Výsledky vyhledávání pro slovo “Iva”
Nevim co si kdo predstavi pod nazvem česke buchty ale ja toto tedy rozhodne ne... Jelikoz jsem jen vletela s holkama do obchodu a chtela jim koupit neco na snidani tak jsem hrabla po tomhle malem baleni "buchticek"... dala jsem si taky dve ..mala mela jednu kterou mi vratila a vyplivla dzem pry "ble " a po prvnim kousnuti a zhnuseni jsem holkam radsi dala jogurt .brr.. Chutnaji nedopecene, chemicky, v teste jdou videt zrnka barviva a napln? V te podivne hmote je skrobu tolik ze se to lepi v puse jako lepidlo.. no vetsi humus jsem nejedla !!! Vetsinou pecu vse radsi doma ale z casoveho pressu nekdy neprectu obsah a takhle se mi to oplatilo! Holky hnuj vazne!! Jak jsem si precetla slozeni tak me to ani neprekvapilo tak kouknete samy a ja za sebe NEDOPORUCUJI kupovat!! Takze dekuji společnosti pekárna HRUŠKA za tak.hnusne vyrobky co me zase donuti cist co kde je ...
Odpocivame 😀
Přibývá dětí žádajících ombudsmanku o pomoc
Tento článek měl velmi zaujal, tentokrát se netýká pouze NRP takže ho vkládám sem, věřím a doufám že ho admini označí do Vybrali jsme. Myslím, že by si to opravdu zasloužil. Není můj, zdroj je zde:
http://www.ochrance.cz/aktualne/tiskove-zpravy-2016/pribyva-deti-zadajicich-ombudsmanku-o-pomoc/
Přibývá dětí žádajících ombudsmanku o pomoc
Děti jsou mnohdy okolnostmi nuceny řešit problémy, s nimiž by si nevěděla rady ani řada dospělých. Pomoc a radu pak hledají u veřejné ochránkyně práv, která se jim snaží pomáhat alespoň v rámci své působnosti. Částečně tím nahrazuje v České republice neexistujícího dětského ombudsmana.
Česká republika dosud nemá dětského ombudsmana, jak to dlouhodobě doporučuje Výbor OSN pro práva dítěte. Tuto mezeru se alespoň částečně snaží vyplňovat veřejný ochránce práv, tím, že v roce 2012 zřídil speciální internetovou stránku s informacemi pro děti a začal přijímat podněty od dětí. Vzhledem k jejich naléhavosti je veřejná ochránkyně práv vyřizuje přednostně a neformálně, aby dítě dostalo alespoň první rady a vysvětlení během dvou až tří dnů.
Možnosti veřejné ochránkyně práv pomoci dětem, jsou omezeny její zákonnou působností. Stejně jako v případě dospělých stěžovatelů může prověřit postup orgánů státní správy, zabývat se podmínkami ústavní péče nebo vyhodnotit, jestli potíže dítěte nespočívají v nerovném zacházení. Ostatní situace se snaží dětem vysvětlit, poradit jim, na koho se mají obrátit, jak by se jejich potíže daly odstranit.
Kostel sv. Ludmily
Kostel je jedním ze tří kostelů na Tetíně. Vedle kostela stojí nejstarší budova a je jím Kaple sv. Kateřiny z 10. století. Kostel je obklopen hřbitovem a chráněn jako Kulturní památka ČR.
Vnitřek kostela je jednolodní s plochou klenbou, po stranách má po jednom polokruhovém okně. Hlavní oltář je kamenný, postaven v barokním stylu, po jeho stranách jsou sloupky, uprostřed oltáře obraz na plátně od neznámého malíře znázorňující, jak sv. Ludmila a kněz Kaich vyučují sv. Václava. Po stranách obrazu je socha sv. Vojtěcha a sv. Prokopa, nahoře obraz sv. Ludmily. Nejvýše je socha sv. Michaela potírajícího satana a po stranách pak sošky sv. Kateřiny a sv. Barbory. U pilířů po stranách oltáře je umístěna mensa s kamenem, na němž měla být sv. Ludmila usmrcena. Na jižní straně lodi je dřevěná vyřezávaná kazatelna, na zdi barokní krucifix. Na severní straně lodi stojí dřevěný oltářík, přenesený sem z Mořiny, uprostřed oltáříku obraz sv. Stanislava. Součástí kostela jsou varhany, postavené v r. 1771 Guthem z Čisté u Rakovníka, které jsou po rekonstrukci v r. 1998 opět využívány pro potřeby koncertů.
V kostele jsem osobně nebyla, ale každý říká, že koncerty jsou tam moc krásné. Sami se můžete přesvědčit na nynější akci která se koná už brzy. Více informací v obrázcích)
Tak a dooost 😀 o víkendu jsme dali ke tchánovi nabrousit nože. Včera jsme je donesly domů a jsou jak skalpel, ale o to nejde 😀 Jdu si dělat snídani a chci rozříznout rohlík, tak hledám pilkovej nůž, kterej jsem měla jen na rohlíky. Po 10ti minutách jsem hledání vzdala a řízla to normálním. Teď se dívám do šuplíku a ejhle... Našla jsem svou pilku 😀 😀 Tchán se nám u toho asi trošku zasnil a vzal i ji 😀 😀 😀 Tak už vím, po kom ten můj chlap je 😀
ADEPS LANAE - bezvodý lanolin - představuji vám první novinku, kterou jsme si pro vás připravili - http://www.pulzsro.cz/kat/fagron :
Adeps lanae neboli bezvodý lanolin můžete použít k výrobě lanolinové lázně pro vaše vlněné svrchní kalhotky. Vlňáčky se pomocí lanolinu impregnují a obnovuje se jejich voděodolnost.
Jak se připravuje lanolinová kúra?
Budete potřebovat:
- 1/3 lžičky bezvodého lanolinu (Adeps lanae)
- 1 lžička dětského šampónu
- cca ¼ l horké vody
Lanolin a šampon rozmícháme v horké vodě, čímž vznikne mléčně bílá tekutina. Je důležité, aby byl lanolin opravdu dobře rozpuštěn a na hladině neplavala mastná oka. V případě, že rozpuštěn není, přidejte ještě trošku šamponu. Do vzniklého roztoku přilijeme studenou vodu tak, abychom lázeň ochladili asi na 30°C.
Vlňáčky ponořte do lázně obrácené naruby a pečlivě je promačkejte, aby celé nasákly. Vlňáčky nechte v lázni min. 6 hodin, ideálně přes noc.
Poté vlňáčky vyndejte z lázně, vymačkejte je, ale neždímat kroucením!!! Nelekejte se, že budou oslizlé a lkavé - to je naprosto v pořádku. Můžeme také mokré vlňáčky rozložit na ručník, srolovat a vymačkat do něj. Výrazně tím urychlíme schnutí.
Vlňáčky schnou i několik dní. Buďte trpěliví a zkuste odolat pokušení dát je na topení, do sušičky nebo na slunce. Nic z toho vlně neprospívá.
I po uschnutí jsou vlňáčky někdy lepkavé lanolinem. Vůbec to nevadí a postupně se to "ošoupe". Naopak, pokud lepkavé nejsou, nemusí to znamenat, že se operace nezdařila. Chce to prostě vyzkoušet v akci a vidět.
5 zákonů dětské logiky
Víte, kdy stihnete v domácnosti nejvíc věcí a k čemu všemu jsou dobré krajkové kalhotky?
Dětská fantazie nezná mezí a dokáže vytvořit tolik originálních až překvapivých nápadů. Až si budete připadat, že jste jediná dospělá v domácnosti, podívejte se na to s nadhledem a inspirujte se dětskou logikou.
1. Ani o prst míň nebo víc
Klárka mi dnes při cestě do školky oznámila: "Už umím spočítat prsty."
Tak se jí ptám, kolik jich tedy má? "No všechny."
Záchvat smíchu mě držel až do školy.
Není nošení jako nošení, aneb co náš trh dovoluje...
Ještě když jsem byla těhotná, se mi (naštěstí) dostala do rukou kniha Koncept kontinua, která krásně popisuje intuitivní a přirozenou výchovů dětí. Ne náhodou se zmiňuje o nošení miminka na těle matky, jako nejdůležitějším faktoru pro dobrou adaptaci a vytvoření pevného vztahu mezi matkou a dítětem, jakožto přirozeném způsobu vychovávání dítěte prostřednictvím prožívání Vašeho denního režimu.
Když jsem knihu dočetla, byla jsem šokována, jak moc mi všichni kolem vnukli do hlavy zvrácenou představu o separování dítěte do jiného pokoje a "nezvykání" si na pozornost rodičů. Jak moc potlačují tyto názory intuitivní a přirozené smýšlení o výchově dítěte. Rozhodla jsem se své miminko nosit. Koupila jsem si šátek a nosítko a vyslechla si i pár zcestných názorů o nevhodnosti. K nevhodnosti nošení řeknu jen málo: Zamyslete nad evolucí. Jak dlouho trvala? A jak dlouho máme kočárky?
K mému zděšení jsem taky zjistila, že i z tohoto se stává business, a tak firmy vyrábí "super truper" nosítka, která však nejsou pro miminka vhodná. Co víc, rozdávají je celebritám, aby je zpropagovala. Náš trh sice reguluje použitý materiál, ale to, že jsou neergonomická, nebo nesou název "ergonomická" zcestně, už moc neřeší.
Milé maminky, tím, že svoje miminko nosíte, mu dáváte to nejlepší, co můžete, ale prosím, informujte se o tom, zda nosíte správně, abyste mu zároveň neubližovaly. Děkuji!
a je fuč....moje malá zlobivá nejstarší je fuč........bože , ano byla sem jediná matka co u autobusu řvala !!! A když Vám tam jeden tatínek začne vykládat že takhle určitě tenkrát mávali rodiče těch dětí co se na ten autobus střílelo, nebo ten co se vyvrátil, tak opravdu ste více happy :(
Mýty o nošení dětí část 1.
Jsem velkou nadšenkyní nošení dětí. A to tak velkou, že jsem se v tomto rozhodla podporovat další ženy. Je důležité je povzbudit a rozvíjet na jejich cestě mateřstvím, se kterým nošení dětí a úzký kontakt s miminkem prostě souvisí. Každá chceme své děti dobře vychovat a dát jim to nejlepší, a proto je úžasnou volbou nošení a pěstování blízkého kontaktu už od narození. Své děti nemůžeme rozmazlit tím, že jim věnujeme svou lásku a otevřeme srdce. Naopak z nich tak vychováme empatické, vnímavé, soucitné, ohleduplné, starostlivé, sebejisté a sebevědomé osobnosti.
V uplynulých měsících jsem pro vás sbírala mýty o nošení dětí. Celkem se mi jich sešlo 41. Poskytnu vám tedy přehled a odpovědi na časté námitky a obavy ztěžující opravdu informované rozhodnutí o nošení dětí. Bez základních a relevantních informací oproštěných od těchto mýtů se mnoha rodičům nechce dávat peníze za kurz nošení dětí či za návštěvu poradkyně pro nošení dětí a vázání šátku. Přicházejí tak o velkou možnost blízkého kontaktu se svým dítětem a praktickou pomůcku v péči o ně.
Zmíněné mýty jsem rozdělila do 4 kategorií + jedna byla navíc – nezařaditelná. Zde přináším první dvě kategorie 🙂.
Kategorie první: Móda, zvyk a styl:
Dotazované maminky se v této kategorii nejvíce zabývaly následujícími námitkami:
- Kočárek:
A mašinka Tomáš u nás vede i jakožto erotický návrh.
Pažout: "Já jsem užitečná lokomotiva. Zasloužím promazat kotel. Aby mi nespadl drapák..." 😀 😅
Do kdy jste používali kojeneckou vodu a do kdy preferovali? Dekuji
Poetika jízdy vlakem
Cestujete rády vlakem? Dlouho mi trvalo, než jsem objevila jeho poetiku a překonala obavu, že netrefím tu správnou soupravu a odfrčím do úplně jiné stanice, než jsem původně plánovala. V autobusu toto nebezpečí nehrozí; pokud tedy řidič není taková sviňa a neprodá vám lístek do Prahy, zatímco hodláte vyrazit do Jičína...
Jenže při reorganizaci dopravy zrušil dopravce většinu autobusových linek z velkoměsta do rodného maloměsta a zbyl jen vlak. A odfrčí-li manžel automobilem na nějaké veledůležité víkendové jednání a zatoužím-li po maminčině domácí kuchyni, nezbyde, než překročit komfortní zónu a vyšplhat po strmých schůdcích do vagónu. A co je pro mě horší, i sešplhat. Sestup z vagonu mi připomíná sestup z Ostrého Roháče.
V poslední době si ale vlakojízdy začínám užívat. Před cestou se vybavím zdravými svačinkami (cesta je dlouhá a drobné občerstvení přijde k chuti). Nakrájím okurku, přidám pár cherry rajčátek, červenou papriku a přibalím láhev pramenité vody. Do kabelky uložím učebnici italštiny a nějakého klasika (Kafku nebo tak...) Času na četbu a studium bude spousta...
Při čekání na vlak zásoby obohatím o coffee to go, pár sušenek s palmáčem či nějakou čokoládku za výhodnou cenu a přihodím ženský časopis (nejlépe s dárkem zdarma). První půlhodinu v kupé trávím popíjením kávy, pojídáním sušenek a čtením časopisu Kondice. Další půlhodinu rozjímám nad sfutrovanými prázdnými kaloriemi a vytvářím (inspirována Kondicí) fiktivní jídelníček na příští týden. Jsem-li v kupé sama, výčitky mě doženou i k pokusu vyzkoušet pár balančních asán či jiných prostocviků. Zjistila jsem, že je ve vlaku zábavné poskakovat, nicméně blahodárný účinek pohybu je kompenzován stresem, že budu někým viděna. Navrhnu Českým drahám přidat jeden fitness vůz.
Během cvičení mi většinou vyhládne a dojde i na okurku, rajčátka a papričku. Pokud do kupé přisedne spolucestující, vyrazím na korzo po uličce, elegantně se naaranžuji k okýnku a sleduji malebnou krajinu. Při stání mi většinou vyhládne, takže dojde i na okurku....
Když dočtu časopis, dojím zásoby, zjistím, že jsem se těmito činnostmi poměrně znavila a jediné, co zvládnu, je pozorování ubíhající krajiny nebo pospávání ( prokládané výpravami na toaletu, protože káva, salátová okurka a voda jsou vražednou kombinací...).
Nová zavinovačka, ponožky a kolotoč nad postýlku♥♥♥ To se mu bude dobře odpočívat🙂
ZLATÁ ULIČKA
Moc krásné místo, člověk si připadá, že je úplně někde jinde. Chodíme tam hlavně v období kolem Vánoc, má to tam pro mě tu správnou atmosféru.
Dlouhá řada drobných domků je jedno z nejmalebnějších míst Prahy. Romantická pověst spojuje název uličky s alchymisty na dvoře Rudolfa II., kteří zde však ve skutečnosti nikdy nebydleli. Zdejší pitoreskní prostředí zaujalo řadu spisovatelů a výtvarných umělců, žil zde i spisovatel Franz Kafka.
Zlatá ulička vznikla po vybudování severního opevnění Hradu. Prostor severního parkánu byl využit ke stavbě skromných obydlí, která jsou dnes posledním zbytkem drobné zástavby Pražského hradu.
Pověst vypráví, že své jméno získala od zlata, které se zde alchymisté snažili vyrobit. Ve skutečnosti alchymisté ve Zlaté uličce nikdy nebydleli a vznik jejího pojmenování není vůbec lichotivý – název prý údajně vznikl od barvy moče a výkalů, kterými byla neustále zaneřáděná. Není se tomu co divit, když na šestnáct domků zde připadaly jen dva primitivní záchodky. Císařská laboratoř se patrně nacházela ve Vikářské uličce a ve věži Mihulka, kterou později Rudolfův bratr Matyáš proměnil na sklad střelného prachu. Ve Zlaté uličce bydlela hradní čeleď a střelci. Domky byly obývány až do druhé světové války, ale už za 1. republiky se dbalo na to, aby při úpravách nebyl měněn pitoreskní ráz uličky. V domku čp. 22 žil v letech 1916-17 spisovatel Franz Kafka. Dnešní podobu Zlaté uličky do jisté míry ovlivnil také výtvarník Jiří Trnka. Podle jeho návrhu z padesátých let jsou fasády domků natřeny, dříve byly omítky jen nudně šedivé.
Stálé expozice připomínají život v této části hradu od 17. století až do roku 1953, kdy se odsud odstěhovali poslední obyvatelé. Hned první domek číslo 12 u Daliborky přenese diváky o desítky let zpátky. Ožívá tu totiž domácnost amatérského filmového historika Josefa Kazdy s promítacím plátnem, na kterém uvidíte filmy zachycující Hrad v počátcích kinematografie. Ve vedlejším, žlutém domku zase nahlédnete do obydlí obránců hradeb za Rudolfa II. Právě tento domek je možná nejmenším obytným stavením v celé Praze - jedná se o zazděný výklenek původní hradby.
Modrý domek s číslem 14 pak představuje domácnost věhlasné pražské věštkyně Matyldy Průšové. Žena v domečku žila před druhou světovou válkou a nakonec zahynula při výslechu gestapa. O dům vedle pak najdete expozice zlatnické dílny. V čísle 16 se nachází krčma s černou kuchyní. V domečku s číslem 24 a 25 vám výstava přiblíží historii i život posledních obyvatel z padesátých let 20. století, kdy tu ještě v té době byl jen jeden záchod pro všechny obyvatele. Poslední červený dům těsně u Bílé věže ukazuje expozici obydlí ranhojičky. Přístupná bude i obranná chodba na hradbách a bývalé vězení pro šlechtice, ve kterém byl například vězněn i známý alchymista Robert Kelley.
Schodištěm v domku čp. 12 se vstupuje na terasu před věží Daliborkou. Válcová dělová věž byla součástí jagellonského opevnění a její spodní podlaží byla od počátku využívána jako vězení. Prvním a zároveň nejznámějším vězněm byl v roce 1498 rytíř Dalibor z Kozojed. Další známý vězeň, východočeský baron František Antonín Špork, byl známý milovník a mecenáš umění z 18. století.
Nová stálá expozice přibližuje život v uličce ve všech obdobích její 500leté extistence.
PŘÍRODNÍ PARK PODVINÍ
Narazila jsem na něj při goooooglování, ještě jsme tam sice nebyli, protože to máme celkem z ruky, ale chystáme se tam brzy podívat.
Park Podviní je chloubou Libně i Vysočan, prostírající se na ploše pouhých čtyř hektarů. Díky svému rozmanitému členění ale působí jako značně větší.
Vzniknul v letech 1997–8, a to úpravou části, kdysi o hodně větší zelené plochy, která se rozprostírala od nádraží Vysočany podél Rokytky až k usedlosti Kolčavka. Ta ale byla narušena a podstatně zmenšena výstavbou developerského sídlišťátka Podvinný mlýn.
Park byl realizován podle návrhu dr. S. Špouly a akademického architekta Miroslava Pacnera. Návrh využil plochy bývalé zahrady zámečku nacházejícího se původně v blízkosti Podvinného Mlýna, již na katastru Libně. Stará zpustlá zámecká zahrada byla v té době neprostupná a zarostlá náletovými dřevinami. Z původní zahrady se pro výstavbu nového parku využily vzácné letité dřeviny a jezírka.
Inspirací se pro autory projektu stal „Obrův chodník“ v severním Irsku, což je jeden z divů světa.
Ústředním bodem parku je keltské hradiště ve tvaru hřbetu ještěra s chodbami, tunelem a vyhlídkou nad Dračím jezerem. Ještěří hřbet také vytváří amfiteátr s hledištěm vyskládaným z hrubých kmenů. Pod ještěrem se nachází jezírko s nášlapnými kameny, po kterých se dá k ještěru dostat i poněkud dobrodružnější cestou.
Všudypřítomným prvkem parku Podviní jsou vodní toky. Dolní část parku je ohraničena Rokytkou, do níž se kolmo vlévá potůček, vytvářející cestou malá jezírka. Na jeho březích roste bujná vlhkomilná vegetace.
Celým parkem od východu k západu protéká říčka Rokytka. Její koryto bylo od Hloubětína až po ústí do Vltavy v Libni zregulováno v letech 1905 – 10. Do té doby to byla pěkně divoká říčka, která při povodních dokázala natropit velké neplechy. Ale jak jsme mohli vidět při nedávné povodni v roce 2012 ani regulovaná Rokytka své vody tak úplně nezvládá. Rokytka byla po staletí jediným zdrojem vody pro místní vinařská a zemědělská hospodářství.
V blízkosti se nachází vlakové nádraží Praha-Vysočany, cukrárna Amarilis, Rubeškafé, Restaurace Na Břehu, Klid po práci a Pizza Coloseum.
"Legrace v MHD"
Sice píšu legrace, ale opravdu jen v uvozovkách. Lidé jsou vážně občas, spíš tedy často, neuvěřitelní. Cestujeme s malou pravidelně, skoro každý den a opravdu skoro pokaždé mám nějaký zážitek. Zezačátku jsem byla pravidelně rozčilená, vzteklá, ani tak ne vzniklou situací, ale spíš lidskou bezohledností a neohleduplností. Teď už se jen usmívám. Prý se tak dostanou nějaké nesmysly do mozku a člověk si tím "vnutí" dobrou náladu. Docela to zabírá, nebudu se přece pořád rozčilovat. Ještě mi prdne cévka a budu tahat nohu. Ale tak aspoň tři z těch fakt povedených si zapsat musím, abych náhodou nezapomněla 🙂
1. Nastupujeme do autobusu, v prázdném autobuse 🙂 v prostoru pro kočárky dvě babči s RVHP vozíky sedí po boku, uprostřed paní středního věku a v pravo spořádaně stojí jiná mamika s kočárkem. Paní středního věku se ihned zvedá a s úsměvem uvolňuje místo. Taky se usměju, poděkuju a zajíždím. A v tom druhými dveřmi nastupuje jiná paní a jak uvidí volné místo, rozeběhne se, sedne si na uvolněné místo a řekne že se přece vejdeme. A pak se celou cestu rozčiluje, že do ní naráží kočárek 😀
2. Jedu si takhle přeplněnou tramvají, sedím vedle zaparkovaného kočárku, který je rukojetí do uličky a nastupuje nějaká cizinka, telefonuje, postaví se před kočárek a rukou se chytí rukojeti aby neupadla a telefonuje dál.
3. Přijíždíme k zastávce, mačkám tlačíko že budu vystupovat s kočárkem a přesto řidič zastavuje jako prase předními dveřmi k chodníku, zadními do silnice. Prostor mezi autobusem a chodníkem je velký na to, abych mohla bezpečně vystoupit, ale zároveň malý na to, abych udělala mezikrok na silnici. Plná zastávka lidí, tak prosím, jestli by mi mohl někdo pomoct. Všichni odejdou k jiným dveřím kromě jedné paní, která okem odborníka zhodnotí situaci a řekne že neví, jak by mi mohla pomoci 😀
A je fakt zajímavý, že jsem se teď u toho psaní smála, tak to asi funguje 😀
TOULCŮV DVŮR
Byla jsem tam jednou a zavítám tam s prckem znovu. Je tam krásně a zvířata udělají radost dětem vždycky.
Toulcův dvůr je unikátním nejen díky své farmě a přírodnímu areálu, ale také díky památkově chráněnému souboru budov, jejichž historie sahá až do středověku. První zmínka o dvoru v Hostivaři je z 11. června 1362. Tehdy ho dostal spolu s rychtou a vsí do zástavy od sázavského opata Vojtěcha rychtář Petřík z Lešťan. Tvrz v centrální části dvora po dlouhá léta náležela Sázavskému klášteru. Celá Hostivař poté patřila nejvyššímu purkrabství, spravovali ji stavové Království českého a roku 1866 se stala majetkem "obce království Českého".
Posledním zemědělsky hospodařícím nájemcem zemského (po první světové válce zestátněného) hospodářského dvora čp. 32 byl pan František Toulec. Byl to velmi moudrý hospodář, laskavý člověk, který nenechal žádného pocestného odejít bez pohoštění. Proto nese dvůr jeho jméno.
V 60. letech dvacátého století dostal dvůr do správy Státní statek Praha. Zřídil zde velkovýrobnu krmných směsí a bývalé stodoly přestavěl na průmyslový objekt. Dne 11. května 1992 vyčlenila vláda ČSFR areál Toulcova dvora pro neziskové ekologicko výchovné účely a převedla ho do vlastnictví města Prahy.
Areál Toulcova dvora je zachovalou sídlištní památkou, evidovanou ve Státním seznamu kulturních památek. Jako součást původní zástavby osady Hostivař leží na území Městské památkové zóny Hostivař vyhlášené v r. 1993.
Zakladatelkou Toulcova dvora byla Emilie Strejčková.
K Toulcovu dvoru náleží zhruba 10 hektarů přírodního areálu. Rozkládá se pod Toulcovým dvorem směrem k Zahradnímu Městu až po potok Botič. Areál slouží návštěvníkům k relaxaci, dětem, školám k výuce a našim domácím zvířatům k pastvě. Je součástí přírodního parku Záběhlice - Hostivař, jehož smyslem je chránit krajinný ráz.
V Přírodním areálu se v současnosti nachází pestrá škála stanovišť. Můžete vidět les, louku, mokřad, podmáčenou olšinu, pole, sad i pastviny. Paradoxně díky zanedbané péči v druhé polovině minulého století vznikl například mokřad (patrně na místě původní vrbovny) a les (spontánní sukcesí v neudržované části sadu).
Z tohoto důvodu se snažíme péči diferencovat, o cenné biotopy se starat jako o chráněná maloplošná území a naopak ostatní plochy přizpůsobovat potřebám návštěvníků a dalších uživatelů.
Taková pestrá krajinná mozaika je ideální pro ekologickou výchovu, akce pro veřejnost s přírodní tematikou i pro každého návštěvníka. Areál Toulcova dvora je cennou součástí přírodního parku a spolu s přírodním korytem Botiče a Třešňovkou tvoří klidný kout zeleně mezi okolní sídlištní zástavbou.
Areál je přístupný veřejnosti ZDARMA každý den od 8:00 do 18:00.
Na Toulcově dvoře máme farmu s domácími zvířaty původních českých plemen. Zvířata nám pomáhají jako významný motivační prvek při ekologických výukových programech, seminářích, nebo v rámci chovatelských kroužků a příměstských táborů. Farma má nezastupitelné místo při pracovním začleňování a sociálních terapiích osob se zdravotním postižením .
Na farmě probíhá projekt Noemova archa, při kterém pomáháme zachovat agrobiodiverzitu a zachránit původní česká plemena hospodářských zvířat.
Naše zvířata jsou zařazena do programu zachování genových zdrojů. Každoročně odchováváme mláďata, většina z nich je zařazena do dalšího chovu.
Se zvířaty z Toulcova dvora se můžete je potkat na výstavách v celé ČR a často přivezeme čestnou cenu nebo pohár.
Koně přišli na Toulcův dvůr v roce 1999 a jejich historie i současnost je spojena se Sdružením SRAZ. První byla ze sponzorských darů zakoupena Lesněnka, záhy přibyla Horna, která přijela z krkonošské farmy Hucul. Tyto dvě klisny započaly etapu programů s huculskými koňmi. Postupem času se naše huculské stádečko rozrůstalo nejen dokoupením dalších koní, ale i odchovanými hříbaty.
K tomu, že zůstáváme věrni huculům, vede nejen osobní vztah zakladatelů našeho sdružení k těmto koním, ale především jejich specifické vlastnosti i cíl přispět k rozvoji jejich chovu a propagaci tohoto našeho národního plemene.
Huculský kůň (tzv. hucul) je malé a houževnaté plemeno koně, které má původ v horách Karpatského oblouku. Huculský kůň se vyznačuje vytrvalostí, nenáročností, otužilostí a dlouhověkostí. Pokud je chován ve vhodných podmínkách (hříbě vyrůstá ve stádě svých vrstevníků, s dostatkem prostoru a bez zbytečných zásahů chovatele), bývá psychicky vyrovnaný, učenlivý a pracovitý, vyznačuje se výbornou pamětí. Díky své klidné a vyrovnané povaze se hodí především k rekreačnímu ježdění, výcviku jízdy a hiporehabilitaci. Protože v historii byl odkázán především sám na sebe, mívá na věci vlastní názor a nezřídka si umí i postavit hlavu.
PRAŽSKÁ NEJ (pro zajímavost)
Nejdelší
most měří 1,25 km - Negrelliho viadukt v Praze 8
náměstí je dlouhé 750 m - Václavské náměstí
ulice měří 15,5 km - Strakonická na Praze 5
mezistaniční úsek metra měří 2,749 km - Nádraží Holešovice–Kobylisy na trase C
Nejhlubší
stanice metra je Náměstí Míru na trase A - hloubka 53 m
studnu najdete na 3. nádvoří Pražského hradu - hloubka 70 m
Nejstarší
most byl postaven roku 1357 - Karlův most
nábřeží bylo vybudováno 1841-1845 - Smetanovo nábřeží
barokní zahradou je Valdštejnská zahrada
dochovanou fontánou je Zpívající fontána v Královské zahradě Pražského hradu, která byla postavena 1564-68
nádraží zahájilo provoz roku 1845 - Masarykovo nádraží
železniční tunel se nachází ve Stromovce - jednokolejný 104 metrů dlouhý tunel je dodnes využívaný
kavárnou je Slavia na Národní třídě otevřená v roce 1881
nemocnice je Na Františku v Praze 1 - založena roku 1354
meteorologická stanice funguje od roku 1752 - Klementinum
Poprvé v Praze
vyjel autobus 7.3.1908 na trase Malostran.nám. - Pohořelec
vyjelo metro 9.5.1974 na trase Kačerov-Sokolovská (Florenc)
vyjely lanovky v r. 1891 na Letnou a Petřín. Lanovka na Letnou byla roku 1922 zrušena, zatímco lanovka na Petřín funguje dodnes.
Nejkratší
most měří 169 m - most Svatopluka Čecha v Praze 1
ulice měří pouhých 27 m - ulice Jiřího Červeného na Kampě
mezistaniční úsek metra měří 425 m - Hlavní nádraží–Muzeum na trase C
Nejvyšší
most se tyčí 40 metrů nad Nuselským údolím a je 485 m dlouhý - Nuselský most
stavbou je televizní věž Žižkov měřící 216 metrů
komín se nachází v Malešické spalovně a je vysoký 177 m
Největší
barokní palác je Valdštejnský palác v Praze 1 vybudovaný v letech 1624-30
barokní zahrada je Valdštejnská zahrada v Praze 1
chrám je chrám sv. Víta na Pražském hradě - vystavěn v letech 1873 - 1929
náměstí je Karlovo náměstí v Praze 2 s rozlohou 79.650 m2
sad má rozlohu 115 ha - Stromovka v Praze 7
stadion má rozlohu 310,5 x 202,5 m - Strahovský stadion
zvon visí v chrámu Sv.Víta a nese jméno Zikmund
zvonkohru najdeme na Loretánském náměstí, má 30 zvonů a zvonků
Vybraná nejvyšší místa
399 m vrch Teleček (Praha 5 - Sobín)
381 m Bílá Hora
359 m Ládví
310 m Děvín
318 m Petřín
270 m Vítkov
231 m Vyšehrad
BOTANICKÁ ZAHRADA TROJA
Rozkládá se na pravém břehu Vltavy, na území tvořeném vltavskou terasou a svahy trojské kotliny. Svou činnost zahájila v roce 1969, a řadí se tak mezi nejmladší botanické zahrady České republiky.
V zahradě se nachází tropický skleník vybavený nejmodernějšími technologiemi, historická vinice sv. Kláry i meditační Japonská zahrada, celkově téměř 30 ha upravených expozičních ploch. Postupně se realizují nové expozice, zařízení pro pěstování rostlin a vědeckou práci spojenou s činností zahrady. Cílem je vybudovat zde do roku 2017 moderní botanickou zahradu na úrovni evropských a světových standardů.
Počet pěstovaných druhů: 15 000 (z toho asi 5000 ve sklenících)
Pokud máte rádi dobrodružství a Vaše děti si chtějí zahrát na detektiva a dozvědět se, kde je v botanické zahradě dinosauří stopa, tak pro ně je připravena zábavná hra HLEDEJ 14 NEJ! ( mapa/arch je k dostání na pokladně za 35,-)
V botanické zahradě se nachází čajovna U Cesty a dvě občerstvení, kde je možné posedět. Stánek má v nabídce několik druhů jídel připravených na grilu, osvěžující nápoje, kávu z kávovaru, čaj, cukrovinky či zmrzlinu. Klidné občerstvení v krásném prostředí botanické zahrady vaši návštěvu jen zpříjemní.
V botanické zahradě můžete strávit celý den, je tam krásně, hlavně když vše kvete.
KAVÁRNA SLAVIA
Abych pravdu řekla, nikdy jsem v této kavárně nebyla. 🙂 Ale určitě stojí za návštěvu a je možné, že se tam potkáte s nějakou známou osobností.
Kavárna Slavia je známá pražská kavárna, která se nachází na pravém břehu Vltavy naproti Národnímu divadlu na nároží Národní třídy a Smetanova nábřeží v Paláci Lažanských na Starém Městě v městské části Praha 1. Byla otevřena v roce 1884.
Historie
Hrabě Leopold Lažanský nechal v letech 1861-1863 postavit třípatrový palác, který přivítal řadu slavných osobností, mezi nimiž byl i skladatel Bedřich Smetana. Položení základního kamene Národního divadla v roce 1868 lákalo do těchto míst více návštěvníků. V roce 1884 v paláci vznikla kavárna, pojmenovaná Slavia, což bylo inspirováno myšlenkou českého národního cítění a panslavismu.
Kavárna byla otevřena 30. srpna 1884 a často vítala kulturu milující lidi, směřující do sousedního divadla. Mezi jinými hosty byli herec Jindřich Mošna nebo divadelní režisér Jaroslav Kvapil, Jaroslav Seifert, Vítězslav Nezval, Karel Teige, Karel Čapek, Josef Čapek, Václav Špála či Jan Zrzavý..Kavárna se rovněž stala místem vyjádření českého národního cítění.
Za první republiky se kavárna přeměnila na kavárnu ve stylu francouzského art deco. Z jejích velkých oken je výhled na Pražský hrad, Vltavu a Malou Stranu.
V roce 1948 byla znárodněna, ale přesto se v 50. letech a v době normalizace po roce 1968 stala místem setkání československé disidentské inteligence. Kromě pozdějšího prezidenta Václava Havla se chodili i Václav Černý, básník Jiří Kolář.
V roce 1989 byla kavárna pronajata HN Gorin, americkým investičním fondům, jež slíbily zavřenou kavárnu znovu otevřít. Avšak namísto otevření zůstala i přes protesty Pražanů zavřená do roku 1997. Obraz představující Slavii, matku Slovanů, jejíž jméno kavárna nese, byl přemístěn do sbírek Městské galerie a nahrazen obrazem, který přestavuje pijáka absintu Viktora Olivy.
Při nedávném hysterickém výstupu o nedostatečném ocenění mé práce mi manžel řekl, že jsem "velmi užitečná lokomotiva". Jen nevím, zda to brát jako lichotku nebo jako jasný signál toho, že sledování Mašinky Tomáše vážně ohrožuje psychické zdraví celé naší rodiny 😀
Biligvní dítě v praxi: Tak Amík normálně začíná používat český slova v mluvě na mini chlapíka. "Time to sleep. Go hají. Hají. Hajííííííí." Nebo: Jesse food. Jesse ham, ham."
