Kolo je výborný dopravní prostředek a v podstatě i dobrá sportovní pomůcka, která není natolik drahá, takže se jízdě na kole později může věnovat celá rodina. Je tedy vhodné svoje děti naučit jezdit na kole. Nebojte, naučil se téměř každý, naučí se to i oni. Některým to půjde rychleji,  na některé bude potřeba trpělivosti více. Nicméně jim můžete pomoci v tom, že kolu budou předcházet jiné „dopravní prostředky“, které dítě na jízdu na kole připraví.

Jako první bych jednoznačně doporučila ENDURO – malou plastovou motorku, v podstatě se jedná o jakousi tříkolku (jedno kolo vepředu, dvě vzadu). Tuto motorku můžete koupit dítku cca kolem 1 roku, prostě, když už si je jisté v chůzi. Její výhodou je, jak je již výše uvedeno, že se jedná o tříkolku, takže pád z ní není v podstatě možný, pokud dítě nezkouší vysloveně vylomeniny 🙂 Dítko se buď nožičkami odráží stylem jedna druhá – levá pravá, nebo později i snožmo. Je to jedno, v této fázi jde pouze o seznámení se s něčím, co dítě kamsi přepraví jeho vlastní silou. No, a pokud zrovna nejede, tak může na motorce bezproblémů posedět, neboť se s ním nepřevrhne.

Tip. Až půjdete Enduro koupit, tak se budete divit kolik různých typů naleznete, různé barvy, tvary, motivy... Každopádně si dejte pozor na to, aby motorka nebyla příliš široká, neboť pak by dítě získalo špatný posez vůči nožičkám, kyčlím. A zároveň si dejte pozor na to, aby zadní kola nebyla příliš robusní, neboť pak při odstrkování nastává ten problém, že kola najíždí dítku na nožičky, zkrátka to chce takovou velikost kol, aby když si dítě sedne a začne ťapat nožičkama, aby pohodlně „obcházelo“ zadní kola.

K druhým narozeninám dítku můžete koupit ODRÁŽEDLO – v podstatě malé kolo bez pedálů. Opět chci podotknout, že někteří se na odrážedle naučí dříve, některým přechod ze stabilní motorky na nestabilní odrážedlo bude trvat delší dobu. V žádné případě nespěchejte, netlačte na pilu, když to „nepojede“, tak odrážedlo na nějakou dobu ještě ukliďte a pokračujte v radosti z motorky a počkejte až přijde ten „správný“ čas.

Nicméně odrážet se dítko umí právě z motorky a na odrážedle získá dovednost rovnováhy. Naučí se, že vždy je nutné držet řidítka! Že zkrátka odrážedlo samo nestojí. Však uvidíte sami, jaký se najednou objeví pokrok při přestupu z motorky na odrážedlo.

Opět i odrážedel je velká řada (byl by na to potřeba vlastní článek – rozdělení, vlastnosti atd.). My máme FirstBike a jsme velmi spokojeni – jako rodič jsem především ocenila, že je to velmi lehké kolo, a že když dítě nechce jet, že  ho snadno nesu, i když mám ještě kočárek s mladším synem.

A tip? Tip mám jeden, vždy to chce motivaci, takže kupte zvoneček či jinou houkačku, dítě si rádo zazvoní, kupte na přední řidítka košíček, dítko rádo sveze svoji oblíbenou hračku apod. A určitě nezapomeňte na nějakou barevnou helmu, přeci  jenom už se jedná o „kolo“, ze kterého dítě snáze spadne, my těch pádů máme za sebou několik 🙂 ale také je dobré získat návyk, že na kole se bez helmy nejezdí – opět důležitá je důslednost a upozornit, že všechny děti helmu mají a že všem moc sluší a pokud potkáte někoho bez helmy, tak nedělejte, že to nevidíte, ale opět na skutečnost upozorněte a vysvětlete dítku, jak je to nebezpečné, že až dotyčný spadne, že si může rozbít hlavu apod.

Odrážedlo Vám určitě vydrží do cca 3-4 let, některým, co známe, až do 5 let. No a pak? Pak už přestup na kolo, na kolo se šlapkami, jak říká moje dcera. Ačkoliv dostala kolo se šlapkami ke 3 narozeninám, a ačkoliv velmi dobře uměla na odrážedle, s rovnováhou neměla žádný problém, odrážela se velmi rychle, tak na kole pár problémů nastalo a začalo další učení 🙂 prostě platí, že člověk se učí celý život. Ale o tom, jak  naučit dítě na kole, až v dalším díle.

Režie: děti
Scénář: život
V hlavních rolích:
D. = Dáda, 3 roky a 4 měsíce, čerstvě školkou povinný
L. = Laura, 1 rok a 8 měsíců, tornádo Lů
M. = taťka (viz. můj první článek)

Ve vedlejší roli: mamka

Special guest star: Pippi, Dlouhá punčocha  

07:00 Budíček! Lála mi hladí vlasy a vtírá do nich měsíčkový krém na ruce, co čmajzla na parapetu. Danda ještě polospí, ale už si brumlá každoranní zaklínadlo: Já nechci do školky! Taťka se šlechtí v koupelně.
07:05 – 07:45 Tatínek se věnuje přípravě k odchodu do zaměstnání (snídaně, četba tisku v oné místnosti, volba kravaty ke košili apod.).Já mezitím zběsile pobíhám v pyžamu po bytě. Obě děti chtějí snídani, Dáda chce koláčky, které nemáme, Lauře je to šumák, nejradši má vídeňské párky s borůvkovým jogurtem. Následuje ranní hygiena a oblékací rébus, vše provázeno oblíbeným rodinným songem Ale já dneska nechci do školkyyyy! Konečně jsem syna definitivně zpacifikovala, obula mu boty a zapnula zip na bundě. Je připraven k odchodu. Jsem zpocená, neumytá, nevyčůraná a hladová.
07:46 Dáda potřebuje kakat.
07:47 – 07:50 Rychloakce. Sundat boty, rozepnout bundu, posadit ho na mísu a podat knížku o žralocích. Následně ho přesvědčit k bleskovému vytlačení bobana. M. nás „povzbuzuje“, že takhle se to určitě nestihne (docházka se ve školce uzavírá v 08:00).
07:55 Hurááá, stojíme s L. za oknem a máváme klukům jak šílenci, školka je naštěstí 100 metrů od domu.
08:15 Prozrazuju Lále náš dnešní plán, zkusíme to zas cca po měsíci bez plíny. Doposud se nočník setkal jen s těžkou ignorací a výsměchem, ale jsem odhodlaná s tím něco udělat. Dcera vypadá vcelku poučeně a bojovým pokřikem „platí!“ nadšeně potvrzuje spolupráci.
08:18 Svlékám první mokré kalhotky a punčocháče a čistím koberec v pokojíčku.
08:30 L. chce pustit Pippiiiiiii!!!!!!!!!!!! Je to jediný TV titul, který vzala na milost. Ignoruje cokoliv kresleného, obligátního Krtka nevyjímaje. A zatímco ona Pippi ze srdce a upřímně miluje, my ostatní jí nenávidíme! D. při vyslovení jejího jména zdrhá, M. má na něj alergii a já si představuju špendlíčky a panenku ve stylu voodoo!Jelikož jsme doma samy dvě a já potřebuju zkulturnit byt, tak to pouštím a mizím. L. v extázi: http://burgerovci.rajce.idnes.cz/000_videa/
09:30 Druhé kalhotky a druhé punčocháče míří do pračky, utírám gauč a vytírám pod ním.
09:45 L. se rozhodla přerovnat mojí knihovnu. Po zemi rozestavěla komínky rozličných titulů. Dva své nejoblíbenější, Hmyz a pavoukovce a Infekci od Robina Cooka, si přenáší na křesílko a listuje.
10:00 Třetí spodky v pračce, tentokrát to bylo i s „pokladem“. Uždibuju polomáčenky dle vzoru E. Holubová v Knoflíkářích (rychle, vestoje a zády k dítěti). 10:40 L. pojídá polévku, zásadně sama. Vývar a nudle jí crčí ze lžíce do klína, z klína na židli a následně na podlahu crčí něco jiného. Stahuju čtvrté spoďáry a už na to seru! Zkusíme to zase za měsíc….
11:00 Oblékáme se a míříme na procházku zakončenou vyzvednutím bráchy ve školce.
11:05 – 11:45 Cesta k mateřince je lemována živým keřem s černými bobulkami. Laura je chce všechny osahat, otrhat a rozdrtit v dlani a dost se diví, že jsem proti. Ráda bych určila směr procházky, ať trochu užijeme venkovního vzduchu, L. je v opozici, odmítá se hnout od třetího keříku vpravo. Za všeobecného veselí kolemjdoucích ji řvoucí v náručí přenáším o 200 metrů dál, kde už keříková herna není. Pokračujeme ve výživné vycházce, L. si sedá do mokrého listí, čvachtá se botama v blátě, olizuje všechny tyčky všech plotů a vyhlíží štěkající voříšky za nimi.
11:50 Přicházíme do školky, potkáváme paní kuchařku. Ptá se Lály, jak se jmenuje. L. se nenechá zmást a střelhbitě pálí: „Pippi!!!!“.
11:55 Děti se vítají, jakoby se roky neviděly.
12:05 – 12:15 Cestou domů Dáda zakopává o čáru nakreslenou křídou na chodníku, ječí, odmítá se podívat na svoje dlaně a hystericky vyzvídá: „Nemám krev??“, uklidním ho, že ne. On pokračuje: „Nemám kůži???“. Začínám být nesvá, chtělo by to panáka, ale je dost brzo….
12:30 Lifruju je do postele. Přednáším Krtka a autíčko a pak pokorně čekám až jim zaklapnou víka. V hlavě mi šrotuje seznam o velikosti A4, co všechno za dobu jejich spaní chci stihnout (vytřít kuchyň, sundat staré prádlo, pověsit nové, umýt si hlavu a nalakovat nehty, žehlit, …).
13:00 Spí!
13:00 – 15:00 Vařím si kafe, otvírám notebook a pomyslnou A4 házím do koše. Potřebuju se socializovat, a to mi MK a FB a Dr. House v TV dopřejí
16:00 Zkouším Dandovi sako k obleku, který mi dopoledne donesla v balíčku pošťačka. Za 3 týdny se mi vdává ségra 🙂. Strašně, strašně, ale strašně mu to sekne! L. nemůže zůstat pozadu. Natahuju jí družičkovskou róbu, kterou doplňuje mými pantoflemi vel. 41. Ruku v ruce, v teplákovo-elegantním tónu korzují po pokojíku. Přísahám, že písnička, linoucí se zrovna z cd, je obrovským dílem náhody 🙂🙂 http://burgerovci.rajce.idnes.cz/000_videa/
19:00 Naháním potomky do vany, Laura tam strašně chce, Danda tam strašně nechce. Nakonec se mi je tam podaří oba naskládat. Dádovi musím odpřisáhnout, že mu určitě nebudu mýt vlasy, mezitím potápka L. už má dávno hlavu zabořenou pod hladinou. Za chvíli tu plavou všechny sprcháče, šampóny, houby na mytí a mušle od moře. Hračky do vody stojí nedotčené na původním místě. Lálu dost zajímá Dandův pinďa, Dádu nezajímá na Lále nic (kluci dospívají později)….
19:20 D. řve, že chce z vany, že už má na prstech varhánky!!!!
19:25 – 19:45 Snažím se oba narvat do pyžama, Dáda naříká, že sám to „emumí“ a nedokáže, Lauru chytá hysterický záchvat, protože ona se chtěla obléknout sama a já jí drze pomáhám!
20:00 Čištění chrupu. Já zatím odklízím důsledky vodní apokalypsy po koupeli. Laura právě pojedla všechen elmex z kartáčku a nahradila ho tekutým mýdlem z dávkovače na umyvadle.
20:20 Ráda bych se taky vysprchovala a měla tak fóra na pozdní večer. Sedím ve vaně a obě děti visí přes její okraj a sledují mě. Dáda chce, abych si zítra nalila konvičkou do prsou mlíko, že Lálu nebaví pít z flašky, že by si mohla dát zas jednou z prsa. Na mateřský slovo „soukromí“ dostává úplně jinej rozměr….
20:30 Hurá do pelechu, jdu číst pohádku. Klasické trio: Ema Naopak pro Lauru, cokoliv ze Špalíčku pohádek pro Dáňu a závěrem ještě mluvené slovo v podobě Boudy, budky. Zhasínám. L. boří svůj obličej do mého a pevně mě objímá kolem krku. D. mi pro změnu kopíruje svým tělem páteř. Čekám až usnou…
21:15 Spí!!!!!!!!
21:20 Klika cvakla, dvéře letí, taťka vchází do futer. Vyšťaven z náročného dne v práci má nutkání mi vše vyprávět. Chápavě přikyvuji, občas hlesnu „máš to těžký“, o čem mluví, netuším….odposlech jsem vypnula už ve 21:00 🙂
22:45 M. vytuhnul a ovladač mu vypadl z ruky! Jupí! Jsem osvobozena od hodiny tělocviku a místo sexu na gauči zapínám Sex ve městě. Je to delší, vtipnější a dá se při tom háčkovat.
24:00 Budím taťku a jdeme se společně nějak vměstnat mezi potomky. Ano, to jsme my! My, co spíme všichni na hromadě 🙂
24:00 – 03:00 Hrajeme šachy na šachovnici pod krycím názvem manželská postel. Lála táhne koněm na f4, posléze se Dáda sune na c6. Já trapně uhýbám na h1 a taťka zbaběle zdrhá na a1.
03:15 Laura vyžaduje své každonoční „mlííí“, vyžahne flašku, pokárá mě, že toho bylo zase málo: „Ty-ty-ty mami!“ a je zas tuhá…
03:20 – 06:45 Šachy repete, snaha o rodičovskou odvetu je beznadějná,  šach-mat ve prospěch mrňousů.
06:45 Mám dádův prst v uchu a lálin nos v pupíku, slyším šepot…L: Máma hají?? D: Néé, to dělá jenom jako!!!

..........................................listopad 2013......................................................

Společnost Mamaja group požádala čtyři maminky, aby po dobu jednoho roku používaly látkové plenky POP-IN. Zaznamenávala jejich dojmy, radosti i strasti.

Naše maminky

Do projektu se zapojila trojnásobná maminka Zuzana, která používala již starší verzi POP-IN. Dále Lucie, která má dvě děti. Nejprve používala plenky u dcery, nyní u chlapečka. Může srovnat, zda je rozdíl při používání látkových plenek u holčičky a chlapečka. Třetí maminkou je Anna, která v září 2011 porodila svého prvního chlapečka, a čtvrtá Romana, ta porodila své první dítě na začátku srpna 2012. Dvě maminky jsou zkušené, dvě prvorodičky.

Řeč bude o praní plen, sušení, potřebách k přebalování, běžném používání látkovek a mnohém dalším.

Supermatka, biomatka, očkovačka, neočkovačka, látkařka,..... to vše je nám na MK známé. Ale poslední dobou se tu objevuje druh nový, tzv. fanatická matka.

Je jedno, do jaké skupiny patří a jaké názory zastává. Jejím hlavním cílem je přesvědčit ostatní o své, té jediné, pravdě. Používá k tomu články, KZ, komentáře ke KZ. K jednomu z rysů patří používání tisíce vykřičníků a otazníků nejen na konci vět, ale i u slov, která potřebuje zvýraznit. Další vlastností je časté odvolávání se na selský rozum (pozn. její názory se často se selským rozumem vylučují), oponentkám vytýká nedostatek inteligence a zarytě se účastní každé diskuze, kde jen náznakem padla zmínka o jejím zájmu. Není výjimkou, že vymýšlí konspirační teorie hodné hollywoodských trháků.

A jak se zachovat, pokud takovou fanatickou matku potkáme na stránkách MK? Klidně se s ní podělme o svůj názor, vězme však, že pokud nebude stejný, jako ten její, čeká nás odpověď, která mnohdy hraničí se slušným chováním. Proto je v takových situacích lepší nereagovat. Ono totiž mlčení není vždy jen souhlas, někdy to může znamenat neochotu bavit se dál s... (teď by se hodilo napsat slovo blbcem, ale v tomto článku nechci nikoho urážet)

A jak slovo fanatismus vysvětluje Wikipedie? „Fanatismus (z lat. fanaticus, posedlý, od fanum, posvátné místo) je slepá vášnivá zaujatost, nekompromisní a krajně jednostranný postoj nebo jednání člověka, který nějaké téma, myšlenku nebo věc pokládá za tak cennou - případně tak ohroženou - že námitky či odpor proti ní vyvolávají jeho zuřivost. Fanatik se vyznačuje neschopností kritického odstupu, intolerancí, nepoučitelností a jistou omezeností.“

Článek není urážka kterékoliv konkrétní maminky nebo skupiny, berte jej, prosím, s nadhledem, se kterým byl psán. Protože fanatickou matkou se může stát každá z nás, a každá z nás, přiznejme si to, někdy o svém názoru ostatní tak urputně přesvědčovala, až samotná otázka původní tazatelky ztratila význam. Já se alespoň k tomu přiznávám a do budoucna se tomu chci vyvarovat 🙂

Bamboolik se rozhodl pomáhat dětem z kojeneckého ústavu v Krči. Až do konce roku proto Bamboolik pošle dětem 20 Kč z každého kusu bambusového oblečení (kromě ponožek a punčocháčů), který zakoupíte na našem e-shopu.

Do začátku už Bamboolik vložil 1500 Kč, každý týden až do Vánoc se budete moci na našich webových stránkách podívat, jak se nám se sbírkou daří a čím dětem uděláme radost. A pokud byste chtěli přispět víc, stačí při nákupu u nás přidat do košíku speciální „produkt“:dvacetikorunový příspěvek dětem. Moc se těšíme, že dětem k Vánocům uděláme opravdovou radost!

A tady už aktuální stav:

Prosím maminky, udělejme radost dětem v Klokánku: 

Pojďme vytvořit hezké Vánoce dětem, které nemají to těstí, že mohoumít vedle sebe mámu a tátu, kteří by je milovali ... dětské o i nesmějíbýt o Vánocích smutné!!!Tato akce vznikla na podporu dětí v dětských Klokáncích.Klokánek je zařízení spadající pod Fond ohrožených dětí R a jsou zde děti snad s nejtragi tějším osudem: děti týrané psychicky a fyzicky,pohlavně zneužívané, odebrané rodičům z důvodu nelidskéhoacházení, špatné péče, aj. Jsou zde děti od 0 do 18-ti let věku.Právě proto, aby se smály i o i dětí z Klokánku, vznikla akce Vánoce patří dětem, do které by se ráda zapojila také Ostravská univerzita v Ostravě.Sta í málo. Do krabice od bot dát pár drobností a dáreček předat na sběrné místo. Všechny krabice budou předány vybraným Klokánkům v ČESKÉ REPUBLICE .

.POPIS JAK NA TO:

Klasickou krabici od bot včetně víka (standardní krabici ne velkou odkozaček) polepte dárkovým papírem a naplňte dárečky pro děti - věcmi pro chlapce nebo holčiku ve věkové kategorii 2-4, 5-9 nebo 10-14 let.Krabici prosím označte etiketou, aby bylo jasné, pro koho je krabice určena. Vítaná je směs obleč ení, hraček,školních potřeb, hygienických potřeb a sladkostí,  dle vlastního uvážení. Takto zabalený a označený dárek odevzdejte nebo pošlete vnitřní po tou na sběrné místo - na rektorát univerzity p. Ritě Chocholoušové, a to nejpozději do 30. 11.2013. Po tomto datu Ostravská univerzita v Ostravě zajistí doruč ení v ech dárečků do Klokánku. 

Společně d o k á e me  V á n o c e  t ě m t o  d ě t e m  u d ě l a t  k r á s n é , p r o t o ž e   Vánoce patří DĚTEM!!!

Každá minuta, každý okamžik je ojedinělý a neopakovatelný. A ještě k tomu pro každého jiným způsobem. Ten samý moment přináší každému z nás odlišné překvapení, nástrahy a obdivuhodnosti, které nás potěší nebo naopak přinesou větší starosti.

Poďme se zabavit nad veselými, roztomilými příhodami nebo se nechat unášet příjemnými úvahami, které pocházejí od maminek na Koníku.

Pravdivost pověr

„ 🙂 podle krve...holčička, podle stavu pleti...holčička, podle pověry s prstýnkem...holčička, podle tvaru bříška....holčička, podle ultrazvuku CHLAPEČEK!!! Budeme mít Ondráška🙂“

Nádherný okamžik

„ Dnes je to přesně dva roky, kdy mi bylo doktorem potvrzeno, že to malé něco, které mi šoupli do bříška, se ujalo a moc se mu u maminky líbí 🙂 Byl to nádherný den, nikdy nezapomenu ten nádherný pocit....a to nepopsatelné štěstí v manželových očích, když mě držel za ruku a díval se zamlženým pohledem na obrazovku, kde byla vidět jen nepatrná bublinka.... A i když nás ta naše bublinka občas přívádí k šílenství, je to to nejkrásnější, co nám život dal...naše milované miminečko Nikolkovaté ♥♥♥“

Opět je Niki trochu nemocná. Má nějakou bakteriální rýmu, na kterou dostala nakonec antibiotika. Nejprve jsme léčili obyčejnýma kapkama a mořskou vodou. Pak se přidal Sinupret. Začalo jí téct i z očí, tak na oči Tobrex a tím jsem měla vytírat i nosánek. Ale stále nic moc zlepšení. Tak jsme šly s rýmou k doktorce (což normálně nechodíme, ale tahle už trvá měsíc a je pořád ošklivá). Udělala výtěr a po výsledcích máme od tohoto týdne antibiotika. Prý jsou ty bakterie záludné a nesmíme mezi děti (ven naštěstí ano). A tak znovu tvoříme. Ze včerejšího díla jsem nadšená a Nikča vypadá, že taky 🙂

HOUSENKOVÝ POŘADAČ

Co je potřeba:
Roličky od toaletního papíru
Tempery a vše k nim (štětec, voda 🙂
Lepidlo (my ještě zafixovali sešívačkou - raději)
Polystyrenovou kouli na hlavičku (popř.ocásek)
Něco na tykadla, oči, nos (popř. nožičky)

Jdeme na to:

Nejdřív Niki pomalovala vnějšky a já ji pomohla s vnitřky ruliček

Pak přišly na řadu koule

To si fotila Niki sama - umělecké foto 🙂

Nejčastější onemocnění v gynekologii, kterým bakteriální vaginóza je, se potvrdí při vyšetření u 40 až 50 % žen, které mají výtok. V průměru 35 % žen se pak zpravidla potýká s chronickým opakováním tohoto zdravotního problému. Málokterá žena si uvědomuje, že léčba antibiotiky odstraní infekci samotnou, ale nemusí definitivně vyřešit problém. Ten totiž vzniká narušením přirozené rovnováhy poševního prostředí. Ženy trpící bakteriální vaginózou by měly završit antibiotickou léčbu užíváním vaginálního gelu s prebiotiky. Proč? Aby se dosáhlo optimálního obnovení vaginální mikroflóry a snížilo se riziko opětovného výskytu obtěžujícího onemocnění.

Základem je zdravá sliznice

Poševní sliznice je tvořena několika vrstvami, které tvoří tzv. dlaždicový epitel o tloušťce 3 až 4 mm. Její povrch je osídlen celou řadou bakterií, a to jak těmi prospěšnými, tak nepřátelskými tzv. patogenními, které mohou vyvolat infekci. Ty jsou samozřejmě v menšině, nebo se vyskytují ojediněle. Obě skupiny bakterií žijí v rovnováze a když je vše v pořádku, patogenní bakterie nemají prostor a podmínky na to, aby se dostatečně pomnožily a vyvolaly onemocnění. Jako „potrava“ pro zdraví prospěšné bakterie (laktobacily) slouží živočišný škrob – glykogen uložený v buňkách dlaždicového epitelu. Při jeho štěpení vzniká kyselina mléčná zajišťující kyselé prostředí, které prospívá koloniím laktobacilů a naopak škodí patogenním bakteriím. Pokud sliznice nemá zajištěnou správnou výživu, tloušťku a dostatečné množství glykogenu dochází k narušení vaginální mikroflóry.  

 Záškodníci

Jak vlastně k bakteriální vaginóze dochází? Příčin může být několik, od nevhodných hygienických návyků, častého střídání partnerů, nadměrného užívání vaginálních výplachů přes používání některých léků (antibiotika, antimykotika, aj.) až po různá zdravotní onemocnění, jako je například cukrovka nebo poruchy imunity. Na vině jsou též výkyvy v hladině ženských pohlavních hormonů estrogenů, které zodpovídají za kvalitu vaginálního epitelu a tedy logicky za dostatek stravy a vhodné podmínky pro pomnožení tělu příznivých laktobacilů. Hormonální nestabilita je spjata s kojením, menopauzou či užíváním antikoncepce. Ano, právě nízkodávková antikoncepce (tedy antikoncepce s nízkým obsahem estrogenů) či čistě gestagenová antikoncepce může být příčinou atrofie vaginální sliznice a následně narušení rovnováhy vaginální flóry. S menšími hormonálními výkyvy si dokáže organismus poradit. Vysoké či dlouhodobé kolísání pak vede k rozvoji poševních infekcí.

Signalizační výtok

Výtok z pochvy je jedna z nejčastějších příčin návštěvy žen u gynekologa. Frekvence návštěv vyplývá především z častých opakování tohoto typu infekcí. Po narušení přirozené fyziologické rovnováhy poševního prostředí dochází k mnohem lehčímu množení různých patogenních mikroorganizmů. Co pak s tím? A proč se tak často opakují? Příčinou není samotná infekce, ale především nedostatečná schopnost obnovit bakteriální prostředí v pochvě. Pojdme si o tom říct troche víc.

Zdravá pochva (vagína) je přednostně osídlena ochrannými mléčnými bakteriemi – laktobacily, které zajišťují její samočisticí funkce a především brání růstu jiných mikroorganizmů. Při zánětlivých onemocněních však obvykle dochází k nahrazení této přirozené mikroflóry škodlivými a patogenními mikroorganismy, které vedou k poruše kyselosti vaginálního prostředí, rozvoji zánětu provázeného svěděním a pálením a produkci výtoku. A tím valstně k rozvoji onemocnění.

Poševní mikroflóra a laktobacily

Pokud žena neužívá hormonální antikoncepci, charakter poševní sekrece se mění v závislosti na stadiu menstruačního cyklu, zvláště na hladinách hormonů, které se v jeho průběhu tvoří. V době těsně před ovulací, kdy je hladina estrogenů na nejvyšší úrovni, obsahuje poševní sekret poměrně veliké množství průhledného tažného hlenu, skoro jako vaječný bílek, někdy až řídkého, s pocitem mokra. Tak je to ale správně, je to známka toho, že žena ovuluje, tj. že jí dozrávají vajíčka a je schopna počít nového potomka.

Zmnožená sekrece však může být rovněž psychosomatického nebo alergického původu (např. alergie na pryž kondomu, na složky kosmetických a pracích prostředků atd.). V naprosté většině případů se ale jedná o tzv. dysmikrobii, neboli narušení rovnováhy v poměru bakterií osidlujících povrch poševní sliznice.

Různé mikroorganismy nás doprovázejí prakticky od počátku života až do jeho konce, některé nám pomáhají, abychom naši životní pouť dobře zvládli, jiné nám mohou život a zdraví zkomplikovat.

Těhotenství je pro nastávající maminky obdobím těšení se na vytoužené dítě, ale přináší s sebou zvýšené zdravotní nároky. Tentokrát se zaměříme na foláty, tedy přeměněnou, lidem známější kyselinu listovou. Ta ve své základní formě pro organismus nemá vlastně žádný význam. Teprve foláty, což jsou tělem přeměněné, pro organismus hodnotnější a biologicky aktivnější formy, jsou zodpovědné za účinky v těle. A to se málokdy ví, neboť obecně se používá pouze pojem kyselina listová. Ale právě folátům, vděčíme za zdravý vývoj a růst miminka. Pojdme se tedy bavit o folátech. Ty ovlivňují dělení buněk a tvorbu tkání a orgánových soustav, tvorbu červených krvinek a tedy dýchání tkání, ale nově se ukazuje, že by mohly být též zodpovědní za správné prokrvení placenty a tím tedy i výživu dítěte. Jsou tedy stěžejním faktorem, který snižuje výskyt vývojových vad, jako jsou rozštěpy páteře či patra, vývojové vady močového a pohlavního systému nebo srdečního septa, ale i výživu dítěte v jeho nitroděložním vývoji a správný průběh těhotenství. Přinášíme jednoduchý přehled, kdy tělo během těhotenství volá po zvýšené "dávce" folátů spolu s nastíněním rizik, která vhodnou péčí můžete minimalizovat.

Co se v těle s kyselinou listovou děje

Optimálně by každá měla žena udržovat denní příjem kyseliny listové/folátů na 0,2 mg, což lze při respektování určitých stravovacích zásad dosáhnout správným jídelníčkem (tepelná úprava totiž zničí až 90% kyseliny listové a podobně je tomu i při skladování potravin). Už na startovní čáře může dojít k handikepu způsobeném vařením či skladováním zdrojů kys. listové, proto se dnes poměrně často průmyslově vyráběné potraviny touto složkou obohacují, příkladem jsou ovesné vločky, musli, nebo i některé druhy pečiva. Komplikace se však netýká pouze ideálního množství kys. listové přijímané ve stravě ale právě schopnosti těla ji přeměnit na aktivní složky, tedy ty zmiňované foláty. Neschopností této přeměny je totiž postiženo až 50 % všech žen. Jinými slovy i přestože žena přijímá dostatek kyseliny listové v potravě nebo v zelenině, její těho může trpět nedostatkem aktivních folátů. Jak se toto projevuje? V běžném životě např. únavou či chudokrevností Proč? Důvodem je genetická porucha enzymu MTHFR, který je za tuto přeměnu zopovědný. Oba problémy může pomoct řešit látka zvaná Metafolin. Metafolin je zjednodušený název pro aktivní folát, který tělo využije pro dělení buněk a jiné pochody bez nutnosti přeměny, a dává tedy maminkám vetší jistotu, že budou mít dostatečnou hladinu kyseliny listové, vlastně tedy terminologicky správně hladinu folátů.

Na tomto místě by bylo dobré připomenout, že toto postižená se netýká pouze o žen, vyskytuje se samozřejmě v celé populaci, i u mužů, ale ti jak víme nerodí a nepotřebují zvýšenou potřebou folátů v průběhu těhotenství pro správný vývoj miminka. 

Bezpečné počení

Pro bezpečné početí existuje pomyslné ochranné pásmo 906 nmol/l folátů v krvi, kterého dosáhnete už po měsíčním užívání 0,4 mg Metafolinu v kombinaci s kyselinou listovou. Toto je hladina folátů v krvi, kdy je minimalizované riziko vývovjových vad z pohledu výživy až k nule. Navíc organismus profituje i s dlouhodobého užívání. "Je prokázáno, že užívá-li žena kyselinu listou více jak rok před otěhotněním a pokračuje v něm během těhotenství, znatelně snižuje pravděpodobnost předčasného porodu, a to až o 70%," říká MUDr. Michal Koucký, Ph.D. z oddělení rozikovéjo a patologického těhotenství Gynekologicko-porodnické kliniky VFN a 1.LF UK v Praze.

V březnu jsme představili nové kalhotky Ella’s house. Pracovali jsme na nich společně s maminkami, které je zkoušely na vlastních dětech. Co na ně říkají po tři čtvrtě roce používání?

Nabízíme dva druhy: obrázkové s fleesovou vnější vrstvou a vnitřkem s pul materiálem; polyesterové bez fleesu s vnitřní pul vrstvou. 

Marcela, Frýdlant nad Ostravicí, 1 dítě

Ella’s house kalhotky jsou z příjemného materiálu a líbí se nám jejich barevné provedení. Používáme hlavně ty bez fleesu, protože jsou méně objemné.

Petra, Otrokovice, 2 děti

Musím ocenit hlavně polyesterové kalhotky bez fleesu. Mají kapsu na schování plenky. I když obrázky na svrchňáčcích s fleesem jsou také kouzelné. Stejně tak musím vyzdvihnout, a to u obou kalhotek, dvojité gumičky kolem stehýnka. Svrchní kalhotky, které je nemají, pro nás byly katastrofou. Tohle považuju za velké plus.

Zdravím Vás, maminky  na plný úvazek, nastávající, i Ty s již odrostlými ratolestmi 🙂 

Začnu pár slovy o mém příběhu, aby jste lépe pochopily mé myšlenky, pocity, niterní pohnutky...

Narodila jsem se po urputném boji své maminky (která letos oslavila 61 let a nadevše ji miluji) v roce 1994. Můj otec byl jejím druhým manželem - v prvním manželství se jí narodili synové Jiří, Martin a nejmladší dcera Jana. Radost z dětí byla utlumena faktem, že jejich otec velice rád holdoval lehkým děvám a nestyděl se je přivést až domů, do jejich společné ložnice. Jako policista měl výrazný plat, tedy děti se měly dobře. Postavili společně s maminkou velký nádherný dům, nicméně spokojena se svým životem nebyla - přesto při práci, stavbě domu a třech dětech vystudovala druhou střední školu. Nastal zlom, když syn Jiří po několikanásobných slibech otce v 16ti letech ztratil nervy a vyjel se na motorce projet sám (otec nejevil zájem jet s ním) a v mlze jej srazilo auto a on nehodu nepřežil... tehdy maminka sebrala poslední síly a od manžela odešla do maličké garzonky - děti chtěly zůstat u otce. Po pár letech, co pracovala jako archivářka jí začal nadbíhat o 10 let mladší skladník. Po nějaké době se uvolila, že si s ním vyjde a po dalších pár letech se vzali a maminka se nastěhovala k otci domů a začali rekonstruovat podkroví v domě jeho rodičů. Se svojí tchýní k sobě nikdy nenašly cestu - pro ni nebyla maminka dost dobrá - stará, s dětmi, rozvedená...

Čtyři roky po svatbě se snažili a maminka nemohla otěhotnět (40 let). Když se podařilo, radost byla dvojnásobná, protože čekala dvojčata - dvě holčičky. Začala s výbavičkou, koupila si kočárek pro dvojčátka, pletla na dvě miminka... a nastala další životní rána. Jedna z holčiček trpěla Downovým syndromem a dostala na výběr ze dvou možností (podotýkám, že mluvím o roku 1994, kdy tyto výzkumy byly u nás v začátcích). Buď donosí obě holčičky a bude riskovat, že nepřežije ani jedna (pravděpodobnější), a pokud ano, tak jedna z holčiček bude vždy úplně jinde, než ta druhá - a nebo usmrtit postižené miminko v děloze a donosit pouze jednu holčičku. Na rozmyšlenou neměla ani 24 hodin a můj otec jí také nepomohl, když jí na otázky odpověděl slovy: "Nech to zabít, kdo se na to má dívat...". Tehdy nastala další životní rána - její druhý životní partner nebyl tím, se kterým by chtěla žít - definitvně se jí otevřely oči. Rozhodla se pro variantu, kdy dá šanci alespoň jednomu tvorečkovi přijít na svět, přestože pro ni toto rozhodnutí nebylo nikterak jednoduché a šance, že alespoň jedno miminko přežije byla 50:50. Donosila tedy jednu živou a jednu mrtvou holčičku úspěšně až do 9 měsíce a týden před termínem byla na kontrole u svého lékaře, který si od ní vzal dokumentaci se slovy, že jak se za týden vrátí z dovolené, tak ji odrodí. Jak už to bývá, porod přišel dříve a maminku odvezl tchán do porodnice - bez dokumentace, v bolestech. Tam ji doprovodil na porodní - kde ji NEPŘIJALI, PROTOŽE NEMĚLA DOKUMENTACI (Olomoucká nemocice). Rodila tedy v křečích na chodbě a nikdo si jí nevšímal. Až jedna studentka co procházela s hrůzou v očích utíkala o patro výš do jiného oddělení, kde měla praxi a zburcovala doktory, že jim paní rodí na chodbě a nevypadá to dobře. Doktoři pro ni utíkali, a poslední co maminka slyšela, než začal působit uspávací prostředek na operačním sále bylo: "Tohle jsem ještě neviděl!". Císařským řezem se "narodilo" nejprve mé dvojče a potom já. O život jsem usilovala od naprostého počátku, od okamžiku zrození. Narodila jsem se maličká, vyčerpaná, se srdeční vadou a narodila se mne "jen půlka". 

Když maminka překonala všechny tyto zážitky, dětská doktorka jí řekla, že nikdy nebudu chodit. Nevěřila jí, stála si za tím, že její holčička všechno zvládla a je přeci v pořádku! Ale svědomí jí nedalo a nechala provést vyšetření. Lekářka měla pravdu. Nikdy jsem neměla chodit. Maminka se nevzdala a začala  mne vozit na Vojtovu metodu. A světe div se, já nejen chodím, ale jezdím na koních, sportuji a žiji plnohodnotný život. Jen díky pozornosti lékařky a láskyplné péči mé maminky. Srdeční vada se sama upravila natolik, že mne již téměř neomezuje - a doporučení, že nikdy nesmím žádný sport dělat aktivně, natož závodit na koních bylo zbytečné. Právě proto, že jsem bojovala a maminka mne v tom podporovala jsme to obě zvládly. 

Když mi maminka tyto zážitky sdělila, bylo mi 15 let. Dva roky jsem jí nemohla odpustit, že mi to neřekla dříve. Vždy jsem měla pocit, že mi "něco chybí".... pouto dvojčat se nedá jen tak roztrhnout.  Až v mých 17 letech jsem jí byla schopna odpustit - a také sobě, za své reakce, protože pro ni to bylo mnohem, MNOHEM náročnější. A začala jsem náš vztah vnímat úplně jinak. Celý život mi dávala, co jsem potřebovala a spoustu navíc. Ne zadarmo, ale vždy se snažila dát mi vše, co mohla. Jednala se mnou od malička jako se sobě rovným člověkem - nikoli jako s dítětem, ale jako s malým člověkem. Vztah matka/kamarádka a dcera/kamarádka. V mých 14 letech nás otec defintivně připravil o střechu nad hlavou. Maminka se s ním rozvedla, bojovaly jsme o to, abychom zůstaly spolu... a zůstaly. Prošly jsme si bahnem na úplném dnu v době, kdy jsem nejvíc potřebovala oba rodiče a domov, který jsme neměly. Zvedly jsme se a šly jsme dál za svým cílem - žít NORMÁLNÍ ŽIVOT. Nepotřebovaly jsme hromadu peněz, chtěly jsme mít jen místo, kde bychom mohly být doma. Stále náš boj pokračuje, až na to, že já jsem svůj domov našla - u svého partnera. Vždy budu doma tam, kde je on a moje maminka. Mamince jsme našli byt a ona se dál snaží vše dotáhnout do zdárného konce, abychom mohly žít náš vysněný život - bez obav z exekutorů a dalších proher.

odzim je u nás ve znamení výletů. Táta má konečně méně práce a tak si může dovolit vyrazit s náma. Nikča je nadšená a moc si to s ním užívá, takže mě skoro nepotřebují, když zrovna nemají žízeň nebo chuť na sváču, která je v baťohu a ten musím připravovat já 🙂

1. výlet - DRAKIÁDA  v Rychnově nad Nisou

Nikčin nejoblíbenější drak - ryba

Na výlet nás vytáhla "švagrovka" s dětma a byla to paráda. Moc chválím bandu z Rychnova, která vše pro děti připravuje. Byla to už druhá akce, na kterou jsme se vydali (první byla pohádková cesta) a opět nezklamali.
Niki pořád vykřikovala, ať kouknu na tohohle a tamtoho draka a nejvíc se jí líbil ten ve tvaru obrovské ryby. Hrálo to tam všema barvama. 
Navíc se děti projely
ve vojenském transporteru, na sajdkáře a Nikča sedla i na motorku a střílela z kuše. No zážitků plno. 

Nikča na krosce 🙂

Kuba s Pepou na sajdkáře - pěkně se projeli