V prodejnách PEPCO se s kreativními sadami, s blížícím se podzimem, roztrhl pytel. My jsme se rozhodly všechny vyzkoušet, abychom vám v krátkých recenzích mohly přiblížit, jak vypadají sady uvnitř balení, jak se s nimi manipuluje, jak je děti zvládají a, v neposlední řadě, jak vypadá výslední výrobek. 

Dnes vám představuji DIY sadu Ušij si zvířátko. 

Co sada obsahuje?

Sada se skládá z perforovaných filcových částí těla zvířátka, plastových nalepovacích očí, vatelínové výplně, bavlněných nití různých barev, plastové šicí jehly.

Jak to funguje?

Systém sešívání zvířátka je z obrázků zřejmý na první pohled. Za pomoci plastové jehly se k sobě jednotlivé filcové části, které jsou na přislušných místech perforovány, přišívají. Až vznikne tělo zvířátka, které se na závěr vyplní vatelínem a sešije. HOTOVO!

Jak se nám sada líbila?

Prvotní nadšení vystřídalo malinko zklamání ze strany naši Katky, protože jednoduše se jevící systém šití byl pro její malinkaté ručičky ještě trochu náročný, jelikož v místech, kde si musela přidržovat jednotlivé díly u sebe jí to moc nešlo a díly jí od sebe ujížděly a jelikož nepatří mezi nejtrpělivější jedince, byl to pro ni nervák. Sovičku jsme tedy sešívaly na několikrát.

Sada je podle obalu určená pro děti od šesti let, čemu taky odpovídalo, že Katka měla občas problémy s přišíváním jednotlivých dílků. Já, jako větší dítě jsem to měla ušitý jedna-dvě. 🙂 Akorát jsme někde udělaly chybu a tak nám nevyšly dírky jak měly a naše sovička nemá úplně dokonalý tvar, ale radost udělala stejnou, jako kdyby byla tip-ťop.

Velkým plusem této sady je, že si u něj dítě trénuje nejen jemnou motoriku, ale i už spomínanou trpělivost. Menším dětem s dopomocí potrvá vytvořit sovičku za cca 90 minut, větší to stihnou určitě do hodiny. Šikovná maminka do pár desítek minut.

A tady je veledílo hotové!

Sadu v PEPCO pořídíte za 59,-

Dostupné i ve variantě zajíček. 

Nejspíš nikoho z vás nepřekvapí, že v PEPCO trávím hodně času. Slídím po novinkách a ty nejzajímavější neváhám vzít a otestovat.

Aktuálně prodejny PEPCO nabízí velice hezkou kreativní DIY sadu na dotvoření polštářku pro holčičky a mohu říci, že je to jeden z nejlepších artiklů, které v regálech najdete. Ale pojďme pěkně po pořádku. Domů jsme si přinesli jednorožce, v nabídce naleznete i kočičku.

Co sada obsahuje?

V krabici naleznete polštářek s číselní šablonou, podle které se na něj umísťují textilní čtverečky v šesti barvách a dva druhy bavlnek. Celé tvoření pak probíhá za pomoci plastové jehly, která je také součástí balení. Důležitým prvkem jsou pak očička na suchý zip.

Jak na to?

Kreativní sada je určená pro věkovou kategorii 6+, nicméně, naše čtyři a půl letá polštářek zvládla vytvořit téměř bez problémů. Na polštářku jsou vyražené dírky, které jsou označené čísly, podle kterých se umísťují barevné čtverečky. Jaké barvě odpovídá které číslo je uvedeno jak v návodě, tak i na krabici. Za pomoci plastového udělátka se kousky látek vpichují do dírek. Je to velice jednoduché. Problematické jsou jen dírky po obvodě obrázku a dítě může mít problém je umístit, jelikož se při tlaku okraj prohne a nástroj podklouzne. Mně samotné se to několikrát stalo. Hříva jednorožce se pak vytváří stejným způsobem navlékáním bavlnek (podobné pletacím bavlnkám typu Kaja).

Očička zvířátek se na polštářek umísťují za pomoci suchého zipu, který se lepí přímo na polštářek. Suchý zip je samolepící.

A máme hotovo!

A co my na to?

Kreativní sada mě mile překvapila. Katce se tvoření moc líbilo a celkem ji to zabavilo na cca hodinu. Výsledkem je polštářek, který si dítě samo vytvořilo, což jej povyšuje na artikl nejvyšší důležitosti. Malé zklamáni nastalo při pohledu na výsledek a srovnání s předlohou na krabičce, protože jednorožci nejsou stejní. Nijaká tragedie se ale nekonala.

Už jsem malinko nastínila, že v našem případě byl trochu problém dostat čtverečky do dírek po obvodu obrázku, ale není to nic neřešitelné a jejich umístění vyžaduje větší sílu a malinko lepší manuální zručnost než má čtyřleté dítě. To samé platí i pro provlékání bavlnek- hřívy, jelikož bavlnky nejde zapíchnout jediným vpichem, ale je potřeba důkladně několikrát namáčknout do větší hloubky.

Celkový dojem ze sady je víc než pozitivní a úplně ji ani nemám co vytknout.

Určitě se stavíme i pro kočičkovou variantu.

Co se mně osobně líbí je, že si děti procvičí nejen jemnou motoriku, ale taky čísla, barvy a v neposlední řadě i trénují trpělivost. Této sadě dávám 1* a mohu doporučit všem kreativním duším. Sada je vhodná jako dárek pro malé tvořilky.

Pořídíte ji za 179,-

Na závěr ještě pár fotek.

Nechce se vám běhat po obchodech a e-shopy už dárek do Štědrého dne nedoručí. Jenže co zabalit kamarádce nebo mamince pod stromeček? Prozradím vám moje tajná esa, která sklízí nadšené ovace. Vše potřebné máte jistě doma, tak šup do toho. Moc času už nám nezbývá…

Likéry

Co si budeme povídat, k nanukovému dortu prostě patří dobrý krémový likér. Nejen, že efektivně dozdobí pohár, ale hlavně chutná tak nějak líp. Co takhle vyrobit podobnou tekutou dobrotu doma? Není to vůbec nic složitého. Kdo se bojí vajec, může se pustit třeba do verze s nugátem.

Na dva litry nugátového likéru budete potřebovat:

• 250 gramů nugátových bonbónů
• 300 gramů cukru
• 400 mililitrů smetany (min. 33 % tuku)
•   700 mililitrů mléka
• 300 mililitrů vodky

1. Nugátové bonbóny pokrájejte na menší kousky a společně s cukrem vložte do mixéru a prožeňte na nejvyšší otáčky.
2. Tento krok můžete vynechat, ale značně urychlí celý proces přípravy.
3. V hrnci se silným dnem přiveďte k varu smetanu s mlékem a přidejte i směs z mixéru (nebo pokrájený nugát s cukrem).
4. Teď přijde ta nejnudnější část receptu. Stáhněte plamen na nejnižší výkon a směs míchejte. Buďte důslední, hmota má tendenci se připalovat.
5. Cukr a nugát se musí v horkém mléce a smetaně zcela rozpustit a spojit se v krémovou konzistenci.
6. Test je jednoduchý: naberte si na lžičku vzorek tekutiny a vložte do úst – pozor, horké! Pakliže vám mezi zuby neskřípe cukr, je hotovo.
7. Dejte směs ještě asi 15 minut oddychnout. Zchladne, ale nenechte ji zcela vystydnou.
8. Teprve potom přijde na řadu vodka.
9. Do teplé a sladké tekutiny v hrnci přilejte požadované množství a řádně promíchejte. Už nevařte.
10. Hotový likér plňte do umytých sklenic. Já jsem použila čtyři půllitrové lahve se zátkou z IKEI a vyšlo tak akorát.
11. Nechte na kuchyňské lince zcela zchladnout, poté zazátkujte a vložte do lednice.
12. V suchu a chladu je minimální trvanlivost kolem měsíce, ale z vlastní zkušenosti vám povím, že takhle dlouho zatím nikdy nevydržel.

Mlsání k pohádkám

K Vánocům patří pohádky. Jenže při sledování Pyšné princezny nám jede nejen naše představivost, ale také ruce. Tu ochutnají vanilkový rohlíček, tu išelský dortíček a támhle šunkový chlebíček. Co takhle dát si něco zdravějšího, ale přesto tak návykově dobrého?

Pikantní oříšky k televizi

• 1 bílek (nebo dvě lžíce dobrého oleje)
• 1/4 hrnku krystalového cukru
• 1 lžička soli
• 1/2 lžičky chilli koření
• 1/4 lžičky pomletého nového koření
• 1/2 lžičky římského kmínu
• 1 3/4 lžičky kayenského pepře
• 2 1/2 hrnku směsi ořechů

1. Troubu si předehřejte na 150°C.
2. Připravte si velkou mísu.
3. V ní smíchejte bílek (nebo olej) s kořením a vyšlehejte do konzistence zálivky na salát. Všchno se musí spojit, olej nesmí mít tukovou vrstu nad kořením.
4. Přidejte ořechy. Mandle nebo lískové ořechy můžete nechat ve slupce, ve směsi vypadají velmi efektivně, ale nechám to na vás, co máte raději.
5. Směs ořechů a zálivky velice důkladně promíchejte, aby se každý oříšek obalil.
6. Pekáč vyložte pečicím papírem a nasypejte do něho ořechovou hmotu. Ideálně v jedné vrstvě.
7. Vložte do trouby a pečte asi 15 minut.
8. Poté vyndejte pekáč z trouby a oříšky promíchejte vařečkou. Tím se od sebe oddělí a otočí, takže budou křupavoučké ze všech stran.
9. Vraťte zpátky do trouby, teplotu snižte na 120°C a pečte dalších 10 minut.
10. Ořechy by měly chytnou zlatavý nádech, hlavně je nespalte.
11. Až budete s barvou spokojeni, vyndejte plech a směs nechte zcela zchladnou.
12. Pokud jste použily bílek, ořechy díky němu budou příjemně křupat.
13. Plňte do skleniček, sáčků nebo krabiček.

Pesto

Těstoviny v jakémkoli stavu představují rychlou večeři, která zachránila od hladu už nejednu rodinu. Dalším mým tipem je sklenice s domácím pestem. Bylinky pěstuji na okenním parapetu celý rok, takže mi výroba zabere ani ne deset minut.

• 80 gramů bazalkových lístků – bez stonků
• 30 gramů piniových oříšků
• 80 gramů parmazánu nebo Grana padana
• 1 stroužek česneku
• 150 mililitrů olivového oleje
• půl čajové lžičky soli

Bazalku, oříšky, parmazán a česnek prožeňte mixérem.

Přidejte olej a ještě jednou všechno řádně umixujte.

Hotové pesto uložte do umyté skleničky a nakonec zakápněte lžící olivového oleje. Ten zaručí, že pesto nevyschne, nezčerná a vůbec: dobrého oleje není nikdy dost.

TIP: pesto můžete připravit i z jinách bylinek.

Tajný recept 

Máte svůj tajný recept na ty nejlepší muffiny, buchtu nebo koláč? Mámí z vás kamarádky recept, pláčí a vyhrožují, pokud jim ho neprozradíte? Co takhle udělat o Vánocích dobrý skutek?

Projděte předpis na váš tajný majstrštyk a oddělte od něj všechny sypké suroviny jako mouka, cukr, oříšky nebo čokoláda.

Ty postupně nasypte do sklenice, čímž vytvoříte efektivní mramorování.

Pak už jen stačí přidat lístek s celým receptem a přáním dobré.

Obdarovaná pak už jen přidá tekutiny jako mléko, olej či vejce.

A můžete jít ještě dál. Pakliže jde o recept na muffinky, přiložte ke sklenici i papírové košíčky. K receptu na bábovku můžete přidat třeba formu.

Léto ve sklenici

Poslední rada je opravdová znouzecnost. Vezměte sklenici domácí marmelády nebo džemu z léta, hezky ji vyzdobte a darujte jako kousek léta ve skle. Uvidíte, že na vánočce s máslem bude dokonalá.

Zdroje obrázků: 

Pinterest a Pixabay.com

Tak tedy: na prahu třicítky se mi zbláznily hormony a mě se začalo dělat akné. Mně, která na něj nikdy netrpěla. Vážně, dokonce ani v pubertě jsem neměla problémy s pupínky. Až před rokem. Moje kosmetička, ke které chodím jednou měsíčně na trhání obočí (mno jo, prostě to neumím) mi poradila: „Kupte si zinkovou mast. Je levná a báječně zabírá. Kam se hrabou drahé mastičky z drogerie. To je doslova navoněná bída“.

A taky že jo! Za mast jsem zaplatila asi 50 Kč a bylo po starostech. Pupínek vysuší a nepodráždí pokožku. Nestačí pouze jednou aplikovat, chce to minimálně třikrát v průběhu dne, ale díky tomu, že skvěle absorbuje nikdo nepozná, že ji máte na obličeji.

Kromě toho je báječná i pro miminka. Chrání jejich citlivou pokožku v místech, kde dochází k jejímu častějšímu pocení. Zklidňuje, chladí a pečuje o ni. Pokud tedy vzniknou potničky nadměrným pocením či třením plenkových kalhotek, klidně použijte zinkovou mast. Stačí vždy, když budete přebalovat nebo jak si vzpomenete.

„Dcera měla problém s ekzémem, vyrážku po celém obličeji, pak pod bradičkou a v záhybech na ručičkách. Doktorkanám na to dala Jarishův roztok, zinkovou mastičkou a vitamínovou mast a můžu říct že to zabralo." xjanex z diskuzního fóra Vyrážka a ekzém u čtyř měsíčního miminka, co zabralo?

Podle příbalového letáku jsem také zjistila, že tahle zinková mast slouží k ošetření drobných povrchových poškození kůže jsou oděrky a praskliny. 

Preventivně se používá také jako zklidňující prostředek v případě inkontinence. Moč dokáže pokožku agresivně podráždit a zinková mast ji dokáže ochránit.  

Máte podobné zkušenosti? Podělte se s nimi i ostatními maminkami v jednom z mnoha diskuzních fór:

Zinková mast v těhotenství – není v těhotenství škodlivá?

Co pomáhá na opruzeniny?

Genitální opar: jak se ho co nejdříve zbavit?

Rozškrábaný exém: podělte se o zkušenosti

Co na akné?

Jak si připravit zinkovou mast doma?

Všechny ingredience seženete v drogerii a lékárně. Dbejte, prosím, na jejich PERFEKTNÍ kvalitu. Proto se raději přimlouvám za lékárnu, kde ji mají všechny výrobky garantovanou a prověřenou. Pokud ale pravidelně kupujete v drogerii například bambucké máslo či meruňkový olej (které do zinkové masti patří) a máte s nimi dobré zkušenosti, klidně je použijte. Pamatujte, že výslednou mast budete aplikovat na obličej a pokožku vašeho miminka.

Na 50 ml masti budete potřebovat:

• 5 lžiček bambuckého másla(dodává pokožce hydrataci a výživu, je účinné při ekzémech, lupénce a akné. Působí protizánětlivě a urychluje hojení)
• 5 lžiček lanolínu(je ze všech přirozených tuků lidskému kožnímu tuku nejblíže, funkčně nahrazuje kožní tuk. Také zjemňuje a zvláčňuje kůži a pomáhá při drsné a popraskané kůži)
• 1/4 lžičky včelího vosku (je bohatý na vitamín A, při použití v kosmetice je pokožka díky němu hebká a vláčná)
• 4 lžičky meruňkového oleje(nebo jiný kvalitní oblíbený rostlinný olej)
• 3,5 lžičku oxidu zinečnatého(je protizánětlivý a pomáhá zklidnit podrážděnou pokožku)
• hrneček na míchání, lžičku na odměřování, metličku nebo kapučínovač, jemné sítko, vysokoprocentní líh na dezinfekci pracovní plochy i nástrojů , kalíšek nebo skleničku
• případně na cedulku s popisem: samolepicí etikety

Postup

Vydezinfikujte si pracovní plochu i všechny nástroje. Nádobí stačí dát do myčky nebo ho pečlivě umyjte a poté vysušte v troubě (v podstatě jako když při zavařování dezinfikujete sklenice na džem). Pracovní desku potom stačí  pouze nastříkat šetrným dezinfekčním přípravkem typu Sanytol (pozor, nejde o reklamu, ale dobrou zkušenost) a poté ji přejet papírovou utěrkou.

1. Nejprve rozpusťte všechny tuhé složky, tedy bambucké máslo, lanolín a včelí vosk. Zahřívejte jen tak dlouho, aby se rozpustily. NESMÍ SE VAŘIT. Pokud se vám to stane, nic se neděje, a nechte je zchladnout na pokojovou teplotu.

2. Poté přidejte olej a důkladně smíchejte.

3. Nakonec vmíchejte oxid zinečnatý. Nejlépe jej nejprve přesejte přes jemné sítko. Míchejte důkladně, aby v krému nebyly hrudky.

4. Přelijte do kalíšku a dejte ztuhnout do ledničky.

Nenechávejte mast tuhnout při pokojové teplotě, mohly by se vytvořit tvrdé hrudky.

A jak jste na tom vy? Používáte zinkovou mast? Troufnete si na její domácí výrobu? Budu ráda, když se pochlubíte se svými zkušenostmi. 

Použité zdroje:

Gather moments

Zdroje fotografií:

 Acne.com a Pexels.com

    Generace našich babiček a maminek velmi často využívala v domácnosti a především také v kuchyni dary přírody. Tento zvyk se časem postupně utlumil, nicméně v dnešní době se už zase naštěstí dostává do kurzu. 

    V současné době je v plném květu rostlina, jež byla považována za posvátný strom Slovanů - bez černý (Sambucus nigra). Možnosti využití této rostliny jsou opravdu hojné, my se však dnes zaměříme na zpracování květů bezu a názorně si ukážeme, jak z nich připravíme výbornou domácí šťávu.

Na výrobu 2,5 litru domácí bezové šťávy potřebujeme:

30 větších květů černého bezu

3 citrony 

3 pomeranče

1 kg cukru

50 gramů kyseliny citronové

1 litr vody

Postup přípravy:

    Květy bezu černého natrháme ideálně v místě, které je dostatečně vzdálené od dopravních komunikací a průmyslových oblastí - pokud máme možnost, použijeme květy z více stromků. Aby byla šťáva co nejchutnější, doporučuje se netrhat po dešti, protože ten smyje velkou část potřebného pylu.

    Doma květy rozprostřeme na pečící papír a necháme cca hodinku položené na vzduchu - tím se zbavíme všech broučků a jiných hmyzáků. Pokud se vám tento způsob odhmyzení nezdá dostačující, můžete květy lehce omýt pod tekoucí vodou (nicméně se tím bohužel zbavíte i velké části pylu - což je samozřejmě škoda).

    Očištěné květy vložíme do nádoby a zalijeme 1 litrem vychladlé převařené kohoutkové vody. Nyní nakrájíme na kolečka 2 citrony a 2 pomeranče (zbavené kůry) a přidáme je ke květům. Dbáme na to, aby byly květy i nakrájené ovoce pořádně ponořené pod vodní hladinou (můžeme klidně něčím zatížit). Takto připravený materiál necháme louhovat alespoň 24 hodin na chladnějším místě. Během této doby několikrát pořádně promícháme.

    Po uplynutí stanovené doby si připravíme plátno a směs přes něj přecedíme do hrnce. Nyní přidáme kyselinu citronovou a 1 kg cukru (záleží jen na našich preferencích, zda použijeme bílý či třtinový cukr - sirup je výborný z obou typů). Hrnec postavíme na sporák a za stálého míchání počkáme, dokud se cukr nerozpustí. Je žádoucí, aby sirup neprošel varem - tak totiž zachováme co nejvíce léčivých látek. Před bodem varu tedy hrnec odstavíme a přidáme čerstvě vymačkanou šťávu z jednoho citronu a jednoho pomeranče.

    Ještě teplým sirupem naplníme poctivě vymyté lahve či sklenice a pořádně zaděláme. Otočíme dnem vzhůru a uskladníme.

    Pokud plánujeme dlouhodobější uskladnění, je možné do každé lahve kápnout lžičku slivovice. Lahve pořádně uzavřeme a skladujeme ideálně při chladnější teplotě. Po rozdělání lahve až do spotřebování skladujeme vždy v lednici.

    A nyní už nezbývá nic jiného, než popřát dobrou chuť. Nápoj perfektně chutná se snítkou máty či meduňky a kolečkem pomeranče. Při ředění je možné použít jak kouhoutkovou, tak perlivou vodu, která z obyčejné šťávy připraví skvělou, chutnou a osvěžující limonádu.

Dobrou chuť🙂

Zdroj fotek: vlastní archiv

Zdroj informací: https://abecedazahrady.dama.cz/clanek/bez-cerny-a-jeho-vyuziti-soutezte-s-bezinkovymi-recepty

Člověk by řekl, že když je 24. prosinec ještě ták daleko (asi půl roku a nějaké drobné), věty typu "Co by jim tak udělalo radost?" nebo "Já už nevím, co pořád kupovat", jsou otázky, které vyslovuje jen ten, kdo sedl na lep zelenému ufonovi z "největšího e-shopu s počítači a elektronikou". Jenže ani půl roku před nejoblíbenějšími rodinnými svátky, s výhledem na letní exotické dovolené či pohodové pobyty na chalupě, nejsou mnohé z nás ušetřeny těmto těžkým otázkám, i když na mimozemšťany a letního Ježíška nevěříme.

To, že ale existují svatí, nebo alespoň mnozí se svatou trpělivostí, to víme zcela jistě.

Svěřujeme jim náš největší poklad a často také naše obavy, podezření a prosby. Ony (nebo oni) pečují o naše děti a během týdne s nimi tráví někdy více času než my. Někdy s nimi nesouhlasíme, ale častěji je obdivujeme. "Takové nervy bych na ně neměla, mně stačí ty dvě moje", říkáme si někdy v duchu (nebo kamarádce nahlas). "A ony jich mají ve třídě patnáct!" (Nebo také dvacet osm.)

Dostávají za svou práci sice plat, a jak jednou nějaký vtipálek řekl: "Od té doby co byly vynalezeny peníze, se za práci neděkuje." Ale my, vděčné za to, že si od našich školkových či dětí školou povinných můžeme na pár hodin odskočit, ať už na hřiště s nejmladším potomkem nebo do práce za výdělkem, jim přeci jen ke konci školního roku poděkovat chceme. Leckdy je obdivuhodné, co všechno se pod jejich vedením za celý školní rok všechno zvládnou ve škole či školce naučit. A tak hledáme, googlíme, radíme se, jaký dárek by paní učitelce nebo panu učiteli udělal na konci školního roku největší radost.

Jsou uživatelky, které se tendenci obdarovávat vyučující více než jen obligátní květinou podivují: "Za mých mladých let se nosila vždy na konci roku pěkná kytka a nic víc. Nějak nechápu ten trend, co teď již delší dobu pozoruju, že se dávají dárky i kolikrát v podobě šperku atd."

Pamatuji si to nějak podobně. Bydleli jsme na malém městě v domku se zahradou. Maminka vždy poslední školní den vyběhla ráno před dům a ze záhonku uřízla několik růží, které svázala barevnou stužkou a měla vystaráno. Už tenkrát za nás ušetřila nemalé peníze. Jako matka tří dětí už naprosto chápu! Jak si ale i dnes, po letech a ve velkoměstě, všímám, růže ze záhonků mají koncem června vždy již to nejlepší za sebou. To mívaly i tenkrát. Na maminku jsem se vždycky za to zlobila a záviděla dětem, které měly tu čest stát den předem frontu se svými rodiči v jediném vesnickém květinářství, kde pan Procházka sekal do celofánu jeden čerstvý karafiátek za druhým.

Od dob našich školkových a školních let se změnilo ledacos. Možná i pohled maminek na to, jak alespoň "symbolicky" projevit učitelkám ve školkách a školách svůj vděk. Pokud je paní učitelka sdílná, otevřená a během roku je s ní rodič mnohokrát v přátelském kontaktu, je výběr dárku nebo jeho společné tvoření s dětmi spíše radostí než nějakou "povinností" a celá rodina si to umí užít.

Tvoří celá rodina

Mnohé maminky do výběru či tvorby zapojují i své děti, jako třeba uživatelka @monika2662: "Já se vždy domlouvala se synem, co by se mu líbilo dát paní učitelce. Řekl mi pár tipů, něco jsme vybrali a měl z toho radost, že se na dárečku podílel a nemohl se dočkat, co na to paní učitelka řekne až jí to bude dávat. Samozřejmě to bylo něco jako čokoláda, kaktus, "bomboška", jednou něco vyrobil... Je mi jasné, že ty výrobky si asi doma neskladují, ale ten pocit, že je syn šťastný, že se mohl na dárečku podílet... k nezaplacení!"  Zvláště pokud je vyučujících více, lze spojit jakýkoliv "praktický", i koupený dárek s vlastní tvorbou dítěte, které může ozdobit obálku nebo jmenovku, či přikreslit přání s poděkováním.

Do mnoha koníkovských diskuzí na téma "poraďte dárek na konec školního roku" se zapojují samotné obdarovávané paní učitelky, jejichž tipy mohou být zárukou nevětšího úspěchu.

Když potěší vše

"Já jako učitelka mám radost z každé drobnosti, ať už je to kytička nebo malá keramická blbůstka, vážím si opravdu toho, že jsem někomu stála za to, aby moji práci odměnil pozorností navíc. Opravdu pro mě není důležité, co dostanu, ale to, že si na mě někdo vzpomněl. A nějakou dobrotou se nezkazí nikdy nic", píše uživatelka @apacheee.

Co potěší paní uklízečku

"Kytička určitě potěší. Loni jsem dostala napůl kytičky a čokolády. Kytičky jsem si všechny nechala, ale čokolády jsem některé poslala dál. Byla to zásoba snad tak na deset let..." svěřila se uživatelka @cervenejablko.

Maminka dvou dětí, uživatelka @maia74, přidala svůj postřeh ze školy: "Nikdy jsme to neřešili jinak než kytkou. Jen když končili základku, složily se děti učitelce na dárek... Jeden rok jsem dělala ve škole jako vedlejšák úklid a vím, že většina učitelek si domů nenesli ani kytky, nechali je ve škole, ať si je klidně vezmou uklízečky, školnice atd. "

Podobný názor má i moje někdejší spolužačka, současná paní učitelkaz prvního stupně:

"Mně pořád děti nosí kytky a já je fakt nemusím, takže je stejně rozdám všem, i uklízečkám, a je to potěší, na ně si nikdo nevzpomene... ".

Ženu ani květinou...

Osobně si myslím, že kytička paní uklizečce či kuchařce od paní učitelky vlastně vůbec není špatný nápad. Každopádně ne každá paní učitelka obdarovaná květinami je posílá "dál".

"Jsem učitelka, a nikdy jsem kytky, co jsem dostala, nikomu nedávala, naopak, měla jsem z toho vždy velikou radost a těšila jsem se z nich i doma. Takže nějaká pěkná kytička určitě moc potěší", říká uživatelka @78marcela.

"Klasika je klasika, květiny miluji a vždy potěší", přidává se paní učitelka@nelam.

"Kytička není vůbec nudná, to je moc milé a dojemné, když tu kytičku jdou předávat ti maloši a snaží se ji schovat za zády. To jsou hezké chvilky." dodává uživatelka @zuzaida.

Manžel paní učitelky kávu a čokoládu také rád

I paní učitelku @l_baruska květiny potěší a přidává další tipy: "Také jsem učitelka, většinou dostávám květiny, rozhodně je nikomu nedávám, mám je pěkně doma, vyzdobím s nimi celý dům. Jednou jsme dostala osušku, tak tu používáme a pak nějaké hrnečky, něco mám ve škole na tužky a pastelky, něco pak doma na pití, svíčky se vypálí v zimě a drobné sošky apod. mám sice schované v krabici, ale nevystavuji si je. Pro mě je opravdu nejlepší pozorností květina. Manžel preferuje čokoládu, je na sladké a během týdne není doma nic."

Paní účitelka, uživatelka @baca píše: "Uvítám květiny, čokoládu a jiné sladkosti. Čaje, kafe nepiju, ale manžel jo. Rozhodně ne keramiku a jiné pracholepky."

Hezky pohled na tuto problematiku shrnula uživatelka @pavly z pohledu maminky i paní učitelky:

Jako rodič - řídím se pravidlem, že ráda ocením (potěším) kohokoliv, kdo se dobře stará o mé děti, když já nejsem poblíž. Proto mi přijde samozřejmé dávat kytičku (tu koneckonců dávám za pomoc, radu, pro potěšení i jindy lidem ze svého okolí).
Snažím se také, když je příležitost a důvod práci učitelek, vychovatelek,... pochválit. Ne jen na konci školního roku.

Potom také je pravda, že do školy a hudebky dávám dáreček. Většinou se mi daří vymyslet něco, na čem se malá podílí, nebo koupím nějakou dekoraci - co se dá dát na stůl, domů nebo jako dárek poslat dál. Ano, i s touto možností počítám, i to beru pozitivně - pomůžu vyřešit nějaký její dárek.

Jako učitelka oceňuju, když mi děti nic nenosí 🙂 a potěší mě jen ta kytička. Hodně milé pak spíš je, když rodiče jdou pro děti a zastaví se i u mě a poděkují nebo řeknou, že si toho, co dělám váží.

Čaje, kafe nepiju, čokolády teda miluju (což děti i většinou zjistí), kosmetiku mám také svojí. Keramiku neschovávám, nechala jsem si pár kousků z prvních let. Leží to v krabici, nevystavuju si doma nic (nemám vůbec nic vystaveného doma ráda).
Jediné, na co opravdu vzpomínám a co jsem si poctivě uložila, jsou dopisy od rodičů s poděkováním. Většinu jsem dostala, když jsem nějakou třídu opouštěla.
A protože je kytiček hodně, tak já občas děti pak posílám, aby dali kuchařkám, vychovatelkám (pokud na ně sami nemyslí). Pokud ale nechtějí, donesu to pak sama, když děti odejdou. I ostatní podle mě pro děti dělají víc, než "musí".  A to, že po nich ochotně třeba vytřou, když něco rozlijí a neječí po nich, netváří se naštvaně - to beru jako velké plus."

Myslela bych si, že po několika letech ve školství jsou již paní učitelky k roztomilosti neumělých dětských výrobků (a vzhledem k jejich množství, které již doma musí mít) imunní nebo lehce v opozici, ale ne vždy je tomu tak, jak potvrzuje uživatelka @lusynkova: "Já jsem učitelka v MŠ pátým rokem a každý rok dostávám opravdu hromadu dárků a kytiček. Jde o různé bonboniéry, hrníčky, upomínkové předměty. Mám radost z každého dárku. Možná to někomu přijde hloupé, ale je mi trochu líto, když někdo nedonese nic (ani kytku natrhanou venku). Myslím si totiž, že s kolegyní děláme pro děti a jejich rodiče i spoustu věcí navíc na úkor našeho soukromého času (např. spaní ve školce o víkendu, víkendové výlety aj.). Největší radost mívám z jedlých dárků (spíše suché plody) a výrobků od dětí.  A samozřejmě z kytek."

Fixy, ovoce, šampon: tipy od samotných učitelek

"Jako učitelka bych ocenila výtvarné potřeby (barevné fixy s úzkým hrotem, dekorativní raznici, pastelky,...nebo něco na parádu-lak na nehty, krém na ruce,...). "

"Já svým žákům vždy říkala, že místo kytky chci sáček třešní🙂 Mňam!"

"Jsem učitelka a hodně mile mě překvapil košíček s ovocem. Byl jednoduše ale krásně ozdobený a v něm ty šťavnaté nektarinky, mňam."

"Já su mlsná, takže je to jasné. Cokoli sladkého-kytičku sladkou či cokoliv! Rozhodně nesnáším takové ty dárky jako hrnky, svíčky, a jiné serepetičky na prach. To prostě vyhazuju, nevím, co s tím. To je totiž dost těžké, protože zrovna já su na ty praktické dárky, jako třeba propiska -může být s nápisem "pro učitelku" ale i obyčejná mě potěší, tu potřebuji POŘÁD!! A rozhodně jich za rok pár vypíšu! Také toaletní věci, ty jsou potřebné pořád. Ať už je to pěna do koupele či mýdlo. Já mám např. strašnou spotřebu šamponů. To chce také třeba vědět, co učitelku potěší, v dnešní době je i spousta poukazů a kdyby se třída dohodla a dal každý desetikorunu - tak má z toho paní učitelka poukaz do kina, drogerie či cukrárny. Mně by se moc líbil poukaz do knihkupectví, to bych vážně ocenila, knihy jsou drahé a i ta dvoustovka na knížku je dobrá a já bych si toho opravdu vážila - velmi ráda čtu. "

"Mně udělají děti největší radost, když nepřinesou nic. Pak si s tím nemusím lámat hlavu. Ale když dárek, tak něco užitečného, co snadno spotřebuji (typ - červená propiska, sešítek, krém na ruce). Nevím, jestli to tak můžu říct, ale mezi nebezpečné dárky, které zaplní prostor, řadím vázičky, sošky, keramické ozdoby. Pak mám skupinu neutrálních dárků, které se snadno spotřebují a mohu s nimi udělat radost jinde (květiny, bonboniéry, mýdla)."

Na ozdobu a na památku

Poslední dvě paní učitelky se dotkly dárkůz z oblasti "dekorační předměty a upomínkové výrobky", vůči kterým panují smíšené pocity nejen v řadách učitelek ale i mezi samotnými maminkami. V diskuzích se někdy objevují tipy především na vlastnoručně vyrobené drobnosti "na památku" od dětí, s dobrým úmyslemrodičů věnovat něco osobního. Jak již bylo zmíněno výše, některé paní učitelky mají radost z každého dárku. Někdy se z řad maminek ozývají zprostředkovaně i tyto (ne vždy neopodstatněné) názory:

"Jakožto lektor a svého času i učitel bych se vyvarovala podomácku dělaných věcí, fotek, hrnečků, svíček a vonných tyčinek. NIKDO nemá kapacitu to vše skladovat."

"Já bych jako dárek volila víno, kytku, kosmetiku....vlastní tvorba půjde brzy do koše... to se nedá skladovat. Navíc vaše děti mohla mít paní učitelka ráda moc, ale přicházejí nové a navíc, pokud mají vlastní děti, tak vlastní tvorby mají až až."

"Já si taky myslím, že hrnečky, svíčky apod. nejsou moc vhodné, spíše něco, co se spotřebuje - kvalitní sypaný čaj, káva, dobré víno, lepší bonboniera, ta kytice z oříšků nebo sušeného ovoce je třeba super. Přesně tak, výtvorů má paní účitelka za celý rok až až. A fotka dítěte na památku? No nevím, děti se za rok fotí minimálně 2x, vánoční foto a na konci roku, naše školka pořádá spoustu akcí, kde se fotí, vede se kronika, takže fotek na památku je dost. My jsme taky měli úžasné paní učitelky, syn je měl moc rád a ony jeho, ale zase jen proto si nemyslím, že si paní učitelka dá foto mého dítěte do rámečku v obýváku🙂"

Pánů učitelů je jako šafránu a proto rady "co potěší pana učitele" je možné získat spíše zprostředkovaně, třeba skrze jeho sdílnou ženu:

"Mám doma učitele a každý rok kveteme z darů, které nejsou k jídlu🙂 Sice ho vždy potěší třeba fotka toho dítka se vtipným vzkazem, dojme ho, když je tam napsáno díky za všechno, jste nejlepší 🙂 Ale doma nám to na lednici visí maximálně do konce prázdnin, pak už při nejlepší vůli nelze ta přáníčka a děkovné dopisy skladovat. Skvělé jsou dárky jako dobrý čaj, lahev vína, hezký hrneček, ČOKOLÁDA ... Klidně něco vyrobte, ale nevěřte tomu, že to bude mít trvalou hodnotu, to by takových dárků měly učitelky doma kufry. Nemusíte mít obavy, že na vaše dítko nezůstane památka, zůstane v srdíčku. Ale pokud chcete paní učitelku opravdu potěšit, kupte něco jedlého nebo pitelného, zajistíte jí hezkou chvíli v létě, až bude mlsat, nebo se o dárek dělit s přáteli. Obrázků a jiných děl vašeho potomka viděla desítky🙂
Pokud jí chcete dát najevo, že ona byla pro vás ta nej, co třeba poukaz ke kadeřnici, na masáž, pedikůru, atd., nebo na lístek do divadla, kam půjde, až se jí to bude hodit??? Ten samozřejmě musí být 2x. A netrapte se tím, že třeba alkohol není vhodný dar od dítěte, poděkovat jí chcete přece celá rodina."

Sypaný čaj, poukázky, "jedlé květiny": tipy od samotných maminek

"Upekla jsem jim bochníky kváskovejch chlebů. Sice jsem celou noc nespala, ale prej to byl ten nejlepší dárek, neb kytky a čokolády jim už lezou krkem - jak mi řekla kamarádka ředitelka."

"Já dávám balíček kosmetiky (krém na ruce, tuhé a tekuté mýdlo například) teď naposledy od Weledy."

"My jsme loni koupili propisku v krabičce s nápisem "bezvadná učitelka".

"Já kupuju sypaný čaj. Kytka je sice pěkná,ale jak jich dostane 20 už to není tak hezké, spíš se řeší problém kam s tím, umře to a je to. Čaj si může hezky večer vypít třeba u dobré knížky a je to. Loni jsem dávala kytku, ale v květináči. "

"Dáváme poukázku do knihkupectví, ať si paní učitelka vybere na léto něco dle sebe na čtení. Na obálku, ve které to bude, pani učitelku syn namaloval🙂 Loni jsem dávala kytku ze sušených plodů, takové ty oříšky, rozinky, moc pěkně udělané - originální kytka a udělala radost... "

V emocemi nabitých chvílích posledního dne školního roku potěší jistě každý dárek. Jedlé dárky se snědí a vypijí, nebo "pošlou dál". Stejně tak mnohé květiny ještě tentýž den potěší více lidí než jen prvního příjemce. S tím je třeba v případě obdarovávání učitelů zřejmě počítat, stejně jako s variantou, že ne vždy se i s nejlépe zamýšleným darem trefíme do vkusu, a nebo že i nejdokonalejší výrobky našich dětí mohou skončit dříve či později v krabici od bot nebo v tříděném odpadu. Ruku na srdce, to se jistě děje i v případech, kdy jsme my dárci či obdarovaní v mnohem užším kruhu - třeba v tom rodinném. Věřím, že pozdější osud dárku tu radost ve chvíli obdarování v nejmenším nezkazí.

Abychom skončili vesele, přidávám historku jedné paní učitelky, pro pobavení i výstrahu. Kdo někdy nepředal nějaký obdržený dar dál, nechť první hodí kamenem.

"Můj kamarád učitel dostal od deváťáků lahev vína. Jenže jich dostal víc - místo kytek, takže jednu z nich pak vzal a šel ji darovat knězi jako poděkování za křest či za cosi takového. No a kněz lahev vyndal z té taštičky a zespodu byl přilepený kondom... Takže prosím, nejdřív si dárek pořádně prohlédněte, než ho někomu darujete🙂 Jeho manželka se studem málem propadla do země, když kněz zkoumal, co to vespod je přilepené, než mu to došlo🙂"

                                    A jaký dárek se kdy nejvíce povedl Vám?

fotografie: pixabay.com