O první miminko jsem přišla v roce 2005, kdy mi zjistili v 10tt zamlklé těhu. O druhé miminko jsem přišla v roce 2006, kdy jsem porodila v 28tt a Tomášek mi umřel po čtyřech dnech v inkubátoru. Obojí bylo vinou mé gynekoložky. Dlouho jsem byla na ilných antidepresivech, abych se z toho dostala. Do dnes to ale stále bolí u srdíčka. Nechala jsem si rok odstup, v domění, že se vše dá dopořádku a konečně se to povede.                        V lednu 2010 jsme po dvou a půl  letém snažení navštívili Gennet v Praze. Vložili jsme se do rukou " odborníků". Dnes již toto slovo opravdu píši v uvozovkách, neboť se mi opět potvrdilo, že doktorům se nemá věřit. Byla proveden a Hysteroskopie, kde bylo napsáno, že je úplně v pořádku. Manžel je taky v pořádku, takže prý nebyl důvod, proč by to nevyšlo. Začali jsme stomulovat. Panu doktorovi Daňkovi vůbec nebylo divné, že folikuly nerostou tak jak mají, ale dávku nezvýšil. Na druhém UZ Před OPU mi paní dokorka Langerová řekla, že je pozdě na zvýšení dávky a že vajíček bude holt málo. Nakonec mi vzali 3 vajíčka, která byla největší, nicméně nebyla taková, jaká by měla být. Jedno se oplodnilo, a to mi dali po dvou dnech zpátky do bříška. Testy byly stále negativní a měla jsem bolesti v podbřišku. IVF nevyšlo a krev byla 0. Odmenstruovala jsem a smířila se s tím, že musíme čekat 3 měsíce. Za týden po menstruaci jsem dostala šílené křeče a omdlela jsem doma v kuchyni. Manžel volal záchranku, která mě odvezla do nemocnice. Mysleli si, že je to slepé střevo, ale nebylo. Byla to děloha.                                                                                                             Na sále mě operovali 3 hodiny bylo mi pak strašně špatně a když mi vytahovali dren z dělohy, tak jsem řvala bolestí. Holt si paní Lovásová spletla vaječník s hnisavým váčkem velikosti skoro tenisáku.
Prý mě neměli vůbec oplodňovat a těma stimulačníma injekcema to jen zhoršili. Od začátku prý muselo být jasné, že to nevyjde. Takže manža uvažuje dát žalobu na Gennet, protože to nepoznali a stejně mě opodnili. No takže doma umírám s rozpáraným břichem. V pondělí by mi měli napsat lázně. Za půl roku až za rok můžu jít na další IVF. Bohužel mám už jenom dvě. to můžeme zkusit znovu. Do práce asi dlouho ještě nepůjdu. A na Gennet podáváme s manžou stížnost. Takže teď si musím přát, aby se ten chronický zánět nepřestěhoval na levou stranu a abych "stihla" mít alespoň jedno miminko. Doktorům ale už nevěřím.

Počer transferovaných embryí:2

Počet kryokonzervovaných embryí: 7

21 folikulů, 16 oocytů, kráááásne čísla

Výsledky konečně dobré,máme z toho radost 🙂

Žádna změna,pokračujeme stimulovat.

Píchnuto ještě v nemocnici,zítra se do toho musím pustit sama :(

Termín jsem měla 5.5.2010, už 3 týdny jsem přemlouvala mimčo, aby vykouklo na svět, protože mi to přišlo už taaaak dlouhé a namáhavá - s dvěma prťaty za zády a mým megapupíkem, žádná slast ... nicméně naše malá slečna paličatá byla paličatá už v bříšku a samozřejmě si řekla, že se narodí, až ONA bude chtít. 🙂 Takže nejen, že jsme vydrželi do termínu ...a dokonce přes termín ....sice jen dvě a půl hodiny, ale přece jen se nenarodí tehdy, kdy chceme my ....

V 0:15 mě vzbudila první kontrakce .... křížová bolest, jako blázen ...nicméně těch jsem měla několik už pár dní předem -jsem si říkala, zase poslíčci, přejde to a spíme dál ...jenže to sice přešlo, ale za 5 minut bolest břicha, docela silná ...to jsem zbystřila...za pět minut další .... ještě jedna...volám Honzovi, že se asi dneska nevyspí a ať je připravený vyrazit z Prahy domů .... dám sprchu a uvidím. Sprcha 5 minut, další kontrakce ....asi jde do tuhého ...volám ségře, jestli se mnou sjede do porodnice, volám Honzovi, ať vyrazí na cestu ... budím mamku, sjede mi pro ségru. No, než dojely zpátky, praskla mi voda ...zelená, to jsem se vyděsila ... v 1:30 jsme vyrážely do porodnice .... v autě už asi ségře docházel humor, kontrakce častější, i po dvou minutách.... ve 2:00 jsme dojely do porodnice ... příjem byl docela rychlovka, kontrakce hrozné, bolest strašná, měla jsem co dělat, ať to prodýchám ... sotva jsem se sestrou z příjmu dojela výtahem na porodní sály ... vlezla "na kozu" ....najednou šílené nucení na tlačení....několikrát "příkaz" netlačit....to nešlo, však to znáte .... 3x jsem zatlačila....a ve 2:25 byla malá na světě!!! Manžel samozřejmě dojet nestihl, tou dobou byl sotva 60 km od Prahy .... ségra, která mě původně jen vezla do porodnice ho nakonec zastoupila se vším všudy....byla se mnou u porodu, přestřihla pupeční šňůru, popsala mi naši Karolínku .... prostě ji "popostrčila" do toho našeho světa .... zvládly jsme to i bez táty a ač je mi to na jednu stranu hrozně líto a nejednou jsem to už obrečela...na druhou stranu jsem tedy ráda za krásný a rychlý porod, který bych přála každému...

...Taky jsem ráda za výběr porodnice, že mě nenutili po císaři rodit automaticky zase znovu císařem, nechali rozhodnutí na mě (s tím, že samozřejmě to budou hlídat a případně by se císař udělal, kdyby něco hrozilo) .... a já tak měla ještě jednou možnost zažít tu krásu příchodu dítěte na svět ....a že to byl hodně rychlý příchod na svět 🙂

12/09 - návštěva Gestu - Dr. doporučuje manželovi na únor kontrolu u dr. kvůli spermiu (přitom ho máme báječné), a na únor připravuje žádost o souhlas OZP ke 2.IVF. Domluva, že se po velikonocích ozvu. 

20.4.2010 - pohovor na 2. IVF. Žádost od pojišťovny je schválená, podepíšeme souhlas a jdeme na to! Tentokrát bude krátký protokol, jak dorazí MS objednejte se na prohlídku. Manžel si na kontrolu nedošel, ale nic se neřeší.. 

22.4. dorazila MS

24.4. prohlídka u dr. první injekce Gonalu F 225 j., další dny 187.j. prohlídka pod UZV i přes silnou ms.. 

27.4. prohlídka u dr - 2 folíky jsou vidět. Zároveň musím zajít ke své obvodní dr., která mi udělá rozbor moči, krve, prohlídne (+ EKG, to mám ale ze října a ještě je platné) - tzv. předooperační vyšetření.

30.4. další injekce Gonal, stále 187 j. + první injekce Cetrotide a to až do 5.5. Folíci se rozmnožují a zvětšují a já začínám být nafouklá jako když mám větry a špatně se mi sedí se zapnutými kalhoty a nemohu se ohýbat.. 

V předchozím mém příspěvku jsem psala o své dcerce a budu v tom pokračovat dále. Za pár dní jí bude 21 měsíců a zrovínka prochází obdobím, kterému říkáme MOJE. Projde si tím prý každé dítě, tak se snažíme, abychom se z toho nezbláznili všichni. Jednou totiž lze přežít vztekání a ječení „moje, moje, moje“. Podruhé už máte lehký tik v oku a potřetí si říkáte: „Panebože co to je?!“ Zde nastupuje rodičovská výchova, kdy se snažíte svému dítku vysvětlit, že je to sice jeho, ale že jsme moc hodní a rozhodně tu onu věc půjčíme a že se nemusíme bát, že nám ta ona věc bude vrácena. No, jestli si někdo myslí, že to funguje, tak zatím ne.

A jak vypadá takové období u nás v reálu?! Asi takto. Jdeme s Nikolkou na návštěvu o patro výš k pani co má o něco málo mladší holčičku. Říkám si, to je prima, Niki si pohraje, já si popovídám a bude klid. Kdepak žádný klid, s maminkou holčičky si nestačíme říct ani slovo, protože probíhá boj o hračky a pokud píši boj, tak to ještě není tak strašné, protože později nastává válka.

Niki je rozhodnuta, že si půjčí od holčičky kočárek a holčička je také rozhodnuta, že zrovínka teď si s kočárkem chce hrát ona. Každá drží kočárek z jedné strany, tahají se o něj a přitom křičí. Niki křičí: „Ne, ne, pust, moje, moje“, holčička začíná plakat. To Niki povzbudí a rve za kočárek větší silou. Vyrve ho holčičce z ručiček
a vítězoslavně s ním utíká směr předsíň. Holčička propukne v obrovský pláč. Je to strašlivé divadlo a bohužel jako matka/matky, nemůžeme jen přihlížet. Tak opět jdeme a vysvětlujeme, jak to není hezké se o hračky prát, že si je půjčíme a vrátíme. Dítka u toho většinou brečí, nebo dělají, že se jich to netýká. Dobrá, boj ustal, Niki vyhrála. Jenže po chvilce ji kočárek přestane bavit a ejhle holčička, u které jsme na návštěvě, si hraje s něčím zajímavějším. Opět nastává boj. Tady zasahuji já a snažím se Niki vysvětlit, že si teď tuto hračku půjčit nemůže, protože si s ní hraje někdo jiný. Odpovědí mi je: „Moje, moje, pučit, pučit“ a obrovský pláč. A tak to jde stále dokola. Jelikož jsme statečné matky, tak to většinou cca hodinku vydržíme, ale pak usoudíme, že boj přecházející ve válku dvou batolat musíme ukončit a opět s řevem odcházíme domů. Proč s řevem?! Protože ani jedna nechce, aby ta druhá odešla, nebo jít domů. Pak se v tom vyznejte.

Díky období MOJE, Niki měla už na hlavě i bouli. Byly u nás na návštěvě dvojčátka, stejně stará (holčičky). Nikolka měla opravdu velký problém, jak uhlídat všechny své hračky před dvěma narušitelkami. Lítala od jedné k druhé jak uragán a snažila se jim sebrat vše, co si chtěly půjčit. Holčičky se samozřejmě nedaly a o hračky sváděly svůj boj. V okamžiku, kdy Niki tahala hračky od obou holčiček, nemohla vyhrát, něco povolilo, Niki uklouzla a bouchla se o stůl. Boule nebyla nijak zvlášť veliká, jen ta na její dušičce. Opět to byla návštěva provázená pláčem s výdrží hodinu.

Ne všechny návštěvy jsou takové, občas mají batolata v období MOJE i dobrou náladu a o hračky se neperou, půjčí si je, ale stále na nich vidíte, jak ostřížím zrakem sledují, zda je vše jak má být.

Další článek o tom jak zabavit batole najdete na: http://vancurova.blog.idnes.cz/ a v pondělí vyjde další o tom, jak jsem byla s tou mou treperendou v nemocnici, otřesný zážitek ☹ Tak jukněte.

Loni v cervenci  jsme se s manzelem vzali rikali jsme si po svatbe ze bys me chteli miminko,tak jsem po svatbe vysadila  prasky a nechali jsme to na prirode jak to dopadne Alle 4.10.2009 jsem to nedostala nejdriv jsem si myslela ze jsem nachlazena  ale pak mi to  prislo divne tak jsem jsi radci udelala testik ale byla tam jen jedna carka tak jsem byla malinko sklamana a nechala jsem ho lezet v koupelne na vane.Po te pribehl muj manzel a povida mi tys tehotna ..... A ja  kricela  a brecela radosti ze jse nam to povedlo.Po14dni jsem sla k p.doktorce a ta mi tu krasnou zpravu potvrdila.

Ve středu 7 dubna, jsem byla u doktora na kontrole. Nález byl furt stejný už asi 3 týdny, otevřená na prst, na monitoru rovná čára. Nevím jestli mě při vyšetření doktor víc prohrábl, nic mě nebolelo. Odpoledne jsem si nakoupila, dojela domů a doma mi začala odcházet zátka. Ale to jsem si říkala, že je fajn, ale že můžu rodit taky třeba až za týden. Do toho začaly slabší MS bolesti, ale tak nepravidelně, třeba co půl hodiny, pak co čtvrt, pak hodina nic...Manžel chtěl jít na kolo, tak jsem ho dokonce i pustila. Přijel v osm. No a to já už řešila jestli se něco děje nebo to jsou jen poslové. Takže jsem začala stopovat a kontra přicházely asi po 6 minutách. Ale takové že se daly v poho vydýchat. Udělala jsem si a snědla asi o půl deváté ještě párky, ať mám sílu, kdyby to byl fakt porod . Ale už jsem pomalu manželovi říkala, ať se chystá, že pro jistotu pojedeme. Chtěl ještě dokoukat hokej a myslel si že plaším Pak jsem šla na záchod na velkou a tam mi asi ve 20:45 praskla voda. Bylo to takové silné bouchnutí v břichu a okamžitě se mi udělalo hrozně zle. Přišla kontra silná jak blázen, já nevěděla jeslti budu zvracet, srát nebo omdlím...manžel hned přiběhl, ale chudák nevěděl jak mi pomoct. Já jen věděla, že musím urychleně ze záchodu pryč a musíme jet. Jenže jsem se potřebovala utřít, furt se mi chtělo...do toho ty kontra...no ale asi okolo deváté jsem se zvedla a oblíkla. Ve čtrvt na deset jsme sedli do auta a jeli 20 km do porodnice. A autě teda mazec. kontra ani né co 2 minuty, já prodýchávala,ale u toho jen říkala, že umřu, že to nemůžu dát....a že jestli nebudu otevřená, tak chci epidurál!
V nemocnici jsem měla problém už dojít do porodnice, naštestí manžela napadlo vzít vozík a rychle mě tam odvést (nebýt vozíku rodím asi na chodbě)...Příjem v porodnici 21:46.V porodnici jsem šla okamžitě na vyšetřovnu, otevřená na 8 a rychle na sál. Tam za mnou po chvilce přišel manžel. Žádné papírování, nic takového se nekonalo, asistentky rychle scháněly doktora. Prodýchala jsem si tam asi 2 kontrakce, pak už se mi chtělo tlačit! mezitím to tam rychle přichystali. A porodní asistentka tam nechala zvoneček, že jde ještě pryč, když tak ˇať zvoním. Sotva odešla, kontra jak blázen, já cítila že musím tlačit...tak jsem dýchala jak o život a řvala na manžela ať okamžitě zvoní. naštestí přiběhla rychle, a už jsem si mohla přitlačit. při další jsem už měla nohy nahoře a mohla tlačit. To se malá asi dostala k hrázi. Pak mi doktor řekl, že když pořádně zatlačím, bude na 1 kontra venku! Takže na dva nádechy, v jedné kontrakci se v 21:54 narodila Barunka. 2900 g a 48 cm.
Jo a ještě teda než jsem začala tlačit, jsem doktorovi řekla, že jsem používala takový balónek a že nechci nástřih, pokud nebude fakt nutný, že věřím, že to zvládnu. Tvářil se lehce skepticky, ale prý OK.
No a teda nástřih nebyl, ani žádné porodní poranění. Takže absolutně bez šití, vevnitř i venku a porod trval asi 2 hodiny! Dětská doktorka ani nestihla k porodu přijít. Manžel pak teda říkal, že mu přišlo šílené, jak mi ty dvě asistenky tlačily na břicho, že prý stály naproti sobě, nějak se vzepřely vzájemně rukama a že to byla síla...a sranda je, že já to vůbec nevím Já se soustředila na svůj výkon a nehleděla co dělají ostatní
No a teda ten balónek byl samo EPI-NO, jen oni to neznají...
Pak teda ještě když jsem jí vytlačila (u toho jak lezla ven jsem si teda zařvala, jsem měla pocit, že mě to roztrhne), tak se mě ptali jeslti jí chci na břicho, no a já nechtěla. Teď si to trochu vyčítám, ale já v té chvíli se hrozně bála, že jí neudržím, byla jsem nějak mimo...no ale tak mezitím jsem porodila placentu, zkontrolovali mě a pak už byl u mě manžel s malou a ty dvě hodiny na sále potom, jsme si všichni tři krásně užili
Všem bych přála tak rychlý a krásný porod! Bolelo to moc, ale ty největší bolesti jsem měla jen hodinu, takže líp mto už snad ani nemůže jít

Den před Silvestrem jsme s velkou radostí zjistili, že bude mít Adélka brášku nebo sestřičku .. Maminka viděla stín na těhu testu, tatínek neviděl nic ... 1.1. už i tatínek viděl, že to není jenom duch, ale že nás pravděpodobně bude víc ...

20.1. (6+6)těhotenství potvrzeno - mimi má 8 mm ...

4.2. (8+2)další UTZ a poté následovaly čtyři UTZ pokaždé po týdnu, protože jsem měla hematom...  Naštěstí se sám vstřebal s pomocí pilulek ... Mudr strašil i nemocnicí, ale raději jsem se poctivě šetřila ...

19.3. (14+4)UTZ + NT screening - bohužel vyšel hraniční, takže jsem šupajdila hned do genetické poradny .. Tam si vzali také trošku krve, která nebyla taky úplně O.K.. Čekali jsme na odběry v 16. týdnu a ty se pak kompletně porovnávaly - konečný verdikt - vhodný odběr plodové vody !!!

29.3. (17+0) AMNIOCENTÉZA - odběr nic moc ... Všichni říkali, že by to přirovnali k odběru krve .. To já teda ne !!! Na krev bych chodila denně, na AMC ne ..

16.4. ((19+4)Výsledky AMC.. Právě jsem se chystala do gentické poradny a v tom paní doktorka volala ... Sdělila mi výsledky a já zbytek telefonu probrečela .. Výsledky jsou v pořádku !!!!!! Čekáme ZDRAVÉHO CHLAPEČKA !!!!!!

dnes má Vojtíšek půl roku-uběhlo to jako voda,pokroky jsou znatelnější a on je šikovnější

Zdravim Vas mile Tehu, ale pripadne i damy, ktere jeste tehotne nejsou... Vcera jsem mela silene chute, a to jsem teprve ve 12tt... Tak jsem si dala pomeranc, jogurt, rohlik se syrem, a zajedla to slanymi bramburky 🙂 No kombinace doslova silena... Take jsem si pekne prekyselila zaludek, a bylo mi pekne soufl.  S kamaradem na facebooku, jsme se snazili prijit na to, co by me pomohlo alespon od paleni zahy, protoze je to "microbiolog"... Nakonec jsme dospeli k tomu nazoru, ze nejlepsi bude Coca Cola a zvykacky, ktere mi pri zvykani snizi PH v zaludecnich stavach a jeste mi pomohou travit. Huraaaa, jeden velky problem odstranen. No ale kdyz jsem se dnes rano probudila, myslela jsem, ze umru hlady a zizni... Vzala jsem si tedy koblihu s malinovou marmeladou a zapila ji troskou Coly... Aaaaaaaa Ups! muj zaludek si pochodoval nahoru a dolu jako na horske draze... Preci mi sladke nemuze skodit, rekla jsem si, ale opak pravdou, oboji co jsem pred par minutami pozrela obsahuje cukry, tudiz jsem do sveho prekyseleneho zaludku nacpala sladkou bombu.... Slibila jsem, ze uz to v zivote neudelam.... V poledne, jeste pred obedem, jsem sla na kratkou prochazku, protoze chvilinku svitilo slunicko, a tak jsem ho po tech zakabonenych dnech chtela alespo malicko vyuzit. Ze ja blbec nekam lezla, zvrkla jsem si kotnik, zmokla jsem jako slepice a rozbolela me hlava. Kdyz jsem se dala do vareni (abych mela uvareno drive naz prijde muj snoubenec z prace) nakrajela jsem si cibuli a kureci prsicka na prkynko, rozpalila si tuk na panvi a prskla tam cibuli... najednou koukam, novy vzkaz na facebooku, tak sup si ho precist nez ta cibule zacne sklovatet... ha a jak jsem se hnula od sporaku pul metru sup a ta cibule uz hnedla, pridala jsem tam maso, sul, pepr, papriku i palivou a trosku vegety, zamichala, prikryla poklici, a sla odpovedet.... vratim se zpet a chytla jsem to jen tak tak, ze jsem to nespalila... nakonec omacka dopadla skvele ... ale zase jsem se z toho poucila, ze odchazet od rozpalene plotny se nema ( i kdyz nevarim poprve)... jeste jsem si rikala, ze upecu nejaky zakusek ke kave ( kterou ted ovsem pije jen pritel) ale rekla jsem si, ze bude lepsi, kdyz to necham az na zitra, abych se nespalila , nebo nespalila tu buchtu :D protoze mam dnes na takove veci stesti.

A uz aby zase bylo teplo a slunecno, v takovych dnech me alespon neboli zada a netoci se mi hlava... A za par tydnu uz me ceka nakupovani vybavicky , postylky, kocarku a vseho mozneho... to mi z tech cen bude stat haro, jak se tak hezky cesky rika.... Ale pro "Nuniska" cokoliv :D Uz se tesim ....

tak jsem další která si na miminko bude muset počkat...po necelém roce snažení a upravování mého nepravidelného cyklu po vysazení HA jsem si řekla dost a objednala manžela na spermiogram.....a tak začla naše cesta a poznávání Fertimedu...Jsou tam úžasní lidé a hlavně je tam úžasný přístup.Od 29.3. máme za sebou jen samá vyšetření, já v podnělí absolvovala hydrolaparoskopii(ta dopadla o.k.)takže já jsem v pořádku, ale díky manželovu spermiogramu nás čeká IVF.Zítra jdu na kontrolu tak jsem zvědavá jak to bude probíhat dál....Bojím se jsem nedočkavá...Už jsme změnili i pojištovnu tak se hrozím i té finanční stránky....Najde se tu někdo kdo též chodí do Fertimedu?

Nick Datum+ hodina porodu Jméno dítěte Míry po narození Míry v 1 roce

Petruska01 31.3.2009 v 22.07 Štěpánek 2170 g / 44 cm

Pistalka.jana 12.4.2009 v 1:20 Kája 3200 g / 49 cm

Marcela72 27.4.2009 v 20:22 Antonie Berenika 2820 g / 48 cm

Misa.ottovka 28.4.2009 v 10:50 Simona Ella 2460 g / 48 cm

Christla 28.4.2009 Karolínka

Nápoj k vyvolání porodu podle Stadelmannové, prostě humus hnus:
Ricinový koktejl !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Připravte si směs z ricinového oleje(půl panáku) (ke koupi v lékárnách) s 0,33l meruňkovým džusem a hltem čiré kořalky(slivovice). Tuto vypijte. Během tří až šesti hodin se dostaví silné porodní bolesti. Pokud tomu tak není, musíte vycházet z toho, že se zatím dítě prostě narodit nechce.

Tak tohle jsem opravdu nepoužila, ale prý to fakt funguje.

        V  úterý 27.4.2010 jsem nastoupila do porodnice v Písku. Byla jsem 2 dny po termínu. Jelikož jsme poslední měsíc těhotenství měla hypertenzi, byla jsem přijata pro indukci porodu. Byla jsem vyšetřena (otevřená na necelé 2cm) , udělali mi monitor a UTZ (odhad  3500g). A začala jsem od  10 hodin sbírat moč na bílkovinu, kterou jsem sbírala 24 hodin. Jinak se nic jiného nedělo....

       Ve středu 28.4.2010 mi ráno na vizitě pan doktor řekl, že musíme počkat na výsledky moče a že by to viděl na první tabletku až zítra, protože mě nestihne vyšetřit primář a ten mě musí před tím vyšetřit. Tak jsem byla docela zklamaná, myslela jsem že začnem co nejdříve. No dosbírala jsem moč a odpoledne šla na monitor. Jenže malý tam děsně řádil, měl docela rychlou srdeční akcic (až ke 200) a hrozně velkej rozsah. PA se to docela nelíbilo, takže monitor mi natáčeli 2 hodiny a pak zavolali zástupce primáře. Ten přišel kouknul na to, vyšetřil mě a řekl,  že mi první tabletu dají už dnes v noci. Že nevidí důvod proč to zbytečně oddalovat.Tak jsem byla docela i ráda.  Takže večer kolem 21 hodiny jsem dostala první tabletku. A spala jsem krásně celou noc.

      Ve čtvrtek 29.4.2010 jsem šla ráno na monitor, ten už byl trochu lepší malý se konečně zklidnil. Doktorka mě vyšetřila, stále otevřená na 2 cm. Dala mi další tbl a že se uvidí. Já cítila že se mi už docela stahuje děloha, ale vůbec to nebolelo tak to bylo v pohodě. Během dopledne mi odešla část hlenový zátky a během dne zbytek.  Do odpoledne se nic nedělo, byla jsem na monitoru, ten byl dobrý. A odpoledne kolem 16 hodiny, jsem začala cítit, že mi ty stahy začínají už trochu bolet a jsou docela častý. Tak jsem si to schválně jen tak stopla a měla jsem je po 5 minutách. Ale ještě to byla jen taková mírná bolest. K večeru se to už trochu víc rozjelo, už byly spíš po 4 minutách a musela jsem to už rozcházet. Večer kolem 21 hodiny jsem šla na monitor a řekla jsem sestřičce, že už to docela trochu bolí a mám to tak po 4 minutách. Zkoukla mě, stále jsme byla otevřená na 2 cm. Doktorka mi zavedla rovnou 2 tbl a šla jsem zase na pokoj. S tím že sestřička řekla, že kdyby něco tak ať tam klidně zajdu. Takže já rozcházela každou 4 minutu stahy až do rána.

     V pátek 30.4.2010 v 1 hodinu ráno už ta bolest byla docela dost nepříjemná, a ještě jsem se snažila moc nebudit spolupacientky, takže jsem to opravdu rozdýchávala co nejtišeji.  Tak jsem se rozhodla a vydala se na porodní sál za PA a řekla jí že ty bolesti už jsou fakt docela silný. Ona mi píchla injekci a řela, že pokud to jsou poslové tak mi to za chvilku přejde a vyspim se a pokud se rozbíhá porod tak se to víc rozjede. Rovnou mě vyšetřila a stále jsem byla otvřená na 2 cm. No samozřejmě, že se mi to víc rozjelo ....a bylo mi trapný už chodit znovu za sestřičkou tak jsem to protrpěla až do rána....nejhorší noc mýho života!!! Ráno jsem se nemohla dočkat až půjdu na kontrolu na sál. Šla jsem zase na monitor, ten byl dobrý. PA mě vyšetřila a řekla že jsem se po tý injekci otevřela na těsný 4 cm. Tak jsem se trochu vyděsila, že za celou noc bolestí jsem se otevřela jen o necelé 2 cm.  Ale aspon se už něco dělo. PA mi řekla, že už tam zůstanu. Šla jsem na přípravu. Udělaly mi klystýr, vysprchovala jsem se a šla si lehnout na porodní sál a od této doby jsem byla připojená celou dobu na monitoru.Což pro mě bylo hrozný, protože při chůzi to ještě šlo ale na stole fakt ne. Tak jsem tam začala už docela hekat.   Doktorka mi řekla, že mi udělají dirupci blan aby se to trochu urychlilo...No představa horších bolestí byla děsná.  V tom přišla PA a zeptala se mě jestli nechci napíchnout epidurál. Tak jsem řekal že jo, že by to bylo fajn na chvilku si ulevit od bolestí. Tak v 10 hodin přišla doktorka z ARA  a napíchla mi ho. Do 11 hodin jsem tam ležela, úplně krásně bez bolestí. V 11 hodin mi přišla PA prasknout vodu. Moc jí to nešlo, tak jsem byla ráda, že jsem nic necítila. Chtělo se mi čůrat jenže to nešlo, tak mě sestřička vycévkovala. No a já si dále ležela, sice už jsem kontrakce začala trochu cítit ale nic hrozného. Ve 12hodin jsem byla otevřená už na  6cm.. Daly mi kapat oxytocin a to už sem začala kontrakce zase pořádně cítit. A každou kontrakcí to sílilo a bolelo víc a už se dost zkracovaly.  Postupně jsem se otvírala, hekala a myslela jsem že už to nevydržim. Pak přišla kol 13:30 PA , vyšeřila mě a řekla že už jsem skoro úplně otevřená, že už mi chybí jen lem. A že když mě to bude už tlačit trochu na konečník, tak to nemusim prodýchávat, ale můžu si klidně trochu zatlačit. Že už jen čekáme až se malý dorotuje dolů. No a asi po 2 kontrakcích sem začla cítit příšerný tlak na konečník, a když jsem to měla dovolený tak jsme zatlačiloa. Řvala jsem jak nevim co...přiběhla PA a hned do mě šáhla, a řekla že se dorotoval nějak rychle a běžela pro doktorku. No a pak jsem už byla úplně mrtvá. Kontrakce každou chvilku, silný tlak na konečník. PA mi dala nohy na kozy (což byl docela výkon je dát nahoru) a řekla mi, že musim při kontrakci co nejvíc zatlačit do konečníku. Jenže já byla úplně mrtvá, tlačila jsem ale spíš do hlavy.  A všichni na mě tlačte do konečníku...no děs běs. Neměla jsem skoro žádnou sílu, PA byla už připravená na to mi skočt na břicho..🙂 Malýmu zase nějak blba srdeční akce, tak radši zavolali i dětského doktora, to jsem se docela vyděsila. A doktorka řekla že musim pořádně tlačit aby byl co njedříve venku. Takže jsem musela tlačit a potom se jen nadechnout a znova tlačit. Byla to příšerně těžký, hend po sobě tlačit. Cítila jsme jak se mi rozepíná hráz, a pak jak mě dr. nastřihla tak se mi ulevilo a hlavička byla venku. Při další kontrakci jsem musela co nejdříve tlačit aby byl venmku celý. Jenže já už neměla sílu, zatlačila jsem jednou to troczu povylezl, ale pak jsem už fakt tlačila jak jsem mohla ale moc mi to nešlo...PA mi proto skočila na břicho aby malýmu pomohla ven...a potom jsem cítila jen hroznou úlevu. 🙂) Bylo přesně  13:48.  Viděla jsem na chvilku malýho ,jak vyklouznul ale doktorka ho dala hned dětské sestře , kvůli tý srdeční akci. Ale jelikož začal hned plakat tak jsem věděla, že bude určitě v pořádku. No a potom následovalo jen porození placenty, teda spíš mi ji PA vytrhla, bolelo to jako čert. A šití o tom nebudu radši ani psát. Ještě ted stehy trochu bolí..To šití bylo fakt hrozný....:-//

       No ale ten náš kulíšek za tohle všechno stál. Ještě jsem měla nějaké komplikace související s epidurálem. Ale už je to vše pryč.🙂 

Rozhodla jsem se, že se podělím o své pocity z mateřství. Nejprve jsem netušila, co mě čeká, malovala jsem si život s miminkem, následně pak s batoletem a také jsem snila o tom, co bude, až se z mého dítka stane dospělák. Mohu jen potvrdit, že heslo "Člověk míní a život mění" je pravdivé. O tom co bude mé dítko dělat, až bude dospělákem jsem už snít přestala, zatím můj život plně zaměstnává 20ti měsíční dcerka Nikolka, která dává zabrat nejen mě, ale i manželovi, babičkám, dědečkům
a dalším členům rodiny.

Nedávno manžel konstatoval, že naše krásná, milá dcera bohužel přestala chodit
a začala lítat. Ano doslova lítat, nemůžeme jí uhlídat, chození se pro ni nejspíš stalo obyčejnou nudnou záležitostí, a že by brala alespoň trochu ohled na své chudáky staré rodiče, to ani náhodou. Důkazem toho je naše návštěva ZOO. Byla by to určitě super návštěva, kdyby jen to naše dítko chvilku postálo, či posedělo a také se podívalo občas na nějaké to zvířátko. Kdepak zajímaly jí jen dětské atrakce
a schody. Takže jsem mohla Nikolku vzít na procházku po schodech u nás v baráku a pak následně na dětské hřiště a vyšlo by nás to levněji. Nicméně, děkovala jsem bohu, že jsem nešla do ZOO s malou sama a vzaly jsme i manžela/tatínka.
V opačném případě by mi určitě buď někdo odjel s kočárkem a věcmi, nebo odešel
s Nikolkou jako se ztraceným dítětem ke vchodu do ZOO. Největším náporem na nervy bylo asi to, když jsme se snažili postoupit směrem kupředu a odtáhnout Niki od nějaké atrakce, vypadalo to, že jí rozhodně krademe, tak moc křičela a kopala. Byli jsme nakonec všichni tak unavení, jako po nějakém maratonu.

Tak tedy můj sen o klidném dítěti, které krásně papá, hraje si, zajímá se o knížky, tak ten se velice rychle rozplynul. Každý den začíná stejně. Sotva ráno malá otevře oči, už mele, doslova mele. Konečně jsem pochopila manžela, proč mi občas říká, abych už pořád nemlela pantem, že ho bolí hlava. Asi to neřekl takhle doslova, možná nějak podobně, ale přesně tato věta vystihuje mé časté rozpoložení z Nikolky. A jak to asi tak vypadá, když ta naše malá ráno otevře očka?! Nějak takhle: Otevře jedno oko
a vynadá nějakou svou hatmatilkou své oblíbené plyšové hračce, po té otevře druhé oko a začne povykovat. "Maminko", "Maminko", "Kde je?". V tento okamžik nastupuji já, po čtyřech se vyplazím z ložnice a s polo otevřenýma očima jdu do dětského pokojíku. Malá na mě hraje spánek. Tak vyčkávám nad postýlkou, co se bude dít. Niki se po chvilce prudce otočí a řekne "kuk" a má ten nejhezčí úsměv na světě.
A pak už jen mele a mele, co mám dělat já, co má dělat Opi, tak se kupodivu jmenuje její oblíbený plyšák žirafa, což někdy strašně moc mate naše známé, a taky určuje tatínkovi, že rozhodně do práce chodit nemá. A to slovy: "tatínku, do pláce, neceš". Zvláštní na to všem je, že když pak tatínek nakonec do práce odchází, mává mu tak úporně, že to vypadá jako by nechtěla, aby se vrátil. Opak je pravdou.

Abych přežila den s tímto malým čertem, pardon s batoletem, musím hodně plánovat a vymýšlet aktivity, jinak by mě i sebe Niki ukousala nudou, to asi v tom lepším případě. Mám obrovské štěstí, že mám skvělé kamarádky, které mají dítka ve stejném věku a nebojí se nás pozvat na návštěvu, nebo přijet za námi. Do nedávna totiž ještě Nikolka všem těmto dítkům ubližovala, asi z lásky nevím 🙂 Vypadalo to asi takto: „Nikolko, přijde na návštěvu Kubík“, malá na to: „Guba, bum, bum“. Tak se snažím trpělivě vysvětlit: „Ale Nikolko, Kubíček je přece moc hodný, máme ho rádi“. Niki na mě chvilku kouká, opakuje slovíčko rádi a pak dodá: „Gubík, bum, bum“
a běží si připravit něco, čím by chudáka Kubíka mohla majznout. Ach jo prostě se s tím nedá nic dělat a jen trpělivě vysvětlovat dál. Naštěstí toto bum, bum období, kdy dítka od nás odcházely plačící, již přešlo. Máme ale jiné období a to moje, moje. Řekla bych, že taky není o co stát. O tomto období zkusím napsat v dalším svém příspěvku o Niki na  http://vancurova.blog.idnes.cz/

ahojte som tu nova a chcela by som sa poradit ci nema niektora z vas skusenost a nevedela by mi poradit...manzelove spermie ked sa dostanu do jeho ejakulatu po par minutach odumieraju...takze ja nemozem otehotniet prirod.cestov...bola som na umelom oplod.kde to klaplo ale radost netrvala dlho v 9-tom tyzdni sa plod prestal vyvyjat bola to pricina genetika....terez som bola 16.4 druhy krat na zakroku 26.4 mi lekar oznamil ze som tehotn alepo oznameni ze som zacala den predtym krvacat lekarovi nebolo vsetko jasne po case sa mu ale vyjasnilo mala som nizky progesteron...nevravim ze zlihal doktor ale mam takeho tusaka keby som preventivne uzivala progesteron tak by sa to nemuselo mozno stat....mate niektora podobny problem som uplne nadne...moc vam dakujem

Udělán těhotenský test. Dnes je to 14 dní, a vyšli nám 2 čárky. Ted jenom aby to pro tentokrát vyšlo.

Tak plním další část slibu. Vminulém článku jsem psala o tom, jak zjistit, zda máte rozestup břišní stěny, co po porodu rozhodně nedělat a s čím můžete začít. Zde si povíme něco více o svalech, které během těhotenství trpěly nejvíce, a jak je dostat zpět do formy.

Jak se Vaše svaly přizpůsobují růstu Vašeho nenarozeného miminka, postupně povolují a ochabují. Po porodu se děloha celkem rychle zatáhne do původní velikosti, ovšem svaly potřebují více času na to, aby získaly původní délku a sílu. Rychlost, s jakou to dokáží, závisí na Vaší genetické výbavě, velikosti narozeného miminka a kilogramech nabraných během těhotenství. A samozřejmě na cvičení.

Sval "odpovědný" za ploché bříško

Mnoho novopečených maminek dělá tu chybu, že krátce po porodu začnou s náročným cvičením zaměřeným na vnější břišní svaly (leh-sedy, sklapovačky). Místo toho by se měly zaměřit na na posilování pánevního dna a nejhlubšího břišního svalu - příčného (transeversus abdominis), který vede horizontálně napříč bříškem. Ten (v ideálním případě) působí jako pás, který dává Vašemu bříšku plochý vzhled. Abyste ho vašemu  bříšku vrátily, musíte (nejen) při cvičení zabránit vyklenutí břišní stěny. Pokud začnete s cvičeními zaměřenými na vnější břišní svaly (zejména přímý břišní sval - rectus abdominis, extra vypracovaný známý jako "pekáč buchet"), nebude příčný sval dostatečně silný na to, aby tomuto vyklenutí zabránil. Posilování příčného svalu též napomáhá zatažení rozestupu břišní stěny. Také zjistíte, že jak příčný sval zesiluje, lépe držíte stabilitu a méně vás bolí záda v oblasti bederní páteře:o)

Cviky

1) Zatahování bříška v leže na boku

Včera,tj. 29.4. jsem byla dát na gyndě krev na HCG.Dneska byli výsledky a číselko po 14 dnech,kdy nám zavedli 2 embrijka je 209.

V létě 2OO4 jsme se s manželem vzali a rozhodli se pro miminko. Jelikož jsem už dávno předtím věděla, že nemohu jinak otěhotnět, než  IVF metodou a ještě k tomu s darovanými oocyty objednala jsem nás rovnou do CAR u Apolináře. Před vánoci 2004 byla naše první návštěva v CAR. Následovalo spousta  odběrů, spermio....atd. V lednu 2005 další konzultace s tím, že dárkyně zatím není a musíme čekat....další měsíc jsem si přivedla dárkyni...a v dubnu už zvonil telefon z laboratoře, že mají vhodnou dárkyni. Byla jsem štastná jako blecha...Mé 1 IVF bohužel nedopadlo...Následovalo rok čekání...mezi tím jsem si přivedla další dárkyni...a zase v dubnu tentokrát 2006, 2 IVF..též to nedopadlo..Ale tentokrát naštěstí zbylo, alespoň na zamražení. KET, který byl v červnu bohužel také nedopadl.

Další dva roky čekání na vhodnou dárkyni, mezi tím proběhla 2x hysteroskopie pro polyp, který nebyl potvrzený...děloha prostě v pořádku, sliznice jak má být...tak proč???Také jsem musela podstoupit operaci plic...pro nějaký útvar...naštěstí to nic ošklivého..naštěstí.

V říjnu 2008 jsme se zase dočkali....Mé 3 IVF.....Poprvé na testíku dvě čárečky...ikdyž jedna slaboučká, ale byla tam...ale Hcg nic moc...takže se jednalo o biochemické těhotenství...Tentokrát jsem to moc oplakala. Ale život jde dál........A po tomto IVF nás s manžou napadlo, že bychom mohli zkusit darovaná embrya. Vždyť je jedno jestli budou jen z cizího vajíčka, nebo i spermie🙂...tak jsme šli do toho...

Prosinec.2008..návštěva léčitele....Při první návštěvě velmi dobrý pocit...mimo jiné vše poznal...dal mi byliny na pití a také na výplachy.....Druhá návštěva proběhla za 6 týdnů...už jsem tak dobrý pocit neměla...dal mi další bylinky....a zase říkal to samé, že otěhotním spontánně.....No nevím jak, když mám vaječníky v prd....tak jsem tam už nešla....prostě jsem mu přestala věřit.

Leden 2009 KET s darovanými embryi. 12 den po KET jsem testla a byla tam...ale nechávala jsem tomu volný průběh, bála jsem se dalšího zklamání....14 den  HCG 1500, dlaší dny stoupalo jak má...úplně ukázkově a už byl žlutý váček v děloze. Bohužel mé radosti netrvaly dlouho a následující měsíc jsem spont. potratila. Skončila jsem v nemocnici...tenkrát jsem celou noc proplakala...ale opět jsem se oklepala a po tom co jsme si dali 4 měsíční pauzu  jsme opět šli do celých darovaných, abych nemusela čekat zase tak dlouho na dárkyni..několik let mě děsilo....

Květen 2009 další KET s darovanými embryi. zase pozitvní testiky, zase hcg rostlo tak jak má ....a tentokrát to vypadalo na dva mimísky...jenže tentokrát to bylo horší, neboť jsem potratila v práci na toaletě☹....myslela jsem, že už to nevydržím psychicky....tolik smůly to přeci nejde.....a holky na neplodnosti mi poradily, abych zažádala o lázně. Následovaly odběry na imunologii, další přenosná onemocnění ze zvířat a vše dopadlo OK.

Knížky, které bych ráda přečetla 🙂

Svoboda a hranice,láska a respekt - Rebeca Wildova
Respektovat a být respektován - Pavel Kopřiva a kolektiv
Koncept kontinua - Jean Liedloffova - začínám číst, nedočetla jsem celou knihu, ale vzala jsem si z toho jen to nejdůležitější 🙂
Bez plenky - Ingrid Bauerová
Co,kdy a jak ve výchově dětí - Zdeněk Matějček
Co děti nejvíc potřebují - Zdeněk Matějček
Všechno o kojení - Vivian Weigert
Průvodce mateřstvím pro zlobivý holky - Jana Divišová- přečteno, doporučuji
Průvodce přemýšlivé ženy na cestě k lepšímu porodu - Henci Goer
Partner u porodu - Penny Simkin
Zdravé těhotenství, přirozený porod - Ingeborg Stadelmann - doporučuji
Nová doba porodní -- Přirozený porod jako cesta ke společnosti bez násilí - Marek Vlastimil
Nejšťastnější miminko v okolí - Harvey Karp
Nejšťastnější batole v okolí - Harvey Karp