Ahoj holky,

dnes se musíme rozloučit s velmi milou a vtipnou Ambasadorkou české značky Twisto - Bárou @indy2.

Báro, děkujeme za krásnou spolupráci, bylo to vážně skvělé a přejeme vše dobré. Taky přejeme vše dobré Twistu, jedinečnému start-upu z Česka, který bude nadále poskytovat úlevu od starostí s placením. Tvé pozitivní naladění a dobrá nálada nám budou chybět, Báro.

Přeji hezký den,

Vivi

Když jsem byla dítě školou povinné, celkem mě bavilo marodit. Marodění slibovalo polehávání, nošení čajíčků, čtení knih, sledování filmů. Žádná škola a prostě paráda.

Jako dospělá školou povinná úča jsem si to kouzlo regulérního marodění  moc neužila. Většina matek to asi zná. Proč se házet marod a krchlat doma na vlastní děti zadarmo, když stejně dobře můžete krchlat na děti cizí. Že jsou ty cizí děti hodnější netřeba zdůrazňovat.

Ale jednou za několik let se poštěstí a najde se natolik vytrvalý bacil, že i mě uvrhne v nemoc.A to vážně vážnou nemoc. Smrtonosnou past jménem rýmička.

Kdekdo na rýmičku umírá v tichosti a po večerech. Ale jen skuteční umělci jako jsem já to s ní dotáhnou až k antibiotikům. Holt kdo umí, ten umí.

Teď se připravte na velkou pravdu (dramatické bubnování, gong a možná i tamburína):

Někdy je potřeba se zastavit. A když je člověk zabedněný natolik, že nevidí stopku, musí ho prostě zadupat do země něco většího, rýmičkoidního. Něco co ho donutí se zastavit.

Dnešní den jsme se "pustili" do akvárka.

Matyášek tohle testování pojal po svém 😀 on vybere....maminka vytvoří....a pak testuje co to vydrží 😀.

Akvárko jsme vybrali na stránkách Creative park od Canonu http://cp.c-ij.com/en/categories/CAT-ST01-0072/index.html . Je jich tam spousta, ale já vím, že tohle bylo první a poslední 😀. Ač je krásné, tak piplačka to byla neskutečná 😀. 

Na tohle tvoření je potřeba si ještě přizvat manikůrní nůžky....párátko 😉. 

Při lepení Nema, jsem chtěla párkrát vytáhnout paličku na maso a utlouct některou rybku z akvárka 😀 a pověsit ji tam 😀. 

Každopádně ve finále je to naprosto krásné .....luxusní.....a běda jestli mi tohle Maty zničí 😀.

Pro dnešní den jsem si na tvoření vybrala masku lva....nooo čekala sem,že to půjde hladce,možná,že to mám za 20 minut sfouklé😃

Ale nééé celkem mi to dalo i zabrat a chvilkama sem myslela,že to roztrhám😂

Nejvíc zklamalo lepidlo,tyhle težké věci totiž vůbec nedává a nedrží.Musela sem hodně čekat,než to fakt bude držet a pak pokračovat v dalším....no v čem jiném než lepení🙂 

No v závěru jsem se s tím nějak poprala,ale asi se vrhnu zase na slepování menších věcí a konečne najedu na téma,které jsem si pro tento týden připravila,takže vzhůru k papírům🙂#test_canon

Není to jenom obdobím Vánoc, v průběhu kterého jsou k sobě lidé nějak milejší, ochotněji si pomáhají a pečují o druhé. Vždy si přece můžeme vzpomenout na blízké osoby nebo na ty, kteří to nemají snadné a život jim nedopřál všechno to, co my bereme jako samozřejmost.

S oblíbenou značkou hraček Fisher-Price jsme přemýšleli, koho a jak obdarovat a udělat tak alespoň malý krok ke zpříjemnění něčího dne.

Rozhodnutí na sebe nenechalo dlouho čekat: hračky rozdáme dětem k Vánocům! A kdo potřebuje rozesmát a cítit chvilku zábavy víc než děti v nemocnicích?

Maminky, máme na vás jednu velkou prosbu. Byly bychom moc rádi, kdybyste nám do komentářů napsaly názvy dětských nemocnic v České republice, ze kterých bychom mohli vylosovat 5 nemocnic, kterým bychom zaslali různé kombinace hraček ještě před Vánoci. Byly bychom moc rádi, kdyby byly hračky zařazeny do společných prostor, hracích místností nebo čekáren, aby si každé dítě mohlo hrát a zpříjemnit si tak čas strávený pobytem v nemocnici. Hračky by tedy zůstaly v nemocnicích.

Děkujeme mockrát, své komentáře nám pište do neděle 3.12 a přejeme krásný a klidný Advent.

„Překotný porod je název pro spontánně probíhající porod, který trvá méně než dvě hodiny. Je tomu v případech, kdy měkké porodní cesty nekladou odpor, zejména u vícerodiček, při silných děložních stazích, často také při nedostatečném uzávěru děložního hrdla a u malých plodů“ uvádí v publikaci Kniha o těhotenství a dítěti známý český porodník Antonín Pařízek. A kupodivu dále dodává: „Překotný porod není prospěšný pro matku ani pro dítě.“

Z fyziologického hlediska upozorňuje porodník Pařízek na komplikace, které mohou být s překotným porodem spojené: „Těhotná bývá často překvapena rychlým nástupem děložních kontrakcí. Bývá ohrožena poraněním děložního hrdla, pochvy, vznikem trhlin hráze a krevních výronů. A pozor, určité komplikace mohou nastat i u novorozence: „Novorozencům hrozí nebezpečí nitrolebního krvácení. Příčinou bývají silné a časté děložní stahy, kdy je na hlavičku plodu vyvíjen nadměrný tlak. Pokud hlavička rychle prostoupí pánví, pak po jejím porození stlačení náhle opadne, hlavička částečně změní svůj tvar a při této fázi hrozí přetržení cév v mozku anebo v jeho okolí. Při pozvolném porodu k náhlým tlakovým změnám nedochází,“ tvrdí porodník."

Více na: https://www.maminka.cz/clanek/miminko-pospichalo-na-svet-prekotny-porod-na-vlastni-kuzi

Na jaře jsem se setkala s maorským lektorem Te Kaha z  Nového Zélandu, strážcem maorské tradice,  který povídal mimo jiné o porodech maorských žen  a na dotaz o délce porodu odpověděl, že doba porodu  u jejich žen je v průměru dvě hodiny.

Byla to věta, která mne nutila zamyslet se, jaká délka porodu je vlastně fyziologická, protože v České republice je porod, který trvá méně jak dvě hodiny, považován odborníky za patologický, rizikový, tedy tzv. překotný. Dospívám čím dál více k názoru, že za rychlými porody maorských žen stojí právě tradice přirozeného těhotenství a porodu, která se předává z generace na generaci, kdy se ženy a muži udržují při své síle a intuici.

Maorské ženy jsou ochraňovány před energií strachu. Naše ženy jsou naopak ve strachu udržovány,  porod je pro ně často synonymem pro bolest a utrpení a tyto bloky se předávají už několik generací z matek na dcery. V našem porodnictví vládne mužský a technokratický princip, proto tolik žen rodí velmi dlouhou dobu, protože jsou často odpojeny samy do sebe, od moudrosti svého těla.

První den testováni jsme se s maličkou zaměřili na zvířátka. 

Proč jsme vybrali tyto druhy je u nás vysvětlitelné,kočičku s pejskem?Tak to je samozřejmě základ všeho domácího zvířectva a navíc prostě to moje koťátko  co mám doma tyhle dva druhy potkává na ulici nejčastěji🙂Povedli se myslím náramně,co myslíte?

Sovičku jsme si zamilovali všichni tři na rodinném focení,takže to byla jasná volba.Navíc jsem nechávala vybrat manžela a ten je přes ty ptáky v rodině asi nejznalejší😂

Kdo by neznal Nema,že ano??takže dalším z našeho dnešního výběru byla právě tato rozkošná rybička🙂

Jako poslední přišel na řadu chameleon,jak by řekla moje dcerka,tak "ištěrák"(má to být ještěrák)🙂ještěrky,hady,pavouky a takovou veškerou havěť má prostě z nějakého neznámého důvodu v oblibě🙂

Dneska nám to šlo krásně od ruky,tak už můžeme pomaličku žhavit nůžky a lepidla na zítřek?co to bude tentokrát?🙂#test_canon

Říkávám, že moje dcera Ella se s tužkou v ruce už narodila.

A když tehdy před těmi čtrnácti lety v Podolí vykoukla na svět, mělo to hodně daleko k tomu extatickému porodu z knížek. Narodila se a nedýchala. Bezvládné fialové tělíčko vyklouzlo do rukou doktorky a najednou zmizelo v útrobách porodnice. Oživování bylo úspěšné, ale byl to jen začátek. Měsíc v umělém spánku na JIPce v Motole byla hořká třešnička na mém dortu zoufalství a když mi doktorka přišla říct, že holčička pravděpodobně nepřežije ani půl roku, něco uvnitř mě se utrhlo a padalo a padalo až na samé dno lidského utrpení.

Tehdy jsem na tom dně začala sbírat střípky a kosti mých předků. Začala jsem skládat příběh pravdy. Modlila jsem se, aby dítě mohlo žít. Byla jsem ochotná vyměnit svůj život za život svojí dcery. A Bůh mě vyslyšel. Podle doktorů se Ella zázračně uzdravila. Nikdo tomu nemohl věřit, ale já jsem věděla svoje. Věděla jsem, že to, co bylo skryté zraku ostatních a co vypadalo jako zázrak, stálo na mém rozhodnutí a mé víře v Lásku.

I přes pochybnosti doktorů jsem si Ellu nakonec domů odnesla. A začala dlouhá cesta plná výmolů a překážek. Cesta hledání toho, co jsme ztratily.

Ještě dnes občas Elča říká, že se cítí jako mtrvola. A tak se vypravujeme spolu do jejího těla a ona znovu prožívá tu bolest, když její tělo vypráví ten příběh s udivující přesností, držím ji pevně, když společně necháváme slzy téct po tvářích.

Lidé říkají, že miminka si nic nepamatují. Nemohou se víc mýlit.

Chcete svým dětem zpříjemnit čekání na Vánoce? Pořiďte jim adventní kalendář. V obchodě najdete spoustu druhů nejrůznějších adventních kalendářů s rozličnou tématikou a náplní. Ta bývá, bohužel, většinou z nekvalitní čokolády, což není nic dobrého pro dospělé, natož pro malé nedočkavce. Co kdybyste jim letos kalendář vyrobily samy? Můžete je zapojit do jeho vytváření. Děti si ho pak budou vážit mnohem více než toho kupovaného. Navíc si užijete spoustu zábavy. Už jste slyšely o hitu letošních Vánoc: perníkovém adventním kalendáři?

Základ tvoří, jak jinak, perníkové těsto. Máte - li svůj oblíbený recept na měkké, medové a voňavé perníčky, postup znáte. Vy ostatní můžete zkusit recept mojí babičky Majky:

Ingredience

• 2 polévkové lžíce medu   
• 400 gramů hladkémouky
• 2 vajíčka
• 1 čajová lžička jedlé sody
• 2 čajové lžičky perníkového koření (skořice, nové koření mleté, badyán, koriandr, hřebíček, fenykl - poměry jsou na vás, můžete ho koupit už namíchané)
• 140 gramů cukru moučka
• 100 gramů Hery(nebo 30 gramů kokosového oleje a 70 gramů másla)

Perníčky jsou spíše světlejší (což rozhodně neznemaná, že nejsou dobré, naopak) kdo chce tmavší, přidá do těsta asi 1 čajovou lžičku kakaa

Postup:

Ano, minulý týden Stella oslavila 6 měsíců. Je to naprosto neuvěřitelné, ale je to tak.
Letí to, ale je to ten nejkrásnější let, do kterého jsem mohla nastoupit. Občas přijde nějaká ta turbulence, ale většinu času letíme hladce nad mraky a užíváme si sebe navzájem.

Už v porodnici jsem ale poznala, že to s touhle divoškou nebude tak jednoduché jako s Tobíkem, který je ve všech směrech dítě za odměnu (od narození krásně spal, hezky papal, nikdy se nevztekal, pomalu jsme nevěděly, že mu rostou zuby...). Stella mě školí! Učí mě ještě větší trpělivosti, ještě větší pokoře a odevzdanosti. Vyžaduje mou neustálou přítomnost, od narození by nejradši byla jen v mé náruči ideálně ještě nepřetržitě kojená. 

A víte, co je na tom nejzvláštnější? Že mi to vůbec nevadí, necítím se nijak zvlášť unavená nebo vyčerpaná. Všechno to zvládám daleko lépe a lehčeji než  s prvním miminkem. Všechno mi přijde samozřejmé, ničím se nestresuju, nechávám to plynout a vždycky se všichni krásně přizpůsobíme, ať už doma nebo na cestách. Tobík je totiž navíc úžasný bráška, který mi s péčí o miminko od začátku pomáhá, nežárlí, Stellinku nezlobí, pořád ji hladí, pusinkuje a chová. Stella má obrovské štěstí, že má takového staršího bráchu, který se o ní vždycky postará. Až mě to dojímá!

A co už Stellinka umí? Od pátého měsíce se plazí. Teď už nabrala takovou rychlost, že než jí položím a dojdu se do kuchyně napít, už mě tahá za ponožku. Díky tomu je i o něco samostatnější a mně se konečně uvolnily ruce, a tak jí vyvářím příkrmy a kašičky. Moc jí chutná! Má něco málo přes 6kg, takže je co dohánět. Zoubky se zatím neklubou, ale myslím, že to nebude mít dlouhé trvání.