Stěžujete si rádi? Já moc. Neexistuje totiž lepší mezilidské tmelítko než taková dobře zvolená stížnost, se kterou souzní komunikační protějšek. 

Nicméně, není stížnost jako stížnost. V dnešní politicky a mezinárodně nestabilní době je záhodno vyhýbat se všem stížnostem týkajícím se politiky či migrační krize. Nikdy nevíte, jestli je protějšek stejně jako vy nenapravitelný sluníčkář či zda s vámi sdílí názor, ať si každý zůstane, tam kde je doma, a necpe se nám do Evropy. Při kritice domácí scény zase nevíte, zda mluvíte s příznivcem či odpůrcem vámi kritizovaného politika či strany. V nouzi si můžete vystačit s univerzálním : Stejně jsou to všichni zloději. Případně s již legendárním : Všetci kradnú. 

Lepší je ovšem zůstat na poli neutrálních, osvědčených stížností. Seznam témat je dlouhý a variabilní. Počasí nám letos poskytlo velmi mnoho příležitostí postěžovat si na dlouhé úmorné sucho a vedro, příliš pěkný a teplý podzim, či hnusné vlhké podzimní plískanice. Stejně tak nastávající zima slibuje mnoho zajímavých témat - od sněžení a mrazu až po přílišné teplo a nedostatek sněhové pokrývky. 

Jistotou je i mládež, která nás nikdy nezklame, a zůstává stejně drzá a nevychovaná jako generace mládeže předešlé. My si navíc můžeme postesknout nad palci přilepenými k displejům mobilů a neochotu mládeže udělat rychlejší pohyb s výjimkou pohybu palce po displeji. Ti odvážnější se mohou pustit na pole jůtjůberingu a prapodivných týpků pyšnících se záhadnými tituly jako motivátor, influencer či inspirátor.

Zdražování a nedostatek financí můžeme probrat s kamarádkou nad kelímkem kouřící kávy to go, zahlcenost prací a povinnostmi též poskytne nepřeberné množství společných stěžotémat, zejména pokud o nich můžeme diskutovat s kolegy v pracovní době. Kvalita jídla v restauracích a nedostatečný výběr mléčných výrobků v supermarketech mohou též oživit naše každodenní lamentace.

Radost ze sdíleného stěžování vám může překazit jen střet s nenapravitelným spokojencem. Nenechte se zviklat jeho/jejími argumenty, že většina světa by nám náš útulný, byť malý byteček, meníčko v restauraci, skříň plnou nekvalitních hadrů či malinový jogurt v ledničce nepokrytě záviděla. Neposlouchejte ani námitky, že naše politická situace se může jevit jako drama z pera absurdního dramatika začátečníka, ale v porovnání se situací v Africe či Asii si můžeme na naše politiky v klidu stěžovat a nečekat, kdy nás za to někdo strčí do pracovního tábora nebo nám dokonce usekne ruku, hlavu, nebo oboje dohromady. Pokud nás předtím netrefila do hlavy zbloudilá bomba. 

Dobrodružství, nebezpečí a síla přátelství, právě to spojuje dvě nové dětské knihy z nakladatelství Albatros.  A obě rozhodně zaujmou malé i velké čtenáře!

Sally Jones a dopis od mrtvého

Vydejte se na dobrodružnou cestu kolem světa s neohroženou gorilou Sally, která vás zavede z lisabonského přístavu přes světová moře až na dvůr indického mahárádži! Neohrožená gorila Sally, hlavní hrdinka knihy Sally Jones a dopis od mrtvého, musí ve strhujícím, dobrodružném detektivním příběhu bojovat o holý život poté, co je spolu s kapitánem jejich lodi vlákána do léčky. Kapitán je odsouzen za vraždu, kterou nespáchal, a Sally se ho snaží zachránit a vypátrat skutečného pachatele zločinu. Má však proti sobě mocné nepřátele. Uspěje?

Patrně nejkouzelnější kniha letošního roku vypráví velkolepý příběh o jednom nezlomném přátelství a zaujme dětské i dospělé čtenáře. Je navíc ověnčena řadou cen, například Augustovou cenou za nejlepší švédskou dětskou knihu za rok 2014, Cenou Rady severských zemí za nejlepší dětskou knihu za rok 2015 nebo německá Cena za literaturu pro mládež za rok 2017.

Hoši od Bobří řeky

Knihy Jaroslava Foglara patří bezesporu k nejzásadnějším tuzemským dílům pro děti a mládež. A kultovní příběh o skautských výpravách, plnění bobříků, i o ryzím přátelství dostal v letošním roce nový kabát. Po dlouhých třinácti letech se čtenáři dočkali nového redigovaného vydání, které tento již legendární příběh přibližuje i současné generaci čtenářů. A to především díky moderním a působivým ilustracím od talentované výtvarnice Ester Kuchynkové. Nicméně knihu si malí dobrodruzi mohou vychutnat i v podobě audioknihy, kterou načetl mladý sympatický herec Jan Meduna.

Když jsem zahlédla možnost testovat nové panenky Baby Alive, s nadšením jsem zkusila štěstí a s ještě větším nadšením jsem si přečetla, že jsme byly vybrané. Koupi panenky jsem zvažovala k Vánocům. Zaujala mně na první pohled a i když jsme testovaly, sleduji tady všechny ostatní, jelikož se mi moc líbí rozličné zkušenosti a kreativita jednotlivých dětí. Kdy jindy má člověk možnost vidět tolik různých reakcí na jednu hračku.

Panenka má velmi poutavý vzhled, nechybí barevné doplňky, a je hned několik variant k výběru – holčičky, kluci, světlé i tmavé vlásky a různá balení. Nám dorazila blondýnka se sadou oblečení plus lahvičkou na pití. Bylo to přesně to balení, po kterém bych v obchodě sáhla i já.

A jak u nás těch 14 dní probíhalo? Pojďme se na to podívat.
Hned po rozbalení mě zaujalo to, jak je panenka lehká oproti konkurenční, co máme doma. Zpracování je jednoduché, ale naprosto funkční a na oko pěkné. Jen by mohla mít hustěji vypleté vlásky, jsou poměrně řídké.
Hlavním tahákem pro děti má být krmení a následný, poměrně reálný, obsah pleny. V naší testovací sadě však byla pouze lahvička a oblečení, tak jsme testovaly to. K panence je možnost přikoupit jak jídlo, tak pleny, ale k tomu jsme se nedostaly. Už se ale těším, až se tak stane. Zkoušely jsme tedy jen panence dávat napít a to funguje tedy opravdu obratem – co do panenky nalejete, to z ní také hned vyteče. Bez jakéhokoliv varování, na což si ale malá obratem zvykla a rovnou ji pak posadila na nočník, co máme doma, nebo má panenka plenu, která vše zachytí jako u reálného miminka.

Co bylo moc fajn, je právě zmiňované oblečení v sadě. To je moc hezky zpracované, s možnosti ozdobit nálepkami na suchý zip, a to si malá tedy zamilovala. Každý den ji chtěla převléct a přelepit ozdoby. To jí moc bavilo. A k tomu jí vždy česala a dělala culíčky, což u konkurenční panenky neznáme.
Jak už jsem zmínila, panenka je lehká, a tak se dětem velmi dobře nosí a možná i díky tomu si jí malá docela často chtěla někam brát sebou. Vzaly jsme jí i do školky, tam mezi holčičkami způsobila poprask a podle paní učitelky si jí polovina z nich bude určitě přát od Ježíška.

 I když výrobce nedoporučuje, dovolila jsem jí malé brát do vany a tolik radosti jsem nečekala, celou ji vždy pečlivě umyje, pak osuší, prostě jako s reálným miminkem. Jen je pak potřeba opravdu důkladně nechat vyschnou.

Klady
+ nízká hmotnost
+ spousta doplňků
+ lákavé barevné provedení
+ několik druhů na výběr
+ holčičky i kluci
+ panenky mají vlasy
+ reálná funkce příjem/výdej
Zápory
- vlásky nejsou moc husté
- absence možnosti ovládat proces vyprázdění panenky (třeba tlačítko na bříšku)
- k naší sadě není dodán mixér a není ani možné ho dokoupit
- trochu obtížnější oblékání, menším dětem se musí pomoci

"Dítě jsem chtěla snad od dvaceti, ale pořád samé povinnosti - studovat, studovat, něco odpracovat. Až jsem si řekla, že takhle to ale nechci. Než dostojím všem těmto závazkům, budu mít skoro 30 a dítě nikde. A tak jsme se tedy s manželem na mé narozeniny domluvili, že tomu necháme volný průběh. Přestali jsme se tedy chránit, ale jinak jsem cyklus nesledovala. Jen jsem se každý měsíc modlila, aby ta "mrcha" nedorazila. Zadařilo se hned třetí měsíc," popisuje snažení o miminko jedna z maminek na Modrém koníku. Ne u všech žen se však podaří otěhotnět tak rychle a tak lehce. 

Touha po dítěti a snažení se o něj je přirozenou součástí života. Pro zvýšenou touhu žen po dítěti se vžil výraz 'biologické hodiny'. Ty začínají tikat po pohlavním dozrání každé ženy, nejsilněji se ozývají ve věku kolem třiceti let. Vzhledem ke stále zvyšujícímu se věku párů, které se rozhodnou založit rodinu, zhoršujícímu se životnímu prostředí, sedavému zaměstnání, nezdravé stravě a způsobu života vůbec, se v posledních letech  zvyšuje i počet neplodných párů, které nejsou schopni počít přirozenou cestou. Pokud jste těmito zprávami znepokojena a obáváte se, že i vy budete mít s početím potíže, nepanikařte, nepřemýšlejte o tom, že to nepůjde. Psychická stránka dělá velké divy a vy si pouhým strachem můžete přivodit potíže s menstruací a cestu k miminku si tak zbytečně komplikovat.

O cestě k miminku a o tom, kde můžete hledat příčiny problémů s početím, nám povídala Mgr. Lenka Sobková. Vystudovala farmacii a pak se zaměřila na obory zkoumající účinky léčiv přírodního původu - farmakognozie a fytoterapie. Nyní se věnuje oblasti lidského přirozeného zdraví.

Jak přistupovat k cestě za vytouženým miminkem?

"Milé ženy, ráda bych vám posdílela něco málo ze svých dlouholetých zkušeností (a taky znalostí). Vím dobře, kolik mladých, zdravých žen se v moderní době trápí kvůli stigmatu zdánlivé neplodnosti. Jako zdravotník taky velmi dobře znám postoje klasické medicíny (a většiny gynekologů) a můžu vám upřímně říct, že je mi z toho opravdu někdy smutno. Já jsem se nikdy nesmířila s přístupem, kdy lékař ženu svým způsobem straší a předepisuje další a další syntetické hormony.

Cesta k děťátku by měla být naopak plná radosti a lehkosti - vždyť tady na zemi chceme přivítat novou dušičku. Neměl by to být boj, jako s lítým drakem. Mnoho let jsem i já hledala svou vlastní cestu a s velikým překvapením jsem přišla na to, že to je možná všechno trochu jinak. Ráda bych vám řekla jednu věc: za zdánlivou neplodnost jinak zdravé ženy mohou v naprosté většině případů její nevhodné návyky a nevyvážená životospráva. Neberte to prosím jako výtku, já vím, že vám to asi nikdo nikdy nevysvětlil… Dívejme se na to z té světlejší stránky - i v naší zemi žije spousta odborníků a odbornic, kteří vše důležité vědí a znají. Na cestě k miminku vás dokáží provést beze stresů i bez umělých hormonů. Jak? Jde jen o to, pomoci našemu tělu získat zpátky svou přirozenou rovnováhu a vlastně ho “nechat” otěhotnět.

“Čím byl syn zvídavější, tím víc jsem si dávala pozor na to, co doma běží v televizi. Nechávala jsem třeba běžet seriál Přátelé, přišel mi nevinný. Vždycky se synovi líbilo, jak se v pozadí smějí ti lidé, které nevidí. Jednoho krásného dne mi však při jedné epizodě položil otázku, co je to kondom. A bylo to tady! V té době mu bylo skoro šest, otázka penisů a vagin a všech možných jejich názvů, byla dávno zodpovězená...”

Nedávno se vám narodilo miminko, které najednou začíná již chodit, brzy na to začne mluvit. Fascinovaně sledujete vývoj dítěte a pomáháte mu růst. Nostalgicky se díváte na fotky a nevěříte tomu, jak rychle to utíká, přichází první otázky, na které je těžké odpovídat. Mezi dotazy na svit slunce a měsíce, na to proč a jak se věci vyrábí a kde se berou, můžete jednou čekat zvídavou otázku na to, kde se berou děti. A s dalším růstem vašeho kdysi miminka přichází ohledně sexu stále sofistikovanější otázky a názory.

Jak s dětmi mluvit o sexu a jak vysvětlování přizpůsobit věku dítěte, je pak disciplína možná ještě o něco těžší, než dětem pomáhat s domácími úkoly z fyziky. Upřímnost a názorné ukázky v knížkách od odborníků se vám vyplatí stejně, jako nezapomínat při popisování technických otázek kolem sexu na lásku a vztah mezi lidmi, kteří se milují.

Nejmenší děti aneb kde se vzalo miminko v mámině bříšku?

Kolem tří let věku už děti bývají přemýšlivé a dostatečně jazykově vybavené na to, aby se ptaly na věci, které je zajímají. Možná vy sama čekáte druhé miminko nebo je těhotná jedna z vašich kamarádek. Pokud se v tomto věku dítě zeptá, kde se miminko v bříšku vzalo, prostor pro vysvětlení ještě není tak tenký led a na líčení světa intimity a technických věcí ohledně sexu máte zatím ještě čas. K vysvětlení těhotenství je možné si pomoci vajíčkem, které dítě zná například od slepičky, téma vajíček a líhnoucích se kuřátek je v dětské literatuře i filmových pohádkách poměrně často zobrazované. Pokud se před dítětem s manželem nebo partnerem držíte za ruce, líbáte se a objímáte, rozhodně pro vytvoření představy o tom, jak maminka a tatínek spolu fungují, děláte správnou věc. Do vysvětlování, jak děti přicházejí na svět, můžete tyto projevy lásky zařadit, pokud cítíte, že je na to dítě připravené.

“Když jsem byla těhotná s druhým synem a měla jsem již viditelné bříško, dceři byly skoro čtyři roky a najednou jí to začalo hrozně vrtat hlavou, jak se to stalo. Neměla jsem moc času na přemýšlení, a tak jsem improvizovala - mluvila jsem o vajíčku, které maminka nosí pořád v bříšku. A že když se maminka a tatínek mají rádi a přejí si miminko, z vajíčka se nevylíhne kuřátko, jako u slepičky, co byla v Krtečkovi, ale roste z něj v bříšku miminko. Dceru to poměrně uspokojilo, když byla těhotná nějaká naše kamarádka, říkala, že ona a strejda se mají rádi a tak budou mít miminko. Když se narodil syn a já ho kojila, otevírala se další témata, přišlo i na to, jak se dostal ven. Řekla jsem jí pravdu a vypadalo to, že to byla šokující informace, ale strávila ji dobře.” píše Jana v jedné z diskuzí  na Koníku, kde maminky probírají, jak s dětmi o sexu mluvit přiměřeně k jejich věku.

"Já poprvé postavila dceru na lyže ve třech letech. V některých lyžařských školičkách mají podmínku 3 roky, menší děti nechtějí. Osobně si myslím, že to bylo brzo, ale jezdíme na hory každý rok, jsme vášniví lyžaři, tak jsme si říkala, že není na co čekat. Letos dceři bylo pět a jezdila super. Synovi byly 3 a ani jsem to nezkoušela, on jde do všeho po hlavě, nemá pud sebezáchovy, ničeho se nebojí. Záleží i na povaze dítěte. Dcerka je na svůj věk zodpovědná, bojí se o sebe a hlavně poslouchá. Syna bych postavila na sjezdovku a než bych se otočila tak by se válel dole v síti. Myslím, že mezi 4 a 5 rokem je akorát," popisuje začátky lyžování u svých dětí maminka z Modrého koníka. 

„Chtěla bych se zeptat jaké zimní sporty s jak starými dětmi provozujete?

Jakou výbavu používáte?“  To jsou otázky, které si možná pokládají nejedni rodiče. K tradičním zimním sportům patří sáňkování, bobování, lyžování a bruslení. Projděte si spoustu praktických tipů maminek, které už takový problém řešily. A nezapomeňte! Vše by mělo směřovat k zábavě a radosti dětí i vás rodičů.

Kdy začít se zimními sporty?

„Dceři budou teď v lednu 4 roky, lyžuje už od loňské zimy a letos už jí to jde moc pěkně, jezdí sama i na pomě a kotvě. Blbne i na malých skokáncích, bruslit začala taky loni, koupili jsme jí použité brusle - bílé, protože ty jediné měli v její velikosti. To bruslení už jde pomaleji, ale udrží se na nich, a i trošku bruslí, kolečkové jsme dali až v létě, ty jsou podle mě těžší. Ona je fyzicky zdatná a učenlivá,” rozepsala se maminka na Modrém koníku.

Rodiče se často začnou zajímat o sportovní aktivity svých dětí poměrně záhy. Dítě ještě pomalu ani nechodí, ale už má na nohou lyže, brusle apod. Druhou skupinou jsou ti rodiče, kteří by chtěli, aby jejich dítě sportovalo, ale podlehnou jeho odmítání, a tak se fyzické aktivity postupně rok od roku odkládají. Správný ale není ani jeden způsob. V prvním případě si rodiče koledují o odpor dítěte ke sportu a hrozí i větší riziko úrazu, v té druhé se zase dítě učí tomu, že je lepší překážky odmítat, než je překonávat.