Výsledky vyhledávání pro slovo “Iva”
Dneska se můj děda dožívá krásných 80tých narozenin, v sobotu oslava..už se těším.
Chtěla bych ještě navázat na včerejší myšlenku... dnes mi došlo, že jsem ještě na 2 (minimálně 2) důležité věci zapomněla...a to je pro mě nesmírně důležitá podpora mého muže co se týče šátkování a látkování...stejně jako dospívá náš syn i náš tatínek musel k těmto činnostem dospět a dnes? dnes je veliký zastánce látkových plen a nošení dětí v šátku,..dělá to rád a rád se dělí o zkušenosti a klady těchto "zpátečnických" metod...a já jsem vděčná, že mě podrží před každým rýpalem 🙂
Prosím, používáte někdo klávesnici SwiftKey? Potřebovala bych poradit..
Šátek = gramáž a příměs? Nebo prostředek na nošení dětí....
Píše se rok 2012 a náš pětitýdenní syn si právě soustavným pláčem, který ustává pouze u nás v náručí, vydobyl šátek a nošení v něm. Nosíme a je nám skvěle. Ovšem informace se hodí, tak se přihlašuji do diskusní skupinky na Facebooku, která je tematicky zaměřená na nosící rodiče. A čtu a sosám informace.
Jelikož se mi dítě už nevejde do úvazu kolébka, tak nasávám informace, jak vázat jinak. Učím se vertikální nošení. Kříž s kapsou a dvojitý kříž. Netuším, jak se tomu říká, ale tyhle dva úvazy používám a zase je to fajn.
Jenže ouha. Po čase je potřeba vyměnit šátek. Začíná řezat a povolovat se v úvazu. Je dost tenký a klouzavý. Mezitím na mě vybafávají informace a chlubící fotky od ostatních maminek s krásným novým šátkem – se lnem, konopím, vlnou, hedvábím, kašmírem apod. Jsou to krásné kousky a tak se ptám, proč a k čemu je tam ten jiný materiál. Dostává se mi prozaického vysvětlení, že se tím zvyšuje nosnost šátku. Touhle skupinkou se nese, že len bude nosit za mě. No to by se mi líbilo.
Nadnáším tuto informaci muži. Ten je dost proti a nechápe, za co musíme dát tolik peněz, když ten náš byl nový za polovic. Říkám bude nosnější. Jenže tohle vysvětlení se zdá být nedostačující, tak si jdu opět pro radu. „Co to je nosnější?“ „No nosnější je, že je ti pohodlnější přeci“. Aha! Tak to interpretuji muži. Dostávám souhlas, ale jedině, když si vyberu takový šátek, který už nebude třeba měnit a vydrží nám až do konce nosícího období a ještě na druhé miminko. Tak s tím souhlasím a jdu se radit.
Nejdřív zkouším veřejný dotaz. Pak pochopím, že pár žen se vyzná, tak jim píšu soukromě. No, z jedné se vyklubala obchoďačka jistého e-shopu, ale další vypadá dobře. Radí nosnější šátek s vyšší gramáží. Bude pohodlnější. Trošku mě tlačí do příměsí, ale v tom se absolutně nevyznám, tak radši ne. Půjčuji si šátek s větší gramáží a zkouším. Vypadá to dobře, ale nesedí mi vzhled. Tak koukám na stránky e-shopu a vybírám pro sebe líbivější šátek. Má větší gramáž než ten předešlý. Jupí holky říkaly, že je to fajn. Bude nosnější.
Šátek přichází je bavlněný a tlustý. Dítě má 12 kg, tak to bude dobrý. Navazuji, ale nějak to drhne. Ten Double hammock* (*vícevrstvý úvaz na záda) na zádech není tak pohodlný jako s tím naším starým šátkem, který byl tenký. Sakryš, co s tím? No nemůžu přiznat muži, že jsem se sekla. Tak bojuji. Nakonec si vydělávám brigádou na další šátek. Tentokrát zkouším tenký, ale jinak tkaný. Jo je dobrý, ale takový celtovitý. Prý povolí a bude dobrý. Tak zkouším nosit. Pořád se v tom necítím dobře. Malej těžkne a já jsem těhotná a dost mi to vadí. Dostávám nabídku na koupi šátku s merino vlnou. Prodávám ten celtovitý a jdu do toho. Muž už to nepočítá a jen kroutí hlavou. Pořád to není ono. Šátek je tlustý, houpavý a klouže v úvazu a ty moje vícevrstvé úvazy s ním nejsou nic moc. Tak nakonec zakotvím u úvazu batoh na záda zakončený tibeťanem na prsou. Bříško už mám hodně velké. Za chvíli půjdu rodit. Ten tibeťan je moc velký a dost mi vadí, že mi kazí výhled na zem. Musím koukat jaksi přes něj. Ale to dám, to si asi musím zvyknout. Přeci mám tlustý nosný šátek a ještě s příměsí, to mi přece musí být pohodlný. Holky to psaly na FB a taky psaly, že bude od novoška po batole.
Taky tolik milujete svatby jako já? Tak mám pro vás ještě jedno lákadlo, teda spíš pro ty z vás, které touží po vdavkách nebo plánují uzavřít sňatek. Tohle město je pro svatby jako stvořené. Nevěříte? Tak mrkněte na odkaz níže
http://www.zamekkounice.cz/svatby
Hezký že? 🙂
Nejvíce se však využívá klášter Rosa Coeli k focení novomanželských fotek. Jezdí jsem novomanželé z široka daleka, aby si udělali velice romantické fotky 🙂Často tam potkáte i několik nevěst a ženichů zároveň 🙂 I my jsme neodolali a fotili jsme na svatební oznámení před svatbou 🙂 Výsledek byl perfektní 🙂
V Dolních Kounicích se stále něco děje. Město ožívá nejrůznějšími slavnostmi a kulturními událostmi. Dvě z nich jsme si již přiblížili. Dále to jsou:
-Obnovené svatováclavské hody
Slavnost, která před několika desítkami let patřila ke společenskému životu ve městě, se těší na obnovení a znovuzařazení do místní kultury. Tato tradice, která oslavovala sklizeň a ukončení polních prací dnes pomalu ztrácí na původním významu, ovšem nic to nemění na jejím veselí a prezentaci moravského zvyku.
- Dětský maškarní karneval
-Městský hasičský ples
- Koncerty vážné hudby v Klášteře
-Výstavy
-Noční prohlídky kláštera
-Colour your life festival
Multi-žánrový festival proběhl v Dolních Kounicích na území Kónus klubu (malé hřiště za klášterem). K vidění byl barevný prach, světelná show (záře ze svítících náramků od účastníků). Vystoupili zde: DJ Thomas Well, Strideo, HM Lentilky a Stíny...
-Malý festival loutek
Malý festival loutek, proběhl v klášteře Rosa coeli. Festival byl určen pro děti, kterých se na festivalu zúčastnilo přes 70.
-Mozartova noc v Rosa Coeli
Brněnský filharmonický sbor Beseda brněnská - Wolfgang Amadeus Mozart. Serenáda. Malá noční hudba, kv. 525 Motetto Exultate,iubilate, Kv.165 Mše C dur Korunovační, Kv.317
-Drakiáda
-Koncerty ( různých žánrů)
-Taneční zábavy
Pokud hledáte něco, proč s rodinou navštívit toto město, jsou to jednoznačně Historické slavnosti Rosa Coeli.
Historické slavnosti začínají vždy první sobotu v měsíci září od 13:00 hod. na Masarykově nám. Pro návštěvníky jsou kromě bohatého programu připravena i vína místních vinařů v širokém zastoupení odrůdové skladby.
Historické slavnosti Rosa Coeli jsou jedinečnou událostí, kde se snoubí temperament lidových tradic, kultury, pestrost hudby, historické průvody a spontánní atmosféra. Slavnosti město pořádá již tradičně od roku 1998 na počest navrácení statutu města. Herci v historických kostýmech, rytíři a dámy v průvodu s koňmi, kejklíři, divadelní představení, výstavy a ohňostroj láká hlavně rodiny s dětmi. Na své si přijdou i znalci vína a kulinářských specialit.
Přikládám fotky z loňska, tak se můžete pokochat a hlavně popřemýšlet, zda přijdete tentokrát slavnosti omrknout 😉 Nezapomeňte tedy, je to první sobota v září od 13:00 hod.
Mamina se učí.....!
Jelikož jsem mámou teprve 4 týdny a v životě mi nedošel návod jak se přesně starat o miminko tak holt občas dělám chyby.... Mluvím o tom, že když nás už víc jak 2 dny trápili prdíky a bolelo nás bříško a nepomáhali nám vůbec nic jako masírování a cvičení apod tak jsem se rozhodla že prckovi pomůžu jinak. Ačkoli první nerada, ale rozhodla jsem se že mu koupím v lékarně fenyklový čajík. Tak jsem šla do lékarny a řekla lekárnici, že chci pro 3 týdenní miminko fenyklový čajíček. Na nic se neptala ( jaký chci zda granulovaný nebo sáčkový apod.) tak donesla granulovaný viz obrázek 1 kde je cukr.... A když nám to konečně pomohla a malý se zase usmíval a byl bez bolestí byla jsem ráda a chtěla to doporučit a podělit se s nezkušenýma maminkama jako jsem já.... Né jen tady ale i jinde... A byla jsem hodně odsuzována že nečtu složení ( je tam cukr) že do miminka cpu cukr apod.... Tak já probrečenou celou noc a mrzelo mě to a vyčítala si že ubližuju malému ikdyž mu to pomohlo.... Tak jsem se poučila a koupila bio fenyklový čajík bez cukru do zásoby viz obrázek 2 ( kdyby náhodou) takže maminky chci Vás poprosit nebuzerujte nás maminky začatečnice a radši poraďte... Jak už jsem napsala návod nám nepřišel :/ mluvím snad za většinu maminek které se teprve učí 🙂 nikomu to není příjemné. Omlouvám se za ten román, ale já musela :/
Pojďme si povídat o kojení
Každý rok během #svetovytydenkojeni (a bohužel nejen během něj) smutně sleduju, kolik tahle v zásadě nádherná věc vzbuzuje negativních emocí. A pojďme si přiznat, že na obou stranách pomyslené barikády. Místo abychom si během tohoto týdne sdílely krásné chvíle se svými dětmi a snažily se radit, pomáhat a podporovat ostatním, řešíme nesmyslné "kdo je víc".
Pojďme si na začátku rozdat karty.
- Jde ti kojení samo, miluješ, jak je to krásné, snadné a pohodlné? Tak neztrácej pokoru, kojení není zásluha. Buď ráda, že to jde snadno, užívej si to a neřeš maminky, kterým to nejde nebo to prostě mají jinak.
- Musela sis kojení tvrdě a bolestivě vybojovat? Jsi skvělá a máš můj respekt. Ale nemysli si, že ti to dává právo dívat se svrchu na maminky, které ten boj vzdaly. Nešla jsi v jejich botách, neznáš jejich situaci a jejich důvody.
- Nekojila jsi, nešlo to a trápí tě to? Nebyla to tvoje vina. V ČR v porodnicích i mezi lidmi koluje spousta mýtů a nepravd, naopak chybí podpora. Bohužel, s největší pravděpodobností jsi kojit mohla, kdybys měla dost informací a podpory. Můžeš tento týden kojení vzít jako příležitost zjistit, co se pokazilo a proč, a příště si kojení užít. Ono to vážně stojí za to .-)
- Nekojila jsi a nijak tě to netrápí? Paráda! Dítě potřebuje spokojenou, vyrovnanou maminku mnohem víc než mateřské mléko z prsu. A nezáleží na tom, jak vážné nebo podivné z mého pohledu tvoje důvody byly. Je fajn, jestli pomáháš maminkám, které mají s kojením velký problém, aby se se situací vyrovnaly. Ale jistě taky chápeš, že některé věci tím pádem neprožiješ. Nekaž je ostatním, prosím.
Koupacka nebo spis divacka s tatkou 😉
Dneska nad ránem byla u nás taková bouřka, že nás to všechny vzbudilo. A teď leje a leje a leje...a vypadá to, jakoby už nikdy nemělo přestat. Takže my máme uvařený čaj, puštěné pohádky, nohy zamotané v dece a je nám fajn.
Jak si užíváte deštivý den vy? 🙂
Překvapivé schopnosti, které jsem získala na mateřské...
Dnes jsou to přesně 2 roky, co jsem se stala mámou a to mě tak nějak nutí bilancovat a vzpomínat na to, jaké ty poslední 2 uplynulé roky byly. Sentimentu mám v sobě dost, ale ten si chci nechat pro sebe, takže tohle je takový žebříček věcí, které mě na mateřství nejvíce pobavily 🙂
Během mateřství jsem zjistila, že...
- absolutně nepotřebuju budík – mám jeden živý, a ten mě vzbudí vždycky dřív než chci vůbec vstávat
- jsem naprosto přišla o problémy s usínáním a dlouhým čučením do zdi – prostě lehnu a spím. Kdykoliv a kdekoliv. A to i když nechci...
- jsem schopná hodiny a hodiny konverzovat nad tématy porod, kojení, plínky, příkrmy, očkování a mateřská láska
- jsem se naučila připravovat desítky jídel, která mají naprosto stejnou konzistenci, vypadají však naprosto odlišně, ale přesto chutnají stejně hnusně (ano řeč je o příkrmech)
- jsem v každé situaci schopná vymyslet hned několik působivých motivačních lží, které dostanou mé dítě přesně tam, kde ho potřebuju mít („pojď, podíváme se, jestli támhle náhodou nepojede mašinka“, „miláčku, s tatínkem jéme přesně to samé, co máš ty“)
- znám naprosto všechny jízdní řády místních dopravních prostředků (a dokonce i přesně vím, na kterém přejezdu kdy projíždí vlak a kolik bude mít vagónů)
- spousta věcí, které jsem dříve dělala rukama, se dá stejně dobře udělat i nohama (a možná i rychleji)
- traktor zvládnu nakreslit i poslepu (a to v několika designech)
- zvládnu přebalit pokakané dítě bez toho, aniž bych se pozvracela (nesmějte se, to byla moje největší obava před tím, než jsem se stala mámou...jsem prostě pachová citlivka🙂 )
- nakupování oblečení pro sebe jsem vyměnila za nakupování pro dítě a ještě mě to činí trapně šťastnou
- vědomí, že máme na sex málo času (protože spící dítě se vždy nějak záhadně vzbudí) vůbec vztahu a kvalitě sexu neškodí, mnohdy i naopak🙂
- stala se ze mě citlivka, kterou zaručeně rozbrečí šťěňátka, koťátka, malé děti a v podstatě všichni lidi s pohnutým osudem (a že jich je!)
- to že tvrzení: „milovat někoho tolik, že bys za nej položil život“ je pravdivé a není to jen prázdná fráze, která se jen tak říká
- to že si absolutně nedovedu vybavit bolest u porodu, přestože tenkrát bych přísahala, že to nikdy zapomenout nedokážu
- vím, že teď už zvládnu prostě všechno na světě
A co vy? Co na mateřství překvapilo a pobavilo vás? 🙂
Více článků z mé dílny (hlavy) najdete na blogu:
Platon: "Nikdy se nesnažte léčit oko, aniž byste zároveň věnovali pozornost i hlavě. A věnujete-li pozornost hlavě a nevěnujete-li pozornost celému tělu, neděláte dobře. Stejně tak nedobře jednáte, když léčíte tělo a nevěnujete pozornost duši. Léčení jedné části by nikdy nemělo probíhat bez pozornosti věnované druhým částem."
Pokud se necítíme dobře na těle nebo na duši, je potřeba podívat se na celou naši životní situaci, protože jen holistické léčení dokáže dosáhnout k opravdovým příčinám, abychom se cítili dobře po všech stránkách. A cítili radost ze života 🙂
Co jsem vlastně jedla a co jím?
Jedna z nejčastějších otázek, kterou mi lidi pokládali a pokládají: ,,A co jsi vlastně jedla? A co jíš teď? A jak často jíš?" A moje oblíbená:,,Jíš vůbec?" 🙂 A to je důvod, proč jsem se rozhodla svůj první článek zaměřit právě na stravování.
Jídlo. Točí se kolem něho snad 70% našeho života. Ať už jsme doma, v práci, ve škole nebo se chystáme na dovolenou... řešíme co budeme jíst, kde budeme jíst, kde to koupíme, co nás to bude stát a hlavně jak to bude chutnat. Každý z nás má nějaké návyky, za které může rodina, to kde jsme vyrůstali nebo to, kde žijeme, s kým žijeme, čemu věříme. Všichni se shodneme na tom, že je to věc, která se strašně špatně mění!
Já už mám za sebou několik "diet", které obnášely úpravu jídelníčku. O tom, jak moc byly vhodné nebo ne se bavit nechci. Asi všichni tušíme, jak to bylo, když to mělo za následek JOJO efekt. Předem chci zmínit, že nechci aby tenhle článek působil jako "návod" jak správně jíst, když chcete zhubnout nebo žít zdravě.
Když jsem se v lednu 2015 rozhodla se sebou něco udělat, měla jsem jasný cíl - prostě musím změnit to, jak jím a to jak nad jídlem přemýšlím! A ze svých 98 kg se dostat do Natálky narozenin na 80 kg!Od známých a i z vlastní zkušenosti jsem měla dobré zkušenosti s knihou od Antonie Mačingové - Zhubněte jednou provždy. A tak jsem i začala. 30 denní program na pročištění organismu, kde se vůbec nejí pečivo a prvních 14 dní sníte obrovské množství zeleniny, ovoce, jogurty a je úplně vynechané maso. Pak je zařazené maso a těstoviny. Má to opravdu skvělé výsledky, celkově se vašemu tělu uleví. Ale nejde to držet dlouhodobě. Mačingová má i navazující knihy, ze kterých jsem se v dalším stravování hodně inspirovala. Omlouvám se za nekvalitní fotky, ale tehdy jsme to nijak neřešila 🙂
Rozhodně jsem se pročistila, centimetry mizely, cítila jsem se líp a hlavně jsem se naučila jíst pravidelně aspoň pětkrát denně a hodně HODNĚ pít.
Další měsíce jsem, až na výjimky, pokračovala ve stejném duchu. Pravidelné jídlo, k snídani jogurt s oříšky a medem nebo banánem, k svačině ovoce, oběd maso se zeleninou (teplou nebo studenou), k odpolední svačině většinou proteiňák, oříškovou tyčinku, zeleninu a k večeři zase zelenina a vysokoprocentní šunka, vajíčko nebo maso. Po dvou měsících jsem měla dole 10 kg.
To vám teda povím, že není jednoduché psát zrovna během dní bouřlivých debat o kojení :D :D 🙂
Ale abychom pořád neřešily ty kozeny, zvu vás opět do Dolních Kounic. Co máme dnes v plánu? Výlet vlakem, potom pěšo na pohodu po turistických značkách. Že nuda? To bych vám přece nemohla udělat 🙂 Nebojte, bude to sice trošku poklidnější zážitek, ale bude dle mého hezký🙂
Z Brna ( přesněji řečeno z Modřic) do Kounic jezdí autobus č. 512, ale ten nás dnes nezajímá. My pojedeme z Brna vlakem, aby jsme měli o něco poetičtější zážitek a děti to jistě také ocení 🙂 Vystoupíme v Moravských Bránicích a odtud pěšky po červené značce. Tu budeme sledovat prakticky po celý výlet. Sestoupíme dolů do Bránic, u hasičské zbrojnice se můžeme zastavit u památné lípy, poté nás červené směrovky provedou obcí, přičemž pozornější si mohou v řadové zástavbě na břehu potoka Bukovina všimnout jednak několika domů poněkud menších a roztomilejších než ostatní a jednak také třeba modelu Eiffelovky v jedné ze zahrad. Brzy přitom dojdeme na konec Moravských Bránic a hned za mostem nás vítá cedule s nápisem Dolní Kounice u šedivé a vlastně ne moc vzhledné kaple. Že to bylo nějak jednoduché?
Zatím ano, nicméně červená značka myslí na zdraví poutníků, a tak brzy odbočuje ze silnice do svahu. Zahrádkářskou kolonií vystoupáme až nějakých sedmdesát metrů nad silnici, po kilometru se tak ocitáme téměř na vrcholu Kamenného vrchu. Trocha námahy zkrátka musí být. Ještě jsme ovšem nevystoupali úplně – červená totiž pokračuje k rozcestí u osady Karlov, které je nejvýše položeným místem v tomto úseku naší cesty. Za námahu se již ale postupně otevírá výhled až k Pálavě, ale především na dominanty Dolních Kounic – kostely, školu, zámek a také poutní kostelík sv. Antonína, ke kterému naše cesta pokračuje.
Po necelých třech kilometrech se u této menší sakrální stavby z poloviny 18. století trůnící si nad městem můžeme sednout na lavičku a kochat se. Kounice s odrážející se hladinou Jihlavy máme jako na dlani. Až se pokocháme, Křížovou cestou sejdeme do města prohlédnout si zdejší zajímavosti zblízka.
Upravené náměstí lemují zachovalé měšťanské domy, prostoru vévodí novorenesanční kostel sv. Petra a Pavla s 41 metrů vysokou věží, o kousek dál poněkud v ústraní stojí další svatostánek, pravoslavná kaple sv. Fabiána a Šebestiána, kterou jsme však od kostelíku nad městem těžko mohli přehlédnout.
Červená značka vede z náměstí ke zdejší památce číslo jedna – někdejšímu klášteru Rosa Coeli, tedy Růži nebeské. Jeho počátky spadají do 2. poloviny 12. století a byl tak nejstarším ženským klášterem. O něm si ale více povíme jindy 😉
To samé platí o dolnokounickém hradu, který byl ještě před úpadkem kláštera přebudován na zámek. Chceme-li k němu vyrazit, musíme se od kláštera vrátit do Růžové ulice a kus cesty k branám absolvovat podél hlavní silnice. Už z dáli je přitom vidět, že goticko-renesanční hrad a zámek prochází postupnou obnovou. To však nevadí pořádání víkendových prohlídek, nejrůznějších kulturních akcí nebo i svateb.
Vrátíme se zpátky na náměstí a opět budeme sledovat červenou značku. Po několika metrech se před námi rozprostře autobusové nádraží a za ním synagoga, jedna z nejstarších na Moravě, z poloviny 17. století. Dříve stála uprostřed židovské čtvrti, židovská komunita tvořila v minulosti až čtvrtinu města. Raně barokní synagoga dnes slouží jako kulturní sál, v uličkách v blízkosti lze nalézt několik dochovaných objektů někdejší čtvrti, pověstnou atmosférou dávných časů to tu ovšem příliš nedýchá.Vrátíme se zpátky na náměstí a opět budeme sledovat červenou značku. Po několika metrech se před námi rozprostře autobusové nádraží a za ním synagoga, jedna z nejstarších na Moravě, z poloviny 17. století. Dříve stála uprostřed židovské čtvrti, židovská komunita tvořila v minulosti až čtvrtinu města. Raně barokní synagoga dnes slouží jako kulturní sál, v uličkách v blízkosti lze nalézt několik dochovaných objektů někdejší čtvrti, pověstnou atmosférou dávných časů to tu ovšem příliš nedýchá.Vrátíme se zpátky na náměstí a opět budeme sledovat červenou značku. Po několika metrech se před námi rozprostře autobusové nádraží a za ním synagoga, jedna z nejstarších na Moravě, z poloviny 17. století. Dříve stála uprostřed židovské čtvrti, židovská komunita tvořila v minulosti až čtvrtinu města. Raně barokní synagoga dnes slouží jako kulturní sál, v uličkách v blízkosti lze nalézt několik dochovaných objektů někdejší čtvrti, pověstnou atmosférou dávných časů to tu ovšem příliš nedýchá.
Jinak je tomu o padesát metrů výše, kde se rozkládají městské hřbitovy. Naproti tradičnímu lze brankou vejít mezi náhrobky upomínající na někdejší židovské obyvatele města. Náhrobků se ve svažitém terénu nachází na 1500, ten nejstarší z roku 1688. Ze hřbitova se přitom opět nabízí krásný výhled na město nebo třeba na zmiňovaný kostelík sv. Antonína na protějším straně údolí.
Nyní lze pokračovat buď dále po červené přes Šibeniční vrch, nebo sejít od hřbitova zpět do bývalého ghetta a šlapat po silnici podél řeky. Z obou variant se otevře mimo jiné pohled na zdejší kamenolom, který ujídá Kamenného vrchu, a obě varianty se zase spojí v Nových Bránicích. Těmi projdeme až za místní školu, na kraji vsi opustíme červenou značku, která dále pokračuje k Ivančickému viaduktu (ale pokud chcete pokračovat právě k němu, nemůžu vám to zakázat), a vydáme se po mostě přes řeku.
Rázem už jsme na nám známém pomezí Moravských Bránic a Dolních Kounic se šedivou a nepříliš vzhlednou kapličkou a znovu se zde dostáváme na červenou značku (obce jsou jí doslova obkroužené). Cestu k bránickému nádraží již známe a vlak na Brno jede co hodinu...
Tak co? Líbilo? Doufám, že jsem vás dostatečně nalákala k turismu 😉
Hezký večer
Veronika
Aaaaaa koukám, že většina z vás tohle místo nezná, takže dáme se na úvod zajímavosti a takový ty nudný geografický údaje a jiné podrobnosti, alespoň v rychlosti, ať máte představu vo co go 😉
Jak jsem už psala, Dolní Kounice se nachází na Brněnském venkově Jižní Moravy.
Rozkládají se na řece Jihlavě, na okraji Bobravské vrchoviny, 25 km jihozápadně od Brna. Jsou známé svými křesťanskými a židovskými památkami a pěstováním vína a ovocných plodů.
Oficiální web: http://www.dolnikounice.cz/index.asp
Počet obyvatel pro představu: 2 428 (1. 1. 2016)
Tohle městečko má svoje NEJ v ČR : nejvíce památek na počet obyvatel. Takže kam šlápnete, dýchne na vás historie 🙂
Dominantou města je vrch sv. Antonína se stejnojmennou kaplí v nadmořské výšce 260 m levém břehu řeky. Mimo již zmiňovanou kapli a zámek můžeme v katastru města pozorovat další množství starobylých památek - romantickou zříceninu kláštera Rosa coeli, židovskou synagogu a hřbitov, kostely, kaple, měšťanské domy a sakrální stavby.
Jedná se o vinařskou obec ve Znojemské vinařské podoblasti (viniční tratě Karlov, Kapoun, Kozí hora, Kamenný vrch, Řepná hora, Šibeniční hora, Na Nivách, Nová města). Nejznámější odrůdou je proslulá Frankovka. Vinné sklepy Rosa Coeli jsou vlastníkem titulu: Hradní dodavatel.
Město je členem Mikroregionu Ivančicko.
Město se rozkládá v údolí řeky Jihlavy, centrum se nachází u řeky, kde nadmořská výška činí kolem 195 m, zástavba však šplhá i do okolních kopců, které město obklopují – nejvyšší z nich je Šibeniční vrch s 297 m výšky na pravém břehu a vrch sv. Antonína s 260 m výšky na levém břehu. Nejvyšší bod v dolnokounickém katastru leží ve výšce 332 m n. m. a nachází se při silnici na Hlínu. Nooo nezdá se to, ale když to chcete projít, tak lezete furt z kopce do kopce a nakonec budete taky ucaprtaní 😀
Pokud se chcete zahřát, tak šup sem. Klimaticky náležejí Dolní Kounice k velmi teplým oblastem. Území města se nachází ve srážkovém stínu Krumlovského lesa a patří mezi nejsušší v ČR (mírně nad 400 mm srážek ročně). Malá pravděpodobnost deště, na výlet dobrý, ne? 🙂
Více o památkách a vínu si řekneme příště. Zítra se můžete těšit na...ale co.. nechte se překvapit 😉
Do komentářů mi pište, prosím, co byste o Kounicích chtěli vědět až se je rozhodnete navštívit: třeba kde je wc, kde s dá dobře posedět, to už nechám na vás.
Teď Vám jen popřeju dobrou noc 😉
Veronika
Den první - seznámení.
Vrátili jsem se z dovolené a hned na nás s Natynkou čekal balíček s prvním testováním - krém na opruzeniny #test_sebamed. Děkujeme.
Z dovolené si malá přivezla plenkovou dermatitidu, takže dneškem zahájeno testování. Jsem zvědavá, jaké zlepšení bude po týdnu používání mastičky 🙂
Objekt a subjekt testování společně na fotce.
Holky, MOC DĚKUJI !!!!
Kamarádka se našla živá.... Jste zlaté, díky za sdílení!
Nejsem matka fanatik (ikdyz pro mnohe ano),jen mi zalezi na tom,co jime a co ji moje dite.desi me slozeni potravin a proto stravim dlouhe hodiny v obchodech procitanim etiket.ale dort,ktery bych s klidnym srdcem dala dceri ci synovci, jsem nenasla. Ano deti miluji barevne postavicky na dortech,ale vazne jim to chcete davat i za cenu toho,ze prehlizite varovani na barvivech,ze nejsou vhodna pro deti?ja tedy NE.a tak mi nezbylo nic jineho, nez se do toho pustit sama. Vse je z domacich surovin(vejce, visnova napln ...), marcipan pouzivam bez ecek a barvim ho cervenou repou, mrkvi, kurkumou, uhlim, zelenym cajem, kakaem,boruvkama...barvicky sice nejsou tak vyrazne,jako ty jedovate,ale i tak to jde.
Co jsem měla vědět před porodem, ale nikdo mi to neřekl..
Asi by bylo nejlepší začít tím, jak jsme k miminku vůbec přišli. Dlouho jsem děti nechtěla, hodně jsme s manželem cestovali, v 28 jsme se vrátili po ročním pobytu ze zahraničí a teprve jsme začali budovat nějaké bydlení, kariéru a tak. Potom přišla svatba, ale především výrok mé gynekoložky, že pokud chceme děti, tak není na co čekat, prý potom by to už jít nemuselo.
A tak jsem se ze dne na den přepla z modu "děti nechci" do modu " dítě chci a to hned". A ono to samozřejmě nešlo. Po více než ročním snažení, opakovaných zánětech močových cest, cystách, počítání plodných a neplodných dnů, šílenství s měřením bazální teploty, sledování čípku, hlenu, užívání všemožných bylinek a kapek, které zaručeně pomohou otěhotnět, spousty probrečených začátků cyklu, jsem se rozhodla, že je načase s tím něco dělat a začala jsem chodit k terapeutce čínské medicíny. Tam jsem se domluvily, že mě nejdříve dá do pořádku a poté teprve začneme řešit těhotenství. A ten měsíc jsem otěhotněla.
Nechápala jsem to, s manželem jsme spolu ten měsíc spali asi dvakrát, ani jednomu se nám nechtělo a navíc podle mých výpočtů a měření to bylo "úplně špatně a mimo plodné dny"..A tak jsem se dočkala svého vytouženého těhotenství, které probíhalo víceméně bez problémů, těšila jsem se ohromně na miminko, všechno studovala na internetu, brečela u každého videa porodu, nakupovala, shromažďovala, prala, žehlila. V pozdější fázi těhotenství jsem přešla na intenzivní přípravu k porodu, relaxace, vizualizace, nácviky dýchání ve snaze porodit bezbolestně technikou hypnoporodu. tak nějak jsem žila v domnění, že přežiju těhotenství, porod a pak už přijdou jen ty šťastné chvilky s miminkem a já budu ta super šťastná a perfektní matka, pro kterou je její dítě největší poklad.
No, jak to tak bývá člověk míní pán Bůh mění. Každopádně jsem 18.3. přivedla, po 15 hodinách bolestí, na svět zdravou holčičku, bohužel ne hypnoporodem a od té doby se mi tak změnil život, že nejsem schopná ještě teď se s tím smířit a srovnat. Nic z toho, co jsem si plánovala se nekonalo, žádné slzy štěstí, žádná šťastná maminka a spokojené miminko. Ze sálu si pamatuju pouze jakýsi divný pocit prázdnoty.
Doma potom uplakané dítě a nervozní a naštvaná matka, která nemá čas se najíst, natož tak se třeba osprchovat a umýt si vlasy. A začal ohromný kolotoč výčitek a pocitů provinění, že nemám své dítě ráda, a že jsem ho tak dlouho chtěla, a teď ho mám a je krásné a zdravé a já si to neumím užít. A do toho problémy s kojením, malé váhové přírustky miminka, opět zhroucená matka z toho, že není schopná nakrmit své vlastní dítě. Bolavá prsa, probdělé noci, zbylá kila po porodu, naštvání na manžela, že on si dál žije svůj bezstarostný život, kdežto mě se ten můj obrátil o 180 stupňů. Tak to skončilo až tak, že jsem byla schopná sedět a hodiny zírat z okna a všechno mi bylo jedno (nikdy to ale nedošlo tak daleko, že bych nebyla schopná nebo nechtěla se postarat o malou, naštěstí). Večer jsem chodila s panickou hrůzou do ložnice, co mě zase tu noc čeká, jak se nevyspím a hlavně jak se budu následující den zase cítit, jestli ho celý probrečím nebo co bude.
A tak jsem se rozhodla, že potřebuju pomoc a vyrazila jsem k psycholožce. Po návštěvě tam jsem se cítila ještě hůř než předtím a tak jsem se rozhodla, že přeci nejsem žádná ubulená limonáda a že takhle svůj život žít nechci a už rozhodně nechci mít takové vzpomínky na první rok mé vytoužené dcery a rozhodla jsem se, že se s tím vypořádám sama a postupně si sepisuji následující body, abych se nahodila do normálu a neměla pořád pocit, že něco dělám špatně.
Hello 🙂 jmenuji se Veronika a z Manchesteru nás vrátím zpátky do naší milé České republiky 🙂
Budu Vás lákat na jižní Moravu. Směr Brno a ještě trošku níže. Tam, kde se můžete toulat mezi vinicemi, ale pořád jste ještě blízko Brna 🙂 Pojďte se mnou do malebného městečka Dolní Kounice.
Hledáte-li místo k výletování, kde se snoubí bohatá historie a spoustu památek, kulturní život včetně rozličných slavností, tichá a malebná příroda, výslunní vinohradů a ochutnávání vína, které se kdysi vozívalo až na Pražský hrad? Milujete pohádky, filmy nebo snad mystično a tajemno? A co takhle svatby?
Potom jste tento týden na správném místě 😉
Těšíte se?
Já jo! A to jsem tam byla snad milionkrát! 🙂 Zde jsem totiž vyrůstala. Ačkoliv teď s rodinou bydlíme v Brně, považuji toto místo za svůj domov. Tady se totiž doma cítím 🙂
Přeju Vám krásný začátek do nového týdne
Veronika
Vzdyt ja Vam nerekla skoro nic o Mancheseru tak to tedy napravim a tady par zajimavych mist:
V Manchesteru se nachází velké množství budov postavených od viktoriánského období až do současnosti. Většina honosných budov odráží původní postavení města jako centra obchodu s bavlnou. Mnoho bývalých skladišť je nyní využíváno pro jiné účely ale původní charakter města byl zachován. Manchester se taky vyznačuje velkým množstvím mrakodrapů. Velká část byla postavena v 60. a 70. letech 20. století.
Další zajímavé stavby v Manchesteru:
Manchester Town Hall - novogotická obecní budova sloužící jako sídlo magistrátu města Manchester.
Manchester Cathedral - středověká katedrála v gotickém stylu a sídlo manchesterského biskupa.
Museum of Science and Industry - pět muzejních budov zaměřených na technické expozice.
Manchester Art Gallery - veřejná galerie s bohatou sbírkou obrazů a uměleckých děl.
Old Trafford Stadium - fotbalový stadion FC Manchester United s hledištěm pro 76.000 diváků.
Imperial War Museum North - muzeum věnované válkám a konfliktům v architektonicky zajímavé budově.
Manchester Museum - rozlehlé muzeum s četnými sbírkami v areálu manchesterské univerzity Royal Exchange Theatre - futuristické divadelo uvnitř historické budovy Cotton Exchange.
Albert Square - hlavní náměstí Manchesteru s radnicí a dalšími historickými budovami.
Beetham Tower - 168 metrů vysoký rezidenční mrakodrap charakteristického tvaru s hotelem Hilton.
City of Manchester Stadium - stadion fotbalového klubu FC Manchester City s kapacitou 48.000 lidí.
John Rylands University Library - neogotická knihovna se sbírkou vzácných knih.
The Lowry - moderní kulturní komplex s divadlem a galerií.
Urbis - výstavní centrum sídlící v ultramoderní skleněné budově.
St Ann's Church - neoklasicistní kostel postavený z růžového pískovce.
Manchester Evening News Arena - rozlehlá krytá aréna používaná pro sportovní utkání a koncerty.
Chinatown - čtvrť, kde v Manchesteru žije čínská komunita, a je největší čínská čtvrť ve Velké Británii a druhá největší v Evropě
Piccadilly Gardens - náměstí se zatravněnými plochami sevřené budovami mnoha stylů.
Gay Village - několik ulic s kluby vyhrazenými především pro gay komunitu.
Palace Theatre - populární divadlo známé muzikálovými představeními.
Central Library - hlavní městská knihovna charakteristická svým kruhovým tvarem.
Fletcher Moss Botanical Garden - částečně botanická zahrada a částečně rezervace pro různá zvířata.
Hilton Manchester Deansgate Hotel - moderní hotel okupující prvních 23 pater mrakodrapu Beetham Tower,dále se zde nachazejí luxusni byty.
The Triangle - nákupní centrum v historické budově bývalé kukuřičné burzy.
Manchester Arndale - rozlehlé nákupní středisko přestavěné po bombových útocích z roku 1996.
Trafford Centre - obrovské nákupní centrum řadící se mezi největší v Evropě.
Horor, ehm chci říct porod.
Ahoj všichni tak se zase hlásím s článkem tentokrát bude o mém porodu. Už z nadpisu je Vám asi jasné, že to nebude žádný med, takže všichni co mají porod teprve před sebou... Prosím nečtěte to.😁
Bylo 25.7.2016 když jsem šla na KO do porodnice. Říkala jsem si, že mi udělají asi hamiltona, aby trochu rozběhli porod, protože se pořád nic nedělo. No, šla jsem na pásy a tam mi naměřili slabé kontrakce, v moči mi našli bílkovinu a měla jsem vysoký tlak. Nález takový, že jsem na prst otevřená, ale pořád mám čípek 2,5cm takže ve středu 27.7.2016 nástup do porodnice a 28.7.2016 bychom vyvolali porod. Když jsem toho 27.7. Jela do porodnice tak jsem se nebála, možná trošku, ale říkala jsem si, že to přejde, že dnes budu v klidu, čeká mě to až zítra. Při nástupu mě Dr vyšetřil a řekl co a jak bude.. Jelikož jsem pořád měla čípek 2,5cm tak mi řekl, že mi v 9 večer dají tabletu na změkčení toho čípku.
Večer přišel asi v 10 a zavedl jí, taky dodal, že pokud nezabere je hloupost vyvolávat porod ve čtvrtek, ale nechali bychom to až na pátek. Já byla z toho fakt naštvaná, ještě když mi sestra řekla, že tahle tableta v žádném případě nevyvolá porod. No budiž tak budeme čekat. Uběhla hodina a já dostala křeče do podbřišku jako při MS bylo to hrozný, ale já si říkala, že nebudu plašit, že to je asi tou tabletou, přece jen mi jí dal dost hluboko a bylo to nepříjemné. Nakonec jsem šla za sestrou a řekla ji,že mám asi kontrakce, že to cítím. Ona mi řekla, že je to tou tabletou a že mi dá injekci, abych se prospala. Dala mi jí ale bylo to ještě horší. Pořád jsem se převalovala ze strany na stranu a dychala, aby to přešlo.
Ve 3:30 ráno už jsem bolestí nemohla skoro chodit a tak jsem zazvonila na sestru a říkám ji, že tohle rozhodně normální není!! Vyšetřila mě a říká, že čípek pořád stejný, že to prostě musím vydržet. Já začala brečet, že to prostě nejde!! Ona si ke mně sedla a hladila mě pak řekla.. "No,tak jdeme na sál." Na sál jsem přišla asi ve 4 ráno a hned jsem šla na monitory. Bolesti byli šílený já si jen přála, aby to už skončilo. Neuvědomovala jsem si, že už je to tak blízko, ale v 5:19 přišla PA a říká můžete si zavolat doprovod k porodu,uděláme klystyr a pak pujdete do sprchy. A já sem si v hlavě řekla "cože už???" no nic šla jsem do sprchy a bylo to úžasný!!! Bolesti přestali a já si užívala horkou vodu!! Pak přišla PA jestli jsem v pořádku přece jen sem tam byla fakt dlouho. Řekla jsem, že ano a pomalu se vrátila na pasy. Přišla jsem na hekarnu a PA mi říká, ze musim na sál, že tam budou mít další dvě rodičky a ze já budu rodit asi první. No tak jsem šla na sál. A mezitím přišel můj doprovod k porodu.
Bylo 6:30 a já byla otevřená na 4 prsty. Bolesti šílený už jsem nemohla, ale vždy jsem se je snažila co nejlépe prodýchat. Doktorovi jsem hned ze začátku řekla, že epidural nechci a on mi řekl "no uvidíme" pak jsem ležela a bolesti byli fakt hrozný. Asi po 2 min a já mezi kontrakcema normálně usínala, ale říkala jsem si, klid tohle ještě nic není ještě budu tlačit a to teprve bude něco. Přišla PA zeptat se na ten epidural a já ji řekla, ze ho chci! Anesteziolog co mi ho pichal byl moc hodnej a rikal, ze jsem statecna jak to zvladam prodychavat a nepanikarim. Vsichni me chválili. Jenže pak to přišlo konečně otevřena dostatečně, ale hlavička nechtěla sestoupit. Skakala jsem na mici a prostě nic.. Pořád do mě při kontrakcich strkali ruce a já křičela at už toho nechaj. Pak jsem chtěla hrozne tlačit, řekla jsem to PA a ona mi řekla, ze ještě nemůžu, že musím dýchat. Prodychavala sem každou kontrakci a modlila se at už to skončí a je venku!! Křičela jsem, ze chci tlačit, ale všichni mi říkali, ze ještě nemůžu. Vedle me rodila paní co už tlačila , ale tlačila do hlavy tudíž k ničemu. Já byla naštvaná a rvala at mi něco pichnou, at me uspí a udělají císaře.. Byla jsem na dne. To tak moc bolelo, že jsem si říkala, ze větší bolest není.
Ale pak to přišlo. "Hlavička sestoupila, maminko tlačte!!" já tlačila, ale pořád nic.. Vsichni psali 3x jsem zatlačila a byl/a venku.. Jenže já už po 15ti hodinách prostě neměla sílu. Rvala sem, ze to nevzladnu a ze už prostě nechci. Nedychala jsem jak jsem mela a tak mi dali kyslík.. (Nebo spíš jen aby me umlceli) 😀 tlačila jsem co to šlo a modlila se, abych už slyšela to slavný "už vidím hlavičku" ale nic.. Pak mi PA řekla ze pokud nezatlacim pořádně bude muset použít kleště. Já se nastvala 3x pořádně zatlačila a bylo to! Malý se narodil 28.7.2016 ve 14:31 s miramy 3500g a 51cm. Dvě hodiny po porodu jsem byla převezena na pokoj a hned jsem chtěla malého k sobě. Ale ten byl na novorozeneckym a prý mi ho dají az zítra, abych se vyspala. Jenže to jsem nechtěla. Vydala jsem se z postele v neskutečných bolestech po šití zaDanečkem. Sestra mi řekla, že mi ho donese, ale až tak za hodinku. Pak ho donesla a ukázala mi vše co a jak mám dělat a už jsme byli jen spolu! Sice jsme celou nespali a já se po porodu vyspala pořádně až dnes, ale to mi nevadí, jsem šťastná, že mám toho nejlepšího syna na světě!!
Chtěla jsem něco dobrého upíct, ale bohužel jsem zjistila, že v naší dokonale zásobené domácnosti chybí takové maličkost jako cukr a máslo... Po důkladném prohrabání se ukázalo že nemáme ani žádné sušené ovoce abych nahradila cukr, ani šlehačku na nahrazení másla... Myslíte že mám šanci vytvořit něco poživatelného jenom z vajíček, mouky a čokolády?😀
Manchester se nachází v oblasti, která má kulovitý tvar, na severu ohraničená Peninským vřesovištěm a na jihu Cheshirskou nížinou. Centrum města je situováno na břehu řeky Irwell, nedaleko od soutoku řek Medlock a Irk. Řeka Mersey protéká jižním okrajem Manchesteru. Větší část města, především jeho jižní část, se nachází na rovině, a nabízí tak z vysokých budov výhled na vřesoviště. Geografická charakteristika města měla významný vliv na jeho rozvoj. Jedná se především o podnebí, přístup k moři, dostupnost vodní energie a blízkost pobřeží.
Manchester má pověst města s vlhkým podnebím a deštivým počasím. Průměrný roční úhrn srážek je 809 mm, což znamená, že tato pověst není příliš zasloužená. Toto číslo je menší než roční úhrn srážek například pro Plymouth, Cardiff nebo Glasgow. Pro srovnání proNew York je to 1200 mm a Řím má úhrn srážek srovnatelný. Srážky mívají relativně slabou intenzitu, ale trvají většinou delší dobu. Manchester tak má relativně vysokou vlhkost ovzduší.
