Změna. Slovo ženského rodu, které skloňujeme podle vzoru žena. Náhoda? Možná ani ne ... V životě každého z nás se dějí neustále změny. Příjemné, plánované, překvapivé, viditelné, ale i ty méně radostné, neviditelné či nežádoucí. Avšak právě v životě ženy nastane ta největší, nejvýznamnější změna, která s sebou mnohdy přináší nečekané. A tou změnou je právě narození dítěte.

Čekejte nečekané

Příchodem malého človíčka se váš život změní o 180 stupňů. Kromě těch viditelných změn, které těhotenství a porod zanechají na vašem těle (a které vás mohou překvapit), jsou zde změny, které prožíváte ve vašem nitru. Únava, vyčerpání, tlak okolí, vlastní očekávání, nároky a v neposlední řadě vliv hormonů – celkem slušný mix, který se může postarat o různé stavy mysli i těla. A přesně to se stalo i mně. Vyrovnané, klidné, trpělivé osobě, která uvažovala vždy racionálně a emocionální výkyvy znala pouze z filmů. A bum, najednou to přišlo...

Pár dní po porodu jsem seděla na nemocniční posteli a plakala. Doslova řvala. Nepoznávala jsem se, nechápala jsem, co se děje, ale zkrátka to nešlo zastavit. Byla jsem jako hysterická hlavní hrdinka z venezuelské či turecké telenovely. A víte proč? Kvůli plenkám. Seriózně. Při přebalování jsem si po pár dnech všimla, že to moje malé, křehké, voňavé drobátko má nepěknou kožní reakci v plenkové oblasti. Při ranní vizitě se na to podívala doktorka, odsekla, že ano, má reakci, je třeba změnit plenky. Okej, ale jaké? Nuže, řekla, že mám zkoušet. Jakmile se zavřely za ranní vizitou dveře, sedla jsem si a přišlo to. Nezastavitelný pláč. Věděla jsem, že pleny nejsou důvodem tohoto mého stavu. Ale byly spouštěčem. Celý ten koktejl již zmiňované únavy, hormonů, nemocničního prostředí, bezmocnosti, chybějící domácí pohody a podpory nejbližších, jakož i nová dimenze lásky a strachu zároveň – zkrátka se to všechno jaksi nahromadilo a mě rozplakala obyčejná kožní reakce.

Jako prvorodička jsem nečekala nic z toho. Nečekala jsem až takovou směs nálad. Nečekala jsem, že porodem to náročné vlastně nekončí, ale začíná. A nečekala jsem ani to, že se člověk musí zabývat ještě i výběrem plen. Sáhla jsem po nějaké známé značce, kterou jsem znala z doslechu. Nezkoumala jsem, jaké mají složení, zda jsou bez parfemace a vhodné i pro citlivou pokožku. A tak jsem si ten jeden den dobře poplakala. Bez studu a výčitek. Protože jsem věděla, že tak, jak to přišlo, to musí i odejít. Přesně tak i bylo. Když jsem byla dostatečně klidná, otevřela jsem internet a pátrala jsem. Vyhledala jsem různá fóra, poptala se kamarádek, sumarizovala, porovnávala. Řeknu vám, že ani výběru střešní krytiny či podlahy do domu jsem nevěnovala tak rozsáhlou rešerši jako výběru plen. Kdyby mi tohle někdo řekl, asi ho vysměji 🙂 Výběr jsem nakonec zúžila na 3 značky. Z těch jsem si nakonec vybrala ty, které do puntíku splňovaly mé požadavky – složení bez parfemace, dermatologicky testováno, vhodné pro citlivou pokožku, dobrá absorpční schopnost, cenová dostupnost a v neposlední řadě i sympatie.

Když se z výběru plenek stává jaderná fyzika

Zdravím všechny na Modrém koníkovi!💙

    Dnes je pro mě velký den a ráda bych se s vámi podělila, co za tím stojí. Možná jste zaregistrovali, že probíhal konkurz na novou ambasadorku. Víte? Nevíte? Ať už tak, či tak, dovolte mi, abych se vám představila, coby nová ambasadorka značky NUK.

   Alespoň za mě je NUK značkou, která se dostala do povědomí snad každé maminky - buď v očekávání, novopečené či zkušené. Nabízí dlouholetou tradici, kvalitu a přitom je stále inovativní.😊

    Koho by zajímalo, kdo vlastně jsem, propůjčím pár řádek mé maličkosti. Mohu vám prozradit, že se jmenuji Renata, na “koníkovi” jsme se už spolu mohli potkat v komentářích, skupinkách a diskuzích. Moje paměť tedy sahá do dob před prvním porodem, což čítá nějakých 5 let (utíká to!). Mám dvě děti - syna Viktorka (👍🏻) a dceru Adélku (✌🏻), která se nám narodila teprve letos. Jsme aktivní rodina, rádi cestujeme a poznáváme nejrůznější krásy - přírody, zemí, architektury, zvyků, kuchyně atp. Máme doma fenku (Parson russell terrier), která s námi podniká snad vše a tak má v našem životě své čestné místo.🐾🐶 Kromě cestování ráda fotím nebo si zasportuju. Zajímám se ale například také o skincare a kosmetiku, zdravý životní styl, mindfulness a další. 🙂

    Když jsem zaregistrovala, že bude Modrý koník hledat ambasadorku, bylo to ve chvíli, kdy jsme měli v plánu zrovna vyjet na cesty. Říkala jsem si, zkusím to, nic za to nedám. Pár dní jsem vyplnění dotazníku ještě odkládala pro časový press z chystání a koordinace odjezdu. Dotazník jsem vyplnila snad poslední večer, kdy jej bylo možné odeslat s pocitem, že to nejspíš nedopadne, ale kdo ví, třeba budu zrovna já to “nejlepší na konec” (zcela ironicky vzato). 

   Jak to dopadlo, už víte. 🎉 Bylo pro mě téměř neskutečné, když jsem si u uspávání Adélky večer v posteli kontrolovala poštu a dočetla se, že to vyšlo! Jíkat radostí jsem nemohla, jinak bych si vzbudila dítě.😅 Do odjezdu zbývalo pár dní. A najednou to tu bylo. Nejdříve záplava štěstí, že postupuji do dalšího kola a pak plamínek pochybnosti, jestli má vůbec smysl chtít dál pokračovat. Nikomu jsem nic neřekla, rodině, ani manželovi, snad z pověrčivosti, že tuhle informaci nechci “pouštět do éteru”. Svěřila jsem se jedné, jediné kamarádce a to té, kterou jsem potkala tady na koníkovi. Cestu jsme si k sobě našly skrze “snažení” o druhé potomky. Tímto tě moc zdravím, Verunko! Nyní už máme obě dvě prťata ve svých postýlkách. A jak se říká, sdílená radost je dvojnásobná a starost poloviční.🤗