Jmenuji se Martina a jsem maminkou malého dvouletého chlapečka jménem Tadeášek. Jako každá maminka i já chci pro svého syna to nejlepší počínaje stravou, oblečením a v neposlední řadě i kosmetikou, kterou užívám na péči o jeho pokožku.

Již od narození syna jsem hledala tu nejlepší kosmetiku, která mu bude vyhovovat. Přírodní kosmetika od tuzemských výrobců byla jasnou volbou, stále si totiž cením vysoké kvality naších výrobků. Hned jak jsem si na mnou oblíbených webových stránkách Modrý koník, všimla v projektu Modrý koník testuje možnosti vyzkoušet přírodní kosmetiku od společnosti Nobilis Tilia, neváhala jsem a hned se o možnost testování také přihlásila. Byla jsem šťastná, když jsem za necelý týden zjistila, že jsem byla vybrána jako jedna z adeptek na testování.

Nemohla jsem se dočkat doručení a bylo to tu, konečně zazvonil kurýr a já si převzala balíček. Uvnitř balíčku se nacházela krásná papírová dárková taška s logem společnosti, tři plastové lahve o objemu 200 ml s dětskou kosmetikou, sprchový gel Vendelín, šampón Toník, osvěžovač vzduchu Pro Miminka a 50 ml plastová nádobka s ochranným krémem Olinka.

První, co mě zaujalo, byl vzhled balení, oceňuji jejich jednoduchý vzhled uzpůsobený uživatelům, tedy dětem, líbí se mi, že společnost jde svou cestou, nestydí se za svůj původ a nemá potřebu se přizpůsobovat vzhledu zahraničních výrobků. Synovi se obaly velice líbili, dlouze si je prohlížel, poznal, že se jedná o kosmetiku pro něj.

Mám velice citlivý čich, a tak jsem byla zvědavá, jak kosmetika bude vonět, v tomto ohledu jsem byla velmi potěšena, vůně všech výrobků byla jemná, přirozená, příjemně lehká a přesto dostatečně intenzivní, zkrátka přírodní. Navodila u mě pocit klidu a pohody.

Prvním testem prošel sprchový gel Vendelín, který je na kontakt s pokožkou příjemný, má hustou gelovou konzistenci, nemusíte se bát, že vám proteče mezi prsty ruky, k umytí celého těla mého syna stačilo opravdu malé množství, které vytvořilo dostatečné množství pěny, syna koupání bavilo a stále se dožadoval dávky Vendelína do svých rukou, aby se mohl sám mýt. Pokožka po osušení byla vláčná a já nemusela užít tělové mléko. Tadeášek krásně voněl.

Podle ultrazvuku jsem měla termín porodu 9.6.2016. Když nastal ten den byla jsem podezřele v klidu, měla jsem na plánovou kontrolu u svého gynekologa který mě vítal s větou: ,,Co tady ještě děláte"? Podle monitoru se nic nechystalo, pouze jsem byla otevřená, a malý krásně naléhal. Pan doktor mi řek, že pokud do neděle neporodím, že už musím navštěvovat porodnici kvůli ozvám, a že už jsem svěřená do jejich péče. Po cestě domů jsem se telefonicky objednala na kontrolu do porodnice (13.6.2016 v 8:00 hod. ) V neděli 12.6.2016 byl den jako každý jiný, poklidila jsem byt, uvařila oběd, a jela k rodičům. Vůbec jsem si neuměla představit, že bych měla rodit. Nenastávali žádné zvláštní pocity. Malý kopal v bříšku jako kdykoli předtím. Večer jsme usedli s přítelem k televizi, udělali si pohodlí. A společně jsme usoudili, že dnes se rodit nebude, a že mě ráno poveze na první ozvy do porodnice. 

.. asi jsme to zakřikli, bylo 21:00 a začali první "bolesti", spíše slabé jako menstruace, která bolí, ale dá se vydržet. Přítel neměl žádné tušení, nechtěla jsem ho "zbytečně" plašit. Šla jsem si lehnout, s pocitem buď a nebo. Během hodiny začali bolesti zesilovat. Nejlépe mi bylo ve sprše, kde mi nic nebolelo, a cítila jsem se skvěle. Vzbudila jsem přítele, se slovy JE TO TADY! 

Oblékla jsem se, a šli jsme pomalu do auta. Bylo 00:30 když jsme opouštěli dům, a vyjeli směr porodnice. Bolesti byly stále snesitelné, cestou mi ale začali kontrakce co 4 minuty - konečně vím, co jsou to kontrakce. Každá to opravdu pozná! 

V porodnici mě přijali něco okolo čtvrt na 2 ráno, udělali mi ozvy, a pan doktor mě vyšetřil. Bolesti byly šílené, myslela jsem si že už to nevydržím. Přišla porodní asistentka že si mám zavolat přítele, aby se převléknul do zeleného, a přešli si na porodní sál. Byla jsem šťastná že se opravdu něco děje, a že brzy uvidím našeho chlapečka. 

Paní doktorka mi zavedla klystýr, vyprázdnila jsem se, a už jsem nesměla jíst, ani pít. Sedím ve sprchovém koutě, a rozdýchám kontrakce po minutě. Slyším porodní asistentku jak mi říká, jestli už mi náhodou neodtekla plodová voda, tak jí odpovídám, že NE, ale že už je to strašný! Natáhla rukavice, a řekla, ať si vylezu na kozu, a říká: "No vida, plodová voda odtekla, vše půjde ještě rychleji než se zdálo! Zavřete oči, a při první kontrakci zatlačte." 1,2,3,4 zatlačení a slyším pláč svého syna! Strašná úleva! Hned mi ho dávají na prsa, pláču štěstím! Malého mi odnesli, na měření, čištění, vážení a přítel vše fotí. Doktorka říká, že ještě budeme tlačit placentum, jedno zatlačení, křik, a placenta venku! Mezitím přítel drží našeho malého Martínka, a nemůže se na něj vynadívat, hrdý otec!! 🙂 

Martin narozený 13.6.2016 ve 3:32 hod, vážil 3600g, a měřil 51 cm

Jednou ročně, 17. listopadu, se po celém světě slaví Světový den nedonošených dětí. Po celém světě se významné budovy a místa zahalují do purpurové barvy. Pořádají se konference, oblékají purpurová trička. Je to proto, abychom si připomněli, že ne všechny děti se narodí v původně plánovaném termínu porodu a že takových dětí stále přibývá. Já jsem se k dnešnímu dni rozhodla napsat článek o tom, co takový předčasný porod pro rodiče i dítě znamená. 

 Nedonošené děti jsou děti, které se narodí před ukončeným 37. týdnem (37+0). V České Republice je hranice životaschopnosti stanovena na ukončený 24. týden (24+0) a váhu 500g. Ale samozřejmě zde máme i menší a mladší děti. Jak moc ovlivní miminko i rodinu předčasný porod závisí samozřejmě na týdnu porodu a na množství komplikací, které miminko potkají. Nejohroženější skupinou jsou děti extrémně nedonošené, narozené před ukončeným 28. týdnem (28+0) a s váhou nižší než 1000g. 

Každá maminka si představuje, jak prožije 9. měsíců těhotenství a na konci se narodí krásné zdravé růžové miminko, všechno bude pro něj nachystáno, tatínek bude u porodu, miminko si odvezou domů a všichni budou šťastni a spolu. Tahle představa se s předčasným porodem rozplyne a nic není tak, jak si rodiče plánovali, představovali, na co se připravovali. Ve velmi krátkém čase se musí přizpůsobit nové situaci, se kterou nepočítali a na kterou se nemohli nijak připravit. Rodiče předčasně narozených dětí vykazují ve srovnání s rodiči dětí narozených v termínu větší míru stresu (Lau, Morse, 2003), větší potřebu pomoci během prvního roku po narození dítěte a nižsí schopnost adaptace (Rautava et al., 2003). Předčasný porod je pro rodiče traumatický zážitek. Velké množství žen po předčasném porodu také vykazuje známky traumatu ještě dlouho po propuštění z nemocnice (Pierrehumbert et al., 2003). Šest až osmnáct měsíců po narození dítěte zažívají opakované, nepříjemné, bolestné a vtíravé vzpomínky (Affleck, 1991, podle Jotzo, Poets 2005).

Dlouhodobá studie prokázala, že samotná hospitalizace a ztížený kontakt rodičů a dítěte nemá na vývoj vztahu rodič - dítě zásadní význam. Co má ale na vztah rodič - dítě největší vliv, je riziko úmrtí dítěte. Konkrétně obavy o život dítěte. Mnoho rodičů má strach navázat s dítětem vztah-kontakt-vazbu, protože se bojí, že zemře. Někdy si takový strach nemusí ani uvědomovat a připouštět. Zároveň ale zažívají opačná pocity, kdy si uvědomují, že by miminku měli poskytnout co nejvíce lásky a péče i za předpokladu, že může umřít. Způsob, jakým se rodiče dokáží vyrovnat s traumatem předčasného porodu má vliv na vztah k dítěti. Pokud se rodičům nedaří s takovou situací vyrovnat, může přechodně způsobit zdravotní problémy u dítěte.

Naopak nejdůležitější věcí pro rozvoj vztahu rodiče a dítěte je fyzický kontakt. Bohužel v prostředí novorozeneckých JIP je takový kontakt omezený, rodič se musí dovolit zdravotnického personálu, aby se mohl dítěte dotknout, pochovat ho nebo tzv. klokánkovat. Klokánkoví je forma fyzického kontaktu, kdy je obnažené miminko přiloženo na obnažený hrudník maminky nebo tatínka. Snahou zdravotnického personálu je umožnit klokánkování co nejdříve. Maminky díky němu lépe navážou vztah s miminkem a snáze “rozeběhnou” laktaci. Děti naopak lépe prospívají a mají méně zdravotních komplikací, protože ze zklidní při poslouchání tlukotu srdce rodiče a lépe dýchají, jak vnímají dech rodiče. 

Po porodu většina maminek nedonošených dětí nezažívá radost z narozeného dítěte, ale naopak se často necítí jako matky, mají pocit, že selhaly, když dítě nedonosily, obviňují se, mají tendence se vyhýbat ženám, které porodily donošené děti a prožívají pocity úzkosti, strachu, smutku, zklamání. Často se maminky samy sebe ptají, jestli mohly předčasnému porodu nějak zabránit, jestli neudělaly něco špatně. Mají obavy "co na to řekne okolí". Výjimkou nejsou ani myšlenky, jestli by nebylo lepší, kdyby miminko zemřelo a maminka mohla začít "od začátu", nebo maminku napadají otázky "co když bude dítě postižené?".

Díky skvělému projektu na Modrém koníkovi jsem se mohla zúčastnit projektu @konik_testuje . Tento projekt je známý tím, že testovaný projekt zašle mamince domů, aby ho otestovala, ta na to za oplátku produkt pečlivě posoudí, ochutná, vyzkouší 🙂

Tohoto projektu jsem se zúčastnila zrovna v době, kdy malé Rozince byly skoro tři měsíce a popravdě jsem neměla moc času na jídlo. Ve chvíli, kdy usnula jsem naházela věci do pračky, vyskládala a naskládala věci do myčky, někdy si stihla vypít sklenici vody a třeba vyluxovat a v tu chvíli, kdy jsem si sedla, se malá vzbudila a kolotoč s kojením, krkáním, hraním si a podobně začínal znova.

S tyčinkami Nutrimama jsem se předtím nesetkala. Věděla jsem, že něco takového existuje, ale nekoupila jsem si je, ani jsem je nevyhledávala. Ve chvíli, kdy se objevilo na koníkovi, že se hledají vhodné kandidátky na test produktu, věděla jsem, že bych se ráda zúčastnit, abych tyčinky vyzkoušela a měla něco málo doma, když jsem se nestihla najíst.

Přišly mi dvě krabičky cereálních tyčinek Nutrimama a mléčný nápoj Nutrimama s příchutí vanilky.

Nejdřív bych Vám ráda představila tyto cereální tyčinky. Tyto tyčinky  jsou tedy určeny jen pro období kojení. Výrobce uvádí, že jedna tyčinka denně zajistí 10 důležitých živin potřebných jak pro matku, tak pro dítě. Těmito živinami jsou DHA dokosahexaenová mastná kyselina ze skupiny omega-3, která přispívá k normálnímu vývoji mozku a zraku u kojeného dítěte. Tyčinka obsahuje také železo, zinek a kyselinu listovou, která přispívá ke správné funkci imunitního systému, dále pak jód, biotin a vitamín B1, který zajišťuje správný energetický metabolismus, Vitamin D k udržení normálního stavu kostí a zubů a posledními složkami jsou vitamíny B2 a B6, které snižují únavu.

První krabička byla s příchutí Brusinka a malina. Musím říct, že za mě tahle příchuť vyhrála. Nejsem moc typ, který ujíždí na čokoládě, popravdě si dám čokoládu možná jen jednou do roka a to tak dvě kostičky. Příchuť maliny je v tyčince tak osvěžující, že jsem se až divila, jak jsou tyčinky dobré. Brusinky normálně moc nemusím, ale tady byla spíš cítit ta malina, což mi vyhovovalo.

Zdravim,

chci se podelit o pocitech kdy mi lekar sdelil ze mozna budu muset jit na cisarsky rez.

Mala brisku prospiva akorat je stale KP,na kontrole v tydnu 33+1 tomu nebylo jinak.Po otazce co kdyz se mala neotoci tak rikal no budete muset jit na cisar,ale to si povime priste pokud se neotoci.

Vzdy co jsem cetla clanky tak jsem si rikala proc ty zensky jsou z toho tak hotovy ze musej na cisar(vsak to bude bez bolesti,budou vedet kdy se mimco narodi atd. atd.) to jsem si rikala kdyz jsem nebyla tehotna.za cele tehu jsem si rekla ze kdyz to prijde tak to vemu v pohode a co no proste rodit nebudu ale tim co me rekl doktor tak se musim priznat ze vsechny ty zensky chapu jak se citili.ja si to nepripoustela ze by takova situace mohla nastat..a opravdu kdyz jsem odchazela z ordinace se slzama v ocich jsem psala priteli sms :( a doma po cteni o cisarskem rezu jsem se rozbrecela...opravdu nechci na cisare..a doufam ze promluvy do briska zaberou a mala pochooi ze se ma otocit ze maminka ji chce porodit a ze tatinek u toho chce byt a videt ji jako prvni 🙂 takze doufam ze za 14dni tomu bude jinak 🙂

Nemam Instagram, Facebook pouzivam spis na cumendu ostatnich, nepisu nikdy nic do zadny fora. Ale o tohle se chci s Vami podelit.

Muj starsi syn Kubik se narodil pred 3 lety a 8 mesici koncem panevnim. Vnitrne i doktory jsem byla vyburcovana ke prirozenemu porodu. Rodila jsem v Brne na Obilnim trhu. Porod jsem mela domluveny s jednou znamou, ktera tam tehda pracovala. Samozrejme k memu stesti ten vikend odjela k rodicum mimo Brno a ja zacala rodit. Porod probihal vcelku dobre, slo se tlacit. Bohuzel pri vypuzeni celeho telicka zustala hlavicka jeste v porodnich cestach a pri pokynu naposledy zatlacte tehdejsi doktor nerespektoval hlavni pravidlo porodu koncem panevnim a to pouze pridrzet miminko a nesnazit se ho z rodicky vytahnout sam.

Kubikovi se v tomto kroku natrhnul hlavni sval na krku – kyvac, neboli torticollis. Ze je neco v neporadku jsme zjistili v jeho 3 tydnech, kdy mu krk otekl. Pak uz ten prubeh zna asi kazda maminka co si timhle prosla. Ultrazvuky, rehabilitace, Vojtova metoda, predilekce z duvodu uhybani hlavicky, straseni helmickou, plac, vztek na cely svet, nervy na pochodu. Po roce nas propustili, ze je to dobre a chodili jsme zhruba co pul roku na kontrolu. Vzdycky nam rekli, ze je to dobre, jen muzeme obcas zkusit tento a tento cvik. Jenze to nebylo dobre. Kdyz trochu povyrostl a vytahnul se mu krcek bylo jasne za ma tendenci uklanet hlavu na stranu, osa patere mela tendenci se vychylovat, hrozila skolioza, pul obliceje se bude vyvijet rychleji, oci muzou silhat apod.

V lednu 2016 jsme si vydupali opet navstevu v Bilem dome na konzultaci kdy pani doktorka sama uznala, ze se to zhrosilo. Domluvila nam intenzivni cviceni. To nam ale nestacilo. Nasli jsem si sami fyzioterapeuta, shodou okolnosti soused v nasem dome a ten byl tak ochotny, ze k nam domu chodil 3x tydne a ukazoval nam opravdu vyzivne cviceni. Opet nastala doba premlouvani na cviceni, slibovani, vyhrozovani, plac. Nekdy to slo formou legrace, ale jindy s placem. Nekdy v kvetnu po opravdu kazdodenim cca pul hodinovem cviceni jsme naznali, ze sice pokrok je videt, ale ne takovy, jak bychom si vsichni predstavovali. Pani doktorka v Bilem dome nam doporucila operaci v Detske nemocnici s tim, ze by ji provedl pan primar. Objednani jsme byli v cervnu 2016. Prisla studena sprcha. Jak obdivne vzhlizim ke vsem doktorum jako k andelum, kteri chteji primarne pomoci lidem, tady prisla pouze arogantni komunikace k nam, k rodicum. Ke Kubikovi byl mily, ale my jsme si vyslechli same rypani. Vrchol vseho byl ten, ze nam pan primar sdelil, ze po operaci kyvace bude mit 5 tydnu sadru od pupiku pres hlavu a krk a hlavou vytocenou na stranu, aby se vaziva na svalech spojila. Jeste protivnejsi sestra, co sedela naproti nam, nam oznamila, ale at mu to laskave dopredu rekneme, ze potom se deti z narkozy budi a nevi co se deje a krici jim tam. Evidentne sestra andel jak vysita. Kdyz jsme se s manzelem zeptali, jestli neexistuje jina varianta po operaci, jako je krunyr apod, suse nam sdelili NE. S manzelem jsme se na sebe podivali, podekovali a uz se nikdy nevratili.

Hned jsme zacali obvolavat vsechny velke nemocnice v Česku. V Motole nam rekli, ze asi 15 let sadru nedavaji, proc ji tedy 3 letemu prckovi nutit, ze davaji takovy lehky krunyr/limec, prodysny, nic vas nesvrbi atd. Po tomto jsme vedeli, ze do Brna 100% na operaci nepujde. Nevim, jake mel pohnutky pan primar, ale 100% vedel (a to jsme si nasledne overili), ze nejaky krunyr existuje. Mozna z duvodu aby mel 100% uspesnost po operaci a my nemohli ten krunyr sundat, netusim, uz to ani nechci vedet. Ale zanechal v nas tak negativni dojem, ze jsme mu nedokazali verit. Nemluve o sestre.

Dostali jsme se az k tomu,ze existuje firma Orotika, ktera dela na miru limce, sadry atd. Spojili jsme se s panem v Brne a tady vse okolo metody Ulzibat zacalo. Pan byl neuveritelne ochotny, vubec nic z nas nemel a hned zacal aktivne obvolavat kolegy a doktory v Praze a zjistovat vic. Sam byl znechuceny, ze v Praze davaji ortezy na krk a v Brne pouze zastaralou sadru. Diky bohu za navstevu u nich.

                                               Zubař je fajn parťák!

To máte tak, minulý rok si Damulín vyhlédl při koukání na takové ty blbiny na Youtube zubaře, kterému se dají dělat zuby. Pořád o tom básnil a ve finále si o zubaře napsal i Ježíškovi. A Ježíšek sháněl, obvolával hračkářství, ale marně. Tím kauza „zubař“ utichla.

Do testování na Modrém koníkovi se nezapojuji. Čekala jsem pořád na to „ono“, co bude pro nás to pravé. No a když jsem na Modrém koníkovi uviděla, že se shánějí maminky na testování sady od firmy Hasbro – Play Doh Zubař, musela jsem okamžitě jednat. Už jsem v duchu viděla Damiánka, jak by byl šťastný. Napsala jsem komentář a světe div se – oni nás vybrali!!!! Ještě jednou moc děkuji za tuto důvěru a pokusím se ji nezklamat.

O tom, že Zubaře přiveze pan pošťák, jsem Damiánkovi řekla v pondělí ráno, hmmmm, osudová chyba. Od té doby jsem neslyšela nic jiného než jen větu: „Mamííííí, kde je ten pošťák? A nezapomněl na nás třeba?“ Ve tři hodiny odpoledne se dočkal. Letěl ke dveřím jako blázen a balíček si sám převzal. Hned jsme museli obal rozervat a přesvědčit se, že tam ten kýžený obsah vážně je. A byl 🙂

Protože Majdalenka spala, měl Damíánek možnost osahat si všechno pěkně v klidu a bez to, aby se mu do toho ten náš prcek motal. Byl tak šťastný! Hned věděl, co má dělat. Začal modelovat zuby o sto šest, ale hlavně – měl vrtačku! To bylo radosti! Chudák náš pan Edík (tak jsme si hlavu pojmenovali). To teda nevím, čím si zasloužil tolik zkažených zubů a tolik plomb.

Největší průšvih byl v tom, že Damulín musel po chvíli odjet na plavčo. Se Zubařem se loučil horko těžko. Edík si ale ani teď neodpočinul, protože vstala naše malá princezna a modelovací a vrtací kolotoč začal nanovo.

Prdy. Zaražené prdy. Křik. Bezmoc. Nevyspání. Kruhy pod očima. Podrážděná nálada. Brek. Ježení vlasů. Otázky typu: Proooč? Smutek. Beznaděj. Hlad. Neklid. = Kolika/y.

Vy, které máte doma miminko, co trápí koliky jistě hledáte každý záchytný bod, jak svému drobečkovi ulevit. Stejně jsem na tom ( byla) i já.

Adámka začaly trápit koliky týden po porodu. Po první probdělé noci, kdy plakal 3 hodiny v kuse jsem se rozhodla najít a odstranit příčinu. Bolí mě to za něj a nejraději bych to za něj odprděla. Takže, zde je pár mých rad.

Nejsem zastánce dopováním léky, sama žádné neberu, jen pokud je opravdu zle, použiju paralen. Avšak v tomto případě jsem i já ustoupila a využila pomoc sice né přímo léků, ale doplňků. Já užívám Laktobacily od Biopronu, Dologran a vit.D. Co dávám Adámkovi, viz. článek.

Průběžné info o změnu stavu (zlepšení, zhoršení) budu doplňovat zde do článku po týdnech 🙂

PS: PO 14ti dnech stav: ZLEPŠENÍ

Už se doktorů nebojíme, aneb díky skvělému projektu koník testuje už víme, jak na to! 🙂

Byla jsem vybrána pro testování sady s Hasbro - Zubař - za což moc děkujeme.

Když nám sada dorazila, přišla mi docela složitá pro malé dítě - dcerce je 2,5 roku

Připravila jsem kouteček na "testování" a zavolala dcerku. Přišlo obrovské nadšení - viděla na zubaře pár videí na youtube a hned věděla, co se k čemu používá - byla jsem velmi překvapena.

Zoubky z formičky jí moc tvarovat nešly, s těmi jsem ji musela ze začátku pomoci, ale pak přišlo kouzelné slovo "sama" a zkoušela. Byly z toho trošku "patvary" ale měla z nich radost 🙂  

Zajímaly jí všechny pomůcky a do všeho se ihned pouštěla.

Ahoj holky, tak všude možně brouzdám po internetu a čtu vaše rady, trápení, štěstí, prostě vaše životy.

Nikde nemůžu najít stejnou skupinku do které bych " zapadla " či našla někoho s podobným problémem.

Je mi 25 let, mám již 10 let vztah, z toho 5 let vdaná. 

S manželem máme cca 6 let nechráněný styk, ale poslední 4 roky mužem říct, že se " snažíme".

Manžel je po zdravotní stránce v pořádku, ale já mám problémy již delší dobu, nepravidelná menstruace, špatná sliznice, špatný pravý vaječník, vajíčka se mi netvoří, skoro 4 rok mám RS, což nám dalo na chvíli STOPku,tak bych tady mohla ale jen psát a psát..

Tak tedy..

Hurá sláva! Dnes se cítím jako za zdravá, navštívila mě paní Energie🙂)

Zvládla jsem nakoupit,vyprat,uvařit dvouchodový oběd (pomineme, že nákup dovezl Rohlík, druhý chod k obědu byly kupované buchtičky s krémem z pytlíku - ale vaření nebylo nikdy mé hobby🙂, vyzvednout Juli ze školky a vyrazit na sraz s kamarádkou. 

V tomto bodě tedy nastala menší krize😀 Krize, které jsem ještě před půl rokem zažívala poměrně často a vnášely do mého života adrenalin🙂 

S kamarádkou jsem byly domluvené na 13h. Bohužel oblečení stopadesáti vrstev zabere čas,takže ve školce nastalo zdržení číslo jedna. Na tramvaj jsme letěla jako blesk a chudák Juli za mnou vlála jak hadr na holi. Nicméně tramvaj jsme stihli,takže jsme jeli jen s pěti minutovým zpožděním.

Ovšem...Zásek nastal na Výtoni. Vyhrabali jsme se z jedné tramvaje - v jedné ruce kočár, v tu dobu už naštěstí se spícím Edwinem, v druhé ruce Juli,neustále omýlající, že chce něco dobrého. Takže když jsem viděla přijíždějíci tramvaj, neváhala jsem ani minutu a jala se do ni nastupovat, nezastavil mě ani fakt, že je vysoká a naopak Juli mi zdatně radila, abych někomu řekla o pomoc. Vyškrabali jsme se tedy nahoru, Juli se posadila, dostala tyčinku a chválí nás slovy "Mami, to jsme to krásně zvládly". V tu chvíli měla tramvaj odbočovat na Albertov....Ano, ale to by to nesměla být sedmnáctka...kterou jsem na Výtoň přijeli....A teď jsme se s ní neplánovaně vraceli domů. Hlasitě jsem si povzdechla, polovina tramvaje se soucitně usmála a druhá půlka mi zdatně pomáhala s kočárkem a s Juli při vystupování. Na Podolské vodárně jsme překrosili milion přechodů, mezitím nám samozřejmě odjela nizká tramvaj. Naštěstí hned vzápětí jela další a vrátila nás zpět na Výtoň, opět jsem se přesunuli na druhé nástupiště, kde zjišťuji, že jediná nízká tramvaj co jela, byla ta za tou osudnou sedmnáctkou. Další už jsou samé vysoké a jedna nám asi ujela před nosem. Nebo má zpoždění...rozhodnu se věřit druhé variantě, do toho Juli hlásí, že potřebuje čurat. No, dilema...tak Juli poprosím, ať vydrží a čekám jaké čísla se vyklubají z těch dvou přijíždějících. Sedmička to není, tak se vydáváme pokropit trávník, přece jen počůraná Juli v tomoto mrznoucím počasí není to pravé ořechové. Juli dokončuje potřebu a přijíždí co? Přijíždí naše vytoužena sedmička. No ale, než jsem na Juli navlékla milion vrstev a zastrkala ji stopadesát podolků, tak tramvaj byla pryč. Píšu celá zoufalá kamarádce, která už asi přimrzla k zastávce, kde na mě už půl hodiny s dětmi čekají. Nakonec nám vyráží naproti a po všech peripetiích se konečně potkáváme. Asi 500m od té prokleté Výtoně. 

Pak celkem v poklidu, když pominu Juli prudění, že jí je vedro (venku mrzlo!!), bolí ji nohy a podobné vylomeniny, dorazíme do herny...kde už je klidek a pohodička. Téměř žádné bitky děti si krásně hrají, my si v klídku vypijeme kafe...Idylka největší, takhle si představuji mateřskou dovolenou. 

Měla jsem vcelku bezproblémové těhotenství, všechny těhotenské obtíže mě tak nějak minuly a kdyby nerostlo bříško, ani nevím, že nějaké miminko čekám. Termín porodu dle MS byl stanoven na 17. 11. 2016. Postupně jsme s manželem začali pořizovat nezbytnosti a zařizovat pokojíček. První pohyby jsem začala vnímat kolem 21. - 22. tt. Bylo to krásné. Četli jsme s manželem bříšku pohádky, povídali a hladili. Kolem 30. tt se miminko otočilo hlavičkou dolů, UTZ a všechna vyšetření byla naštěstí v pořádku. Celou dobu jsem nosila své "staré netěhotenské" oblečení, až zhruba ve 33. tt jsem poprvé oblékla těhotenské kalhoty.

Byl konec října, konkrétně 26. 10., kdy má manžel narozeniny. Bohužel byl v práci, tak jsem mu upekla dort a 27. 10. přišli odpoledne na návštěvu sousedi, se kterými jsme chvíli poseděli a narozeniny oslavili. Šli jsme spát cca ve 23 hodin, byla jsem dost unavená a z neznámého důvodu lítostivá, nevrlá a protivná sama sobě.

V 1:15 ráno (28. 10.) jsem se vzbudila s pocitem tepla a mokra mezi nohama. Chvilku jsem přemýšlela, jestli je možné, že jsem se počůrala, ale usoudila jsem, že je to blbost 😀 No a pak tedy zbývá jediná možnost - odteklá plodová voda. Byla jsem 37+1 tt dle MS. Jemně jsem pohladila manžela po ruce a když procitl z hlubokého spánku, pravila jsem mu, že mi asi praskla voda. Manžel vyskočil a začal plašit - co jiného od chlapa očekávat, že 😀 Došla jsem si na toaletu, voda stále vytékala, tak za mnou tu mokrou cestičku manžel utíral. Dobalila jsem si tašku do porodnice, dala si sprchu a cca po hodině jsme jeli do porodnice. Zde mi natočili monitor, vše sepsali, řekli že nemám kontrakce (hmm, opravdu? to bych ani neřekla, když mě nic nebolí) a ubytovali na šestinedělí. Bohužel spát se zde nedalo, takže jsem ani oka nezamhouřila. Ráno jsem se po zvážení všech rizik rozhodla podepsat negativní revers a jít čekat na kontrakce domů. Případnou infekci můžu chytit doma stejně tak jako v nemocnici. Máme to tam autem 2 minuty, takže není problém se ihned dostavit. Po tisícech keců velice nepříjemného pana doktora negativní revers sepsal a já podepsala. Ve 14:30 jsem měla jít na monitor a poté na něj z domova docházet každé 3 hodiny.

Zhruba od 14 hodin jsem měla křeče v podbřišku - pravidelné po 3 minutách, ale tento doktor i porodní asistentky tvrdili, že kontrakce to rozhodně nejsou, že u těch bolí záda a celé břicho, nikoli jen podbřišek. Křeče nebyly nijak hrozné, ale trošku prodýchnout jsem je musela. Ve 14:30 mi začali natáčet monitor, po 15 minutách začal přístroj pískat a došel papír, takže PA jej vyměnila a začala natáčet nanovo. Po 15 hodině mě přišla zkontrolovat zrovna ve chvíli, kdy jsem prodýchávala. Ptala se, zda mám kontrakce. Tvrdila jsem, že podle doktora ne, jen křeč v podbřišku. Po natočení monitoru mě vyšetřila spodem a oznámila mi, že domů rozhodně nejdu, že jsem otevřená na 5-6 prstů a mám zavolat manželovi, že jdeme rodit. V 15:20 dorazil manžel, už jsem byla ve sprše a křeče v podbřišku byly cca po 1,5-2 minutách. V 16 hodin jsem vylezla ze sprchy, asi 10 minut chodila po porodním sálu a pak ucítila nutkání tlačit. PA mi pomohla vyškrábat se do křesla, našla jsem si takovou polohu, která mi vyhovovala a začala jsem trochu tlačit. Byla jsem v polosedě se zapřenýma nohama o PA a manžela a manželovu druhou ruku jsem měla pod hlavou. Za chvilku přišel doktor (ano ten, co mi psal negativní revers a tvrdil že to kontrakce nejsou 😀) a začala jsem tlačit pořádně. V 16:33 jsem se ho ptala, na jak dlouho to tak vidí. Čekala jsem, že řekne třeba 3 nebo 7 hodin. On se podíval na hodiny a řekl, že do 17 hodin je dítě venku. Myslela jsem, že si ze mě prostě utahuje. Párkrát jsem zatlačila a v 16:52 se nám narodila Eliška s porodní váhou 2 840 g a 48 cm. Hned mi jí dali na bříško a přikryli nás. Nechali jsme dotepat pupečník, pak jej manžel přestřihl. Po chvilce jsem porodila i placentu a doktor se jal šití. Hráz natržená nebyla, jen pár vnitřních stehů. Poté všichni odešli a my tři tam zůstali sami. Poprvé jako rodina.

Je to silný, krásný, nezapomenutelný zážitek. Moc jsem brečela, byli jsme šťastní. Po hodině jsem zavolala mamince, že miminko už je na světě, sice o tři týdny dřív, ale zdravé a že je to holčička Eliška. 

Po další hodině šly sestřičky Elišku za doprovodu tatínka zvážit a odvezli ji na novorozenecké oddělení. Mě pomohla PA a manžel do sprchy, poté jsem se s manželem rozloučili a mě odvezli na šestinedělí. Dost se mi motala hlava, tak si Elíka nechali na novorozeneckém. Bohužel dostala žloutenku a nepapala, tak byla dva dny pod modrým světýlkem a vozili mi ji jen na kojení. To se nám moc nedařilo, takže ji neustále vážili a dokrmovali UM. Domů jsme šli 1. 11.

Na přání několika z vás přidávám recenzi na výrobek Colour Refresh Maria Nila.

Svoje vlasy mám takové medovo-zrzavo-hnědé. V létě více vyšisované, v zimě trochu tmavší. A jelikož jsem pihatá a mám zelené oči, rozhodla jsem se jít zrzavou cestou 🙂 Takže asi půl roku už si barvím vlasy do zrzava. Nicméně barva se fakt rychle vymývá a pěkně zářivá vydrží vždy maximálně 3-4 týdny.

Hledala jsem tedy něco, co barvu ochrání, nebo zvýrazní. Abych nemusela u kadeřnice bydlet (nehledě na finanční stránku).

Na doporučení kamarádky jsem začala hledat značku Davines a Maria Nila. Davines dělá také tónovací kondicionéry, ale má jen tři základní barvy. Na druhou stranu Davines je běžně k dostání v eshopech bez větších obtíží.

Značka Maria Nila je ze Švédska a k nám na trh přišla až na přelomu srpna/září. Vyrábí hodně barevných odstínů a vybere si opravdu každý. Bohužel sehnání výrobku není nejjednodušší. V ČR jsem zatím objevila jediný eshop, kde Maria Nila prodávají. A tam to lze koupit jen pod registrací s IČO, kdy si hlídají, aby živnost byla opravdu psaná na kadeřnici.

Já k nákupu zlanařila kamarádky kamarádku, která mi to přes sebe objednala.

Každou ženu v těhotenství nejspíše dostihnou nenáviděné strie. Není ovšem vhodné brát tuto estetickou komplikaci na lehkou váhu. Je potřeba podniknout razantní kroky k jejich eliminaci! Masírujte pokožku ihned z počátku těhotenství, aby se dostatečně vyživila a byla připravená na nevyhnutelné změny.

Šestý měsíc – největší zkouška vaší pokožky

V šestém měsíci dochází k největším změnám v přírůstku váhy a současně probíhají také hormonální změny. Jestliže v tomto rizikovým období není pokožka dostatečně hydratována, hrozí zvýšený výskyt strií především v hlubších vrstvách kůže. Nejvíce ohrožená místa jsou v oblastech, kde je kůže nejvíce napínána – bříško, stehna, zadeček a také prsa.

Je čas na nákupy

Kvalitní a osvědčení prostředky určené pro nastávající maminky jsou trefou do černého. Jedná se o přípravky se specializovaným složením, které byly vyvinuty speciálně pro potřeby namáhané pokožky v období těhotenství a po něm. V průběhu posledního desetiletí se jedničkou na trhu staly produkty značky Elasti-Q®, které si ověřilo tisíce spokojených maminek. Produkty jsou speciálně přizpůsobené pro zvýšené nároky pokožky těhotných žen. Proto poskytují vhodnou a komplexní péči. Ta se zaměřuje jednak na prevenci vzniku strií a současně na strie již vzniklé, které účinně redukuje.

Požadujte to nejlepší!

O tom, zda mateřská demence opravdu existuje nebo je to jen výmysl a omluva "neschopných" matek, bychom mohli debatovat a psát na desítky stránek. Stojím si za tím, že my matky jsme nějakým způsobem trošku poznamenané. Já třeba hodně zapomínám, jiná zase trošku blbne. Ale holky, dobrá zpráva je to, že v tom nejsme samy.

Pojďte se se mnou teď podívat na 3 důkazy, že naši muži umí také občas zaperlit.

Čaj o páté 

Tak teď mě můj manžel opět pobavil.

Přilítne do obýváku s obalem v ruce a spustí:  "Můžeš mi jako říct, co to má znamenat?"

Já: "No, promiň, tak to asi Tina hodila na zem."

Když jsem v červenci porodila svého prvorozeného syna Dominika a začala řešit složitý omezený jídelníček kojící matky, bylo mi do pláče, kolik oblíbených potravin budu muset na nějakou dobu vypustit, tím pádem vznikl i omezený výběr živin a vitamínů, které do svého těla dostanu. Jednou, když byl manžel nakupovat, objevil mezi zbožím pro miminka a děti, kam často zabrousíme i různé doplňky pro kojící matky a mezi nimi i tyčinky a mléčný nápoj značky Nutrimama profutura a tak mi je koupil. To bylo první setkání s těmito doplňky.

Díky koníkovi, jsem měla možnost zúčastnit se testování a tak vám o svých už 4 měsíčních zkušenostech můžu napsat.
Nejprve jsem vyzkoušela vanilkový mléčný nápoj, zhotovený dle návodu na obalu. Ten mi, ale moc nechutnat ani nevoněl. A tak, jsem si tento mléčný prášek, začala vařit místo vody s Carem a to byla pak mňamka v Caru mi tento mléčný vitamínový zázrak moc chutnal a nahradil i dávku mléka, kterou si do cara přilévám. A tak od té doby, piji tuto kombinaci i 3x denně vždycky v poměru 3 lžičky cara a 2 lžičky nutrimamy. Už jsem i slyšela, že někomu, může zapáchat po rybím tuku, ale to já necítím, mě voní po vanilce. Doma mám již druhou krabici a určitě si koupím další. Možná i díky těmto vitamínům má můj 4měsíční syn už 8 kilo a každý se diví, že je jen kojený.

Po zkušenosti s mléčným nápojem jsem pořídila i cereální tyčinky a ty většinou střídám buď s nápojem: jeden den nápoj, druhý den tyčinka, nebo když nestíhám uvařit caro s mlékem a někam jedu tak si dám tyčinku na sváču nebo jen tak do přebalovací tašky na mlsání. Tyčinky jsou sladké s nakyslou chutí brusinek a jsou krásně křupavé. Moc mi chutnají. 

Jediné negativum u těchto výrobků, může být i pro mnohé vyšší cena, proto také využívám slevy nebo si o ně říkám, když mi někdo chce udělat radost, a koupit něco dobrého místo dárku. A také omezené variace příchutí. U nápoje bych také ocenila i jinou příchuť, třeba čokoládovou. 

Závěrem bych asi jen dodala, že moc děkuji společnosti Nutricia za možnost testovat a napsat své zkušenosti s jejich chutnými produkty, které určitě stojí za vyzkoušení. Mě a poté i mému synovi moc chutnají a dodávají nám potřebné denní dávky vitamínů a mastných kyselin. Protože můj momentální omezený jídelníček ani z půlky neobsahuje tolik vitamínů a já je chci svému synovi poskytnout.

Díky koníku. 🙂