Výsledky vyhledávání pro slovo “Iva”
Určitě za zmínku stojí také Modrotisk DANZINGER. Modrotisková dílna se datuje v Olešnici na Moravě již od roku 1816. Jedná se o jeden z nejstarších způsobů potiskování lněného a později bavlněného plátna.K tomuto používají původní dřevěné ruční formy, následovně barvíme v barvě indigo. Tuto technologii výroby provádíme beze změn od roku 1849. Tajemství barvířství rodiny sahá až do 16. století.
Kdo má zájem, je možné se do dílny zastavit na exkurzi, mají 1-6.7. zavřeno. Seznámíte se s nejstarším způsobem potiskování textilu, nabízíme možnost navštívení a prohlídky naší dílny, doplněnou výkladem a ukázkou výroby modrotisku. http://www.modrotisk-danzinger.cz/7/exkurze-s-u...
Pelíšek pro miminko, na co, jak a proč?
Pelíšek pro miminko jsme vyvinuli ve spolupráci s přední dětskou fyzioterapeutkou paní MUDr. Knězovou.
Jelikož nám na trhu chyběl výrobek na stimulaci a polohování novorozenců a kojenců, které by zvládl každý bez toho, aby celá rodina procházela nákladným školením, jak polohovat svoje miminko.
Proč si mám pelíšek koupit? Na co se používá?
Pelíšek je vhodný pro nedonošená miminka jako „umělá děloha", pro novorozence a kojence je ideální pro stimulaci a polohování. Miminka se polohují v jemných EPS kuličkách vlastní vahou. Není nutné mít načtené hromady knih o polohování miminka. Pelíšek je velice bezpečný i díky jedinečnému bezpečnostnímu pásku, který lze odepnout a připnout ve čtyřech směrech, dle potřeb vašeho miminka. Starším dětem pelíšek poslouží jako sedací vak, nosnost pelíšku je totiž neuvěřitelných 60kg.
Pelíšek a jeho údržba:
Jako všechny naše výrobky i pelíšek má snímatelný potah (zapínání na zip), který snadno sundáte a vyperete v automatické pračce na 40 °C. Samozřejmě můžete vyprat i sypek. Pozor při praní sypku, aby nedošlo k jeho poškození a následovnému vysypání EPS kuliček.
Bezpečnost:
Dominantou Kunštátu je jistě zámek, už při příjezdu je nepřehlédnutelný. Zaparkujete na parkovišti a čeká vás příjemná procházka do kopce. Jeho historie je velmi bohatá, v posledních letech je zámek rekonstruován a znovu se objevuje jeho lesk. V minulosti byl veřejnosti uzavřený a používaný jako depozitář Moravské zemského archivu v Brně a mobilizační sklad ministerstva veřejnosti.
Zámek nabízí dva okruhy. Jak jsme byli na prohlídce, byli jsme s manželem sami, tak jsme si ji opravdu vychutnali a nikde jinde takovou soukromou prohlísku zámku už nezažili. Dozvědeli jsme se i věci, které se snad běžně neříkají, podívali se i tam, kde se nepodívá velká skupina🙂
Vřele doporučuji také nejbližší okolí kunštátského zámku příjemnou procházkou Panskou zahradou, zámeckou oborou a zámeckým parkem Habrůvka. Neminete ani unikátní psí hřbitov či zámeckou střelnici a prohlédnete si Horní i Dolní zámek ze severní a západní strany. Po celé trase je přehledný systém informačních panelů.
Kromě zážitku z poznání nového místa, historie a procházky je rovněž krásný výhled do okolí.
Dneska Vás ještě provedu Kunštátem, Olešnicí a Borotínem a cestu pomyslně ukončíme opět v Boskovicích. Pokud byste se podívali na mapu, "objela" jsem s Vámi pomyslný kruh kolem regionu Boskovic a dotkla se těchto mikroregionu - Boskovicko, Svitava, Kunštátsko-Lysysicko, Olešnicko, Letovicko a Malá Haná. Moje tipy jsou opravdu jen letný nástřel toho, co je zde k vidění. Každopádně doporučuji nejen na letní dovolenou. Jezdím sem 6.rokem a stále i pár km od domu objevujeme nová, krásná místa. Pokud vás tento region zaujal, tak doporučuji tuto stránku http://www.regionboskovicko.cz/index.asp?p1=902 kde najdete spoustu užitečných rad, tipů, možnosti ubytování i pomoci motoristům. Tak a ted' vzhůru na Kunštát🙂
Jak Štěpánka na svět v autě málem přišla
Týden po porodu je konečně čas popsat náš akční porod, na který si myslím budeme všichni hodně dlouho vzpomínat.
Těhotenství jsem měla celkem pohodové. Sice se díky doktorům objevily drobné problémy – ať žijí preventivní kontroly a testy – ale tentokrát jsem byla od počátku přesvědčená, že je vše v pořádku a nenechala jsem se ničím rozhodit. Termín jsem měla oficiálně jeden 10.6. 2016, a to podle UTZ. Termín podle MS neměl v mém případě žádnou relevanci, protože s cykly dlouhými 45 dní doktoři moc počítat neumí a podle ovulace (měřila jsem BT) se moje dr. řídit nechtěla. Tam by termín měl být až 18.6., což jí přišlo pozdě. Na rozdíl od minulého těhotenství, ve kterém jsem byla zavřená na sedm západů, a přesto porodila o téměř 3 týdny dřív, mi tentokrát dr. prorokovala, že do termínu určitě nevydržím, protože už od 36tt bylo všechno krásně nachystané. Poslíčci ani tvrdnutí mě za celou dobu nepotkalo, stejně jako minule, a já si užívala pohody s bříškem a vnitřně věděla, že to termínu určitě vydržíme. Tomu se přizpůsobil i program začátku června, kdy jsem se opravdu nešetřila a s naším T. oběhala všechny možné dětské dny a akce v okolí a s pejskem do poslední chvíle chodila co týden na cvičák. Jediné, co mi kazilo náladu, byly dotazy okolí, jestli uuuuuž.
Den po termínu jsem proto konečně dobalila tašku do porodnice a rozhodla se, že je čas začít pomalu „vyhánět“. Naše miminko ovšem nemělo pro mé plány sebemenší pochopení, takže jsem se z další a další kontroly vracela opět s verdiktem perfektně připravená, ale miminko ne (vysoko, že ani hlavička nešla nasáhnout). S tímto nálezem jsem opouštěla porodnici i ve čtvrtek 16.6. v 8h ráno – 40tt+6. Paní doktorka mi rovnou řekla, že druhý den mám přijít s věcmi, že si mě tam nechají a budou celý druhý týden přenášení sledovat - vyvolávají až 14 dní po termínu. Z této zprávy jsem nebyla nadšená, ale ujistila mě, že můžu klidně po nástupu podepsat reverz a nastoupit třeba v pondělí, že je to na mě. Přesně takhle jsem se rozhodla, že to bude.
Po kontrole jsem jela objednat na sobotu dort pro T., který měl mít následující týden 3. narozeniny. Doma jsem kolem 10h pocítila lehkou bolest v podbřišku, ale přičítala jsem to dozvukům kontroly. Paní doktorka mě ráno kvalitně prohrábla, když se snažila nahmatat hlavičku. Mezi 10:30-12h jsem šla s T. na každotýdenní cvičení rodičů s dětmi, kde jsem tu a tam opět nějakou lehkou bolest cítila, ale nebylo to nic, co by mě jakkoli omezovalo. Po návratu domů jsme si dali oběd (já teda jen polévku) a šla jsem uspávat malého. Během uspávání přišla první bolestivá kontrakce. Vzala jsem telefon, že ty poslíčky začnu měřit, kdyby to náhodou – a velice nepravděpodobně – byl porod. První dvě měřené kontrakce přišly po skoro 8 minutách. Řekla jsem si, že je rozeženu sprchou a půjdu konečně dojíst oběd. Ve sprše se ale kontrakce objevily častěji a občas i zabolely. Rozhodla jsem se raději zavolat v 14:05 své PA pro radu. Vzhledem k tomu, že to nebylo ještě ani na prodýchávání, dohodly jsme se, že počkáme, zalezu zpět do sprchy a dám ji za cca hodinu vědět, jak to vypadá.
Během následující půl hodiny se bolesti začaly lehce stupňovat, už to bylo na prodýchání, tak jsem raději volala manžela, ať si najde odvoz (neřídí) a dorazí. Ve 14:50 jsem na jeho radu ještě volala své kamarádce gynekoložce, jestli si myslím, že by to mohl být porod, když se ráno nic nedělo. Podle její rady jsem zkusila samovyšetření a zjistila, že bez problému nasáhnu hlavičku. V tu chvíli začalo být jasné, že to nebudou poslíčci. V 15h jsem znovu volala PA, že čekám na odvoz a pojedeme do porodnice. Když jsem jí řekla, že mám kontrakce cca po 3 minutách už asi půl hodinky a potřebuju je prodýchávat, ihned vyrazila i ona s tím, že se potkáme v porodnici. Netrpělivě jsem čekala na manžela s kamarádem. Do porodnice to máme od nás v době bez provozu přibližně 25 minut cesty. Jenže odpoledne jsou jak na dálnici, tak na staré silnici kvůli opravám docela velké kolony. V tu chvíli jsem se poprvé začala bát, že to nestihneme. Naštěstí v 15:15 už dorazil odvoz. Rychle naložili mě a tašky a vyrazili jsme vstříc porodnici a dopravní zácpě.
Na začátku jsem si pěkně lehla vzadu na sedačkách na bok, ale velice brzy mi tato poloha přestala vyhovovat a přesunula jsem se na všechny čtyři. Kamarád jel jak o život a manžel rychle v mobilu pomocí navigace s přehledem dopravy hledal alternativní trasu. Přece jen bylo znát, že se porod rozjel ve velkém a ani oni, ani já jsme neměli moc zájem rodit v autě. Z cesty jsem toho moc nevnímala, snažila jsem se soustředit hlavně na prodýchávání. Jen v krátkých intervalech mezi kontrakcemi jsme prohodili pár slov a několikrát jsme se i celé situaci zasmáli. Úsměv mi začal tuhnout ve chvíli, kdy jsem začala cítit lehký tlak na konečník. Zrovna v té době (15:50) volala moje PA, že narazila na kolonu, jak jsem na tom. Manžel, který zrovna navigoval po nějaké rozbité lokální silnici, jí jen zvládl říct, že jsem na čtyřech, asi to bolí a jsme už skoro na místě. Pak se spojení prý přerušilo. Už jí nestihl říct, že mě to nutí tlačit.
Jak rodí porodní asistentka.....hystericky
(Nedoporučuji číst těhotným)
12 hod do porodu
Začínají první jemné bolesti....jako poslíky ale cítím, že jsou jiné. Snažím se věnovat synovi, který se vrátil ze školky v přírodě, protože tuším, že si mě už neužije. Zkouším jít spát, jestli to nezaspím. Zkouším i vanu ale nepřechází to. Zdá se, že to bude ono. Bolesti jsou co deset minut, takový pocit horka v oblasti vaječníků. Přichází a odeznívají, jinak se nic neděje.
7 hod do porodu
Ukládám syna, muž není v kondici, má úpal a zvrací. Zatím mu nic neříkám. Planých poplachů už bylo víc než dost. Jdem si oba lehnout.
6 hod 15 min do porodu
A mám zde poslední zmínku o Letovicích. Údolní nádrž Letovice na říčce Křetínka byla vybudována v letech 1972 - 1976, do plného provozu předána v roce 1978. Hlavním posláním tohoto vodního díla je vyrovnávání toku řeky Svitavy. Dále je přehrada využívána pro rekreaci, rybolov a vodní sporty. Rekreaci zajišťuje středisko Svitavice, vodní sporty Jachetní oddíl TJ Sokol Letovice. Přehradu můžete nalézt i pod názvem Křetínka. 20.08. se zde koná Křetínka CUP, což je soutěž dračích lodí. Co jsem slyšela od místních, je to vždy parádní podívaná.
Skoro 8 měsíců se dělím o své tělo se svým synem... První 3 měsíce jsem jen zvracela a omdlívala... Nenávidím jehly a i přes to mě každých 14 dní čeká odběr krve nebo injekce... Přibrala jsem 17kg a celulitidu už v životě neschovám... V noci nemůžu spát... Jakkoliv si sednu nebo lehnu, nikdy to není příjemné... Nepřetržitě se hýbe a kope... Mám únik moči po každém pšíknutí nebo zakašlání... Všichni se v tuhle dobu válí u bazénu a já jsem ráda, že se doplazim do sprchy a otec mého dítěte si dovolí mě seřvat za to, že žeru hrášek a piju coca Colu??? Jak si to prý dovoluji mu takhle hrozně škodit?? Co sem si šlehla lajnu nebo co??? Fiiiha asi mi z něho brzo praskne plodovka...
Dnes se mimojiné podíváme na tento krásný zámek. Pro první 3 tu mám srdíčka🙂 Kam zamíříme?
Směr divadlo a muzikál šakalí léta 😉 dámská jízda 🍹😉
Holky 😀 Tak hlídám od včerejška 5ti letou neteř... Já vařím a ona se dívá na Déčko a jde tam jakási kravina a teď slyším z televize:
"Poraď mi, které OVOCE začíná na písmeno B a je žluté... To je přece mrkev..."
Natálka: "Teto, oni jsou tak hloupí, vždyť je to přece bota!"
Já: "Prosím tě a od kdy je bota žluté ovoce??"
Natálka: "Tak to bude citron"
Já: "Ale ten nezačíná na písmeno B"
Natálka: "Vždyť jsem první říkala že je to bota!!"
😀 😀 boha jeho... Na toto nerv nemám 😀 😀
Jak vlastně fungují Bachovy esence?
Mnoho lidí se mě ptá na jakém principu vlastně Bachova terapie funguje.
Než si tohle osvětlíme, je zásadní vědět, že Bachovy esence nejsou bylinné výtažky. Díky tomu nemají žádná omezení a můžeme je kombinovat s klasickými léky (a s pomocí Bachovek jejich užívání omezit nebo postupně vysadit), mohou je užívat těhotné a kojící ženy, novorozeňátka a také lidé, kteří mají alergie, ekzém nebo i závažné nemoci typu rakovina, leukémie apod.
Bachovy esence totiž nenesou výtažky, ale uzamknutou energii rostlin.
Energie je neviditelná, ale řídí doslova všechno kolem nás. Každý z nás má určitou energii a ta se projevuje typem chování, postojem k situacím, k sobě a ke světu okolo. A často také psychickými nebo fyzickými obtížemi.
Rostiny použité v systému Bachovy terapie byly pečlivě vybrány dr. Bachem (anglický lékař, bakteriolog a senzibil). Ten pozorováním a mnoha experimenty zjistil, že určitá rostlina souvisí s určitou energetickou frekvencí v lidském energetickém poli. Rozhodl se proto vytvořit systém, který dokáže bloky v naší energii vyléčit, rozpustit.
A jak přesně probíhá léčení bloků? Jak říká Mechthild Scheffer, zakladatelka Institutu pro Bachovu květovou terapii v Rakousku a Německu: „.. negativní stavy nejsou ubíjeny jako symptomy, protože tím by byly energeticky zachovány. Jsou zaplavovány nadřazeným energetickým chvěním, čímž se rozpustí jako sníh na slunci".
Zmínila jsem Černou Horu, je to městys ležící na rozhraní Drahanské a Českomoravské vrchoviny. Určitě se zde zastavte, pokud máte doma pivaře anebo máte rádi wellness a pivo.
Černá Hora je známá svými pivy, dle mého manžela nejsou špatná. Dokonce vyrábí pivo pro partnera až do Ruska. Nabídka piv je zde: http://www.pivovarcernahora.cz/nase-piva
Pokud by Vás zajímala samotná exkurze, je možná, jen je třeba se objednat, poplatek je 100Kč a exkurze trvá 60minut. Určitě doporučuji, je to zajímavě strávená hodinka.
A pokud nestačí pivo jen vnitřně, ale chcete i zevnějšku, jsou tu pro vás pivní lázně v Hotelu Sladovna http://www.hotelsladovna.cz/pivni-lazne Zde byla moje maminka s manželem a moc si to pochvalovali.
Toš vejdi a neuškod' 🙂
Ze života s mini chlapíkem: Je to neuvěřitelný, konečně mám nadšený publikum ke svýmu zpívání, každej večer uspávám mini chlapíka českejma lidovkama a ukolébavkama, teď jsem přidala i nějaký jidiš, to aby netrpěla jeho židovská duše a tady je naše oblíbená:
Endometrióza- úspěšná léčba
Dobrý den.
Lékaři mi diagnostikovali endometriózu. Domů jsem si donesla Visanne- hormony na potlačení menstruace.
První den, kdy jsem si měla vzít první pilulku a měla ji před sebou se mi spustily slzy a brečela jsem. Dávám na svoji ženskou intuici a ,,lék" neužívám.
Moje úžasná brněnská gynekoložka Nazri mi poradila alternativní možnost: Matuzalém (Keresteš Jan). Nedá se zatím koupit v ČR, ale objednala jsem si ho. Jedná se o alternativní a velice úspěšný lék.
Chci spojit Matuzalém s akupunkturou a vnitřním sebeléčením.
Spousta lidí kolem mě si myslí, že jsem blázen... Ale já po přečtení čánku od Gabriely Vágnerové už vím, že mé vnitřní já mi radí dobře.
Včera kontrola u dr. Velký utz ve 21tt, na který jsme vyrazili všichni 😵 ...Ležím si na lehátku, dr mi jezdí po břiše a kontroluje, jestli má prcek všechno, co má mít. Já dojatě koukám na obrazovku a poslouchám, jak manžel Emi popisuje, co tam je.... Podívej, to je hlava... A tady má oči, nos, pusu... A tady je ruka... tak se na ně podívám a v tu chvíli Emi pronese... Tatínku, nemusíš mi nic říkat, už nejsem malá a mám oči 😀 ... No, má pravdu, už není malá, ale pro mě navždy bude ♥♥♥
Jinak prtě v pořádku! Má všechno, co má mít a odpovídá danému týdnu 😉 Jen se rozhodlo nás napínat asi až do porodu, protože ty nohy prostě neroztáhne 😀
Včera jsem se svými kamarádkami vyrazila na večírek. Manželovi jsem řekla, že se vrátím o půlnoci. Ale večírek byl fantastický, a bylo to tak skvělé, že jsem zapomněla na čas. Když jsem se vrátila domů, byly 3 hodiny v noci. Vcházím do bytu jako myška, otvírám dveře a v tom slyším tu zatracenou kukačku v hodinách, jak kuká 3x. Když jsem si uvědomila, že manžel se při tom kukání může probudit, zakukala jsem ještě 9x. Rychle jsem si lehla a usínala s myšlenkou na to, jak jsem inteligentní. Ráno běhěm snídaně se mě manžel zeptal, kdy jsem se vrátila z večírku. A tak říkám, že přesně o půlnoci, jak jsem slíbila. Nic neříkal a ani nevypadal, že by měl nějaké podezření. Manžel se na mě po chvíli podíval a povídá. "Víš, musíme vyměnit ty naše kukačkové hodiny." Zbledla jsem strachy a ptám se pokorně " Ano a proč, miláčku?" A on na to "Víš, dneska v noci kukačka zakukala 3x. Potom nevím jak to udělala - vykřikla Ó Bože! Znovu zakukala 4x, vyzvracela se v předsíni, zakukala ještě 3x a upadla se smíchem na podlahu. Kuknula ještě jednou, šlápla na kočku a převrátila stolek v obýváku. Potom mě poslala do prdele a svalila se vedle mě. Pak zakukala naposledy a začala chrápat!
Mateřství je vzácný dar. Dostaly jsme kopu smíchu, radosti, lásky, nadšení, hrdosti, výjimečnosti, pýchy. ..ale i chvil starostí, slz, strachu, trápení, bezradnosti, někdy i zoufalství. Nejhorší je strach, který stejně jako láska začínají prvními okamžiky zjištění, že v nás roste nový dokonalý život. První rok se dmeme pýchou jak ten drobek roste, prospiva, skáčeme radosti a rozplyvame se nad prvním zoubkem, prvním úsměvem, prvním máma a táta, nad prvním krčkem. Do 5 let věku dítěte se bojíme kde se to malé nemotorné a nebojácné dítko zabije, a to doslova. Pak se opět radujeme z prvních přečtených a napsaných slov, z jedniček v žákovské, úspěchu ve sportu, z nadání, které nás potomek projevuje. A pak je tu zčistajasna puberta, první vulgární slovo, první pětka, odmlouvání , grimasy, co mluví za své o tom, co si o nás asi to naše milované dítě myslí, první lásky, pozdní příchody domů, a zase ten strach... a tak to jde stále dokola. Je to kolotoč, přetékající adrenalinem. Někdy si říkám, co jsem za blázna? 6 dětí, zatím všechny prežily a já kupodivu také 😀 Ale uhlídat ty nejmenší dava někdy fakt zabrat! Jo, jsem cvok! Miluju, jsem šťastná, ale žiju v neustálém strachu! Strachu, aby se netopily, nesrazilo je auto, aby se neopařily horkou polévkou z plotny, nevypadly z okna, aby mi je někdo neukrad, nebo jim někdo neublížil. .. strach je převlečená láska. ??? Uff až vyrostou, budou mít své rodiny, budu se stále bát? Celý život ve strachu o děti? Mají to maminky jedináčků jednodušší? Asi ne...
Jen mám někdy obavy, že mě ten strach jednou zabije. Jsou chvíle, kdy se bojim, že to nedám. Skládám poklonu všem maminkám, tatínkům, co zvládli vychovat šťastneé děti a užívají si klidné stáří se šťastnými vnoučaty.
Strach matky prý negativně ovlivňuje vývoj dítěte. No to je teda zase poznání 😀 Já za nimi skáču jak srnka. 😀 Zabráním většině pádů a úrazů, dost často nad nimi jistě stál anděl strážný... když pomyslím, co vše se už mohlo stát. Díkybohu za každý další den ve zdraví a s úsměvem.
Dneska jsem objevila jednoduchý recept na ochucené nealko pivo 🙂 Smíchala jsem si Birell se 100% pomerančovým džusem v poměru asi 2 díly piva 1 díl džusu - a super. Líbí se mi, že si můžu individuálně regulovat sladkost, není tam glukozovo-frukózový sirup a další zbytečnosti 😉 Pravděpodobně ještě vyzkouším i další variace, i když milovnicí piva zrovna nejsem...
Šikana
Není to tak dlouho, co mi moje nejstarší dcera naštvaně říká : „Tomu neuvěříš, co se mi dnes stalo, musím o tom napsat článek“…
Je to zhruba tři týdny, co jsem šla domů kolem základní školy, kterou na sídlišti máme. Míjela jsem pět chlapců. Bylo jim zhruba mezi 9-12 lety.
Čtyři z nich byli rozjívení, nadávali si mezi sebou, lítali všude okolo a vykřikovali slova, která nepoužívají ani dospělí.
Ten pátý šel sám před celou touhle skupinkou, na hlavě kšiltovku staženou do čela, ruce v kapsách, ramena svěšená, hlavu skloněnou a velmi pomalým krokem se šoural, nejspíš, směrem k domovu. Partička těch zbylých čtyř ho následovala.
Nedalo mi to a pozorovala jejich chování, šla jsem po protějším chodníku. Jeden z těch čtyř začal po tom pátém, pomalu šourajícím se chlapci, házet kamínky. V tu chvíli přiběhl další z těch čtyř s telefonem v ruce se slovy „Dělejte kluci, za chvíli bude brečet!“ Zřejmě si chtěl tu ohromnou „legraci“ natočit.
Musím říct, že mě to dost zarazilo a vážně se mi z toho udělalo špatně.
Pokud po hlavní cestě z Doubravice pojedete dále dostanete se do městečka Rájec Jetřebí. O něm jsme kdysi věděla jen to, že zde snad studovala gympl Tereza Kerndlová. Ale Rájec Jestžebí stojí za zmáčknutí brzdy v autě.
V centru města leží krásný zámek se zajímavým skleníkem. Zmíním s enejprve o něm, je hned naproti budovy bývalého pivovaru, nenápadná stavba, ale s cennými poklady. Každou zimu od února do konce března zde probíhá výstava kamélií. Ttyo nádherné krásky si mě získaly ajen tím, že máme doma velmi teplo, je ještě němám. Ale u maminky se jim velmi daří. Rájecký zámek má znikátní sbírku těchto kamélií a v březnu, většinou koncem, jimi naaranžují celý zámek a máte pak netradiční prohlídku🙂 Pokud máte cestu někdy v zimě, určitě se zastavte. jezdíme zde pravidelně pátým rokem, je to už taková naše tradice.
V zámku jsem byla před lety jen jednou, chystáme se zase letos, tak si vypomůžu webovými stránkami🙂
Na kraji vesnice Rájec-Jestřebí – za starou a vysokou zdí, v romantickém rozlehlém parku – stojí zámek. Jak působí? Jsou zámky velké, až se člověku tají dech, také jsou zámky oplývající chladnou, vážnou až přísnou krásou, známe šlechtická sídla, jejichž lesk už pohasl, a konečně jsou zámky hezké a milé. K těm patří i Rájec. Hezoučký a milý zámek. Snad tyto dvě slova nejlépe vystihují první dojem. První myšlenku návštěvníka, který vystoupí z autobusu nebo auta, projde vysokou kovanou branou a rozhlédne se. Takový je tedy pohled laika. Odborník by dodal, že Rájec-Jestřebí je rokokově klasicistní zámek a vyzdvihl by jeho jedinečnou architekturu, na Moravě zcela výjimečnou.
Zámek však dnes neožívá jen návštěvami turistů, v průběhu roku se zde pořádají nejrůznější akce – květinové výstavy, koncerty, noční prohlídky, prohlídky zámku se zajímavým programem. Zámku Rájec-Jestřebí se říká také zámek Rájec nad Svitavou, takže nebuďte zmateni, pokud zaslechnete tento název. Jde stále o ten samý zámek: hezký a milý.
7 (ne)logických konverzací, kterým se nevyhne žádná maminka
Dětská logika a asociace dětí jsou kouzelné věci. Někdy nad nimi zůstává rozum stát a nezbývá než se jim od srdce zasmát. Ale když se nad takovými dětskými hláškami člověk trochu víc zamyslí, zjistí, že je v nich možná víc logiky a pravdy, než by se zdálo. Mohli bychom si z nich občas vzít příklad. Zjednodušilo by nám to život 🙂
1. Životní vzor
"Jez, ať máš sílu."
"Budu jako tatínek!"
"Přesně, kdo by si nepřál být jako tatínek."
"Maminka!"
Holky prosím prosím, potřebuji radu, kde se dá sehnat panenka YOUGURTINIS? Dívala jsem se na internetu jenže se už nikde neprodává, děkuji
Dneska se podíváme do okolí obce Obora. Je to tak trochu moje srdcová záležitost, zrovna tam žije moje maminka s manželem, je to výchozí bod našich putování a hlavně kousek místa na zemi, kde se mi zpomalí čas a mohu se jen kochat a relaxovat🙂)
Než se však dostaneme z Boskovic na Oboru, musíme projet Lhotu Rapotinu, zde naleznete dva úžasné keramiky, kteří stojí za pár slov.
Pokud máte rádi éterično, keramikua andělky, jistě se zastavte do domku na hlavní cestě, hned u autobusové zástavky, na rozcestí vlevo hned 2.dům. Zde sídlí Zuzka Straková a její dílka, která zdobí její dům. Krom toho, že to je báječná žena, její dvůr je pro každou duši takové pohlazení🙂
Druhým keramikem je Zdeněk Dvořáček a jeho "zlobivá kočka". Vytváří úžasné květináče, zejména závěsné, ketré sluší každému domu i balkonu a pak kočky a datly a mnoho dalšího. Ateliér má v krásném dřevěnce..
A nad tím vším tu bdí na komínu páreček čápů🙂)
Z Lhoty Rapotiny stoupáme dále esíčky do kopce a po necelých 3km se před vámi v poslední zatáčce objeví pole, louky akus Obory.. tak tady jsem "doma"... Navíc na jaře po cestě kvetou nádherně podléšky a tvoří kolem cesty doslova modrý koberec, je to nádhera🙂
Krásný večer, po měsíci se zase hlásím a dokončíme tipy okolím Boskovic.
Už jsme se byli podívat na zámku a hradu Boskovice, navštívili jsme westernové městečko a pokochali se krásou arboreta Smelcovna..
https://www.modrykonik.cz/blog/domov_muj/messag...
https://www.modrykonik.cz/blog/domov_muj/messag...
https://www.modrykonik.cz/blog/domov_muj/messag...
https://www.modrykonik.cz/blog/domov_muj/messag...
a jiné🙂
