.

Nejmilejší Kubíčku,

každý den se snažím napsat sem, co se Ti ten den povedlo, co jsi zažil, jaké děláš pokroky. Ale myslím, že bys měl vědět i to, co se dělo, než jsme se dostali až sem. Takže...

S tatínkem se seznámili v srpnu 2002. Ano, ten srpen, kdy se přes nás přehnala velká voda. V době, kdy bylo v práci mrtvo, protože všichni měli jiné starosti, jsem se rozhodla, že zjistím, co všichni vidí na tom chatu. A jak jsem tam tak plkala a plkala, tak jsem se začala špičkovat s jedním pánem a moc dobře jsme se bavili. Navíc jsme zjistili, že bydlíme kousek od sebe a tak slovo dalo slovo a večer jsme šli na kávu s matonkou (já jsem řídila) a pivo. Propovídali jsme celý večer a já jsem měla v žaludku rybník kvákajících žab, protože těch matonek bylo hodně:o)

O dva dny později jsme se sešli znovu a už jsme spolu zůstali. Proto ráda říkám, že mi tatínka přinesla velká voda:o)))

V březnu 2003 jsme se nastěhovali do prvního společného bytu. Zatím jsme věci brali, jak přišly. Nechávali jsme jim volný průběh. Já i tatínek jsme měli svoje zkušenosti a věděli jsme, že to, že si dneska moc rozumíme a je nám spolu fajn, neznamená, že to tak bude i příští týden. Já jsem navíc zhruba ve stejné době, kdy jsme se s tatínkem potkali, začala studovat vysokou školu a měla jsem jiné starosti, než přemýšlet, jak to s námi bude za několik let a i když kolem mě spolužačky začaly rodit děti, tak jsem věděla, že bych při studiu děťátko nechtěla, protože jsem měla pocit, že bych musela ošidit jedno nebo druhé.

Když jsme spolu byli čtyři roky, začali jsme kroužit kolem svatby. Tatínek věděl, že bych si ho moc ráda vzala. Ne proto, že bych mermomocí chtěla být vdanou paní, ale protože jsem to vnímala jako posun dál. Jsem přesvědčená, že kus papíru nezastaví člověka, který chce odejít, ale pro mě to znamenalo "máme se rádi, chceme spolu být a jsme ochotni být odpovědný jeden za druhého". Tatínek si dlouho nebyl jistý, protože už jednou ženatý byl. Nechtěla jsem ho do ničeho nutit, ale řekla jsem mu, co cítím a proč to tak cítím.

28. týden těhotenství

Koncem tohoto týdne vstupujete do třetího trimestru. Vaše miminko má teď na délku 35-38 cm a váží 1000-1100 g.; rozhlíží se kolem sebe a otvírá a zavírá oči. Ostatní smysly má už také připravené – funguje mu chuť, hmat, vnímá bez problémů Váš hlas.
Týdně naroste okolo 1–2 cm. Vysokým tempem přibývá i plodové vody, a tak se děloha rychle zvětšuje. Vaše dítě pije po malých douškách plodovou vodu – odhaduje se, že v průběhu jednoho dne jí vypije celý litr!

Co se děje ve vašem těle

Máte za sebou období ranních nevolností, velkých hormonálních výkyvů a přicházejí další nepříjemné symptomy těhotenství. Není se co divit – vaše děloha, která normálně váží okolo 50 g a obsahuje méně než 14 g tekutiny, narostla několikanásobně tak, aby se stala dočasným domovem dítěte, placenty a plodové vody. Rostoucí děloha je víc a víc aktivní, napíná se, začínají se objevovat první stahy. Kromě už popisované inkontinence, hemoroidů a zácpy se možná setkáte s častým močením, výtoky, bolestmi zad, opuchnutím nohou a článků prstů, křečovými žilami, vysokým krevním tlakem, pálením žáhy, svrbící pokožkou na bříšku a reflexem. Můžete pociťovat tlak na bránici a únavu. Většině žen se uleví až v poslední fázi těhotenství, kdy tlak ustoupí. Kolem tohoto období můžete mít nepříjemný pocit v nohou, kdy budete pociťovat neodolatelnou touhou při odpočinku či spánku s nimi hnout.
Pokud trpíte tzv. syndromem nepokojných nohou, zkuste nohy protahovat, masírovat a snažte se omezit přísun kofeinu. Otoky v tomto období těhotenství jsou běžnou záležitostí. Snažte se proto končetiny uvolňovat a vřele vám můžeme doporučit plavání.
V tomto období budete mít pocit, že jste těhotná věčně. Pomalinku vám odpadává počáteční radost z těhotenství a vy budete nejspíše netrpělivě očekávat porod.
Váš hmotnostní přírůstek od začátku těhotenství je 7—9 kg.

Vyšetření

• Krevní tlak (TK), puls (P), tělesná hmotnost a vyšetření moči chemicky, papírovým proužkem,
• U Rh negativních žen opět kontrola protilátek

Většina žen se stane matkami náhodou, některé z vlastní vůle, několik málo díky společenským tlakům a pár ze zvyku.

Napadlo vás někdy podle čeho si Bůh zvolil matky postižených dětí ? Vznáší se nad zemí, pozoruje, co se tam dole děje a dává instrukce andělům, aby dělali poznámky do obrovité knihy. Nakonec řekne andělovi jméno a usměje se : "Dejte jí slepé dítě".

Proč téhle, Bože? Je tak šťastná, ptá se zvědavě anděl. Přesně tak, souhlasí Bůh. Copak bych mohl dát dítě s postižením matce, která se neumí smát ? To by bylo kruté.

Ale má trpělivost ? táže se anděl. Nechci, aby jí měla moc, jinak by se utopila v sebelítosti a zoufalství. Jakmile její šok a strach pominou, zvládne to, řekl Bůh.

Ale Bože, já myslím, že v tebe nevěří. Bůh se usměje: To je jedno. To se dá napravit. Tahle je dokonalá. Má akorát sobectví. Anděl se zajíkne. Sobectví ? To je ctnost ? Bůh přikývne. Kdyby se občas nedokázala od dítěte odloučit, nemohla by přežít. Ano, tohle je žena, kterou obdařím nedokonalým dítětem. Ona si to ještě neuvědomuje, ale je jí co závidět. Nikdy nebude brát jako samozřejmost jediné vyřčené slovo. Nikdy nebude jediný krůček považovat za obyčejný. Až její dítě poprvé řekne "máma", bude přítomna zázraku a bude o tom vědět. Až bude svému slepému dítěti popisovat strom nebo západ slunce, uvidí ho tak, jak mé výtvory vídá jen málokdo.

Dovolím jí jasně vidět všechno, co vidím já - nevědomost, krutost, předpojatost - a dovolím jí se nad ně povznést. Nikdy nebude sama. Já budu po jejím boku každou vteřinu každého dne jejího života, protože ona koná mou práci stejně jistě, jako by tady byla po mém boku.

Máme po každoměsíčním kontrole v poradně u paní dok. Tak mimi roste jak má, moje kila navíc taky naskakují mě před očima a mě se z toho před těma očima zatmívá a jediných pár komplikací je tvrdnutí bříška a zvýšena citlivost bříška a s tím spojené pocity na zvracení. V dalších týdnech mě čeká odporné vyšetření těhu cukrovky a další krev a další UTZ. No ted jak se nám kvapem blíží 30 týden se vše zrychluje. Při představě že je běžné rodit od 38-42 týdnu tak mám pocit že už to fakt mám za pár a to nemám ještě ani sestavenou postýlku a objednaný kočárek....nějak jsem měla pocit že na vše je SPOUSTA  času a ted už mám pocit že nemůžu NIC STIHNOUT :o(

Po čtyřech neúspěšných IVF pokusech jsme se rozhodli pro adopci. Rozjíždí se kolotoč nekonečného papírování, pohovorů, školeníček a čekání na děťátko, kterému bychom rádi vytvořili ten nejlepší domov, kde ho budou mít všichni rádi ...

8.7.2010

Telefonicky jsem kontaktovala Krajský úřad - odbor Náhradní rodinné péče, kde jsem měla štěstí na velice milou paní, která mi vše vysvětlila a řekla první kroky. Máme kontaktovat Městský úřad - odbor Sociální péče a domluvit si první schůzku. Hned jsem tam volala, ale paní má dovolenou, bude v práci v pondělí 12.7., tak jsem zvědavá, snad bude také tak příjemná.

12.7.2010

Tak směle pokračujeme dál, s paní jsme mluvili a první pohovor máme už v pátek 16.7.

16.7.2010

Zatím se snažíme o miminko od loňského května ,ale zatím nic,tak se snad brzo podaří,držte palečky!!

"Ty mě nemáš ráda !"

Kolikrát vám tohle děti předhodily ? A kolikrát jste odolali nutkání říct jim, jak moc je milujete ?

Jednoho krásného dne, až budou mé děti dost staré, aby pochopily mateřskou logiku, každému řeknu :

Milovala jsem tě tolik, že jsem tě otravovala otázkami, kam jdeš, s kým a v kolik hodin se vrátíš domů.

Milovala jsem tě tolik, že jsem trvala na tom, aby sis koupila kolo za vlastní peníze, i když jsme ti ho mohli koupit sami.

Milovala jsem tě tolik, že jsem byla zticha a nechala tě, abys přišla na to, jaký hajzlík je tvoje kamarádka.

Ahoj maminky, napsala jsem článek o svém porodu, nakonec i zhodnocení porodnice, třeba pro všechny maminky které se chystají rodit v Českém Krumlově – pro ty které nebaví číst – porodnici v Českém Krumlově jednoznačně doporučuji

Byla jsem právě v 38. tt, když mi můj gynekolog oznámil, že moje dcerka v bříšku přibývá závratnou rychlostí, a pokud by to takhle šlo dál mohla bych rodit 5-ti kilového macíka. Takže mi vypsal žádanku do porodnice na vyvolání porodu. Do porodnice jsem nastoupila v pondělí ráno, ubytovala jsem se na pokoji, poté mi paní doktorka udělala vyšetření včetně ultrazvuku, kde mi oznámila že miminko bude mít určitě přes 4 kila. Odpoledne za mnou přišel pan primář a vysvětlil mi jak vyvolávaný porod probíhá, všechna pro a proti a poté jsem se mohla sama rozhodnout zda vyvolání podstoupím nebo nechám vše na přírodě. Měla jsem trochu strach zda nemohu dcerce ublížit, přece jenom má děloha doposud nenaznačovala že by se mělo něco dít. Ovšem představa porodu 5 kilového mimča byla silnější takže jsem s vyvoláním souhlasila. S vyvoláním se mělo začít hned ráno, takže jsem se odebrala na pokoj a snažila se být v klidu, ale byla jsem strašně nervózní ale zároveň jsem se moc těšila že už zítra poprvé pochovám svojí holčičku v náručí. V noci jsem samozřejmě nezamhouřila ani oko, počítala jsem každou minutu ať už je ráno a mám to za sebou.

V 8 hodin ráno mi sestřička natočila monitor a dostala jsem první tabletku, už jsem si říkala „je to tady“ ale nic nepřišlo, takže v 10 hodin jsem dostala další ale stále nic. Ve 12 hodin přišla paní doktorka a praskla mi plodovou vodu, 10 minut na to se mi rozjely první kontrakce v takové síle že se mi podlamovaly kolena. Za hodinu už jsem bušila pěstmi o zeď, a kousala matraci. Poprosila jsem sestřičku o epidurál ale už bylo bohužel pozdě. Tak jsem si šla alespoň zahopsat na míči do sprchy. Ve sprše jsem strávila další hodinku, teplá voda mi neuvěřitelně pomáhala při stazích. Když už jsem bolestí doslova křičela přesunula jsem do porodního boxu, kde se sestřička podívala zda už jsem dostatečně otevřená, a zároveň zavolala pana doktora, pak už to šlo ráz na ráz, asi na páté zatlačení jsem v 15: 36 hod. uslyšela ten nejkrásnější zvuk světě. Pan doktor přestřihl pupeční šňůru a položil mi Klárku na bříško. Těšila jsem se jak dcerku přivítám na světě ale nezmohla jsem se ani na slovo, jen jsem na ní koukala a plakala. Zatím co mě pan doktor zašíval, sestřičky dcerku umyly, zvážily a změřily. Paní doktorka z dětského oddělení ještě zkoušela zda se dcerka přisaje k prsu což se nepodařilo, ale to bylo asi naposledy kdy prso nechtěla.

Klárka se narodila za 3,5 hodiny od začátku kontrakcí, vážila 3710 g a měřila 52 cm. Pak mě sestřička, přikryla peřinou protože mi byla hrozná zima, a asi dvě hodinky jsem ještě ležela na sále, dcerku jsem měla samozřejmě u sebe. Hned jsem volala manželovi, že Klárka už je na světě a že vypadá jako jeho dvojče. Trošku roztřeseným hlasem nás pochválil jaký jsme šikulky, jak jsme to rychle zvládly a že z práce jede rovnou za námi. Pak už jsem odešla na pokoj trochu si odpočinout, na noc mi sestřička nabídla že si může vzít Klárku k sobě abych se prospala, což jsem opravdu ocenila. Brzo ráno mi jí zase přinesla na kojení, a od té doby už jsme nerozlučná dvojka vlastně trojka.

Celkový dojem z porodnice mám skvělý, za celou dobu v porodnici jsem nezažila jeden jediný negativní zážitek. Porodní sály jsou vybavené moderními pohodlnými křesly. Lékaři i sestřičky se mohou pochlubit perfektní péči. Porodnici jednoznačně doporučuji.

Děti jsou jako papíroví draci. Celý život se snažíte je odlepit od země. Běháte za nimi, až jste oba zadýchaní -  spadnou - přidáte delší ocas - narazí do střechy - vyspravíte je. Záplatujete a konejšíte, upravujete a učíte. Díváte se, jak je nadzvedává vítr a ujišťujete je, že jednoho krásného dne budou létat. Nakonec se vznesou, ale potřebují delší provázek, takže je pořád popouštíte. S každým otočením klubka šňůrky jde smutek ruku v ruce s radostí, protože drak se vzdálí a vy víte, že nepotrvá dlouho a to krásné stvoření přetrhne životadárný spoj, který vás k sobě vzájemně poutá, a vznese se tak, jak se má vznášet - volně a samo.

Teprve pak pochopíte, že jste svůj úkol splnili.

Erma Bombecková

27. týden těhotenství

Co se děje s matkou:

Nárůst hmotnosti je rychlejší. S tím mohou být spojeny další problémy, jako jsou křečové žíly, hemeroidy nebo křeče v nohou. Změny postavy budoucí maminky začínají být stále výraznější, přibýváte i v oblasti hrudníku. Pořiďte si proto správnou velikost a tvar podprsenky.

 Pohyby miminka byste měla cítit již pravidelně! V případě, že se miminko pohybuje velmi málo nebo delší dobu vůbec, je nutné okamžitě navštívit lékaře.

 Co se děje s plodem:

Plod je nyní asi 36 cm dlouhý a váží kolem 0,8 kg. Dítě si začíná vyvíjet vlastní denní rytmus, začíná pravidelně spát a probouzet se. Mnoho miminek si už v bříšku cumlá paleček někdy i celou pěst, začíná tím zkoušet sání.

Ahojte chtěla když jsem chtěla miminko nevěděla jsem že to nebude tak snadný.Některá se jen otře o trenky a hned je v "tom",ale já to tak bohužel neměla.Pracovala jsem v potravinářském podniku,žádná lehká práce to nebyla a hodně mě bavila.Když jsem začala chodít se svým přítelem,teď už je to můj manžel po nějaké době jsem zašla k doktorce a nechala si napsat antikoncepci.Brala jsem jí 5 let bez přestávky.No a v roce 2007 jsme měli svatbu a ten rok jsem chtěla i miminko.Myslela jsem s že když vysadím prášky tak to bude hned,ale ne.Čekala jsem prvně půl roku,po půl roce nic,po roce taky ne.Tak jsem šla k doktorce aby mě lépe vyšetřila ale prva musel jít manžel na spermiogram.Tak teď jak mu to říct že jo?Prvně se nějak vykrucoval ale když viděl jak mě to moc trápí že nám to nejde tak tedy nakonec šel.Dopadl mu dobře dokonce velmi dobře.Tak jsem odevzdala výsledky mojí doktorce a domluvili jsme se na dalším vyšetření.Jenže v práci jsem dostala nové místo a za dobré peníze a tak jsem si řekla že to na chvíli odložím vypnu myšlení na malého prcka a budu se věnovat práci.Tak čas letěl a na novém místě už jsem byla přes půl roku.Měla jsem starší kolegyni a byla super užili jsme si spoustu srandy.Jednou jsem došla do práce a říkám jí že mě strašně bolej prsa a ona na to"buď to dostaneš nebo půjdeš na mléko"🙂 sem se usmla a říkám:"Já určitě".Při menzesu mě ale tak strašně prsa nikdy neboleli tak mi to nedalo a zkusila si test podotýkám že to bylo 12 dní před tím než jsem to měla dostat.Šla jsem si sednout na balkon a modlila se ať se tam ta druhá ukáže a ona tam vážně byla.Slzy mi vběhli do očí a celá jsem se radostí chvěla.Hned jsem letěla za manželem mu to ukázat,ale ten říká radši se ještě neraduj zas tak silná není chvíli počkej.Tak jsem čekala.Dva dny pře MS jsem si ho udělala zas a byla uplně stejná jako kontrolní čárka.Celá štastná že se to konečně povedlo.Týden po meškání jsem volala doktorce a objednala se na kontrolu.Ultrazvuk těhotenství ihned potvrdil.Je to krásný pocit když toho drobečka poprvé uvidíte,ale to zná asi každá z nás co tak touží po miminku.Měsíce plynuli jako voda a narodila se nám krásná dcerka Kateřina.Dnes už má 5 měsíců a jsem strašně šťastná že ju mám.A  proto kdo se snažíte o miminko chce to opravdu na chvilku vypnout a tolik se na to snažení neupínat.Vím ono se to snadno říká ale těžko koná ale opravdu je to tak.Když se podívám zpátky tak nám trvalo 2,5 roku než nám to vyšlo a to jen díky tomu že jsem byla uvolněná a v pohodě!!!

☹ holky, tak nejprve všem co nám držely palečky moc moc děkuji a prosím mačkejte dál ještě není vyhráno, ale první souboj Verča zvládla dobře. Byly to strašný celí dva dny plný bezmoci, vzteku slz a čekání a čekání a ted je to taky divný jsme doma a Veru nikde 😒
Ve středu ráno jsme vyjely směr Praha cesta byla docela v pohodě jen v Praze šilená kolona a skoro hodinová cesta přes Prahu no hrůza slunko už pálilo a VErča se vzbudila a řvala a řvala. No nic méně  v nemocnici jsme byly něco po desáté a začlo kolečko vyšetřování. Chudinka byla po cestě celá propocená ke všemu ani pořádně nejedla a do toho měření, vážení, ekg, braní krve , echo, rtg no hrůza, ale byla staršně hodná všichni jí strašně moc chválily. Nejhorší bylo čekat na pokoj dostaly jsme ho až ve 4 hodiny odpo takže jsme do té doby byly nachodbě malá už protivná chtěla spát tak střídavě spala na mě  a na  manželovi. První šok přišel na echu kdy doktor řekl, že nálezy se mu nelibí že jsou horší než minule a  že se ještě  domluví co vůbec budou Verči dělat. Další konzultace s lékařkou nebyla o nic povzbudivá když mi asi 3 x zoopakovala , že tento zákrok je hodně těžký a že Verča má ty těžší srdeční vady, ale nic měně nám bude držet palce.Ve čtyři teda hurá byly jsme na pokoji sice klid nebyl , ale aspoň jsme nemusely  stát pořád na chodbě. Večer přišlo první rozčarování výsledky z moči byly pozitivní na Leukocyty bílé krvynky takže s e musí udělat odběr znova chudina už měla pipku pěkně červenou , ale pořád byla moc statečná.Noc stala za prd Verča tedy usnula kolem půl 9 nešlo jí tam zabrat a ještě kluk 10 měsíců vedle na postýlce asi byl zvyklej chodit spáti později než mi tak dělala docela vyrvál¨. Já jsme tedy moc nespala možná nervy nebo nevim, ale pořád jsem se budila a chodila k postýlce pozorovat Verču taky nervozní, že nemáme tu dychací podložku. V pět poslední mlíčko, ale Verunka nechtěla bumbat tak musela být sondováná sestřička nevěřila svím vlastním očím jen se vztekala při zavadění a při tom když jí tam střikala čajík a mlíčko tak jen odevzadaně ležela. No holt prdelka už je zvyklá 😒 Další pokus o moč se podařil a když přišla sestra tak jsme se jí patala a prý je vše negativní tak jsem si odechla , ale v zapětí došla doktorka stím že tam nález je a že jesště pojedem na sono ledvin ☹ Tak jsme jely ty naštěstí v pořádku tak že nás na tu operaci vezmou. V 11 hod došel doktor co bude Verču operovat a to byl další šok, podrobně nám pospal co jí chou dělat a zase nezapoměl jak vážná tá operace je a že ať počitáme stím že jak ůspěšnost tak i přežití činí jen 50% ☹ V tu chvíli jsme jen řvala a řvala.Ve 12 hod nás přišly premedikovat dát léky na ukliděnní a , že do půl hodinky půjdeme na sál. Jenže nic se nedělo léky  začaly působit a Verča byla jak na nějaké uklidnujicí droze jen  pořád něco mlela byla tak sladká jen sjem ji pořád s manželem dlachnily 🙂 Jenže pak nastal zlom a léky co mají uklidnovat začaly působit naopak a to bylo něco hysterickej pláč kterej nešel uklidnit ani když se nosila ani v kočárku a to celé asi půl hodiny. V jednu konečně tedy , že jedem . Dovezly jsme ji na sál kde nějaká sestřička na tu naši sestřičku spustila co tu chceme at se obrátime zpět na oddělení, že raní operaci mají s komplikacemi zase na sále a neví na jak dlouho. To bylo šilené takže zpět na oddělení. Verča naštěstí usnula tak byl na chvilku klid. Pak se nám přišly omluvit , že si ze sálem nerozuměly , že oni volaly že nás vezmou že to smrdělo že tu operaci odloží a sestra to pochopila , že máme jet. Další hodina čekaní a druhej pokus se něco po druhé jelo znovu. Tentokrát došla sestra  se zelenou hadrou do které  vzala Verunku jen jsme viděla ty vypleštěné očička jakoby říkaly mami  pomoc.Poslední pusa na čelíčko a zpátky z prazdným kočárem ☹ Zbalily jsme si věci a valily ven na vzduch. Pak jsme se rozhodly jet do prahy byly jsme  v obchodáku u anděla a nakupovaly Verunce oblečení kočička má super šatky z HM pak super klobouček z CA atd.....Operace měla končit někdy kolem osmé takže v sedm jsme byly už zase před operačním sálem abychom to neprošvihly., Bylo to šilené čekání, hypnotizování dveří.Jsem nachodila snad nejvíc km  jen jsme se modlila a pořád opakovala , že to bude v pořádku. V devět hodin vyjelo prazdné lehátko z Jipu a jelo na operařní sál tak jsem si říkala to je určtě pro Verunku takové velké jak pro dospělého a na něm bude ležet takové malé tělíčko. Ale super, že jed postel to znamená , že VErunka žije. A taky že jo za další ani né pul hodiny vyjelo z operačního lehátko a na něm spicí tělíčko naší malé vypadala krásně i přes všechny hadičky co jí čučely z nosu pusy všude vypadala krásně spinkala a nic jí nebolelo. Doktor jí dýchal ručně  po cestě a já jen koukal na tu malou hlavičku co koukala z lehátka. Pak sní zajely na pokoj. Jeden doktor vyšel asi za 5 min a že doktor o nás ví a že nám pak příjde říc, ale že musí říct že to byla nad očekavaní krásná operace. Doktor dorazil až za dlouho kolem desaté . Zoopakoval, že operace byla bez komplikací, ale že musely vyměnit celou jednu chlopěn takže má Verrunka umělou chlopěn a ještě udělat asi 4 zákroky . Je v umělém spáku a chudinka ještě má otevřený hrudníček prý se to tak dělá. No  a co je ted nejhalvnější hlavně žádné pooperační komplikace a že jich může  být, ale já věřím že nebude. Plicní hypertenze se o něco zlepšila , ale pořád je 3x vyší než u zdravého dítěte , ale prý má velkou šanci bud sama a nebo s podporou léku aby se jí to spravilo a dalším řešením nechtěl mluvit. Pak ještě má trochu problém s rytmem srdíčka takže bud se to taky samo upraví a nebo budem muset být  voperován kardistumulátor. No je to šilený ,ale my pořád doufáme že to bude v pořádku a jedině co tam tedy budeme muset brát léky na ředění krve , ale to se zvládne. TEd jsme  doma , malá je v umělém spánku a voláme si raní stav byl stabilizovaný a bez komplikací další telefonát večer 😉

Naše Veru je velká bojovnice dneska je 4.7.2010 a právě přesně ted ve 12hod 30 min má  půl roku života za sebou a já doufám a pevně věřím, že velkej kus před sebou. Dnešní stav je nad očekavání dobrý malá je probuzena s umělého spánku jen trošku ještě oblbá prášky na uklidnění , už  je odpojena od dychacího přístroje, má vytáhlé dreny a zašitý hrudníček a už zkoušejí dávat mlíčko sice sondou a malá přes noc zvracela , ale prý i toto chce čas. Taky jí už vysadily jedny prášky na podporu srdíčka  a i plíce vypadají dobře.Tak jen tak dál Veru 🙂

První setkání s VErunkou na Jipu nebylo nejlepší setřička nás zavedla na pokoj ve kterém bylo nějaké dítě které strašně zuřilo  , když jsme přišly blíž byla to naše Verunka☹  Když mě viděla jen koukala jak jsme promluvila tak sputila šílenej vyrvál šílený její hlas byl někoho jiného a takhle vzteklou jsem jí nikdy neviděla. Ležela jen v plíně na ní ruzné kabely  přes celé bříško šilená jizva a jen vyhaslé oči které na mě koukaly. Ze začátku to byl velky boj pomalu jsem se jí nemohla ani dotknout aby nezačala plakat ani nakrmit se ode mně nenechala prý to děti dělají je to jejich vzdor , že je tam rodiče nechaly a že jim dělaly něco nehezkého. Ale každým dnem se zlepšovala a zlepšovala a i náš vztah byl zase lepší a lepší . Po 14 dnech nás převezly na dolečení do Brna a po týdnu tam nás pouštěly takže po třech týdnech jsme valily domů.Propuštěni jsme byly jen díky tomu, že jsem se naučila píchat injekce dvakrát denně s léky , které pro začátek na chvilku Verča bude potřebovat. Dneska je to přesně měsíc a nikdo by nevěřil že Verunka podstoupila tak těžkou operaci. Jediné co tu operaci připominá je krásně se hojicí jizva na hrudníčku a její tikajicí uměla chlopeň🙂)))

Měcíc  jsme si užily doma a bohužel v září nás čeká zase hospitalizace , měla by se  obejít bez nějakého zákroku jen tam budem na nasazování léku, máme velký tlak na plíce. Doufám, že zaberou jen  léky už nechceme pod kudlu !!!!

Ve čtvrtek večer jsme ještě stihla zajit s brácho a manžou do hospody,ale už jsem měla občas slabé bolesti ale strašně nepravidelně, třeba jednou za hodinu a podobně, šla jsem domu dřív ať se trochu prospim,ale od pulnoci už mi spat nešlo, né že by to nějak olelo,ale furt jsem musela čurat nebo to přišel stah tak jsem byla docela unavena, rano jsem se vrhla na manžela, že miminko vyženeme 🙂 Jenže ani po te žádna velka změna, třeba jednou za 20 min, pak za 10 pak zas za 20, tak jsem se šla projit k mamce, tam jsem si naložila vanu,že to rozhodne, nechtělo se mi funět před Ninuš, přijemný to už nebylo, ale žádna velka bolest taky ne, vana to nerozhodla, ještě kolem pul 12 jsem pořád nevěděla, jestli mam jit do porodnice nebo ne, tak jsem zavolala manžovi, že za pul hoďky budu doma zajdeme se podivat do obchodu a pak do porodnice,kdyžtak mě pošlou zpatky. Skočila jsem ještě vyvenčit mámě čoklici, sice jsem některou kontrakci musela trochu rozdychat tak pořad pohoda největší. Když jsem došla za manžou, tak jsem jen oznamila, že se na ten obchod už asi necitím, že pujdeme rovnou, vezmeme kočar a udělame procházku,je to 10 min pesky(teda v normalnim stavu 🙂,ještě jsem si doma na chvili sedla, než se Ninuš nachystala a šli jsme, no sotva jsme vylezli před barak chytla mě jedna bolestivější tak jsem se zastavila a manža hned jestli nemame jet radši autem tak jsem řekla že ne,ušli jsme 100 metru a dalši co jsem se musela zastavit, tak jsem teda řekla, že radši tím autem. Ani sednout do auta jsem si nemohla musela jsem chvilku počkat takže jsem kousek jela v kleče...to už jsem si řikala, že to přece jen poslíci nebudou... dojeli jsme do porodky kolem jedne. Porodni asistentka mě prohlidla a řika no čipek je ještě velky,ale už to dokažu roztahnout na 3cm, to se mi protočily panenky, protože už mi bylo nepříjemně a vzpomínka na šílenou bolest u prvního, která trvala 6 hodin po příjezdu do porodky a to už jsem tenkrat byla otevřena na 4-5 cm, tak řekla, že mi ještě natoči monitor, Ben zatim odjel sehnat hlidaní pro malou,ale nějak si špatně rozuměli se sestřičkou on ji řekl ať zavolam a ona mi vyřidila, že dojede nebo mam zavolat, tak mě hezky přepasaly naproti takové krásné slečně co tam byla jen na poradně, hezky namalovana oblečena si tam četlačasopis a tvařila se jakoby nic, a ja koukala na ten její monitor a připadlo mi že ji tam skačou šileny kopce a ona nic, já naproti tomu jsem vypadala jak šmudla jen tričko a ponožky zakryta tim zelenym hadrem a skoro žádnej kopeček a to jsem si občas musela oddýchávat a říkat huuu ale jen tak v duchu, bylo mi trochu trapně tam dělat divadlo 🙂  Pak přišla pani doktorka, že se teda na mě podívá, no sahla do mě zrovna hezky v kontrakci a jen oznamila za chvilku jdeme rodit jste na 7-8 cm, tak to ve mě hrklo na jednu stranu radost bude to rychleji na druhou panika nedaj mi epidural,rychle jsem psala kamardce co je PA a slibila mě odrodit, že už to asi nestihne ja ji sms v 13:47, on mě 13:42že už jede, manža furt nikde, tak mě usadili do křesilka, že vyplnime papiry ohledně jmen, začly mi tect slzy, že jsem tam sama, že takhle jsem si to teda nepředstavovala, žádne masaže zad utěšovaní atd... pak jsem řekla, že ještě musiím na zachod, no a jak jsem si sedala tak mě teda chytla už jedna bolestiva, to jsem si řikala,že nevstanu, po cestě ze zachodu druha to jsem se opřela o zeď a rozdychavala, pak volam manžovi, kde teda je a mezitím dofrčela Blanka ta co mě měla rodit, manža úplně v klidu, že je ještě s malou, že jsem přece měla volat a že ta sestřička řikala, že nemusíme spěchat, tak jsem řekla, že teda spěchat musí, že jsem na 8 cm, tak řekl, že tam za 20 min bude(byl,ale už bylo po akci 🙂.... došourala jsem se dopokoje a Blanka  mi pomohla na stul, mezitím ještě volala moje mati jestli teda  rodim nebo ne a ještěmuj tatínek to už vzala Blanka a ja si krásně zařvala, protože to už jsem měla tlak na konečník. no pak mi rupla vodu a na další dvě zatlačení byla Nelinka na světě, bez nastříhu natržení, narodila se krásně čisťoučka hned jsem ji dostala na prsa kde se přisala,nechali jsme dotepat pupečník,přisála se a pak si ji vzaly na zvažení a změření tak jsem volala manžovi kde teda je a on, že už je tam, tak jsem jen oznamila, že pozdě a že má další dceru(do poslední chvíle jsme nevěděli jestli to bude kluk nebo holka). Když jsem kontrolovala telefon tak jsem zjistila, že od tatova zavolání a Nelinky příchodem na svět uplynuly jen tři minuty, tak to měl malem v přímem přenosu 🙂 Pak už jsme si užívali nového člena rodiny. Porod to byl opravdu rychly a krásny, všem bych přála takovou pohodu a tak zlaté miminko. Měla jsem strach jestli dokažu milovat někoho tak strašně moc jako Ninušku,ale moje srdíčko se zvětšilo a zaplnila ho Nelinka. Opravdu není nic krásnějšího než být máma

Byla sice drobounka 2,9 kila 47 cm a narodila se ve 14:17, ale krásnoučka zatím je to zlaté miminko a doufám, že jím i zůstane. když mě v pondělí pouštěli a ja uviděla Ninušku, přišlo mi, že vyrostla o 20 cm a strašně dospěla, na sestřičku je zatím moc hodna, říka, že je to naše Nelinka chce na ni pořád koukat nebo ji chovat, tak snad se to nějak zvladneme, zatím říká, že ji má ráda a i to tak vypadá 🙂

26. týden těhotenství

Vaše miminko se dostává do fáze, kdy bude podstatně rychleji růst. Mezi 26. a 29. týdnem se budou dít mnohé zásadní změny. Miminko je teď velké celých 36 cm – měla byste cítit jeho pohyby každý den.
Tep miminku klesl na průměrných 150 tepů za minutu (u chlapečků je to o něco vyšší než u holčiček).
Má už zcela vyvinuté modré oči a často je otevírá. Jsou již téměř plně vyvinuty – sítnice se skládá ze čtyř vrstev, které jsou přítomny již při narození. V těle se mu stále usazuje tuk.
Mozek miminka se i nadále vyvíjí. Vytváří se nervové dráhy pro sluchové vjemy a také lze v mozku zachytit reakce na případný dotek.
V plicích se vytvářejí alveoly a také rostou průdušky, i když budou muset ještě dozrát. Dítě i nadále získává kyslík stejně jako živiny - pomocí placenty, ale stále provádí dýchací pohyby a nacvičuje tak dýchání.
Dítě již má přibližně takové proporce (poměr délky rukou, nohou, trupu a hlavy), jako novorozenec. Kůže již není průhledná, ale má načervenalý nádech. Fungují mazové a potní žlázy. Miminko je velmi hubené – nemá vytvořenou žádnou zásobu podkožního tuku - tukové zásoby si bude muset ještě vytvořit. Na pažích a nohou je již normální množství svalové hmoty.
 

Co se děje ve vašem těle

Jednou z mnoha věcí, o kterých s vámi před těhotenstvím pravděpodobně nikdo nemluvil, je mimovolný únik moči, problém, se kterým se setkává přibližně polovina těhotných žen. Způsobuje ho zvyšující se tlak dělohy na močový měchýř a nejčastěji k této nepříjemnosti dojde, když se smějete, kýcháte či zakašlete. Jestliže máte tento problém (známý též jako stresová inkontinence), používejte speciální tenké vložky a cvičte Kegelovy cviky na posilování svalstva pánevního dna. Nepříjemné symptomy provázející těhotenství – jako jsou inkontinence, zácpa, hemoroidy – jsou důvodem, že velká většina těhotných žen nevěří, že se jejich tělo ještě někdy vrátí k normálu. Ale můžeme vás ubezpečit, že tyto nepříjemnosti většinou zmizí co nejdříve po porodu.

V tomto týdnu by Vám měl lékař doporučit tzv. zátěžový test na diabetes.
Zůstat v kondici během těhotenství by mělo být Vaší prioritou – pomůže Vám to lépe snášet Vaše den ode dne kypřejší tvary (nehledě na rostoucí váhu). Dobrou zprávou je i to, že Vám dobrá kondice usnadní porod, navíc se po něm mnohem lépe dostanete zpátky do formy.
Nikdy se nepřepínejte, hlavně si s tím teď, když Vám již roste bříško, nelamte hlavu – aby Vám cvičení přinášelo užitek, nemusí být nijak zvlášť náročné.

Každodenní lehká zátěž, kupříkladu chůze, Vám umožní zůstat v kondici. Výborné je rovněž plavání, voda Vám pomůže nést větší váhu – zkuste se přeptat, jestli v bazénu u Vás náhodou neprobíhají hodiny aqua-aerobiku pro těhotné.
Vhodná je těhotenská jóga, pilates nebo můžete vyzkoušet těhotenský tanec, například orientální břišní tanec nebo stále populárnější indický tanec. Ne nadarmo se říká, že tanec a ženy patří k sobě. Probouzí v nich totiž ženskost a něhu, což k mateřství zcela jistě patří.

Mějte však vždy na paměti, že ne vždy můžete dělat to, na co jste byla zvyklá předtím, proto se vyhýbejte fyzicky náročnému cvičení v horku, vždy pijte dostatek tekutin. Pokud chodíte cvičit, upozorněte instruktora na to, že jste těhotná. Pokud si nejste jistá, zda a jak můžete cvičte, konzultujte to se svým lékařem či porodní asistentkou.
Jak jsme psali dříve, rozhodně byste měla poslouchat především svoje tělo a nedělat nic proti své vůli – není-li Vám dobře, přestaňte. Je to Vaše tělo, a nikoho jiného.

**************************************************************************************************************

26. týden těhotenství:

 Já jak jsem těhu jsem jak uzlíček mocí a nervu s kterýma se nevím rady, takže jsem měla celou neděli depku jak prase ( nebyl to ani první ani zdaleka poslední den kdy jsem byla JEN uzlíček nervů ), brečela jsem a furt jen něco hustila do pavla....chudák asi z toho měl taky hlavu jak jelen, protože jsem potřebovala aby mě hladil, líbal, objímal a byl na mě prostě jako ženská - citlivý, chápavý, vnímavý, nežný a vše z vlastní iniciativy....no chtít to po chlapovy je nereálný, ale ja byla uplně mimon a tak jsem střídavě s ním nemluvil a střídavě brečela a střídavě byla přesvědená že s ním skončím když mě není schopný obejmout sám od sebe.....takže je jasný že v téhle "dokonalé" kondici jsem nikam nemohla mezil lidi....a ještě k tomu mě nesedl bramborový salát u tchýně...byl skvělý ale asi dalším řpíznakem mého těhu je NESNÁŠENLIVOST majonézy.....zvracela jsem nakonec jen 3x ale na záchodě se dávila asi 10x včetně cesty autem..... úžasná neděle.....
K tomu mi bylo ještě tak střídavě zle od pátku takže nebyl žádný sex a to měl miláček už od pátku touhy....takže další vyhrocení emocí mezi náma...jak má touhy tak nevidí a neslyší.... no a když já byla nepoužitelná tak ti musí být jasný v jaký náladě většinu času byl :o((( k tomu muj "kolaps" citů a emocí.....no a výsledkem máš šílený víkend, teda hlavně neděli....

Pavel cítil poprvé mimíska.
Už se tam lupík vrtí tak že kope i přes břicho...ale stejněm mám pokaždé pocit že mám průjem jak se začne vrtět...... Byl to dobrý zážitek protože jsem prtě cítila i já a lapla pavlovi ruku a plácla si jí na bricho s očekáváním v očích co na to řekne a po cca 5 min když mu už museli začít mrtvět prsty jak jsem mu ji mačkala jsem se ho trapně zeptala jestli to cítl....
Tak přestal sledovat Madagaskar 2 a odpověděl mi že ano .... Pak se prcek vrtět přstal takže během celýho filmu jsem tuhle akci opakovala ještě dvakrát s naprosto stejným scénářem :oDDD ve výsledku jsem z pavla tahala co na to říká a dostala jsem z něj že už to cítil asi dřív když jsem to zkoušla ale že si myslel že to cítí jak mi tepe srdce....chvilku jsem jeho odpověd nechápala...nechápu ji doted, ale protože mě samotné trvalo 14 dní než jsem nakonec z dok dostala jestli NÁHODOU ty pohyby na který se mě už 14 dní ptá nevypadají jako když má člověk průjem a zrovna se mu hnou střeva.....a ona mi s klidem odpověděla, že přesně tak to vypadá, tak chápu že když vám někdo připlácne ruku na úplně cizí břicho s napjetím co vy na to,  těžko si umítě představit co máte cíitit když to hlavně popíše jako já, jako zážitek s průjmem...nic méně ...první pohyby cítil i miláček :oDDDD

Tak abych si v tom po letech udělala trochu pořádek a taky, protože jsem na neschopence a mám najednou hromadu času, začala jsem datlovat do PC, co máme zdárně za sebou:

červen 2005: vysazení HA, jelikož se moje nožka podobá nožce nějaké stoleté babrdlinky

duben 2006: dali jsme sbohem i Pharmatexu. Po sedmi měsících bez antikoncepce se můj cyklus změnil, MS začalo předcházet několikadenní špinění a ve mě se probudily moje badatelské sklony, vrhla jsem se na měření BT, musím říct, že to bylo zábavné a zajímavé sledovat nejrůznější souvislosti. Všechny moje křivky byly bifázické, no nádhera :o) To jsem ještě netušila jak tím budu později nápomocná k určení diagnozy.

květen 2007: spermiogram OK, hormonální profil - všechny hormony nízké, ale prolaktin vysoký, přesto folikulometrie prokázala ovulaci, na prolaktin jsem dostala Mysalfon. Jeho hladina ale neklesala, tak jsem byla odeslaná do Endokrinologikého ústavu, kde pan doktor „podivín, amatér" či jak ho nazvat, zjistil, že je prolaktin v normě a tudíž nemá, co řešit a vrátil mě bez ohledu na to, že x-předchozích odběrů vyšlo nad limit, k mému doktorovi. Chudák, tomu jsem zamotala hlavu, u něj byly výsledky opakovaně vysoké. Takže jsem do března 2008 vyzkoušela Dostinex a Parlodel.

březen 2008: vstupní prohlídka v CARu znovu prokázala zvýšený prolaktin a to opravdu hodně 130 ng/ml, takže jsem do čtveřice všeho dobrého vyzkoušela pro mě největší ze všech prolaktinových sajrajtů Medocriptine, byla zjištěna trombofilní mutace heterozygot MTHFR, spermiogram OK :o)

červen 2008: laparoskopie, hysteroskopie – zjištěny na obou stranách rozsáhlé srůsty, levá strana v pořádku, ale pravý vejcovod hůře průchozí se známkami chronického zánětu, což mě nepřekvapilo, když tomu v 15 letech předcházelo prasklé slepé střevo se zánětem pobřišnice a následně ileus. Bylo mi doporučeno odstranění pravého vejcovodu po 1. neúspěšném IVF.

Kde začít...

termín porodu jsem měla stanovený na 27.5.,což dle všeho odpovíalo...od 38 tt jsem chodila pravidelně na monitory a vždy byl problém,ale při opakovaném monitoru,bylo zase vše ukazkové...bylo po termínu a ja chodila na monitory obden,předposlední monitor byl opravdu hodně znepokojující,tak mi Dr navrhl pro jistotu zatěžovej test+dlouhy monitor,ten dopadl dobře..

Malemu se ale na svět stale nechtělo...při poslední prohlídce mi Dr udělala již druhého hamiltona,ale s tím,že malej je vysoko a k porodu to vubec není,otevřena pouze na špicku prstu..domluvili jsme tedy nastup do porodnice na vyvolaní porodu-bylo to ponděli 7.6. na 7-7:30 rano...11 dní po termínu porodu...

6.6. jsem ale začala cosi pocitovat.

Přijela segra s neteří,že bude hlídat Alenku,až rano vyrazíme.

Nikomu jsem nejak moc nic neříkala,ale mě začaly kontrakce-manžel podotknul,že snad porodím ze strach z vyvolání..

Chceme, aby bylo jednoduché na stránce najít odpovědi na nejčastější problémy. Momentálně jsou dobré odpovědi často zakopané v několikastranových tématech a málokdo se k nim dostane. Do fóra jsme proto přidali možnost vytvářet nový druh tématu. Nazvali jsme ho 'Otázky'. Dosavadní témata nazýváme diskusní témata.

Čím se liší Otázka od Diskusního tématu?

• K Otázce se každý může vyjádřit jen jednou (formou odpovědi, nebo hlasováním za jednu, již existující odpověď).
• Autor Otázky nemůže přidat svoji odpověď, může však hlasovat za jednu z již existujících odpovědí.
• V Otázce jsou odpovědi seřazeny podle počtu hlasů a následně podle data (tj. odpovědi se stejným počtem hlasů jsou seřazeny podle data).

Kdy je dobré otevřít diskusní téma a kdy mám vytvořit Otázku?

Pokud chceš, aby se každý vyjádřil k Tvému problému jen jednou, chceš zamezit odbočování od tématu, chceš aby nejpopulárnější (často i nejlepší) odpovědi bylo možné rýchle nalézt, tak zvol Otázku (např. na modrykonik.cz: "Jak odnaučit dítě od počítačových her?"). Pokud chceš diskutovat o něčem déle a chceš se také zapojovat do diskuse, pak zvol běžné téma (např. na modrastrecha.cz: "Zkušenosti s ekologickým bydlením").

Jak přidám Otázku na stránku?

Chceme, aby bylo jednoduché na stránce najít odpovědi na nejčastější problémy. Momentálně jsou dobré odpovědi často zakopané v několikastranových tématech a málokdo se k nim dostane. Do fóra jsme proto přidali možnost vytvářet nový druh témy. Nazvali jsme ho 'Otázky'. Doterajšie témata nazýváme diskusní témata.

Čím se liší Otázka od Diskusního témata?

• K Otázce se každý může vyjádřit jen jednou (formou odpovědi, nebo hlasováním za jednu, již existující odpověď).
• Autor Otázky nemůže přidat svoji odpověď, může však hlasovat za jednu z již existujících odpovědí.
• V Otázce jsou odpovědi seřazeny podle počtu hlasů a následně podle data (tj. odpovědi se stejným počtem hlasů jsou seřazeny podle data).

Kdy je dobré otevřít diskusní téma a kdy mám vytvořit Otázku?

Pokud chceš, aby se každý vyjádřil k Tvému problému jen jednou, chceš zamezit odbočování od tématu, chceš aby nejpopulárnější (často i nejlepší) odpovědi bylo možné rýchle nalézt, tak zvol Otázku (např. na modrykonik.cz: "Jak odnaučit dítě od počítačových her?"). Pokud chceš diskutovat o něčem déle a chceš se také zapájet do diskuse, tak zvol běžné téma (např. na modrastrecha.cz: "Zkušenosti s ekologickým bydlením").

Jak přidám Otázku na stránku?

Takže ráda bych se tu trošku vypovídala ze svého trápení a zároven i ze svého štěstí.Náš příběh začal asi jako u všech budoucích maminek vysazením antikoncepce.Bohužel ms stále nikde...takže jsme asi po půl roce navštívila svou dr.Další půl rok jsem chodila různě na vyvolávačky,pak zas ena zastavení.Pak jsme zjistili že nemam ovulaci..takže stimulace Clomifenem 3cykly...až na 4.pokus s kombinaci Clomifen a Pregnyl se nám konečně zadařilo. Bohužel s ebrzo zjistilo že tam není jedno, ani dvě ale rovnou tři miminka. Byla nám doporučna redukce. Tu jsme podstoupily bez komplikací,takže jsem nosila v bříšku dvě krásná zdravá miminka.až do 6 měsíce kdy jsme předčasně porodila.obě mimi zemřela.

Po půl roce kdy jsme měla mít pauzu jsme se znovu vrhly na snažení tentokrát rovnou Clomifen+Pregnyl....hurááá zadařilo se napoprvé..

Tak ted jsme ve velkém očekávaní jak to s námi dopadne..snad už jsme si té smůly vybrali dost...na uzv je zatim jedno mimi..trošku jsem zklamaná ale myslím že mě to brzy přejde🙂)

25. týden těhotenství

Miminko již není takový drobínek, je čím dál větší! Teď, když pomalu vstupujete do třetího trimestru, už měří asi 34 cm a váží 760 gramů. Dítě hýbe rychle rukama a nohama, zatíná pěsti. Tělo miminka roste rychleji než hlava, takže se zmenšuje podíl velikost hlavy na celkové délce.

• Plíce se pravidelně pohybují (dělají dýchací pohyby) – i když zatím neobsahují žádný vzduch – cvičí se na plodové vodě.
• U chlapců postupně zvyšují počet buňky produkující testosteron.
• Nervové buňky v mozku miminka začínají zrát.
• Sluch dítěte je již plně funkční – často slyší dokonce více, než dospělí – slyší i zvuky za naším slyšitelným rozhraním. Reaguje spíše na vysoké zvuky a tóny, než ty nízké. Dokonce i po porodu vnímá lépe vysoké zvuky – a jsou interpretovány jako zvuky radostné (je to jeden z důvodů, proč, když mluvíme na čerstvě narozené miminko, posadíme svůj hlas zpravidla o něco výše).
• Také zrakové nervy začínají pracovat – dítě vnímá světlo přicházející přes břišní stěnu. Určité pokusy ukázaly, že pokud se na bříško maminky posvítí světlem, miminko za ním otočí hlavu. V této fázi byste i nadále měla miminku dopřávat, aby slyšelo hlasy svých nejbližších – tedy i Vašeho partnera. Není na škodu pouštět mu i nějakou relaxační hudbu.

V jeho mozku se postupně probouzejí centra vědomí, počínají vznikat první spoje, od této chvíle si Vaše miminko může pamatovat věci z doby, již strávilo ve Vašem bříšku.
 

Co se děje ve vašem těle

V tomto období můžete mít pocit, že jsou vaše vlasy hustší a mnohem lesklejší než před těhotenstvím. Není to však způsobeno tím, že by vám rostlo více vlasů, ale vlasy, které normálně vypadávají, drží v době těhotenství na hlavě déle. Můžete si také povšimnout tmavších a silnějších chloupků po celém těle. Ty obvykle vymizí po porodu.
Bříško už se vám zvětšuje a musíte se smířit s tím, že budete muset trochu polevit. Přece jen jste více unavená a všechno už nezvládnete.
Pohyby miminka byste měla cítit pravidelně a zřetelně – někdy můžete cítit pravidelné – rytmické pohyby, když miminko začne škytat. I když váš spánek zatím patří k těm příjemným částem dne, s blížícím se porodem se mohou objevovat živé a někdy i velmi znepokojující sny. Vaše podvědomí se vám možná snaží dát něco najevo. V mnoha snech se objevují obrazy, za kterými se skrývá strach z porodu, z budoucího mateřství, ale i ze ztráty svobody. Navíc je dokázáno, že budoucí maminky si více svých snů pamatují. Tak se tím nenechejte zaskočit. V některých případech se může objevit anemie (chudokrevnost), dbejte na dobrý přísun vitamínů a minerálů – a na pestrou stravu obecně. Pozor na prázdné kalorie.

Ahoj holky, tak jsem si konečně našla čas a jsem tady..... Je mi ctí, že se řadím mezi vás...těhulky.

18.06.2010 ses mé rozhodlo odejít zpátky do světa, který jenom tušíme. Po dvou měsících v teple jsi odešlo...teď je vše čerstvé a bolavé. Děkuji za tu možnost cítit znovu život ve svém těle. Možná ještě někdy, za jiných okolností se setkáme dítě moje...Tvoje maminka.

ráno jsem petra vážila na digitální váze. počkej chvíli, nelez na to, až tam naskočí nula....sebral se, utek do obýváku a z dřevěné skládačky s velkými čísly vítězoslavně přinesl NULU. a ještě se zeptal: ta?

u oběda s tátou: táta to snědl první, je král, vyhrál! a petásek s úsměvem ukázal nahoru na kuchyňskou linku, kde má táta poháry, které vyhrál a chodí je obdivovat....