Murphyho zákony - kočičí zákony

1. Zákony o vstupu kočky do vaší domácnosti a jejím pohybu zde

Pickův variační zákon: Pořídit si kočku lze dvěma způsoby - buďto si ji vyberete vy, nebo si ona vybere vás.

Zákon léčby šokem: Kočičí výběr majitele spočívá v tom, že se prostě jednoho dne objeví za vašimi dveřmi.

Zákon důchodového zabezpečení: Kočka, která si vás vybrala za majitele, tak neučinila proto, že byste jí byl nějak mimořádně sympatický. Prostě už jí nebaví starat se o svou obživu svépomocí.

Drainův zákon selekce: Kočka si vybírá majitele podle kvality odpadků, které vynáší na dvorek do popelnic.

Zdravím všechny🙂, mám již odvozené jedno dítě a teď sháním kočárek pro druhé. Rozhodla jsem se sepsat pár postřehů, které jsem za dobu používání pochytila - na co si dát pozor. Budu moc ráda, pokud to některé z vás pomůže při výběru a zároveň budu ráda, když mě kdokoli doplníte - ať je článek co nejvíce přínosný🙂

Jako první kritérium vždy platí váše situace - kde bydlíte, kam s kočárkem budete jezdit, co považujete za důležité apod. Nikdy nejde vybrat jeden kočárek, že je nejlepší pro všechny! Ani se o to nesnažím - jen není špatné vědět, na co se při výběru vůbec soustředit - hlavně pokud vybíráte kočárek poprvé. Za případné chyby se omlouvám - kldně mě upozorněte a já je opravím🙂 (nejsem dobrý češtin)

PODVOZEK

počet kol (U tříkolového je vždy třeba kočárek v obchodě vyzkoušet, zda je stabilní, myslete i na to, že s ním třeba budete nastupovat do tramvaje apod., kde nejprve budete muset dát jen přední kolo, pak zvednout zadek kočárku a do toho držet rovnováhu na jednom kolečku.)

otočná/neotočná přední kola (Otočná do města velká pomoc, koukejte na způsob aretace - pokud je tam jen páčka na zamáčknutí, dítě ji může snadno samo stlačit nožičkou. Do velkého terénu zase lepší ty úplně neotočná, neb i při blokaci otáčení se nepevná kolečka trochu hýbají. Každopádně pokud budete jezdit do terénu jen občas, tak to stačí.)

vzorek kol (Velký členitý vzorek je vcelku na nic - nepoznala jsem jedinou výhodu, naopak při zajetí do psího exkrementu vám garantuji, že čím méně členitý vzorek, tím budete raději🙂)

Termín porodu jsem měla 5.9., jenže naše princezna měla spoustu času a ven se jí nechtělo. 10.9. jsem byla na kontrole, kde mi MUDr. udělal takového hamiltona až se mi zatmělo před očima, leč s naší malou to ani nehnulo.  Pokud by si to sama nerozmyslela, tak v neděli  15.9. nástup na preindukci. Porodní cesty nepřipravené, otevřená na špičku prstu.

Zatím to tedy vůbec nevypadalo na nějaký samovolný přirozený porod tak, jak jsem si ho vysnila. Po příjmu byl nález stejný, v 10.30 mi zavedli tabletu na připravení porodních cest. Od 12.30 jsem měla nepříjemné „plané“ kontrakce, které bohužel vystřelovaly do zad, a nic mi neulevilo.  Jediné „snesitelné“ bylo sezení na židli a kroucení se do všech možných i nemožných stran. Monitory, kde jsem musela ležet, logicky nic neukazovaly.

V 19hodin mě doktor vyšetřil, otevřená jsem byla na 2cm, cesty dozrály, nicméně jsem dostala injekci, aby mi kontrakce zastavili a já se vyspala.  Takže další zbytečný medicínský zásah, mohli to klidně nechat běžet, stejně to kontrakce nezastavilo.  A od půlnoci mi zakázali jíst a pít. Do dneška fakt nechápu proč?! Beztak jsem pila, protože jsem byla úplně vysušená.

Ve 3 hodiny ráno byly kontrakce pravidelné po 4 minutách, už nešly do zad, ale do podbřišku a celého bříška, malá se mlela jako blázen a já jsem v mezičase usínala. Natočili mi monitor, kontrakce přestaly být pravidelné a byly max. 50. Doktor mě vyšetřil, otevřená na 3 prsty, odcházela hlenová zátka.

Na porodní sál to prý ale ještě není. A dostala jsem další injekci na zastavení kontrakcí s opiáty. Souhlasila jsem s ní, dneska vím, že kdybych to nechala běžet bez ní, tak bych to taky přežila. Injekce totiž účinkovala jen tak, že jsem byla jak sjetá a kontrakce se prodloužily a pokračovaly po 15-20minutách. O tom, že mimino bylo taky sjeté radši pomlčím. Takže moje tělo bylo už úplně zmatené. Nejdříve se po něm chce, aby rodilo, pak se po něm chce, aby nerodilo ☹

V 6hodin ráno se kontrakce pomalu vracely a já jsem koukala z okna a říkala jsem si, co mě proboha ještě čeká.

V 6.30 jsem se otočila v posteli a břichem mi projel takový zvláštní pocit. Následně jsem cítila čůrek vody. Vyskočila jsem z postele jako laňka, těhotná netěhotná a upalovala jsem do koupelny. Naše Julinka si vypustila bazén. Voda byla snad úplně všude a mně se strašně ulevilo. Polevil tlak v břiše, cítila jsem, jak se malá posunula a děkovala jsem bohu, že se to rozjelo jakžtakž samo – byla to taky jediná přirozená věc, která se stala sama. S radostí jsem volala manželovi, který vůbec nechápal, z čeho mám radost 🙂
Potom nastal přesun na porodní sál. Předtím mi ještě měřili výšku, protože se báli, aby porod neskončil sekcí. Velký plod – malá postava. Odtud tedy pramení to, že jsem neměla jít a pít, což mě neskutečně stresovalo. Poprvé jsem se napila až v 16h odpoledne.

V 8.30 mi napíchnuli infuzi na zavodnění a udělali mi klystýr. To byl jako hnus. Hrozně mě bolelo břicho, do toho kontrakce. Klystýr jsem chtěla, měla jsem zácpu celé těhotenství a přece jen ta teplá voda pomáhá otevření, takže jsem nebyla proti.

V 10 hodin jsem měla zavolat manželovi, zmohla jsem se jen na rychlé: Přijeď. Byl mi velkou psychickou podporou, nesměl na mě sahat ani mluvit, ale stačilo mi, že tam je a občas jsem mu drtila ruku.

V mezičase kontrakcí jsem škemrala o epidural. Manžel byl poučen, že ho nechci za žádnou cenu. Jooo, doma jsem byla hrdina. Ovšem na porodním sále nebyl na hrdinské činy čas. PA říkala, že čekají na výsledky z krve a pak přijde doktorka a podívá se, jak to vypadá. Bylo 11hod. a doktorka hlásila, že jsem otevřená na 8cm, epidural jaksi nebude a jdeme rodit. Hlavou mi jelo jen to, jak to chce udělat, když se mi vůbec nechce tlačit. Jsem šťastná, že se epidural nestihl. Nakonec by se porod zastavil a ještě by z toho byla sekce. Když na to vzpomínám dneska, tak to bolelo, ale bála jsem se, že to bude bolet ještě víc, ale to už bylo maximum, takže se to dalo vydržet i bez epiduralu. Ale byla jsem hodně unavená.

Chvilku ve mně šmátrala, protože nebyla zašlá branka. Proč jí proboha nenechala zajít samovolně?!  A pak řekla, že na další kontrakci už můžu tlačit. Jenže to vůbec nešlo. V polosedu na koze, musela jsem si držet nohy, co nejvíce přitažené k sobě, což prostě nešlo. Diagnóza zněla, že mám krátké kontrakce, takže mi dali světe div se, oxytocin, aby kontrakcím pomohly.  Malá nesestupovala, na boku to nešlo, byla jsem ve stresu, pořád opakovali, že musím rychle, rychle, i když malé se stále dařilo dobře. Pásy jsem samozřejmě měla na břiše, ale nijak mi nepřekážely.
Gravitace by mi možná pomohla, celou dobu jsem prochýchávala kontrakce ve stoje opřená o porodní křeslo nebo na 4 v kleče. Byla jsem z nich ale strašně vystresovaná, pořád se na mě spěchalo, doktorka chodila kontrolovat i jinou rodičku, byla jsem zoufalá, že mi to nejde.

Oxytocin nepomohl! Kontrakce byly bolestivější, ale stále stejně dlouhé. V tom do dveří vrazil nějaký docent. Vrazil do mě ruku a konstatoval, že tam je hodně místa a že malá projde. Najednou se na porodním sále objevilo několik dalších lidí. Já už jsem neměla sílu ani za půl mravence, ale soustředila jsem se na to, že maličká musí rychle ven a musím tlačit, co to dá. Docent mi tlačil jednu nohu, PA druhou, další PA mi skákala po břiše, div mě neudusila. Dokonce jsem na ní jednou musela křičet, ať toho nechá, protože se dusím. Když jsem viděla jejich zoufalé obličeje, dokonce jsem jim navrhla, ať teda udělají nástřih, když to nejde. Opět jsem u toho, že kdybych mohla rodit v jiné pozici a pořád se tak moc nespěchalo, tak by nebyl ani nutný.

Nakonec po mě chtěli souhlas s vakuumextrakcí. Byla jsem zoufalá a strašně jsem se bála sekce, takže jsem dala svolení. Pořád mě strašili, jak musíme rychle… ale malá měla pořád ozvy dobré. Ale rozumím tomu, že po 40minutách tlačení už to mohla být trošku panika.
Manžela poslali pryč, aby malé mohli nasadit vex na hlavu. Další stresující okamžik, proč musel pryč?! Opět mi ta protivná stará PA ležela na břiše a řvala na mě, že se málo snažím. Jasně, jsem na dovolené, tak co bych tlačila… Když se zadařilo, tak v kontrakci mírným tahem malé pomohli a hlavička byla venku. To byla taková bolest, že mi málem vypadly oči z důlků a křičela jsem na ně, ať jí okamžitě vytáhnou, protože to strašně bolí. Doktorka za hlavičku tahala, nikoliv kvůli vexu, ten už byl sundaný, ale pohybovala s ní nahoru dolů a tahala za ní. Bylo to hodně nepříjemné.  Na další kontrakci byla malá venku a rozkřičela se na celé kolo. Bylo to prostě nepřirozené ☹

Manžel se vrátil a vůbec chudák nevěděl, co má dělat. Řekla jsem mu, ať jde maličkou fotit. Udělal jen pár fotek, pak se ke mně vrátil a plakal, objímal mě, líbal mě a děkoval mi za krásnou dceru. Vůbec jsem jí ale neviděla, rovnou jí odnesli na vážení, měření a aplikaci vitamínu K. Injekčně. Tohle už nikdy nedopustím.

Potom mi jí vrátili na 5minutový bonding, kdy mi jí položili na hrudník fakt blbě. Dívala se na mě svýma tmavě modrýma očima a já jsem se zamilovala 🙂 Ovšem potom mi jí opětně vzali, zahousenkovali a odnesli si jí na novorozenecké odd. i přesto, že měla apgar skore 10-10-10 a klidně tam zůstat s námi.  Pokus o přiložení proběhlo, když už byla zahousenkovaná a nešlo to. Sestra to odbyla slovy, že nechce a odnesla jí ☹
Masivní nástřih doktorka sešívala skoro hodinu. Pak jsme tam zůstali s manželem sami, po 3 hodinách mě odvezli na šestinedělí. Měli po 2hodinách, ale protože bylo tak strašně narváno, neměli ani lůžko ani čas. Naštěstí na mě vyšel nadstandard.

Julie se narodila ve 12.32h, tedy 24 hodin po nástupu "planých" kontrakcí, 6hodin po odtoku plodové vody. Váha 4370g, délka 53cm.

Takže jsem asi splnila všechny podmínky nepřirozeného porodu:

Preindukce
Zastavování kontrakcí 2x
Zákaz pití a jídla
Oxytocin
Injekce na bolest
Monitorovací pásy po celou dobu na břiše
Lékařkou „odstraněná“ branka
Tlačení v polosedu na zádech
Skákání PA po břiše
Nástřih hráze
Vakuumextrakce
Manipulace s hlavičkou, jakmile byla venku
Nedotepání pupečníku
Okamžité odnesení – vážení, měření
Pár minutový bonding
Zahousenkování
Špatné přilození k prsu – byla zahousenkovaná
Odnesení na novorozenecké odd.

Julinku mi přinesli v 16h na přiložení, které sestra ani nezkontrolovala. Julča stejně spinkala. Po 20minutách jí odnesla a večer mi jí dali na pokoj až ve 22hodin. Do sprchy mi pomohli až po 6hodinách po porodu, protože nikdo neměl čas.

Někomu to možná přijde jako normální a standardní porod, ale pro mě to byla hrůza hrůz. Noční můra. A proč jsem jim neřekla, že to chci jinak? Baby friendly porodnice by to přece všechno měla dělat automaticky a vůbec by to nemělo být něco, co budu vyžadovat já sama jako nějakou alternativu. Byla jsem ze všeho hrozně vyjukaná, překvapená z té velké bolesti, komplikací a nějak jsem vůbec nepřemýšlela. Dneska si to hrozně vyčítám ☹

Na mě i na Julince to zanechalo velké šrámy. Julinka byla hodně nervózní a uplakané miminko. Snažím se jí vše vynahradit kontaktním rodičovstvím. Od příchodu domů spolu spíme v posteli, nosím jí v šátku, kojím jí, kdy si řekne, když byla úplně maličká, pořád jsem jí chovala, byla naprosto neodložitelná. Uspávala jsem jí v náručí. Dneska usíná u prsa nebo v šátku.  A chovat už se moc nechce, jsem ráda, že jsem si to těch předchozích 10 měsíců mohla užívat 🙂

A příští porod bude jiný!!!!

Současný široký výběr produktů pro děti potěší oko, ale většina nabízeného zboží vypadá příliš obyčejně, chybí jí pomyslná třešnička, která by potěšila milující srdce rodiče.

Nejste zastánci „mainstreamu“ a hledáte pro svůj malý poklad výjimečné a elegantní doplňky už od jeho narození? Pak Vás určitě zaujmou produkty z našeho obchodu, který reprezentuje renomované, žádané i moderní značky.

Exkluzivně Vám představujeme produkty španělské dětské obchodní značky TUC TUC a dánské dětské obchodní značky SILLY U zcela bez prostředníků. Námi nabízené zboží nenajdete v žádném jiném obchodě. Snažíme se, aby byly naše výrobky cenově lukrativní, a Vy jste tak neodešli s nepořízenou.

Vítejte ve světě BABY PARADISE, kde se plní všechna přání!

Jak je známo, touha po kráse je v nás zakořeněna od přírody. Proto nás to od samého dětství táhne ke všemu krásnému a neobvyklému. Naše exkluzivní dětské výrobky slouží nejen k vyjádření estetického cítění rodičů, ale i k nesmírnému potěšení jejich dětí.

Z kouzelného světa, vytvořeného pro uspokojení potřeb těch nejmenších, vybral náš obchod to nejlepší, co mohou Vaše děti využít:

Základní postup

1. Vyberte si problém.
2. Soustřeďte se na to, jak o problému víte, vnímejte své pocity, co se odehrává ve Vašem těle a ve Vaší hlavě jako pozorovatel. Ohodnoťte intenzitu projevu. Co nejkonkrétněji.
3. Proveďte "kolečko" (v dalším textu), soustřeďte se při tom na poklepávání prstů - na fyzické vjemy.
4. Vraťte se k původnímu problému, ohodnoťte intenzitu, zjistěte, co se změnilo.
5. Pokračujte opakováním bodu 3 a 4 dokud pocity nevymizí.
6. Zakončete změnou situace do pozitivna

"Kolečko"

Vytvořte ze 2 až 4 lehce ohnutých prstů (ukazováček, prostředníček...) "kladívko", poklepávejte postupně po uvedených bodech (frekvence několikrát za sekundu) podle Vaší citlivosti - nemělo by vám to vadit. Poklepávání podle situace trvá asi 2 i více sekund. Body jsou symetrické, můžete libovolně střídat levou i pravou stranu, nebo se věnovat jen jedné. Při poklepávání se pronáší různé věci, nejběžněji "nechávám to odejít". Tyto věty, pokud nejsou hodně specifické nejsou nijak moc důležité. Body jsou zobrazeny na obrázku. Běžný postup poklepávání (není striktní):

1. Bod akupunkturní dráhy močového měchýře - začátek obočí (u kořene nosu)
2. Bod aku dráhy žlučníku - na očnicovém oblouku (na kosti) vně oka
3. Bod aku dráhy žaludku - na očnicovém oblouku (na kosti) pod středem oka
4. Bod aku dráhy ledvin (nadledvinky, stresový orgán číslo 1) - bezprostředně vedle prsní kosti kousek pod klíční kostí
5. Tím končí poklepávání, následuje pevné uchopení levého nebo pravého zápěstí (úplné obejmutí zápěstí druhou rukou) spolu s hlubokým nádechem a výdechem - jakoby odfoukněte pocity, myšlenky...
6. Přeneste se na chvíli co nejúplněji do klidné, pozitivní vzpomínky

To je celé.

V rámci iniciativy Všichni jsou na koníku vítám na koníku: Ing. Lubomíra Prokeše a zvu vás do jejich skupiny: Emoční terapie

Čemu se věnujete?

Věnuji se metodám pomáhajícím pracovat se stresem, negativními emocemi a vším, co s tím souvisí (a souvisí s tím vlastně vše - vztahy, výkon, zdraví, sebevědomí, zlozvyky, nevhodné reakce, opakující se selhání, ... vše je spojeno s emocemi). Uvedené metody jsou z "rodiny" EFT, ale nejběžněji používám FasterEFT. Pomocí těchto metod odstraňuji negativní emoce a snažím se je přeměnit v pozitivní. Nikomu neradím, jak se v problematické situaci chovat, po změně cítění si každý přijde na svou adekvátní reakci a chování.

Co chcete šířit mezi maminkami?

Chci uvést jednoduchý postup, který budou maminky moci použít samy, reagovat na dotazy a ukazovat směr, čemu by se možná měly věnovat a pokud budou potřebovat "interaktivní" vedení, můžeme se domluvit na práci přes skype. Ohodnocení mé skype práce si určí s odstupem času (na posouzení) podle přínosu a možností. Do skupiny budu chodit minimálně jednou týdně, ale běžně spíš každý den nebo ob den.

Ještě jednou vás zvu do skupiny - Emoční terapie

Ráda bych zoodpovědal pár základních otázek, které mi kladlo moje okolí, když jsem se zmínila, že chci „látkovat“. Všechny začínali jsi mag*r…

Proč se chceš vracet 100 let zpátky, buď vděčná, že jsou papírovky…

Hlavní důvod proč jsem začala koketovat s touto myšlenkou, byli finance. Jako rodina s 6-ti členy, musíme přemýšlet, kde vyhazujeme peníze zcela zbytečně a co se dá nahradit, jinou variantou, ale stejně pohodlnou. Pak jsou taky strašně krásné… a jako studovanou ekoložku mě potěšilo, že moje dítě nevytvoří 1244, 65 kg odpadu ročně, ano propočítávala jsem si to… 341 g plně nasáklá (vážila jsem) plena x 10 za den x 365 dní J normální použitá má tak 150g nového obsahu, takže vyhazujeme jen z poloviny využitou věc na jedno použití…  

To budeš každý večer trávit vyvařováním plen?

Ne, proč bych to dělala? Jednou za 2-3 dny to hodím do pračky a je to?

Jednou za 3 dny? To máš doma 3 dny staré pos***é plíny.  To to u vás smrdí, jak ve chlívě, fuj…

O čem je tento článek? 

O návodu, jak správně nakupovat nebo prodávat nejen v bazaru Modrého koníka. Rychle, účinně, úspěšně a spokojeně Jak si vytvořit jméno, které zaručuje kvalitu, důvěryhodnost a spolehlivost.

Někdy si prostě nesedneme

Spousta nedorozumění vzniká na základě nevhodné komunikace, nepochopení nebo špatného pochopení. Někdy si prostě nesedneme. V takovém případě je dobré si zachovat čistou hlavu a jednat stále s nadhledem. Hned na začátku komunikace u inzerátu si můžeme představit, že prodáváme jako skutečný obchodník nebo že jsme vlastníkem oficiálního obchodu a kupující jsou klienti, kterých si vážíme a chceme si je udržet i pro možný následující obchod. Jsme-li příjemní a máme co nabídnout, zákazník se vždy rád vrátí nebo nás s radostí doporučí svým známím. 

Jako kupující si můžeme reálně představit, že si vyjednáváme nákup u odborníka, skutečného znalce v jeho odvětví s douholetou praxí. Zeptáme se na vše, co potřebujeme, slušně, věcně a prakticky domluvíme platbu a předání.

Dejme bazarovým obchodům profesionalitu s lidským nadhledem. Vytvoříme si tak společně bezpečné místo, které nás bude lákat k dalšímu prodeji nebo nákupu. 

Ukradeno z FB

Žáci 9. třídy v dnešní době:
Autor učitelka ZŠ

Pokud si myslíte, že učitelem může být každý,
kdo 45 minut udrží křídu a moč, jste na omylu.

Abyste si to patřičně představili, vybrala
jsem vám 9. třídu v čase, kdy jsou všichni
přijati na střední školy. Člověk by řekl - proč
sem vlastně ty vousaté a prsaté děti ještě chodí
a nezůstanou radši doma, když se stejně odmítají
učit? No protože je pro ně škola jen druh
zábavy, estráda, show.

Tak, připraveni ke vstupu do třídy?

Totální výtlem

Když jsem pracovala v cestovním ruchu svoji první sezónu, nebývala jsem někdy dojmu, že se rodiny s dětmi zbláznily. Naprostá většina chtěla jen do hotelu, který bude mít tobogány a skluzavky. "To neexistuje jiný způsob, jak by se větší děti mohly zabavit?", říkala jsem si. Problém byl hlavně v tom, že takových hotelů není mnoho a ty, které skluzavky a tobogány mají, si logicky účtují vyšší ceny než ubytovací zařízení, kde nic podobného není. Tento fakt už ale málokteří klienti byli ochotni pochopit a vyšší cenu za zábavu svých dětí zaplatit. Dnes už také jako rodič se na stejnou situaci dívám s mnohem větším pochopením. Každý okamžik, kdy se děti samostatně zabaví a nevrhají znuděné pohledy, se počítá. A tak sláva hotelům s tobogány!

Připravila jsem pro vás seznam čtyř z nich, kam stojí zato vyrazit. Třeba ještě tuto sezónu. Mými kritérii při výběru byla kvalita, tedy velmi dobré reference předchozích návštěvníků, dále dobrý poměr mezi kvalitou a cenou, možnost ubytování se dvěma dětmi a zázemí pro malé návštěvníky.

Výsledkem jsou následující čtyři hotely. Začnu od nejlevnějšího, určeného pro méně náročné klienty. Každý další hotel je o něco dražší, ale lineárně také roste spokojenost předchozích návštěvníků. Poslední z hotelů už doporučuje 92% klientů, kteří tam byli, což už má hodně blízko k neexistující dokonalosti. Tady jsou všechny:

1) Magnolia****

Turecko, Turecká riviéra, Incekum

• hotel doporučuje 68% předchozích klientů

Otevři si v prohlížeči m.modrykonik.cz. Na mobilu klikni tlačitko Menu. Vyber Přidat na plochu.

Zadej název, pod kterým se ti bude ikonka zobrazovat a klikni Přidat.

A je to 🙂

Od svých šestnácti let jsem brala prášky takže když jsem je vysazovala ani ve snu mě nenapadlo, že otěhotním během tří měsíců. S manželem jsme měli naplánovanou velkou svatbu na říjen, ale v dubnu nepřišly menzes a na testu sem měla dvě čárky🙂 takže to vycházelo na prosinec konkrétně na Vánoce🙂 Tak nic svatba se konala už v srpnu a jen maličká, měla sem rizikové těhotenství takže se nic nemá přehánět. Ani mě to nevadí, kvůli mému pokladu mě to za to stálo🙂

9.12.2013

Od rána sem cítila, že beruška je nějaká neklidná ale říkala sem si, že to budou jen poslíčci, máme přece ještě čas🙂 skočila sem si na pokec za kámoškou, při chůzi jsem skoro nic necítila. Když večer došel manžel už jsem počítala a nějak se mi to nezdálo. Tak sem si dala vanu, říkala jsem si, že buď mě to rozjede nebo zastaví. Tom létal za mnou do koupelny (nervozní) a pořád se ptal tak co, už mě to bylo celkem k smíchu:D já mu jen odpovídala no pořád to neustupuje🙂 Pak jsem si lehla a počítaly jsme kontrakce, vůbec jsem nevěděla, tak jsme radši vyrazili, protože to máme celkem daleko. Dojeli jsme kolem půlnoci a hned mě natočili KTG to už celkem bolelo. Řekli mě, že to už bude, ale ještě mám kopu času tak poslali Toma domů, a mě zavřeli na pokoj zhasli a řekli spite máte před sebou porod tak si odpočiňte( jak kdyby to šlo :D ). Kolem druhé už jsem měla kontrakce silnější a už to začalo být nesnesitelné, ale pořád jsem byla otevřená na 4 cm. Ve čtyři hodinky došli, že mám zavolat manžela, jelikož je cesta dlouhá tak aby to nezmeškal. Volám a nic, asi desetkrát, nadávám přes celý pokoj, že je úplně neschopný. Tak nic, vzbudím bráchu ať tam jede a nejak ho vzbudí( ano spal, jeho žena rodí a on klidně jde spat :D ). Tomu sa to taky podařilo až po nějaké době, ale tak za půl hoďky byl u mě protože ho zavezl taťka (musel jet pěkně rychlo) . Byla jsem pořád ve sprše, aspoň trochu to bolest tlumilo, na posteli jsem zvládla jednu kontrakci, max dvě, a valila jsem zpátky do sprchy. Když jsem skákala na baloně uprostřed dveří s kontrakcí,Toma nenapadla rozumnější věta než MILÁČKU A ZA ROK ZASE, BUDEŠ JAK JABLOŇ, ve mě by sa krve nedořezal, teď se tomu smějeme🙂 Pak praskla voda, myslela jsem, že jsem se počurala, protože už mě to nutilo tlačit, to bylo už šest hodin ráno. Kolem sedmé ráno jsem mohla konečně tlačit a Domča přišla na svět 7:16. Konečně úleva a radost, pláč a štěstí🙂 Malá chtěla tatínkovi popřát k narozeninám asi osobně, jsou narozeni ve stejný den a já mu přála k narozeninám na porodním sále když poprvní držel v rukou svoji dcerku🙂 Když mě šili volala jsem mamce a taťkovi,ta bolest už mě byla fuk, taťka už byl ''na šrot" , zapíjel dopředu protože věděl, že den D nastal( mimochodem do porodnice přišel tak najebaný, že jsem se za něho skoro styděla :D ). Malá měla 46 cm a 2700 g . Moje nejkrásnější a nejmenší miminko🙂 Dnes má skoro sedm měsíců a roste jako z vody, je to naše největší štěstí které nás v životě mohlo potkat, a já nelituji a ani nikdy nebudu litovat, že svoje první mimčo jsem měla ve 21 let. Život se mi úplně obrátil, vyspěla jsem, a teď myslím jen na to aby moje princezna měla všechno na světě a nikdy jí nic nechybělo🙂 

Nikča teď 14 dní nechodila do školky (4 dny vysoké horečky a pak kašel - no viróza). Minulý týden opět začala. A hned nás začla prudit opruzenina. Tento trefný název vymyslela jedna kamarádka 🙂 Ona totiž opravdu prudí a i když to Nikolka ví, tak se stejně ve školce prostě nebude pravidelně utírat. Už nevím, jak jí to do té hlavičky dostat. Nicméně stačí jeden den flinkání a opruzenina je na světě. 

No a ten minulý týden mi přišla hodně prudivá, takže jsem namísto mého oblíbeného bepanthenu, který v prvotní fázi zachrání vše, sáhla po Hippu. Dostala jsem ho kdysi dávno jako dárek (podotýkám, že není prošlý 🙂 a obsahuje zinek. Tak jsem si řekla, že bude lepší pomocník. Jenže, když jsem ho Nikče namazala, tak si stěžovala, že ji to pálí, což si u Bepanthenu nikdy nestěžuje. Když měla jako miminko větši opruzeniny, tak jsem používala i sudocrem a u toho si nestěžovala. Takže jednu noc to vydržela, ale druhý den už jsme zase mazaly jen Bepanthenem. A ono to stačilo. Asi ta opruzenina nebyla tak prudivá, jak se na první pohled zdálo 🙂

Nicméně mě to vede k dalšímu souboji Bepanthen x Hipp. I když je to trochu srovnávání hrušek s jabkama. Protože Bepanthen slouží jako skvělá prevence proti opruzeninám a po Hippu by se mělo sáhnout, až když opruzenina vznikla. Mazat jím miminko preventivně rozhodně nedoporučuji. Protože obsahuje právě ten zinek, který pokožka batolete vůbec nepotřebuje, pokud není opruzená. 

Tím chci říct, že znám předem vítěze. Určitě je to preventivní Bepanthen care mast. Ale pojďme se na to podívat:

SLOŽENÍ

Bepanthen care mast (BCM) - bez zinku
Hipp (H) - se zinkem

APLIKACE

U obou stejná, po každé výměně plenky, pokud už jste bez plenek jako my, tak několikrát denně (my 2x maximálně 🙂

CENA (srovnání přes www.heureka.cz, Hipp jsem sama nekupovala)

BCM - 190,- Kč
H  - 109,- Kč

MNOŽSTVÍ

BCM - 100 g (ale i praktické balení 30g nebo ještě praktičtější minibalení 3,5 g 🙂
H - 100 ml

ROZTÍRATELNOST

U obou dobrá.

BALENÍ

BCM - kovová tuba. Jediné mínus, které bych BCM přisoudila, ale to už výrobci vědí, proto přecházejí na plastové tuby. V těch ale toho krému pak zůstává více. Takže ta kovová vlastně až tak moc mínusová není 🙂

H - plastová tuba

VŮNĚ

BCM - bez parfemace
H - a podotýkám, že to je asi dost subjektivní názor, ale mně prostě nevoní. Spíše smrdí, jak kdyby byl žluklý (a to opravdu není prošlý). 

SOUBOJ VYHRÁVÁ

Jako prevence jednoznačně Bepanthen care mast. Pokud už je potřeba sáhnout po krému na již vzniklé opruzeniny s obsahem zinku, tak bych doporučila spíše Sudocrem než Hipp.

Vyzpovídala jsem po dlouhé době ostatní maminy a tady jsou odpovědi první z nich:

Verča a Ondrášek

S čím si doma nejvíc hrajete?

No já - mamka - když se to vezme kolem a kolem, tak asi s fotkama 🙂 Taťka? S legem 🙂

Ale Ondrova nejoblíbenější hračka je pravděpodobně lego Duplo, u kterého vydrží dlouho. Pokud k němu přisedne i táta, tak je to zábava i na hodinu. Přes týden si hraček moc nevšímá - většinou jsou všechny stále uklizené v krabicích. Občas vezme nějaké zvířátko (nejlépe to, které si sám koupí za pár kaček na blešáku) a druhému rodiči přinese druhé zvířátko a chce si s nimi hrát na maminku a tatínka anebo jen tak "jako" bojovat. I když musím říct, že poslední dobou se naučil, že když vstane (v 5h ráno - hrůza pozn. redakce, tedy má 🙂), tak se rodiče hned nebudí, ale začne si sám hrát v pokojíčku.

Taky u nás docela platí jako hračka prázdná velká krabice (od čehokoliv). S ní se fakt hodně vyřádí. Buď ji používá na hraní jakože je řidič nebo že je želva. Nebo je námořník na lodi a nebo do ní a z ní skáče, převrací apod. Neuvěřitelné, ale i hodinová zábava na několik dní!

Někdy ho chytne umělecká múza a dokonce místo toho, aby se koukal na Večerníček, tak raději bude modelovat. Zatím používáme modelínu z obchodu, ale na netu se dá najít spoustu návodů na domácí modelínu. My máme velké zásoby od Ježíška, tak není třeba nic "vařit" a zatím si vystačí se dvěma až třemi barvami. Malování vodovkama ho taky moc baví a dokonce vznikají i velice abstraktní obrazy.

Snadno nabudete dojmu, že jakmile vaše dítě dosáhne adolescence, očkování by nemuselo být potřebné.
Očkování vašeho dítěte v adolescentním věku pomůže zajistit, aby jeho imunita − kterou získalo z předešlých očkování − po čase neklesala nebo aby vaše dítě získalo ochranu proti závažným onemocněním, proti kterým ještě chráněno není. Kromě toho neočkovaní adolescenti mohou šířit nemoci, které mohou být rizikem pro jejich okolí (např. černý kašel pro malé sourozence − miminka).

Je zapotřebí, aby adolescenti začali očkovací kalendář znovu, pokud vynechali některá dětská očkování?

Pokud vaše dítě nedokončilo nebo neabsolvovalo některá očkování doporučená pro malé děti a kojence, budou patrně zapotřebí doočkování. Protože očkování jsou obecně určena pro určité věkové skupiny, doočkování nemusí být hrazena. 

Pokud si nejste jisti stavem očkování svého dítěte, poraďte se se svým lékařem.

Více na www.vakciny.cz.

Nechtěla bych, aby byla Nikolka jedináček. Ale zatím si toto období pořádně užívám. Nikča už je větší a samostatná. Tuhle jsme byly s ostatníma blogujícíma maminama (www.blogujicimaminy.blogspot.cz) na kafíčku a o dětech jsme skoro ani nevěděly. Hrály si samy na hřišti u kavárny a my si poklidně líčily plány na prázdniny. Paráda.

A ještě větší paráda je to doma. Luky jel o víkendu na rozlučku se svobodou našeho kamaráda Ondry a my jsme si s Nikolkou udělaly dámskou jízdu. V pátek u nás spal Nikolky kamarád Ondrášek (uvidím, do kdy budu klučičí přespávací návštěvy tolerovat a od kdy je zase tolerovat začnu 🙂. Naštěstí nad tím zatím moc přemýšlet nemusím. Ale když si tak hezky hráli a já měla čas na spoustu dalších věcí a Nikča nevyžadovala moji pozornost, tak jsem si říkala, že to brzy zase zopakujem 🙂

                                                                                Ondrášek 

V sobotu jsem s oběma vyrazila na trh pro bylinky (dárek pro mého brášku k narozeninám), ale s dětma po nákupech to je očistec. Trhovci mě litovali a říkali, že lepší už to nebude 🙂 Mysleli si, že mám dvojčata. Obdivuju maminy, které to nakupování s více dětma zvládají. Když jdeme samy dvě s Nikolkou, tak mi se vším pomáhá do košíku atd., to je fajn, ale ti dva dohromady byli jako smršť. Oddychla jsem si, když jsme byly z města zpátky 🙂. Po obědě jel Ondrášek domů a já s Nikčou zaplula do postele. Myslím, že jsem i usnula dřív (nic neobvyklého). 

No a konečně se dostávám k tomu, že jsme spolu - spolupracovaly 🙂  Takže s čím vším vám již tříleté dítě pomůže? 

- nakupování potravin (v obchodech s oblečením to je stále spíš hrůza než potěšení)
- zametání (už zvládá i namést smetí na lopátku)
- úklid chodby včetně stírání (to má Nikolka moc ráda, takže většinou neděláme jen naše patro, ale jedeme až dolů k sousedům)
- vaření a hlavně pečení
Já vařila oběd a Niki zatím připravila všechny ingredience na pečení, pak už jsem ji jen pomohla s odměřením a bylo hotovo. Jsem na ni moc pyšná. Vlevo úplně nahoře samozřejmě ochutnává skořicovou drobenku - ach jo.
- zalévání kytek
- třídění ponožek
Sice u toho občas koukne na pohádku v televizi, ale páry ponožek najde i tak.
- věšení a sbírání prádla
- jakékoliv tvořivé práce (nyní pomáhala s popisky na bylinky)
Naše společné dílo se mi nakonec moc líbí, tak nevím, jestli bráška k narozeninám nedostane něco jiného...
- vykládání nákupu do lednice
- úklid umyté myčky
Nejvíc ji baví roztřídit příbory do šuplíku.
- a další a další.

Když si ten výčet čtu, tak si říkám, jaké mám štěstí, že tohle všechno Nikču baví 🙂

A jak jste na tom vy? Pomáhají vám děti? Co nejraději dělají?

Imunitní systém dítěte je určen k reakci na několik problémů – je vystaven cizím antigenům (látkám, které vyvolávají tvorbu protilátek) při každodenních činnostech, jako je jídlo, pití, nebo když si hraje. Vakcíny oproti tomu obsahují jen malé množství antigenů. Takže ani při aplikaci více injekcí současně vakcíny imunitní systém nepřemáhají ani nevyčerpávají. 
Ve skutečnosti vakcíny nenamáhají imunitní systém vůbec, a naopak ho posilují tím, že vyvolají obranu proti specifickým onemocněním.

Více na www.vakciny.cz.

Nikdo neříká, že letecká dovolená u moře, je jediná varianta dovolené. A když už se někam vydáte, musíte tam strávit minimálně týden. Naopak. V posledních letech přibývá ze strany klientů poptávka i po kratších pobytech podobným třeba prodlouženému víkendu. A tak se varianty krátkých cest za mořem a sluncem objevují i v nabídkách cestovních kanceláří.

Důvodů proč se vydat k moři jen na pár nocí může být celá řada:

• Jedete už někam jinam, ale odpočinkové dovolené u moře se nechcete vzdát.
• Týden na pláži je pro vás a vaši rodinu až moc.
• Některému z partnerů už prostě nezbývá příliš dní dovolené.
• Vaše dítě má letos méně než dva roky, nemusí tedy platit letenku. Ale příští rok už dvouletou hranici překročí. A letecká dovolená by stála mnohem víc.
• Chcete si užít čas jen se svým partnerem, děti nechat doma. Ale delší pobyt vám svědomí nebo hlídací možnosti nedovolí.
• Ještě pořád jste nevyrazili na svatební cestu.
• Chcete se prostě sbalit a na chvíli utéct každodenní rutině.
• Mimo rodinou dovolenou byste rádi někam vyrazili třeba s kamarádkou a jejím dítětem nebo se svými rodiči. 
• Nechcete sebe a svou rodinu ošidit. Rádi byste si dopřáli odpočinek, kvalitní hotel, výborné služby a all inclusive. Ale rodinný rozpočet je omezený.

Jaké jsou tedy vaše možnosti?

Vyrazit k moři můžete na dvě až pět nocí. Nejčastější jsou přitom pobyty na tři až čtyři noci. Jako s odletovým místem počítejte s Prahou. Z Brna nebo Ostravy se na kratší pobyty jezdí stále ještě velmi málo. Nejlevněji vás stejně jako u klasických leteckých dovolených vyjde Bulharsko. V nabídce najdete ale i Turecko, řecké ostrovy a Mallorku.

U krátkých pobytů se vyplatí počkat si na poslední chvíli. Cena se pak může dostat na hranici 5 000 Kč za 3 noci, bez stravování, výjimečně i níž. Kolem sedmi a osmi tisíc už je nabídka širší. Můžete si vybrat lepší hotel, se stravováním.  

Další díl o možnostech, jak správně používat bazar na Modrém koníku, se věnuje činnostem, právu a výhodám prodávajících. Prosím, pročti si článek a uvidíš, že je nápomocný a sděluje základní informace, které bychom měli znát. 

1. Než vložíme inzerát, pročteme si základní pravidla bazaru, abychom věděli, co můžeme v bazaru očekávat a jak se v něm chovat. Sice nám to nějakou tu chvilku zabere, ale je to i tak trochu investice do budoucna, abychom se nedostali do nesnadných nebo nepříjemných situací. A když si pravidla přečteme dodatečně, což je pro nás dost praktické, tak zjistíme, že je tam spousta zajímavých věcí, které jsme vůbec netušili a které nám usnadní práci. 🙂

2. Prodávající má možnost sepsat vlastní podmínky prodeje. Je to opravdu velká výhoda a usnadnění prodeje v našem bazaru. Do podmínek můžeš napsat např. jakým způsobem předáváš balíčky zboží - pouze doporučeně, ne na dobírku apod. Nebo, že jsi na stránkách občas, nikoliv stále a tak prosíš o trpělivost ve vyjednávání nebo že se dokážeš na čemkoliv domluvit a rád(a) vyhovíš přání kupujícího. Podmínky vlastního prodeje si můžeš stále doplňovat a upravovat na základě svých zkušeností a co ti vyhovuje. 

3. Jak vytvořit inzerát?

a. Ulož inzerát do správné kategorie a přidej všechny jeho vlastnosti. Označ odpovídající velikost, typ, styl, barvu nebo značku zboží atd. Označíme-li více těchto podrobnějších bodů, tak umožníme rychlejší vyhledávání inzerátu v bazaru. Věř, že bazar už je dost obsáhlý a chytré maminky si vyhledávají zboží jednoduchou a krátkou cestou pravě skrze klíčové definice. Je to jedna velká výhoda i pro nás prodávající.

b. Vytvoř jasný a detailní popis inzerovaného předmětu. Nezapoměň uvést správné míry a stav zboží (např. je možné, že rozměry nátělníku, pokud je dost používaný, se liší od původních při nákupu z první ruky). Z toho vyplývá, že uvedený stav zboží je směrodatnější a důležitější nežli zařazení do správné kategorie. Buďme moudří a napišme i závady zboží, tak se vyhneme možným následným reklamacím a zároveň komunikace u inzerátu nebude příliš zdlouhavá, kdy se kupující často ujišťují o stavu a zboží prodáme rychleji. Uvedeme-li upřímně a jasně informace o nabízeném předmětu, budeme působit věryhodně a důvěrně. Je to základ naši pověsti a vytvoříme si tak "jméno". 

Je řada důvodů, proč se pro malé děti doporučuje mnoho různých očkování na jejich ochranu proti závažným onemocněním – ochranné protilátky, které od vás dítě získalo během těhotenství, v prvních několika měsících po narození vymizí, a vaše dítě tak bude náchylné k infekci. Kojenci a malé děti mají také oproti starším dětem a dospělým nevyzrálý imunitní systém, a jsou proto ve vyšším riziku onemocnění některými chorobami, proti kterým je lze chránit očkováním.

Jaké jsou obvyklé vedlejší účinky očkování?

Nejčastější vedlejší účinky jsou bolest, zarudnutí a otok v místě vpichu, z celkových reakcí pak horečka, nechutenství a únava. U některých jedinců se může objevit řada dalších a závažnějších vedlejších účinků, které se mohou lišit v závislosti na podané vakcíně. Pokud se u dítěte kterýkoli z nežádoucích účinků uvedených v příbalové informaci dané vakcíny (na www.gskkompendium.cz) vyskytne v závažné míře nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které tam uvedeny nejsou, sdělte to prosím lékaři, zdravotní sestře nebo lékárníkovi.

Více na www.vakciny.cz.

Začnu trochu s oklikou, ale doufám, že se dostanu k té správně popsané situaci a následně pointě, proč tento článek píši 🙂 .

     Nikdy jsem nebyla velký specialista na vymoženosti dnešní doby - zejména co se týče smartphonů a veškerých ultranotesů a nevím co ještě. Svůj první mobil jsem si pořídila ve svých 21 letech a notes před pár lety. Do té doby jsem si jako typycký ,,technický neandrtálec,, při slově notes - představovala, že dotyčná osoba mluví o bločku, do kterého si zapisuje své poznámky 🙂. Postupně jsem byla zasvěcena do tajů IT i z důvodu zaměstnání, kde se člověk setkává s počítačem den co den (záleží však také na druhu zaměstnání. Notes - noťas - notebook - laptop, jsem si nakonec pořídila z několika důvodů - přístup k emailu, nezbytnost v dnešní době, přístup k sociálním sítím a sdílet  radosti a starosti svých přátel. 

Čas plyne a já jsem během doby, co vlastním notes, prolezla něpočítaně xxxx stránek o tom nebo onom. Zapojovala jsem se do her a různých akcí a soutěží. Vždy, když jsem přišla z práce, tak jedna z prvních věcí bylo - stisknutí tlačítka ,,on,, na klávesnici od notesu. Stal se ze mne závislák. Přesto jsem se dovedla bavit i mimo virtuální svět a stále jsem na tom byla tak dobře, že jsem dokázala se odpojit od rozjeté hry, ukončila chat s kamarádkou na druhé straně internetových vln 🙂 . Absťáky jsem netrpěla. 

Netrvalo tak dlouho jak jsem se obávala a otěhotněla jsem. V té době jsem se, ale zařekla, že žádný FB ani žádné jiné sociální sítě mne nezajímají. Postupně jsem vše deaktivovala a radovala se, že si budu užívat těhotenství. Celkem se i dařilo. Bohužel net byl stále můj ,,přítel,, . Vyhledávala jsem si informace jak a co se v těhotenství děje a jak se vyvíjí ta malá fazolka co časem bude plod, podobný člověku. Mezitím mi můj čas zpříjemňovaly kamarádky návštěvami a těšily se se mnou. Těhotenství tak nakonec uteklo hodně rychle. 

Došlo k období porodu a šestinedělí a byla jsem z té situace nesvá - zda vše zvládnu, jak to všechno bude. Kamarádky se radovaly z narození naší M., ale přeci jen, ony ještě děti neměly a nebo ještě nemají a naše pouta se na nějaký čas uvolnila. Najednou jsem zjsitila, že potřebuji být nejen matkou, ale potřebuji i někoho s kým si můžu popovídat o stejných věcech nebo o problémech a občas si zanaříkat, jak ten svět je šedivý a chmurný a nic se neděje, tak jak jsem si představovala. Kde však v době, kdy jste 24 hodiny denně u dítěte a každé 2 hodiny máte dítě u prsu a skoro se nenajíte a další již ani nemusím vypisovat - každá toto období máme jinak, mnohdy, ale hodně podobné, takové lidičky najít a vyměnit si s nimi své názory, nápady a vše co kolem dětí souvisí i třeba něco navíc kolem? 

Opět jsem si aktivovala FB profil a opět žádala přátele o přijetí. Dny utíkaly a já jsem dost často narážela na příspěvky Modrého koníka a slovo - přidej se k nám. To spojení - přidej se k nám. Už to ve mne vyvolalo pocit zvědavosti a chtěla jsem jen původně nakouknout a za čas prostě si řeknu, tohle není moje kafe, tohle mi nic neříká a tradá a sbohem a šáteček. Doposud se tak nestalo.

Pro začátek nutno podotknout, že jsem otěhotněla zcela neplánovaně, v době manželské krize a osobního „rozvoje“. // na testu mě nejen zaskočily, ale i rozbrečely. Ne štěstím, ale zoufalstvím. Pocity, že je to chyba a že se to nemělo stát, trvaly asi dva týdny. Nemohla jsem se ze začátku srovnat s tím, že budeme mít druhé dítě.  S tím souvisí podle mě i to, že od začátku těhotenství jsem měla potíže.  Šílené závratě, nevolnosti že jsem nemohla vstát. Celý první trimestr. Druhým trimestrem se mi rozjela preeklampsie. Vysoké tlaky, bílkovina v moči, otoky. Ve 26tt už ani dr nevěděli co se mnou a hrozil mi převoz do Phy nebo Plzně a předčasný porod. Celé těhotenství stres a stres. Nakonec mi upravili léčbu a tlakově jsem se zklidnila. Třetím trimestrem mi začalo stávkovat tělo, které neslo už tak velkou zátěž. Kyčle, stydká spona k prasknutí, strašná bolest zad. Prostě jsem se celé těhotenství cítila špatně. Nebyl den kdyby mi bylo dobře.. bylo mi buď líp, nebo hůř.. Celé těhotenství jsem byla protivná sama sobě. Natož manželovi. No dobře.. přežili jsme…

Každopádně kvůli předchozí sekci, kvůli obezitě a střední preeklampsii se 4 lékaři klonili k plánovanému císaři. Ani jsem nečekala že bych mohla mít naději na přirozený porod. Každopádně tu mi alespoň na chvíli dala paní dr v poradně 21.5. tlak se držel, já vypadala dobře, jizva klidná. Tak jsem se trochu přenastavila a začala pít maliník, sledovat videa o porodu bez bolesti, začala jsem číst knihu Hypnoporod a psychicky se srovnávat s myšlenkou přirozeného porodu..  A těšila jsem se moc.. že bych to mohla zažít.

11.6. jsem měla rizikovou poradnu. Bylo mi skvěle. Bříško už kleslo, mohla jsem dýchat. Tak mě ani nenapadlo, že by mi mohl vyletět tlak. 150/120 a ne a ne klesnout. Takže si mě tam nechali. Dr mi řekla, že už půjdu domů s miminkem. Byla jsem otevřená na 1,5cm, ale hlavička ještě hodně vysoko. Uložili mě na porodní nadstandard s tím, že zítra podle nálezu buď preindukce, nebo opět sekce. Takže první dlouhá noc a otazník nad zítřkem.

12.6. čekám jak na smilovnání na vizitu. Přišla dr, vyšetřila mě a řekla, že by indukce byla hodně riziková. Že malá neklesá a bylo by to na hodně dlouho. Takže nápor na jizvu i na můj tlak. Domluvily jsme se na císaři na druhý den. Alespoň jsem měla čas se s tím srovnat.

Celý čtvrtek a celá noc na pátek se každá minuta tak vlekla. Je zvláštní vědět den a hodinu kdy se vám narodí miminko. Relaxovala jsem, snažila se uklidnit a těšila jsem se až maličkou uvidím. Byla jsem plná očekávání jak to proběhne. Ještě ve čtvrtek jsme se domluvili s p. primářem jestli by mohl být u operace i manžel. Taky jsme s dětskou sestřičkou, která se nám měla druhý den o Helenku starat domluvili, že je pro nás důležitý první kontakt. Utrousili jsme něco o bondingu. Pak domluvená spinální anestezie a pak už jen čekání a čekání na půl osmou ranní.

Pátek 13.6.- vstala jsem v 6 ráno. Sbalila věci, vysprchovala a ještě chvíli poslouchala relaxační hudbu. Všechno kolem postříkala růžovou vodou. Kápla si bachovky a snažila se být v klidu. Manžel dorazil v 7. Ve čtvrt cévka, bandáže a pak už to šlo ráz na ráz a už jsem nahá jela na operační sál. Cestou pokecala se sanitářem.. Před operačním sálem se rozléhal smích. Bylo to hrozně pozitivní. Měla jsem úsměv na tváři a vůbec se nebála. Opravdu vůbec. Byla jsem klidná a vyrovnaná. Všechny jsem s úsměvem zdravila.

Celé těhotenství jsem si představovala jaký to asi bude, četla si porody jiných, a zjištovala, jak to je opravdu u každé ženy jiné a jedinečné, o to víc jsem byla zvědavá, jaké to bude u mně, a zvědavost mi pomáhala (kromě výsledku - miminka) se na porod těšit. Celý poslední měsíc jsem se prolévala maliníkem, jedla arnicu homeopatika, byla jsem aktivní až do poslední chvíle, a doufala v to, že můj porod bude prostě rychlý, ačkoliv první - A POVEDLO SE. Rychlý opravdu byl, ale ta bolest, to bylo PEKLO. A já můžu jenom děkovat Bohu, že pouze 4  -hodinové 🙂

Takže můj porod začal v neděli 15.6. - 3 dny po TP. Byla slunná neděle, a já ještě sekala zahradu, plela rybízy a užívala si hezké odpoledne s přítelem.

13hod - chystám nedělní oběd a začínám cítit menstruační bolesti, nic u čeho by nešlo dovařit

14hod - zkouším si zapisovat intervaly, ale nebaví mně to, a říkám si jestli to stejně nejsou poslíčci

16hod - tak znovu zkouším psát intervaly a zjištuju, že jsou docela pravidelné, skoro přesně co 10 min

18hod - píšu kamarádce, co má podobný termín zprávu: "Celý den už mám bolesti menstruační, teď už to je fakt nepříjemné, pořád ale co 8min. Jestli to jsou jen poslíčci, tak mně jebne 😀 "

Nejvhodnější doba pro očkování je před začátkem chřipkové sezony. Chřipkové epidemie postihují Českou republiku nejčastěji mezi prosincem a březnem. Ideálním termínem pro očkování je proto říjen a listopad.

Očkovat lze děti starší 6 měsíců. Aplikuje se jedna dávka, pouze u nikdy neočkovaných dětí do devíti let věku je zapotřebí dvou dávek. Interval mezi dávkami musí být nejméně 4 týdny. Vhodné je i očkování osob, které by mohly chřipku na rizikové pacienty přenést (rodinní příslušníci, ošetřující personál).

Prodiskutujte otázky očkování s pediatrem svého dítěte.

Podobně jako kterékoli léky může mít i očkování nějaké vedlejší účinky, ne u každého se však projeví. Obvykle bývají krátkodobé a mírné, během několika dnů vymizí bez následků. Pokud se u vás nebo u vašeho dítěte kterýkoli z nežádoucích účinků uvedených v příbalové informaci dané vakcíny (na www.gskkompendium.cz) vyskytne v závažné míře nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které tam uvedeny nejsou, sdělte to prosím lékaři, zdravotní sestře, lékárníkovi nebo e-mailem na cz.safety@gsk.com.

Více na www.vakciny.cz.

Skládání puzzle je celkem dost známá a velmi zábavná činnost. Je známa již několik let. Hodí se jak pro děti od zhruba pěti let, tak do patnácti let. Ale z vlastní zkušenosti vím, že i někteří dospělí rádi tuto činnost vykonávají.
Skládání puzzlíků je tvůrčí činnost, která rozvíjí logické myšlení. Dokonce bylo v jednom výzkumu v Americe dokázáno, že pokud bude potomek skládat každé dva týdny jiné puzzle po celý rok, jeho logické myšlení tím půjde výrazně nahoru. A školní výsledky třeba z matematiky také. Takže i když se zdá, že je to jen hra k zabavení dětí, tak to vašemu dítku velmi pomůže.
Puzzle spočívá v tom, že z jednotlivých dílků, které do sebe musejí přesně zapadat, se složí kýžený tvar či obrazec. Dnes můžeme třeba v hračkárně zakoupit puzzle s různými motivy, jak se zvířátky, kytičkami, tak i s oblíbenými seriálovými postavičkami typu Bořek stavitel, Hanna Montana apod. Dají se zakoupit puzzle menší o 20 dílcích, ale také velké, již pro pokročilé, obsahující třeba i 5 000 dílků.
Pokud vaše dítko se skládáním puzzlíků začíná, zakupte mu puzzle s jiným tvarem jednotlivých dílků. Tím myslím třeba kolečka, čtverce atd. Bude to pro něj snazší a pomalu se připraví na puzzle typických tvarů. Pokud bude dítku již zkušenější, zakupte mu puzzle, které obsahuje více dílků a s těžším motivem. Třeba černobílé motivy či nějaké stíny jsou již složitější. Zpočátku mu to třeba nepůjde, a proto bude velmi důležitá podpora a povzbuzení od vás, jakožto rodičů. Až se dítku podaří sestavit velký obrazec, zkuste puzzle nalepit na tvrdou desku a pověsit je dítku do pokoje. Bude mít motivaci a zároveň vzpomínku na to, jak byl tento den šikovný.
Ve větších městech dokonce také fungují tzv. „olympiády v puzzle“. Sejdou se dětí i dospělí různého věku. Všichni dostanou stejný motiv i počet puzzlíků. A Jejich úkolem je složit puzzle co nejdříve. Odměna za rychlé složení samozřejmě nesmí chybět.

Zdroj: Slune-cz.cz