Známe to všechny, kamarádky v okolí se již těší na miminko, chlubí se, jak jim vesele roste bříško a předávají si zkušenosti co a jak dělat, aby se cítily co nejlépe. Také bývalá spolužačka, o kterou dříve nikdo nezavadil ani pohledem, se dnes těší ze spokojeného rodinného života, vyplněného dvěma krásnými dětmi. A vy? Strašně toužíte po prckovi a ono zatím nic.

Prvním krokem do nové etapy života je ten „pravý“, se kterým chceme rodinu založit. Když už ho máme vedle sebe, můžeme udělat hodně pro to, aby se nám podařilo hned během několika prvních pokusů se svým milovaným úspěšně otěhotnět. Pojďme se společně podívat na některé faktory, které mohou početí ovlivňovat.

Věk. Ideální období pro otěhotnění žen je do 30 roku života. Každý další rok se odhaduje, že se šance na úspěšné početí snižuje o 3 až 5 procent. Po čtyřicítce pak pravděpodobnost klesá ještě více. Ale čas prostě nezastavíme. Pokud jsme konečně našli toho pravého, stále se cítíme mladě a naše zdraví je na tom na jedničku, pak by snahám o potomka nemělo bránit nic.

Antikoncepce. Ženy v dnešní době začínají s hormonální antikoncepcí velmi brzy. Není výjimkou, že již v 15 letech, a berou ji více než 10 let. Mějte na paměti, že při jejím dlouhodobém užívání může našemu tělu až půl roku trvat, než se nám ovulační cyklus vrátí do normálu. Také se mohou znovu objevit nepravidelné ovulace nebo další obtíže, které byly díky užívání antikoncepce potlačeny.

Speciální výživa. Zvolte si svého pomocníka, jenž Vám bude pravidelně dodávat potřebné látky a vitamíny pro správnou výživu v období plánování těhotenství. Nový doplněk stravy od farmaceutické společnosti Green-Swan Pharmaceuticals zásobuje Vaše tělo vším, co je třeba. Přípravek GS MimiStar® má účinné složení na bázi kyseliny listové a inositolu vyvinuté specialisty na pomoc při otěhotnění z Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze-Podolí. Připravuje tělo k početí miminka a navíc Vás díky dalším látkám hodí do psychické pohody. Kyselina listová je jednou z nejznámějších a nejdůležitějších látek v období před otěhotnění. Přispívá k dělení buněk, především u rychle rostoucích tkání a k růstu zárodečných tkání během těhotenství. A že nevíte, co je inositol? Je to látka přirozeně se vyskytující v lidském organismu. Tělo si ovšem nedokáže vyprodukovat jeho potřebné množství samo, proto je potřeba přijímat jej z vnějšího prostředí. Je důležitou součástí buněčných membrán a je pro ženské tělo klíčový.

Stres a psychika. Šanci na otěhotnění zvyšuje naše pozitivní psychické rozpoložení a naopak ji snižuje stres. Při plánování miminka je ideální mít klidnou a zajetou práci, ve které nedochází ke stresovým situacím.  Na těhotenství se musíme těšit, mít radost ze snahy o potomka a z jeho narození. Neměli bychom nijak přehnaně řešit, co přijde, až to přijde, jestli to všechno zvládneme atd. Zbytečně se tím zatěžujeme. GS MimiStar® kromě vysoké dávky speciální látky inositol a kyseliny listové obsahuje také vitaminy B6 a B12, které pomáhají snižovat únavu a podporují psychickou pohodu.

Jak se projevuje nemoc z povolání u maminek? Třeba, že si ráno namažete místo denního krému na tvář krém na opruzeniny. Nebo když muži připravíte místo kafe kakao do lahvičky. Ale nejsme v tom samy. Jednou za čas to potká každou z nás. A tak nás napadlo zavést i na českém Modrém Koníku oblíbenou dávku "mateřského humoru" vytvořeného vámi. První vyšel nedávno také v časopisu Miminko. Pod názvem Týden ze života maminek se budu snažit sesbírat každý týden to nejlepší co nabízejí vaše statusy. Doufám, že z toho vytvoříme silnou tradici i s vaší pomocí. Stačí navrhnout status, který se vám nejvíce líbí označením #navrh nebo #zivotmaminek . Jako pilotní článek mám pro vás souhrn toho, co jsem objevila a nejvíce mě zaujalo za poslední měsíc. Věřím, že vás do začátku týdne příjemně naladí. 

Týden ze života maminek

 Někdy se snažíme vychovat až příliš dokonalé děti. Nedávno jsem se zamýšlela nad tím, jak naučit svou dceru trpělivosti. Stačí, že jí něco nového nejde, jak by chtěla a už se na sebe zlobí a mračí. Během přemýšlení jsem samozřejmě stíhala ještě péct koláč. Až když jsem ho dala do trouby, zjistila jsem, že jsem do těsta zapomněla dát vejce. Jak já se vám na sebe rozčílila.

Chceme, aby naše děti měly pořád dobrou náladu, aby se usmívaly na návštěvy. Chceme, aby usínaly a uměly se zabavit samy. Říkáme jim, ať nebrečí a nerozčilují se pro hlouposti. Chceme, aby se rychle učily nové věci a hlavně, aby nás ve všem poslouchaly a respektovaly naše pravidla, která mnohdy nechápou. Přitom jsou to právě děti, které nás milují takové, jaké jsme, nesnaží se nás měnit a přes všechny naše chyby i nálady jsme pro ně středem vesmíru. 

Nikdo není dokonalý

• Přijdu na záchod, vezmu dětské prkýnko, položím ho a sednu si na něj. BOŽE!!!  Co to bude příště?? Takže až potkáte nějakou podivnou babu na odrážedle, jela jsem nakoupit.
• Jako každá druhá matka na mateřské nemám na nic čas.  Asi proto jsem si naprosto bez váhání pytlík kojícího čaje vymáchala v šálku kávy. Jednoduše šetřím čas, kde se dá.
• Zbytečně jsem si lámala hlavu s příkrmy a převařenou kojeneckou vodou. A vůbec s hygienou. Poté, co mu včera manžel nalil do lahvičky zbytek kojenecké vody z pet láhve, kterou tady má dva dny malej na hraní a poté, co mimin snědl kus toaletního papíru, už je mi všechno fuk. 

Milé maminky,  

připravili jsme pro vás zajímavou akci, ve které můžete vyzkoušet dětský konopný krém Robátko značky Cannaderm®.

Cannaderm® Robátko dětský krém 75g 

Cannaderm® Robátko dětský krém 75g je určen ke každodenní péči o dětskou pokožku celého těla. Obsahuje 24% za studena lisovaného konopného oleje, panthenol, vitamin E a levanduli. Neobsahuje THC. Díky svému šetrnému složení získal krém certifikaci přírodnosti CPK bio.

Certifikovaná přírodní kosmetika neobsahuje:

- synteticky získané parfémy, konzervační složky a barviva

Tak i já jsem si udělala chvilku a píšu podrobný příběh o tom, jak přišel nás uzlíček štěstí na svět 🙂

Sobota 7.9.2014..
Je 20:00 v TV mi začíná Líbáš jako ďábel 🙂 udělala jsem si palačinky, na to jsem si nachystala misku ovoce s jogurtem ( jak mi tady na koníkovi ve skupince někdo dělal chutě už delší dobu 😀 )
Ve 21:30 mi přijel přítel po víkendové rally, která byla 100 km od domova, sice jsem se s ním nebavila a dělala naštvanou, ale byla jsem ráda že je doma 🙂

Je 22:00 a mě začínají lehké bolesti, které jsem moc neřešila, protože poslíčky jsem měla denně a bolesti celé těhotenství. Tak jsem vypla TV a chtěla to zksuit zaspat. To už se ale nepovedlo, Po hodinovém převalováí jsem si vzala telefn a začala měřit čas a když jsem zjistila, že bolesti spojené s bolestmi zad a tvrdnutím bříška se opakují co 3 min, vystraeně jsem se přestěhovala do obývacího pokoje, abych nebudila převalováním se přítele 🙂

Neděle 7.8.2014
Čas se posunul k 00:00 a já s bolestma lezla do vany, abych si dala sprškua rozehnala bolesti. To se mi nepovedlo a docíila jsem jen toho, že jsem vypotřebovala z bojleru všechnu teplou vodu 😀
00:30 jsme byla budit chlapa s tím, že bolesti nepřestaly, že pojedem do nemocnice.. Tak jsme se vydali na cestu 🙂 Kontrakce byly silnější a objevovalo se v rozmezí 3 - 4 a 5 minut.
Na příjmu byla velmi příjemná sestra a i doktor nebyl k zahození a tak po monitoru a veškerém vyšetření byl nález takový, že sice kontrakce jsou ale nejsou pravidelné a já otevřená pro prst, ale vyšší tuhá branka, tak mě poslali zase pěkně domů, že to na porod není a že to jsou jen poslíčci.. naštvaná s bolestma jsem dojela domů, přítel naplnil nahřívací láhev ( teplou vodu musel ohřát v konvici - stále teplá netekla 😀 ) a já zalehla s tím že to přejde.. To jsem ale byla na omylu, teplo mi na břicho a podbřišek začalo dělat zle a mě bylo pomlau až na zvracení. A když jsem viděla že příel konečně zabral a usnul, vydala jsem se s mobilem a dekou opět do obýváku na sedačku.
Čas utíkal tak pomlau a v rozmezí mezi 2:00 a 6:00 jsem myslela že skočím z okna a na bolest mi pomáhalo pouze to, že jsem se zapřela o okení parapet a snažila se bolest rozdýchat. Nejhorší na tom byla ta představa, že já největší spáč budu rodit po probdělé noci a že nebudu mít ani kousek síly. 
V 7.00 se konečně ohřála voda a já mohla napustit vanu. Vlezla jsem do vany, poležela si tam a bolesti začaly zesilovat.. Pozorovala jsem na sobě, jak mimo kontrakce usínám ve vodě, ale vždy se probouzím po těch 4 minutách a přichází bolest.. až jsem se jednu době sama sobě smála jak i únavou padá hlava 😀
9:00 a já budím přítele, že už to doma nevydržím, že jedem zpět do nemocnice, ať mi alespoň dají něco na bolest.. Na příjmu druhá směna a ještě lepší a milější než v noci 🙂 Hned po monitoru bylo jasné, že už doml nepojedu a že zůtanu v nemocnici.. Po prohlídce dr konstatoval že jsem otevřená na cm a půl a že to bude trvat dlouho a převezli mě na hekárnu. Super pokojík, tv, balony a polohovací postel.. To jsme ještě netušila, že si bolestma ani jednou nelehnu.

10:00 až 15:00 - snad nejhorší chvíle v životě
Kontrakce zesilovaly, byly praavidelně po 2 min a já nemohla ani ležet, ani sedět ani skákat na balonu.. Při každé kontrakci jsem myslela že neustojím a zapřená o skříňku jsem bušila pěstí ať už je po všem.. Každá kontrakce trvala asi minutu, ale byly to nejdelší minuty života..
16:00 a já zvonila na sestru aby mi přišli píchnout ten epidurál o kterém jsme se bavili na příjmu. za chvíli došel velmi milý anesteziolog a šlo mu to od ruky, 15 min a epi byl zaveden do páteře 🙂 konečně jsem si oddychla..

Tedy oddychla.. 😀 oddychla jsem si tak dvě kontrakce, bolest v podbřišku přestala, do zad nic nevystřelovalo. Přítel mě držel za ruku.. v tom přišel ten tlak..
Další kontrakce a já měla nutkání prostě tlačit. Nikdy jsem nic podobného nezažila, jak to tělo samo ví, že prostě miminko musí ven..
nasále jen já a přítel.. sestry pryč, doktor pryč a já se snažila co to dalo, abych netlačila. Přítel utíkal sehnat někoho, kdo by nám sdělil co se vlastně děje a když přišla porodní asistentka, zjistila, že hlavička je pomalu venku a šlo se na věc 🙂
4x jsem zatlačila, jak nejvíc to šlo a malý vyletěl jak namydlený blesk 😀 

17:24 jsem se poprvé podívala na to naše štěstíčko
Nepopsatelý pocit, když začal plakat,i když mi ho položili na prsa.. Byl klidný a okamžitě si začal cucat ručičku 🙂 Přítel nevěděl co dříve, jestli se vynadívat na našeho prca nebo hladit a chválit mě, jak jsem to statečně zvládla 🙂
malého odnesli, tatínek si ho podepsal a vrátili se s krásnými mírami 3500g a 51 cm 🙂

V pátek 5. září od 14.00 proběhne v Praze na Kampě odpoledne pro rodiny s dětmi nazvané Honzík a Mařenka se vydávají do světa. Akci pořádá občanské sdružení Síť mateřských center. Půjčovna První postýlky MiMi podpořila zábavné odpoledne finančně a stala se jejím partnerem.  

Pro děti školního a předškolního věku budou připraveny stanoviště, na nichž budou plnit různé vědomostní a kreativní úkoly. Kromě toho čekají na všechny příchozí doprovodné aktivity – divadlo, hudební vystoupení, malování na obličej a jiné. Postýlka MiMi bude mít v parku svůj stánek, zájemci si mohou na místě postýlku prohlédnout i vyzkoušet. Odpoledne organizačně zajišťuje sdružení Síť mateřských center ve spolupráci s Komunitním centrem Kampa, společností Scio a je součástí celoroční kampaně Křídla a kořeny na podporu důležitosti rodiny, vztahů jejich členů i mezigeneračního propojení.

Dnes jsme oteřeli diskuzi na téma " Pečujete o pokožku Vašeho děťátka jinak v létě než v zimě?" proto bychom rádi zmínili článek jak je možné pečovat o pokožku v chadnějších a vetrnějších období, kdy začíná být suchá. Pojďte s připojit se svými tipy 🙂

Ať žije podzim a jeho zářivé hřejivé barvy. Ale toto roční období je také předzvěstí první jinovatky a mrazíků. Miminko bude poprvé vystaveno nepřízni počasí! Chlad, vítr nebo déšť poškozují dětskou pokožku, která má tendence k vysoušení. Takže je mnohem víc důvodů než kdy jindy pokožku hýčkat.
Má-li vaše miminko na dotek drsnou pokožku, objevují-li se na ní lokálně červené skvrnky, někdy doprovázené podrážděním, skutečně má suchou pokožku! Správná hygiena a pár triků vám pomohou zajistit miminku hebkou pokožku!
Proč je dětská pokožka suchá?
Hned po narození je vlivem mateřských hormonů dětská pokožka spíše mastná: proto může mít miminko mléčné krusty ve vlasové pokožce nebo kojenecké akné. Jakmile tento hormonální vliv pomine, dětská pokožka se stane tenkou, citlivou a má tendenci k vysoušení. Je tedy hodně zranitelná. Nízké venkovní teploty a střídání teplot tuto přirozenou suchost zvyšují.
Bude mít suchou pokožku napořád?
Pokožka vašeho dítěte bude dozrávat až do 8-9 let věku! Do té doby je potřeba preventivně pomáhat pokožce vyvíjet všechny obranné mechanismy. Intenzivně pokožku hydratujte, aby nebyl narušený hydrolipidický film na jejím povrchu a poskytoval pokožce  účinnou ochranu před všemi vnějšími škodlivými vlivy.

Triky, které změní Vašemu miminku život:

    -> Po koupání osušte miminko ručníkem pouhým přikládáním, nikdy pokožku netřete, i když je ručník měkký a hebký.
    -> Nepoužívejte aviváž a upřednostňujte hypoalergenní prací prostředky nebo ideálně pouze ty určené pro miminka.
    -> Jakmile se venku ochladí, oblékejte  miminko raději do více vrstev, snadněji pak oblečení přizpůsobíte teplotě a zabráníte tak nadměrnému pocení.
    -> Volte raději bavlněné oblečení než syntetické, předejdete tak nadměrnému pocení.
    -.> Oblečení z vlny neoblékejte nikdy přímo na holou pokožku, protože vlněná vlákna ji mohou podráždit.
    -> V případě ekzému nebo atopické dermatitidy požádejte o radu vašeho pediatra.

Elisabetta narozena 9/8/2008 v 7.50 hodin,. 3,30 kg  19. Srpen 2008 - 21:33 |   Elisa

Ahoj holky,
tak jsem si konecne nasla chvilku, abych popsala muj porod  , 8/8 v patek jsem fungovala uplne normalne cely den, divala jsem se jeste na olimpijske hry , dala jsem si pekne kuratko s bramborem, ale uz u vecere mi zacali kontrakce,ale treba po 15 minutach potom po 5 hodne nepravidelne.l No tak jsem si dala teplou sprchu a bylo mi o neco lip. sli jsme si i s pritelem lehnout, ale uz jsem neusnula, kontrakce zacali i zesilovat, ale porad tak nejak po 10 minutach, pritel mi rika, ze jedem do porodnice, ale ja jsem mu rekla, ze jeste pockame, az budou po 5 minutach ve finale to bylo kolem 00.30 v noci, jsme se rozhodli , ze vyrazime, v porodnici se mnou sikovny doktor sepsal porodopis ( dala jsem jim taky muj porodni plan, ale ve finale jsem ulplne zapomela na nejaky epidural), monitor, ale kontrakce dosahovalo 40 tak jsem si rikala,jake to asi je mit anebo byt u cisla 100, no za par hodin uz jsem vedela. Celou dobu jsem byla spritelem na hekarne, byla tam velka vana, sprcha , postel a balony na skakani, ktere mi trochu pomohly pri kontrakcich, ktere porad silily, davala jsem si teplou sprchu a pritom skakala na balone, potom mi dali klystyr a prasek na uvolneni porodnich cest, pri ceste na monitor, uz jsem skoro nemohla chodit tak tak jsem to rozdychavala, ale to jsem nevedela, ze nejhorsi me teprve ceka. Kolem 7.30 rano uz jsem nemohla kontrakce byli po 1 minute a ja z toho jak jsem vse rozdychvala (uspesne), pomahal mi hodne pritel, ktery byl porad u me. No ve finale jsme se nejak dostali na porodni sal, prekvapilo me, ze tam byla jen jedna porodni asistentka a zadne svetlo, myslela jsem, ze kolem me bude vice lidi, dala jsem nohy na operkky, nohy a ruce jsem ve finale vubec necitila, protoze jsem je mela odkyslicene tim prodychavanim, no myslela jsem, ze uz to nezvladnu, v tu chvili se mi chtelo strasne tlacit, ale asistentka rikala, jeste neeee, tak bezela pro doktora , ktery pribehl asi za 1 sekundu a pak uz jen nadech nosem zadrzet a tlacit asi na 5 zatlaceni byla Elisabetta na svete, krasna holcicka to nejlepsi a nejkrasnejsi, co jsem mela u sebe 9 mesicu, jsem si behem par minut mohla pochovat a dat k prsu, byl to nadherny pocit , ale nejvic komu dekuju je muj pritel , ktery byl uplne perfektni, kdyz jsem mu drtila a kousala do ruky , dekuju  Ti moc , tak to je vse, doufam, ze jsem Vam nejak nevystrasila, ta bolest jak rikaji vsichni stoji za to.Mej te se hezky

Chtela bych se s Vami podelit o zazitek z porodu ve Vsetinske porodnici. Termin jsem mela stanoveny na 29.3.2010 ten den jsem rano normalne vstala , hrala jsem si se svou skoro 2 letou dcerou a kolem obeda jsme sly nakoupit...zpatky z obchodu mi zacalo byt tochu divne , tak jsem si rikala, ze jsem to asi prehnala s tezkou taskou...vratili jsme se domu a trochu jsem odpocivala, odpoledne prijela kamaradka , tak jsme si dali kaficko a rikaly si kdy konecne tak porodim...bylo pul 6 a ja jsem zacala mit meensi kontrakce...pritel zrovna prijel z prace tak jsem ho poreferovala... udelali jsem veceri , mezitim jsem si dala horkou sprchu...a kontrakce zesilovali...zacala jsem si psat minuty bylo to myslim po 20, 15 ,10 minutach pak dlouho pauza...tak jsem rozhodla, ze pojedem do porodky bylo pul 9 vecer , ze uz jsou to ty prave stahy., ..malou jsme dal rodicum ( i pro ni to byla premiera) a jeli jsme do porodnice. Na prijmu v porodce se me ptali copak me trapi-tak jsem to brala s humorem  a ukazala na bricho, moc jsem ttiz nevypadala, ze budu rodit. Bylo 21.00 hodin , PA mi natocila monitor a kontrakce pomalu zesilovali...mela jsem ze 100- 50, pak me poslali k vysetreni k panu dokorovi.. ten me prohlidl a konstatoval, ze se miminko se narodi dnes anebo zitra🙂, a ze to bude rychle...tak jsem mu teda podekovala🙂. PA mi udelala klystyr a pichla injekci proti bolesti a nahnala me do sprchy at skacu na balonu a nahrivam si zada a podbrisek teplou vodu...to bylo 22.00 hodinu jsem skakala na balone a kontrakce jsem pres tepllou vodu skoro necitila doporucuju opravdu tuto ulevovou metodu u me zabirala....ale sem tam jsem kontrakci musela prodychat do bricha...zabiralo to..v 22.30 jsem vylezla ze sprchy , natocili mi kontrakce byli o neco silnejsi...rozhodlo se, ze mi pichnou vodu, tak se i stalo necitila, jsem nic jen jak ze me vytekla voda je to nebolestivy zakrok... vratila jsem se zpatky na pokoj a asi za 5 minut to zacalo , kontrakce prichazeli pravidelne po 5 a 2 minutach a to uz mi zacalo byt tezko....snazila jsem se rozdychat jak jsem mohla zatim porad do bricha....asi po 20 minutach jsem volala PA , protoze mi zacalo byt na zvraceni a chtela jsem tlacit....bylo mi receno at rozdychavam jako pejsem melce, pri kontrakci...tak jsem to i delala dalo se to rozdychat, ale o minutu pozdeji dalsi kontrakce...pritel me dovedl na sal, lehla jsem si stezi na porodni luzku a otocili me na levy bok s nohou nahore, jeeste jsem nemohla tlacit...a me se tak chtelo, myslim, ze pritel dychal za me strasne me podrzel...myslela jsem, ze to fakt nerozdycham , prestala jsem citit ruce z dychani upne odkrvene to jsem mela i u prvniho porodu ...pak prisla dalsi asistenka a to se uz schylovalo k porodu...ve finale nestacili ani zavolat doktora, protoze jsem napoprve zatlacila a hlavicku s pulkou telicka byli venku pak jsem zatlacila strasne silne do zadecku a maly Matteo byl na svete ( uplnee modroucky-tim jak jsem tlacila videlaj sem ho jak ze me vylezl a pak strasnaaaaa ulevaa🙂 maly se narodil 31.3.2010 ve 00.01 hodin vazil 3,80 kg (macek) a meril to az po 3 dnech 52 cm.Po porodu prisel pan doktor jeste jsem porodila placentu...teda spis ze me sama vylezla a pan doktor me zasil, protoze jako druhorodicku me nenastrihavali...3 stehy zevnitr a 3zvenku trochu t stipkalo, ale oproti bolesti predtim to byla prkotina. 2 hodiny jsem stravila na porodnim luzku, do 30 minut mi pristavili Mattea k prsu, ale moc se mu nechtelo...pak me odvezli na pokoj sestinedeli. Maly je nadherny a krasny , proste je to super mit zase takoveho maleho bobecka. tedko uz jsme doma a uzivame si velikonocni vikend. Je pravda, ze druhy porod je kratsi, ale o to intenzivnejsi...ale stoji to za to , je to zazitek na ktery nikdy nezapomenu. Vsem preju porod bez komplikaci a zdrave deti. Mnozte se🙂))

Jako přípravu ke svému porodu jsem zvolila i homeopatika, proto jsem se rozhodla podělit se s vámi o "návod, jak homeopatika v těhotenství užívat". Užívání homeopatik mi doporučila přímo lékařka, která byla u mého porodu ,a návod k užívání zpracovala PA. Můj porod byl opravdu velice fajn, ale užívala jsem více přípravků, proto nemohu s jistotou tvrdit, že mi pomohly právě homeopatika, ale pevně věřím tomu, že i ta sehrála svoji roli.

Homeopatie v těhotenství jako příprava k porodu

Homeopatika: Actea racemosa 9 CH + Arnica montana 15 CH + Caulophyllum 15 CH

Dávkování: od 36. týdne těhotenství (tzn. 36 + 0) - 10 granulí od každého homeopatika rozpustit v 0,5 litru vody  (do plastové lahve) a popíjet přes den

Účinky: působí proti klasickému strachu z porodu, pomáhá koordinovat děložní stahy (rozlišuje poslíčky od kontrakcí - buď utiší nebo zvýší intenzitu), pomáhá působit na poddajnost děložního hrdla a připravuje dělohu k porodu

Homeopatie u porodu

Dnes jsme se s Nikčou a Elis vydali do kina na pohádku Tři bratři. A určitě ji vřele doporučuji, jak pro tříleté tak i pro dospělé 🙂.

Ta pohádka/ty pohádky je/jsou nádherná/nádherné.

Měla jsem na ni špatnou recenzi. Ale nenechala jsem se odradit a řekla si, že to s Nikolkou zkusíme. A rozhodně to stálo za to.

Holky tleskaly po každé ze tří pohádek. Zakrývaly si oči, když tam byl zlý vlk nebo čarodějnice. Zvedaly ruce, když je pan Svěrák vyzval. Moc jsem se bavila, když jsem je pozorovala, jak tomu bezprostředně věří. Užívám si to období, kdy mají rády pohádky a doufám, že jim to dlouho vydrží.

Pokud si náhodou nebudete jisti, zda by zpívaná pohádka vaše děti bavila, tak si to nejdříve zkuste na starších verzích p. Svěráka a Uhlíře na youtube:

Červená karkulka -  
https://www.youtube.com/watch?v=ZA5wJzkzXUg
O šípkové Růžence -  
https://www.youtube.com/watch?v=y8w82q_bGhA
O dvanácti měsíčkách -  
https://www.youtube.com/watch?v=LJ-JhzQM_cM

A nebo jen mrkněte na trailer a prostě vyrazte do kina 🙂

https://www.youtube.com/watch?v=LjwDapt2o6A

Do venerologické ordinace, nebo na kožní, chcete-li, vešel mladý muž. Se zrakem sklopeným k zemi se šoural k doktorce sedící u stolu a bylo nad slunce jasné, že má problém. Intimní problém. Takový ten problém, co není snadné se s ním někomu svěřit.

Mladý muž vypadal, že by se s tímto zdráhal svěřit nejspíše i ve zpovědnici zaručující hříšníkovi absolutní zpovědní tajemství. A což teprve tady u doktorky, kde i stěny měly uši a kde se málokdy něco utajilo.
Stanul mezi dveřmi, učinil pár nesmělých krůčků vpřed, ale hned se zase pomalu počínal sunout zpět ve snaze z ordinace nenápadně zmizet. Pak však zřejmě pochopil, že není vyhnutí, a učinil zase něco krůčků kupředu, aby se poté zarazil a rudý až za ušima počal opět pomýšlet na útěk.
Ale už nebylo vyhnutí. Doktorka zvedla oči od lejster na stole, pohlédla na něho a vyzvala jej, aby předstoupil. A nezbylo mu tudíž nic jiného, než tak učinit.
„Posaďte se a povězte mi, co vás trápí,“ pravila málem konejšivým hlasem k návštěvníkovi a ukázala na židli. „Jenom se nestyďte, já vás neukousnu.“
Její vlídný hlas ale nepomohl. Muž spočinul na židli se sklopeným zrakem, schoulen připomínal hromádku neštěstí a zjevně v duchu horečnatě přemítal, co říci. Jak začít. Učinit tento první krok mu činilo značné, přímo nepřekonatelné obtíže.
„S čím bych vám mohla pomoci? Co vás sem přivádí?“ přerušila panující hrobové ticho, jež se mu zdálo být doslova nekonečným, lékařka. „Bolí vás něco?“
Zavrtěl zamítavě hlavou a ještě více se schoulil ve snaze stát se menším a ještě menším a nejlépe neviditelným. A zase se rozhostilo ticho, v němž by bylo slyšet i špendlík na zem spadnout. Ale ani žádný špendlík se neměl k tomu, aby spadl a přerušil toto hrobové mlčení.
„Tak co vás k nám přivádí?“ Ještě pořád se snažila působit vlídným dojmem, vida, jak je ten člověk proti ní zmatený. Ovšem přece jenom už v ní počínala narůstat i netrpělivost. Protože v čekárně bylo dnes jako obvykle tolik lidí a on se tu ne a ne vymáčknout. Zdálo se, že se spontánní reakce z pacientovy strany nedočká. A je tedy nad slunce jasné, že z jejího hlasu více a více vyprchával vlídný tón.
Lékařka nenápadně naznačila zdravotní sestře, aby se z ordinace na chvíli vzdálila. Třeba ten stydlín překoná svou plachost, bude-li tu s ní sám, mezi čtyřma očima.
Sestra se vytratila a mladík poněkud pookřál. Jenže opravdu jen nepatrně. Protože namísto vyjevení důvodu, proč je tady, dokázal jen zašpitat, že se hrozně stydí. Nic víc.
„Ale prosím vás! Proč byste se styděl? Víte, kolik lidí s podobnými problémy už tu bylo? To je můj každodenní chleba.“
„S tímhle… tu… asi… Víte, já…“
„Máte tam nějakou vyrážku, co? Nebo snad výtok?“ Doufala, že aspoň kývnout na souhlas jí dokáže.
Jenže on nekývl. Naopak. Plaše zavrtěl hlavou, že ani to, ani to.
A jí došla trpělivost. „Podívejte se, takhle se nikam nedostaneme. Víte co? Postavte se a sundejte si kalhoty, ať se vám na něj podívám.“
Chtěl zaprotestovat, ale před jejím nesmlouvavým pohledem nakonec kapituloval. Kalhoty se zvolna sesunuly k zemi.
Pohlédla na jeho choulostivé partie skrze silná skla brýlí, ale na první pohled neuzřela nic neobvyklého. Počala si je tedy prohlížet zblízka, zevrubně, rukou v gumové rukavici si pomohla, aby ani jediné místečko neuniklo jejímu ostřížímu zraku. Jenže… nikde nic podezřelého. Ani sebemenší náznak jakékoliv pohlavní choroby.
A on tam stál jak zmoklá slepice a byl minutu od minuty červenější a červenější, studem rudý pomalu jako sovětská vlajka.
Skončila své zkoumání a pohlédla vzhůru do jeho vyděšené tváře. „Nevidím žádný problém. Máte ho zdravý jako řípa. Proč jste sem vlastně přišel? Ven s tím!“
Muž se roztřásl a div se neskácel v mdlobách na zem. Pak ale přece jenom sebral zjevně poslední zbytky sebedůvěry a pravda byla rázem na světě.
„Víte, paní doktorko… já… já totiž… já…“ Zašátral rukou v tašce položené vedle sebe na zemi a vytáhl to, co aktovka až doposud ukrývala ve svých útrobách.
Najednou tu stál se staženými kalhotami a kyticí růží v ruce. „Já jsem… totiž…“ Teď anebo už nikdy! Teď už to musel říci.
„Já jsem vás přišel požádat o ruku vaší dcery.“

(Autor: Vikor Pondělík)

               Nikča strejdu nezapře 🙂

Byli jsme teď 14 dní na dovolené v Řecku. A byla to paráda. Sluníčko, klidné moře, jednou vlny (což ocenil Luky, ale hlavně Nika - můj brácha). Nika žije už dva roky v Řecku a tak, když se rozhodujeme kam na dovolenou, je volba jasná. Musíme za bráchou. Vůbec toho nelituji.

Řecko je můj druhý domov. Několik let jsem tam pracovala jako delegátka a jezdilla jsem tam už jako malá s babičkou a dědou (jajakou a papusem).

No a tak jsem tam byli znovu. Nikolka potřetí, já po třicáté, Luky asi po desáté. Ale co jsme dělali všichni poprvé? Jezdili jsme za Nikou a Niku jsme kromě práce nenašli nikde jinde než na kitu. A kiteování jsme podlehli i my. 

Je to prostě adrenalin, zábava a skvělá podívaná, která baví malé i velké. Nikolka se na svého strejdu vydržela koukat skoro celý den a když už ji to náhodou nebavilo, tak sbírala mušle, těch bylo v Lamii plno (to se o Velice, našem letovisku, říct nedá).

Banda, která kiteuje je super. Na nic si nehrajou, jsou pohodový, celý den sportují a večer posedí u tsipoura a dobrého meze a shrnou si ty nejlepší triky, které se jim ten den povedly. Cítili jsme se s nimi moc příjemně. Luky už spekuluje s myšlenkou, že si kite také pořídí. Jenže jemu se v Čechách spíš vyplatí ten zimní, protože jsou draci rozdílní na léto i na zimu. No posuďte sami, není to nádhera???