Jakmile se naše děti naučily lézt a sedět, rozšířily se jim možnosti her. Vše je lákalo, vše bylo hodno důkladného prozkoumání všemi smysly. Pozorovala jsem je, s čím a jak si hrají.  Zatímco novorozenci preferují kontrastní barvy a nejvíce je zaujme černobílá kombinace, batolata dávají přednost jásavým barvám.

Od jednoho roku věku si děti začínaly hrát s kostkami. Zpočátku je zajímalo jen bouchat s nimi o sebe, později začaly stavět jednu na druhou nebo vedle sebe podle velikosti nebo barev. Uměly brzy podat stejně barevnou kostku, jakou jsem jim ukázala. S rostoucí slovní zásobou se pak naučily pojmenovávat jednotlivé barvy.

Kdykoli jsem si sedla s dětmi nad listem papíru a vzala do ruky pastelky, byly nadšené. Malovala jsem jim domeček s plotem, trávníkem, stromy a keři, přidala kousek lesa, pařez a zvířátka od domácích po lesní. Nad domečkem vykukovalo z mraků sluníčko a nad lesem pršelo. Popisovala jsem, co právě maluji a jakou barvou. Děti mi brzy začaly podávat pastelky podle toho, co jsem řekla, že budu právě malovat: „Tak a teď namaluji sluníčko. Která barva vypadá jako sluníčko?“ A batole mi podalo žlutou. Poděkovala jsem a okomentovala: „Děkuji. Tohle je ta správná barva pro sluníčko, žlutá.“ Přidala jsem otázku a sama si na ni odpověděla: „A co ještě může být žluté? Třeba kuřátko.“ A jedno jsem namalovala.
Jindy jsme zase vzali obrázkovou knihu pro děti, kde byly na jedné dvojstraně barevné skvrny přímo k učení barev. Vyjmenovali jsme spolu jednotlivé barvy, u každé se zastavili a říkali, co ještě takto barevného známe. Například: „Tady je červená. Červená je jahoda, červená je Karkulka, červená je tvoje oblíbená čepice.“

Před třetím rokem už uměli, jak dcera, tak syn, určit barevnost předmětu, který v dané chvíli neviděli. Ptala jsem se například: „Jakou barvu má tráva?“ Syn bez zaváhání odpověděl jásavě: „Zelenou!“

Základní barvy děti zvládaly bravurně před třetím rokem. Okolo třetích narozenin se naučily rozeznávat i další barvy – fialovou, oranžovou, růžovou, hnědou. Po nich následovala barva nejtěžší, béžová. Tu pětiletá dcera odmítá dodnes vzít na vědomí a tvrdošíjně ji pojmenovává „pleťová“.  Obě ale v té chvíli víme, o jakou barvu jde. A to je důležité.

Zdroj: slune-cz.cz

To byla naše víkendová akce. Niki se moc těšila, protože jsme pořád doma a za dětmi do uzavřených prostor nemůžeme. 

Naše banda se sešla pár minut před akcí na místě. Děti měly radost, že se po dlouhé době zase všechny vidí. Většina vzala lampion - ještěže tak, protože jinak bychom neviděli na krok.

Niki měla ještě čarodějný klobouk a Elis půjčila pláštík. 

Zaplatili jsme symbolické vstupné. Dostali svítící náramky a vyrazili jsme.

Začátek byl příjemný. Jak vidíte na letáčku, tak od 17 hod. byla stezka umírněnější pro menší děti. Takže strašidla byla hodná a jen trochu houkla, nebo zamávala. Ale pak se jim asi popletl čas ☹ Protože asi v půlce už strašila pořádně. I ze zadu. FUJ. Vojtík s Petrou šli statečně vpředu a my za nimi. Trochu jsme se rozdělili. Bylo nás přeci jen dost (19 kousků). Nikča pak začala trochu plakat. Zvlášť, když se objevila strašidla hned před námi a bafla. A jak se lekala já. Asi to ze mě Nikča vycítila. Tak jsem je trochu začala odhánět a mírně krotit, že jsou děti malinké. No poslední kus jsme vzdali a vzali to zkratkou. Pavel s Vojtíkem solidárně s námi. Bylo to zbytečné, protože na trase, které jsme se vyhli, už nebyla žádná strašidla. Jen na konci malé strašidýlko s odměnama. Ty nám nakonec ostatní donesli - DĚKUJEME. 

Nikča s Vojtíkem akci hodnotili: "Byly tam strašidla". "A strašily nás". "Ale bylo to hezký".

Já si nakonec dala čaj s rumem od Pavla a trochu se zklidnila. No pokud bude nějaké příště, tak na něho půjde tatínek a maminka se posilní před stezkou a ne až po stezce.

Co vy ostatní? Strašíte někdy své děti???

Málem bych zapomněla. Byli s námi i dva psi (takže 21 kousků 🙂. A Niki vytrhla tetě Lucce vodítko, že si půjčí Fanču. Ta jí ani nestačila říct, že Fany tahá. Fanča zatáhla a Niki se natáhla. Sedřela si kůži o asfalt na palečku. A já u sebe neměla Bepanthen. Jindy jsem chodící lékárnička pro ostatní. A teď? Vytáhl ho Jirka od Ondráška. Super. Na tatínky je spolehnutí 🙂

Opět je Niki trochu nemocná. Má nějakou bakteriální rýmu, na kterou dostala nakonec antibiotika. Nejprve jsme léčili obyčejnýma kapkama a mořskou vodou. Pak se přidal Sinupret. Začalo jí téct i z očí, tak na oči Tobrex a tím jsem měla vytírat i nosánek. Ale stále nic moc zlepšení. Tak jsme šly s rýmou k doktorce (což normálně nechodíme, ale tahle už trvá měsíc a je pořád ošklivá). Udělala výtěr a po výsledcích máme od tohoto týdne antibiotika. Prý jsou ty bakterie záludné a nesmíme mezi děti (ven naštěstí ano). A tak znovu tvoříme. Ze včerejšího díla jsem nadšená a Nikča vypadá, že taky 🙂

HOUSENKOVÝ POŘADAČ

Co je potřeba:
Roličky od toaletního papíru
Tempery a vše k nim (štětec, voda 🙂
Lepidlo (my ještě zafixovali sešívačkou - raději)
Polystyrenovou kouli na hlavičku (popř.ocásek)
Něco na tykadla, oči, nos (popř. nožičky)

Jdeme na to:

Nejdřív Niki pomalovala vnějšky a já ji pomohla s vnitřky ruliček

Pak přišly na řadu koule

To si fotila Niki sama - umělecké foto 🙂

Nejčastější onemocnění v gynekologii, kterým bakteriální vaginóza je, se potvrdí při vyšetření u 40 až 50 % žen, které mají výtok. V průměru 35 % žen se pak zpravidla potýká s chronickým opakováním tohoto zdravotního problému. Málokterá žena si uvědomuje, že léčba antibiotiky odstraní infekci samotnou, ale nemusí definitivně vyřešit problém. Ten totiž vzniká narušením přirozené rovnováhy poševního prostředí. Ženy trpící bakteriální vaginózou by měly završit antibiotickou léčbu užíváním vaginálního gelu s prebiotiky. Proč? Aby se dosáhlo optimálního obnovení vaginální mikroflóry a snížilo se riziko opětovného výskytu obtěžujícího onemocnění.

Základem je zdravá sliznice

Poševní sliznice je tvořena několika vrstvami, které tvoří tzv. dlaždicový epitel o tloušťce 3 až 4 mm. Její povrch je osídlen celou řadou bakterií, a to jak těmi prospěšnými, tak nepřátelskými tzv. patogenními, které mohou vyvolat infekci. Ty jsou samozřejmě v menšině, nebo se vyskytují ojediněle. Obě skupiny bakterií žijí v rovnováze a když je vše v pořádku, patogenní bakterie nemají prostor a podmínky na to, aby se dostatečně pomnožily a vyvolaly onemocnění. Jako „potrava“ pro zdraví prospěšné bakterie (laktobacily) slouží živočišný škrob – glykogen uložený v buňkách dlaždicového epitelu. Při jeho štěpení vzniká kyselina mléčná zajišťující kyselé prostředí, které prospívá koloniím laktobacilů a naopak škodí patogenním bakteriím. Pokud sliznice nemá zajištěnou správnou výživu, tloušťku a dostatečné množství glykogenu dochází k narušení vaginální mikroflóry.  

 Záškodníci

Jak vlastně k bakteriální vaginóze dochází? Příčin může být několik, od nevhodných hygienických návyků, častého střídání partnerů, nadměrného užívání vaginálních výplachů přes používání některých léků (antibiotika, antimykotika, aj.) až po různá zdravotní onemocnění, jako je například cukrovka nebo poruchy imunity. Na vině jsou též výkyvy v hladině ženských pohlavních hormonů estrogenů, které zodpovídají za kvalitu vaginálního epitelu a tedy logicky za dostatek stravy a vhodné podmínky pro pomnožení tělu příznivých laktobacilů. Hormonální nestabilita je spjata s kojením, menopauzou či užíváním antikoncepce. Ano, právě nízkodávková antikoncepce (tedy antikoncepce s nízkým obsahem estrogenů) či čistě gestagenová antikoncepce může být příčinou atrofie vaginální sliznice a následně narušení rovnováhy vaginální flóry. S menšími hormonálními výkyvy si dokáže organismus poradit. Vysoké či dlouhodobé kolísání pak vede k rozvoji poševních infekcí.

Signalizační výtok

Výtok z pochvy je jedna z nejčastějších příčin návštěvy žen u gynekologa. Frekvence návštěv vyplývá především z častých opakování tohoto typu infekcí. Po narušení přirozené fyziologické rovnováhy poševního prostředí dochází k mnohem lehčímu množení různých patogenních mikroorganizmů. Co pak s tím? A proč se tak často opakují? Příčinou není samotná infekce, ale především nedostatečná schopnost obnovit bakteriální prostředí v pochvě. Pojdme si o tom říct troche víc.

Zdravá pochva (vagína) je přednostně osídlena ochrannými mléčnými bakteriemi – laktobacily, které zajišťují její samočisticí funkce a především brání růstu jiných mikroorganizmů. Při zánětlivých onemocněních však obvykle dochází k nahrazení této přirozené mikroflóry škodlivými a patogenními mikroorganismy, které vedou k poruše kyselosti vaginálního prostředí, rozvoji zánětu provázeného svěděním a pálením a produkci výtoku. A tím valstně k rozvoji onemocnění.

Poševní mikroflóra a laktobacily

Pokud žena neužívá hormonální antikoncepci, charakter poševní sekrece se mění v závislosti na stadiu menstruačního cyklu, zvláště na hladinách hormonů, které se v jeho průběhu tvoří. V době těsně před ovulací, kdy je hladina estrogenů na nejvyšší úrovni, obsahuje poševní sekret poměrně veliké množství průhledného tažného hlenu, skoro jako vaječný bílek, někdy až řídkého, s pocitem mokra. Tak je to ale správně, je to známka toho, že žena ovuluje, tj. že jí dozrávají vajíčka a je schopna počít nového potomka.

Zmnožená sekrece však může být rovněž psychosomatického nebo alergického původu (např. alergie na pryž kondomu, na složky kosmetických a pracích prostředků atd.). V naprosté většině případů se ale jedná o tzv. dysmikrobii, neboli narušení rovnováhy v poměru bakterií osidlujících povrch poševní sliznice.

Různé mikroorganismy nás doprovázejí prakticky od počátku života až do jeho konce, některé nám pomáhají, abychom naši životní pouť dobře zvládli, jiné nám mohou život a zdraví zkomplikovat.