Po úspěšném pohádkovém muzikálu Kapka medu pro Verunku a neméně oblíbené Sněhové královně přichází tým rodiny Pixových s dalším fascinujícím příběhem. Rodinný muzikál Alenka v kraji zázraků na motivy knih proslulého spisovatele Lewise Carolla zavede velké i malé diváky do říše za zrcadlem již od 22. září v pražském Divadle Hybernia.

Muzikál Alenka v kraji zázraků je moderní poutavý příběh s výpravným obsazením, ve kterém se prolíná současný příběh s původními románovými výjevy. Alenka (hrajíAnna Julie Slováčková, Michaela Sejnová či Brigita Cmuntová) je nešťastná šestnáctiletá dívka vyrůstající v nefunkční rodině, která hledá sama sebe. Díky zrcadlu však objevuje kouzlo zázračného světa s neomezenou fantazií, nad kterým se tají dech. Při svých dobrodružstvích se setkává s podivuhodnými postavami, které Alence o životě mnohé vysvětlí.

“Je to o tom, že já, jako pohádková Alenka z říše divů, zavedu do kraje zázraků Alenku ze světa lidí, aby si dokázala poradit se svými problémy. Každá postava z říše divů jí nějakým způsobem pomůže k tomu, aby si začala věřit a všechno zvládla,” říká představitelka malé Alenky Kateřina Průšová.

Dle spoluautora scénáře Jana Pixy je možné se příběhem Alenky nechat inspirovat a najít v něm mnoho současného. Alenka, Bílý králík, Kloboučník, Houseňák, Valibuk, Srdcová královna, dvojčata a další mají se současností víc společného, než se na první pohled zdá. A v tom je právě více než stopadesátiletá obliba a přitažlivost Carrollovy knížky.

Napínavý děj je doprovázen skvělou hudbou Vašo Patejdla. Scénář k jevištní adaptaci Alenky napsali Alena a Jan Pixovi, autorkou textů je Kristýna Pixová. Vypočítavou, zlou i svůdnou Srdcovou královnu ztvární Sabina Laurinová v alternaci s Martinou Pártlovou. Její protějšek, laskavou Bílou královnu představí Dagmar Patrasová. Role uspěchaného Bílého králíka se ujme Bořek Slezáček a Ernesto Čekan. Velkou Alenku zahraje mj. dcera Dagmar Patrasové, Anna Julie Slováčková, jako Houseňák vystoupí její bratr, Felix Slováček jr.

Scénu muzikálu připravuje Martin Černý, který se podílel i na předchozích muzikálech společnosti Pixa-pro. V aktuálně připravovaném představení se však poprvé stane také tvůrcem a návrhářem všech kostýmů. Černý je v současné době jedním z nejvšestrannějších umělců, v libereckém divadle F. X. Šaldy si zkusil režii a zároveň je i uměleckým šéfem technického provozu Národního divadla. Režie se ujme mladý režisér Matěj Balcar, který je absolventem oboru režie, scenáristika a dramaturgie Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku. Za film Podoba lásky byl v roce 2013 nominován na cenu Český lev v kategorii Nejlepší studentský film. V roce 2015 pak zabodoval spotem Obědy pro děti, za který dostal zlatou medaili na EFFIE 2015.

Pocity strachu nebo úzkosti se objevují v nějaké míře v životě každého z nás, jde o přirozenou reakci na stres. Pokud se ale pocity vyhrotí, dochází k úzkostné atace. Další úrovní je panická ataka - ta může být velmi vážná, navíc se spouští nečekaně, zdánlivě bez příčiny. Oba typy atak jsou velmi nepříjemné a mohou probíhat zároveň s depresí nebo přispívat k jejímu rozvoji.

Příznaky ataky jsou psychické (pocit ohrožení, vnitřní třes, katastrofické myšlenky, pocit že vše je neskutečné, potíže se soustředit, lekavost atd.) i fyzické (obtížné dýchání – mělké nebo zrychlené, svírání na hrudníku, mžitky, potíže s polykáním, pocení, napětí až bolest ve svalech, třes, závrať, bušení srdce, reakce trávení a vylučování – průjem, zácpa, časté močení, náhlá potřeba se přejíst nebo odpor k jídlu, někdy také zvracení, potíže se zrakem a brnění v rukou a nohou). Silná tělesná reakce pak může vést buď k nabuzení energie (nadměrná bdělost a potíže se spánkem) nebo naopak k vyčerpání (až apatii).

Pokud se tyhle situace opakují a my je ignorujeme, mohou se prohlubovat.  Prakticky to znamená, že časem dochází k omezení v životě – potíž je dojet někam autem nebo autobusem, jít někam kde je větší množství lidí nebo naopak třeba být sami atd. Negativní myšlenky mohou být nutkavé, vytvářejí začarovaný kruh kdy je nám fyzicky špatně - to nás stresuje - stres vyvolává ještě silnější reakci v těle.

První pomoc při úzkostné nebo panické atace:

• Dýchejte pomalu a zhluboka do břicha. Dejte si ruku na břicho, budete tak dýchání více vnímat.
• Užijte co nejdříve Bachovy esence – 4 kapky pod jazyk / do sklenice vody

Nejúčinnější je směs namíchaná na míru přímo pro vás, každý máme totiž jiné reakce a spouštěče atak. Pokud je ataka silná, můžete za dalších zhruba 10-15 minut užít další dávku. (Pozor, oblíbená krizová esence není určena pro úzkosti a panické ataky.)

Asi skoro jako každá holka jsem si hrála s panenkou, že to je mé miminko. Chovala jsem ho, převlékala a mazlila. 

Když mi bylo 22 let, zjistila jsem, že jsem těhotná. S (ex)přítelem jsme v té době byli spolu 4 měsíce. Narodil se nám krásný zdravý syn Sašík. Starala jsem se o něj, jak jsem nejlépe uměla a dělám to dodnes. Jenže ... 

Asi mám trochu pomalejší myšlení, ale vdžycky jsem si říkala, že JÁ budu mít dítě. Ale nikdy jsem si neříkala, že dítě bude mít MĚ. Že to jsem já, kdo ho povede celý život. Jsem to já za kým přijde, když se něco stane. Jsem to já, kdo tu pro něj vždy bude s otevřenou náručí. A to samé pro mého druhého miminkovského syna. 

Uvědomí si tohle každá máma, když toho malého cvrčka nosí pod srdíčkem? Musí tu pro své dítě být v dobrém i ve zlém. Je to nádherný pocit, který mě zároveň svírá dech. Ráda bych ze svých dětí vychovala slušné lidi. Nechci jim ublížit. 

Někdy mám pocit, že tátové takové pochybnosti nemají. Někdy si ani neuvědomí, že i oni tu jsou pro své dítě. Znám takové pány, které jen dali semeno a své děti si berou, kdy se jim ho zrovna hodí. A myslím si, že to není dobře. Táta by tu měl být pro své dítě úplně stejně jako máma. Bohužel si to asi neuvědomují. Často rodinu opustí a jdou si dál svou cestou. A některé maminy bohužel své děti proti tátovi očkují. Nedivím se pak, že z dětí rostou takoví parchanti co bohužel někdy vídám. Vždyť to rodinné zázemí chybí. Ta jistota. Bezpečí. Otevřená náruč. 

Je dobré se na sebe podívat očima svého dítetě. Představit si jaká jsem máma pro své dítě, jak to cítí. 

Článek obsahuje reklamní sdělení společnosti GlaxoSmithKline, s.r.o.

Rotaviry jsou velmi odolné a rychle se množící viry. Jsou nejčastější příčinou akutního průjmového onemocnění a zvracení u kojenců, batolat a malých dětí. Téměř všechny děti se během prvních pěti let života s rotavirovou infekcí setkají.

Toto onemocnění, známé jako gastroenteritida, může vést kvůli častému zvracení, horečce a vodnatému průjmu k dehydrataci organismu, což u malých dětí může skončit hospitalizací. Většinou se jedná o 4 až 5 dní v nemocnici, kdy jsou děti napojeny na infúzi. V České republice je ročně hospitalizováno přibližně 4000 dětí s rotavirovým průjmem. Bohužel i v našich podmínkách se výjimečně vyskytují úmrtí na rotavirózy u jinak zdravých dětí. Rotavirům se nedá vyhnout, jsou součástí našeho běžného života. Tyto viry jsou odolné proti většině běžných čisticích a dezinfekčních prostředků. K přenosu dochází především ústy z kontaminovaných předmětů, nejčastěji hraček, kde může rotavirus přežívat celé týdny. 

Proto se doporučuje očkování kojenců, například vakcínou Rotarix, která pomáhá chránit před těžkým průběhem onemocnění. Toto očkování se aplikuje formou suspenze do úst. Jsou možné nežádoucí účinky (např. řidší stolice po dobu sedmi dnů), většina dětí ale žádnou reakci po tomto očkování nemá. Vakcína Rotarix se užívá ve dvou dávkách již od 6 týdnů věku. Očkování musí být dokončeno do 24. týdne věku. Ochrana přetrvá až po 3 roky, což je věk, kdy je výskyt rotavirových průjmů největší.

Další zdravotní komplikaci pro malé děti mohou představovat pneumokoky. Streptococcus pneumoniae (neboli pneumokok) je častým původcem běžných zánětů nosohltanu, ale i invazivních infekcí. Pneumokok je součástí běžné flóry na sliznici dýchacích cest až asi u poloviny dětí. Invazivní infekce vznikají průnikem pneumokoků do normálně sterilních částí těla, např. do krve či mozkomíšního moku. Onemocněními způsobenými pneumokoky jsou nejvíce ohroženy děti do dvou let a osoby starší 65 let věku. V naší republice ročně onemocní na respirační pneumokoková onemocnění desetitisíce až statisíce lidí.

Infekce pneumokokem se šíří kapénkami z dýchacích cest při kašlání, kýchání nebo mluvení. Pneumokokům se velice dobře daří tam, kde viry nejdříve oslabí imunitní systém a poškodí sliznice. Tím umožní bakteriím (pneumokokům) způsobit další komplikující onemocnění. To znamená především záněty nosních dutin, záněty středního ucha a záněty průdušek, ale také spektrum vážných nemocí, jako je zánět mozkových blan, otrava krve a závažné formy zápalu plic.

Dnes je 1. září 2016… prázdniny oficiálně skončily a i chladný noci už nám nějaký ten den dávají najevo, že s létem už to jde taky z kopce. 🍃🍁🍂 I když přes den si ještě pořád sundáváme vrstvy, které jsme si oblékli když jsme v osm ráno docházeli z domu. Děti jdou do školy. Ty šťastnější až v pondělí🙂 I já si vzpomínám, jak jsem nenáviděla konec prázdnin, ale zároveň s velkou nervozitou a zároveň těšením vyhlížela první školní den, kdy uvidím všechny ty obličeje okolo, budu mít svůj penál s ořezanýma pastelkama a nový sešit. 📝 Je to pro mě taková příjemná nostalgie a o to víc, když tenhle článek píšu “doma” v bytě, kde jsem vyrůstala a na základní školu se dívám z okna..🙂

I dneska mám v sobě tu známou nervozitu a těšení, protože od pondělí mě čeká takový malý nástup do “školy” 🙂 Mám zas chuť ořezávat pastelky, jít si koupit novou propisku a sešit a zvýrazňovače, desky a penál… Ještě mi chybí pytlík na bačkůrky… 😀 Ale teď vážně, bude to náročný, ale moc se na to těším!!! Spoustu nových důležitých informací a zas o kus blíž mým snům... I když by mi k tomu pravděpodobně stačil počítač, stejně si o víkendu připravím aspoň zvýrazňovače, propisku a vkládací desky s velkou zásobou papíru a lepíků… to jsem prostě já ☺

S podzimem přichází nižší teploty a víc vrstev oblečení, to ale neznamená, že je čas přestat se o sebe starat a spoléhat na to, že se ty špíčky schovají! 🙂 Žádný takový!💪

O to víc je potřeba začít makat, aby jsme se hezky zahřáli a mohli si pak na Vánoce bez výčitek dát svařák, cukroví a nebo řízek se salátem 😝 Pro mě se cvičení a zdravé jídlo stalo už rutinou, něčím, co je pro mě 80%. Těch zbylých 20% jsou kávičky a dortíčky s kamarádkou v kavárně, oběd u babičky nebo rodičů, romantická večeře s manželem nebo filmový večer s pizzou… 🙂 Naopak je pro mě podzim takovým “vysvobozením” od letních lákadel (vy víte o čem mluvím🍦🍻🍰 ) a hodlám toho pořádně využít ve svůj prospěch. Takže doufám, že se vám budu moc brzo pochlubit nějaký progresem! 🙂 Pojďme v září zazářit díky dobrému jídlu a pohybu. Věřte mi, že budete mít mnohem víc energie! 💃

☀Užívejte teplých dní a nechte se inspirovat ☀

Na začátek opět moc děkuji za Vaší přízeň. Moc si vážím toho, že jste si udělali čas k přečtení mých článků.

     Dnešní téma bude těch nekonečně dlouhých pár týdnů před porodem. V tomto období byste na místě zastřelila každého, kdo vám začne vyprávět o tom, že těhotenství je krásné…a nejlépe když to řekne chlap…vrrrrr… Když opomenu to, že je člověk opravdu velký a kulatý, tak jste k tomu ještě nevyspalá, ufuněná, učůraná a už vás to prostě nebaví 😀 Já jsem si říkala, že to ta příroda skvěle zařídila….už jsem se nemohla dočkat porodu a to, že to bude bolet mi bylo úplně jedno, hlavně aby už byl ten satan venku 😀

    Nejhorší byly noci, když si lehnete na záda ( což by těhotné neměly, hrozí syndrom dolní duté žíly – vysvětlím na konci článku) tak se vám blbě dýchá, na levém boku vás bolí levá kyčel, na pravém boku pravá…a ve všech polohách vás ten malý miláček kope pod žebra, popřípadě kroutí hlavičkou do močáku…a to pokusy o spaní končí a jdete se vyčůrat. My máme doma ložnici v patře a koupelnu se záchodem dole…takže  jsem si hezky vždycky seběhla (no pokud se tomu dá ještě říkat běhání) dolu a pak jsem se vyškrábala po schodech do ložnice a jelikož jsem měla anemii, tak jsem se vždycky parádně zadýchala a dopadala jsem do postele funící jak lokomotiva…a to se opakovalo tak 3x až 5x za noc… Naštěstí mě minuly oteklé nohy… ale vy, co to teď čtete s nohama jak konve a tiše závidíte, tak buďte v klidu….já jsem otekla až po porodu a konve jsem si nesla z porodnice 🙂  Další problém, který ženy trápí ke konci těhotenství, jsou bolesti v oblasti symfýzy (spony stydké)…s tím se bohužel nedá nic moc dělat, pánev se před porodem přirozeně povoluje, aby umožnila průchod plodu….je to velmi nepříjemná věc a po porodu se časem většinou vše upraví.

    No a v neposlední řadě už vás trápí takové to napětí a čekání…kdy už to začne a jak to začne a poznám to vůbec? Teorii znám skvěle….dokud nebudou kontrakce po 5 minutách nebo neodteče plodová voda…no fajn už chápu proč se na mě všechny těhotné koukaly tak zoufale, když jsem jim to říkala 😀 Břicho mi tvrdlo a pobolívalo už od 20. týdne a od cca 36. týdne to bylo takové kontinuální tvrdnutí a jak se Míša pořád mlel a někdy do mě opravdu šťoural hodně brutálně, tak mě to neustále pobolívalo….a teď babo raď, ale vzpomněla jsem si, že  nastávajícím maminkám vždycky na poradnách říkám s úsměvem, jako bych vlastně věděla o čem mluvím: "… to nepřehlédnete…" …a teď když už vím o čem mluvím, tak to budu říkat dál…protože TOHLE opravdu nepřehlédnete 😀

   Co sem opravdu musím napsat je pár věcí, o kterých se moc nemluví…ale myslím si, že jsou problémem nadnárodního rozsahu…tak za prvé jak to udělat, aby člověk neměl na nohou nehty jako zapomenutý voják v zákopu ? Je to dost oříšek a musím říct, že než abych riskovala, že třeba přijdu o nohu, když oslovím přítele, tak jsem se párkrát dovalila na pedikůru…Další problém je, jak si zkultivovat "spodek". Nechci tady rozvádět diskuzi, zda se holit či neholit….to je samozřejmě každého věc, ale já si osobně neumím představit, že bych dorazila ke kolegovi na prohlídku a neměla to tam dole upravené. Zkrátka necítila bych se dobře. No jo ale jak na to…kamarádka mi radila a sáhodlouze popisovala, jak to dělala sedící ve vaně s jednou nohou vystrčenou ven a se zrcátkem opřeným o sprchový gel…což znělo dost nadějně….no do té doby než mi doma došlo, že máme sprchový kout :-O.  Tak jsem si řekla, že jako gynekolog mám tyto partie skvěle v oku a tak to dám i poslepu….škoda, že nemáme tu vanu a evidentně jsem už nebyla panna, protože jsem si mohla dát krvavou lázeň a vypadat stále mladě jako Čachtická paní. No a rozsvítil to můj přítel, když se ho ptám, jestli by se na mě nepodíval….  jestli to tam dole vypadá v pohodě, tak mi odpověděl…,"no hele máš to tam nějaký takový buclatý…"   No néééé asi, jsem celá buclatá…ty chlapy umějí vždycky potěšit ….

   Poslední důležitá zkušenost, o kterou se chci s vámi podělit je vyšetření a věta, kterou my gynekologové často říkáme a to : "tak tady si vyskočte"….Opravdu se hodně divím, že mě  dosud žádná těhotná pacientka  neposlala do pr…. Co je to za blbost,  jak mám někam vyskočit, když za svůj vrcholný výkon považuju to, že jsem se zvedla  v čekárně ze židle ??? Myslím si, že dostat se na tu ,"kozu" ke konci těhotenství je výkon srovnatelný s dosažením vrcholu Mount Everestu. A na Everestu taky nikdo v základním táboře neřekne, že si vyskočí na vrchol…. Takže já už nikdy žádné z vás tuhle šílenou větu neřeknu a tímto se omlouvám všem, kterým jsem už řekla 🙂

Milé modrokoníkovky, dostalo se mi té pocty zůčatsnit se hned první testovanací výzvy @koník_testuje a to Krém na opruzeniny Sebamed #test_sebamed.

Testovala ho moje dcerka Verunka, které na začátku testování byli 3 týdny a krém jsme poctivě mazali při každém přebalení další 3 týdny.

Nejprve k organizaci testování.

O testování jsem byla informováno soukromou zprávou, poté mi @konik_testuje napsal, že balíček je odeslaný, abych dala, vědět, zda dorazil. Hned druhý den už u mě pošta zvonila a krém doručila. Takže opravdu bleskové dodání.

Sebamed krém - balení, vzhled, vůně

Balení: mile překvapilo, jedná se o krém 100ml, čekala jsem nějaké menší balení

Nejen touto větou mě inspirovala žena, se kterou jsem se před časem seznámila. Její životní příběh už čítal mnoho stránek a nebyla to procházka růžovou zahradou. Seděly jsme dlouho a ona mi ochotně barvitě vyprávěla, co jí život přinesl a jak s tím naložila. Nejvíce na mě však zapůsobila věta: „Možná až příliš pozdě jsem si uvědomila, jak často používám slovo „až“." Pořád si prý opakovala: „Až dokončím ten úkol, dám si den volna,“ nebo „Až mě nebudou potřebovat, začnu dělat, co mě baví.“ Žila v domnění, že je všechno v pořádku. Pracuje na plné obrátky, stará se o chod domácnosti, pečuje o své nejbližší a večer, když je vše hotovo, už nemá energii na sebe. Mohlo to takhle „fungovat“ dál. Ale něco se přihodilo.

Člověk jejímu srdci velmi blízký zkolaboval kvůli závažné příhodě, a to  mu nebylo ani 30 let. „Když jsem ho ten večer dovezla do nemocnice, lékař si mě vzal stranou, aby mi oznámil, že jsem mu včasným příjezdem zachránila život. V tu chvíli se vše převrátilo naruby. To, co do té doby bylo důležité, rázem ztratilo význam. Dostavil se tzv. "AHA moment", tedy vteřina, kdy mi všechno došlo." Bylo to jako blesk z čistého nebe, když si uvědomila, že už takhle dál nemůže žít a musí okamžitě něco změnit. „Poodkrýt pokličku a nahlédnout do toho, co se ve mně ukrývá, byl oříšek. Já jsem se ale nevzdala. Dříve jsem tajně doufala, že jednou přijde den s velkým D, kdy ráno vstanu a hned s prvním nadechnutím mi bude jasné, že dnes je správný čas na změnu! Částečně se to skutečně plnilo. Přicházely dny, které přinášely změny. Jenže většinu těch změn jsem pozorovala ráno v zrcadle ve formě nových vrásek kolem očí." Rozhodla se, že už nebude dál nečinně přihlížet. A v době, kdy se díky skvělým lékařům její blízký přítel začínal vracet do života, ona se díky této zprvu hrozivé zkušenosti, navracela do života také.

„Po těch letech co mám za sebou, vím, že jsem dostatečně silná na to, abych zvládla jakoukoliv životní výzvu. A vždycky, když mě napadá, že na něco nemám, vzpomenu si na to, jak jsem tehdy večer v nemocnici pevně tiskla ruku svého přítele a klidným hlasem ho konejšila, že všechno zvládne." Od té chvíle uběhl rok. Stále na sobě pracuje a řídí se pravidly, která fungují. Prvním krokem ke spokojenosti je UVĚDOMIT SI, že něco není v pořádku. Druhý krok je ROZHODNUTÍ něco s tím udělat a třetí krok - prostě ZAČÍT. A krásné je, že na to nemusí být člověk sám. Existují kolem nás lidé, kteří rádi pomohou, ale někdy je třeba nevědomky odháníme. S každou novou vteřinou nám život dává novou příležitost zase něco posunout dál. Hlavně musíme žít vždycky TEĎ A TADY. Ať už chcete cokoli, nejlepší čas na to, odrazit se z místa, je právě teď. Udělat první krok a dát věci do pohybu. Nejtěžší je začít. Ale ten pocit, co přichází poté, stojí za to.

Znáte ten pocit, když nevíte už co stím? sedíte na tím, přemýšlíte, a už fat nevíte co by vám s tím sakra mohlo pomoct? A pak to přijde samo 🙂 Byla jsem vybrána, abych otestovala na Nikolčině zadečku Sebamed 🙂 Ze kterého se mimochodem stal nejen zliňující přípravek na zarudlou prdelku ale i na ulidnění nenechavých ručiček 😀 jen jsem si říkala, jestli by nemohly být ty hranky trošku víc dokulata? 🙂 To bych možná vypíchla, že by stálo za uvážení 🙂 ale samozřejmě vím, že to není hračka, ale krém - A JAKÝ!

            No úvod jsem zvládla že? 🙂 Tak na začátek mě moc překvapila voděodpudivost! 

Víte,na mého brášku jsme doma používali Bep.... a dřív to tedy bylo mazadlo, jak se sluší a patří, ale to co jsem dostala od babičky pro Nikolku se sejným názvem.... obsah tedy stejný rozhodně není! A tak máme s Nikolkou vyzkoušených vícero krémů, které většinou poskytovali vzorky. (od sudocremu, bochko, dm krém, aviril......

     Žádý z nich však nedovedl to co tento krém. A to není že bych chtěla vychvalovat, protože jsme ho dostaly. Ono totiž je třeba najít vhodnou kombinaci. Pokud tedy člověk nelátkuje a nemyje zadeček perlanem a používá ubrousky tak už u nich to všehno začíná. Já osobně doporučuju nejdřív to vyzkoušet i na svém zadku! 😀 Zkoušely jsme linteo modré, červené, huggies, pampers, bla, bla... no všecko. Od kolegyň z práce malá dostala dárečky, od každé jiné ubrousky a to pak opravdu nastává možnost testování 🙂 Některé byly strašně mokré, jiné pění, některé se trhají a některé pekelně štípou. Ano! zkoušela jsem to na sobě. Ale to už by byla recenze na ubrousky 🙂 vraťme se zpátky ke krému 🙂 No naše kombinace je jasná:

Proč ten pudr? Sebamed je super, ale na Nikolky prospanou 12hodinovou noc prostě sám nestačil 🙂 a na tesco krémy jsem slyšela jen chválu a tento pudr zrovna vyprodávali asi za 25,- 🙂 tak jsme ho prubli, vždyť přeci i babičky používávaly pudr ne? 🙂 A světe div se, po večerní koupeli jsme ho nasadily  a zadeček už nejeví nejmenší známky začervenání 🙂 Takže můžu za sebe krém od Sebamed jen doporučit 🙂 hezky se roztírá, příjemně voní, není přeparfémovaný, je opravdu odpudivý vůči ,,čůrkám"(čti vodě 😀 ) a hlavně Funguje! 🙂 Takže já jsem za tohle testování moc vděčná 🙂 Nikolku od té doby trápím už jen já a ne nějaké hloupé opruzeniny a začervenalý zadeček 🙂 

Blog jsem chtěla založit už dávno, dávno...v době kdy byste bloggery spočítaly na prstech jedné ruky a jedné nohy s plným počtem prstu...Nejprve o cestovaní..Napsala jsem několik článků, rozuměj DVA, dala je na facebook...a nikdo je nečetl...NIKDO...resp.nikdo mi nedal lajk...takže tím skončil první pokus o to založit blog. Pak jsem porodila první dítě, druhé dítě...a kolem mně se vylouplo asi milion mama blogů, jakoby matka, která nemá blog o tom, čím umývá posraný zadek, čím ho posléze maže, co maže na sebe a kde dává kávu a fotí ji nejlépe Iphonem c.6, nebyla in...No, co vám budu povídat, ten svět načančaných dětí, pohodového sezení u kávy (pro mě dost sci-fi,v klidu si vypít kafe se dvěma dětmi za zády), krásného líčení, akcí pro bloggerky...vypadal dobře...ale dost povrchně...takže blog na téma děti jsem vzdala ještě dříve, než jsem o něm začala premýšlet...A pak to přišlo...rána jak z čistého nebe...nevinná bulka v podpaží nalezená při táborové rozlučce asi u pátého piva a nevimkolikáteho panáku...ze které se vyklubala metastáza k nádoru v prsu...Když jsem si poplakala, vše to nějak přežvýkala a ujasnila si, že bych na tom mohla být i hůře, tak jsem si řekla, že toto je to téma, o které má smysl psát. Jednak doufám, že si svým slovním průjmem ulevím na duši a utřídím myšlenky a jednak by to také mohlo někomu pomoci. Že i vážná nemoc má v životě nějaký smysl a může mít i pozitiva...

Více zde http://prsavhaji.blogspot.cz/