U zdravého dítěte je prořezávání prvních zoubků pro rodiče velmi náročným obdobím. Některé děti mají pusu plnou zubů už ve dvou a půl letech, jiným se prořežou až později. I samotné začátky se mohou různit – kdykoli mezi třemi a patnácti měsíci není první cinknutí lžičkou výjimkou.

K normálnímu vývoji dítěte patří, že se učí dávat si věci do úst. Obvykle s tím drobečkové, i přes značnou nelibost rodičů, začínají okolo třetího měsíce. S tím se pojí i značně nepříjemné slintání.

Uplakané období

Ať už zoubky začnou růst hned během třetího měsíce nebo později, doprovází to i řada nepříjemných projevů. Dítko nemá chuť na pevnou stravu, kouše, slintá, tře si ouška. Může se objevit i zvýšená teplota a v oblasti obličeje se může vyskytnout vyrážka. Děti bývají často podrážděné a mají problémy se spaním. Některé děti dokonce trpí i průjmem, což může způsobit i zarudnutí nebo vyrážku na zadečku.

K běžným symptomům však nepatří snížená chuť na tekutiny, kašel, vyrážka jinde než v obličeji a vysoká horečka. Pokud dítko některou z uvedených potíží trpí, obraťte se na svého dětského lékaře.

Ani při nepříjemných bolestech nenamáčejte dudlík dítěte do medu nebo jiné sladkosti! Jednak to může vést k zubnímu kazu, jednak by med neměl být podáván dětem mladším 12 měsíců. Dudlík také neolizujte, aby nedošlo k přenosu bakterií. Dále se vyhýbejte tvrdým hračkám s ostrými hranami – mohly by poškodit zoubky i dásně.

Schovávám si dopísky svých dětí, ať už jsou to čmáranice fixkou na žlutých lepíkách nebo slova napsaná s kaligrafickou pečlivostí na linkovaném papíře. Ale veršíky, které jsem nedávno na Den matek dostala od své devítileté dcerky, byly pro mě opravdu moc důležité. První řádka mě přiměla k slzám.

“Důležité je, že … maminka je vždycky se mnou, i když se mi něco přihodí.“

Musím se přiznat, že vždycky to tak nebylo…

Na vrcholu svého naprosto šíleného života jsem se náhle začala projevovat tak, jako nikdy předtím. Začala jsem křičet. Nestávalo se to často, zato to mělo děsivé rozměry. Doslova jako když přepumpujete nafukovací balónek a ten náhle praskne, a všechny kolem tak přinutí sebou škubnout leknutím. Strachem.

V jakých chvílích mě má tříletá a šestiletá dcera dokázaly vytočit tak, že jsem ztratila veškerou trpělivost? Když jedna z nich trvala na tom, že se ještě musí vrátit a vzít si tři korálkové náramky a své oblíbené růžové brejle, když už jsme tak jako tak měly zpoždění? Nebo tehdy, když se ta druhá snažila sama si nasypat vločky a vysypala na linku celou krabici? Nebo když upustila a rozbila mého osobního skleněného anděla, ačkoli jsem prosila, aby na něj nesahaly? Nebo když tvrdohlavě vzdorovala spánku a já bych byla tolik potřebovala klid a ticho? Nebo když se spolu praly o naprosté hlouposti: která dřív vystoupí z auta nebo kolik si nalije sladké polevy na porci zmrzliny?

Ano, právě takové věci, obyčejné chyby a typické dětské hádky a strkanice mě vydráždily do takové míry, že jsem se přestala ovládat.

1. Má-li tvé dítě problémy s nočním buzením, děti kamarádek zpravidla spí celou noc.

2. Den, kdy tvé dítě konečně začne opakovat celé věty, bude stoprocentně ten, kdy najednou řekneš: "Do háje, zapomněla jsem si klíče."

3. Pokud se tvé dítě večer budí pravidelně po třech hodinách, v den, kdy se jej rozhodnete po uspání nechat hodinku s tátou, se pravděpodobně vzbudí po půl hodince. Naopak, kdyř večerní program zrušíte, bude zřejmě spát neobvykle dlouho.

4. Když potřebuješ brzy vstávat a nenastavíš si budík, protože se spoléháš na to, že tě dítě stejně vzbudí v sedm, to ráno bude najednou spát do devíti.

5. Jakmile se ti přes den podaří uchránit svoje oblečení od upatlaných ručiček, hlenů a slin, zřejmě na sebe stejně sama vyliješ kafe.

6. Uložte dítě přes den ke spánku a na ulici se najednou spustí sirény, začne houkat záchranka, policie, sousedi zrovna budou potřebovat něco vyvrtat nebo přesunout nábytek.

Jak moc účinné jsou v těhotenství krémy proti striím? Ochrání vás pečlivé mazání od vzniku nevzhledných jizviček a prasklin na pokožce, nebo je jejich výskytspíše otázkou genetického vybavení? Podívejme se společně, kde se ukrývá pravda.

Během těhotenství prodělává pokožka mnoho změn. Pružná vlákna pod jejím povrchem nemusejí takto velké napětí zvládnout a mohou se snadno poškodit a popraskat. Klíčovým obdobím je kritický šestý měsíc těhotenství, kdy dochází k největším změnám v přírůstku váhy a současně probíhají také hormonální změny. Jestliže v této době není pokožka dostatečně hydratovaná, hrozí zvýšené riziko výskytu strií především v hlubších vrstvách kůže, nikoliv na jejím povrchu. Nejvíce ohrožená místa jsou v oblastech, kde je kůže nejvíce napínána – bříško, stehna, zadeček a také prsa.

Genetika nebo nedbalost?

Genetické předpoklady ani hormonální změny nemůžete nikterak ovlivnit. Dosud nebylo prokázáno, že genetické vybavení budoucí maminky má přímou spojitost se vznikem strií. Proto by se maminky měly přestat vymlouvat, a svou pozornost by měly spíše zaměřit na vhodnou péči o pokožku.

Nečekejte, jednejte, vybírejte!

Ideální je začít masírovat pokožku hned z počátku těhotenství, aby se dostatečně vyživila a byla připravená na nevyhnutelné změny. Olejíčky, gely a tělové krémy… Všechny tyto pomocníky, díky kterým můžeme se striemi mnohokrát úspěšně zápasit, je dobré mít vždy po ruce. Jaký přípravek si ovšem z obrovského množství na trhu vybrat? Zaměřte se spíše na kvalitní a osvědčení prostředky určené pro nastávající maminky. Jedná se o přípravky se specializovaným složením, které byly vyvinuty speciálně pro potřeby namáhané pokožky v období těhotenství a po něm. V průběhu posledního desetiletí se jedničkou na trhu staly produkty značky Elasti-Q, které si ověřilo tisíce spokojených maminek. Produkty jsou speciálně přizpůsobené pro zvýšené nároky pokožky těhotných žen. Proto poskytují vhodnou a komplexní péči. Ta se zaměřuje jednak na prevenci vzniku strií a současně na strie již vzniklé, které je potřeba redukovat.

V souvislosti s mojí KZ ( http://www.modrykonik.cz/blog/janamal37/message/jak-tak-obcas-procitam-nektera-temata-ccxcv4/ ) a opětovné nepochopení její podstaty některými uživateli, rozhodla jsem se uveřejnit zde článek, který mě velice zaujal. Zachovávám jeho původní znění. Poznáváte se v něm 😀? Poznáváte v něm někoho jiného?... "A vo tom to je..!"

Motto: „Argumentovať s neznalými ľuďmi je ako hrať šachy s holubmi: Nezáleží na tom akí ste dobrí v šachu, holubi poprekacujú figúrky, oserú šachovnicu a nakoniec vyletia späť k svojmu kŕdľu hlásať víťazstvo.“ upravené a parafrázované od Scott D. Weitzenhoffer

Holubí šachista je druh trotla, ktorý sa dá rozpoznať ľahko: nezáleží na tom aký kvalitný je argument proti, vždy si bude húsť to svoje. Tento jedinec do debaty nevstupuje, aby konfrontoval svoje poznatky a názory, ale aby vylial svoje potreby do pléna (analógia s holubími exkrementami). Zväčša neovláda a nerešpektuje základné pravidlá konštruktívnej debaty. O téme ktorá sa preberá, vie veľmi okrajovo (často len názov) alebo má o nej nepravdivé, za to o to silnejšie obhajované „vedomosti“.

Holub rád rieši témy „Pravdy“ a problémov ľudstva, či už duchovný pokrok alebo alternatívne pseudovedecké nezmysly. Neberie ohľad na poznatky, ktoré by mal mať osvojené zo ZŠ, je schopný sa vyhecovať až do takej miery, že by bol schopný ponoriť ruku do kyseliny, len aby dokázal že má pravdu (čo by sa ale nestalo). Holub chce pravdu mať, nie ju spoznať.

S holubom nie je možné uzavrieť debatu normálnym spôsobom. Namiesto rozumného formulovania svojich postojov ovláda mnohé tematické klišé, ktoré sú obsahom ubíjajúce. Holub nedokáže rozpoznať, kde je chyba jeho argumentu a preto ku koncu útočí z pohľadu „Hlásateľa Pravdy, Lásky a Porozumenia“. Umlčanie holuba (zastavenie jeho kydania) je doprevádzané plačom, ako je utláčaná pravda a akí sú ostatní tyranskí diktátori (bez ohľadu na to, koľko krát sám nerešpektoval pravidlá slušnej komunikácie).

Nad holubmi sa nedá vyhrať diskusia – nemajú dostatok sebareflexie aby si uvedomili, že sú ostatným na smiech. Nemajú schopnosti zamyslieť sa nad svojimi názormi komplexne a hľadať na nich chyby. Nie sú schopní základného logického myslenia.

Dnes vás vezmu po Českolipsku pěšky, na kole, na bruslích, zkrátka po svých! 🙂 Máme to tu hodně prochozené a rádi se na naše místa vracíme. Pojďte se se mnou projít naším krásným okolím. 🙂

Přírodní památka Peklo. Jednoznačně první místo v naší místní cestománii. Bažiny, mokřady, mohutné pískovce. To vše můžete obdivovat v přírodní rezervaci Peklo. Procházka není vhodná pro kočárky ale zdatnější maminka nebo tatínek jí hravě zvládne s miminkem nebo batoletem v šátku či nosítku. (Náš Kubíček s námi Peklo prošel poprvé když mu bylo 7 týdnů. 🙂 Peklo je údolí řeky Karby, kterou lemují skály,  bažiny a mokřady - těmi se však brodit nemusíte - místo je turistům upraveno a jsou zde nové mostky. Při procházce Peklem se mi někdy i tají dech. Manžel mi vypráví, jak se zde jako malí skautíci pod stanem báli, že tu na ně někde číhá čert, jak by název rezervace napovídal. Kdepak..Peklo je pro nás turisty učiněný ráj! 🙂 A jak se k Peklu dostanete? Pokud přijedete autem, stačí zaparkovat u Svojsíkovy stezky, projít jí a vstoupit do pomyslné pekelné brány. Autobus staví taktéž opodál. Pokud však dorazíte do České Lípy vlakem, stačí vystoupit na hlavním nádraží, projít snad jedinou nelichotivou částí České Lípy a napojit se na již zmíněnou Svojsíkovou stezkou. 

Kam dále? rozhodně na cyklostezku Varhany, vedoucí do nedalekého města Kamenický Šenova. Tady najdete známou Panskou skálu, kde se natáčela legendární pohádka Pyšná princezna.  Cyklostezka vede z jednoho našeho sídliště, je vhodná jak pro pěší, tak pro rodiny s kočárky, cyklisty i bruslaře a rozhodně se na ní nebudete nudit. Pokud holdujete jako my hře Geocaching (vysvětlení principu hry níže :D) je na ní série ,,kešek,, k objevení. Hledání pokladů je pro děti zábava a pro dospělé zpestření cesty na Panskou skálu. 

Česká Lípa je na cyklostezky bohatá, a tak Vás teď zvu na jednu kratší do Žizníkova.  Procházka vhodná pro každou mamku s kočárkem, co nechce chodit dálky, ale přesto procházky ráda má. Dá se jít pouze po asfaltce až k místní hospůdce, nebo to lze zpět projít přes lesní cestu k rybníku, kde kvákají žabky a hnízdí labutě. Skvělý způsob jak si zarelaxovat po náročném dni je posedět u rybníčku a zaposlouchat se do zvuků přírody. My máme tuto kratší prochajdu moc rádi a chodíme jí i několikrát do měsíce.  

Delší procházkou až do krásného skalního města Sloup v Čechách vás zavede cyklostezka do Svojkova. Tam se dostanete na všech možných kolech i kolečkách po asfaltce. Dále do Sloupu musíte pěšky lesními cestami, které vede z kopce, do kopce a zase z kopce. Minete Modlivý důl, Studánku, rozhlednu Na stráži, Sloupské skalní divadlo a známý skalní hrad Sloup v Čechách. Po letní procházce se můžete svlažit v místním známém rybníku, který je vyhledávaným rekreačním střediskem. Doporučuji vzít na tuto náročnější procházku i vaše psí mazlíčky. Naše dvě fenky větších rozměrů se vždy dostatečně vyběhají. 

To je z dnešního výletování vše! 🙂 těším se na vaše otázky, nebo připomínky 🙂 

Je léto, čas dovolených. Všichni cestují, a tak i Modrý koník se chce podívat do nových koutů světa. Ale i u nás v České republice je krásně. 🙂

Modrý koník cestuje s vámi

Vezměte Koníka s sebou na dovolenou a dejte nám vědět, jak se mu daří.

• Koníka si můžete vytvořit také z čehokoli samy. Na příklad si jej ušijte - stáhněte si střih a návod.
• Nebo si můžete zažádat o našeho Šemíka, který už procestoval 3 světadíly. 
• Vezměte Koníka na dovolenou a napište nám, kde právě Koník je a co všechno viděl a s kým se setkal. Zprávy doplňte obrázky, všechny příspěvky označte #konikcestuje a vložte do svého blogu + do skupiny Modrý koník cestovatel.

• Každý Koník má svůj cestovní pas. Vytvořte mu deníček, kam přidáte fotku a krátký text CO KDY KDE...

• Až přijedete domů, Koníka upravte a vyčistěte.
• Nabídněte svého Koníka i s cestovním pasem dalším maminkám - cestovatelkám, aby se mohl podívat i do dalších exotických nebo domácích opojných míst.

Některé nemoci jsou ve srovnání s jinými opravdu „brnkačka“. Dítko něco pár dní bolí, možná se mu lehce zvýší teplota, ale není to nic, čeho by bylo potřeba se bát. Některé choroby jsou ale zákeřné a nebezpečné. Naštěstí žijeme v době, kdy se proti řadě z nich můžeme nechat očkovat.

Očkování s přehledem

V současné době se v České republice povinně  očkuje proti devíti nemocem: záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, spalničkám, příušnicím, zarděnkám, hemofilové infekci a žloutence typu B. U očkovaného dítěte je výrazně menší pravděpodobnost, že se danou nemocí nakazí, když se s ní setká. Očkování navíc napomáhá vymýcení příslušné nemoci tak, že po proočkování dostatečného množství lidí se nemoc již nešíří a vymizí.

Očkovací kalendář je pravidelně aktualizovaný. Ve 2., 3., 4. a nejpozději do 18. měsíce se dítě očkuje proti záškrtu, tetanu, černému kašli, dětské obrně, hepatitidě B a hemofilové infekci. V 15. a 21.-25. měsíci proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím. V pátém až šestém roce proti záškrtu, tetanu a černému kašli a o pět let později navíc ještě proti dětské obrně. Když si nejste jistí, kdy by mělo dítě podstoupit další očkování, stačí se poradit se svým dětským lékařem nebo sestrou.

Jak si poradit po očkování?

Očkování má několik nepříjemných vedlejších účinků. Patří mezi ně například mírně zvýšená teplota, bolest, otok nebo zarudnutí v místě vpichu, únava, bolest svalů, ztráta chuti k jídlu nebo celková nespokojenost. Naštěstí to není nic, co by brzy neodeznělo. Své malé ratolesti však můžete pomoci tím, že zvýšíte příjem tekutin, nebudete ji příliš oblékat, pokud je venku teplo a v případě horečky jí dáte paracetamol.

Braňte se striím, než nevzhledně poznamenají vaši pokožku. Platí na ně oblíbený Elasti-Q® Exclusive tělový olej, který nyní můžete vyhrát v naší soutěži!

Elasti-Q® Exclusive tělový olej kombinuje několik unikátních přírodních složek. Obsahuje 5 účinných olejů (olej ze semene granátového jablka, pupalky dvouleté, světlice barvířské, vinné révy a olivový olej). Elasti-Q® Exclusive tělový olej napomáhá nejen chránit kůži před striemi, ale také pokožku hydratuje, vyživuje a eliminuje její nepříjemné svědění. Zároveň přípravek neobsahuje parafin, barviva ani konzervační látky.

Soutěžte s Elasti-Q® Exclusive zde

Zistila som, že mi paradoxne chôdza naboso robí väčšie problémy, než bosý beh.

Také domáce popochádzanie od sopľavého nosa k nočníku, hore do skrine podať hračku a nato pitíčko a medzitým ešte utrieť zadok a vysvetliť anglické slovíčko, pobehnúť a zachrániť padajúci pohárik,to je v pohode. Ale dlhšia prechádzka na poštu, k rybníku s deťmi či do mesta je ťažšia. Neustále sa musím sústrediť na správne našľapovanie ( a možno nieje správne) cez špičku, či skôr na celé chodidlo. Nepríjemné nárazy vzadu v hlave mi dajú vedieť, že zase dupem cez paty. Ešte tomu dávam čas, uvažujem i nad tým, že je to proste nezvyk, po toľkých rokoch v obuvi...holt s opätkami, čo som nosila celý rok 2012, 2013 a prvú polovicu 2014. A následne, po mesiaci nekompromisného bosého alebo "bosobotého" chodenia, chcem všetko a hneď.

Mmch. k behaniu: ten teda po mesiaci zhodnotím. Mám už akýsi ustálený systém. Z domova vybieham obutá v obyčajných, plochých teniskách, bežím prvých 500 metrov po asfaltke, a štrkom vysypanej ceste, hlavne to druhé proste bosá nedávam. Byť som sa spočiatku snažila to ustáť, tréningy sa stali nepríjemné a moc som sa netešila. Takže po 500 metroch, za rybníkom, sa zúvam a pokračujem podľa radosti a množstve kofeínu v ten deň prijatého, asi 40-50 minúť, po príjemnne chladivej poľnej ceste, čiastočne tvrdá hlina, čiastočne tráva, a pretože sa vraciam tou istou cestou, opäť sa pred cieľom obúvam a dobieham dom. Po vyzutí cítim hlavne chlad od chodidiel, čo je teraz, v teple, naozaj príjemné. A prsty na nohách si to začnú užívať. Po obutí zase cítim, ako sa mi zmení nebadateľne postavenie chrbtice, z čoho usudzujem, že boty majú predsa len kapku zvýšenú podrážku na päte. A musím sa hlídať, pretože hneď mám tendenciu predĺžiť krok a zrýchliť.

Záverom: nevzdávať sa, pokračovať a znova sa učiť  to, čom sme vinou vymožeností civilizácie zabudli...prostej chôdzi.

Výraz v nadpise je vypožičaný a pozmenený z internetu.

V rámci iniciativy Všichni jsou na koníku vítám u nás Ivanu Konigsmarkovou, která je prezidentkou Unie porodních asistentek (UNIPA) v ČR.

Paní Konigsmarková, Vy jste královnou porodních asistentek UNIPA v ČR. Chtěla jste vždy pracovat jako porodní asistentka (PA)? Jaká byla Vaše cesta?

Moje maminka byla dětská lékařka, vyrůstala jsem tedy ve zdravotnickém prostředí. Původně jsem chtěla medicínu vystudovat, ale moji rodiče nebyli v té době těmi “správnými” rodiči, proto jsem kvůli minulému režimu bohužel nemohla jít studovat. Práci porodní asistentky jsem vnímala tak, že PA má určité kompetence a je ženě společníkem, pečuje o ni a zároveň pomáhá. To se mi moc líbilo, proto jsem si vybrala tuto práci.

Jaké musí mít žena předpoklady, znalosti a zkušenosti, aby mohla jako PA pracovat?

Porodní asistentka je zdravotnický pracovník, je dnes vzdělávaná výhradně na vysoké škole, kde studuje péči o ženu a její dítě. Měla by pojmout celé období ženina života od narození až po smrt (měla by umět poradit ženě, která přestává menstruovat, stejně tak jako holčičce, když menstruovat začíná). Jednoznačně největší část její péče se ale soustřeďuje na přivádění dětí na svět. Mám na mysli nejen porod, ale i období těhotenství, péči při porodu a po něm.

A důležité – péče PA zahrnuje ženu i dítě. PA by například měla umět zkontrolovat ženu po porodu, tzn. jestli se jí dobře hojí porodní poranění, jestli nekrvácí, apod. Zrovna tak by měla umět zkontrolovat dítě – jak se hojí pupík, jestli dítě neohrožuje např. novorozenecká žloutenka, měla by umět poradit s kojením a s celkovou péčí o dítě.

S konkurzy na Ambasádorku se poslední dobou rozsypal pytel. 🙂 Velmi sympatická společnost McCarter hledá jednu z vás.

Společnost McCarter určitě poznáte podle jejich značek RIO a RIO FRESH. Jsou to především čerstvé ovocné a zeleninové šťavy nejvyšší kvality a z domácí produkce. Jejich snahou je využívat v co nejširším spektru domácí suroviny a používat moderní technologie na jejich zpracování, aby nedocházelo ke ztrátě kvality.

Moderní, energická a sympatická

Tak jako McCarter vnímá vlastní společnost jako moderní, energickou a sympatickou , tak takovou hledají i svou Ambasádorku na Modrém koníku. Člověka s proaktivním přístupem, který vidí ve své práci smysl a potěšení. Pozitivní přístup k řešení životních situací a důraz na kvalitu, který jde ruka v ruce se zdravým životním stylem. Jednoduše FRESH. 🙂

Co ti práce Ambasádorky přinese?

Práce ti přinese především mnoho zábavy, rozhovorů, nových kolegů a mezi jinými i mě. 🙂 Tvojí úlohou bude kreativně šířit všechno pozitivní, co se o rodině RIO FRESH dozvíš nebo už víš. Něco se naučíš a nebudou to jen všední zkušenosti. Mohou ti pomoci vést svůj život směrem, kterým budeš chtít. Za svou práci dostaneš i odměnu. Během doby, kdy budeš ambasádorka, tě měsíčně potěší 4 000 Kč v čistém.
Realizuj se na místě, které tě baví, a spolupracuj se značkou, kterou máš ráda. O tom je být ambasádorkou na Modrém koníku.

Dopřejte svým dětem kvalitní a pestrou stravu

Výživa dítěte není jenom o tom, aby děťátko nemělo hlad. Stravou se snažíme zajistit také vyvážený a dostatečný přísun důležitých živin, které podporují zdravý vývoj jednotlivých orgánů a celého organismu. Kvalitní strava dětí by měla obsahovat dostatečné množství vitamínů, minerálních látek a stopových prvků.

Vyzkoušejte německou značku kojenecké a dětské výživy Bebivita, která nabízí rodičům a jejich dětem vysokou kvalitu produktů, v mnoha chutných variantách, za příznivé ceny. Každý výrobek Bebivita obsahuje cenné živiny (vitamíny a minerály), které jsou přesně přizpůsobené požadavkům dítěte.

Více informací o produktech se dozvíte na www.bebivita.cz.

Připravili jsme pro vás soutěž o 5 produktových balíčků značky kojenecké a dětské výživy Bebivita.

Stačí nám napsat, jaké to bylo, když vaše miminko ochutnalo svůj první příkrm a my 5 vybraných odpovědí odměníme.

Váš oblíbený časopis Miminko má pro vás v červnu spoustu zajímavého čtení. Poradíme těhulkám, jak na zažívací potíže, maminky chystající se na porod se dozví, jak je to s nástřihem hráze, neboli epiziotomií, navštívíme porodnici v Benešově. Pro rodiče miminek tu máme rady pro první týdny, názory odborníků na spaní dětí a dospělých v jedné posteli nebo rady, jak na první příkrmy. Batolata a předškoláci jsou rizikovou skupinou prázdninových úrazů, takže poradíme, jak se jim vyhnout, jak zastavit krvácení z nosu a co dělat v případě vážných poranění. Dozvíte se také, kolik dnes stojí chůva pro dítě, jak si hrát s dětmi malými i velkými, poradíme s komunikací tatínků s miminky a batolaty. Kromě toho máme v časopisu i speciál o cestování, kde se dozvíte, jak je který způsob cestování vhodný pro různě staré děti.

Červnové Miminko je v prodeji do 24. června po celé ČR ve stáncích s tiskem, v obchodních centrech a v trafikách ve stanicích hromadné dopravy.

Potíže se zažíváním trápí mnohé těhulky

Čekáte miminko? Radostné očekávání nejedné ženě znepříjemní zažívací problémy, které mohou začít již po několika týdnech gravidity.

Jako první obvykle nastupují nevolnosti, které často fungují jako spolehlivý příznak počínajícího těhotenství už kolem 5. týdne. U většiny žen dosahují vrcholu zhruba v 10. týdnu těhotenství a o dva až tři týdny později odeznívají. Některé těhotné ženy však trpí nevolností až do porodu. Těhotenskou nevolnost pravděpodobně způsobují zvýšené hladiny některých hormonů (zejména progesteronu), nízká hladina krevních cukrů a dráždivost některých potravin. S těhotenstvím však mohou souviset i další potíže, které někdy nastávající maminku potrápí i několik měsíců.

Jaké? Dozvíte se v červnovém Miminku.

Těšíte se na léto? Na výšlapy na hrady nebo třeba houbaření? S kočárkem se všude nedostanete. Řešením pro vás může být ergonomické nosítko. Dnes bychom vám rádi představili Manducu. Snadno se upevňuje, dobře se nosí, pro děti je bezpečná a pohodlná. Odzkoušeli jsme ji na vlastních dětech.

„Mám dva kluky a oba jsem nosila v Manduce. Už jsou velcí, ale stále si pamatuju ten úžasný pocit, když se k vám dítě přitulí. S nosítkem jsem měla volné ruce, dobře se s ním uklízelo i výletovalo,“ vzpomíná Kateřina Borunská ze společnosti Mamaja.cz. „Když jsem vybírala nosítko pro své děti, zvítězila z mnoha důvodů Manduca. Později jsem ho začala do České republiky i dovážet a nabízet dalším maminkám. To, že jde o velice kvalitní nosítko, potvrdil nedávno také dTest. Manduca New Style v jeho zkouškách vyhrála.“

Proč Manduca? Proč si ji Kateřina vybrala?

Můžete ji používat od narození dítěte až do jeho předškolního věku, respektive do 20 kg dítěte. Pro novorozence je připravena speciální vložka a součástí nosítka je také kapuce pro fixaci hlavičky spícího dítěte.

Díky důmyslnému konstrukčnímu řešení lze nosit dítě na břiše, na boku i na zádech. Polstrované popruhy a bederní pás usnadňují rozložení váhy a komfort při nošení. Nosítko lze přizpůsobit různě velkým rodičům. V roce 2012 byl navíc bederní pás upraven tak, že Manducu mohou nosit i velmi štíhlé maminky.

Rozhodla jsem se postupně sepisovat článek o tom, co nás - a hlavně našeho novorozeného syna - potkalo. Za případné gramatické chyby se omlouvám.

O co vlastně jde ? Vlastními slovy ...
Hirschprungova choroba je vrozená vada střeva, kdy v určitém úseku chybí tzv. gangliové buňky, tento úsek je zúžený, nefunguje v něm peristaltika a stolice se neposouvá směrem ke konečníku. Projevuje se většinou již brzy po narození, ale někdy je diagnostikována až mnohem déle. Tato nemoc postihuje cca 1 z 5000 dětí.

Jak se na toto onemocnění přišlo u nás ?
Malý se narodil po velmi krásném a rychlém porodu v chrudimské porodnici - bez epiduralu, bez nástřihu, bez jakéhokoliv poranění a bez šití. Bylo to 18.5.2015 v 10:30 hodin. Vážil 3900g a 52cm 🙂 Všechno se zdálo být v pořádku, malý se krásně rozkřičel, dvě hodinky po porodu jsme ho s přítelem tulili ještě na porodním sále, dokonce se sem tam přisál k prsu. Přála jsem si být s malým na nadstandartním pokoji a moje přání bylo "vyslyšeno", pokoj byl volný, tak jsme se tam s malým hned "nastěhovali" 🙂 Byl strašně hodný, vůbec neplakal, krásně sál, často chtěl být u prsa, tak jsem mu vyhověla.
V tu dobu už mě sestřičky informovaly, že malému ještě neodešla smolka - první novorozenecká (hutná, černá) stolička a že to tedy musíme sledovat. Snažily se mě uklidnit, že má malý ještě času dost, že tato stolička musí odejít do 48 hodin po porodu.
Ještě v den porodu večer začal malý trošku zvracet, nevypadalo to nijak závažně, sestřičky i lékařka říkaly, že je vše v pořádku, že se malý při porodu nalokal plodové vody a že mu bude brzy lépe. Když se pozvracel poněkolikáté a zvratky obsahovaly i natrávenou krev, rozhodla sestřička, že si malého radši na noc vezme k sobě. To už se malý nenechal nakojit, nepřisál se k prsu a byl dost spavý.
Druhý den ráno všechno vypadalo lépe, sestřička mi malého přivezla na nakojení s tím, že se stále nevykakal. Přisát se nechtěl, opět byl dost spavý a u prsa mi usínal. Když se zase pozvracel, nabraly mu sestřičky krev, aby zjistily, jestli není malý dehydrovaný. Kvůli počáteční dehydrataci nakonec skončil na infuzi. Ošetřující lékařka chtěla, aby malý absolvoval UZ bříška, aby zjistila, jestli nemá neprůchodné střevo. To se nepotvrdilo.
Tehdy už jsem začínala být zoufalá .... měla jsem o Jarouška neskutečný strach ... Bohužel se jeho stav nelepšil a co hůř, začalo být zle .. Měl tvrdé, vzedmuté bříško, stále neodešla smolka, stále zvracel .. Ošetřující lékařka rozhodla o převozu na JIRP do Hradce Králové, kde jsou na podobné záležitosti připravenější. Skoro jsem se složila ... v hloubi duše jsem věděla, že je to to nejlepší, co pro nás mohou udělat, ale na druhou stranu jsem byla 1 den po porodu, vedle sebe jsem měla prázdnou postýlku a opravdu šílený strach o syna. Hormony zřejmě taky udělaly své a já prakticky celou noc probrečela. Hned další den ráno přišla gynekologická vizita .. Paní doktorce se mě asi zželelo, když viděla, jak vypadám a řekla, že mě propustí, abych mohla jet za synem do Hradce, pokud bude v pořádku UZ břicha. Ten byl naprosto v pohodě, takže jsem si rychle sbalila, všem poděkovala za péči a jela s přítelem za malým. Téhle paní doktorce jsem strašně vděčná za její lidský přístup, který není všude zvykem .. pro představu - z chrudimské porodnice propouštějí 4. den po porodu, mě propustili po dvou dnech ...
V Hradci padlo první podezření na Hirschprunga. Lékař nás seznámil s tím, co všechno tato choroba obnáší a jaký bude další postup. Opět jsem to celé probrečela ... bylo mi malého tak strašně líto ... pořád mu někdo odebíral krev, měl v sobě napíchané všelijaké kanyly, nasogastrickou sondu .. no pohled šílený.
3. den po porodu - tedy 21.5. jsem volala do Hradce, jak se malému daří a sestřička pro nás měla vesměs dobré zprávy. Bříško bylo mnohem měkčí, malý vůbec nezvracel a kakal s rourkou. Proběhla u něj všelijaká vyšetření, ale Hirschpungovu chorobu nemohli lékaři zatím ani potvrdit, ani vyvrátit. Abych si udržela laktaci, odsávala jsem (a stále odsávám) mlíčko do mrazáku.
Najednou se začaly zprávy lepšit.... Další den (22.5.) malému odebrali krev na CRP a jelikož byly zánětlivé markery zvýšené, nasadili lékaři antibiotika s tím, že se za pár dní odeberou znovu, aby se vědělo, zda tyto markery klesly. Bříško měl mnohem lepší než předchozí dny, takže se pan doktor rozhodl, že Jarouškovi začnou po malinkých dávkách dávat mlíčko 🙂 Snášel to krásně, zprvu dostával po 5ml co 3 hodiny, ale byl hrozně hladový, takže se tyto dávky rychle navyšovaly. Nezvracel, kakal s teploměrem nebo s rourkou a všechno vypadalo výborně, dokonce tak, že by se Hirschprung vůbec potvrdit nemusel.
23. a 24.5. bylo malému ještě lépe. Dokonce jsem ho mohla i nakojit. Krásně se přisál a vypil si ode mě dávku, kterou měl stanovenou. Nezvracel, krásně přibral a SÁM se 2x vykakal. Vypadalo to, že nás brzy ubytují někde kousek od sebe, abych mohla chodit kojit po těch 3 hodinkách.
26.5. se nám splnil sen a jelikož měl malý bříško měkké, pár dní nezvracel, kakal s rourkou nebo s teploměrem a hezky baštil, byl přeložen z JIRP na kojence a já byla ubytována hned naproti tomuto oddělení, na oddělení pro maminky. Byli jsme všichni strašně šťastní, docházela jsem za malým pořád, hladila jsem ho, chovala, kojila a všechno bylo super .... 🙂 taky za námi konečně mohly návštěvy 🙂
28.5. Jsme byli s malým přeloženi na pokoj rooming in, takže jsem ho konečně měla vedle sebe 🙂 Chviličku šlo všechno krásně a pak se to bohužel zase pokazilo ..... Malý byl spavý, opět se nechtěl přisát, zase nekakal, tak mu sestřičky musely pomáhat rourkou a mlíčko do něj cpát násilím ... to ale neskončilo jinak, než že všechno mlíčko, které do něj natlačily, vyzvracel .... Opět malému kvůli dehydrataci napíchli flexilu (tentokrát do hlavičky a na několikátý pokus). Pokaždé, když jsem ho slyšela z vyšetřovny plakat, brečela jsem s ním .... bylo mi špatně z toho, že takhle malinkaté miminko tak trpí a začínala jsem tušit, že toto opravdu není v pořádku ... Tento den jsme absolvovali RTG vyšetření s kontrastem. Celý den jsme vždycky po pár hodinách doběhli na RTG, aby lékař zkontroloval, jak prochází kontrastní látka střevem, jestli někde nějaká neprůchodnost či zúžení střeva opravdu není .. Večer jsem při posledním snímkování zaslechla rozhovor mezi lékaři a přišlo mi, že něco našli.
29.5. mě docentka informovala o tom, že na RTG opravdu zúžené střevo je a že to na Hirschprungovu chorobu opravdu vypadá. Začaly jsme se bavit o převozu a vyšetření ve FN Motol v Praze. Převoz byl původně plánovaný za 3 dny (na pondělí). Celou tu dobu jsem mohla mít malého u sebe, tak jsem byla strašně ráda ....
30.5. (pátek) zase se všechno změnilo .. docentka se nakonec po poradě s chirurgem rozhodla, že není na co čekat a že malého převezou hned .... báli se, že by se stav Jarouška o víkendu zhoršil, s tím, že oni by museli provést kolostomii a tím by vlastně "fušovali" do práce fundovanějším lékařům z Motola. Zase se mi zhroutil svět ... na tohle jsem prostě nebyla připravená ..... Bylo mi hrozně, když jsem si představila, že jsem doteď mohla s malým být, mohla jsem ho pochovat kdykoliv to potřeboval, mohla jsem ho přebalit, nakrmit - když ještě mohl jíst a teď se najednou všechno otočilo a malý měl být převezen do nemocnice, která je vzdálená přes 150km od města, kde bydlím a co hůř zase na JIPku, kde na něj nebudeme moct téměř sáhnout ............. Za malým jsme ještě to odpoledne jeli. Lékař říkal, že hned v pondělí malému provedou biopsii střeva, aby se diagnoza potvrdila na 100%. Také bylo důležité zjistit (pokud by se diagnoza opravdu potvrdila), jaký je rozsah postižení střeva. Jedna možnost, ta lepší byla, že je postižený jen nějaký ultrakrátký kousek střeva .. u malého se ale domnívali, že je postižený nějaký opravdu dlouhý úsek nebo dokonce celé střevo. Začali nás připravovat na to, že malý zřejmě bude brzy operovaný a že operace asi skončí vyvedením střeva z bříška ven (stomií). Malého jsme pohladili, rozloučili se a odjeli za mladší dcerou, kterou jsem v tu dobu už několik dní neviděla, domů. Domluvili jsme se, že se za Jarouškem nastoupím hned, jakmile se začne krmit, abych ho mohla kojit.
31.5. 13 dní po porodu - malému se dařilo skvěle, dostával 20 ml mlíčka, snášel ho skvěle a dal by si i víc, kakal s rourkou a hodně spinkal. V tu dobu jsme se všichni modlili, aby se potvrdila pokud možno lepší varianta, tedy poškozený jen nějaký kratší úsek střeva ...
1.6. 14 dní po porodu a malého čekala biopsie střeva, výsledek jsme se dozvěděli ještě ten den. Potvrdila se Hirschpungova choroba. Tedy onemocnění, na které měli podezření již v Hradecké nemocnici - dva dny po porodu !!!! Machři !!!! ... nikdy jim nepřestanu děkovat. Zákrok byl nutný. Byl naplánován na čtvrtek 4.6.2015, Jaroušek měl být na řadě hned jako první.
4.6. aneb den zákroku. Trvalo to opravdu dlouho, celé 4 a půl hodiny na sále .. operace proběhla bez komplikací, paní doktorka Rousková Jarouškovi odebrala cca 20 cm střeva, kde chyběly gangliové buňky. Zdravé střevo se poté podařilo vyvést ven konečníkem, což znamená, že malý nepotřeboval a nemá žádnou stomii. Byl na dýchacím přístroji, kapala mu antibiotika, morfium na bolest a dostával i něco na spaní. Když jsme za malým dorazily na návštěvu, paní doktorka Rousková nám přiznala, že je Jaroušek jejich první takhle malinkaté miminko, kterému stomii neudělali, tak že nám prý bohužel nemůže zaručit, že se vše bude hojit tak, jak má... pohled na malého pro nás rodiče to byl šílený ... ☹ malý byl celý oteklý v obličeji, bylo vidět, že bolesti má, byl takový opravdu hodně citlivý ....
6.6. malý má menší dávky morfia (0,5ml), má vyndanou nasogastrickou sondu a už není na dýchacím přístroji ! 🙂 ♥ Prý až se pořádně vzpamatuje - začne dostávat po 5ml mlíčko 🙂 vypadá to dobře !!!!!!!! kéž bychom si malého mohli brzy odvézt domů.

7.6. malý má opět sníženou dávku morfia - 0,2ml a dneska by prý mohli morfium úplně zrušit ! 🙂 má povolené dávky mlíčka 5-10ml a začne se v 11:00, tak uvidíme, jak to bude snášet .. kaká prý moc pěkně, jen teda má dost zarudlý zadeček, ale to se dalo bohužel očekávat, určitě s tímto budeme bojovat i doma. Odpoledne jsme za malým byli na návštěvě. Vypadal mnohem lépe, neměl už tolik oteklý obličej, morfium je úplně zrušeno, malý dostává na bolest žilně paralen .. Mlíčko snášel zatím moc pěkně, tak uvidíme. Konečně jsme viděli ránu na bříšku a konečník - obojí vypadalo mnohem lépe než jsem čekala .. Jinak měl malý chvíli vyndanou cévku, ale bohužel sám nečůral, tak ji má zavedenou znovu.

8.6. Tak má prďolka náš sice povolené dávky mlíčka 10-15ml, ale prý se nadavoval, tak ho sestřičky nenutily .. v 5 hodin odpolko vypil 20ml, tak snad je hezky snese, mám trošku strach, protože jakmile malý nechtěl papat a nadavoval, pokaždé z toho byl zatím pěkný průser s prominutím ☹ Jinak je prý šikovný, kaká, teplotu nemá, zítra bude tuším náběr krve na CRP kvůli vysazení ATB. Taky se možná bude exovat cévka? A já budu snad konečně k malému přijata, už se nemůžu dočkat 🙂

... tady už to zkrátím. Všechno šlo krásně, Jarynek se velmi rychle zotavil, takže nás po "nekonečných" 28 dnech, strávených po nemocnicích, propustili domů.

Jaroušek je úplně v pořádku, vysledovali jsme jen to, že mu dělá problém strava s ostrými šlupičkami - popcorn, lentilky (ochutnal od starší sestry)..

Na kontroly do Motola jezdíme jednou za rok.