Předem bych chtěla napsat, že jsme se o miminko s manželem snažili první měsíc od vytažení tělíska a hned se zadarilo... Na jeden jediný pokus... Byli jsme moc šťastní doma již mame 5 letou holčičku dostavili jsme domeček a tak byl sourozenec přáním nás všech.. Jenže život je nevyzpytatelny a s vytouzeneho miminka se ukazalo mimodelozni těhotenství... Věděla jsem co me čeká, pokud ho lékař potvrdí... Přijdu o vejcovod... A také ano... Vzali mi levý vejcovod a ja se vzbudila z narkozy a bylo mi šíleně špatně...  V te době jsem mela kolem sebe těhotnou ségru moji nejbližší bytost jiz druhé miminko jsme čekaly spolu a i manželka od mého bráchy čekala miminko... Těhotné jsme byly všechny měsíc od sebe... Takze kdyz ony vybiraly vybavicku a tesily se z příchodu miminka ja odjizdela na měsíc od mojí milované dcerky a manžela do lázní... Lékař mi to doporučil kvůli srustum a šanci na to mít ještě dítě... Byla to šílená představa být měsíc bez rodiny... Hlavně bez moji male dcery... Ale v lázních život plyne jinak, nemáte starosti a tak máte čas se regenerovat na těle i na duši... Měsíc uběhl a ja se vrátila domů... Bylo léto začínaly prázdniny... S manželem jsem se domluvila ze nyní miminko na čas odlozime doděláme vse na domečku užijeme si děti co se chystají přijít k nám do rodiny... Jenže život píše scénář sám... A tak se nám jiz potřetí podařilo udělat miminko na první pokus ( i první dcera byla na poprvé) otěhotněla jsem absolutně mimo ovulaci den po menstruaci... Ale když miminko chce přijít cestu si prostě najde... Ze začátku jsem se moc neradovala byla jsem vnitřně šťastná ale po mimodeloznim těhotenstvi jiz opatrná... Mezitím, kdyz jsem chodila od začátku na odběry hcg jako samoplatce protože to je největší ukazatel prosperujícího tehu, jsem celá šťastná s hodnotou 6386 jela ukázat sestře, a mela jsem dopravní nehodu... Naštěstí ze zadu a nic moc vážného se nestalo ale i tak ten stres... Ale to vse špatné uz jsem si vybrala a od te chvíle jsem celé tehu mela ukázkové... Zadny problém všechny testy ok niminku se darilo krásně ♥️♥️♥️ v 38+2 mi doktor na kontrole řekl, ze za chvíli budu rodit, porodní cesty připravené vak blan naleha takže si myslí ze co nevidět praskne voda... Okamžitě volam manžela protože jezdí kamionem, tak at si vezme dovolenou ze doktor přece říkal... Nevěděli jsme pohlaví a manžel u porodu chtěl moc být.. Mela jsem každou noc šílené Poslicky ležela jsem kazdou noc ve vaně a nespala... Manžel hrál s mym bráchou fifu a čekali jsme kdy to jako přijde... Vypila jsem 3krat ricinový kojtejl, delala bylinnou naparku. Lnene semínko jedla na kila a malinik pila na litry... To vse mi doporučila ma sestřička a za to ji mockrát děkuji.. Ale o tom později... Ve Cvrtek mi. Mudr udelal Hamilton. Hmat..  To jsem byla 38+4... Rikal ze je vazne vse krásně nachystané a ze mi teda trošku pomůže..  Nic nedelo.. Jen jsem mela opět poslicky.   V pátek jsen sla s kamaradkou a dětmi na hřiště dala jsem si boruvkove mochito a ještě jsme si dělaly srandu ze je to muj drink k porodu... Večer jsme se s manželem koukli na film a sli spát... Spala jsem celou noc tak krásne jsem se dlouho nevyspala... V 5 ráno me ale vzbudila zima. Pod sebou jsem mela kaluz... Rikam si ze bych se jako pocurala? Rychle jsem spěchala na wc.. Nic neteklo..  Ale jakmile jsen se zvedla a sla do obýváku vedela jsem na tuty ze je to voda.   Přesně takhle jsem si to vysnila... V klidu doma... Kolem půl 6 budím manžela ten nechápe co se děje... Rikam lásko praskla mi voda... A on cože jako ted! Tak brzo? Samozřejmě si dělal srandu. Čekali jsme týden az to přijde a těšili se 9 měsíců na to az miminko bude s námi... Jdu do sprchy. Manžel budí dcerku, chystá ji snídani. Nese tašky do porodnice na chodbu a batůžek co ma dcerka sbaleny k babičce. V 7 hodin vyrazíme. Volame tchyni ze vezeme malou ze rodime. Volám moji mamci a ségře. Cestou vylozime malou... Loučím se samozřejmě brečím. Bylo to dojemné jak tam stála s batuzkem a rikala ze se tesi na bráchu nebo ségru... manzel pouští písničky zpíváme si... Stále mě nic nebolí... Cestou kupujeme dobroty na benzince přesně tak jak jsme si slíbili 😀 v 8 hodin jsme již v porodnici a zvonime... Vychází sestra říkám ji ze rodim ze mi praskla voda... A ona se ptá kdy? A at ji dam vlozku zda mam... Jenze ja přece nevím kdy mi praskla voda vzbudila jsem se uz mokra a totálně zmrzla... Tak říkám v 5... Zkouší vlozku... Je to voda... Přichází doktor... Nález : porodní cesty zralé, hlavička naléha otevřená na 2 prsty víc jsem ani nečekala kdyz nemám bolesti... Dali nas na porodní box... Připojí monitor kontrakce žádné... Rodina nervózní všichni volají píšou čekají zprávu ze uz a ono nic... Cítím se skvěle nic me neboli tohle přece není porod... Bez kontrakci se přece nemůžu otevřít říkám si... Tak s manželem sedíme na pokoji on lusti křížovky, ja bulim protože uz mam antibiotika proti infekci je jiz vice jak 12 hodin od prasknutí vody... V 9 večer přichází doktor a říká mi ze se mam vyspat ze ráno mi daji tabletu ze se stále nic neděje... To vim sakra taky kdyz me nic nebolí... Manžel jede domu at nemusí spát v křesle kdyby cokoliv hned přijede...celou noc se prevaluji... Začínám se bát... Je 8 ráno jdeme na věc manzel uz je tady přichází doktor a zavádí mi pul tablety... Manžel krásně voní.. Oholil se sluší mu to... To jsou starosti u porodu napominam se... Asi 8:45 dochází sestra kontroluje mě otevřená jsem na 3 prsty bolesti téměř žádné... V 9 hodin dochází s klystyrem... Manžel jde ven... Vraci se 9:20 a říká lásko uz to začíná že? Dívám se na něj a v očích asi smrt.. Utíkám na wc.. Vracím se za ním na pokoj a něco ve mě kruplo... Slyšel to i manžel a poučen sestrou začíná psát kontrakce... Co. To ma byt? Bolí to... Hrozne to bolí jako při porodu první dcery ale v te nejhorší poslední hodině... A tohle je jako začátek? Tohle je ten porod po tabletě kterého se tolik žen boji? Tak tohle nedám... Přichází sestra otevřená jsem na 4 cm... Chci jit do sprchy ta mi pomůže... Jenže sestra me nepustí musím ležet na řadě je další dávka antibiotik proti infekci.. Ležím na zádech na břichu monitor napíchnuta na kapackach a kontrakce mam jednu za druhou boli to... 20 min uběhlo jdu do sprchy ale nemůžu dojít krvácím a klekam si na zem.. Brecim sestra mi rika ze at nepanikarim ze ty pravé kontrakce teprve přijdou... Mam chuť ji zabít.. Přemýšlím jak bych to udělala protože nafintena blondýna co ještě nerodila vůbec nechápe jak to bolí a jak je to jiné nez muj první krásný porod mi bude něco vykládat... Otevřená na 4 cm.. Kašlu na ni jdu do sprchy... Je 9:50... Zhasinam pouštím vodu... Ponorena do ticha a do tmy... Vroucí vodou masiruji břicho kazda bolest je dobrá každou bolesti jsem ti blíž lásko... Opakuji si v hlavě... Je 10 hodin je mi děsne vedro... Volam manžela... Přichází sestra... Kontroluje stav rika jdeme okamžitě na sal... Ja ani manžel nechápeme vždyť jsme na začátku... U lehátka na sále chápu... Musím tlačit a to hned... Křičím na ne ze uz tlačim.. Blondýna zase chytrá ze jako nesmim vraždím ji v duchu podruhé... Jak asi tohle zastavím? Nicméně druhá sestřička je hodná milá a říká netlačte potrhate se... Vylezte na kozu... Manžel i sestra pomáhá.. Přijde další kontrakce a budeme rodit mam zavřene oči a čekám.. Je to tady... Jdeme na to! Tlačení je boží vůbec neboli necítím pálení jde to krásně ( tady vděčím všemu co mi má sestra doporučila před porodem) hlavička je venku... Hned přichází další kontrakce... Je na světě... 10:17 min.. 1 hodinu a 25 min od první bolesti.. Je to holčička.. DARINKA... 3000g a 48 cm... Manžel striha šňůru a jde ji podepsat.. Placenta jde asi do 5 minut... Bez nastrihu bez siti... Kdyby mi někdo řekl ze za hodinku a půl budu držet malickou v náručí nevěřím... Takhle probíhal můj druhý dlouhý a přitom krátký porod... Nebyl stejně krásný jako u první dcery nebyl úplně přirozený... Mám srovnání... Malička je zdravá moc hodná... Nyní má 3 měsíce a je to náš dáreček na druhý pokus... Proto jméno Darinka ❤️❤️❤️

Stále se to ve mě pere, ale musím se z toho nějak vypovídat.

Začalo to před 4 lety kdy jsme si řekli, že chceme rodinu. Po dlouhém čekání a neúspěšném 1 ivf jsme se po roce pustili do dalšího pokusu. Já už měla doma nachystane léky na stimulaci a v den m/s jsem si v noci když jsem přišla z práce udělala tt. Hodila sem ho bokem s Řím ze od něj vlastně ani nic neçekám. JENŽE on byl pozitivní. Nechtěli jsme tomu ani jeden uvěřit, že by se na nás konečně usmálo štěstí. 

 Tak jsme zašli k naši známe dr v caru mi ten den ještě odebrali hcg a čekalo se. Hodnota to víceméně potvrdila ten šok který jsme se na utZ dozvěděli. DVOJČÁTKA 

A tak jsme se strašně radovali. Veškeré kontroly probíhaly naprosto v pořádku až do 1 NT screeningu kdy nám de oznámil ze jedna ze dvou holčiček má sakrální teratom :(. Byl tompro nás šok protože dr začal dá se říct hned mluvit o ukončení ale my jsme trvaly na tom ze chceme čas a dr nakonec uznal, ze s jedné kontroly nemůže udělat závěr. Tak sme se měli vidět znovu za tři týdny teratom stále s malou rostl a tak nám dal dr kontakt na Podoli na dr. Hašlíka - uzasnej dr, ale to co nám řekl..... 

 teratom je už ve 3.stupni a zasahuje i orgány malé pokud v těhotenství dal budem pokračovat a malá přijde na svět bude bez konecniku  a dalších hýžďových svalu a její život  bude na hadickách a samozřejmě ohrožuje zdravou holčičku. A musíme se rozhodnout. DO TÉ DOBY SEM SI MYSLELA, ŽE TOHLE JE TO NEJHORŠÍ CO NÁS MOHLO POTKAT! Opak, zdaleka nebylo. 

Tohle je to nejhorší rozhodnutí v životě matky kdy má určit zda její dítě bude ,,žít “nebo  nebude. Strašně to bolelo ale rozhodli jsme se  pro redukci. Procenta potratu byla stejná jak po zákroku tak kdyby těhotenství dal probíhalo. Ten den mě hospitalizovali a další den jsem měla zákrok. Nejhorší noc v mem životě (to jsem si do té doby myslela)..... všechny ty výčitky promlouvani k malé jak mi to je moc líto atd tolik bolesti v srdci strašný.....

🦶🏼 ATTIPAS 🦶🏼

Botky pro první krůčky 👣

.

.

.

Když jsem ještě nevěděla, o jaké botky jde, a pouze jsem je viděla na internetu, zaujali mě na první pohled svojí barevností, moderním a originálním designem.

Krásné páteční ráno 🌷🦄🌈 včera jste si odhlasovaly bleskovku o malou veselou příšerku, tak tady to máte 👍

Soutěž je blesková a proto úplně jednoduchá, tady jsou pravidla:

1) dát like tomuto článku 👍 ;

2) do komentáře napsat, jaké bylo (nebo stále je) vaše oblíbené strašidlo, respektive strašidelná bytost z pohádek 👻👿👾👽🤥;

3) soutěžíme o rozverné monstrum 👻 ;

Soutěž probíhá v pátek 26. července 2019 a to do půlnoci. Následně náhodně vylosuji vítěze, na kterého už čeká veselá příšerka 🍀😍😘

Dnes je tomu týden, co jsem se stala mámou.. Mámou toho nejlepšího chlapečka, mého superhrdiny již od začátku těhotenství. 

Než nastal den D, tak mu předcházelo několik strastiplných týdnů, které vygradovaly až do 18.07.

Moje hospitalizace začla ve čtvrtek 11.07., již dva dny jsem zvracela a nevěděli jsme proč, tak jsme pro jistotu jeli do Fakultní nemocnice (to jsme jim ještě aspoň částečně věřili).

Rozhodli se mě hospitalizovat, nasadili kapačky. 

V pátek již bylo lépe, snědla jsem aspoň rohlík. O víkendu mi začal zničehonic stoupat krevní tlak, hodnoty lítaly 145-160/90-105, takže začli s medikací Dopegytu.

V pondělí doktor z rizikovky rozhodl, že tlak není tak vysoký a mohu jít domů s léky Dopegytu, dávkování 1-0-1 a že si mám doma měřit tlak. Ještě zkontrolovali průtoky, ke zhoršení nedošlo, jen doktor zmínil, že pupečník je nějaký víc špatný, ale nic víc k tomu. 

Momentálně jsem na konci 8tt a zdá se mi, že moje nonstop nevolnosti, zvracení a permanentní nechuť k jídlu pomalu vrcholí. Proto bych se s vámi chtěla podělit o nějaké tipy, které mi pomohli a které zase o něco méně, ale i tak je zmíním jelikož, každé z nás může pomoci něco jiného. 🙂 

● Hned po ránu, když máte žaludek jako na vodě, zkuste něco málo sníst. Stačí pár soust krekru, müsli tyčinky, sušenky nebo něčeho jiného na co máte chuť. Ideálně ještě než vstanete z postele. Dobré je také se napít sladkého čaje nebo džusu. Dělám to tak každý den, ale pomůže mi to jen občas.

● Pravidelně doplňuje vitamín B nebo berte doplněk b-komplex. Ten pomůže při nechutenství. Ten mi hodně pomohl.

● Proti nechuti k jídlu je skvělý 100% pomerančovy džus. Já ho popíjela celý den (naředěný 1:1) a moc mi chutnal a vrátil chut k jídlu. 

● Proti nechutenství se doporučuje cucat kostku ledu nebo mražené ovoce. Je to příjemné ale proti nechuti mi to moc nepomohlo.

● Pokud často zvracíte je velmi důležité pít dostatek tekutin. Ideálně 2-3l za den jinak hrozí dehydratace. 

Když jsem byla mladší, říkávala jsem,že by bylo dobrý mít dvojčata,aspoň by to bylo při jednom. Nicméně s prvním manželem bylo jedno dítě a než jsme se odhodlali na druhé, rozvedli jsme se. Až jsem pak za nějaký čas poznala svého druhého muže a že teda jednou bude i miminko. Jenže jak to tak bývá a člověk něco chce,tak miminko prostě nešlo a nešlo. Takže návštěvy genetiky, CARu,první inseminace,první IVF a druhé IVF a stále nic. Až jsme si řekli,že zkusíme jine centrum a pokud bude dostatek embryí, zkusíme dát 2 a uvidíme. A bylo!!!

Listopad 2018 - a ano, potvrzeno,že se chytla obě dvě embrya. Nadšení? Smutek? Co bude? Jasně,že jsme byli nadšeni,že TO konečně vyšlo a pokud bude vše ok, zvládneme i dvě miminka. Čas utíkal, vše bylo relativně v pořádku (jen odběr plodové vody, těhotenská cukrovka), děti se statečně držely. Z plodové vody v lednu bylo i již stoprocentní,že čekáme páreček,takže opět nadšení. A já začala přemýšlet,jakým způsobem se dostanou ty dvě děti ven? První porod jsem zvládla taky klasicky, syn měl 4,1kg a pravda,že půl roku po porodu mi ještě tekly slzy při vzpomince na ten strašný zážitek. Ale čas vše napravil... A teď jako mám rodit dvojčata? Ne,děkuji. Začala jsem přemýšlet,že pokud to půjde,jdu do císaře a hotovo. Na kontrolách bývalo jedno dítko hlavou neustále dolů a druhé dítko si tam tak jako plavalo,přetacelo se,že už už to vypadalo,že císař by opravdu byl. Jenže od 31tt najednou obě dítka hlavou dolů a přirozenému porodu nic nebrání. Cože??? Ve čtvrtek 23.5. jsem byla na kontrole ve FN, vše bylo v pořádku a já si začala zjišťovat, co bude,pokud by se nerozhodly samy ven...ok,nejdýl 38+0 bych byla hospitalizována a vidělo by se... Jenže co člověk nechtěl. Vím,že v sobotu 25.5. jsem byla doma děsně protivná, chtěla jsem někam na výlet - bylo hezky,a moji dva kluci mi nadávali,že kam bych jako chtěla jezdit, když nedojdu pomalu ani naproti do obchodu, sranda...no nic, tak zalezlý doma. V neděli ve 3 ráno se vzbudím a rikam si,že mám nějak divne mokré kalhotky? To asi není výtok,ne? Tak se zvednu a nez dojdu na WC se podívat,zda tam nemám krev, tak najednou zase maličko jak kdyby "lup", ale nic strašného. Manžel se taky vzbudil a že co jako je - no já nevím,ale mám podezření na plodovku? Cože,ve 3 ráno?? V neděli??? Já chodila po bytě,co jako bude, co dělat...manžel šel na WC a pak si šel lehnout. Milacku, já být tebou,tak už do té postele nelezu. Tak jsem šla dobalit tašku, hodila sprchu a že teda pak pojedeme. Ještě vzbudit staršího, že musíme do nemocnice,tak bude doma sám. Do porodnice jsme dorazili cca 4:30 ( máme ji naštěstí 5min autem od baráku), příjem, a že teda máme jít na porodní sál. Sestra na nás nekoukala zrovna nadšeně, že jako v 5 má příjem,když v 6 půjde domu. No já si to nevymyslela. Takže natočení monitoru na půl hodiny, napíchnutí kanyly, odebrání krve, dali mi kapat ATB ( stěr na streptokoka se dělal ve čtvrtek a neměli ještě výsledky). K tomu sepisování těch všech kravin okolo. V šest se vystřídala směna a pak si mě přišla převzít jiná porodní asistentka. Zrovna TA z "reality show", ale tak moc hodná 🙂 Přišel mě vyšetřit mladý doktor, nic moc neřekl, pak si přivezli utz a obě děti hlavou dolů,takže opravdu splňuji vše na přirozený porod. No fajn, já tam skoro omdlivala... (sranda). V 7:30 přišla as.me vyšetřit, a že jsem na 4-5cm. Jako už jo? Nevím proč, ale hrozně jsem se všemu divila. Jako to jde nějak rychle,ne? As. mě uklidňovala,že to nebude na dlouho, že tělo si pamatuje,že už jednou rodilo a ví, jak se připravit. A to jsem doma ještě manželovi říkala,že bůhví kdy to bude, třeba pojede ještě domu spát. No jasný... V 8:30 vím,že přišla znova a jee, už jste na 8cm. Zhruba od těch půl 8 už prichazeli bolesti, nebylo to nic strašného, stačilo dobře prodychavat. Snažila jsem se pořád chodit po pokoji sem tam,na záchod. Nicméně sprchu jsem nestihla,vanu taky ne. Chtěla jsem sedět na míči, ale byl tam moc velký, tak jsem radši chodila,plazila se apod. Manžel vykulený a smál se mi, jak dýchám. Chvilku po deváté přišla znova,že už je to 9cm,chybí kousek a ať slezu z lehátka po monitoru a drepnu si,že to pomůže. Jo jasný, jsem si říkala,ať mi teda řekne,jak z toho lehátka mám slézt. Jak sundám nohy? Mně v tu chvíli nešlo absolutně nic. Ona si začala předtím připravovat věci k porodu, na miminka...a že už bude čas se zas přesunout na lehátko. Sedla jsem si na něj, ale nebyla jsem schopná se svalit na záda a ještě k tomu dát si nohy nahoru? Takže as.i manžel mi pomáhali. A klidně si můžete zkusit přitlačovat v kontra. Pak vím,že se tam seběhlo tolik lidí a najednou můžu tlačit. Nevím přesně na kolik kontra, asi dvě,tři a byla venku Linda. Uff,to byla úleva. Pak vím jen od manžela,že dr propichoval vodu Samikovi a dvě sestry mi tlačily na břicho,že byl ještě vysoko, pripichovali oxytocin, ale stejně se Samík narodil 6 min po Lindě. Takže se narodily 9:52 Linda 2200g a 9:58 Samík 2250g. Když to shrnu, tak porod výborný, vzpomínám na něj ráda, klidně bych šla hned domu. Zřejmě tím,že děti byly malé, nebyla jsem ani nastřižena ( u prvního ano a 6 stehů), jen jsem měla asi 2 kosmetické stehy. Všechen personál naprosto vynikajici, profesionální,nemám nic co bych jim vytkla. Neměla jsem žádné požadavky a nechávala to vše na nich ( já na ty porodni plány nejsem a ono s dvojčaty se celkem blbě něco plánuje). Jsem na sebe fakt pyšná,že jsem porodila dvojčata a přijde mi,že jsem jako nějaký přírodní úkaz? Tak ono asi proč ne, zvlášť dvojvaječna dvojčata. Jsem pyšná,že jsem porodila 3 děti. A víc už opravdu nemám v planu. Takže jestli se některá z vás bude rozmýšlet,tak neváhejte a dvojčata si poroďte. Hlavně je ženská pak hned v pohodě, nic nebolí, může chodit,vše. Jasný, třeba zavinovani dělohy bylo docela nepříjemný,ale tak dva dny a pak byl pokoj. A jsem ráda, že to proběhlo hladce a rychle. A teď mi tu leží 2 dětičky, kterým zítra budou 2 měsíce. Jsou to Miláčkové, i když trápení s nima jsou,ale zdá se mi,že se to vše zlepšuje. Začátky pro nás byly dost vyčerpávající,hlavně noci,ale už i ty noci jsou klidnější a celkem se i vyspime (4h v kuse...). Tak uvidíme, co si na nás ty dvě zlatíčka přichystají dál.