Prstýnky patří mezi nejoblíbenější formu šperku. O jeho původu je zmínka už ve starých řeckých bájích a pověstech. Prométheus, který přinesl lidem oheň uloupený z Olympu, byl na tento skutek potrestán a připoután ke skále. Po dlouhých 12 generacích byl osvobozen dalším bájným hrdinou - Héraklem. Zeus, který nařídil Prométheovo uvěznění, souhlasil s jeho osvobozením, ale pouze pod podmínkou, že zůstane ke skále připoután alespoň symbolicky - jeden článek z řetězu doplněný o kamínek bude nosit jako prsten.

Symbolika závazku a připoutání se setrvává dodnes. Prsteny jsou zejména spojovány se zásnubami a svatebním slibem věčné věrnosti, kdy na znamení propojení si partneři navzájem vymění podobné prsteny, aby viditelně dali najevo, že jsou k sobě svázáni neviditelným poutem.

Často se prsteny také věnují jako dary k význému životnímu jubileu, za studijní, pracovní či sportovní úspěchy. Případy, kdy si žena či muž koupí tento šperk jen tak pro radost, nejsou tak časté. Stejně tak není běžné, že by tvořily výraznou část šperkovnice a byly spíše módním doplňkem, který by měl ladit s oděvem jako tomu bývá u náušnic či náhrdelníků.

Jakou velikost zvolit?

Ať už pořizujete prstýnek jako dárek pro své blízké či sobě jen tak pro radost, může být problém zorientovat se v nejednotném číslování velikostí. Existuje jich několik základních typů a odvíjí se od místa jejich původu či trhu, na kterém se prodávají. V Evropě převládá udávání velikosti na základě obvodu či průměru. Jejich přepočty jsou uvedeny v tabulce níže.

Obvod prstu změříte snadno pomocí papírového pásku, který obtočíte kolem prstu, a vyznačíte na něm místo dotyku. Pak pravítkem změříte jeho délku. Mějte na paměti, že prstýnek nesmí být příliš volný, abyste jej neztratili, ale zároveň ne moc upnutý.

Máte delší vlasy a už Vás nebaví je nosit rozpuštěné? Máme pro Vás návod na jednoduchý účes, který zvládne každý během pár minut. Účesem je drdol, který je letos, jak jste si jistě všimli, velice oblíbený. Že si sami neupletete ani cop? Nezoufejte, drdol určitě zvládnete! Je vhodný  na slavnostní příležitosti k šatům či kostýmku, ale i na běžné nošení. Obzvlášť v létě v parných dnech Vám přijde vhod, mít sčesané vlasy. Pojďme si společně ukázat jak na to 🙂

Na fotkách vidíte, že na tom opravdu nic těžkého není. Tento drdol, kterému se také říká "donutový", lze vytvořit pomocí podložky pod drdol, která vypadá trochu jako drátěnka. Prodává se hned v několika velikostech a barvách. Každý si tak vybere, jak velký drdol chce a podle barvy vlasů i barvu "drátěnky". Pokud si tuto šikovnou pomůcku nestíháte koupit a účes si potřebujete vytvořit právě teď, vyrobte drdol pomocí ponožky.

1) Připravte si podložku pod drdol či ponožku. Ponožce ustřihněte špičku a srolujte jí do tvaru donutu. Já jsem použila slabou podkolenkou v hnědé barvě. Lepší je, když je barva  ponožky v odstínu Vašich vlasů, může se totiž stát, že bude mezi vlasy trochu prosvítat. Délku ponožky vybírejte podle toho, jak velký drdol chcete. Těchto problémů Vás profesionální podložka samozřejmě ušetří.

2) Co budeme potřebovat? Hřeben pro řádné rozčesání vlasů, 2 gumičky, několik pinetek a podložku pod drdol.

3) Vlasy vyčešte do hladka. Udělejte si culík do výšky, ve které chcete mít drdol.

4) Nyní podložku pod drdol či ponožku navlékněte na culík přímo k hlavě.

Tátové si většinou myslí, že nic neděláme, jen výletíme, popíjíme kafíčko a máme se jako na "dovolené". My o tom víme své 🙂

I když toho času pro nás samotné zas tak moc není, tady máte nějaké tipy, co jsme četly a co se nám líbilo. Třeba si to vezmete na tu vaši "dovolenou".

Verča

Verča čte opravdu hodně. A když náhodou nečte, tak ty knížky poslouchá 🙂

Poslední přečtená je Pravá krev - Dočista mrtví (5.díl) - C. Harris
Teď je rozečten Pán prstenů v angličtině a Vejce a já od Betty MacDonald   

Petra

 Naše děti nás seznámily, našim dětem věnujeme většinu svého času. A chceme se o to podělit s ostatními...
...konečně nadešel čas, kdy se trochu představíme:

Poprosila jsem holky, aby o sobě něco málo napsaly. V tomto článku se s nimi můžete trochu seznámit. Budou následovat další, kde poznáte naše strasti a radosti (nejen s dětmi 🙂 ).

Pokud byly holky strohé, tak jsem je doplnila 🙂 

 Verča a Ondra

 "Jmenuji se Veronika a jsem už (toto letí! nedávno jsem rodila) 2,5 roku na mateřské s malým raubířem Ondrou. Jak já říkám, je to takový malý "andílek s čertem v těle". Po škole jsem vyrazila s přítelem za kanál La Manche a tam nějaký ten "pátek" pobyla, abych se naučila alespoň trochu jeden světový jazyk a hlavně, abych vydělala i peníze a nemusela se starat, jak splatit hypotéku 🙂 Po 3 letech v Anglii jsme se s přítelem rozhodli ještě trochu prozkoumat daleký svět, a tak se na 8 měsíců našim domovem stal Nový Zéland. Po návratu ze Zélandu do Čech to šlo pak následovně: našla jsem si práci, 3 měsíce na to jsme se vzali a 2 roky po svatbě se nám narodil kluk jako buk."
   

Petra a Vojtík

 "Jsem mamina už dvou a půl letého syna Vojtěcha, je to moje největší radost  Každé ráno na mě volá mamííí, přes den to slyším ještě několikrát, mamííí kakao, mamííí čůrat, mamííí pojď ven, mamííí hamání, mamííí hají a tak dále. Nejkrásněji ale zní mamíííí rááád a obejme mě!! Zlatíčko moje  "          

Plané neštovice

jsou virové infekční onemocnění. Ten vir je rychlý a nesmlouvavý. Měli jsme rodinnou oslavu (jsme početná rodina, takže jich bývá mnoho) a teta zmínila, že mají ve školce neštovice, ale kluci, že nemají žádný pupínek. Jenže pupínek byl schovaný. Po dvou dnech volala, že je Kubík osypaný. Dva dny před výsevem je už ale člověk infekční, takže máme 21 dní inkubační dobu. Bezva ☹

Můžu v takovém případě chodit mezi děti?

Řešila jsem toto dilema, protože jsme v průběhu roku chodili na několik kroužků (plavání, hrátky s dětmi, miniškolička...). Nahlédla jsem do diskuzí a ptala jsem se lékařky. Všude jsem se dozvěděla to samé. Neměli bychom být nebezpeční pro okolí, pokud se neobjeví první pupínek. Pak to je ovšem mazec. Blížil se 21. den a tak jsem si říkala, že to máme za sebou a že nás neštovice prozatím minou.

Průběh

Nastal 21. den a Niki se probudila s vodnatým pupínkem na hrudníku. Nebylo o čem polemizovat, byly to neštovice. Večer už jich měla plné bříško. Žádnou teplotu. K doktorce se v takovém případě nesmí - infekčnost. Tak jsem ji zavolala a ona mi doporučila Imazol. Myslela jsem, že to zvládneme bez mazání, ale večer jsem rezignovala a začala mazat. Nikču to bavilo a pomáhala mi. Druhý den bylo už plno neštovic na hlavičce. Říká se, že jedna je ta "pravá" - "královna". PCHE!!! Tak Niki jich měla asi 30 na hlavě, 4 na bříšku a 1 na noze. Ostatní byly proti nim zanedbatelné. Zhruba pátý den přišly horečky. Trochu jsem se toho zalekla, protože jsem si myslela, že jsou jen ze začátku a takhle v průběhu to značí nějakou komplikaci. Ale druhý den už byla bez teplot. První týden jsme tedy přečkali doma. Ačkoliv Nikča doma nerada spí (pořád raději v kočárku), tak byla moc hodná a v poledne usínala. Druhý týden jsme nechodili mezi děti a těhotné, ale k babičce a dědovi jsme na návštěvu zašli. Už také spala přes poledne v kočárku. Po 14ti dnech jsme šli k doktorce na kontrolu a ta konstatovala, že už nejsme infekční a můžeme mezi děti. Hurááá.

Milé maminky,

znáte takové ty chytré věty: "A co prosímtě celý dny děláš, když seš na té mateřské dovolené?" A co vy na to? Snažíte se vysvětlovat, mlčíte nebo si v duchu říkáte jen počkej, však i na tebe jednou dojde?

Divadlo FESTE v rámci svého projektu DAVOS (více ZDE: http://www.divadlofeste.cz/aktualita-davos-vyzv/) hledá ochotné maminky (i tatínky!) na mateřské/rodičovské dovolené, kteří chtějí ukázat, že mateřské je všechno, jen ne dovolená.

Projekt je naprosto anonymní, jediné, oč bychom vás rádi požádali, je zapisovat si jeden, dva nebo i tři a více dnů váš denní rozvrh - takový výkaz práce, např:

• 06.00 – děti vstávají, kojím (připravuji jídlo, posazuji na nočník apod)
• 08.00 - pokouším se snídat, zvládla jsem si opláchnout obličej, děti si hrají
• 10:00 - 12:00hod: vařím oběd

ATD...však to znáte. rozvrh by se měl vztahovat spíše k vašim činnostem než k dětem, ale to se často prolíná. Podrobnosti pište dle svého uvážení, nic není zakázáno a všechno je povoleno. Rozvrh pište do wordu nebo do excelu, kromě samotných činností někam připište třeba i to, kolik máte dětí.

V pátek jsem si říkala, že jeden týden přenášení jsem zkousla, ale další už to asi nevydržím... Myslím, že jsem vyzkoušela již všechny doporučené typy pro vyvolání porodu a stále nic. Emičce se ven prostě nechce. I přes to, že první pokus na vyvolání porodu pomocí Hamiltonova hmatu nevyšel, v pátek ochotně podstupuji pokus druhý – i když to není vůbec nic příjemného…. A jestli Hamiltonův hmat na podruhé zabral? Nevím jestli je to zásluha tohoto zákroku, ale den na to se Emička skutečně rozhodla podívat se na svět🙂

V sobotu 25.5.2013 jsem se probudila bez jakékoli známky bolestí. Budoucí tatítnek byl domluvený s mým dědou na tom, že spolu dopoledne pojedou nakupovat do OBI, já jsem se proto domluvila s babičkou, že jí budu prozatím dělat společnost. Zhruba v 11 hodin chlapi odjeli do OBI a já jsem zůstala u babičky na “kafe” (v podobě caro nápoje🙂).

S babičkou jsme samozřejmě povídaly a povídaly. Nejčastějším tématem bylo naše přání, aby se už Emička rozhodla jít za námi🙂 Asi kolem 12 hodiny jsem začala cítit slabé bolení břicha, nepřikládala jsem mu ale moc pozornosti, protože po prvním Hamiltonu jsem cítila bolení mnohem silnější a nic z něj nakonec nebylo.Zhruba ve 12:30 zavolal manžel, že už mají vše potřebné nakoupeno, ať jdu čekat na parkoviště. Bydlíme sice 10 minut pěšky od babičky a dědy, ale kupovali jsme v OBI 2,5 metru dlouhý parapet, tak proto jsme jeli autem.

Když jsem nastoupila do auta, děda si ještě s Jirkou venku povídal. A v tom to přišlo, první kontrakce přišla jako blesk z čistého nebe! Naléhala jsem proto na manžela, že mě nějak bolí břicho a že raději pojedeme domů…. Než jsme dojeli ten kousek k nám, měla jsem ještě další 2 kontrakce. Usoudila jsem, že jsou to jen poslíčci, protože jsem měla kontrakce asi po 3 minulách a byly dóóóst silné, říkala jsem si, že to brzy přejde, že tak rychlý nástup by porod neměl.

Když jsme došli domů, pověřila jsem manžela, aby uvařil těstoviny. Kuře na paprice jsem připravila den předem a stačilo jen dodělat přílohu. Já jsem se rozhodla jít do horké vany v domnění, že kontrakce přejdou a pak se v klidu naobědvám. Vana bohužel bolest nezmírnila. Rozhodla jsem se měřit rozestup mezi kontrakcemi, nebyly vůbec pravidelné. Měla jsem třeba čtyři po třech minutách a pak byla jedna po pěti a další třeba jen po minutě a půl. Jídlo bylo hotové, ale copak se dá v takových bolestech jíst? Když jsem takhle trpěla hodinu, konzultovala jsem situaci s nastávající babičkou a usoudily jsme, že je opravdu na čase vyrazit. Řekla jsem manželovi, že se jdu obléct, že jedeme. On se šel zatím oholit, aby ho naše dcerka spatřila v plné kráse🙂 Jeho holení mě samozřejmě zdržovalo, křičela jsem na něj, ať si pohne, protože jsem začala být nervózní a čekala jsem, jestli to nakonec nebude překotný porod. V autě jsem rozhodně rodit nechtěla🙂 Popadli jsme tedy všechny připravené věci a vyrazili jsme na cestu. Bylo kolem 14:15.

Myslím, že až v autě si manžel uvědomil, že budu opravdu rodit, stejně tak si uvědomil, že si doma zapomněl mobil🙂 Cesta do nemocnice nám trvala asi 10 minut. Najednou se ale kontrakce zpomalily, měla jsem je asi po 5 minutách. Tak jsem si zase říkala, že to možná byli opravdu poslíčci a že jedeme zbytečně...

Od kdy je vhodné umístit dítě do mateřské školy?

Státní jesličky jsou velkou vzácností. Ale některé maminky si nemůžou dovolit tříletou mateřskou "dovolenou". Tak co s tím?

To jsou jen takové dotazy k případné diskusi. Já naštěstí takový problém nemám. S Nikolkou jsem doma na tři roky. Ale přeci jen je vidět, že jí kontakt s ostatními dětmi dělá dobře. A tak jsem se rozhodla a Nikča od ledna 2013 začala pravidelně navštěvovat páteční miniškoličku - BROUČKY.

Miniškolka je v domě dětí a mládeže Vikýř www.vikyr.cz, kam jsme chodily i na hravé dopoledne maminek s dětmi, takže prostory znala už zdřívějška a poplatek za tuto službu (2 hodiny hlídání každý pátek) byl minimální 🙂. Za mě si nemyslím, že by dvouleté dítě mělo chodit do školky každý den v týdnu, ale jedno hravé dopoledne bez mámy je pro něho určitě příjemným zpestřením.

PŘÍPRAVY:

Tak jsme v lednu poprvé vyrazily. Nikče nebyly ještě ani 2 roky. Říkala jsem si, jestli ji na to mám nějak připravovat, ale nakonec jsem jí jen den předem oznámila: "Zítra půjdeš do školičky za tetou Ájou a dětmi, které už znáš". Připravily jsme spolu baťůžek se svačinou, pitím a bačkůrkama a Niki se moc těšila.

POPRVÉ:

Přišly jsme tam, teta Ája si od nás vzala baťůžek, Nikča vběhla do herny a ani pusu mi dát nechtěla. Tak a je to. Ani slza. To ostatní maminky to neměly tak jednoduché. Děti se jich držely a nechtěly se pustit. Některé tu první dvouhodinovku probrečely téměř celou. A jeden se dokonce nervově i poblinkal (ten už pak do školky nešel).
U Vojtíka, kterého znáte z předchozích příběhů to proběhlo takhle: Vojtík přišel, teta mu vzala baťoh, on zaplul do herny a kdo brečel? No maminka.

PRŮBĚH:

Jak šel čas, tak postupně plačtivých dětí ubývalo. Každý pátek přibyl na naší ledničce nějaký nový výtvor, který Niki pyšně ukazovala všem, kdo k nám přišel na návštěvu. Součástí programu bylo: pohybové aktivity, výtvarka, pravidelný svačinový režim, volná zábava.
Ondrášek, se kterým se teprve seznámíte, pokaždé zlepšil svou slovní zásobu. Byl plný dojmů a doma o školce povídal ještě v neděli.
Kája byla jako první, která přestala nosit plínky, tak všem demonstrativně ukazovala, jak čůrá do nočníku. Ostatní se přidávaly a teď jsou skoro všichni bez plen.
Samozřejmě od sebe okoukaly i nějaké ty "špatnosti": pojídání holoubků (FUJ), křičení (tam mé dítě korunuje), pošťuchování se. Ale proti kladům jsou tyto věci pouhými prkotinami.

Konečně jsou zase trhy. Zelenina a ovoce se dá pomalu sehnat z místních zdrojů a tak přináším pár receptů, co jedla Niki, když byla malá.

6. měsíc - vše mixované (zuby měla až v 8 měsících)

- kuře, mrkev, cuketa, petrželová nať s rýží a olivovým olejem

- kuře, brambor, mrkev, máslo (dle aktuálního stavu ledničky jsem přidávala pórek, špenát, kedlubnu)

- vegetariánské menu - brambor, cuketa, mrkev, špenát, žloutek

- svačinky - jogurt + jakékoliv ovoce, k tomu sušenky Sunarky nebo piškoty

Nejoblíbenější přísady: mrkev, cuketa, petrželová nať

7. měsíc - květák Niki nerada (až později), ale ostatní ho klidně přidávejte

- hovězí, těstoviny, mrkev (máslo nebo olivový olej)

- nová přísada do standartních jídel - kapusta - musí se dloooouho vařit

7,5. měsíc

Až do mých 24ti let jsem nechtěla děti. Nevím jestli to bylo tím, že jsem měla o 10let mladší sestru, kterou jsme se starší sestrou tak nějak vychovávali. Musely jsme s tím mamce pomáhat, protože jsme na to byly samy ženský a mamka chodila na třísměnnej provoz. Nebyla to žádná sranda, vzpomínám si jak sem ji jednu chvíli neměla ráda...Já sama jsem byla dítě a starat se o další...no v 15ti jsem měla opravdu jiný starosti. Postupem času jsme si na sebe zvykly a za nedlouho jsem ji milovala.

Bohužel na mém přístupu k dětem se nic nezměnilo. Můj názor, že děti akorat brečí, jí, kakají a čůrají a díky tomu smrdí, mi zůstal minimálně do 20ti. Níkdy jsem nebyla ten typ co vidí miminko a chce si je pochovat, pomazlit,nebo se aspoň podívat.

Ve 20ti letech jsem si našla přítele, kupodivu se stejným názorem na děti jako já. Takže jsem se nestresovala tím, že by chtěldítě i když je o 10 let starší než já. Po třech letech jsme se vzali, koupili jsme si domeček a já začala mít pocit, že mi něco chybí...že jsem tak trochu sama, ikdyž můj manžel tu pro mě vžycky byl a je a věřím, že bude 🙂

Představovala jsem si jaký by to bylo, kdyby tu s námi bylo miminko, jak by jsme to zvládali...Nakonec jsem to nadhodila Pavlovi, ale moc se na to netvářil tak sem to nechala plavat. O něco později si všiml, že jsem smutnější než dřív a po tom co jsme probrali všechna pro a proti uznal, že to můžem zvládnout!

Tak jsme začli "pracovat" na miminku. Ikdyž jsem antikoncepci nebrala tak se stále nedařilo. Šla jsem k doktorovi a byla jsem v pořádku. Nakonec šel i manžel a taky v pořádku. Určitě to bylo tím, jak jsem se na to soustředila a přála si aby už byly na testu dvě čárky...A stále nic.

Po půl roce snažení jsem to přestala řešit. 5. 7 jsem šla normálně do práce. Dělám v jednom hypermarketu, takže žádný lážo plážo mě nečekalo.Spíš naopak- ten den měla přijít kontrola tak jsem uklízela regály, pokladny, doplňovala zboží atd. prostě jsem běhala a běhala. V podvečer už mi nebylo úplně nejlíp, byla jsem rudá, zpocená a měla jsem furt žízeň. Přemýšlela jsem jestli je možné, že by to bylo těhotenstvím, ale pokaždé když jsem myslela, že jsem těhotná tak jsem byla zklamana. Takže jsem to zavrhla a makala dál. Večer jsem dojela domů unavená víc než kdy jindy.

Kdo z vás se podíval na můj profil, tak možná narazil na informaci, že jsem se stala ambasadorkou značky Bepanthen.

Bepanthen jsem s Nikčou používala už od jejího narození. Já na mazání bradavek po kojení a Nikina na zadnici. A používáme ho dodnes. Proto, když mi přišla nabídka, abych se stala ambasadorkou, tak jsem neváhala. Mám s bepanthenem jen samé dobré zkušenosti a maminy kolem mě také.

Prošla jsem školením, kde všude se dá mast použít a mým poslaním je předat tyto informace.

My používáme mastičku na všechno možné. Dneska bych vám chtěla popsat, jak jsme ji využili na naší dovolené:

Matěj - nejmladší člen výpravy
než jsme vyrazili na dovolenou, tak Milča (maminka) musela doplnit zásoby. Takže Matěj dostal krabičku od Bepanthenu na hraní. Budil se jako první, tak si s ní pohrával a nás ostatní nechával dospat. Jinak se mu samozřejmě mast maže na zadeček a do všech jeho minifaldíků, aby se předešlo opruzeninám, které v těhle teplech hrozily.

Vojta a Niki
u dvouletých dětí se už mast na opruzeniny maže v menší frekvenci. Takže u našich dětí většinou ráno a večer po koupání.
Niki měla pěknou rýmu a kolem nosu už byla pěkně sedřená. Nevěřili byste, že stačí 1-2x namazat.
Pak se jí na nožičce udělal puchýř, který si hned strhla a fňukala, že ji to bolí. "Mamíííí, namažeš mi to mastičkou". Mazali jsme Bepanthenem Plus. Bohužel si ho jednou otevřela sama a pojmula to tak, že se pro jistotu namaže celá, tak ho docela vyplácala.
Po návratu ji hned první den bratránek Kuba strčil na pískovišti a Nikča si sedřela záda. Tak si našla další důvod, proč se namazat.

Pavel
před dovolenou měl úraz při sjíždění Jizery. Když přenášeli lodě, tak na jeho nohu jedna z nich spadla a způsobila mu otevřenou ránu, kterou nakonec musel přeléčit i antibiotiky. Na dovče už tam měl jen strup, ale ten pnul. Tak se mu při každém přebalování Matěje hodil bepanthen do ruky a Pavel poctivě mazal.

Já
zapomněla jsem se namazat a spálila jsem si záda. Neměla jsem s sebou Panthenol a tak jsem zkusila Bepanthen Plus. Pálení v tu chvíli polevilo a druhý den jsem se už mazala Panthenolem.

Komáři
když štípají, tak Bepanthen Plus zabírá. My jsme s nimi naštěstí problém neměli.

A co vy? Na co všechno používáte BEPANTHEN???

Předem děkuji za rady pro ostatní.

Po dvou dnech nás konečně pustili z Jindřichohradecké nemocnice a mohla začít ta PRAVÁ DOVOLENÁ.

I když pan primář apeloval na to, ať dávám na malou pozor, protože vnitřní krvácení se může projevit i třeba až za 14 dnů. Takže, co vám budu povídat, jsem teď na všechno až moc opatrná.

Co jsme tedy dělali zbývající 4 dny?

- projížděli jsme se na loďkách u Červené lhoty





- obě děti jsme dali do jednoho kočárku, což Niki okomentovala: "To je paráda mami".

- byli jsme v ZOO u Hluboké nad Vltavou, mimochodem je úplně jiná než ostatní. Zrovna tam probíhají rekonstrukce, ale až to bude hotové, tak tam určitě vyražte. Stojí to za to.
http://www.zoohluboka.cz/

- jeli jsme parní lokomotivou z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice. To se dětem (těm starším, Matěj protestoval) líbilo snad ze všeho nejvíc. Na zpáteční cestě byly tak vyčerpaní, že usnuly.



Jaké peripetie sebou nese dovolená více rodin?
- každý je zvyklý na své rituály a ty se málokdy shodují
- já čekala, že se naše děti společně najedí u jednoho stolu, tak to se za tu dobu stalo pouze u první večeře, kdy jsme byli všichni unavení po cestě. Na nějaké stolování prostě naše děti neměli čas. Takže jsme je honili, abychom do nich něco dostali.
- bohužel v daném termínu, kdy jsme vyrazili na dovču my, neměli v jiném apartmánu místo, takže jsme všichni (3 dospělí, 3 děti) spali v jedné místnosti. Uspávání bylo hrozné, tedy pokud jsem neusnula dřív než děti, pak už mi to bylo jedno a když jsem se po nějaké hodině vzbudila, tak všichni spali. Ale jednou už se to nedalo vydržet a tak Niki musela do kočárku. Samozřejmě hned usnula. Přenesla jsem ji do postele a spinkala dál. Tohle uspávání mělo jedinečnou výhodu. Neusnula jsem první a tak jsme si konečně mohli dát vínko a posedět večer na terase.
- ty naše děti byly jako dvojčata, prostě chtěli pořád stejné věci. Niki nejraději Vojtovo odrážedlo (jak jsem psala již dříve, měl ho jiné než ona), tak se o něho prali
... mohla bych toho vypsat spoustu, ale jedno je jisté. TA DOVOLENÁ STÁLA ZA TO.

Máte hodně práce? Potřebujete nějaký čas sami pro sebe? Chystáte se s přáteli na bowling či na firemní akci? Sháníte někoho na hlídání dětí v Praze?

Máte hodně plánů, které vám kazí pouze myšlenka na to, že není po ruce žádná chůva, zkrátka nikdo, kdo by Vám pohlídal děti?

Jsme tu pro Vás

Zlobidylka.cz je profesionální služba, ve které jsou naše chůvy, kterým říkáme Tety,absolventkami či studentkami pedagogické fakulty, a tak se specializují na hlídání dětí.

Naše vyškolené chůvy pohlídají Vaše dítě ochotně, kdykoliv bude třeba – a to i v období nemoci - u Vás doma.

• Víme, že chcete svá zlobidýlka svěřit těm nejlepším, a proto jsme tu my – Zlobidylka.cz.
• Zajišťujeme nejen hlídání dětí v Praze, ale i osobní rozvoj Vašeho dítěte.
• Naše tety jsou bezúhonné, prošly osobnostním testem a tudíž ručíme za jejich kvality!
• Nemusíte nikam vozit své děti, naše chůvy přijedou za Vámi!

Včera v Tescu...
Vidím, jak příjemná paní bere spoustu pytlíků bombonů HARIBO.. Koukám, že za 200g chtějí 38,- Kč..
(Ty samé přinesl Honzík předevčírem z Makra a hlásil, že 6x 100g stálo 66,- Kč..)
Tak se nakloním k paní a říkám:
"Dobrý den, máte kartu do Makra?"
Ona: "Dobrý den, mám.."
Já: "Tam mají tyhle bombony o polovinu levnější, včera je muž přivezl, tak si radši zajeďte tam"
Ona: "Děkuji! Taky Vám poradím, jestli je máte rádi, tak v Kauflandu mají 100g Hariba za 9,80,- Kč"..
Já: "Děkuji! Tak proč je kupujete tady????"
Ona: "Nekupuji! Já jsem obchodní zástupce Hariba 🙂"

aneb sice už potřetí, ale zadečkem napřed poprvé 🙂

Švagrová objednala a zarezervovala pro sebe a své bratry (s manželkama) na slevomatu grilovaná kuřecí křidýlka, termín nebyl stanoven - akce prostě na květen je jedno kterýkoliv den...První víkend nám nevyšel, druhý víkend byly nemocné její děti...Nestále jsem slyšela větu "opovaž se porodit, máš svolení až po křidýlkách"...Třetí víkend to jistil...V sobotu 18.5. (týden do TP) jsem si dala večer 2 skleničky červeného vínečka po pořádně horké vaně a šla spát. V neděli 19.5. jsme si dali s mužíčkem ranní sex (poslední) a vstávalo se do nedělního dne...Běžné ráno - snídaně, kafe...Začalo mě pobolívat v podbřišku, ale nepřikládala jsem tomu žádný význam...Nevařila jsem  ani- na 13h měly být ty křidýlka, děti šly na oběd k babičce, tak nač., že? ..Pobolívání neustávalo, ale pořád bylo zanedbatelné....Po 12h jsme vyjeli směr Zlín, ale v autě už mě to nutilo koukat po hodinách na mobilu a tak jen pro zajímavost kontrolovat po kolika že to minutách to pobolívání cítím...15,20, někdy 25 minut...nic zvláštního...Po výborném obědě na lodi jsme se vydali ještě do Zlatého jablka a domů se vrátili kolem 17 hodiny...V 18 hodin jsem ještě seděla na dvořku a popíjela kávu, ale pořád sledovala čas...V 19 hodin mi to už nedalo a začala jsem zapisovat....(19:05, 19:13, 19:18, 19:26, 19:36, 19:45, 19:51, 19:57). Ve 20 hodin jsem si šla napustit vanu s bločkem a propiskou v ruce a zapisovala dál.. Po vaně to šlo už + - po 5 minutách (20:03, 20:07, 20:12, 20:17, 20:24, 20:27, 20:30, 20:34, 20:42, 20:49, 20:54)...Nachystala jsem dětem večeři a ty běžné večerní věci. Celou dobu Pavel NIC nevěděl !  Ve 22 hodin se blížila bouřka a Pavel vtipkoval, jestli mám sbalenou tašku do porodnice, že jde bouřka a bouřky vyhánějí děti...Jsem ho odbyla, že ještě nemám ani připravenou postýlku, ani kočárek, natož tak tašku 😀  Když jsem ale začala lítat po baráku a hledat oddací list, balit ručníky, spodní prádlo, kosmetiku atd. - poznal, že se něco děje ... Tobi jakoby ze mě něco cítil - nemohl usnout a já se ho snažila ještě po 22 hodině uspat, ale už jsem musela vydýchávat a začalo mě to prohánět na wc...Vyslechla jsem si proslov od Pavla, že jsem mu nic neřekla, ale to už jsem seděla zavřená na záchodě , skučela a psala sms sestře a také nejlepší kamarádce, že nám kafíčko následující den nejspíš už nevýjde ☹ Pořád jsem se ale neměla k odjezdu, jako bych si to nechtěla přiznat. A taky že nechtěla ☹ Od 23 hodin byly kontrakce čím dál častější a bolestivější (23:01, 23:05, 23:07, 23:09, 23:10, 23:13) a Pavel už na mě i zvyšoval hlas stylem jako na co ještě čekám a já tedy uznala, že tohle už asi zcela jistě nezaspím...Silou vůle jsem se tak-tak zvládla obléct, venku hromy blesky a ono ejhle - nemáme v papírech napsané jméno pro kluka...Tchýně přišla na noc k dětem a Pavel podepsal papír se jmény...Do kolonky jsem pak rychle připsala jméno Nicolas (které tatínek zásadně zamítl) a vyjelo se směr porodnice...

Při příjmu a pohledu na mě, sestra ani nenatáčela monitor - na první pohled bylo zřejmé, že rodím...Seděla jsem vedle ní u PC a vydýchávala jednu bolest za druhou...Po sepsání všeho potřebného jsem si vylezla na lehátko, roztáhla nohy a čekala na příchod doktorky.                                                   Přišel doktor !    Mladý, sympatický, čerstvý...Polilo mě horko...Hrábl do mě a řekl : "hlavička je dole!" Sestry začaly jásat, že se miminko umoudřilo. Bolesti pořád stále jedna za druhou... Na ultrazvuku se nakonec ukázalo, že hlavička je stále nahoře a mě polilo horko po druhé, že takový doktor mě má rodit? Když nerozezná ani hlavu od zadku? Pak se mě ještě zeptá, jestli nevím kde mám placentu??? - no to už jsem byla na infarkt..Ale abych ho jen nepomlouvala - dokázal mě i potěšit...Řekl, že jsem na 4 - 5 cm otevřená a šla jsem na pokoj...Pavel se uvelebil do křesla - já se zavřela do koupelny a tam vše strávila sama na záchodě nebo opřená o umyvadlo a nebo se plazila po zdi. Vylezla jsem ven jen když bylo zapotřebí natočit monitor a to byla moje smrt muset ležet na lůžku...Dostala jsem klystýr, Pavel dřímal v křesle a já skučela v koupelně nebo na záchodové míse, kde mi tedy i praskla voda...Po prasknutí vody jsem měla bolesti po 1 minutě a padaly ty nejvulgárnější slova, co si jen umíte představit a při pohledu na Pavla bych vraždila..Nemohla jsem ho tam v tom křesle ani vidět 😀

Až už jsem byla otevřená úplně, tak miminko bylo vysoko a nenaléhalo...Skákala jsem u lůžka, skákala jsem u umyvadla, pohupovala se v bocích, chodila z jedné strany místnosti na druhou, i si tajně břicho stlačovala dolů a v myšlenkách téměř prosila o císaře...PA mi řekla, že kdyby bylo děťátko hlavičkou dolů, tak mám už dávno odrozeno, ale prostě ty konce pánevní jsou takové zdlouhavé a v tom mě to začalo nutit tlačit..Opřená o lůžko ze mě kapala voda, krev  ( pohled na mě musl být opravdu "úžasný" ) a já už měla potřebu tlačit...Nemohla jsem, ale stejně jsem si při bolesti přitlačovala a tím jsem miminko asi stlačila dolů, protože ve 02:45 hodin mi dávali ještě minimálně hodinku (z důvodu, že je mimi příliš vysoko) a když se do mě ve 03:00 hodiny sestra podívala, tak už rozsvítila přímé světla, napolohovala lůžko a volala doktora...

Mladíček se posadil mezi moje nohy, Pavel konečně mohl ke mě a přišlo na řadu cévkování....Po jedné kontrakci nástřih (zcela bezbolestný) a při další kontrakci tlačení a už známý pocit, jakoby mi někdo rval pánvní kosti z těla ven...Vytlačila jsem prdýlku....Při dalším známém pocitu, že mě to snad rozškube ze mě vyšlo tělíčko a pak dlouho nic.... Hlavička se zasekla a nešla...Tělíčko už venku - hlava ve mě...Při tlačení hlavičky jsem si opravdu zařvala jak tygr (musela jsem ji vytlačit bez kontrakce, protože najednou žádná ne a ne přijít)...a to doslova. Myslím si, že kdyby měli zrovna tou dobou nějaký příjem a rodička by mě takhle slyšela, tak překříží nohy a zdrhá....Bylo 03:37 hodin 20.května 2013 (5 dnů do TP), když se narodilo naše třetí do party s mírami 2700g a 48cm. Apgar skóre 9-10-10...Zabaleno v pleně mi dali k hlavě malé miminko, já "ho" pohladila a až jej začali odnášet, tak jsem se teprve zeptala, jestli mi můžou říct, co to vlastně je, protože jsem celých 9 měsíců nevěděla (jen tušila), co že to vlastně nosím pod srdcem...                   "Je to holčička"...slyšela jsem. Takže SOFIE... 🙂 Můj 6tý smysl nezklamal... ale mezi námi - tajně jsem si přála chlapečka, to nepopírám 🙂 Pavel mě objal, pusinkoval, chválil mě a děkoval, ale v ten moment jsem vnímala se zavřenýma očima jen tu obrovskou úlevu, že už to mám za sebou...Pak jsem jen porodila placentu a absolvovala zcela bezbolestné šití (Pavel už měl malou v náručí, říkal jak je krásná a já je sledovala), které mě nebolelo ani pár hodin poté...ani pár dnů poté, prostě mě šití nebolelo vůbec, za což jsem mladému ač zmatenému panu doktorovi moc vděčná - mám ji jako novou 😀 Poděkovala jsem personálu, že mi pomohli na svět přivést zdravou dceru a zkoušeli jsme první přisání...zbytečně 🙂 Přisála se až později až mi ji přivezli na pokoj a až na pokoji jsem si začala uvědomovat, že je nás víc...

Jako shrnutí byl tohle nejkratší porod, skvěle jsem se otevřela, skvěle jsem se zahojila, ale to samotné tlačení - to byl masakr. Nemůžu říct, který ze 3 porodů byl ten nej - každý byl jiný a každý měl své pro a proti..Jsem ráda, že jsem porod KP zvládla bez komplikací a následků a že už je to za mnou. Doma jsem měla vše připravené pro příchod miminka (já to nestihla), tatínek si zkusil domácnost a péči o děti, takže konečně pochopil pojem "mateřská dovolená"...

V červnu jsme vyrazili na dovolenou do jižních Čech. Měl s námi jet i tatínek, ale bohužel musel být u důležité zakázky, tak jsme vyjely jen s Niki. Tedy jedním autem, tím druhým jel zbytek našeho týmu, což je Nikčin nejlepší kamarád Vojta, jeho tatínek, maminka a bráška Matěj.

Ale než začnu psát o tom, jak jsme se tam měli a jestli jsme to všechno zvládli, tak bych ráda popsala balení a přípravy na dovolenou, třeba se to někomu bude hodit 😀

Co jsme měli všechno s sebou???

Dá se to rozdělit do několika kategorií (no asi jsem se zbláznila, ještěže máme velké auto):

LÉKÁRNIČKA

-léky pro případ alergické reakce (např. adrenalinové pero, inhalační léky...) - my máme Dithiaden

Kdo chcete prodávat oblečení po vašich ratolestech či nakupovat pro ně na zimu, zakroužkujte si pátek 11. a sobotu 12. října 2013!  

Na našem webu vás budeme včas informovat ohledně registrace. Těšíme se na společné nákupy 🙂

Vážení návštěvníci a přátelé Rodinného a kulturního centra Nová Trojka!

Od pondělí 24.6. do pátku 30.8. 2013 je Nová Trojka uzavřena. 

Herny otevíráme v pondělí 2.9.2013, pravidelné programy včetně dopoledních i odpoledních kurzů začínají v pondělí 9.9.2013.

Místa v kurzech pro rodiče s dětmi si můžete rezervovat na tel.: 774 644 974 nebo na e-mailu: helena.kovarka74@gmail.com

Místa v ostatních kurzech si můžete rezervovat na tel.: 603 416 724 nebo na e-mailu: jolana.kurzweilova@nova-trojka.cz

On-line rezervace budou přístupné od 1.8., závazné přihlášky lze podávat i osobně od 19.8.2013.

Přejeme Vám krásné léto a těšíme se na viděnou v září!

Tým Nové Trojky

Aby sis uvědomil cenu sourozence… zeptej se někoho kdo ho nemá

aby sis uvědomil cenu deseti let… zeptej se nově rozvedeného páru

aby sis uvědomil cenu čtyř let… zeptej se maturanta

aby sis uvědomil cenu jednoho roku… zeptej se studenta co propadl u závěrečné zkoušky

aby sis uvědomil cenu devíti měsíců… zeptej se matky, které se narodilo mrtvé dítě

aby sis uvědomil cenu jednoho měsíce…zeptej se matky, která dala život předčasně narozenému dítěti

aby sis uvědomil cenu jednoho týdne… zeptej se redaktora týdeníku

aby sis uvědomil cenu jedné minuty… zeptej se člověka, který zmeškal vlak, autobus, letadlo…

aby sis uvědomil cenu jedné sekundy… zeptej se člověka, který přežil nehodu

Čas na nikoho nečeká!!!
Važ si každé chvíle, kterou máš!!!
Budeš si jí vážit ještě víc, když ji budeš moci sdílet s někým zvláštním!!!
Proto pamatuj... Drž se těch, které miluješ!

Vypůjčeno z FB 🙂

Říká se, že slunce má blahodárný vliv na naši psychiku. Avšak pokud se ho konečně dočkáme, neměli bychom to s ním přehánět a zapomínat se před jeho škodlivým slunečním zářením ochránit. Na naši pokožku totiž bohužel tak blahodárně nepůsobí. Pokud si sluníčka chceme užít bez rizika, měli bychom si dát pozor na několik věcí.

Fototyp

Každá kůže má jinou citlivost na sluneční záření. Přibližný odhad citlivosti kůže je možný určit pomocí fototypu. Práh zčervenání kůže se u jednotlivých fototypů liší. Riziko spálení kůže závisí na geografické poloze, ročním období, denní době, trvání slunečního záření a také na zhnědnutí kůže ještě před kontaktem se sluncem. Celkem existuje šest fototypů, v našich končinách se nejčastěji vyskytuje fototyp II. Častou otázkou je, jak vůbec poznáme svůj fototyp? “Fototyp lze jednoduše určit podle barvy očí, barvy vlasů a barvy kůže. Fototyp I má světlou kůži, světlé nebo zrzavé vlasy, někdy pihy, modré nebo zelené oči a práh zčervenání je přibližně 10 minut. Na slunci se vždy spálí a nikdy nezhnědne. Fototyp II má také světlou kůži, světlé vlasy a modré oči. Na slunci bez ochrany se většinou spálí a jen někdy zhnědne. Lidé fototypu III mají tmavé vlasy, oči a tmavší barvu kůže, obvykle nemají potíže při pobytu na slunci, nespálí se a dobře pigmentují. Vyšší fototypy se v české populaci příliš nevyskytují” uvádí Alena Machovcová, primářka dermatovenerologického oddělení FN Motol.

Ochranný faktor

V posledních letech i v našich zeměpisných šířkách vzrostlo nebezpečné UV záření na hodnoty 9,5 z 11 stupňové číselné škály. Spektrum slunečního záření je široké a obsahuje ultrafialové (UV) záření. Čím je udávaný UV index vyšší, tím je riziko spálení kůže vyšší a čím vyšší je toto riziko, tím vyšší ochranný faktor bychom měli použít, týká se to již nejen našich končin v letních měsících, ale zejména pak dovolených u moře či na horách.

Za zhnědnutí kůže a hlavně za její spálení je zodpovědné UVB záření, přičemž několikanásobné spálení v dětství zvyšuje riziko vzniku rakoviny kůže v dospělosti. Zatímco UVA záření proniká hluboko do kůže, v důsledku toho klesá elasticita kůže a vznikají vrásky. Také urychluje tvorbu stařeckých skvrn a je zodpovědné hlavně za tzv. sluneční alergii. Ochranný faktor (SPF) vyjadřuje úroveň ochrany pouze před UVB zářením a také násobek času, který můžeme na přímém slunci strávit s ohledem na náš fototyp. Proto bychom se při výběru přípravků sluneční ochrany měli soustředit i na to, zda nás ochrání i před UVA zářením. Letos na trh přišla inovovaná řada přípravků sluneční ochrany Daylong, které právě obsahují ochranu jak proti UVB záření, tak i UVA. Pokud vás trápí sluneční alergie či máte velmi citlivou pokožku, kterou mají například malé děti, paní doktorka radí: „Použijte krém s fyzikálním filtrem, který škodlivé UV záření rozptyluje a nedovolí ji proniknout k pokožce. Ideálně s faktorem 30 nebo vyšším, aplikujte opakovaně během dne, ráno 2x po sobě a ještě pokožku raději kryjte oděvem.” Co je dobré pro děti, je dobré i pro nás, takže v tomto případě lze doporučit přípravek Daylong Baby SPF30, který obsahuje jen fyzikální filtry a je vhodný i pro novorozence. Citlivé části našeho těla bychom měli chránit o to víc, jedná se o okolí očí, uší, nosu, čela a rtů. Pro tyto účely jsou určeny praktické ochranné tyčinky s faktorem 50+, například Daylong Extreme Stick 50+, která je k dostání v každé dobré lékárně.

Tak je na čase, abych i já popsala svůj porod.

Termín naše malá měla mít 27.6.2013, týden před ním jsem ráno byla na kontrole a zkusla sinechat udělat Hamiltona. Večer přijel manžel z práce, tak jsme jel na obří povýplatní nákup do Kauflandu. Tak si tak nakupujeme a uprostřed regálů se sýry mi praskla voda.Bylo 17:45hod. Kouknu na muže a říkám mu to....děláš si prej srandu ne, když viděl že voda mi teče po nohou,tak mu došlo, že je to tady. Kupodivu jsme se řehtali jak blázni, ještě, že hned vedle měli vložky, tak jsme si je tam mezi lidmi narvala a sli jsme zaplatit.

Doma jsme vyndali nákup a vzali tašky do porodky. Dorazili jsme tam a natočili mi monitor,čekali jsme na doktorku. Ve 20:00 jsem už byla na pokoji.

Cca o hodinu později ve 21:00 mi začaly bolesti,nejdřív po 10 minutách a hdně rychle se to kracovalo az na minuty 2. Takhle jsem měla bolesti až do 03:00 do rána (mezitím jsme se několikrát z kontrakcí poblila). Pak jsem unavou na hodinu usnula. Bohužel po probuzení to tu bylo znova,ale cca po 7 minutách.

Pak se to zase stupnovalo. V 05:00 hodin jsem měla vodu na vložce totálně zelenou bahnitou, hned jsem to řekla doktorkám.

Neustále mě chodili ty sadistky kontrolovat jak moc jsem otevřená. já nevím jak ostatní holky,ale mě to teda neskutečně bolelo,až jsme u toho brečela a to si nedělám srandu. No jak jinak jsme se neotvírala, stále jen na 2 prsty. 

Že jsme se zbláznili? Vůbec ne, kojící polštář Matýsek je univerzální podložka, která má mnohostranné využití například v těhotenství, při hrách či cvicích stimulujících rozvoj dítěte, k polohování dětí, dospělých i starších lidí.

Po pravdě: kdo by nechtěl poskytnout dítěti a samozřejmě mamince to nejlepší, a navíc si z kojení udělat příjemnou záležitost?

Pokud nebudete kojit tak Vám polštářek pomůže již v těhotenství, zvláště pak v posledním trimestru. Každá maminka ví, že dobře se vyspat v těhotenství je někdy „nadlidský“ úkol. Pořád Vás něco tlačí, a když konečně usnete, musíte pro změnu na záchod.

• Kojící pošltář vám poskytne oporu při ležení na boku. Podkovu (polštář) vložíme mezi kolena, uleví se tím kyčlím a vytvoří zvýšenou podpěru pro ruku (např. i s knihou).

• V poloze na zádech se může polštář využít k zvýšené poloze hlavy nebo i ramen, při sezení jako opora pro bederní část zad či jako podložka pod kolena (ulevující napětí břišním svalům – např. po břišních operací - císařský řez).

• S kojícím polštářem lze kojit ve všech základních polohách, kojící polštář velikost Maxi je vhodná i ke kojení dvojčátek

Rozšířili jsme sortiment od belgické značky Babylonia, která vyrábí populární šperky pro těhotné maminky Mexickou bolu. Teď máme i šátky na nošení dětí.

Aktuální novinky jsou tyto:

 Sit Fix je potah na kojící polštář, ze kterého během momentu uděláte podsedák, nebo relaxační polštář. jedná se o super doplněk, díky kterému využijete polštář po ukončeném kojení. Takový polštář využijete v dětském pokojíku, nebo v obýváku jako opěrka na gauči apod.

Nosítko s popruhy na nošení dětí BB-Tai má vázací šátkové popruhy. Jedná se o méně tradiční typ nosítka, vycházejícího s asijských způsobů nošení dětí. Můžeme říct, že se jedná o kompromisní kombinaci mezi šátkem a klasickým nosítkem z hlediska snadné manipulace s dítětem.

Známou mexickou bolu – šperk pro těhotné maminky, který také aktuálně nosím 🙂 máme teď v nových barvičkách, podívejte se na odkazy vybraných vzorů:

• mexická bola s vlnkami

ZAČNU TROCHU JINAK 🙂

Bylo mi 18 let. Byla jsem normální holčina, studující, jako každá jiná. Jedinou vážnou nemoc jsem prodělala ve 14-cti letech a to byla mentální anorexie. Ale s tou jsem bojovala statečně 🙂.

Stalo se to jednu sobotu (nevím už přesně jaké bylo datum, ale vím že byl únor). Jsem vyučená kadeřnice, tak jsem byla domluvená s mým dědečkem, který byl po mozkové mrtvici, že ho přijdu ostříhat. On byl ležák, tak jsme ho museli dát na invalidní vozík a na něm ho ostříhat. Potom jsme dědečka uložili zase do postele a šli uklidit věci po sobě. Pak jsem si sedla na vozík, že si odpočinu. Přišel ke mě brácha a začal mě ze srandy vozit na vozíku. Já jsem mu hned řekla at toho nechá. Když nás viděla mamka, tak říká: "nedělejte si z toho srandu, nebo se vám to vymstí. Z nemocných se sranda nedělá". Potom jsme šli domů. Přítel šel něco dolů do kuchyně, něco tam potřeboval a jak odešel, já jsem si sedla k pc. Najednou jsem cítila jako by mě zalehlo v uchu. Jako když máte v uchu vodu a nemůžete ji dostat ven. Bylo to divné, až nepříjemné. A najednou se mi začalo uplně všechno točit. To nebylo že bych měla motáka jako když je někdo opitý (jo a nikdy jsem opilá nebyla :D ) prostě všechno se točilo dokolečka. Chtěla jsem si jít pro telefon ale já jsem nemohla na čtyřech udrže rovnováhu, normálně jsem padala na bok. Proště jsem nemohla stát, nemohla jsem lézt po čtyřech. Nějak jsem se doplazila k telefonu a napsala Radkovi: "Honem přijd nahoru je mi zle". Já nemohla ani křičet tak proto jsem psala tu sms. On dobjehl i s mamkou a divaji se na mě jako co mi je? Já jim říkám: "Mě se uplně všechno točí". Z té závratě se mi začalo dělat špatně. Tak mamka mi říká: "Tak se obleč zajedeme na pohotovost". Ale jak jsem se pohla, začala jsem zvracet. Museli mě držet po pažema, Radek z jedne strany mamka z druhe strany. Dovlekly mě do auta, a hned sme jeli. To auto ty zavratě trošku stabilizovalo. Ale jakmile jsme zastavili tak to byl děs. Zvracela jsem před poliklinikou. Hned mě přijmuli, vyšetřili a doktor říká hned volejte erzetu a jedem do Hradiště do nemocnice. Přišel chlap ze záchranky že mě odvede. Chytl mě za ruku a já vstala a říkám: "Já padám držtě mě'. A všichni mi říkaji:"nepadáš vždyt stojíš rovně"... No byl to děs. Takže mě převezli do nemocnice, kde mi točili EKG, dělali odběry. 4 dny jsem byla na JIP a pak jsem šla na normální pokoj. Brala jsem prášky a bylo to v pohodě. Hlavně jsem nesměla žádné rychlé pohyby. Ale když mě přijmuli v nemocnici tak doktorka na mě zůstala hledět jak pařená, že to jsou příznaky Menierovy choroby. A že jaktože jsem to dostala v 18-cti letech dyž to může člověk dostat až k 30-ti rokám. No nechápali jsme nikdo. Ale ty prášky mi pomáhali. Ale já měla jen ten jediný záchvat. A asi po roku jsem začala žít zase normální život kdy jsem dělala uplně všechno. Začala jsem zase chodit do posilky, cvičit, prostě v ničem ne neomezovat.

Nejvic mě ale štvalo že všude psali, že ženy co prodělali Menierovu chorobu nesmí mít miminka. Nevim teda proč, ale pořád mě to trápilo. Jako každá jsem chtěla mít miminko, stát se maminkou 🙂 mít svoje bydlení. A když jsem tohle někomu řekla (bylo mi 20 let) tak na mě každý hleděl jak opařený, že holky v mých rokách chodí po diskotekach a baví se a já přemýšlím o miminku a o svem bydleni? No jo holt jsem jina. Nebavi mě někde skotačit. Ano šli jsme si sednout s přítelem do baru s kámošema a to bylo všechno.

Když mi bylo 21, tak jsme se s přítelem v květnu odstěhovali do podnájmu do bytu. Samozřejmě jsme chtěli mít svoje vlastní bydlení, ale zatim jsme se spokoji s podnajmem. Rok postupoval jako každý. Chodili jsme do práce, v létě na koupaliště. A nějak v září mi řekl přítel, že po vánocích si vezmeme hypoteku (on podnika takze musel počkat do března na daně a apka si vzit hypoteku), koupime si baráček, zajedem si na první a poslední dovolenou a pak se budeme snažit o miminko. Tak jsem byla šťastná, pořídíme si bydlení, založíme rodinu. O svatbě jsme ani moc nepřemýšleli. Zatim nám to nepřijde nutné.

Tak jsme dál chodili do práce a po tom září jak jsme se bavili o miminku, jsme se na to tema bavili uz opravdu často. Mě to začalo chytat čím dál víc :D..  Apřítel se taky ptal kdy mam plodné dny atd. V listopadu jsem přešla k jinemu gynekologovi. To si pamatuju uplně přesně, že 20. lustopadu mi začala MS, 26. listopadu mi skončila a 29. listopadu jsem šla na kontrolu. A tak jsme se bavili a ja se ho ptala jak pozna zenska ze ma plodne dny atd. Tak my to všechno vysvětlil a já mu říkám: " abych tu nebyla za měsíc že jsem těhotná". :D ještě jsm se tomu zasmáli a doktor mi říká žto by byla sranda :D...