Rozhodli jsme se, že bude lepší mít děti spíš podobně staré a že tedy nebudeme na nic čekat a pořídíme si třetího cvrčka hned v závěsu za prvními dvěma. Nejsem úplně stoprocentně zdravá, navíc po dvou císařských řezech, tak jsem nechtěla nic riskovat a naše rozhodnutí nejprve konzultovala. Na hematologické klinice, kde jsem hlídaná kvůli poruše krevní srážlivosti, u primáře z porodnice, který mě zná a rodil obě první děti, u gynekologa, u něhož jsem v péči. Všichni se shodli – nikdo nevidí žádnou překážku, tak proč ne?

Jen tatínek by ještě raději měsíc počkal, bral nějaké léky a chce mít jistotu, že z něj stihly „vyprchat“. Přemlouvání moc nepomohlo, takže fakt až za měsíc. Pak jsem dostala rýmu – no, to snad ničemu nevadí. Jenže rýma byla čím dál horší, začala mě bolet hlava. Když to trvalo víc než týden, zašla jsem k panu doktorovi, ten mě horem pádem odeslal na ORL, kde chtěli dělat RTG. No jo, ale co když jsem už těhotná? Po konzultaci s gynekologem přece jen RTG podstupuji, potvrzuje se zánět vedlejších nosních dutin, dostávám antibiotika Augmentin 650mg. To už začínáme mít trochu strach, jak to s tím miminkem bude…

Antibiotika jsem dobrala, všechno se zdá v pořádku. Ale přišel ještě zánět močového měchýře… Šla jsem radši na gynekologii, aby pan doktor bral ohled na případné miminko. Bral, napsal mi léky, které by v těhotenství neměly vadit, a ještě jedny léky na podporu imunity močových cest. Příbalové letáky povzbudivé nebyly, ale co už. Ani nevím, jestli jsem doopravdy těhotná, a pan doktor určitě ví, co dělá.

A už je konec dubna, těhotenský test vyšel tak tak, uvidíme. 1. května už nevydržím a test si opakuji – a úžasné, povedlo se! Čekáme třetí miminko! Děti jsou ještě trdla, ale když se radujeme, radují se taky, asi ještě ani nevědí proč…

Na gynekologii jsem moc nepospíchala. Potvrdili by těhotenství a pak by mě zvali znovu na potvrzení srdeční akce. Myslím, že je lepší nechat miminku trochu klidu, tak jsem se objednala v době, kdy by už mělo být srdíčko vidět, tedy asi v sedmém týdnu.

Jenže ouha. Nejen, že nebylo vidět srdíčko, ale dokonce i miminko bylo sotva znát. Gestační váček, žloutkový váček, všechno v pořádku, ale miminko má jen asi milimetr! Byla jsem nešťastná. Nemohla jsem uvěřit, že by byl cvrček o tolik mladší, když mám úplně pravidelný cyklus… Pan doktor radil týden čekat, pak uvidíme, jestli miminko povyrostlo nebo jestli odumřelo a začíná se vstřebávat… Bylo to hrozné čekání.

„Na svou biologickou matku si nevzpomínám. Ze soudního spisu vím, že jsem s ní strávila deset měsíců svého života. Jaké byly? Kdo ví. Každopádně jsem jí byla odebrána sociálkou a umístěna v kojeneckém ústavě, kde jsem sama strávila dalších pět měsíců.“

Už před mnoha lety, v době, kdy jsme s manželem teprve procházeli přípravami na náhradní rodičovství, jsem slyšela smutné příběhy. Příběhy o adoptovaných dětech, které utíkaly z domova, jakmile byly plnoleté a některé mnohem dříve. O dětech, které nebyly a možná ani neuměly být vděčné za to, že jim náhradní rodiče nabídli domov, zázemí a lásku. O mladých dospělých, kteří se neměli zájem vracet do rodného hnízda.

Říkala jsem si, to přece nemůže být tak jednoduše odsouzeníhodné. Nikdo z nás přece nežil jejich životy. Přemýšlela jsem, co se v takové rodině, hlavě takového dítěte a mladého dospělého asi muselo dít. Jak těžký pro něj život asi byl, že ho do tohoto bodu dovedl?

Odpovědi jsem se dočkala nedávno. Moc děkuji za otevřenou zpověď adoptované, dnes už dospělé ženy, jejíž životní ostud není z těch růžových…

Kojenecký ústav

Na svou biologickou matku si nevzpomínám. Ze soudního spisu vím, že jsem s ní strávila deset měsíců svého života. Jaké byly? Kdo ví. Každopádně jsem jí byla odebrána sociálkou a umístěna v kojeneckém ústavě, kde jsem sama strávila dalších pět měsíců.

Mojí zkušenost se zánětem prsou a kojením jsem se rozhodla sepsat proto, že když jsem sama byla v nouzi, vyhledávala jsem na internetu všechny možné rady a zkušenosti ostatních maminek, které si něčím takovým prošly a které by mi mohly pomoci. Snad teď můžu být někomu nápomocná i já. Minimálně povzbuzením.

U prvního miminka jsem měla zánět prsou celkem třikrát, bolest, horečky, klasický průběh, ale pokaždé zabral klid a obklady z tvarohu. Po šestinedělí se zánět už neopakoval, syna jsem kojila dva roky a bez problémů.

Pauzu v kojení jsem měla jen půl roku (kojila jsem i první čtyři měsíce v těhotenství), říkala jsem si, že co se týče kojení, nemůže mě už nic překvapit!

Po porodu, který byl krásný a snadný jsem se bez problémů rozkojila, malá dcerka sála výborně, všechno vypadalo naprosto idylicky. To byl asi ten důvod, proč jsem se hned po porodu zapojila do normálních běžných povinností matky na rodičovské - vaření, úklid, hřiště, nákupy... Kojila jsem při vaření, když po mě hopsal starší syn, v šátku při táhnutí nákupu. Chyba! V šestinedělí se má opravdu odpočívat a všechnu práci popřehazovat na ostatní. U nás to bohužel nešlo pro absenci babiček a dědečků, ale měla jsem se na vše vykašlat i za cenu nepořádku a obědů z těstovin s máslem.

Vše skončilo zanedbaným zánětem v prsu, které se dostalo na trojnásobný objem s tmavě fialovou barvou a abscesem. Z tvrdé bulky ze které zánět začal,  se stalo měkké abscesové ložisko. Musela jsem si jít lehnout na kapačky do nemocnice, kde jsem pobyla týden a nakonec skončila na sále, kde mi absces vyřízli.

Ležela jsem na Bulovce, ve stejné budově, kde je porodnice a šestinedělí, jen na jiném patře. Co musím říct je, že až na jednu sestru ze staré školy, tam byli všichni neuvěritelně milí. Ano, na Bulovce! Díky miminku jsem "musela" na nadstandartní pokoj a malá byla zapsaná jako můj doprovod, takže jsem tam nakonec měla luxus skoro jako v hotelu s výhledem na Prahu, jen s děsnou kuchyní 🙂

Právě dnešní den je označen za Mezinárodní den tolerance, který nám připomíná, že náš respekt si zaslouží všichni ostatní lidé kolem nás. Zamysleli jste se někdy nad tím, jestli dostatečně tolerujete svého partnera? Protože kdo je vám blíž, než on? Připravili jsme pro vás několik rad, které vám pomůžou předejít hádkám a ukázat partnerovi, že si ho opravu vážíte!

Žijete s vaším partnerem už dlouho dobu? V tom případě se může stát, že ho začnete brát jako samozřejmost a úplně zapomenete na jeho jedinečnost a to, proč jste se do něj zamilovali. Zkuste se na váš vztah podívat z odstupu. Myslíte, že se k sobě navzájem chováte stejně hezky jako před lety, když jste spolu začínali? 

Omluvíte se, když uděláte chybu?

Omluva je ve vztahu velmi důležitá. Nepopírejte svoji vinu, ale spíš se upřímně omluvte. I když to jde někdy opravu těžko, uvidíte, že si toho váš partner bude velmi vážit. Zkuste k omluvě přidat také květinový košík nebo mléčnou bonboniéru Carla Diana s oříškem, která vyloženě uklidňuje. Vašeho partnera určitě mile překvapíte a čokoláda, která má pozitivní vliv na tvorbu hormonu serotoninu, tedy hormonu štěstí, mu zaručeně zlepší náladu. Oříšky obsažené čokoládových bonbonech mají navíc blahodárný vliv na zklidnění nervů. Buďte si jisti, že takováto upřímná omluva vašeho partnera jistě obměkčí.  

Díváte se na situaci očima toho druhého?

Velkou ohleduplnost a toleranci prokážete, jestliže se na situaci podíváte z partnerova pohledu. Když se pokusíte představit si, jak se cítí váš partner, prokážete mu tím tu největší úctu.

Každý rodič chce pro svoje dítě to nejlepší. Pokud přemýšlíte, jak pomoci svému drobečkovi k lepšímu prospívání, poradíme vám, jak na to.

Plávání s miminkem

Voda dodává miminkům pocit jistoty a bezpečí. Vždyť už v bříšku u maminky plavali v plodové vodě. Z toho důvodu představuje plavání s kojenci perfektní způsob, jak miminko uklidníte a připravíte mu skvělé podmínky pro jeho další motorický vývoj. Děťátka po plavání lépe spí, mají větší chuť k jídlu a specifický pohyb ve vodě pomáhá odstraňovat případné nedostatky v držení těla. Kojenci díky plavání také posilují svaly, což jim pomůže v tom, aby se posadili a začali lézt.

Dovádění v bazénu

I v pozdějším období, kdy se z vašeho miminka stane batole nebo starší dítě, nezapomínejte na vodní prostředí. Děti mají většinou k vodě kladný vztah a vždy vodní radovánky přivítají. Vlastníte-li zahradu, pořiďte dítěti bazén. Uvidíte, že bude nadšené. Ve vodě můžete dovádět s ním. Nejenom, že vám osvěžení v horkých dnech přijde vhod, ale utužíte vzájemné vztahy. Využijte například bazény s pískovou filtrací, které zachytí všechny nečistoty. Doma nemusíte kvůli dětem používat tolik čistící chemie do bazénu. Chlorová voda může jemnější dětské pokožce způsobit vysušení. Jakmile se dítě vykoupe, osprchujte ho pod tekoucí vodou a natřete krémem, který pokožce vrátí vláčnost a hydratuje jí.

Trampolína děti unaví a posílí svaly