V rámci Institutu dětí, mládeže a rodiny působícím pod Fakultou sociálních studií Masarykovy univerzity se nyní rozjíždí výzkum sledující rodiny od třetího trimestru těhotenství minimálně do tří let věku dítěte. V poslední době došlo k mnoha změnám v prožívání těhotenství a mateřství u obou partnerů (například více otců na rodičovské dovolené) apod. Je proto potřeba zjistit, jak tyto změny vypadají a jaký mají dopad na prožívání členů rodiny.

Čekáte Vy nebo Vaše partnerka dítě ve třetím (případně na konci druhého) trimestru těhotenství? Podělte se s námi o své zkušenosti. Ukažte nám, jak to máte vy. Pomožte nám zachytit prožívání rodičů v dnešní době. Můžete tak posunout poznání zase o kousíček dál.

Jak by to konkrétně probíhalo? Pokud byste měli zájem se do výzkumu zapojit, můžete se zaregistrovat na stránkách výzkumu: Projekt Domov. Zaregistrovat se můžete sám/a nebo s partnerem/partnerkou. Každé 3-6 měsíců až do tří let věku dítěte by Vám přišel dotazník, který byste vyplnili z domova. Pokud byste chtěli z výzkumu kdykoliv odejít, můžete tak učinit bez oznámení a bez udání důvodu – prostě jen nevyplníte dotazník. Celý výzkum je ANONYMNÍ.

Výzkum má i své facebookové stránky: DOMOV – děti, otcové a matky o vývoji, na které se můžete přidat a sledovat na nich různé zajímavosti týkající se těhotenství a výchovy dítěte, které tam pravidelně přidáváme. Na těchto facebookových stránkách se dozvíte také o cenách v TOMBOLE, která probíhá v rámci výzkumu. V současné době můžete odpovědět také na anketu, které věci by se Vám v tombole líbily. Zatím jsou tam například deskové hry nebo oblečení pro děti.

O zjištěních Vás budeme pravidelně informovat i zde na Modrém koníkovi. Maminka, která se věnuje projektu, tady na koníku je mavega

Martin Ďurina
Modrykonik Team

 Trápíte se tím, že vaše miminko nespí a je neklidné? Hledáte odpověď na otázku, zda je skutečně v bezpečí a zda pro něj děláte to nejlepší? Těšila jste se na mateřskou dovolenou, ale trápí vás jen stres a obavy?

Ideálním řešením a jednoduchou odpovědí na vaše problémy může být zavinovačka.Zavinovačka, která se vám přizpůsobí. Psychologové se shodují na tom, že právě díky zavinovačkám mají miminka stejný pocit bezpečí a klidu jako u maminky v bříšku. Dopřejte tento pocit i svému děťátku. Netrapte se už více otázkou, zda je vaše miminko dostatečně chráněné. Už nemusíte stále kontrolovat, zda se nepřehřívá nebo naopak netrpí zimou.

Vsaďte na kvalitu a dopřejte pocit jistoty sobě i svému děťátku.

S českým výrobcem Little Angel to jde tak snadno! Vyberte zavinovačku z revolučního materiálu Outlast, v  moderním designu, oceněnou odbornou porotou. Zavinovačku vyrobenou ze 100 % bavlny českým výrobcem. Výrobcem, který respektuje potřeby zákazníka. Šněrovací zavinovačku Little Angel.

Navštivte e-shop  www.littleangel.cz  nebo kamenné prodejny a vyberte si z naší široké nabídky. 

http://www.littleangel.cz/product/detsky-textil/zavinovacky/zavinovacka-snerovaci-pevna-zada-an/213

Smyslem tohoto statutu je úprava pravidel spotřebitelské soutěže nazvané „Soutěžte s Nutrilonem“ (dále jen soutěž). 

Tento statut je jediným dokumentem, který závazně upravuje pravidla uvedené soutěže ve vztahu ke spotřebitelům.

Tento statut může být pozměněn formou písemných dodatků k tomuto statutu. Jeho změny jsou po vyhlášení soutěže přípustné pouze za písemného souhlasu Pořadatele.

1. Pořadatel soutěže 

Pořadatelem soutěže je společnost Nutricia a.s.

se sídlem Na Hřebenech II 1718/10, Praha 4,140 00 Česká republika,

IČO: 63079640 DIČ: CZ63079640

To že mám ráda dvojici skladatelů-zpěváků Svěrák a Uhlíř je o mě známo. Důvod je jednoduchý, hudba je dobrá, melodická, text zapamatovatelný, smysluplný a mnohdy velmi poučný, ze života 🙂

Není nutno, není nutno, aby bylo příliš veselo, hlavně nesmí býti smutno, natož aby se brečelo... se zpívá v jedné velmi známé písničce. A dále: nemít kamarády – VADÍ. Ano, já souhlasím. Mít kamarády, mít přátele je pro život velmi důležité. Jedna věc je mít rodinu a druhá věc je mít přátele. Neříkám, že musíte mít na každém prstu deset kamarádů, ale mít jednoho dva se vždy hodí a když jsou Vaši přátelé dobří a je na ně spoleh, tak je to prostě paráda!

Nicméně děti se musí naučit se kamarádit, neboť zpočátku vyrůstají v rodinném kruhu a až později se dostanou do dětského kolektivu, kde se setkávají s jistými úskalími přátelství – vyjít si vstříc, půjčit si věci, udělat kompromis atd. Každopádně čím dříve dítě vezmete mezi vrstevníky, tím lépe a já osobně v podstatě od jednoho roku chodím s dětmi na hřiště, na plavání, prostě mezi děti, aby získali dovednost se zkamarádit.

Děti samozřejmě zjistí, že pokud jiné dítě má hračku, že jim ji nechce kupříkladu půjčit, zároveń nebudou chtít půjčit hračku svoji. A zde nastává čas naučit první dovednost proto, aby mohli vznikat první dětská přátelství. Dělit se o věci případně dobroty, půjčovat si hračky, střídat se na atrakcích, jako jsou houpačky, klouzačky atd.

Zároveň je dobré dítěti najít „parťáky“ pro jeho oblíbenou činnost. Moje dcera má kamarádku Kačku. Kačku s její maminkou jsme poznali na hřišti a hned jsme si padli do oka, v podstatě i já jsem v Kačky mamince získala velmi dobrého přítele, se kterým si mám vždy co říci.     Holky už měly dosti neshod, ale vždy se je podařilo společně vyřešit. Dobré je mezi dětmi nedělat zpočátku rozdíly, neboť v takto malém věku, 1-2 roky, se těžko vysvětluje, proč někdo něco má a druhý to mít nemůže. Takže když jsme šli společně ven, tak jsme se předem domluvili, že se bere odrážedlo – obě holky velmi rády jezdí na kole  - a že do košíčku na kolo bere panenka. Zkrátka, aby „vstupní“ podmínky byly plus mínus stejné.

Nyní je holkám 3 roky a už se s nimi komunikuje lépe, ale zase rozdíly vnímají více, ale na druhou stranu se jim lépe vysvětluje, proč mají každá věc trochu jinou a že je dobré, aby si věci půjčili. Např. se domluvíme, že ven se jde v šatech a následně se řeší, proč má každá šaty jiné, tak jim to vysvětlíme tak, že jsme šaty kupovali jinde, ale že každá má moc pěkné a že jim to sluší. Nebo kolo, každá má samozřejmě trochu jiné, ale velikostně a funkčně stejné, takže jsme jim vysvětlili, že všichni nemohou mít to samé, že každý nakupuje jinde, každý má jiné množství korunek, ale že kola mají pěkné a ať si je třeba zkusí vyměnit a navzájem ozkoušet.

Další nutností pro vznik přátelství krom půjčování si věcí, dělení se o dobroty, krom společné aktivity, je naučit dítě neubližovat ostatním, vyjít jinému vstříc, naučit jej kompromisu apod. Takže pokud se děti perou na hřišti o bábovky, tak je určitě dobré je nechat zkusit si spor vyřešit mezi sebou, ale pokud dojde „na pěsti“, tak je bezesporu vhodné zasáhnout a vysvětlit, že takto se neshody neřeší a že pokud bude dítě zlé, že kamarády mít rozhodně nebude. Pokud se děti hádají, tak jim zkuste nabídnout kompromis, vysvětlit jim, že takto je situace dobrá pro obě strany a v příštím kole, pokud se dětem podaří najít kompromis samostatně, tak je dostatečně pochválit.

No, a pokud, jste do 3 let nebyli příliš ve společnosti vrstevníků svého dítěte, tak neváhejte a určitě dítě přihlašte do školky, dítě vrstevníky potřebuje a školka jej naučí spoustu dovedností, které jsou pro život důležité. Zároveň si osvojí, zlepší výše uvedené a další vlastnosti a hlavně získá kamarády!

Závěrem? Pokud dítě kamarády má, tak je jasné, že s nimi rádo tráví svůj čas. Přeci jenom dcera si s Kačkou pohraje lépe než se mnou či mladším bratrem. Proto je dobré umožnit dítěti se se svými kamarády vídat. Domluvit se na společný čas na hřiště, popř. domluvit se a vyzvednout dítěti kamaráda a vzít děti na hriště společně, při nepřízni počasí pozvat kamaráda dítěte domů apod. My se vídáme s kamarády v týdnu každý den a to zpravidla dopoledne i odpoledne 🙂

No a určitě mi dáte za pravdu, že všechna „dětská“ přátelství se Vám do dospělosti nedochovala, ale určitě se mezi Vámi najdou ti, kterým zůstal kamarád ze školky či základní školy a přátelství je několikaleté a pohodové a neměnili byste!

Zdroj: Slune-cz.cz

Nejen vy, ale i balíky v létě rádi cestují, a ty z Lékárna.cz za vámi letos v létě putují zvesela a při dopravě poštou zadarmo. Stačí si napsat o slevový kód a nakoupit minimálně za pětistovku, pak už se můžete jen těšit, až balíček doputuje až k vašim dveřím.

Jak akce letní poštovné zdarma to funguje?

Na stránce naší letní akce jednoduše zmáčkněte "Získat poštovné zdarma" a náš šikovný balík už vás navede. Zbývá jen vyplnit povinné údaje a slevový kód už letí do vaší e-mailové schránky. Tento kód pak zadejte při vašem nákupu v košíku na www.lekarna.cz a už můžete jen vyhlížet svůj balíček s dopravou zdarma. Jen nezapomeňte, že kód můžete uplatnit pouze při nákupu za minimálně 500 Kč. A navíc slibujeme, že další slevové kódy vám v srpnu a v září už pošleme automaticky, žádné starosti. 

Tři nákupy na Lékárna.cz tři měsíce po sobě? Žádný problém! 

Nemáte se čeho bát, na Lékárna.cz nebudete mít žádný problém nakoupit tři měsíce po sobě a pořád ještě nevyzkoušíte celou naší nabídku. Pořídit si u nás můžete vše pro spokojenost celé vaší rodiny. Do lékárničky doplníte volně prodejné léky, pro sebe i prarodiče doplňky stravy, máme taky vitamíny a minerály pro malé i velké, určitě vás potěší dekorativní i přírodní kosmetika, o přirozené zdraví vás i vašich blízkých se postarají přírodní produkty, ty aktivní a divoké z vás potěší rubrika sex a sport, nezbytnosti pro čistotu, hygienu a domácnost najdete v rubrice drogerie. A hlavně vše pro spokojenost vás i vašeho malého zázraku najdete v kategorii děti a maminky.

V současnosti můžete na webu www.lekarna.cz nakoupit za skvělé ceny např. produktovou řadu mlék Hero Sunar Complex, řadu plenek Premium a Standard značky Happy Mimi, některé pleny značky Pampers nebo třeba nepostradatelný Bepanthen. 

Ok, tak už ani pro mě není POROD tak abstraktní pojem, jakým doteď byl...jako mohl mi někdo říct předem jaký je to masakr 🙂) ale pěkně od začátku...

Plánovaný termín porodu jsem měla 29.6. ...pořád se mě všichni ptali, kdy už jako, jak kdybych to měla vědět nějak dopředu...to mi fakt moc nepomáhalo odpovídat dvacetkrát denně 🙂

Bylo 10.7., od půlnoci každou hodinu nějaké stahy...hm, to už jsou jako ty kontrakce? pravidelné to je, bolí to...no na ráno jsme byli objednaní do porodnice na monitory a prohlédnutí, tak jsme si řekli supr, třeba tam pak rovnou zůstanem, nebo to bude prostě už dneska... ale prdlajs, sedla jsem si do čekárny na KTG a nějak se rozpustily.....Tom mě odvezl po kontrole domů a ten den už jsem toho opravdu moc neudělala, strašně mě táhlo břicho dolů, byla jsem strašně unavená a ktomu spousta "bolestí", ale nicmoc pravidelného...k večeru to ale pravidelné začalo být, začala jsem zaznamenávat do mobilní aplikace, intervaly se zkracovaly, po půl hodině, čtvrt....ale je to divný, bolela mě spíš pravidelně záda v kříži...
> "Cheš odvest do porodnice?" ptá se Tom.
>> "A co mi na to jako řeknou, když jim budu popisovat jak mě bolí záda? Řeknou že do porodnice se chodí s břichem 🙂 ....nebo....zkus to vygooglovat...jdu si zatím napustit vanu." 
> "Tak prej to može byt...říkej, budu měřit."
...tak byl se mnou a měřili jsme....začalo to být každých pět minut, lezu z vany, špatně se mi tam zpracovávaly kontrakce....fakt to bolí...lezu zpátky do postele, to je naprd, zkouším do rozcházet, lepší.....kašlu na to, už je to přes hodinu, jedem...

Tašky už mám nachystané....mám všechno? Snad jo, jedem...je kolem půlnoci.

Cesta autem se mi vůbec nelíbí, nemůžu se svíjet ani chodit 🙂 Aspoň že jsou prázdné cesty...

Je mi blbě...přijedem před porodnici a blinkám...jedem výtahem na příjem, zvoníme na zvonek > "Dobrý den, jdeme si k Vám pro miminko."

      Nejsem žádná fanatička do okultních věd. Bylo však období zejména v pubertě, kdy jsem kromě návštěv diskoték a klebetění s kamarádkami o tom, který kluk se nám líbí a jak jsou naši rodiče a učitelé takoví a makoví, jsem přičichla ke kartám a různým věšteckým metodám. Abych nevzbuzovala opovržení nebo hanu v okolí, měla jsem to spíše jako relaxaci, koníčka pro sebe samotnou, abych si ulevila, kdy jsem se cítila jak se říká ,,pod psa" . Musím však říct, že tento koníček mi celkem dlouho vydržel i v době, kdy už jsme měla své první zaměstnání, stále jsem se nemohla zastavit a pročítala nové a nové informace z dostupných knížek, časopisů nebo novin - jak lze si vyvěštit to, po čem jsem toužila - dnes pro mne úsměvná představa - ale v té době jsem měla pocit, že mi ty věštby dávají i naději. ..... Naděje na realizaci mých tužeb a představ o osobním budoucím životě se prohlubovala a prodlužovala a stala se realitou až po dlouhých letech. Ne nadarmo se říká, kdo si počká, ten se dočká a trpělivost růže přináší. Spíše bych to nazvala, že to bylo a je dáno osudem, který každý máme daný. 

Přeskočím tedy mé myšlenky z doby minulé na dobu současnou a vypíši zde, proč vlastně jsem se rozhodla napsat tento článek o reinkarnaci. Ne nebojte se, nebudu zde vyvolávat duchy ani vás zasvěcovat do tajů převtělování. Rozdávat chytré informace o tom, jak staří indiáni věřili na převtělování a věřili, že každá duše se pak po smrti převtělí do některého zvířete atd. atd. Ne, takto odborně. 

Tento článek bych chtěla věnovat těm, kteří ať již v minulosti nebo blízké době přišli o své blízké, známé, kamarády a přátele. Jelikož smutek, který v tu chvíli daný člověk prožije se nedá popsat, ani sebevětší křik a pláč a slzy nevynahradí ztrátu, která nastala. Zda tomu budete věřit nebo ne, je již čistě na vás, ale mne třeba právě to co níže popíši mi hodně pomohlo vyrovnat se se ztrátou lidí mne blízkých, kteří odešli z tohto světa a ač nejsem člověk, který je křesťansky založená, věřím, že kolem nás jsou věci, které nemáme možnost ovlivnit a energie, které jsou silnější než mi sami a bohužel ač tělo a duše tvoří nás jako člověka, smrtelného - po fázi, kdy dojde opuštění duše od fyzické hmoty - ta je nesmrtelná.  ......Pro ty, kteří těmto věcem zcela nevěří a jsou založeni zcela pragmaticky a pro ně znamená, že po smrti již nic neexistuje a je prostě konec - nechť mi odpustí, ale další řádky nečtou. 

         Nyní tedy se dostávám k jádru věci. V úvodu jsem psala, že mým koníčkem bylo  v období puberty počínaje, věštění a zájem o různé metody tohoto druhu zábavy. Když můj život nabral v posledních letech zcela jiný směr a nyní můj směr určuje naše dcera 🙂 ♥, vzpomněla jsem si na jednu z přednášek, které jsem mohla se účastnit. Byla to právě přednáška na téma - reinkarnace. Bohužel je to několik let zpět, tudíž si nepamatuji jméno přednášející. Šla jsem na ni spíše ze zvědavosti a skeptická, jelikož jsem se obávala, že  přednášející bude jednou z těch, která bude krásně ,,vymývat mozek,, svými  vizemi a radami. Ve skutečnosti je jednalo o milou a celkem i sympatickou starší paní a 45 minut jejího přednášení nakonec bylo příjemných a nelitovala jsem ztráveného času v její společnosti. Musím říci, že i návštěvnost byla hodně velká - i když se jednalo o menší místnost, oproti jiným přednášejícím, bylo narváno - posluchači dokonce stáli i okolo, což u jiných přednášek jsem neviděla. Také však je potřeba říci, že každá přednáška, které jsem se ten den zúčastnila, byla i v jiných odvětvích. Tato však předčila vše ....

Jedna z věcí, která mne také vlastně donutila zasednout a napsat tyto řádky, je i to, že každým dnem slyšíme z médií nebo se dočteme o smrti jedince nebo skupině lidí nebo se bohužel staneme nejbližšími pozůstalými. V tu chvíli je tak zvláštně, tak úzko a asi jako většina z nás si pak klade otázky - proč se to stalo, proč se to muselo stát, proč tak brzy a proč právě on, ona, ono ? ☹ . Bohužel na tyto otázky nikdo neumí říct 100% odpovědi. Jediné co člověk může říci, je to osud, mělo to tak být - i když nám se to nelíbí a máme zlost na celý svět a na vše, co právě v tu chvíli pokládáme za malicherné a zbytečné. Je to zcela přirozené a je to vlastně reakce na daný stres. Je zcela dobré se vyventilovat, říci na plno co nás tíží - nejen našemu tělu, ale i duši to pomůže. Ač slova útěchy nemusí vždy být to co v nás vyvolá pocit, že všichni s námi soucítí, tak je to zase reakce okolí jak vlastně reagovat na to, že vy se cítíte špatně a celý svět se vám zhroutil jako hromádka karet a okolí vám může pomoci - fyzickou oporou, materiálně nebo i psychicky, kdy stojí při vás, i když máte chuť všechny proklít a chcete mnohdy i svůj život ukončit. 

Opět se tedy vrátím k té přednášce .....paní vyprávěla svůj osobní příběh, jak se dostala k tomu, že vidí to co bylo v minulosti. Kým jste byli v minulosti a případně doporučí co a jak dále. Je to však sama o sobě vlastní kapitola. Chci se dostat k tomu, co by mohlo pomoci právě těm, kteří ať již zůstali sami (cítí se tak, protože se od nich odvrátila rodina) nebo zasáhla do vašeho života smrt blízkého člověka, že je to vlastně takové mé slohové vypsání, které se mnohdy stroze, vyjádří - ,,upřímnou soustrast" . A k tomu dodala malou naději ..... Ať věříte nebo ne ....naše duše se převtěluje. A zde se dozvíte jak jsem měla možnost slyšet na vlastní uši :  ,, To, že žijeme každý v nějaké době a že ač jsme cizí lidé a vzájemně se neznáme, setkáme-li se při jakékoliv příležitosti nebo příhodě, znamená, že nás něco poutá. Ano je to minulost, náš minulý život a naše duše. Všichni jak tady teď a tady žijeme jsme spolu žili před 1000 lety. Není vyloučeno, že se naše duše znaly a teď v tomto životě se neznáme, ale můžeme být nějak spjati a zda to tak je nebo má být se prokáže v průběhu celého života. Pokud k některé blízké osobě pociťujete, že již si spolu nemáte co říct, že vaše vztahy se ochlazují a táhne vás to třeba i někam jinam, znamená to, že již vaše ,,duše,, splnila úkol, který k dané osobě nebo osobám splnil a to, že potřebujete jít jinam, je prostě tak dáno - musíte splnit další poslání. Tak stejně pokud ve svém životě vaše duše splnila to proč měla být na tomto světě, odchází pryč. Každá duše si pak přináší do dalšího života, to co případně v minulém životě neuměla vyřešit nebo nepochopila svou podstatu bytí na tomto světě. .....Bylo to hodně zajímavé slyšet tyto věty, ale tohle není konec. ......Paní přednášející nám sdělila, jak při sezeních s klientem vidí jeho předchozí život a mnohdy tak pak zjistí, kde člověk může některý svůj vleklý problém vyřešit, zejména co se týče osobních vztahů, problémů s početím dítěte, depresivní stavy atd atd. Dokonce nám nastínila i jeden příběh: ,, Obrátila se na ni paní s žádostí o vyřešení jejího problému s tím, že by chtěla děti, ale nedaří se to, i když je chce, má strach je mít. Po několika sezeníh se stala zajímavá věc, paní která nemohla mít děti z důvodu psychického bloku se pak časem stala 2 násobná maminka a to díky tomu, že se odstranil strach vzniklý z minulého života. Překvapující však pro obě bylo to, že duše paní byla mladá - zemřela v období války a viděla jak umírají děti v koncentráku . S tímto umřela také a její duše si to přinesla do nového života. Zajímavé bylo to, že vlastně ta duše byla tak mladá, jelikož do té doby, paní přednášející viděla jen převtělení a duše ,,staré,, tedy těch 1000 let, které naplní svůj úděl a poté vyčkávají na své ,,mléčné dráze,, až mohou opět přijít na tento svět. Hodně poutavý příběh.........Nejvíce nás pobavilo, ale i vlastně vyvedlo z omylu, že lidská duše se nemůže převtělit do zvířecího těla, tak jak v tomto duchu žili nebo žijí staří indiáni. Prostě lidská duše je ojedinělá a je postavena na jiné úrovni než zvíře. Takže pro ty, kteří se v příštím životě chtěli narodit jako kůň, želva, pes nebo kočka - máte bohužel smůlu. Jedna z dalších věcí, která mne zaujala je i to jak nás může ovlivnit i porod - lidé, kteří trpí třeba fóbií z úzkých prostor,  se během porodu - dusily, uvízly v porodních cestách a mozek prostě si uchoval tuto informaci a v dané situaci vyvolává pocity jako ty, které jste zažily při porodu. Toto lze při sezení s paní přednášející taktéž upravit. To je však opět další kapitola a vrátím se k tématu duší. Další nemilá informace pro ty, kteří se teď možná ptají. A setkáme se tedy někdy se svými blízkými na o,,onom světě,, ? Na toto se dostává odpověď - možná ano, ale spíše ne ☹ .  Je to dáno tím, že jako duše žijete v jiné dimenzi a duše se nepoutá se vzpomínkami, které vzniknou během života na zemi . Není to tedy potěšující, ale když se lidská duše znova objeví na tomto světě za 1000 let, kdy duše i když je stará, tak začíná od znova s nepopsaným listem svého fyzického života, nepmatuje si, co bylo, kromě osudu nebo karmy, kterou musí vyřešit.  Až, když duše splní vše co po ní bylo žádáno a jak měla vepsáno, již se zpět do fyzické formy nevtěluje. Do té doby se stále vrací a vrací ..... Pro ty duše, ale které se rozhodnout odejít v dobu, kdy vlastně nemají ještě čas odejít - týká se to sebevražd - pak tyto duše nejsou mezi ostatními, ale bloudí v temnotě a čekají až zase budou mít možnost přejít do fyzické hmoty, ale bohužel opět dojde k tomu, že svůj osud zpečetí vlastní rukou a vlastním rozhodnutím odejít z tohoto světa i v dalších životech.  Velmi smutné. Stejně tak miminka, která se narodí mrtvá nebo děti umírají velmi brzy, tak to tak je dáno - jsou to mladé dušičky, které mají za úkol vyplnit náš život chvílemi pocitu štěstí a radosti a poté dojde k neštěstí a vás zahltí pocit hlubokého žalu, který nelze nikdy ničím vymýtit, protože mozek to prostě nedovolí - má to své opodstatnění, ač bolestivé. 

Murphyho zákony - kočičí zákony

1. Zákony o vstupu kočky do vaší domácnosti a jejím pohybu zde

Pickův variační zákon: Pořídit si kočku lze dvěma způsoby - buďto si ji vyberete vy, nebo si ona vybere vás.

Zákon léčby šokem: Kočičí výběr majitele spočívá v tom, že se prostě jednoho dne objeví za vašimi dveřmi.

Zákon důchodového zabezpečení: Kočka, která si vás vybrala za majitele, tak neučinila proto, že byste jí byl nějak mimořádně sympatický. Prostě už jí nebaví starat se o svou obživu svépomocí.

Drainův zákon selekce: Kočka si vybírá majitele podle kvality odpadků, které vynáší na dvorek do popelnic.

Zdravím všechny🙂, mám již odvozené jedno dítě a teď sháním kočárek pro druhé. Rozhodla jsem se sepsat pár postřehů, které jsem za dobu používání pochytila - na co si dát pozor. Budu moc ráda, pokud to některé z vás pomůže při výběru a zároveň budu ráda, když mě kdokoli doplníte - ať je článek co nejvíce přínosný🙂

Jako první kritérium vždy platí váše situace - kde bydlíte, kam s kočárkem budete jezdit, co považujete za důležité apod. Nikdy nejde vybrat jeden kočárek, že je nejlepší pro všechny! Ani se o to nesnažím - jen není špatné vědět, na co se při výběru vůbec soustředit - hlavně pokud vybíráte kočárek poprvé. Za případné chyby se omlouvám - kldně mě upozorněte a já je opravím🙂 (nejsem dobrý češtin)

PODVOZEK

počet kol (U tříkolového je vždy třeba kočárek v obchodě vyzkoušet, zda je stabilní, myslete i na to, že s ním třeba budete nastupovat do tramvaje apod., kde nejprve budete muset dát jen přední kolo, pak zvednout zadek kočárku a do toho držet rovnováhu na jednom kolečku.)

otočná/neotočná přední kola (Otočná do města velká pomoc, koukejte na způsob aretace - pokud je tam jen páčka na zamáčknutí, dítě ji může snadno samo stlačit nožičkou. Do velkého terénu zase lepší ty úplně neotočná, neb i při blokaci otáčení se nepevná kolečka trochu hýbají. Každopádně pokud budete jezdit do terénu jen občas, tak to stačí.)

vzorek kol (Velký členitý vzorek je vcelku na nic - nepoznala jsem jedinou výhodu, naopak při zajetí do psího exkrementu vám garantuji, že čím méně členitý vzorek, tím budete raději🙂)

Termín porodu jsem měla 5.9., jenže naše princezna měla spoustu času a ven se jí nechtělo. 10.9. jsem byla na kontrole, kde mi MUDr. udělal takového hamiltona až se mi zatmělo před očima, leč s naší malou to ani nehnulo.  Pokud by si to sama nerozmyslela, tak v neděli  15.9. nástup na preindukci. Porodní cesty nepřipravené, otevřená na špičku prstu.

Zatím to tedy vůbec nevypadalo na nějaký samovolný přirozený porod tak, jak jsem si ho vysnila. Po příjmu byl nález stejný, v 10.30 mi zavedli tabletu na připravení porodních cest. Od 12.30 jsem měla nepříjemné „plané“ kontrakce, které bohužel vystřelovaly do zad, a nic mi neulevilo.  Jediné „snesitelné“ bylo sezení na židli a kroucení se do všech možných i nemožných stran. Monitory, kde jsem musela ležet, logicky nic neukazovaly.

V 19hodin mě doktor vyšetřil, otevřená jsem byla na 2cm, cesty dozrály, nicméně jsem dostala injekci, aby mi kontrakce zastavili a já se vyspala.  Takže další zbytečný medicínský zásah, mohli to klidně nechat běžet, stejně to kontrakce nezastavilo.  A od půlnoci mi zakázali jíst a pít. Do dneška fakt nechápu proč?! Beztak jsem pila, protože jsem byla úplně vysušená.

Ve 3 hodiny ráno byly kontrakce pravidelné po 4 minutách, už nešly do zad, ale do podbřišku a celého bříška, malá se mlela jako blázen a já jsem v mezičase usínala. Natočili mi monitor, kontrakce přestaly být pravidelné a byly max. 50. Doktor mě vyšetřil, otevřená na 3 prsty, odcházela hlenová zátka.

Na porodní sál to prý ale ještě není. A dostala jsem další injekci na zastavení kontrakcí s opiáty. Souhlasila jsem s ní, dneska vím, že kdybych to nechala běžet bez ní, tak bych to taky přežila. Injekce totiž účinkovala jen tak, že jsem byla jak sjetá a kontrakce se prodloužily a pokračovaly po 15-20minutách. O tom, že mimino bylo taky sjeté radši pomlčím. Takže moje tělo bylo už úplně zmatené. Nejdříve se po něm chce, aby rodilo, pak se po něm chce, aby nerodilo ☹

V 6hodin ráno se kontrakce pomalu vracely a já jsem koukala z okna a říkala jsem si, co mě proboha ještě čeká.

V 6.30 jsem se otočila v posteli a břichem mi projel takový zvláštní pocit. Následně jsem cítila čůrek vody. Vyskočila jsem z postele jako laňka, těhotná netěhotná a upalovala jsem do koupelny. Naše Julinka si vypustila bazén. Voda byla snad úplně všude a mně se strašně ulevilo. Polevil tlak v břiše, cítila jsem, jak se malá posunula a děkovala jsem bohu, že se to rozjelo jakžtakž samo – byla to taky jediná přirozená věc, která se stala sama. S radostí jsem volala manželovi, který vůbec nechápal, z čeho mám radost 🙂
Potom nastal přesun na porodní sál. Předtím mi ještě měřili výšku, protože se báli, aby porod neskončil sekcí. Velký plod – malá postava. Odtud tedy pramení to, že jsem neměla jít a pít, což mě neskutečně stresovalo. Poprvé jsem se napila až v 16h odpoledne.

V 8.30 mi napíchnuli infuzi na zavodnění a udělali mi klystýr. To byl jako hnus. Hrozně mě bolelo břicho, do toho kontrakce. Klystýr jsem chtěla, měla jsem zácpu celé těhotenství a přece jen ta teplá voda pomáhá otevření, takže jsem nebyla proti.

V 10 hodin jsem měla zavolat manželovi, zmohla jsem se jen na rychlé: Přijeď. Byl mi velkou psychickou podporou, nesměl na mě sahat ani mluvit, ale stačilo mi, že tam je a občas jsem mu drtila ruku.

V mezičase kontrakcí jsem škemrala o epidural. Manžel byl poučen, že ho nechci za žádnou cenu. Jooo, doma jsem byla hrdina. Ovšem na porodním sále nebyl na hrdinské činy čas. PA říkala, že čekají na výsledky z krve a pak přijde doktorka a podívá se, jak to vypadá. Bylo 11hod. a doktorka hlásila, že jsem otevřená na 8cm, epidural jaksi nebude a jdeme rodit. Hlavou mi jelo jen to, jak to chce udělat, když se mi vůbec nechce tlačit. Jsem šťastná, že se epidural nestihl. Nakonec by se porod zastavil a ještě by z toho byla sekce. Když na to vzpomínám dneska, tak to bolelo, ale bála jsem se, že to bude bolet ještě víc, ale to už bylo maximum, takže se to dalo vydržet i bez epiduralu. Ale byla jsem hodně unavená.

Chvilku ve mně šmátrala, protože nebyla zašlá branka. Proč jí proboha nenechala zajít samovolně?!  A pak řekla, že na další kontrakci už můžu tlačit. Jenže to vůbec nešlo. V polosedu na koze, musela jsem si držet nohy, co nejvíce přitažené k sobě, což prostě nešlo. Diagnóza zněla, že mám krátké kontrakce, takže mi dali světe div se, oxytocin, aby kontrakcím pomohly.  Malá nesestupovala, na boku to nešlo, byla jsem ve stresu, pořád opakovali, že musím rychle, rychle, i když malé se stále dařilo dobře. Pásy jsem samozřejmě měla na břiše, ale nijak mi nepřekážely.
Gravitace by mi možná pomohla, celou dobu jsem prochýchávala kontrakce ve stoje opřená o porodní křeslo nebo na 4 v kleče. Byla jsem z nich ale strašně vystresovaná, pořád se na mě spěchalo, doktorka chodila kontrolovat i jinou rodičku, byla jsem zoufalá, že mi to nejde.

Oxytocin nepomohl! Kontrakce byly bolestivější, ale stále stejně dlouhé. V tom do dveří vrazil nějaký docent. Vrazil do mě ruku a konstatoval, že tam je hodně místa a že malá projde. Najednou se na porodním sále objevilo několik dalších lidí. Já už jsem neměla sílu ani za půl mravence, ale soustředila jsem se na to, že maličká musí rychle ven a musím tlačit, co to dá. Docent mi tlačil jednu nohu, PA druhou, další PA mi skákala po břiše, div mě neudusila. Dokonce jsem na ní jednou musela křičet, ať toho nechá, protože se dusím. Když jsem viděla jejich zoufalé obličeje, dokonce jsem jim navrhla, ať teda udělají nástřih, když to nejde. Opět jsem u toho, že kdybych mohla rodit v jiné pozici a pořád se tak moc nespěchalo, tak by nebyl ani nutný.

Nakonec po mě chtěli souhlas s vakuumextrakcí. Byla jsem zoufalá a strašně jsem se bála sekce, takže jsem dala svolení. Pořád mě strašili, jak musíme rychle… ale malá měla pořád ozvy dobré. Ale rozumím tomu, že po 40minutách tlačení už to mohla být trošku panika.
Manžela poslali pryč, aby malé mohli nasadit vex na hlavu. Další stresující okamžik, proč musel pryč?! Opět mi ta protivná stará PA ležela na břiše a řvala na mě, že se málo snažím. Jasně, jsem na dovolené, tak co bych tlačila… Když se zadařilo, tak v kontrakci mírným tahem malé pomohli a hlavička byla venku. To byla taková bolest, že mi málem vypadly oči z důlků a křičela jsem na ně, ať jí okamžitě vytáhnou, protože to strašně bolí. Doktorka za hlavičku tahala, nikoliv kvůli vexu, ten už byl sundaný, ale pohybovala s ní nahoru dolů a tahala za ní. Bylo to hodně nepříjemné.  Na další kontrakci byla malá venku a rozkřičela se na celé kolo. Bylo to prostě nepřirozené ☹

Manžel se vrátil a vůbec chudák nevěděl, co má dělat. Řekla jsem mu, ať jde maličkou fotit. Udělal jen pár fotek, pak se ke mně vrátil a plakal, objímal mě, líbal mě a děkoval mi za krásnou dceru. Vůbec jsem jí ale neviděla, rovnou jí odnesli na vážení, měření a aplikaci vitamínu K. Injekčně. Tohle už nikdy nedopustím.

Potom mi jí vrátili na 5minutový bonding, kdy mi jí položili na hrudník fakt blbě. Dívala se na mě svýma tmavě modrýma očima a já jsem se zamilovala 🙂 Ovšem potom mi jí opětně vzali, zahousenkovali a odnesli si jí na novorozenecké odd. i přesto, že měla apgar skore 10-10-10 a klidně tam zůstat s námi.  Pokus o přiložení proběhlo, když už byla zahousenkovaná a nešlo to. Sestra to odbyla slovy, že nechce a odnesla jí ☹
Masivní nástřih doktorka sešívala skoro hodinu. Pak jsme tam zůstali s manželem sami, po 3 hodinách mě odvezli na šestinedělí. Měli po 2hodinách, ale protože bylo tak strašně narváno, neměli ani lůžko ani čas. Naštěstí na mě vyšel nadstandard.

Julie se narodila ve 12.32h, tedy 24 hodin po nástupu "planých" kontrakcí, 6hodin po odtoku plodové vody. Váha 4370g, délka 53cm.

Takže jsem asi splnila všechny podmínky nepřirozeného porodu:

Preindukce
Zastavování kontrakcí 2x
Zákaz pití a jídla
Oxytocin
Injekce na bolest
Monitorovací pásy po celou dobu na břiše
Lékařkou „odstraněná“ branka
Tlačení v polosedu na zádech
Skákání PA po břiše
Nástřih hráze
Vakuumextrakce
Manipulace s hlavičkou, jakmile byla venku
Nedotepání pupečníku
Okamžité odnesení – vážení, měření
Pár minutový bonding
Zahousenkování
Špatné přilození k prsu – byla zahousenkovaná
Odnesení na novorozenecké odd.

Julinku mi přinesli v 16h na přiložení, které sestra ani nezkontrolovala. Julča stejně spinkala. Po 20minutách jí odnesla a večer mi jí dali na pokoj až ve 22hodin. Do sprchy mi pomohli až po 6hodinách po porodu, protože nikdo neměl čas.

Někomu to možná přijde jako normální a standardní porod, ale pro mě to byla hrůza hrůz. Noční můra. A proč jsem jim neřekla, že to chci jinak? Baby friendly porodnice by to přece všechno měla dělat automaticky a vůbec by to nemělo být něco, co budu vyžadovat já sama jako nějakou alternativu. Byla jsem ze všeho hrozně vyjukaná, překvapená z té velké bolesti, komplikací a nějak jsem vůbec nepřemýšlela. Dneska si to hrozně vyčítám ☹

Na mě i na Julince to zanechalo velké šrámy. Julinka byla hodně nervózní a uplakané miminko. Snažím se jí vše vynahradit kontaktním rodičovstvím. Od příchodu domů spolu spíme v posteli, nosím jí v šátku, kojím jí, kdy si řekne, když byla úplně maličká, pořád jsem jí chovala, byla naprosto neodložitelná. Uspávala jsem jí v náručí. Dneska usíná u prsa nebo v šátku.  A chovat už se moc nechce, jsem ráda, že jsem si to těch předchozích 10 měsíců mohla užívat 🙂

A příští porod bude jiný!!!!

Základní postup

1. Vyberte si problém.
2. Soustřeďte se na to, jak o problému víte, vnímejte své pocity, co se odehrává ve Vašem těle a ve Vaší hlavě jako pozorovatel. Ohodnoťte intenzitu projevu. Co nejkonkrétněji.
3. Proveďte "kolečko" (v dalším textu), soustřeďte se při tom na poklepávání prstů - na fyzické vjemy.
4. Vraťte se k původnímu problému, ohodnoťte intenzitu, zjistěte, co se změnilo.
5. Pokračujte opakováním bodu 3 a 4 dokud pocity nevymizí.
6. Zakončete změnou situace do pozitivna

"Kolečko"

Vytvořte ze 2 až 4 lehce ohnutých prstů (ukazováček, prostředníček...) "kladívko", poklepávejte postupně po uvedených bodech (frekvence několikrát za sekundu) podle Vaší citlivosti - nemělo by vám to vadit. Poklepávání podle situace trvá asi 2 i více sekund. Body jsou symetrické, můžete libovolně střídat levou i pravou stranu, nebo se věnovat jen jedné. Při poklepávání se pronáší různé věci, nejběžněji "nechávám to odejít". Tyto věty, pokud nejsou hodně specifické nejsou nijak moc důležité. Body jsou zobrazeny na obrázku. Běžný postup poklepávání (není striktní):

1. Bod akupunkturní dráhy močového měchýře - začátek obočí (u kořene nosu)
2. Bod aku dráhy žlučníku - na očnicovém oblouku (na kosti) vně oka
3. Bod aku dráhy žaludku - na očnicovém oblouku (na kosti) pod středem oka
4. Bod aku dráhy ledvin (nadledvinky, stresový orgán číslo 1) - bezprostředně vedle prsní kosti kousek pod klíční kostí
5. Tím končí poklepávání, následuje pevné uchopení levého nebo pravého zápěstí (úplné obejmutí zápěstí druhou rukou) spolu s hlubokým nádechem a výdechem - jakoby odfoukněte pocity, myšlenky...
6. Přeneste se na chvíli co nejúplněji do klidné, pozitivní vzpomínky

To je celé.

V rámci iniciativy Všichni jsou na koníku vítám na koníku: Ing. Lubomíra Prokeše a zvu vás do jejich skupiny: Emoční terapie

Čemu se věnujete?

Věnuji se metodám pomáhajícím pracovat se stresem, negativními emocemi a vším, co s tím souvisí (a souvisí s tím vlastně vše - vztahy, výkon, zdraví, sebevědomí, zlozvyky, nevhodné reakce, opakující se selhání, ... vše je spojeno s emocemi). Uvedené metody jsou z "rodiny" EFT, ale nejběžněji používám FasterEFT. Pomocí těchto metod odstraňuji negativní emoce a snažím se je přeměnit v pozitivní. Nikomu neradím, jak se v problematické situaci chovat, po změně cítění si každý přijde na svou adekvátní reakci a chování.

Co chcete šířit mezi maminkami?

Chci uvést jednoduchý postup, který budou maminky moci použít samy, reagovat na dotazy a ukazovat směr, čemu by se možná měly věnovat a pokud budou potřebovat "interaktivní" vedení, můžeme se domluvit na práci přes skype. Ohodnocení mé skype práce si určí s odstupem času (na posouzení) podle přínosu a možností. Do skupiny budu chodit minimálně jednou týdně, ale běžně spíš každý den nebo ob den.

Ještě jednou vás zvu do skupiny - Emoční terapie

Ráda bych zoodpovědal pár základních otázek, které mi kladlo moje okolí, když jsem se zmínila, že chci „látkovat“. Všechny začínali jsi mag*r…

Proč se chceš vracet 100 let zpátky, buď vděčná, že jsou papírovky…

Hlavní důvod proč jsem začala koketovat s touto myšlenkou, byli finance. Jako rodina s 6-ti členy, musíme přemýšlet, kde vyhazujeme peníze zcela zbytečně a co se dá nahradit, jinou variantou, ale stejně pohodlnou. Pak jsou taky strašně krásné… a jako studovanou ekoložku mě potěšilo, že moje dítě nevytvoří 1244, 65 kg odpadu ročně, ano propočítávala jsem si to… 341 g plně nasáklá (vážila jsem) plena x 10 za den x 365 dní J normální použitá má tak 150g nového obsahu, takže vyhazujeme jen z poloviny využitou věc na jedno použití…  

To budeš každý večer trávit vyvařováním plen?

Ne, proč bych to dělala? Jednou za 2-3 dny to hodím do pračky a je to?

Jednou za 3 dny? To máš doma 3 dny staré pos***é plíny.  To to u vás smrdí, jak ve chlívě, fuj…

O čem je tento článek? 

O návodu, jak správně nakupovat nebo prodávat nejen v bazaru Modrého koníka. Rychle, účinně, úspěšně a spokojeně Jak si vytvořit jméno, které zaručuje kvalitu, důvěryhodnost a spolehlivost.

Někdy si prostě nesedneme

Spousta nedorozumění vzniká na základě nevhodné komunikace, nepochopení nebo špatného pochopení. Někdy si prostě nesedneme. V takovém případě je dobré si zachovat čistou hlavu a jednat stále s nadhledem. Hned na začátku komunikace u inzerátu si můžeme představit, že prodáváme jako skutečný obchodník nebo že jsme vlastníkem oficiálního obchodu a kupující jsou klienti, kterých si vážíme a chceme si je udržet i pro možný následující obchod. Jsme-li příjemní a máme co nabídnout, zákazník se vždy rád vrátí nebo nás s radostí doporučí svým známím. 

Jako kupující si můžeme reálně představit, že si vyjednáváme nákup u odborníka, skutečného znalce v jeho odvětví s douholetou praxí. Zeptáme se na vše, co potřebujeme, slušně, věcně a prakticky domluvíme platbu a předání.

Dejme bazarovým obchodům profesionalitu s lidským nadhledem. Vytvoříme si tak společně bezpečné místo, které nás bude lákat k dalšímu prodeji nebo nákupu. 

Ukradeno z FB

Žáci 9. třídy v dnešní době:
Autor učitelka ZŠ

Pokud si myslíte, že učitelem může být každý,
kdo 45 minut udrží křídu a moč, jste na omylu.

Abyste si to patřičně představili, vybrala
jsem vám 9. třídu v čase, kdy jsou všichni
přijati na střední školy. Člověk by řekl - proč
sem vlastně ty vousaté a prsaté děti ještě chodí
a nezůstanou radši doma, když se stejně odmítají
učit? No protože je pro ně škola jen druh
zábavy, estráda, show.

Tak, připraveni ke vstupu do třídy?

Totální výtlem

Když jsem pracovala v cestovním ruchu svoji první sezónu, nebývala jsem někdy dojmu, že se rodiny s dětmi zbláznily. Naprostá většina chtěla jen do hotelu, který bude mít tobogány a skluzavky. "To neexistuje jiný způsob, jak by se větší děti mohly zabavit?", říkala jsem si. Problém byl hlavně v tom, že takových hotelů není mnoho a ty, které skluzavky a tobogány mají, si logicky účtují vyšší ceny než ubytovací zařízení, kde nic podobného není. Tento fakt už ale málokteří klienti byli ochotni pochopit a vyšší cenu za zábavu svých dětí zaplatit. Dnes už také jako rodič se na stejnou situaci dívám s mnohem větším pochopením. Každý okamžik, kdy se děti samostatně zabaví a nevrhají znuděné pohledy, se počítá. A tak sláva hotelům s tobogány!

Připravila jsem pro vás seznam čtyř z nich, kam stojí zato vyrazit. Třeba ještě tuto sezónu. Mými kritérii při výběru byla kvalita, tedy velmi dobré reference předchozích návštěvníků, dále dobrý poměr mezi kvalitou a cenou, možnost ubytování se dvěma dětmi a zázemí pro malé návštěvníky.

Výsledkem jsou následující čtyři hotely. Začnu od nejlevnějšího, určeného pro méně náročné klienty. Každý další hotel je o něco dražší, ale lineárně také roste spokojenost předchozích návštěvníků. Poslední z hotelů už doporučuje 92% klientů, kteří tam byli, což už má hodně blízko k neexistující dokonalosti. Tady jsou všechny:

1) Magnolia****

Turecko, Turecká riviéra, Incekum

• hotel doporučuje 68% předchozích klientů