopatickým lékem proti nevolnosti.

Pomoci vám však mohou i některé přírodní prostředky. Dobrou volbou je zázvor, který si můžete dopřát např. v podobě chutného čaje. Na trhu jsou také speciální lízátka s obsahem zázvoru a dalších účinných, ale zároveň bezpečných, látek určené právě budoucím maminkám trpícím těmito nepříjemnými obtížemi.

Kdy jsou nevolnosti nebezpečné?

Přesto, že těhotenské nevolnosti trápí nejednu budoucí maminku a jsou častým jevem, někdy mohou být nebezpečné. Rizikem je zejména stav, kdy jsou nevolnosti příliš intenzivní a brání ženě v každodenních činnostech, pokud má těhulka problém udržet vůbec nějakou stravu kvůli příčestí zvracení, nebo pokud např. v důsledku nevolností a zvracení dojde k nežádoucímu úbytku hmotnosti. Někdy je nutná i hospitalizace.

V každém případě, pokud se u vás ranní nevolnosti objeví a nedokážete si pomoci ani zmíněnými metodami, určitě své potíže konzultujte s lékařem.

ZDROJ: www.happymum.cz/tehotenstvi

Když se páru nedaří počít vlastní děťátko, je to pro ně velké trápení. Přesto netřeba zoufat. Pokud vám nebylo dopřáno vychovat si vlastního potomka, můžete pomoci dítěti, které nemělo v životě tolik štěstí a rodiče se ho buď vzdali, nebo o nich za nešťastných okolností přišlo.

Adopce není vůbec jednoduchý proces. Mnozí rodiče vysvětlují, že je ve více směrech dokonce náročnější než těhotenství. Když se vám však podaří zvládnout psychicky náročný test, můžete se pomalu začít připravovat na vašeho nového drobečka.

Co všechno musíte absolvovat?

Proces adopce začnete tím, že si podáte žádost na Úřad práce, sociálních věcí a rodiny v místě vašeho bydliště. Následně musíte doložit potřebné požadavky úřadů a přejít takzvanou prověrkou. Stát bude zjišťovat vaši finanční situaci, majetkové poměry, budou se také informovat na váš život v místním obecním nebo městském úřadě. Pokud se dostanete přes tyto testy do seznamu žadatelů, může projít i 15 měsíců. O děťátko mohou požádat manželé, druh s družkou, ale i jednotlivec.

Neuvěřitelné čekací doby

Jednou z nejdůležitějších věcí, kterou byste měli v souvislosti s adopcí vědět je, že byste s ní jistě neměli dlouho váhat. I když se už dostanete do registru žadatelů, musíte se připravit na velmi dlouhé čekací doby. Ty se nepočítají na měsíce, ale na roky. Podle statistik trvá průměrné čekání na děťátko pět let, ale v mnoha případech je to podstatně více, někdy dokonce až kolem deseti let. Děje se tak kvůli nedostatku vhodných dětí k adopci, ale i kvůli některým administrativním nedokonalostem. Urychlíte to tím, že nebudete hodně připomínkovat

Mnoho párů, se však pro adopci rozhodne, až ve vyšším věku, když selhaly všechny možnosti na početí vlastního potomka. Ti pak nemají mnoho času, aby se dočkaly alespoň takové náhradní možnosti stát se rodiči. Nejlepším způsobem jak urychlit tento proces, je stanovit co nejméně podmínek. Žadatelé nejvíce touží po miminku do jednoho roku, ale takových možností je velmi málo. Kromě toho se obírají o možnost i požadavkem, aby bylo dítě zcela zdravé. Ve skutečnosti však může mít drobeček jen alergii nebo ekzém a již je pro vás nevyhovující. Také mnoho lidí touží po neromském dítěti, případně si nechtějí adoptovat i staršího sourozence, co vás také obírá o možnost a tyto děti pak putují buď do dětského domova, nebo na listinu mezinárodní adopce.

U starších dětí nezapomínejte na zajištění vzdělání

Pokud se dočkáte toho šťastného dne, když vám úřednice telefonicky sdělí tu šťastnou zprávu o tom, že se stanete adoptivními rodiči, pusťte se do příprav. Je ideální, pokud vytvoříte do příchodu dítěte náležité podmínky, abyste mu tento přechod usnadnili. Týká se to zejména starších potomků, kteří již lépe vnímají skutečnosti. Připravte jim dětský pokoj, nezapomínejte zejména na zajištění budoucího vzdělání, a když se dá, seznamte ho s některými spolužáky dříve, aby se mu v první den šlo lépe do školy.

Seznamte ho s rodinou, vyjděte mu vstříc

I když bude pro vás přivítání děťátka také náročnou zkouškou, myslete po celou dobu na to, že pro prcka je to ještě složitější. Snažte se mu tedy vyjít maximálně vstříc, aby to bylo pro něj příjemné. Hodně se povídejte, snažte se co nejlépe poznat. Seznamte ho co nejdříve i s ostatními rodinnými příslušníky. Pokud máte v širší rodině děti, může to příchod do nového prostředí ještě více usnadnit.

Děti vždy zkoušejí

Buďte proto ve své benevolentnosti uvážlivé. Udělat nějaké ústupky, aby se dítě cítilo pohodlnější, neznamená nechat se jím úplně komandovat. Zejména ti starší, kteří byli v domovech vycvičeni na to, aby zabojovali o svou pozici, mohou na vás používat různé triky. Kromě vzájemné lásky, opory a ochrany vybudujte v něm i kousek respektu vůči vám. Nezapomínejte, že nevíte jakou povahu měli přesně jeho rodiče. A proto je vždy velmi důležité naučit se ho zvládat hned, aby vám později nezačalo dělat problémy, které by vás stály potoky slz.

"Jsem přesvědčena, že kojenecký ústav neměl zájem na tom, abych dostala maličkou do péče. Byla totiž právně volná a na tyto děti dostává ústav nejvíce peněz do svého rozpočtu.“

Dnes přináším velmi silný příběh o úžasné pěstounské mamince, která chtěla po odchování svých biologických dětí ještě pomoci dítku bez rodičů. Příběh o otevřenosti, lásce, ale také o tom, jak složité je někdy vymanit dítko ze spárů takového ústavního zařízení.

Příběh se začal odvíjet vlastně už před několika lety, kdy její kolegyně dostala do pěstounské péče vnoučka. V té chvíli si uvědomila, že má ještě spoustu životní síly a velmi ráda by také pomohla nějakému dítku bez rodiny. I když bez partnera, rozhodla se zažádat na příslušném odboru sociální péče o dítko do osvojení nebo pěstounské péče.

Celý úřední kolotoč, který skýtal nejen psychotesty a přípravu žadatelů, trval rok.

Kouzelný telefon

Ihned po schválení zazvonil kouzelný telefon! „Máme pro vás nádhernou princeznu s černými kudrnatými vlásky!“ Holčička byla právně volná, minoritního etnika, rok a půl stará a umístněná v podstatě od narození v kojeneckém ústavu bez zájmu biologické rodiny.

Pokud rády nakupujte v internetových obchodech, tak následující řádky jsou určeny právě vám. Pokud nejste velkým fanouškem online nákupů, i tak si následující řádky přečtěte, můžete tak ušetřit až stovky korun prostřednictvím kupónového portálu Vasekupony.cz

V dnešní moderní době se dá přes internet koupit už cokoliv. Od potravin a oblečení až po spotřebiče do kuchyně, nábytek nebo dovolenou. Kromě pohodlného nakupování přímo z vašeho obývacího pokoje kdykoliv během dne přináší online nakupování i další výhody. Internetové obchody často nabízejí za stejný produkt výhodnější ceny  než v kamenných obchodech. Důvod je jednoduchý: eshop nemusí platit drahý pronájem za prodejnu na lukrativním místě ani mnoho zaměstnanců či skladníků. Ušetří tím značné množství provozních nákladů, které se pak neprojeví na ceně zboží jak bývá zvykem u kamenných provozoven. To však není všechno. S popularitou internetových obchodů roste i jejich konkurenční boj o přízeň zákazníka, a to formou různých výprodejů, slevových kupónů a kódů, akcií či dopravy zdarma. Stačí pouze vědět, kde je hledat.

Vybírejte si mezi eshopy efektivně

Mnoho nakupujících využívá online porovnávače cen, v přesvědčení, že najdou za vybraný produkt nejlepší cenu. Patříte mezi ně i vy? I když vám porovnávač seřadí nabídky podle ceny zboží, není to záruka, že jste našli nejlevnější zboží. Častokrát se za nejvýhodnější cenou skrývá několikanásobně dražší doprava či delší dostupnost nebo je rozdíl v ceně oproti konkurenci pouze pár korun. Mnoho internetových obchodů používá na přesvědčení zákazníka aby dokončil objednávku slevové kódy na několik procentní slevu z nákupu, které na srovnávači nenajdete a tak ve skutečnosti neušetříte ani korunu, naopak zboží přeplatíte.

Jak najít slevový kód do eshopu?

Nenašli jste žádný slevový kód v eshopu, kde si chcete nakupit? Podívejte se na kupónový portál vasekupony.cz. Portál vasekupony je největším agregátem slevových kupónů a slevových kódů v České republice, který shromažďuje akční nabídky důsledně vybraných a ověřených českých eshopů. V přehledné podobě vám přináší stovky aktivních slev z různých tematických oblastí. Denně na portál přibude více než 50 nových slevových kupónů na výhodně nákupy do vašich oblíbených e-shopů.

Většina z nás využívá konec roku k tomu, aby si zabilancovala nad tím, jak jsme ho celý prožili. Ani já nejsem výjimka! 🙂 A protože tento rok je tím, kdy jsem založila svůj blog na Facebooku, je na místě si shrnout, jak tohle moje "druhé miminko" roste!

Když jsem se před dvěma lety - v lednu roku 2015 - rozhodla, že změním svůj styl života, nenapadlo mě, že se z toho stane moje vášeň. Něco, co mě pohltí natolik, že tomu budu věnovat téměř veškerý volný (i ten další 🙂 ) čas. Můj příběh, jak jsem zhubla 30 kg díky změně v myšlení a přístupu k sobě, stravě i pohybu, si můžete přečíst tady na blogu. V té době jsem potřebovala - asi jako každý- nějakou motivaci, motor, který mě nakopne vždycky, když mi dojde síla. Jako maminka, která během těhotenství a prvního roku mateřství sabotovala Facebook - JÁ VÍM, TĚŽKO TOMU UVĚŘIT - jsem byla nejaktivnější na webu www.modrykonik.cz. Tady jsem hledala oporu ve svých mateřských starostech, měla alba s fotkama malé Natálky a pravidelně komunikovala s maminkama stejně starých dětí. Přišlo mi jako skvělý nápad založit si tady svoje album, kde vystavím světu svůj pokus o boj za lepší tělo, a jak zjišťuji zpětně - i za lepší já. Pravidelně jsem přidávala fotky svých jídel (bez toho aniž bych řešila, jak kvalitně jsou vyfocené) a své proměny, přidávala krátké poznámky o úbytku centimetrů a kil a o tom, jak se cítím. Už tam jsem viděla, že ostatní maminky motivuju a - co si budeme nalhávat - dělalo mi to radost. Myslím, že už tehdy jsem si začala pohrávat s myšlenkou založení blogu. Ale stále jsem si říkala: ,,Takových jako ty jsou stovky, tak koho by zajímalo co jíš a jak vypadáš...". 

Svůj blog Fit&Food Passion with Luci jsem založila v březnu 2016, na popud lidí ze svého okolí. Hodně se mě ptali co jím, jak vařím... jak to vlastně dělám? Jsem ráda, že jsem některé i motivovala k tomu, aby na sobě taky začali pracovat a děkuju vám všem, co jste mě podpořili a dodali mi tím odvahu! (vy víte) Když si zpětně prohlížím své první příspěvky na blogu, musím se usmívat🙂 Ne jen nad tím, že jsem tehdy neřešila, jak je jídlo na talíři poskládané, ale i tím, že jsem k jídlům občas nedala recepty, na blog jsem nic nepsala...zkrátka jsem to tak trochu flákala, přiznávám se 😝 

Pak jsem v červenci odjela na dovolenou, a tam měla čas se nad tím zamyslet a ujasnit si, jak chci, aby blog fungoval. Co všechno s vámi do budoucna chci sdílet. Že chci, aby to byl blog, který na vás dýchne pohodou, dobrý zdravým jídlem a motivací k tomu se sebou něco dělat. Přesně tak, jako bych to potřebovala já v průběhu svojí cesty za lepším já! A tak jsem se do toho konečně pořádně opřela!

Dá se říct, že od té doby - až na malé výjimky - s vámi denně sdílím recepty, které zkouším, vymýšlím a upravuju. Uspořádala jsem pár výzev na cvičení a soutěže. Ale to mi tak nějak nestačilo. Díky tomu, že pravidelně sleduju několik youtuberů, a moc mě to baví, začala se mi líbit představa komunikovat s vámi i skrz videa. 13. srpna 2016 jsem nahrála na blog první video, a to poděkování za fantastických 2000 liků na Facebooku. Nechápala jsem, jak se během krátké chvíle -v červnu vás bylo na blogu kolem 500! - mohlo něco takového stát! Od té doby jsem natočila asi 15 videí - nejvíc z nich byly videorecepty na fit vánoční cukroví, které měly velký úspěch 🙂 A téměř denně můžete sledovat na Instagramu Fitfoodpassionwithluci krátké příspěvky z mých všedních dní.

V září jsem se rozhodla svoje znalosti v oblasti zdravé výživy a životního stylu rozšířit a pustila se do intenzivního půlročního kurzu Poradce pro výživu a suplementaci a jsem naprosto nadšená! Sice je to hodně časově náročné, ale neměnila bych a pokud bych se rozhodovala znovu, jdu do toho zase🙂

Vždy jsem chtěla děti. Nikdy by mě nenapadlo, že bych je mít neměla nebo nechtěla. Po svatbě jsme s manžele usoudili, že už je čas. Po zamklém těhu to hodně bolelo a já chtěla mimi ještě dřív než předtím. A ono přišlo. Má dva měsíce a já mám někdy chuť skočit z okna. Proč? Protože lehce naivně čekáte následující: 

krásné voňavé miminko - nevoní, buď je pokaděné nebo poblinkané - obojí prostě nevoní a je osypané, takže ani není krásné

které se na vás začne po šestinedělí krásně usmívat - má skoro 9 týdnů a vyloudili jsme tak 3 úsměvy - dva z toho nebyly na mě ani na manžela

a bude s váma spinkat v posteli a vy se k němu budete tulit - ne, protože buď je zrovna po jídle a poblilo by vám celou postel včetně vás nebo řve příp. tlačí a řve nebo lepší kombinace je, že tlačí, řve a z toho se poblije

a budete prožívat radostné spojení miminka a maminky při kojení - nebudete, protože už z porodnice šupajdíte s příkrmem v podobě flašky a po šestinedělí jste na ní už úplně

budete mu ukazovat hračky a společně si hrát - ne, víc než hračky a cokoliv kolem ho zajímá rozsvícené světlo a vy využijete této zářné chvíle čuměmí "do blba", abyste si rychle zašli na záchod a alespoň převlekli ty kalhoty od pyžama. 

Je to zvláštní, ale poprvé si připadám jako dospělá a to mi je 28, mám dvě děti,  dva nepovedené vztahy za sebou a bydlím u rodičů. A přesto všechno si konečně příjdu dospělá.

 Mám konečně opravdovu práci, takže poprvé v životě mě čeká odevzdávání daňového přiznání. Mám z čeho platit dluhy a dokonce i vycházím s výplatou. Která je sice malá, ale pro nás tři stačí. Dokážu zajít na úřad a zavolat k doktrům. Najít si informace a vytřídit je. Dokážu dostát svým slibům, vyřešit zapeklité situace a zůstat vklidu i když padá obloha.

A to jsou doslova světelné roky od holky, která před dvěma lety stála s kufrem u rodičů na zápraží. V jedné ruce batole a za druhé vedla předškolačku. Světelné roky od holky, která plakala každou noc, ne kvůli šrámům co měla na těle, ale kvůli těm na duši, které ON dokázal jitřit stále dokola ikdyž jsem byla pevně rozodnutá se nevrátit. A to se mi vyplatilo. Našla jsme lidi které stojí za to mít ve svém okolí a vyhnala ty, kteří mi jen házeli klacky pod nohy nebo se koukali jak mi je a nepomohli. Byla jsem schopná se postavit na vlastní nohy, sice s berličkou, ale cítím, že už nastává doba kdy i tu budu moc odhodit a žít naplno, přesně tak jak chci a toužím po tom.

Po půl roce jsem byla schopná jít na rande, kde mi muž se kterým to nakonec nedopadlo, protože jsem nechtěla, dokázal vrátit úsměv na rty a dokázal mi, že jsem ženská, která stojí za to být milována. Že jsem osobnost a že si zasloužím někoho kdo mě tak bude brát. Trvalo to ještě rok než jsem někoho takováho potkala a s kým jsem před nedávnem oslavila půlroční sojení života a u kterého jsem si jistá, že oba dva chceme abychom to dotáhli spolu až do konce.

Každý člověk, který nám vstoupí do života je tam z nějakého důvodu. My si musíme jen stále uvědomovat, že hlavními herci jsme v našem životě my. Z těch lidí si vzít to nejlepší i to nejhorší a pak jim za cestu kterou nás vedli a za zkušenosti, které nám předali poděkovat.

Protoi já, ikdyž to může znít zvláštně, děkuji svému bývalému za ty dva roky urážek, facek, zadlužování. Vánoce bez dárků, narozeniny bez dortů. Děkuji i za ty urážky později po rozchodu, díky tomu všemu se ze mě stala mnohem silnější osobnost. Vím, že se dokážu postarat, že když chci jsme zodpovědná a dokážu všechno vyřešit a hlavně vím na co si v životě dávat pozor a taky už vím co od života chci a co přesně chci od partnera.

Je zvláštní, že máme všichni v paměti základní lidská práva.
Právo na to žít.
Právo na svobodu.
Právo na to být respektovaný jako osobnost.

Napadlo mě, jak by asi vypadala taková listina práv pro ženy, které jsou matkami a nebo ženy obecně.

Kolik žen na světě by k ní mělo co říct a chtělo by doplnit nějakou větu, která je trápí a díky které se cítí bezcenné, nemožné a neschopné.

Někdy dobře míněné rady, které všude slýcháme můžou vést k tomu, že začneme pochybovat o sobě samých. Že začneme věřit tomu, že potřebujeme, aby nám někdo radil, protože my samy nejsme schopné to zvládnout.

Já ale věřím tomu, že každá z nás je natolik silná, aby si dokázala poradit s každou situací, které musíme čelit.

I když jste unavené a spaly jste jen dvě hodiny, stejně ráno vstanete, uděláte snídani a poklidíte dům.
Zvládnete všechny povinnosti, které se od Vás čekají.

Uděláte to, UDĚLÁTE TO VŠECHNO.

Tak proč by jste neměla také mít nějaká práva?




Přijde mi hrozně smutné, jak se v dnešní době předpokládá, že automaticky zvládnete všechno.
Že odsunete svoje zájmy a přání a upřednostníte rodinu, děti a všechny kolem sebe.

Že Váš muž bude chodit do práce a živit celou rodinu, protože se to od muže očekává.
A vy budete sedět doma, protože se to zase očekává od ženy.
A samozřejmě budete vše zvládat s úsměvem a nadšením, protože každá máma je přeci šťastná už jen proto, že se stala mámou. Na co by jste si měla stěžovat.

Nejenom ženy, matky, ale myslím, že my všichni máme právo na to cítit se smutně, naštvaně, šťastně, spokojeně, bez energie.

Cítit a dělat všechno jako skuteční lidé, protože jsme skuteční.

Tvoje kamarádka, sousedka, já, Ty.
Ano i Ty.

Máš právo na-být sama sebou a nemuset se přizpůsobovat žádnému trendu.
Máš právo na to- nebýt perfektní, protože nikdo není.
Máš právo na to-  udělat si čas jen sama pro sebe, protože se každý den věnuješ naplno své rodině.
Máš právo na to- někdy křičet a pořádně nahlas.
Máš právo na to- bojovat sama se sebou a ptát se, jestli tohle je to, co jsi chtěla.
Máš právo na to- mít špatné dny a nezáleží kolik už jich bylo.
Máš právo na to- mít dobré dny a užívat si je, dokud tu jsou.
Máš právo na to- mít chuť to vzdát.
Máš právo na to- nemít absolutně představu o tom, co dál dělat nebo jak vyřešit každou situaci.
Máš právo na to- nadechnout se a nabrat sílu.

Máš právo na to- odpustit sama sobě a nebýt k sobě tak tvrdá.
Máš právo na to-  nemuset se omlouvat, že jsi dneska všechno nezvládla.
Máš právo na to- požádat o pomoc, když cítíš, že ji potřebuješ.
Máš právo na to- poslouchat své srdce a věřit mu.
Máš právo na to- plakat a nechat slzy téct dolů po tvých tvářích.

Máš právo na to cítit se jako superhrdina, protože jím jsi každý den.

Máš právo na to- se opozdit, protože s dětmi je opravdu těžké vypravit se z domu ve správný čas. Vždycky do toho přijde nějaká neodbytná návštěva záchodu nebo hlad.
Máš právo na to- být frustrovaná, že je kolem tebe zase nepořádek, přestože jsi uklízela celé dopoledne.
Máš právo na to- nesnášet praní prádla a věšení. Upřímně, kdo ho má doopravdy rád?
Máš právo na to- vybrat vzdělání pro své děti podle sebe a nemuset poslouchat rady ostatních.

Máš právo na to- mít rodinu, která nevypadá vždy tak perfektně jako z časopisů.

Máš právo na to- chodit v legínách do obchodu, jen matky rozumí.
Máš právo na to- uvařit k večeři cokoliv, co chceš. Nebo co je po ruce a nezabere příliš času.

Máš právo na to cítit se přemožená všemi povinnostmi a už dopoledne v deset hodin cítit únavu.
Máš právo na to- zdřímnout si, zatímco děti spí nebo jsou ve škole a školce.

Máš právo na to- být šťastná a spokojená s životem, který žiješ.

Ano Ty, my všechny.

Někdy, spíše často jsme k sobě nemilosrdné a nedovolíme si se nadechnout. Neodpustíme si nic.
Nedovolíme si, prostě jenom BÝT samy sebou a nemuset se ohlížet na ostatní a jejich představy o životě.
Nedovolíme si být skutečné a dělat skutečné chyby bez pocitu vinny.

Nedovolíme si mít samy sebe rády a vidět se jako úžasné bytosti, které toho tolik dělají.

Máte právo na to prostě a jednoduše jen BÝT.
Máte právo na to věřit v samy sebe i tomu, že za to stojíte.

Máte právo na to podívat se do zrcadla a usmívat se.

MÁTE PRÁVO NA SEBE BÝT HODNĚ PYŠNÁ.


S láskou,

Monika Kray

POJĎTE ZA MNOU I NA FACEBOOK: https://www.facebook.com/KrayMonika/