Říkáš si, že tě bolí hlava jen proto, že máš moc práce? Nebo že ta rýma je prostě z průvanu? Ne. Tvoje tělo má mnohem rafinovanější systém. A když ho ignoruješ, začne na tebe řvát.

Bolest hlavy? To nejsou hormony ani špatné počasí. To jsou emoce, které držíš pod pokličkou tak dlouho, až se ti vaří mozek. Žaludek? Ten se svírá přesně tehdy, když už v sobě dusíš problémy, které nechceš řešit. Ramena? Ta ti ztuhnou ve chvíli, kdy sis na záda naložila víc, než je lidsky možné – a teď ti to tělo dává sežrat. Jo, přesně tohle řeším já. Moje levé rameno je aktuálně učebnicový příklad psychosomatiky. Kůže? Ta se ozve, když už tě všechno a všichni štvou, nebo když jsi na sebe tvrdší, než bys kdy byla na kohokoliv jiného. A teď přijde ta rána mezi oči: tělo není tvůj nepřítel. Nepřišlo tě zničit. Je to posel, který tě tahá za rukáv a křičí: „Hej, zastav se! Takhle to dál nejde.“

Jenže my jsme vychovaní v modu „buď fyzické, nebo psychické“. Doktor ti dá prášek, bolest na chvíli zmizí, a ty máš pocit, že je vyřešeno. Jenže není. Protože prášek umlčí symptom, ale ne důvod, proč vznikl. A tak se vrátí. Většinou ve chvíli, kdy se ti to hodí úplně nejmíň. Psychosomatika není o tom, že vyhodíš všechny léky. Je to o tom pochopit, že tělo reaguje na způsob, jakým žiješ. Zánět močáku? Nevyřčené emoce a hranice, které jsi nedokázala nastavit. Migréna? Tvoje privátní verze „Stop! Přestřelila jsi.“ Rýma? Vnitřní pláč, který už neudržíš. A ekzém? Ultimátní signál, že tvá kůže – tvoje hranice – už neunesla další dávku stresu.

Co s tím? Nejjednodušší, ale nejhorší rada zní: poslouchej se. Přiznej si, že už nemůžeš. Polož si otázku: co mi tím tělo vlastně říká? Někdy to znamená zastavit se a vydechnout. Jindy otevřít téma, které roky smetáš ze stolu. A někdy je to fakt banální: místo další kávy a to-do listu si prostě jít lehnout. Psychosomatika není strašák. Je to kompas. A čím víc se naučíš číst jeho ukazatele, tím míň tě tělo musí zastavovat bolestí nebo nemocí. Protože když mu rozumíš, nemusí už na tebe křičet. A to je možná ta největší úleva, kterou si můžeš. 

Zkus si všimnout, kde tě tělo nejčastěji zastavuje. Co ti tím říká? A pokud chceš, ráda ti s tím pomůžu najít souvislosti.

První ochutnávání, objevování nových chutí a dobrodružství na talíři – začátky s pevnou stravou patří mezi největší výzvy pro každou maminku i malého průzkumníka. Zorientovat se v tom, co je pro dítě skutečně dobré a jak ho zaujmout jídlem, není vždy jednoduché. Kvalitní suroviny, přirozené chutě a rozmanitost jídel dokážou z prvních příkrmů udělat radost, která pomáhá vytvářet zdravé základy do života. A právě teď budeš mít možnost taková jídla se svým malým testovat!

Co budeme testovat

Sunar masozeleninové příkrmy ve skle přinášejí hravě uvařenou, kvalitní výživu pro děti, která podporuje jejich zdravý růst a vývoj. Každý příkrm se vyznačuje poctivým složením podle receptů z domácí kuchyně, jednoduchým seznamem ingrediencí a vysokým podílem zeleniny i různých druhů masa jako zdrojem živočišných bílkovin. Všechny příkrmy jsou bez přidané soli, konzervantů, aromat a barviv, ochucené jen bylinkami. V praktickém balení jsou vhodné doma i na cesty, připravené k jednoduchému podávání – stačí ohřát ve vodní lázni nebo servírovat při pokojové teplotě.

Sunar Kuskus se zeleninou a kuřetem⁹ je hotový masozeleninový příkrm vhodný pro děti od ukončeného 6. měsíce. Spojuje jemné kuřecí maso, zeleninu a kousky kuskusu v chutné kombinaci, která potěší malé strávníky. 

Sunar Rizoto s kuřetem a rajčaty⁹ je hotový masozeleninový příkrm vhodný pro děti od ukončeného 8. měsíce. Přináší kombinaci jemného kuřecího masa, rýže a rajčat, která dětem poskytuje nejen chutné, ale i výživné jídlo. 

Sunar Středomořské těstoviny s rybou¹¹ jsou masozeleninový příkrm vhodný pro děti od ukončeného 12. měsíce. Kombinují kvalitní rybu, zeleninu a těstoviny v jemné omáčce – chutná a výživná inspirace středomořskou kuchyní pro nejmenší. 

Kdo se zajímá o zdravé obouvání, ten jistě narazil na barefoot boty. V dnešním článku vám prozradíme, proč je důležité myslet na zdraví i při nákupu bačkor do školy či školky. Zároveň přidáme pár tipů, kde mají ten nejširší výběr barefoot bot pro děti.

Zastavte ničení dětských chodidel

Víte v jakých botách tráví děti nejvíce času? Přece v bačkorách, které nosí ve školce či škole. Zavřené nohy v nich mají dlouhé hodiny, takže tvar a tvrdost bačkor přímo souvisí s vývojem chodidla. Proto je třeba, aby děti měly v bačkůrkách dostatek prostoru pro prsty a budovaly si zdravé pohybové návyky.

Jakou obuv děti obecně potřebují? Dostatečně velkou nejen do délky (a že z jedné velikosti vyrostou za pár měsíců), ale taky do šířky (jinak se palec s malíčkem zkroutí dovnitř)! Hodí se měkké a ohebné boty, ve kterých dokáže chodidlo správně reagovat na vnější podněty. A v neposlední řadě potřebují rovnou podrážku bez podpatku, aby se jim nerozhazovala rovnováha.

To platí pro všechny typy bot, které dětem (i sobě) obouváte. Naštěstí se za poslední roky výrazně rozrostla nabídka barefoot bot, které výše uvedené parametry splňují. Na internetu dnes koupíte vše, od celoročních barefoot bot až po barefoot přezůvky. Nejširší výběr modelů skladem mají na e-shopu Little Shoes, kde vám případně i poradí s nalezením těch pravých.

Vyhněte se frontám na konci prázdnin

Dneska jsem v práci řešila jeden problém za druhým. Vlastně ani ne „za sebou“, spíš „na sobě“. Během řešení jednoho přišel e-mail s dalším. A dalším. Nabalovalo se to jako kulička od hovnivála. A já? Královna s největší kuličkou široko daleko.

Takové to, kdy se ráno nadechneš a než se stihneš napít kávy, už jsi v první krizovce.
Kolem poledne máš pocit, že by ti měli udělat pamětní desku – „Tady Jana zachránila svět, vyřešila všechny civilizační problémy a zařídila světový mír. Dvakrát.“ Odpoledne už jen čekáš, odkud přiletí další šrapnel. A jediné, co zvládneš, je nekontrolovatelně se tomu smát.

V pět večer jsem měla pocit, že jsem vyřešila všechny problémy světa na dalších tisíc let.
Nikdo mi nepodal medaili. Nepřipravil konfety. Nezahrála fanfára. Ani červený koberec (možná tip pro zlepšení firemní kultury?).
Prostě jsem si vzala tašku, zamkla za sebou a šla domů. S pocitem, že nekráčím, ale pluju. Občas se zastavím a přemýšlím, kde vlastně jsem a jestli jdu správně. Najednou mi ty dva kilometry domů, co chodím každý den, přišly nekonečné.

A tak jsem si naordinovala – jako správný pracovník ve farmacii – vlastní terapii: sklenku vína (dobře, dvě… možná i víc; výhoda – žádné vedlejší účinky) a nový seriál s vetřelcem.
Protože když vidíš, jak mimozemšťan pronásleduje lidi v temném vesmíru, máš dvě možnosti: buď se lekneš, nebo si uvědomíš, že tvůj pracovní den vlastně nebyl tak hrozný. Upřímně – někdy je vetřelec menší horor než notifikace na firemním chatu.

A mezi scénami „boj o život“ jsem si uvědomila, že já vlastně dělám to samé – jen místo chapadel a kyseliny čelím požadavkům, které na mě sypou všichni kolem. Rozdíl je v tom, že já si k tomu můžu otevřít víno.
Nepotřebuji zbraně ani plamenomety. Můj pohled totiž občas vydá za obojí.

Dnes mi navíc přišly poličky a pár věcí na vylepšení naší retro koupelny.
Pěkně jsem je vybalila, uložila do kouta. Suché prádlo položila na židli. Ono nikam neuteče. Poskládám ho zítra. Nebo ho poskládá dcera… prostě maňána.

Když jsem někde kdysi četla, že „v momentě, kdy potkáš toho pravého, prostě to poznáš“, přišlo mi to směšné. Naivní. Patetické. Slova, která dávají smysl jen v romantických filmech, kde má hlavní hrdinka lesklé vlasy, nekonečné řasy a vždycky všechno vyjde. V jedné pohádce říkají, že do vás vjede blesk.

V dětství jsem si představovala toho pravého jako herce z Kobry 11 nebo zpěváka z oblíbené kapely. Ten pravý měl jezdit rychlým autem, mít smutný pohled a zachraňovat svět. 

V dospívání jsem pak měla pocit, že „ten pravý“ je každý, kdo se na mě mile usmál a řekl mi, že mám hezký smích. Až na to, že většina z nich z mého světa zase rychle zmizela – a já zůstala jen s tím smíchem, který najednou zněl o něco tišeji.

Ale pak… přišel on.

Ne s lesklým autem ani dramatickým pohledem, ale s klidem. Se starou rezavějící octavkou. A s tichým, nenápadným poznáním. Že ho znám. A on zná mě. Že si rozumíme i beze slov. Jako bychom byli každý jednou polovinou mozku – a dohromady tvořili dokonalý nástroj.

Na co jeden zapomene, druhý připomene. Co jeden nestihne, druhý dotáhne. Není to žádná filmová romantika. Je to hluboký klid. Vnitřní soulad. Máme stejné hodnoty. Stejné směšné nápady. Stejné pohledy na svět. A ano – rozumíme si i v posteli.

Možná to taky znáte a tuhle situaci občas zažíváte. Těšíte se, že si s prckem užijete hezký společný čas – vždyť přeci má tak rád vodu, lezení přes překážky nebo hraní. Jenže místo radosti a nadšení se najednou u děťátka objeví vztek, nespolupráce nebo dokonce pláč. Proč se to děje a jak na takovou situaci reagovat?

Proč se dítě vzteká nebo nespolupracuje?
Těch důvodů může být opravdu hodně – tak se dneska spolu pojďme podívat na ty nejčastější.

1. Únava nebo přetížení – Malé děti mají omezenou kapacitu pozornosti a energie. Pokud je kroužek pozdě odpoledne nebo po náročném dni, může být dítě unavené.
2. Strach z nového prostředí – Některé děti se těžko adaptují na nové prostředí, nové lidi a změny v rutině.
3. Potřeba autonomie – Děti chtějí objevovat svět po svém. Když je nutíme do něčeho, co nechtějí dělat, může to vyvolat odpor. Tohle třeba měl můj syn. Nesnášel úvodní kolečka na všech kroužcích a má to dodnes 🙂)))
4. Silné emoce – Děti často neumí své emoce regulovat. Vztek může být způsob, jak se vyrovnávají s frustrací.
5. Hlad nebo žízeň – Zní to banálně, ale někdy může být problém tak jednoduchý jako nedostatek energie.
6. Nepřiměřené očekávání – Možná je program kroužku příliš náročný nebo dítěti nevyhovuje tempo.

Jak reagovat, když se dítě vzteká?

1. Zůstaňte klidní (pokud to jde)
Dítě se učí regulovat emoce tím, že pozoruje dospělé. Pokud zůstaneme v klidu a nebudeme reagovat podrážděně, dítě se snáze uklidní.

2. Nepoužívejte nátlak ani tresty
Pokud dítě odmítá spolupracovat, nenuťte ho. Místo toho ho zkuste zapojit hravě nebo mu nabídnout možnost volby („Chceš si teď jen sednout a dívat se, nebo chceš jít zkusit tamtu hru?“).

Měla jsi někdy ráno, kdy nezvládáš vůbec nic – ani sprchu, ani emoce, ani život? Já jo. Ráno, kdy ti tělo říká: „Zůstaň pod peřinou.“ Ale svět je hlučný, dům žije a ty musíš taky. I když nechceš. Na sobě pyžamo, co si pamatuje lepší roky. Vlasy jako pozůstatek noční bouře. Kafe studené, výčitky horké.

„Zase jsem nebyla dost trpělivá.“ „Zase jsem zvedla hlas.“ „Zase jsem padla do postele jako pytel ho*en.“ A v hlavě pořád dokola:

Proč to pokaždé podělám?

Proč neumím držet svoje emoce?

Proč nejsem ta máma, jakou bych chtěla být?

A právě v tom nejhorším momentu, kdy si přeješ být neviditelná, se stane něco, co tě trefí rovnou do srdce. Dcera si ke mně sedla. Bez dramatu, bez slovních kudrlinek. Jen si mě přitáhla k sobě, položila hlavu na moje rameno a zašeptala:

V posledních letech se rostlinná mléka těší stále větší oblibě. Jsou skvělou alternativou kravského mléka pro vegany, lidi s intolerancí na laktózu nebo třeba jen pro jen pro ty, kteří hledají zdravější a udržitelnější možnosti stravování. V tomto článku se podíváme na zoubek čtyřem oblíbeným druhům – mandlovému, sójovému, kešu a ovesnému mléku. Pojďte společně se mnou prozkoumat jejich výhody, chuť i využití🙂

Mandlové mléko

Chuť a konzistence: Mandlové mléko má jemnou, lehce oříškovou chuť a světlou, vodnatější konzistenci. Hodí se do smoothie, cereálií i kávy.

Výživové hodnoty: Je přirozeně nízkokalorické (zejména jeho neslazené verze), má nízký obsah sacharidů i tuků. Často bývá obohacováno o vápník, vitamín D a B12.

Plusy:

• Nízký obsah kalorií
• Jemná chuť vhodná i do sladkých receptů

Rýžové mléko

Chuť a konzistence: Rýžové mléko má jemnou, přirozeně nasládlou chuť a lehkou, vodovější konzistenci. Nepění tak chutné jako jiné rostlinné alternativy, proto se méně hodí do kávy.

Aneb když léčba bolela víc než nemoc

Kdysi dávno, než lékárny připomínaly hygienické svatyně s regály plnými vitamínů a panem magistrem v bílém plášti, bylo „léčení“ poněkud jiná disciplína. Představ si dobu, kdy jsi při nachlazení nešel pro Paralen, ale za babou kořenářkou, která ti místo tablet nabídla oměj – a ne ledajaký. Anebo jsi skončil u ranhojiče, který místo antibiotik vytáhl nůž a s klidem ti sdělil: „Pustíme trošku žilou. To tě buď postaví na nohy... nebo taky ne.“

Byla to éra, kdy bolest nebyla tlumena – prostě jsi ji jen přežil. A často byla právě léčba horší než nemoc samotná. Někdy přežila bolest tebe. Cesta k uzdravení tehdy připomínala spíš ruskou ruletu – jenže každá komora byla naplněná něčím, co tě buď oslepilo, nebo rovnou zabilo.

Krev, rtuť a žár – svatá trojice středověké medicíny

„Pusťme žilou!“ – proč ne, že? Ve starověku a středověku se věřilo, že nemoc způsobuje „přebytek tekutin“, zejména krve. A ta prý byla zdrojem všeho zla. Takže když tě bolela hlava, zub nebo svědomí, první, co lékaře napadlo, bylo zbavit tě trochy té „zkažené“ tekutiny. Pokud jsi měl štěstí, přišel jsi jen o pár deci. Pokud smůlu – o vědomí. Nebo o život. Ale co, aspoň tě už nic nebolelo.

A pak je tu rtuť – stříbrně lesklý jed, který si lidé v 15.–19. století mazali na dásně, pili na syfilis, nebo s ním „čistili“ střeva. Když pomineme drobnosti jako zničené ledviny, mozek a identita, byla vlastně skvělá. Pacient sice nezemřel na pohlavní nemoc – jen na selhání všech životně důležitých orgánů. Detaily.

Mladé maminky stále častěji kombinují profesní život s osobní péčí o dítě. Práci z domova jim to umožňuje – mohou vykonávat své pracovní povinnosti a zároveň budovat kariéru, třeba i během dětského odpoledního spánku. Profese, ve kterých mohou ženy najít uplatnění, se neustále mění, takže mladé matky se nemusí omezovat jen na jeden způsob výdělku přes internet. Hledáte-li práci na dálku, která se skvěle hodí pro maminky, tady najdete výběr nejlepších příležitostí roku 2025. Můžete si tak vydělávat z domova a zároveň být s dítětem – bez starostí o jesle nebo drahou péči.

Virtuální asistentka

Jedním z nejvhodnějších zaměstnání pro maminky pracující na dálku je pozice virtuální asistentky. Tato profese umožňuje flexibilní pracovní dobu a zahrnuje úkoly jako odpovídání na e-maily, vystavování faktur, správa firemního blogu nebo objednávání zboží. Díky tomu lze snadno skloubit péči o dítě s vyděláváním peněz a realizovat se v obou rolích.

Výdělky virtuálních asistentek mohou být velmi atraktivní, zejména pokud má maminka dovednosti v oblasti grafického designu, tvorby infografik nebo copywritingu. S těmito přidanými schopnostmi může dosáhnout na plný úvazek příjmu na úrovni průměrné mzdy, a to zcela z domova.

Obchodování s kryptoměnami

Kryptoměny jsou čím dál dostupnější a jejich nákup se stává běžnou záležitostí. Dá se proto očekávat nárůst počtu maminek pracujících na dálku, které se začnou věnovat transakcím na burzách s virtuálními měnami. Online burzy neslouží jen k převodu běžných měn na kryptoměny, ale také umožňují uživatelům prodávat digitální měny přímo mezi sebou.

Léto je doba, kterou má většina z nás spojenou se sluníčkem, teplem, koupáním, výletěním, pořádáním párty, grilovačkami... Daleko více v tuto dobu nosíme šaty, sukně, kraťasy - a na řadu tak přichází odstraňování chloupků a péče, kterou jsme v zimě mnohdy zanedbávaly 🙂

Péče o pokožku je pro mnoho žen každodenní rutinou i chvilkou, kdy si mohou dopřát něco jen pro sebe. A právě produkty určené k holení a depilaci hrají důležitou roli v tom, jak se cítíme – hebká a jemná pokožka nám dodává pocit svěžesti, sebevědomí a pohodlí. V dnešním článku vám představím aktuální novinky z dm drogerie, které vám tuto péči nejen zpříjemní, ale hlavně zefektivní. Ať už hledáte šetrné holicí pomůcky, depilační vosky nebo pečující produkty po holení, v dm vždy najdete.

(aneb Co se stane, když dosáhneš toho, po čem jsi toužila – ale jsi tak unavená, že to skoro necítíš)

Vždycky jsem chtěla psát. Být slyšet. Vidět. Pracovat s lidmi. Inspirovat. Nejen mlčet v koutě, ale tvořit, organizovat. Dělat něco, co přetrvá. Něco, co zůstane, jako pravěká malba – dlouho, a pořád zajímavá. Toužila jsem být součástí psaní knihy. Stát za projektem, který zanechá stopu. Chtěla jsem být vidět. A zároveň něco změnit. V sobě. V ostatních. V tomhle světě.

A dnes? Dnes jsem vyčerpaná. Doma jedu naplno.

Zrušila jsem odpočinkové plány na dovolenou, která měla být předělem mezi obdobím přežití a obdobím tvoření. Místo toho jsem zůstala.
Abych měla sílu pro druhé. Pro rodinu. Pro cizí děti, které jsou už součástí té naší. Pro práci. Pro všechno, co mě někdy naplňuje – a jindy úplně vysává. A právě když se to všechno začalo dít – když se plní to, co jsem si kdysi přála – přišla vlna, kterou jsem nečekala.

Touha nebýt nikde. Zašít se doma. Ztratit se mezi čistým prádlem, co čeká na složení. Mezi chlupy na podlaze. V gauči, co už dávno potřebuje nový potah. A já sedím, koukám na nevyčistitelný flek, a nemám ani sílu ho přikrýt dekou. Tohle nejsou dny jako z Pinterestu.
Tohle je realita.

A přitom – není to nevděk. Není to slabost. Je to pravda. Když lezeš nahoru, na svou vlastní skálu, stojí to sílu. Potíš krev, dusíš se pochybnostmi, padáš a zas vstáváš. A když se konečně dostaneš nahoru? Někdy necítíš radost. Jen únavu. A v hlavě myšlenku: "Co to sakra bylo!?"